Ironman Kalmar 2015

by Radan 22. August 2015 23:18

Poprvé na Ironman

Jak se říká, všechno je jednou poprvé, a těch poprvé, které se mi staly v půlce srpna, bylo až přespříliš. Loni jsem si říkal, že by bylo dobré si vyzkoušet poprvé nějaký mega závod na dlouhých triatlonových tratích, nejlépe rovnou ze série Ironman a zároveň i v nějakém zajímavém místě. Prostudoval jsem všechny možné informace a blogy a volba padla na Švédsko, jednak relativně blízkou zemi (jen cca 650 km přes Polsko, pak 12 hodin trajekt a jste téměř na startu), jednak zemi, kterou jsme s Lenkou chtěli trochu více poznat. Počasí v létě je k triatlonu parádní, teploty okolo 23 stupňů jsou pro Švédy extrémní vedro, takže pro našince úplný ráj. Poprvé jsme se tedy s rodinou vydali do této země, která je nádherná, krásná příroda, parádní bydlení v kempu přímo v Kalmaru, cca 3 km od startu a cíle, počasí azurové, 23 stupňů, jen trochu silnější vítr od moře. Až na tu švédštinu, které není rozumět ani slovo, hned jakmile člověk sjede z trajektu tak si připadá jako v nekonečném obchodním domě IKEA, kde každý nápis připomíná jen název nějakého kusu nábytku.

I když by popis Švédska a okolí Kalmaru stál za to, nebudu zdržovat a rovnou k skočím k závodu – Kalmar je malé městečko na jihovýchodě Švédska a Ironman akcí doslova žije. Cíl je přímo na hlavním náměstí, běh se klikatí centrem městečka okolo místních obchodů a restaurací, vše je lemováno davy fanoušků, kteří podporují úplně každého, často jako by jste probíhali špalírem lidí při Tour de France, a celé město, včetně cílové tribuny bylo plné až do posledního závodníka do 23 hodin ..

Plavání startovalo v 7 hodin, nejprve profíci, pak age groupy, na startu byly startovní koridory podobně jako na velké běžecké závody, tedy podle předpokládaného času plavání, do koridorů se seřadilo všech 2200 účastníků a postupně postupovali do vody cca po 5  lidech, takže žádná brutální mlátička na startu. Moderátor ráno oznámil teplotu vody 21 stupňů, celkem tedy příjemné, jen “little bit breezy” což jsem nejprve přesně nepochopil, ale zjistil po několika tempech ve vodě. Optimisticky jsem si naplánoval čas plavání okolo 1:15, po několika metrech mi ale došlo, že “little bit breezy” jsou vlny jako prase … Poprvé jsem tedy zkusil, co to je bojovat nejen s 3,8 km plavání a se soupeři mlátícími mě do různých částí těla nejen okolo bójek, ale také bojovat s vlnami, které první 500 m šli přímo proti, pak 1,5 km z boku, pak střídavě zezadu a z boku, jen posledním 200 m se plavalo v klidné vodě v zátoce. Poprvé jsem také zažil plavání v celku celých 3,8 km, nakonec na 1:31 hod. Vysněný čas pod 11h tím pádem odletěl hned po plavání.

Swim

Kolo opět v jednom okruhu, nejprve se jede z Kalmaru přes unikátní 6 km most na ostrov Oland, tam se krouží 120 km, pak se vrací zpět na pevninu a projede ze zbytek vesničkami okolo Kalmaru. Podle informací z předchozích ročníků jsem věděl, že na mostě bude foukat a trochu taky na ostrově, takže jsem raději svá vysokoráfková kola nechal doma a zvolil nižší ráfky. No a vyplatilo se, na mostě vážně foukalo, s čerstvými nohami jet na rovině průměr 21 km/h byl celkem výkon. Jak viděl lidi kolem sebe s diskovými koly a velkými ráfky, kteří nebyli schopni udržet rovnou stoupu a šněrovali to po cestě sem a tam, mnul jsem si ruce. Za mostem se vítr trochu uklidnil, ale bohužel jen na chvíli, po 10 km to začalo znova a připadalo mi, že jedeme snad pořád proti větru, navíc na 60 km jsme jeli rozlehlou plání, kde nebylo nic jen větrné elektrárny, to jednomu přidá na sebevědomí.

 Bike

Tady se jelo na kole:

Oland  Bridge by CitizenFresh

Teprve na 80 km se to zlomilo a trochu vítr i pomohl, cesta zpátky do Kalmaru přes most už byl fičák, po 120 km to na rovině jelo bez problémů 45 – 50 km/h. Bohužel jsem si cca na 80 km nedal pozor a chvíli jel moc blízko za jedním závodníkem a hned jsem dostal modrou kartu a penalty box na 5 minut. Rozhodčí jsou tady nekompromisní a vše se hned trestá. Uznávám svou chybu, takže další poprvé – zastávka v penalty boxu. Na 140 km jsem dostal nějakou krizi a vůbec mi nešlo šlapat, vše šlo nějak ztěžka a spousta lidí mě také předjela, naštěstí na 160 km jsem se trochu vzpamatoval a začal zase předjíždět zpátky. Čas na kole celkem za 6:04 hod., když odpočítám 5 minut penalty box tak jsem to dal pod 6 hodin, a to se mi celkem líbilo v takovém větru.

Na běh jsem vybíhal vcelku v klidu, žádné křeče, ani nijak velká únava. Běh vede jak centrem městečka, tak po okolních parcích  a cyklostezkách. Překvapivě na teplotu 23 stupňů bylo celkem vedro díky jasné obloze, takže i sprcha z hadic od místních obyvatel přišla vhod. Do 5 km jsem běžel v pohodě v tempu okolo 5:15, pak ale začalo podivné šplouchání v žaludku, které postupně přešlo v křeče. Protože už jsem delší dobu nejedl, dal jsem do sebe rychlý gel, trochu vody a koly, nicméně rychlý gel byl stejně rychle venku a křeče se neustále zhoršovaly. Nejprve jsem běžel alespoň mezi občerstvovačkami cca po 2 km, pak vždy chvíli chůze, později už jen 100 m běh a chůze, nakonec jakýkoliv běh působil neskutečné křeče, až jsem se začal motat, tak jsem si na chvíli sednul, ale ani pak běžet nešlo … Takže po půlce maratonu jsem to odpískal, sice by to nějak dojít šlo, ale určitě ne doběhnout  a to trápení mi za to nestojí, strávit další 3 -   4 hodiny. Nevím, co ty křeče způsobilo, jestli slaná mořská voda, které jsem vypil celkem dost, nebo můj experiment s hovězím vývarem v bidonu na kole, nevím.  Takže žaluděční křeče – taky poprvé.

run

Alespoň mám motivaci se do Kalmaru ještě někdy vrátit, určitě je to krásný závod a krásný kus země, pokud tedy nenaplním svá předsevzetí hned po závodě, že se na všechny triatlony už vykašlu a budu se raději věnovat něčemu smysluplnějšímu Veselý obličej

Tags:

Závody 2015

Comments are closed

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři