12. etapa Lysacupu 2012 - Šance

Sníh, sníh a ještě sníh.

Tak tedy krátce o poslední etapě Lysacupu. Bylo to patrně to nejhorší, co jsem tam kdy zažila. Své krizi jsem propadla hned v prvním lese, tam, kde se z úhledné cesty odbočilo do závěje sněhu. Těžko říct, zda jsem se dřív zhroutila psychicky, či fyzicky. Každopádně jsem toho měla plné kecky. Mlátila jsem sebou zleva doprava, bez stability na úzkém, rádoby vyšlapaném chodníčku, sotva schopna pohybu vpřed, ubíjena představou, že totéž bude ještě cestou dolů…

Totální trudomyslnosti jsem podlehla poté, co mi v teniskách zamrzly obě nohy. A tehdy jsem se rozhodla. Lysacup ve dvoumetrové sněhové nadílce není pro mě nic, než trápení. Takže dokud ten bílý hnus z Lysé hory nesleze (alespoň na únosnou mez), tak mě tam nikdo neuvidí!

Výsledky.