Czechman 2018 – aneb spíše Survivor než Finisher
Úspěšná premiéra na tratích polovičního ironmana.
Pro svou premiéru na tratích delšího triatlonu jsem si nedobrovolně (ještě jednou dekuji ostatním členům SK Fuga za darování slotu 🙂 ) vybral oblíbený Czechman. Na přípravu bylo relativně dost času a také zdraví v průběhu tréninku jakž takž drželo, takže jsem před závodem necítil nějakou velkou nervozitu. Snad kromě první disciplíny. Plavání totiž není zrovna mé nejoblíbenější, především pak v „živé“ vodě společně se stovkama dalších nabuzených nabušenců. Na závod jsme vyrazili den předem a docela odpočinutí dorazili na místo v sobotu někdy před devátou hodinou, takže jsme měli dostatek času na přípravu našeho vybavení či našich těl. Chtěl bych poděkovat Lumírovi za „teoretickou“ přípravu co se týče depa a vlastně všeho kolem závodu. Už v průběhu dopoledne bylo jasné, že nás čeká horký den, a to jsme ještě neměli ponětí o větru, který nás po výjezdu z místa startu čekal.
Ale to předbíhám. Před 12 tou jsme se všichni potkali na místě startu a po krátkém, ale (ale jak se ukázalo pro mě osobně) důležitém rozplavání se šlo na věc. Mým cílem bylo hlavně plavání absolvovat tak, abych přežil a příliš neztratil. Nicméně celou dobu se mi plavalo vážně dobře a kromě dvou malých křečí a asi padesáti malých či větších kontaktů s ostatními závodníky jsem lezl za 34:50 z vody. Koukal jsem na hodinky v pozitivním šoku a zatímco ostatní se usmívali do fotoaparátů, já protahoval křeč a následně kulhal do prvního ofiko depa v životě. Trvalo asi déle než by mělo, ale na druhé straně jsem alespoň nic nepokazil a nasedl v pohodě na kolo. Od druhé disciplíny jsem asi osobně čekal více, těch cca. 91,5 Km dle Garminu jsem absolvoval za 2:38 s tím, že první polovina byla dle plánu zhruba pod 1:15, ale především na začátku druhého kola to nějak nešlo. Asi se projevila nezkušenost a začalo mi malinko docházet, a to díky horku a hlavně nepříjemnému větru, který foukal až moc často proti. Ke konci cyklistiky jsem už také myslel na poslední disciplínu a nedojížděl úplně na maximum. Druhé depo proběhlo také v pořádku a vyrážel jsem na běh, na který jsem se v před závodem v uvozovkách těšil. Nicméně triatlon mě již začal vyučovat.. Jak na křeče při běhu netrpím, tak první jsem dostal hned asi po sto metrech a dá se říct, že se mě držela až do cíle. Nemohl jsem se dostat na plánované tempo, otázka je, zda bych toho byl i bez těch křečí schopen :). Zhruba od poloviny běhu už to bylo o tom nějak solidně dokončit, protože už bylo jasné, že se mi můj smělý, ale tajný cíl, dát to pod 5h., nepodaří splnit. Na posledních třech kilometrech se mi ještě přece jenom podařilo se malinko kousnout a nakonec jsem do cíle dorazil v čase něco přes 5:02.
Celkově to znamenalo 110. místo v mužích, 29. místo v kategorii a druhé místo v rámci SK Fuga. Celý závod a mou účast, i přes to velké vedro a vítr, nakonec hodnotím velice pozitivně. S plánem dávat si Magnesium týden před závodem ráno i večer, se těším se na další, kde se mi snad podaří se pod těch 5h dostat.
Časy dalších Fugáčů:
Lumír Hlaváč – 4:46:38
Kuba Šumpich – 5:02:36
Martin Kučera – 5:04:22
Viktor Kubita – 5:13:50
Lukáš Topiarz – 5:16:56
Adam Valošek – 5:19:03
Karolína Píchová – 5:25:03 3. místo v kategorii
Ondra Pícha – 5:52:37
Karel Uhlíř – DNF
Honza a Petra Hrabcovi (štafeta) – 5:06:32
