Za Fugu Lumír Hlaváč, Vilém Strakoš a tentokrát ještě Vlastík Klapka, který dobyl bronz
Já s Lumírem jsme se jako každý rok vydali zdolat slovenského Ironmana pod názvem Slovakman. Tentokrát se k nám pod hlavičku SK Fuga přidal i Vlastík a vůbec mu nevadilo, že nemá naše dresy, čehož si všimnul i komentátor Vlado Baron. Ale po pořádku. Slovakman se letos přestěhoval z Nitry do Piešťan a sliboval mnohá vylepšeni, zejména v podobě jednoho depa. Přijeli jsme do Piešťan v pátek dost brzo před rozpravou, a tak jsme s Lumírem jeli projet okruh cyklistiky. Trať vedla po státní silnici směrem na Trnavu a na můj vkus na ní bylo docela dost aut, jak se ale ukázalo v den závodu, provoz v sobotu velký nebyl. Rovinatá cyklistika slibovala dobré časy. Plavat se mělo v řece Váhu na počátku nádrže Slňava a proud měl být eliminován zastavením odtoku z nádrže, což se také stalo. Běh pak vedl po cyklostezce na “kúpelný ostrov” a zpět. Většina běžecké tratě byla otevřená slunci, což posléze zapříčinilo alespoň pro mne hotové peklo na běhu. Takže předsatavení a obhlídku tratě máme za sebou, tak teď se pořádně vyspat a hurá na start. Lumír musel ráno vylézat oknem, protože hotel byl zamčený, to já jsem zvolil netradičně nocování v autě přímo v místě startu, což posléze poskytlo skvělé zázemí holkám, které nám dělaly podporu přímo na otočce cyklistiky. Podporu zajišťovala jako vždy Maruška, a spolu s ní Míša od Vlastíka. A obě byly skvělé. Díky holky. Bez vás by to bylo mnohem těžší.
A máme tady sobotu 7:00 a stovka startujících, včetně nás, je připravena vyrazit na plaveckou část ve svých slušivých neoprénových oblečcích. A už je start, a ti nejlepší peláší co nejrychleji vpřed. Mi to moc nejde, jelikož dno je pokryté nepříjemnými kameny, proto co nejdřív lehám do vody a plavu. Plavu a plavu a plavu, obrátka, znovu plavu a plavu, obrátka, opět plavu a plavu, a je tu výběh z vody opět po nepříjemných kamenech, a takhle to bylo ještě 3x. Osobně se mi plavalo docela dobře. Nikam jsem se nehnal a plavali jsme skupinka několika plavců ve které byla i Krystína Lapinová, velká favoritka ženského závodu, leč ne moc dobrá plavkyně. Pro její přítomnost si nás vždy všímal komentátor Vlado, díky čemuž jsem měl přehled jak se vyvíji závod mezi ženami. Lumír byl někde v přední části startovního pole a Vlastíka jsem nikde neviděl, takže buď mi hodně uplaval nebo je za mnou. Druhá varianta se ukázala jako správná. Po konci plavání koukám na hodinky. Vidím čas hodina, šestnáct minut a něco, to je cca o 2 minuty lepší čas než loni a tak spokojen vbíhám do depa. První depo mi vždy trvá, prostě po plavání se potřebuju vždy trochu srovnat. Nicméně po cca 4 minutách sedám na kolo a jedu. Lumírovi se plavání rovněž povedlo, vylezl z vody v čase 59:40 a byl velmi spokojen s tím, že to dal pod hodinu. Vlastík měl po plavání ztrátu na mne 2 minuty, a myslím, že ani on nemůže být nespokojen.
Tak tedy hurá na kolo. Cyklistika na ironmanovi je dlouhá a tak má člověk čas dobře jíst a taky sledovat co se děje na špici. Na Slovakmana přijel Petr Vabroušek a tak favorit byl jasný. Karol Džalaj si na něj ale letos brousil zuby a Petrův nepovedený závod v Bátovcích na půlce signalizoval, že by mohl být unaven. Nu a proto, že Karol je výborný cyklista, tak se pustil s vervou do najíždění náskoku pro závěrečný běh. A svůj náskok postupně zvyšoval až na nějakých 10 minut a podle obličeje Vabrouška se mi zdálo, že se trápí. To samé jsem viděl i na obličeji Lumíra a vyšlo najevo, že pro bolest v koleni jel celé kolo se sebezapřením. Vlastně najel na mne na kole jen 20 minut a Vlastík ho zase sjížděl jako v Otrokovicích, které Lumír nejel naplno. Trať se ukázala docela obtížná a to kvůli celkem silnému větru. Přesto jsem začal docela dobře. První okruh jsem zajel možná až moc rychle a přijel jsem na otočku do vjezdu do druhého kola ještě kousíček před Vlastíkem. To nás zrovna předjížděl vedoucí Karol Džalaj o kolo. Pak šel Vlasta přede mne a kontinuálně se mi vzdaloval. Po 90 kilometrech jsem měl pořád průměr přes 32 km/h, což jsem si říkal, že je asi moc. Hlavně poslední dvě kola už jsem v pasážích proti větru do toho moc síly nedával a nakonec mi průměrka spadla na 30,2 km/h. S tím jsem byl moc spokojen a věděl jsem, že když zopakuji svůj běh z loňska tak se dostanu pod 12 hodin. Jak jsem již psal, Lumír se trápil s bolestí a jel kolo nakonec za 5:37, Vlastík mi nadělil cyklistikou skoro půl hodiny časem 5:31.
No a co se dělo na běhu? Vybíhám na běžeckou trasu a kousek za mnou točí do předposledního kola Petr Vabroušek. A světe div se, má pořád ještě dost ztrátu na vedoucího Džalaje. Proto když mě předbíhá, tak ho povzubím, že Karola dá (když mě nepovzbudil on jak mě předjížděl na kole – asi si nevšiml, že mám jeho podkolenky). Což se také nakonec stalo, i když až v posledním běžeckém okruhu. Běh byl pro mne na tom slunku a vedru skutečné peklo, a záhy zjišťuji že to asi nebude stačit na oněch 12 hodin. Protože mě dosahované časy na obrátkách deprimovaly, rozhodl jsem se, že se na hodinky už dívat nebudu a raději si budu užívat atmosféru běhu. Dělal jsem si alespoň zálusk na známého triatlonového matadora Mareka Němčika, ke kterému jsem se pořád přibližoval. Ve 4. okruhu jsem měl krizi a musel jsem chvíli jít, byl jsem i přesto pak mile překvapený, že na obrátce vidím Mareka sedět na lavičce a tak jdu před něho. V pátém okruhu se krize opakovala ve stejném místě, tedy za prostřední občerstvovačkou. Tentokrát jdu až na obrátku. Marek se ke mne ale nepřiblížil. Jen mě předbíhá Vlasta o kolo a já s mírným odstupem běžím za ním a se závistí sleduji jak zatáčí do cíle. To já musím ještě protrpět jedno kolo a na jeho konci vidím, že se blížím k jednomu závodníkovi. Sbírám poslední zbytky sil a mocně finišuji. Pár desítek metrů před cílem jej předbíhám, ale onen závodník běží stejně ještě do dalšího kola. No aspoň sem si pořádne na závěr hrábl. A jak na tom byli kluci? Lumír už s ne moc dobrým výsledkem toho moc udělat nemohl. Vše dovršil tím, že se v prvím kole po přeběhu mostu vydal dál po cyklostezce místo aby běžel po ulici k nábřeží. Pak se musel složitě vracet a dal si tak cca kilák navíc. Demotivovaný a s pokračujícími zdravotními problémy tak dosáhl běžeckého času 4:13, což je na něj velmi slabý čas. Vlastík mě nakonec kvůli mé krizi v pátém kole předběhl o kolo. Dosáhl času 4:27, což byl asi o 20 minut rychlejší čas než jsem měl já. A to taky ke konci proložil párkrát běh chůzí.
Jak jsme tedy dopadli celkově? Lumir čekal problémy kvůlí zdravotním potížím, a tak také dopadl. I to stačilo k tomu. aby byl z nás nejlepší a časem 10:53:48 obsadil celkově 30. místo a 9. v kategorii 35-40 let. Vlastík byl z nás druhý a určitě je moc a moc spokojený, jelikož se dostal na bednu za čas 11:24:35. Byl 47. celkově a 3. v kategorii 45-50 let. Velká gratulace!!! Na vyhlášení musel samozřejmě dostat Lumírův cyklodres SK Fuga. No a já jsem časem 12:10:18 obsadil 56. místo celkově a 8. v kategorii 40-45 let.
Tolik k letošnímu Slovakmanovi. Co dodat? Na Slovakmanovi se mi vždy líbilo a nový závod v Piešťanech jen mou oblibu zvedl. Za rok určitě přijedu zase a spolu se mnou určitě i nějací další Fugáci.
Výsledky Slovakman 2011
Oficialni krátké video
Krátké video z YouTube, kde jsem já v case 1:50, druhý za mnou Vlastík a za ním Džalaj
Fotky na www.slovakman.sk
Fotky od Andreja
Subscribe