24 hodinovka na Lysé Hoře 2017

by MartinK 28. ledna 2017 14:32

Naposledy pod 30 a B E D N A !

Při loňské první účasti na LH 24 v mužských dvojicích jsme s parťákem natočili 11 okruhů. Na bednu v kategorii to sice nestačilo, ale nebylo to zas tak daleko a rezerva ve výkonu tam rozhodně byla. Dopředu jsem si dohodl parťáka Jirku Skarku, který pochází z Dobré a znám jej z Olomouce a vytyčil jsem jasný cíl – bedna. Jirka se na to sice moc netvářil a těsně před závodem přišel s výmluvami typu, že byl na Erasmu a že moc netrénoval a že si našel holku (to mě pravda trochu vystrašilo). Tým jsme pojmenovali výstižně Naposledy pod 30 a šli do akce!

NIK_2901

Den závodu ale nastal a všechny spekulace šly stranou. O bedně jsme částečně z respektu a částečně z obav raději vůbec nemluvili, ale já tušil, že když se nám vyhne zranění a vše půjde dobře, tak by to mohlo klapnout. Jenže u LH24 člověk nikdy neví, co jej čeká. Odstartoval jsem do prvního kola. Startovalo se z pily v Ostravici v 11 hodin odpoledne. Slunku hřálo docela silně a tak jsem se rozhodl sundat bundu a běžet jen ve dvou vrstvách, což se ukázalo jako velmi prozíravé, i tak jsem se dosti zapotil, stejně jako v druhém kole a ztratil hodně soli, čemuž jsem pak přičítal následné nastupující křeče v kole třetím. Ale zpět k prvnímu okruhu. Ten jsem si užil náramně, bylo moc krásně a podvědomě jsem se hlídal, abych to nepřepálil, protože sil bylo zatím dost. V prvním prudším stoupání šel přede mě kamarád ze studií Radek Chrobák, prohodili jsme pár slov s tím, že by chtěl dát minimálně 12 kol. To jsem ještě netušil, jaký heroický výkon předvede. První kolo jsem předával za solidních 1:29:43 a šel se lehce občerstvit do gastra. Po cestě mě odchytil televizní štáb vertikalu, tak jsem tam blábolil nějaké nesmysly typu, že závodník si na vrchol musí vzít hlavně energii, tak doufám, že se to nikde neobjeví  Jirka svoje kolo otočil za parádních 1:25:52 a já se vydal do na dlouhou dobu posledního slunečného okruhu. V tu chvíli jsme byli již usazeni na průběžných medailových příčkách v kategorii. Ale závod byl teprve na začátku, nemělo cenu se tím zabývat. Do třetího mi Jirka předával již za šera, také se znatelně ochladilo. Zahájil jsem jej pádem na ledu krátce po výběhu. Při seběhu jsem pak přidal ještě dvě krásné čumákovky do sněhu. Za třetí kolo tedy tři pády, pokud to tak půjde dál a s každým dalším kolem budou přibývat pády, mám se na co těšit, říkal jsem si  Projevila se tma a taky traverz v Malenovickém kotli začal být absolutně neběhatelný a i chůze v něm byla obtížná. Bral mi mnoho sil a to jak fyzických, tak psychických. Postupně se z něj stal nejhorší úsek, na který jsem se vždy nejvíc netěšil. Své třetí jsem předával za 1:48 kolem sedmé večer. Po něm jsem si dal vydatné snad pětichodové gastro (guláš, párečky, krupičná kaše, vánočka) – prostě, co se do mě vešlo. Vůbec, kvůli tomu gastru jsem se hlavně na závod přihlásil. Cpát se neomezeně 24 hodin na 400 Kč, no neber to  Stejně jako mě, tak i Jirku chytaly ve třetím lehké křeče do lýtek, čehož jsme se oba zalekli. Přesolený vývar a trocha hořčíku to naštěstí zahnaly. Myslím, že velké teplo a ztráta soli se na tom dost podepsaly.

NIK_5258

Na štafetě je super, že se vždy dá doplnit energie, lehce spočnout a hlavně převléct do suchého. Tento rituál jsem vždy opakoval. Párkrát jsem to časově neodhadl a i přes smluvené prozvánění z Albínova náměstí jsem přišel na předávku pozdě, což nás stálo pár minut. Únava stoupala u obou úměrně s časem a přibývajícími kilometry. Hřejivá mast nám oběma prokázala velkou službu, kdy nejen prohřála, ale také povzbudila již docela bolavé svaly. Za zmínku stojí vyzdvihnutí fanouška, který o půl jedné v noci zhruba na druhém kilometru okruhu (před uhnutím do prudkého stoupáku) povzbuzoval všechny závodníky a nabízel coca colu, rum, koňak nebo calvados. Po ujištění, že cola je čistá, jsem s povděkem dvěma loky svlažil své hrdlo a se slovy díky se vydal do kopce. Celou noc jsme drželi časy do dvou hodin za kolo a upevňovali si pozici mezi nejlepšími třemi dvojicemi v kategorii. Povedlo se mi i pár desítek minut spánku, což bylo velmi povzbuzující! O půl páté ráno jsem nastoupil do svého šestého a únava již byla znát, stejně jako brutálně vychozená písčitá pasáž, která se navíc rozšířila i na modrou, takže byla v délce cca dvou kilometrů. Projevilo se to na celkovém čase 3 minuty přes dvě hodiny. Hecnul jsem Jirku, ať to nakopne, aby mi vytvořil dostatečnou rezervu na poslední kolo, protože jsem tušil, že ještě zpomalím. V gastru jsem pak sledoval dramatický vývoj v jednotlivcích, ale především propočítával naši situaci. Bylo jasné, že první v naší kategorii jsou o kolo před námi a nemáme na ně šanci, my jsme byli aktuálně druzí a třetí byli o kolo za námi – alespoň to z aktuálních výsledků vypadalo. Buď tam ale byla chyba, nebo to zrovna nebylo správně aktualizováno, nebo už jsem v důsledku únavy počítal špatně, každopádně realita byla jiná. Já ale žil v tom, že nás nic nemůže ohrozit a že to třinácté zajdu, aby se neřeklo. Že nám to pomůže v celkovém pořadí, ale v kategorii už to nic nezmění a taky hlavně zlepším svůj výkon z loňska. Jirka to nakopl, poslední kolo otočil za 1:53:52, při předávce jsme si v klidu pokecali, nikam jsem nespěchal (!!) s tím, že si to jdu užít a máme jisté druhé místo. Vyrážel jsem s příjemnou euforií, protože jsem celou dobu byl obezřetný a moc si nechtěl připouštět, že by se to mohlo podařit, takže se mi šlapalo příjemně. Navíc už bylo světlo, za horami vylézalo sluníčko. Únava sice byla znát a do kopce mě pár finišujících borců trhlo, ale já věděl, že už mi o nic nejde, tak jsem nezávodil. Poslední kolo jsem nakonec zvládl přesně za dvě hodiny a o půl jedenácté jsme se již vysmátí fotili s Jirkou v cíli a radovali se z druhého místa.

16143595_1287322924624533_8791428098805262460_o

Dal jsem si sprchu, zavolal tu radostnou novinu domů, ať přijedou na vyhlášení, sbalil věci a při odchodu z tělocvičny jen tak letmo mrknul na obrazovku s výsledky a…..dostal se před nás o 7 minut tým Kesbuk Matěj a David – což jsem nechápal, bylo to proti všem mým propracovaným propočtům. Zároveň mi to ale bylo celkem jedno, o moc rychleji bych to poslední stejně nedokázal jít. Třetí místo taky bedna. Horší by byl pád z třetího na čtvrté. Oněch pár minut ztracených při předávkách se nakonec ukázalo jako rozhodujících, ale co už. Alespoň je do příště co zlepšovat.

Tags:

Závody 2017

Comments are closed

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři