Karolína na bedně a Adam šestnáctý v kategorii
Tak nám začala triatlonová sezóna! Hned jak jsme se od Lumíra dozvěděli, že startuje 16. 4. Dobroslavickým duatlonem, neváhali jsme a přihlásili se. Pravda, trochu jsme s Adamem znejistěli, když se týden před startem Lumír i Vilém omluvili, že závodit jít nemohou. Ale po dlouhé zimě jsme se na duatlon těšili, a tak jsme odvážně vyrazili Dobroslavicím vstříc.
Čekal nás běh, vystřídaný jízdou na kole a nakonec opět běh v poměru: 3 – 20 – 2 pro ženy a 5 – 30 – 3 pro muže. Běh vedl přes zámecký park v Dobroslavicích. Trasa kola slibovala kopcovitý profil z Dobroslavic přes Háj ve Slezsku a Jilešovice.
Osobně jsem si ještě před závodem projela cyklistickou trasu autem. V serpentinách, kam se auto tlačilo sotva na dvojku, jsem začala podezřívat naše dva členy klubu ze spiknutí…že by pro nás připravovali křest ohněm? Nakonec jsem si řekla, že to přece nevzdám a po skončení závodů mladších kategorií, jsem se postavila na start. Už na začátku běhu mi utekly tři ženy, dvě juniorky a jedna z mé kategorie. Čtvrtou pozici jsem si udržela i na kole. Tam jsem hodně ztratila, možná ani ne tak stoupáním, jako při průjezdech zatáčkami-vracečkami a při rozjíždění do kopců, kde mě párkrát pozlobila přehazovačka. Nicméně i tak jsem do depa dojela s jistým náskokem před ostatními ženami (nepočítaje ty tři, které už byly pomalu v cíli), za což jsem byla ráda, neboť na poslední běh jsem se vydala s úplně ztuhlýma nohama. Do cíle jsem dorazila 7 minut za první závodnicí mé kategorie, s časem 1:15:10. Nemůžu si stěžovat, cestou domů se mi na krku houpala stříbrná medaile.
A co na Dobroslavický duatlon říká druhý náš účastník Adam?
V Dobroslavicích jsem absolvoval svou duatlonovou premiéru. Během týdne jsem sice zvažoval, jestli se závodu vůbec zůčastnit kvůli špatnému počasí, ale to nakonec v sobotu vyšlo nádherně. Už dopředu jsem byl upozorněn na náročnější profil cyklistické části, tak jsem si v prvním běhu nechával rezervu, abych po tom náhodou neodpadnul. Na kole jsem toho letos zatím moc nenajezdil. Většina závodníků ale běžela nějak rychleji, tak po doběhnutí do depa už tam moc kol na stojanech nezbývalo. Díky kopcovité cyklistické části bylo pole závodníků dost roztrhané a netvořily se skupinky - aspoň co jsem měl možnost vidět já. Pár soupeřů se mi dokonce podařilo předjet. Na kole se mi jelo dobře a žádná krize na mě nedolehla. Na začátku druhého běhu mě začaly tahat lýtka, tak jsem se obával křečí, ale naštěstí se to po nějakých 300m rozběhalo. Pak už jsem jen udržoval pozici. Na nějaké zrychlení už nebylo. Výsledné časy jsou sice nic moc, ale během závodu jsem se celou dobu cítil výborně, takže jsem si to užil. Příští rok, bych do toho šel znovu.
Výsledky lze nalézt zde
A z článku na etriatlonu jsou odkazy na fotky
Subscribe