Challenge Roth 2016

by Materazzi 15. August 2016 16:58

Vilémův pohled na legendární závod

Poprvé v životě jsem se vydal na zahraniční dlouhý triatlon, a vybral jsem si rovnou jeden z nejznámějších jímž určitě je Challenge Roth. Ubytování jsme řešili stanem v “Camping area”, což byla jen posečená louka s postavenými kadibudkami. Výhoda byla, že jsme byli přímo u startu a u prvního depa, nevýhoda spočívala v nedostupnosti hygienických zařízení, kromě WC budek, které však začaly být v neděli přeplněné s patřičným odérem kolem. Přijeli jsme v pátek, večer jsem se zaregistroval, najedl se na pasta party a v sobotu už putovalo kolo do depa. Překvapila mne důkladná kontrola přileb, což odnesla ta moje, jelikož byla shledána naprasklá a tudíž neschopná závodu. Musel jsem si od Lumíra vypůjčit na závod jeho náhradní. Večer před mým prvním velkým závodem jsem už pak byl opravdu dost nervózní.

IMG_20160717_064606

Ráno pak už na nervozitu nebyl čas. Startovalo se ve vlnách co 5 minut a tak ti nejlepší včetně Lumíra už měli polovinu plavání za sebou, když mne nahnali jako ovci na porážku za plot a pak do vody na startovní vlnu v 7:00. Ve vodě se mi hned zamlžily brýle a já jsem si je ve stresu už nesundal, v naději, že to přejde. Ale nepřešlo, a tak někde kolem první obrátky, kdy jsem viděl tak na pár metrů před sebe a ještě rozmazaně jsem se chvíli zastavil a očistil levou brýli. Potom se mi ji ale nepodařilo ani na několikátý pokus dobře nasadit a tak jsem zbytek plavání měl jedno oko ve vodě zavřené a druhým jsem se snažil alespoň orientačně určovat směr, kam mám plavat. Asi budu muset něco udělat se svým plaveckým stylem, neboť Jana si ze břehu na obrátce myslela, že ji mávám, ale já celou dobu plavání měl jen přibližnou představu kde břeh je, I když byl ode mne jen pár metrů. Držel jsem se jen nejbližších plaveckých čepiček, které jsem jakž takž rozeznal a byl jsem opravdu šťastný, když jsem vylezl z vody. Na tu hrůzu jsem čas 1:16 nakonec bral.

IMG_20160717_074244

Těšil jsem se na cyklistiku, ta totiž poslední roky je mou nejlepší triatlonovou disciplínou. Na kole jsem se ale nějak v Rothu necítil. Pořád jsem byl v nějakém ne moc komfortním módu. Přede mnou bylo spoustu žen z předchozích dvou ryze ženských vln a tak jsem musel zpočátku dost předjíždět. V počtu cyklistů na trati to znamenalo pořád měnit rytmus a rychlost jízdy. Až po nějakých 40 kilometrech po největším stoupání na trati se mi zdálo, že se to uklidnilo. Navíc trať v Rothu byla pro mne zatím nejtěžší, co jsem kdy na IM jel. Pravda jel jsem jen Nitru a Piešťany na Slovakmanu a několik variant trati v Otrokovicích na Moraviamanu, ale podle toho, že se všude píše o tom, jak je Roth rychlý, jsem čekal přeci jen něco příjemnějšího. Pravda nejede se kolem kuželů, ale vynahradí to některá výživná stoupání, především to v Gredingu. Na druhou stranu musím napsat, že startovat ve vlně po ženách má své kouzlo. Mohl jsem se neustále kochat sličnými tvary Helgy, Ingrid, Martiny, Julie, Anny, Heleny, Marie, a dalších žen….. Nejvíc mne ale zaujala Tanja ze Švýcarska a pak Fatima z Portugalska. Jo, jo, dlouhý triatlon dovede být opravdu krásný. Pak si taky vybavuju,, že mne pořád předjížděl nějaký Stephan, navíc pokaždé v jiném dresu, což mne docela znervózňovalo….. clip_image001O průjezdu Hipolsteinem s následným Solarbergem bylo už mnoho napsáno. Je to opravdu impozantní a pěkně jsem si to vychutnal. Tedy v prvním kole. Ve druhém davy už prořídly, jelikož doprovod závodníků se tou dobou již stěhoval do Rothu. To jsem tam pak i rozeznal Janu a křikl na ni, že mi to moc nejede, ať se mnou nepočítá brzo k večeři. Vůbec ve druhém kole jsem chytnul delší krizi v podstatě z Gredingu po vyšplhání kopce až do Hipolsteinu, kde mne lidé zase nebudili k tomu, ať to v tempu dojedu. Nakonec mi průměrka klesla těsné pod 30 km/h, což bylo pro mne těžké zklamání. Zvlášť když bylo ideální cyklistické počasí. Smířil jsem se s tím, že mi jde už jen o to dokončit a s odhodláním užít si maratón jsem vyrazil na běh. Kdo ví, kdy se zase dostanu na nějaký velký závod.

Běh jsem už opravdu nehrotil. Chtěl jsem si ho maximálně užít a hlavně jsem nechtěl ostudně chodit. A tak jsem zvolil pohodové tempo, o kterém jsem byl přesvědčen, že ho zvládnu až do cíle. Zdálo se, že alespoň pod 12 hodin bych se měl dostat. No a na 6 kilometru mne rozesmál transparent „Finishing is your only fucking option“. O tom jsem v Rothu vůbec nepochyboval. Trať kolem řeky na šotolinové cestě mi nevadila. Dokonce jsem se vůbec netěšil na závěrečné cca 4 kilometry, které jsou po asfaltu. Tím, že je trať hodně natažená, tak už těch přihlížejících moc nebylo, ale vše vynahradil úžasný doběh do Rothu a zejména na cílový stadión. Pěkný zážitek. Škoda, že mne hned pakovali pryč do finišerského stanu. Což je druhá stránka takového velkého závodu. Když doběhnu do cíle Slovakmana, tak je cíl jen pro mne. Vlado si se mnou plácne, přivítá mne. V Rothu jsem byl jen jeden z mnoha…. Nakonec to nevyšlo pod 12 hodin. Bylo to jen 12:07. Závěr jsem měl velmi pomalý. Ale co. Čtyři týdny po Moraviamanu jsem dal druhého IM a za 3 týdny mne čekal Slovakman. Třetí dlouhý triatlon během 7 týdnů……

IMG_20160717_162513

Tags: ,

Závody 2016

Comments are closed

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři