Ironamn 70.3 Zell am See 2017

by Karolína 5. září 2017 19:53

Můj první značkový IRONMAN.

A byl tady – den s velkým I a velkým M. Můj první značkový IRONMAN! IM 70.3 Zell am See – Kaprun – závod mezi ledovcem, horami a jezerem.

Moc jsem se těšila, i když to s formou na začátku týdne vypadalo spíš blbě, ale vyčkávala jsem na neděli. Ve čtvrtek jsem si projela trať cyklistiky. Největším strašákem pro mě byl kopec, kde se měla nastoupat třetina z celkových 1800 m a překonat sedlo Filzensattel se 14 % stoupáním. Při mé zkušební jízdě mě kopec naprosto odrovnal. Cyklistiku jsem odhadovala minimálně na 3,5 hodiny. Po kole jsem vyzkoušela i jezero, nádherně čistá voda odhalovala řasy a obří ryby.

Za SK Fuga jsme se na start nakonec postavili jen dva – Honza Hrabec a já. Bohužel jsme se mezi 2500 závodníky ztratili, takže krátké pozdravení ráno v depu nám muselo na povzbuzení stačit. Před startem jsme měli vyhrazen prostor pro rozplavání. Následoval rolling start – start kdy nejprve odstartovali profíci a my až za nimi ve vlnách podle výkonosti, čas měl každý měřen přesně podle čipu. Byla to naprostá paráda, žádné kopance, rány do hlavy, tahání a topení, jen pohodové nedělní plavání. Svůj čas jsem podle loňského Czechmana odhadla na 33 minut a přestože jsem plavání v létě moc nedala, vyšlo to na minutu přesně. Ve vodě jsme urazili jednu dlouhou délku tam a zase zpět. Na výběhu čekali organizátoři a pomáhali nám z vody, což mi vlastně taky přišlo vhod.

IMG_20170827_084551

Rychlý přesun na kolo a ještě rychlejší odpich. Do úzkých uliček vedoucích od jezera jsem vyrazila 35 km/h a byla jsem nejpomalejší. První povzbuzující injekci mi dala Péťa. Holka s hláskem jako konipásek tentokrát řvala „Kájo, Kájo, do toho!“, div si plíce nestrhala. A za chvíli zase naši! Bylo to fantastické. Všechny cesty byly úplně uzavřené, projížděli jsme rychlostky i tunely úplně bez obav. A pak to přišlo. Mírné zákeřné stoupání. Já jsem ale věděla jak na to. To, že jsem si kolo projela dopředu, bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem mohla udělat. Přesně jsem věděla, co mě kde čeká. Jak si rozložit síly. Kdy se najíst, abych v konečném stoupání nezdechla. A vyplatilo se. Strašák se rozplynul a já jsem brala jednoho závodníka za druhým. Nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem to já, kdo předjížděl. Vrátila jsem to všem špekounům, co mě předjely cestou dolů. Poslední skoro-rovinka před Dientenem, první diváci po dlouhé době, občerstvovačka a začalo to. Brutální stoupák, kde se začalo supět a opravovat kola, ti slabší dokonce ze svých strojů slezli. Mně se jelo fajn. Tak fajn, že jsem si úplný závěr ještě lajzla ze sedla a předjela další skupinku. Na Filzensattel nás čekali diváci, fotografové a kravky. Následoval prudký sjezd v serpentinách až k Maria Alm. V zatáčkách byly instalovány matrace. Já se sjezdů bojím a vždycky brzdím i očima. Tentokrát jsem si to ale dovolila nechat rozjet a dokonce jsem i pár závodníků předjela. Pak následovalo pár poklidných kilometrů a konečně Zell am See, kde nastala ta pravá divácká vřava. Celé Zell am See a celý Kaprun byl na nohou, lemoval trať a mával vlajkami. Kolo jsem zajela za 2:54, nad očekávání.

Až když jsem tlačila kolo do depa, tak mi došlo, jak moc jsem rozbitá. Na to se ale nehraje, takže rychle do tenisek a dvě kola podél jezera. Probíhalo se opět městečkem, kde zase řádili fanoušci, mezi nimi i Hrabcovi v barvách SK Fuga. Rozběhla jsem to docela pěkně. Chvíli jsem se předbíhala s bulharskou závodnicí Butko, kterou jsem odhadovala na svou věkovku, ale pak jsem se dostala do vedení. Ve druhém kole mě začalo píchat v koleni. Přede mnou bylo ale už jen 10 km, takže jsem se na nějaké to bebínko vykašlala. Byla jsem odhodlaná nepustit Butko znova před sebe. Šlapala mi na paty, ale byl to docela dobrý hnací motor. Poslední metry už opravdu bolely. Těsně před cílem jsem si ještě sama pro sebe udělala pár bolestných grimas, ale po červeném koberci jsem už sprintovala s úsměvem na rtech. Přesně podle instruktáže pana komentátora – tak, abych měla hezkou finišerskou, no ne?

Se svým výkonem jsem spokojená. Jak dokazovalo moje rozbolavělé tělo, dala jsem do toho všechno. Čas 5:29 byl s tímto profilem vynikající a 13. místo v kategorii F 25-29 taky. Co však bylo nade vše očekávání a doposud zůstávalo jen jako nejtajnější přání ve skrytu duše, bylo získání slotu na MS 2018. Je to tak! Příští rok se zúčastním mistrovství světa Ironman 70.3 v Jižní Africe! Pořád tomu nemůžu uvěřit!

Byl to nádherný zážitek, dechberoucí krajina, výhledy a velkolepý závod. Zorganizováno do posledního detailu.

Všem svým fanouškům tam i tady moc děkuji za podporu. Bez vás by to nešlo! Díky!

Výsledky.

Tags:

Závody 2017

Comments are closed

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři