Ostravský čtvrtmaraton 2015

by Radan 28. října 2015 18:05

Už se to začíná lepšit …

Konečně mám chuť tady něco napsat, po všech problémech a krizích, které mě od prázdnin provází, jsem si konečně zaběhl něco, s čím můžu být spokojený. Na státní svátek 28.10. se v Ostrave Porubě na Hlavní třídě běhá tradičně čtvrtmaraton, letos v nádherné slunečném počasí, 15st. teplo, takže pohoda na trenýrky a tričko. Chtěl jsem běžet tak pod 45 minut (10,5 km), osobák mám tady 44:30. Na startu bylo 280 běžců a rozběhlo se to celkem z ostra, prvních 500 m nejprve do cíle mírným stoupáním a pak 6 okruhů po Hlavní třídě (do poloviny od McDonalda ke kruháči). Chtěl jsem udržet tempo pod 4:10 na km, nakonec to bylo v prvních třech kole za 4:06, ve čtrtém kole trochu krize, takže tak 4:12 na km, ale poslední kolo už jsem chtěl utrhnout jednoho borce, který se se mnou pořád držel, ale mému poslednímu kilometru za 3:42 min neodolal a odpad .. V cíli nakonec za 43:03, celkově 40.místo, takže trochu posun a konečně dobrý pocit z běhu po dlouhé době.

Výsledky čtvrtmaraton

Tags:

Závody 2015

Ironman Wales a Elbaman 2015

by Lumír 25. října 2015 22:06

Dva náročné ironmany ve dvou týdnech a útok na slot na Havaj.

Někdy v roce 2014 jsem si řekl, že bych chtěl zkusit značkový Ironman, a pokusit se vyjet si slot na Mistrovství světa na Havaji. Volba padla na IM Wales, termín 13.9.2015, náročný závod v pěkném prostředí a se sloty na rok 2016. V listopadu jsem se zaregistrovali s Honzou H a začali trénovat. Start závodu byl daleko, tak jsem začal vymýšlet co ještě. No a poslední 4 roky byl na závěr sezóny vždy Elbaman, tak proč to měnit. Start Elbamana měl být až 2 týdny po IM Wales, tedy 27.9.2015, tak by to mělo jít zvládnout. Na Elbu jsme se zase pro změnu zaregistrovali s Honzou M. Časem jsem si začal uvědomovat, že 2 ironmany (3,8km - 180km - 42,2km) v 2 dvou týdnech nebude žádná sranda. Navíc v úplně jiných klimatických podmínkách. Celý výlet nebyl jen o závodění, ale také o cestování a poznávání nových míst. Závodní cíle byly jasně dané, ve Wales se pokusit vyjet slot na Havaj a Elbamana dojet se ctí a hlavně dokončit.

Cestu jsme začali ve Wales v městečku Tenby, kde jsme dorazili po nonstop jízdě z ČR ve čtvrtek 10.9. Hned jsem se zaregistroval, dali si fish&chips a spěchali se ubytovat a vyspat. Ubytování jsme měli parádní, na samotě, celý domeček jen pro nás.

IMGP3884

V pátek jsme s Kubíkem vyzkoušeli moře, studené, velké vlny – no v neděli to nebude sranda. V sobotu proběhl dětský nesoutěžní Ironkids. Milión lidí, tlačenice, čekání, mačkání, no prostě příště už ne. Pak ukládání věcí do depa a odpočívání před nedělním závodem.

IMGP3818

IM Wales má jednu specialitu, a to velkou vzdálenost mezi koncem plavání a prvním depem, vzdálenost je něco přes 1km s pěkným kopcem. Nejrychlejším to trvá něco přes 6 minut, nejpomalejší to letos měl za neskutečných 45minut! Navíc je u výběhu z vody mini depo s botami speciálně jen pro přeběh do prvního depa. Předpověď na neděli slibovala normální waleské počasí, teplota přes den kolem 14°C, vítr, občasný déšť, odpoledne i sluníčko.

V neděli ráno byl první úkol zaparkovat auto, což se povedlo bez problému, přijet ale o 20minut později tak už bylo centrum Tenby uzavřeno pro vjezd aut. Další milník byla kontrola kola v depu a přesun na start plavání. Vypadá to jednoduše, ale Tenby závodem opravdu žije a už od brzkých ranních hodin, bylo všude plno fanoušků a někam se dostat nebylo vůbec snadné. V depu jsem se chtěl potkat s Honzou, ale byla to naivní představa, v tom davu závodníku nebyla naděj ho najít. K moři jsem se dostal asi 30 minut před startem, všude už plno závodníků a protlačit se dopředu byl celkem oříšek. Pořadatelé letos zvolili rolling start, kdy vytvořili koridor kterým závodníci postupně startovali. V koridoru byly značky s předpokládaným časem plavání, tak jsem se drze protlačil na čelo na čas pod 1 hodinu. Moře vypadalo ze břehu v pohodě a tak jsem v klidu očekával startovní výstřel. Ve vodě nás čekaly dva okruhy s výběhem.

IMGP3837

Přesně v 7:00 bylo odstartováno. I přesto, že jsem byl vpředu, mi trvalo kolem 1 minuty než jsem se dostal do vody a mohl začít plavat. Hned když jsem vodu okusil, tak mi bylo jasné, že mi ve vodě teplo nebude. Navíc po pár metrech začalo být jasné, že to zdánlivě klidné moře, je pěkně divoké a plavat v něm stojí více sil než obvykle. Naštěstí pořadatelé nejsou žádní nováčci a vytvořili naváděcí koridory pomocí kajaků, kteří hlídali směr závodníků. Bojky velikosti autobusu totiž z vody vůbec nešly viděl, tak se plavalo od kajaku ke kajaku. Vlny byly opravdu neskutečné, dokonce jsem chvílemi uvažoval i o tom že to zabalím. Naštěstí mě chmurné myšlenky přešly a druhý okruh mě už začal i bavit. Z vody jsem šel za 1:07, normálně byl to byl špatný čas, ale v těchto podmínkách stačil na první stovku celkově, což nebylo špatné.

Přechod do prvního depa, byl takový malý vložený závod navíc. Výběh z moře, rychle najít tašku s botami, přezout a vyrazit na 1 km běhu. V té době už bylo kolem trati opravdu plno a všichni fandili, tak mě to hnalo dopředu a první depo zvládl něco přes 7 minut. Bylo to trošku i tím, že jsem šel na kolo jen v triatlonovém dresu. Většina si něco přivlíkala. Teplo moc nebylo, ale říkal jsem si že když mi bude zima, tak přidám. Trať kola byla velká neznáma. Jediné co jsem věděl dopředu, tak že rovina nikde není, kopce nejsou moc dlouhé ale o to prudší a hlavně bacha na silný boční nárazový vítr, který dokáže i shodit závodníka z kola.

IMGP3849

Cyklistika byla rozdělena do dvou částí, první mi přišla snazší a proto se jela pouze jednou. Druhá byla náročnější a navíc se jela dvakrát. První třetina závodu probíhala dle plánu, postupoval jsem v pořadí dopředu a hlídal si ať mě nepředjíždí soupeři z mě věkové kategorie. Jelo se mi opravdu dobře a trať mi seděla. Předjel jsem několik mých soupeřů a vše vypadalo dobře. Do 130. km stále super, ale najednou mě během 10 minut předjelo asi 6 závodníků a všichni z mě věkové kategorie. Nevím co se stalo, ale psychicky jsem to nezvládl a jen smutně sledoval jak se mi vzdalují a vzdalují. Naštěstí pak už za mnou nikde nikdo a tak jsem to nějak doklepal do druhého depa. Trať cyklistiky byla opravdu nádherná, s hodně fanoušky, kteří fandili všem a to hodně pomáhalo. Navíc byly na trati dva kopce, které vypadaly jako při Tour de France. Cesta nešla přes fanoušky vidět, ti se rozestupovali před jednotlivými závodníky, křičeli na ně, běželi s němi, no prostě paráda – jen kvůli tomu stojí za to do Wales přijet.

IMGP3853

Druhé depo bylo tragické, ale naštěstí jsem znova našel motivaci a s chutí vyrazil na běžeckou stíhačku. Čekaly mě 4 okruhy a v každém cca. 2 km stoupání, takže zase žádná sranda. Parádní ale zase byla divácká kulisa, toto jsem fakt zatím nikde jinde nezažil! První dva okruhy se mi běžely parádně, na trati nás moc nebylo, hlava chtěla bojovat a tělo šlapalo jak mělo. Ve druhé půlce běhu dokonce vysvitlo i sluníčko, to už ale začal běh bolet a šel jsem nadoraz. Ve třetím okruhu jsem na trati zahlédl i Honzu, který si prožíval zatím svůj nejtěžší závod. Do posledního kola jsem šel s tím, že jdu co to půjde a pokusím se ještě nějakého soupeře dát. Fakt to hodně bolelo, ale vydržel jsem a do cíle se dostal za 10:49:21 na 68. místě celkově, 14. v kategorii.

IMGP3873

Co dodat, slot mi utekl o 12 minut, které mi chyběly na 8. místo v kategorii, které poslední bralo slot na MS na Havaji. Přesně vím, kde jsem si to prohrál – na kole mezi 130. – 160. km. Tam jsem měl jít přes bolest a kousnout se, zkušenost na příště! IM Wales je těžký závod, nejen profilem ale i počasím. Stojí zato se tady vypravit, atmosféra závodu je neskutečná – toto se těžko popisuje to se musí prostě zažít.

Výsledky.

Tady by běžný report ze závodu končil, ale tento je výjimečný. Po pár dnech strávených ve Wales jsem se začali přesouvat na Elbu, kde mě v neděli 27.9.2015 čekal Elbaman. Cestou jsem ještě stihl vyjet legendární Alpe d'Huez.

Elbaman je závod, který jsem absolvoval nejčastěji, letos to byla již má 5. účast v řadě. Posledních 5 let byl vždy konec září spojen s Elbou. Letos to bude na nějakou dobu naposledy. Na Elbu ještě dorazil Malda, který zde loni na finish line požádal Hanku o ruku. Letos organizátoři připravili drobné změny v trati cyklistiky a hlavně v běhu, kde zkrátili okruh a místo 5 se mělo běžet 6 okruhů.

V sobotu si Kubík dal Elbaman Kids a dokončil na parádním 2. místě. Tím pro nás nasadil laťku hodně vysoko a existovala jen teoretická šance, že ho překonáme Veselý obličej.

IMGP4132

V neděli přesně v 7:00 byl odstartován Elbaman. Moře bylo klidné a tak se plavalo dobře. Já jsem se dostal do skupinky, která držela tempo které mi vyhovovalo. Po výběhu po první kole, jsem zjistil že jsem druhý balík ve vodě což mě lehce nakoplo a šel na čelo skupiny. Pocitově jsme ve druhém kole mírně zrychlili, což znamenalo že z vody jsem šel za 1 hodinu v top 10 celkového pořadí. První depo jsem proletěl a vyjížděl na kolo na celkovém 8. místě. Prostě paráda.

První cyklistický okruh se mi jel parádně, sice jet téměř na čele v takovém závodě bylo dost stresující. Snažil jsem se držet tempo a nějak mi při tom nezbývalo moc času na jídlo. První okruh jsem dal za 2 hod, což jsem věděl že bylo hodně rychlé. Druhý okruh byl ze začátku stále parádní a jelo to téměř samo. Ale přiselo těžké stoupání v půlce okruhu a tím krize, nohy přestaly jet. Předjelo mě pár soupeřů, kterých jsem se vůbec neměl šanci zachytit ani na 100m. V této fázi mě začalo předjíždět i čelo polovičního Elbamana, kterým končila cyklistika. Jak já jsem jim záviděl, mě čekal ještě jeden okruh. Nějak jsem se doplazil na vrchol stoupání a překonal krizi a dále pokračoval. Nohy se zase rozjely, sice to už nebylo jako v prvním kole, ale i tak mezičasy ukazovaly na parádní osobák na cyklistické časti Elbamana. Nakonec jsem do druhého depa dojel za 5:32 čímž jsem o necelých 30 minut překonal své dosavadní maximum!

elbaman_beh

Ve druhém depu jsem zůstal trošku déle, ale co, dnes to má být na pohodu. Vyběhl jsem tempem pod 5:00 a něco přes 12 km toto tempo držel. Pak jsem začal zpomalovat, nějak mi docházela motivace a chuť bojovat. Až přisel 26. km a hodinky mi píply že běžím 6:00 na km a navíc mě doběhl soupeř tak o 15 let starší a začal se mi vzdalovat. To jsem se naštval a doběhl ho a běžel s ním. Myslím, že to byl správný tah. Nakonec jsme spolu vydrželi až do mého cíle, on musel ještě pokračovat do dalších okruhů. Byl to borec ze Španělska. Sice jsme moc nepokecali, ale hodně mi pomohl držet tempo. Hlavně po 30. km kdy už jsem toho měl plné zuby a vše mě bolelo.

Do cíle jsem se dostal za 11:24:09 na celkovém 14. místě, v kategorii to stačilo na 8. místo. Kategorie 40-44 to je prostě kvalita Veselý obličej. V cíli jsem byl šťastný, nohy sice hodně bolely, ale byl to 5. úspěšné dokončený Elbaman navíc v osobáků, který se mi podařilo vylepšit o necelých 40 minut!

IMGP4192

Malda se na trati dost vytrápil, ale dokončil. Což hodně oceňuji. Do cíle se dostal za 13:38:35 na celkovém 107. místě, v kategorii mu to dalo 8. místo.

5. dokončený Elbaman, také znamenal, že jsem se stal členem Elbaman Exclusive clubu – ocenění dostane každý, kdo absolvoval více než 1000 km v dokončených závodech Elbaman. U mě to bylo přesně 5x226 což je 1130 km. Elbaman je pěkný závod, který všem doporučuji. V přístích letech, ale bude bez mé účasti. Sice jsem říkal, že už žádný iron na Elbě, ale kdo ví co bude za pár let!

IMGP4200

Výsledky.

Tags:

Závody 2015

Havířská desítka 2015

by Karolína 21. října 2015 16:57

1. ročník Havířské desítky úspěšně za námi.

Snad není příliš troufalé prohlásit, že dnem 17. října 2015 započala v Havířově nová tradice běhu na 10 km – Havířská desítka. O veškerou organizaci se postaral náš triatlonový klub SK Fuga společně s HSC Havířov, samozřejmě za vydatné podpory města Havířov a sponzorů. Hlavním partnerem byl Santi Sport Havířov. Výtěžek ze startovného byl věnován havířovských handicapovaným boccistům.

Akce měla na start přitáhnout všechny sportovní nadšence z Havířova a okolí. Zájemci se mohli na závod připravovat podle tříměsíčního tréninkového plánu pravidelně zveřejňovaného na www.h10.cz. Pro ty, kteří si přesto netroufali na plnou délku závodu, byla připravena kratší trasa v podobě jednoho 2,5 km kolečka po nábřeží se startem a cílem na Náměstí Republiky. Zde měli závodníci zázemí a možnost nakouknout do stanů sponzorů, případně i využít možnosti masáže a tejpování v jednom z nich. Na náměstí byla také největší divácká účast a tak sportovci vyráželi a přibíhali za mohutného povzbuzování. Závodem nás prováděl profesionální komentátor Vlado Baron a nechyběla ani ta správná „nakopávací“ hudba. Kratší závod sedl především mladším závodníkům (VELIČKA Jan 09:18, BRABLEC Filip 09:25, KOCH Jakub 09:47 a KURÁŇOVÁ Veronika 11:49, KALÁBOVÁ Niki 12:28, BALÁŽOVÁ Anna 12:30).

IMGP4871

V 11:30 odstartoval hlavní závod. Vzhledem k tomu, že většina Fugáčů měla plné ruce s organizací, na start se za tým postavili jen čtyři – Martin, Adam, Brunek a já (Kája). Po zaznění startovního výstřelu se dav závodníků vyřítil obrovskou rychlostí vpřed. Čekaly nás celé čtyři okruhy s mírným převýšením, znatelným především při posledních metrech před cílem. Vesměs byla trať ale rovinatá a vedla příjemným prostředím parku. Cesta byla lemována diváky a fotografy, dokonce nechyběla ani regionální televize Polar. Závodu se zúčastnilo 211 běžců, z toho rekordních 67 žen. Nutno říct, že závodu žen kralovaly ženy z kategorie 40+, které mě osobně brzy ukázaly záda. Závod to tedy z pohledu konkurence nebyl jednoduchý a bojovat bylo třeba od začátku až do konce. Tentokrát se z mé strany žádné pokoření osobního rekordu nekonalo, i tak ale můj výkon stačil na 3. příčku v kategorii Z39. Adam prohlásil, že poběží pouze tréninkově a vyrazil až za mnou (aby mě po pár kilometrech s prstem v nose předběhl…), Brunek po poctivé přípravě zaběhl v osobáku za 55:06, a Martin, ten běžel jako mašina a dal to za krásných 43:11. Kdyby ale tolik nepospíchal, vyšel by mu speciální Železný čas (43:31), který Lumír stanovil před závodem ve svém vlastním náročném tréninku. Tomu, který se času nejvíce přiblíží, byla přislíbena sladká odměna a startovné na příští H10. Šťastlivcem, kterému to vyšlo na vteřinu přesně, se stal Roman Ochman z týmu Třanovických přespolních žraloků. Pro nejrychlejší ženu závodu (ŠÁDKOVÁ Tereza, MK SEITL Ostrava, 43:16) byly zase připraveny běžecké boty Mizuno Wave Rider, které závodu poskytl Cyklokrám. Zlatou medaili za vítězství v hlavní kategorii si odnesl Marek CHRASCINA z TJ TŽ Třinec, který závod dokončil v čase 33:56. Desítku si se svým pejskem zaběhl i pravidelný účastník nejen havířovských běhů pan Jaroslav GAMAN, který byl posléze i vyhodnocen jako nejstarší závodník na trati (roč. 1935).

IMGP5616

Pro každého závodníka bylo v cíli připraveno vydatné pozávodní občerstvení a tričko s emblémem H10. Pokud mohu mluvit za SK Fugu, tak věříme, že si všichni závodníci desítku maximálně užili a nebudou váhat se startem ani v příštím roce.

Výsledky. Fotky.

Tags: ,

Závody 2015

Medzinárodný maratón mieru Košice 2015

by Karolína 15. října 2015 08:28

2. maraton a v osobáku.

Svůj druhý maratonský start jsem si odbyla opět na Slovensku, tentokrát v Košicích, kde již po 92. odstartoval Medzinárodný maraton mieru, nejstarší závod svého druhu v Evropě. Za SK Fugu měl běžet ještě Radan, ale kvůli zdravotním problémům se nakonec nechtěl zúčastnit.

Maratonskou premiéru jsem už měla za sebou, takže jsem si plánovala nějaké to vylepšení času. Zároveň jsem se těšila na krásné prostředí Košic, které jsem si prošla už den předem. Startovalo se z hlavní promenády, trasa vedla kolem gotického kostela sv. Alžběty, fontány, honosných budov a přeplněných zahrádek restaurací. Byl opravdu krásný den, dokonce nás netrápil ani vítr, který prý zatím vždy komplikoval závodníkům život. Dále se průvod 11 000 závodníků (z toho 1700 maratonců) prořítil kolem slavné košické sochy maratonce, u které plápolal symbolický maratonský oheň (jako na olympiádě!!!). Z města se pokračovalo do klidnější obytné čtvrti a parku Anička, ale i zde bylo plno fandících Košičanů, kteří hlavně ve druhém kole dodávali energii našim krokům. Já jsem si to vykračovala celkem slušným tempem kolem 5 minut/km i rychlejším. Vzhledem k tomu, že takhle rychle většinou neběhám ani v tréninku, pojala jsem trošičku obavy, jak dlouho to asi můžu vydržet… Nicméně dav mě hnal kupředu a fandící a fotící kamarádi, kteří mě stíhali na různých místech trati, mi taky nedali žádnou možnost zvolnit.

DSC_0329

Přišel druhý okruh a na obrátce velké překvapení – Radan! No toto! Liška ryšavá ani neřekl, že přijde! Zase se mi krapet zvedla nálada, takže hurá do druhého a posledního kola. Jak to tak bývá, po odchodu půlmaratonců ze hry, euforie opadá, fanoušci se rozcházejí a krize dopadá. I mně se na hodinkách objevilo poněkud pomalejší tempo. Naštěstí jsem potkala běžce, který se se mnou dal trochu do řeči – vyšlo najevo, že taky běží druhý maraton a chce si trochu vylepšit skóre – nevědomky jsme vystupňovali tempo opět pod 5 minut. Čili třetí čtvrtina uběhla zase celkem rychle, pak ale můj kámoš v tempu odpadl. Za chvíli ho nahradila bolest v koleni. Posledních 10 km tedy nebylo příjemných, i když jsem se snažila protahovat a měnit krok. Navíc mě začínala dotahovat nějaká babice, se kterou jsme se pořád navzájem předbíhaly. Čas byl doposud hezký, ale někde u 35. km už bylo jasné, že na 3:30 to nezvládnu. Držela jsem se až do cílové rovinky na hlavní ulici, pak mi náhle projela kolenem ostrá bolest, jako by mě tam někdo píchl pletací jehlicí. Skoro se mi podlomily nohy. Cíl už byl ale skoro nadohled, takže jsem nasadila typický maratonský kulhavý krok se zatnutými zuby a bojovala, co to šlo, dál. Babice mě mezitím předběhla. Poslední občerstvovačka kilometr před cílem a znovu jsem se rozběhla. Povzbuzování fanoušků se změnilo z „Tempo!“ na „Vládzeš!“. Poslední prokulhaný úsek před cílem a bylo to tady! Dva kroky do cíle a najednou slyším povzbuzování, které však nepatřilo mě, a těsně – asi o půl kroku – mě předběhla jedna holčina. To mě mrzelo, následně o to víc, když jsem zjistila, že mi vyfoukla místo v první desítce v hlavní ženské kategorii.

DSC_0347

V rámci možností jsem si alespoň vylepšila osobák o 2 minuty (3:43). Radan podle výsledků běžel hodně pod svůj standard (3:42). Závod hodnotím opravdu pozitivně a ráda si ho někdy zopakuju. Velké dík hlavně Tomovi za podporu a poskytnuté zázemí.

Foto: http://hviezda.faxcopy.sk/fotografie/5154/maraton-zeny

Výsledky.

Tags:

Závody 2015

IRONMAN Wales/Cymru 2015

by Honza 23. září 2015 00:22

Hodně těžká zkouška na závěr sezóny.

Aniž by se mi o tom před rokem snilo, letošní sézónu na mě čekaly dva závody pod značkou IRONMAN. První, který se konal v Budapešti na tratích polovičního IRONMANa jsem měl úspěšně za sebou s novým osobákem 4:47:23. Vrchol celé sezóny mě však čekal ve Walesu v podobě celého IRONMANa. Byla zde možnost se kvalifikovat na mistrovství světa na Hawaii, ale věděl jsem, že to rozhodně lehké nebude.

Podporu na celé akci mi dělala moje přítelkyně Peťa, bez které by byl závod určitě ještě těžší. Během loučení před plaváním málem ukápla i slza. V sedm hodin ráno místního času odstartovali profesionálové a pár minut po nich my, hobíci. Voda byla studená, hluboko pod 18 stupňů. Ze začátku jsem si myslel, že mi umrzne hlava, ale po chvíli kdy jsem blížil k první bójce, jsem zjistil, že zimu a bolest rukou vůbec nevnímám, ale jediné, na co se soustředím je směr a balanc ve vlnách, které pro mě byly opravdu velké. Mezi první a druhou bójkou jsem neměl moc dobré myšlenky. Vlny si se mnou dělaly, co chtěly. Ale snažil jsem se srovnat a začal jsem makat. Od druhé bójky ke břehu to bylo lepší a zjistil jsem, že to jde. Říkal jsem si jen, že to musím dát. Po druhém okruhu, který byl snad ještě divočejší, mě čekal celý jeden kilometr do prvního depa. U výběhu z vody jsme měli tašky s botama, ve kterých jsme k depu doběhli. Tak dlouhé první depo jsem ještě nikdy neměl.

DSC_4713

Na cyklistiku jsem se ve vodě velmi těšil, ale 180 kilometrů v neustávajícím větru a z velké části do kopců, které měli i 16% stoupání, to nebyla žádná pohodová projížďka. První okruh měl 110 kilometrů a cítil jsem se dobře, jenže v druhém okruhu, který kopíroval kopcovitější část prvního, mi začaly slábnout nohy a zpomaloval jsem. Při jednom krátkém sjezdu jsem dokonce málem spadl z kola, jak se do mých vysokých ráfků opřel vítr. Naštěstí jsem to ustál a pokračoval pro změnu do kopce. Trať prověřovala moji fyzickou a hlavně psychickou odolnost. Ale na druhou stranu zde byla skvělá divácká kulisa. Podél celé tratě stáli fanoušci a visely transparenty. Před koncem prvního a vlastně i druhého okruhu jsem zažil něco, co už se mi možná nikdy nepoštěstí. V městečku Saundersfoot, kde jsem mimochodem s Peťou bydleli, na všechny cyklisty čekal v prudkém stoupání úžasný špalír jako na Tour de France. Lidi nás hecovali, fandili a utíkali s námi. V uličce úzké tak akorát na jedno kolo jsme všichni šlapali do pedálů, co to šlo, abychom je mohli odměnit za jejich vynikající podporu. V těchto místech jsem se právě taky potkal s Peťou, která si určitě oddechla, že mě po několika hodinách, kdy jsem vylezl z vody, opět viděla. Na trati mě hodně zaujali také diváci v sedačce, která byla ve lžíci bagru a vyzdvižená do výšky. Myslím, že jsem se na ně dokonce usmál. Do druhého depa jsem se ale těšil asi ještě více než ve vodě na cyklistiku.

DSC_4716

Běh je moje oblíbená disciplína, ale v IRONMANu to tak úplně neplatí. Běželi jsme čtyři okruhy z Tenby do New Hedges a zpět do Tenby, kde byla opět skvělá atmosféra a pokaždé na mě čekala malá odměna, Peťa. Byl jsem opravdu rád, že ji vždycky vidím, protože každý okruh byl pro mě hodně dlouhý a hlavně první polovina, která byla jak jinak než do kopce. Postupem času jsem si musel okruhy dělit do malých dílčích úseků, kterých bylo nekonečně, ale věděl jsem, že jich je pořád méně, a že s každým krokem jsem blíže k cíli. Ve třetím okruhu jsem si prožil peklo, ale čtvrtý okruh byl ještě těžší a opravdu nekonečný. Cesta zpět do města se táhla, ale přece jen jsem se dočkal a při průběhu uličkami Tenby na mě fanoušci křičeli: „You are an IRONMAN!“ V cílové rovince jsem pokusil úsměv na Peťu a při průběhu cílovou bránou, kde se opět z mikrofonu ozývalo to slastné: „YOU ARE AN IRONMAAAAN!!!“

DSC_4727

Tags: ,

Závody 2015

Do startu Havířské desítky zbývají už jen 4 týdny

by Lumír 22. září 2015 18:33

Havířov, 21. 9. 2015 – Tisková zpráva

Organizátorům se přes léto podařilo zajistit partnery závodu a i díky nim mohli nabídnout prvním 150 přihlášeným závodníkům tričko v ceně startovného zdarma. V sobotu 17. října tak na Náměstí republiky v Havířově odstartuje běh na 10 km v 11:30 hodin. Na startu se objeví i zpěvák kapely Nebe Petr Harazin.

„Poté, co jsme vyhlásili akci tričko zdarma pro prvních 150, rapidně nám počet přihlášených závodníků stoupl,“ uvádí jeden z organizátorů Martin Kučera. Startovních míst s tričkem v ceně už zbývá jen necelých třicet. Ostatní si mohou tričko objednat a zaplatit při registraci, pár kusů bude k zakoupení i přímo v místě startu závodu. Všichni svým startovným podporují činnost boccistů, závod tedy má i charitativní rozměr. „Očekáváme určitě přes 200 závodníků, záležet bude také na počasí,“ dodal Kučera.

„Přípravy jsou v plném proudu, naši vyzyvatelé se dál poctivě připravují dle tréninkového plánu. Jejich příběhy můžete sledovat na našem webu www.h10.cz. Máme velkou radost, že jsme získali nového partnera závodu, kterým je SANTI Sport, “ uvedl další z organizátorů Jan Hrabec. Havířovská sportovní prodejna dodala do závodu hlavní ceny. Na závod se veřejně připravuje například náměstek havířovského primátora Ivan Bureš či rektor Slezské univerzity v Opavě Pavel Tuleja. Na start se postaví i zpěvák kapely Nebe Petr Harazin.

Hlavní myšlenkou závodu je především podpora sportu a zviditelnění méně známých sportovních odvětví. Netradiční je pojetí Havířské desítky ve smyslu spolupráce mezi triatlonovým týmem SK FUGA a klubem boccistů HSC Havířov. Triatlon zažívá velký rozkvět a kombinuje tři sporty, kterými jsou plavání, cyklistika a běh. Boccia je podobná francouzskému pétanque a je určená především pro hendikepované jedince používající ke své mobilitě vozík. Skvělou vlastností boccii je, že míra postižení není limitující.

Pokud přijdete na H10, ať už jako závodník nebo divák, budete si moci bocciu vyzkoušet. Tyto dva sporty k sobě pravda nemají příliš blízko, ale 17. října letošního roku se zástupci těchto aktivit postaví společně na startovní čáru tohoto běžeckého závodu. A vy můžete s nimi!

Web: h10.cz
Facebook: facebook.com/havirska10

Tags:

Havířská desítka | Závody 2015

Spartan Race Tatranská Lomnica 2015

by Karolína 17. září 2015 21:08

Tak trošku jiný závod.

První zářijový víkend patřil extrémnímu překážkovému běhu Spartan, kam jsme se přihlásili více méně z hecu a ze zvědavosti. Když říkám my, tak tím kromě sebe myslím Ondru, Vaška, a dalších 12 dobrodruhů (kamarádů a známých a známých těch známých, znáte to…). Ve Sparťanovi se (pokud se nepovažujete za profíka) startuje většinou v družstvech, naše 15členné patřilo k největším. A že jsme postavili tým československý, dostal název podle staré ČS pohádky Nebojsa, který v sobě, jak sami jistě uznáte, nesl i bojovného ducha.

V sobotu ráno jsme se shlukli na parkovišti v Tatranské Lomnici. Počasí bylo deštivé a chladné. Nafasovali jsme čelenku s číslem, čipy a válečné barvy na obličej. Nejprve byla do závodu vypuštěna vlna mužů profíků, za půl hodiny je následovaly ženy a pak už přišla řada na družstva. Před každou vlnou čítající asi na 200 závodníků proběhla krátká společná rozcvička (ta se mi moc líbila a klidně bych to zavedla i pro triatlony). Konečně na nás přišla řada – za mocných výkřiků „Aroo! Aroo! Aroo!“ se nadzvedla startovní páska a my jsme se mohli rozběhnout do kouřem zalitého začátku závodu.

Jako první překážku si pro nás organizátoři připravili přebrodění nedaleké nádrže…což o to, voda byla teplejší než okolní vzduch, ale oblečení a boty před výběhem do kopce díky tomu krásně nasákly a ztěžkly. Pak přeskočit pár pneumatik a vzhůru do Vysokých Tater! Podlézt, přelézt, přeskočit, proskočit…nic z toho není tak jednoduché, pokud předtím musíte zdolat náležité stoupání. V soutěži družstev bylo důležité hlavně dokončit, zároveň se ale do výsledku počítal součet čtyř nejrychlejších časů z družstva, proto se z našich řad uvolilo pár nadšenců, kteří do toho šli s plnou vervou a bojovali o co nejvyšší příčky. Já jsem se držela s Ondrou, který mi v rámci zrychlení i nejednou pomohl (to je ve Sparťanovi ale povoleno).

Na řadu přišlo ručkování – stačil jediný pohled, abych zjistila, že nemám nejmenší šanci vůbec dosáhnout na druhou (deštěm zmáčenou) trubku – zhoupla jsem se, promáchla a už mě čekal trest. Pokud ve Sparťanovi nezvládnete překážku, čeká vás 30 angličáků (burpees). U tohohle ručkování byly obzvláště výživné – žádná travička, ale pichlavá šotolina, na kterou jsme museli 30x položit dlaně a své mokré tělo. S motivací vyhnout se dalšímu takovému zážitku jsem se rozběhla kupředu, stále do kopce. Časem jsem zjistila, že největší překážkou průměrného Sparťana je právě běh, což mi hrálo do karet a v přebězích jsem proto získávala. Postupně se vepředu vyčlenili 3 Nebojsové (včetně mě), těsně za námi nás dobíhal Vašek. Nošení pytlů do kopce, přelézání provazové sítě, balancování, další ručkování a pak přišel příkop plný bahnité vody, ze které vedlo blátem oslizlé lano vybízející ke šplhu. Bylo pár borců, kteří do té vody sletěli až z vrchu. Od nás naštěstí nikdo a tak hurá dál. Lezecká stěna s miniaturními, opět zabahněnými dřevíčky, které jako úchytky rozhodně nestačily, znamenala burpees skoro pro každého. Následoval další seběh, asi by to byla nuda, kdyby z velké části nevedl horským potůčkem. Nohy mi mrzly, předbíhat se skoro nedalo a kameny v řece v podstatě ani žádný rychlejší pohyb nedovolovaly. No, po čase mi nohy znecitlivěly a bylo mi to už jedno. Ještě proběhnout dlouhým kanálem (něco pro klaustrofobiky) a pak (v mém případě) neminout odbočku ven z potoka a byly tu další překážky. Prolezli jsme pod ostnatým drátem a čekal nás oštěp a… další angličáky… Ještě jsem v sobě našla poslední zbytky sil a utíkala k další překážce, klukům už se moc nechtělo a tak jsem jim utekla. Ještě jedno zvednutí závaží, tentokráte na kladce a pak už přeskokem přes oheň do cíle!!! Hned za mnou se přiřítil Ondra a Lubo, za chviličku i Vašek. Zvládli jsme to všichni čtyři do času 1:15. S malým odstupem za námi přichvátali další 3 Nebojsové a nakonec i poslední skupina, která se navíc musela vypořádat jak s křečemi, tak i s pořádnou dávkou angličáků. Drželi a podporovali se až do cíle, takže jsme nakonec vybojovali krásné 19. místo (ze 112 týmů).

Spartan15

Závěrem bych chtěla říct, že jsem si závod moc užila a jsem ráda, že jsem jela. Předem jsem se vůbec nepřipravovala, a dobře jsem udělala, protože úplně nejkrásnější z celého závodu byl fakt, že jsem vůbec nevěděla, co mě zrovna čeká a zdali to zvládnu. Zkrátka zábavné zpestření tréninku. A poslední rada, pokud se někdy budete chtít zúčastnit – s bílými tričky zaručeně zaujmete, ale bude vás to stát nejméně tři prací cykly, než se opět přiblížíte k původní barvě.

Odkaz na výsledky.

Tags:

Závody 2015

Model Triatlon Opava 2015

by Adam 7. září 2015 22:03

Český pohár na olympijských distancích.

Model Triatlon Opava je závod na olympijských distancích (1,5-40-10), který je zařazen do českého poháru. Místo konání: Opava Kateřinky, Stříbrné jezero. Z našeho týmu se závodu zúčastnili: Karolína, Radan, Honza M. a Adam. Kromě nás bylo přítomno i několik hvězd české triatlonové scény: F. Ospalý, P. Vabroušek, L. Dvořák, L. Krpec, … a pak ještě asi 90 dalších závodníků.

model_triatlon_opava_2015_134

Prostředí pro konání závodu je v okolí Stříbrného jezera opravdu pěkné, včetně zázemí pro diváky – písečná pláž, krásně čistá voda v jezeře a restaurace s terasou. Závodu se během dne koná hned několik – mládežnické kategorie, hlavní závod, hobby sprint. Moderátorem závodu byl S. Bartůšek. Ten před startem hlavního závodu divákům představil největší hvězdy a ve 14:30 bylo odstartováno. Plavání ve 2 okruzích s výběhem na pláž. Voda čistá a teplá, takže bez neoprénu. Cyklistická část rovinatá, jely se 4 okruhy, dohromady cca 44km. Cyklistickou část jsem si vzhledem k rovinatosti představoval snadnou, ale silný vítr ji dost ztížil. Aspoň mě přišlo, že fouká pořád proti. Během cyklistické části si diváci z okolí hlavního zázemí závodníků moc neužijí, ale o to více zase fandí obyvatelé přilehlých obcí. Na několika místech fandily celé rodiny a dokázaly vytvořit výbornou atmosféru. Po cyklistice návrat do depa, a hurá na běh. Běžeckou část tvořily 4 okruhy po obou stranách řeky Opavy. Letos v létě jak jinak než za hrozného vedra. Díky pořadatelům, hasičům a obětavým místním občanům vznikly na několika místech „sprchovací kouty“, které běh dělaly alespoň trochu snesitelný. I když osvěžení ze sprchy vydrželo jen chvíli a pak už to zase bylo utrpení. Nakonec jsme všichni závod úspěšně dokončili:

Honza M. - 2:26:08 (24:35, 1:13:07, 47:14)

Adam – 2:31:31 (26:45, 1:18:34, 44:41)

Radan – 2:40:52 (29:20, 1:20:05, 48:42)

Karolína – 2:42:26 (23:33, 1:24:22, 52:40)

Závod to byl pěkný, organizátorský dobře zvládnutý, navíc relativně blízko, takže příští rok se budu chtít opět zúčastnit.

Výsledky: http://www.czechtriseries.cz/results/race?id=788

Tags:

Závody 2015

Ironman 70.3 Budapest 2015

by Lumír 28. srpna 2015 06:01

Premiéra na závodě pod hlavičkou Ironman a je z toho osobák a slot na Mistrovství světa 2016.

Ironman 70.3 Budapest (1,9 – 90 – 21,1) se konal v sobotu 22.8.2015 v Budapešti. Na závod jsme se příhlásili už na podzim 2014 s Karlem. Ten ale odjel na delší dobu do zahraničí, tak své místo nabídl ostatním a díky tomu se závodu mohl zúčastnit i Honza H. Bylo to pro nás oba poprvé, co jsme se zúčastnili tak velkého závodu. V pátek při registraci, rozpravě, prohlídce monstrózního expa a ukládání věci do depa, jsem neměl vůbec příjemný pocit a říkal jsem si, že akce podobného typu se už příště účastnit nebudu. Budapešť byla naplánována jako test před zářijovým Ironman Wales (3,8 – 180 – 42,2), kde budeme také společně s Honzou. Takže před závodem neproběhla žádná speciální příprava a šlo se přímo na to. No a když už jsem tam byl, tak ve mě hlodala myšlenka pokusit se získat slot na mistrovství světa 2016.

11887544_876974789005389_56103219787[1]

Plavecká část probíhala v 1 okruhu ve slepém rameni Dunaje, cyklistika pak byla dvou okruhová a vedena po obou stranách Dunaje s jedním kopečkem k parlamentu. Běh byly 4 okruhy tam a zpět s jedním podchodem, kde byl mírný seběh a výběh, jinak to byla absolutní placka. Start závodu byl ve vlnách po 15 minutách, začínali profíci v 9:00, Honza startoval 10:05 a já jsem přišel na řadu v 10:20.

Z plavání jsem měl trošku obavy, protože první bójka byla hodně blízko a v naší vlně nás startovalo něco přes 200 závodníků. Mé obavy se nakonec nepotvrdily a celou trať jsem absolvoval bez kolizí. Zhruba v půlce okruhu jsem už doplavával závodníky z předchozí vlny. Do prvního depa jsem se dostal za 30 minut, což nebylo ani dobré ani špatné. V kategorii to stačilo na průběžné 25. místo.

Na kolo jsem vyrazil hned zostra s cílem pokusit se zajet čas pod 2:25. Díky tomu, že jsem startoval téměř v poslední vlně, jsem měl před sebou většinu startovního pole. To znamenalo, že jsem jen předjížděl a předjížděl. V průběhu celé cyklistiky jsem se vůbec necítil ve své kůži a nemohl jsem se ani dostat do pohody. Cítil jsem se jako býk v aréně, kterého pořád drážní červeným šátkem a nedopřejí mu chvilku odpočinku. Kolo nakonec nedopadlo dle očekávání a do druhého depa jsem dojel za 2:30. I přes špatný výkon jsem se v pořadí posunul dopředu na průběžnou 14. pozici.

Nejvíce jsem se těšil na běh, který byl na obrátkové trati a sliboval jsem si od toho, že budu mít přehled o svých soupeřích. Bohužel díky startu ve vlnách bylo na trati už hodně závodníku a tak kontrolovat své soupeře bylo takřka nemožné. Nezbývalo nic jiného než makat naplno co to jde. Na běžecké části mě nikdo nepředběhl a mě se podařilo v kategorii propracovat na 8. místo. Půlmaraton se mi podařilo zvládnout za 1:26, což nebylo úplně nejhorší.

logo_im_hawaii_thumb5Celkově jsem dokončil za 4:32 na 87. místě a v kategorii na 8. místě. Závod se mi moc nepovedl, ale s výsledkem jsem nakonec spokojený. Pocit spokojenosti samozřejmě vyvrcholit při ceremoniálu udělování slotů na mistrovství světa 2016. Atmosféra tam byl opravdu úžasná a bylo příjemné sledovat radost závodníků, kteří se kvalifikovali. Celé to vyvrcholilo tím, že jeden slot připadl i mě. Vůbec jsem neváhal zda si ho vzít nebo ne a s radostí ho přijal. Jeden z vrcholů příští sezóny je tímto určen – 4.9.2016 Ironman 70.3 World Championship v Mooloolabě v Austrálii.

Honza si zajel nový osobák a průběh závodu popisuje takto: “Náhodou jsem se dostal k příležitosti zazávodit si na půlironmanské trati v Budapešti, na jednou ze závodů IRONMAN 70,3. Kamarád Karel Uhlíř se závodu nemohl zúčastnit a tak jsem jel já. Bohužel nešlo změnit jméno, takže ve výsledcích se vyskytuje Karel Uhlíř nikoliv Jan Hrabec. Ale to vůbec nevadí, za ten zážitek to stálo. Týden po TriPrague byl můj cíl dokončit pod pět hodin. To znamená žádné ulívání! Start mojí, respektive Karlovy kategorie 35 – 39 let, byl v 10:05. Plavání jsem zdolal za 32:50 a vše vypadalo dobře. Následovala trochu hektická cyklistika s velkým množstvím závodníků na trati. Za 2 hodiny a 37 minut jsem přijížděl do druhého depa. Následovala moje oblíbená disciplína. Běh! Musím říct, že jsem nasadil skvělé tempo a podařilo se mi jej držet až do cíle, kde jsem se ocitnul 4:47:23 od startu.”

 DSC_4573_thumb2

V neděli se konal dětský Ironkids, bohužel jen jako běh. Zúčastnil se ho i Kubík. Byl trošku zklamaný, protože to byl jen běh, chtěl by k tomu minimálně i plavat. Organizace dětských závodů, byla bohužel o několik úrovní níže než předchozí den. Kapacita trati byla nepostačující a tak docházelo k pádům, nárazům na lavičky a podobně. Dětský závod zklamal nejen mě, dle Kuby to byl jeho nejhorší závod, který absolvoval. Tak pevně věřím, že Ironkinds ve Wales budou lépe zorganizovány a neznechutí Kubovi závodit.

Výsledky Ironman 70.3.

IMGP3621_thumb3

Tags: ,

Závody 2015

Krkonošman Full HD 2015

by Lumír 27. srpna 2015 19:48

Těžký dlouhý triatlon v Krkonoších a dva úspěšní finišeři.

Když jsem na webu objevil zmínku o vzniku nového dlouhého triatlonu Krkonošman v Krkonoších, tak jsem ani chvíli neváhal a hned jsem se přihlásil. Zkoušel jsem nalákat i další Fugáky, ale nakonec se přihlásili jen Malda a Honza H. Honza pak svou účast zrušil a tak jsem do Krkonoš přijeli ve dvou. Propozice slibovaly více než 5000m převýšení, z toho 1000m na závěrečném maratonu. V kombinaci s tropickými teplotami, nás čekal pěkně dlouhý den a grilování na sluníčku. Závod se od klasických dlouhých triatlonů lišil v několika věcech:

  • start závodu byl v 5:00
  • limit závodníků byl stanoven na 30
  • na trať běhu byl povinný doprovod
  • cíl závodu byl v 1000 m nad mořem
  • na trati běhu byly dvě lékařské kontroly, které mohli stáhnout závodníka z trati

Toto jsou přesně závody, které mi sedí a velmi rád se jich účastním. Už na rozpravě den předem byla cítit příjemná pohodová atmosféra. Mým jediným cílem bylo závod dokončit se ctí a moc se nezničit do dalších tréninků. Malda byl 2 týdny po Otrokovicích, a tak měl cíl také dokončit.

Start v sobotu 4.7.2015 v 5:00 proběhl za zvuku písničky z Krkonošské pohádky skokem z mola. Čekaly nás celkem 4 okruhy. Vzhledem v nízkému počtu závodníku to bylo úplně bez problémů. Sice s časem jsem moc spokojený nebyl, ale v takových závodech se chleba láme až na kole a běhu.

krkonosman_plavani

Na kolo jsem vyrážel ještě v příjemném chládku a chvílemi mi byla i zima. Na což jsem pak smutně vzpomínal hlavně v závěrečném maratonu. Na trati kola nás čekalo 5 větších stoupání. Vzhledem k tomu, že jsem byl v Krkonoších poprvé v životě, jsem nevěděl co mě čeká. Proto jsem ze začátku kola moc netlačil na pilu a jel “pohodové” tempo. Postupně jsme vystoupali do Jánských Lázní, pak na Malou Úpu, znova Jánské Lázně. Pak následovalo stoupání nad Špindlerův Mlýn, sjezd a poslední větší stoupání na Špindlerovku. Poté to už byla vesměs “pohoda” až pod poslední stojku před druhým depem. Kolo jsem pocitově zajel dobře a před během jsem se ani necítil moc unavený a dokonce se na něj těšil Veselý obličej.

krkonosman_koloProfil cyklistiky.

Ve druhém depu mě čekal můj doprovod. Neměl jsem vlastní a tak mi pořadatele přidělili. Průvodce a chůvu mi na běžecké trati dělala Míša, které patří velký dík! Začátek běhu byl pohodový a příjemný. Čím více jsme se ale vzdalovali od depa, tak to bylo náročnější a náročnější. Trať stále mírně stoupala a moc stínu na ní nebylo. Slunce naplno ukazovalo co umí a dávalo nám najevo že to dnes zadarmo nebude. Až do Pece pod Sněžkou to bylo stále běhatelné. Zastavoval jsem jen na občerstvovačkách, ale i tak mé tempo postupně klesalo. Nejhorší úsek trati začínal kolem 35. km – to je v klasickém maratonu většinou doba, kdy to už začíná pořádně bolet a je třeba se kousnout a vydržet. Nás však čekal nejtěžší úsek trati – hodně drsný kopec, kde o běhu nebyla ani řeč, i chůze byla hodně náročná. Pod tímto kopcem byla také časová kontrola a kdo ji nesplnil tak měl být vyřazen ze závodu. Organizátoři nakonec rozumně tento časový limit zrušili a umožnili všem co ještě měli síly závod dokončit. Pro mě osobně to byl asi nejtěžší úsek trati a byl jsem hodně rád, když jsem byl nahoře. Tam už pak bylo jen jedno menší stoupání a závěrečný seběh do cíle. Dokončil jsem za 12:57 na celkovém 9. místě. O to ale vůbec nešlo, protože vítězové byli všichni co se v těch podmínkách a na tak náročné trati dostali do cíle!

krkonosman_behProfil běžecké tratě.

Malda se do cíle úspěšně dostal za 15:24. Byl to jeho první extrémní dlouhý triatlon a popral se s ním se ctí.

Závod hodnotí jako velmi příjemný s parádní atmosférou. Doporučuji všem , kteří chtějí okusit opravdu náročné tratě, kde není nic zadarmo. Ale o to víc pak chutná pocit úspěšného dokončení. Držím palce organizátorům, aby tento závod udrželi při životě a nabídli i dalším zažít příjemný den v Krkonoších Veselý obličej.

Výsledky.

krkonosman_cilove_foto

Tags: , ,

Závody 2015

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři

 

 

 

Pořádáme

Albrechtický Triatlon

10. ročník

10. 8. 2019 11:00

Albrechtický triatlon na Facebooku


Velikonoční 12-ti
minutovka

12. ročník

Neděle 21.4.2019 11:00
Atletický stadion Slavia Havířov