Novojičínský půlmaraton 2018

Bedna a osobák!

Slunečné sobotní odpoledne v Novém Jičíně přivítalo běžecké nadšence z Jičína i širokého okolí. Osobně jsem se zde potkala se spoustou známých, ať už ze závodů, z komunity „Rozběháme Nový Jičín“ či z firmy. Zúčastnil se i můj brácha, který využil možnosti uběhnout čtvrtmaraton ve štafetě.

Běžecká trasa vedla od náměstí, kde burácela uvítací show, kolem pověstné továrny Tonak až k cyklostezce. Ta nás provedla malebnou krajinkou přilehlých obcí až k obrátce v Hostašovicích a zase zpět. Rovinatou cyklostezku jsem měla z dob svého pobytu v Jičíně nesčetněkrát proběhnutou a projetou. Věděla jsem, že se můžu těšit na rychlých 20 km ve skutečně nádherném prostředí.

Start jsem drobátko přepálila, ale nadšení ostatních běžců a povzbuzování fanoušků se zkrátka nedalo odolat. Asi na 2. kilometru jsem se dostala na své standartní udržitelné tempo, ale rozhodně jsem se nešetřila. Všechno šlo fajn, až do obrátky, kde jsem po pár krocích ucítila křeč v břišních svalech. Na tu spolehlivě pomůže zastavit do předklonu a vydýchat. Tím jsem ovšem nehodlala ztrácet čas, takže jsem to s ní za občasného protahování a prodýchávání vytrpěla až do konce. Jak jsem už řekla, byl krásný slunečný den a nepřeháním, když řeknu, že i hic jak sviňa. Pár závodníků tak ze startovního pole odpadlo, případně přešlo do chůze. Pořadatelé bohužel podcenili občerstvovačky. Do cíle to od poslední bylo neskutečně dlouhých 6 km a musím přiznat, že v posledním stoupání k náměstí jsem se vinou dehydratace už solidně motala. Jakmile jsem se však dostala do uličky vedoucí k náměstí, situace se úplně obrátila, fandící kulisa dala zapomenout na všechno zlé a já jsem si mohla užít své druhé místo v čase 1:42, čili osobáčku 🙂