Rychlý povrch na čerstvém sněhu a už se pomalu blíží finále.
Stejně jako již šestkrát, i tuto sobotu 12. 2. jsem na nohy obula své pověstné sáčky proti vlhkosti a vyrazila s nimi k vrcholu Lysé hory. Podruhé v tomto závodě z Visalají, tedy už skoro zkušeně a s odhodláním vylepšit si skóre.
Možná bylo nakonec dobře, že se ode mě Lumír nenechal přesvědčit, abychom to ještě před příjezdem otočili a jeli domů. Venku bylo příšerně, silný vítr nám hnal proti přednímu sklu sníh a na displeji jsme pozorovali, jak s každým kilometrem klesá teplota. S úderem desáté hodiny startovní se však počasí umoudřilo a cestou vzhůru jsme místo očekávaných omrzlých tváří, měli přivřené oči, jak jsme mžourali do slunce.
Na loukách, přes které trasa vede, vítr odhalil ledové plotny a ztížil tak závodníkům prvotní rozběhnutí. Další úseky už na novém sněhu naštěstí tolik neklouzaly.
Já jsem opět jistila závod zezadu, ale i tak mohu nad touto etapou neskromně vyjádřit svou spokojenost, neboť jsem ji až na dva úseky vydržela celou v běhu, a to včetně závěrečné sjezdovky! Svůj čas jsem vylepšila o více jak 10 minut a doběhla jsem 110.
Lumír, kterého jsem nahoře tentokrát nenechala čekat až tak dlouho, přiběhl do cíle 31., po 49 minutách od startu. Ani tento neuvěřitelný čas mu ale nestačil na Radima Pokorného, proto se již teď koncentruje na velké finále, kde mu to zaručeně natře za dvojnásobný počet bodů!
Při odjezdu se konečně nadobro mraky rozestoupily a tu nejkrásnější část etapy (tu, jak už se cpeme rychlými cukry v autě) jsme si mohli vychutnat s výhledem na Lysou horu.
Výsledky, fotky Luďa, Pepateam.
Subscribe