Vilémovy postřehy ze Slovakmana

Slovamana 2010 jsem absolvoval v čase 11:56:42

Tak konečně nadešel den, kdy absolvuji svého Prvního ironmana. Ráno jsem vstal v klidu s elánem, najedl se, sbalil věci, nasedl k Lumírovi do auta a vyrazili jsme. Před příjezdem do Šuran, dějiště plavání, na mne však padl pocit beznaděje. Tohle přece nemůžu dokončit, na to přece nemám. Ale to už jsme na místě. Musím dopumpovat kolo, nachystat věci, odnést vše do depa, zajít na záchod, obléci neoprén…atd. Ani nevím jak jsem se ve vodě a už musím plavat. Začínám velmi zvolna a tak postupně ve všech čtyřech okruzích předbíhám některé své soupeře. Jen ve třetím okruhu předbíhá několik borců mne, ale je to čelo závodu a těch se nedokáži udržet, i když jsem se o to pokusil. Z vody vybíhám nakonec na 36 pozici a jsem s plaváním velmi spokojen. V klidu sundávám neoprén, oblékám cyklistický dres, obouvám tretry, nacpu kapsy gely a tyčinkami, a vyrážím na cyklistickou část. I kolo začínám stejně jak plavání velmi volně. Prvních 30 km dokonce ani nevyužiji triatlonovou hrazdu. Tachometr mi špatně ukazuje a tak se rozhoduji jet jen podle času. Zjišťuji, že při výměně rychlostního čidla u DTS tachometru je nutno vyměnit i vysílač. Až doma jsem si ověřil, že rychlosti byly přesně poloviční skutečným rychlostem.. Před první obrátkou potkávám Lumíra a jeho náskok cca 8 minut dokazuje, že začal závod velmi zlehka. Když se to ve druhém kole chystám rozpálit na sjezdu z Paňe, koukám na závodníka stojícího na kraji vozovky a mávajícího na mě. Zastavuji a poznávám Lumíra, který má defekt. Nejde mu nafoukat kolo a tak vytahuji svou bombičkovou pumpičku, nafukuji mu kolo a rychle odjíždím za Maruškou čekající na otočce se vzkazem, aby nachystala novou duši a nový plášť. Tak jsem tento úsek zamakal. Měl jsem totiž strach, aby Maruška vše stihla, než dorazí Lumír.  Myslím, že celé kolo jsem jel rovnoměrně, s mírnou rezervou. V pátém kole mě předjel triatlonista se jménem Koval a toho jsem držel na dohled až do konce. Ke konci jsem ho sjel na oněch předepsaných 10 metrů pro bezhákové závody a v tomto odstupu jsme společně dojeli do Nitry. Protože to tam neznal, pustil mě dopředu s tím, že jako pojede na stadion za mnou. Cyklistickou část jsem měl s průměrem cca 28,4 km/h. Odpovídalo to mým plánům. Vzhledem k dobrému počasí - zataženo a ne moc silný vítr - myslím, že můj výkon mohl být i lepší. Cyklistika měla letos cca o 10 km méně kvůli výstavbě dálnice a tak jsem měl po cyklistice výborný čas kolem 7 a čtvrt hodiny. Běh jsem začal výborně. Za chvíli jsem předběhl Marka Němčíka, který měl ještě 1 kolo k dobru a ani Jožo Vrábel nebyl na běhu o moc rychlejší než já. Už v prvním kole mě předběhl Lumír. Po druhém kole jsem dost zpomalil. Nicméně jsem vydržel pořád běžet tempem, které měl Marek Němčík. Celý běh mi bylo špatně od žaludku, nic jsem nejedl a pil jen vodu a kolu. Možná proto se mi v předposledním okruhu začala motat hlava a musel jsem přejít do chůze. Ušel jsem půl okruhu pěšky, než ionťáky a gel zabraly a mohl jsem se zase rozběhnout. Do cíle jsem dorazil ve skvělém čase pod 12 hodin (přesněji 11 hod 57 min). Předpokládám, že i s nezkrácenou cyklistickou tratí by byl můj výkon pod 12 a půl hodiny a tak jsem se svým prvním ironmanem  velmi spokojený. Na závěr musím poděkovat přítelkyni za trpělivost se mnou při sportování, Marušce Hlaváčové za perfektní servis na občerstvovačkách a Bohunce Čurdové za servis po závodě.

Tady jsou kompletní výsledky.

Video s dlouhým záběrem Viléma na občerstvovačce

Pár fotek ze startu od Hozny

Pár fotek od Marušky