Albrechtický triatlon 2025
Dnes, po zdařilém 18. ročníku Albrechtického triatlonu, by se hodilo napsat pár slov. Předně bych chtěla zmínit, jak moc prošití jsme na start nastupovali, neb většina z nás, hlavně Fugáči, už si včera navečer dala slušná tři kolečka v Karvinském moři. Pro mě osobně bylo těch 1850 m ekvivalentem mého letošního plaveckého tréninku, takže mohu říct, že to bylo opravdu znát. Navíc jsem rozmrzla až po ponoření do horké vany.
Nicméně, po bolavém probuzení, jsem mohla nastoupit do dalšího závodu. Epic3Challenge v novém kabátě pokračoval tradičním Albrechtickým triatlonem. O soupeřky dnes nebyla nouze, na startu se objevily známé i nové tváře. S úlevou jsem se tentokrát navlékla do neoprenu a po odstartování se vrhla do vody. Dnes to bylo ve vodě nezvykle bojovné, naštěstí jen k první bójce, pak už se závodní pole roztáhlo a mě už bavil pouze plavec křižující neustále zprava doleva kolmo ke směru závodu. Trošku zádrhel pro mne nastal v prvním depu, kdy jsem opět zápasila se svléknutím neoprenu přes čip na noze. (Prosím kohokoli o edukativní video.) Byl to litý boj, při kterém se o mě nejednou pokoušely i křeče. Nakonec jsem ovšem zvítězila a vyrazila na kolo. Bez čipu, jak se později ukázalo.
Cyklistika byla moc fajn, dokonale zajištěna policií a hasiči všech přilehlých obcí. V protisměru už jsem na čele závodu potkávala jednoho Fugáče za druhým, holky naštěstí jen dvě. Po čase mě už klasicky dojela Jana Orlíková, se kterou se pravidelně tahám o poslední metry závodu, tentokrát jsem ji ale k mému velkému úžasu zvládla uviset. Zjevně jsem zúročila své dva letošní cyklotréninky. (To jen další tip na úsporný trénink.)
Do běhu jsme tedy vyrážely společně, ale Jana už se rozhodla nechat mě být. Hanka Fialová se taky dlouho neukázala, což rovněž není úplně zvykem. A když jsem začala dotahovat i Magdu, pojala jsem podezření, že mě holky nechávají vyhrát (narozky už jsem měla, tak co se to děje?!?). Když jsem Magdu Žaloudíkovou míjela, svěřila se, že jí bolí žaloudek (omlouvám se, neodolala jsem). Asi si zavdala té živé vody z přehrady. Takže se vším štěstím jsem v mnohem pohodovějším tempu, než bývá zvykem, dorazila do cíle, nahlásila ztrátu čipu a dokonce ani nedostala DNF!
Úspěch to byl plný a už se těším na zítra, až již potřetí rozhýbu své bolavé tělo. Dle propočtu mi během těch 3 nadcházejících kilometrů stačí stáhnout pouhých 6 minut na vítězku a pohár je můj, tak držte palce a kdyžtak mě někdo přijďte svézt. Sportu zdar!
