Celtman! Extreme Scottish Triathlon 2014

by Lumír 28. října 2015 06:33

Podruhé ve Skotsku a modré tričko je doma.

Ve Skotsku na Celtmanovi! mám z loňska (2013) nevyřízené účty. Nepodařilo se mi stihnout cut-off čas v T2A depu před vstupem do hor a tím pádem jsem nebyl vpuštěn do horské části závodu. To znamenalo, že jsem dostal “jen” bílé finišerské tričko. Honzovi H, mému pomocníkovi, jsem nadhodil že chci v 2014 opět na Celtmana!, naštěstí souhlasil a tak jsem se přihlásil do loterie o startovní slot. Štěstí se na mě usmálo a v mailu jsem obdržel příjemnou zprávu, že jsem v závodě. Teď jsem už věděl do čeho jdu a tak jsem v přípravě cesty a tréninku neponechal nic náhodě. Co je to Celtman! triatlon a v čem je unikátní popisuji v tomto článku, tak se budu věnovat jen průběhu závodu a mým pocitům.

DSC_2876_thumb3

Poslední týden v červnu jsme vyrazili na dlouhou cestu autem až na daleký sever Skotska. Letos jsme zvolili jiné ubytování, doslova na konci světa. Domácí byli hodně příjemní a pokud se někdo chystá navštívit tyto části Skotka, tak můžu vřele doporučit. Další změna oproti loňsku byla v tom, že jsem na start závodu s Honzou vyrazili už den předem a přespali u depa ve stanu. Mělo to výhodu, že jsme mohli “později” vstávat a také večer před startem navštívit místní pub a ochutnat pivo a nasát atmosféru. Nakonec to skončilo u 3 kousků a ve stanu jsem byli kolem 11 hodiny – ještě za světla Veselý obličej.

image_thumb[14]

Ranní vstávání bylo ovšem i tak kruté, budík zvonil před 2. Výhodou ovšem bylo, že kolem nás byli ve stanech samí závodníci a už od ráno to tam žilo. Před startem klasika, najíst se, připravit věci do vody, na kolo a přesunout se do prvního depa. Po 4. hodině jsme nastoupili do autobusů a byli odvezeni na start plavání. Letos bylo výrazně jiné počasí oproti loňsku, nefoukal tak silný vítr, ale zato předpověď slibovala déšť a v horách možná i sníh. Naštěstí sníh do “našich” hor nedorazil, zastavil se necelých 50km jižněji Veselý obličej. Díky slabšímu větru bylo i klidnější moře.

V 5:00 místního času bylo odstartováno. Teplota vody klasika, kolem 10°C a bez vln. To jsem si říkal, že bude paráda a poplave se skvěle. Ale chyba lávky, klidná voda znamenala, že se objevili medúzy. Kdyby jich bylo pár tak o tom ani nepíšu, ale to co bylo v moři, byly tisíce medúz různých velikostí, od malých 10cm až po obří kousky, kde jsem radši ani neodhadoval velikost. Plavání v medúzách bylo hodně náročné, hlavně v tom, že při každém tempu jsem na ně šahal a jen čekal kdy mě nějaká žáhne do ruky nebo obličeje. Po tomto zážitku mám slovo jellyfish nadosmrti vryto do paměti. Až po závodě jsem se od pana domácího dozvěděl, že bílé medúzy nežahají a jsou v podstatě neškodné. To jsem ve vodě netušil a tak tep atakovat maximální hodnoty a vůbec jsem se nemohl dostat do pohodového plavání. Do druhého depa jsem se dostal v čase 56:34 relativně ve předu startovního pole.

IMG_20140628_055911_edit_thumb3

Přechod na kolo si moc nepamatuji, jak jsem byl vystresovaný z těch medúz. Díky tomu jsem byl i více promrzlý. První hodinu kola jsem jel v transu a vůbec nevnímal co se kolem mě děje. Bylo to nejspíše způsobeno kombinací stresu z medúz a zimy z plavání. Když jsem se vzpamatoval, tak jsem konečně začal sledovat trať a co se kolem mě děje. S Honzou jsme měli občerstvovačky plus mínus jako loni. Na kole oproti loňsku, v první půlce tolik nefoukalo do zad, což se projevilo hlavně druhé polovině tratě, kde se jelo o poznání lépe. Říct, že to bylo na pohodu se nedá, stále dost foukalo s v kombinací s hrubým asfaltem a kopečky, bylo kolo hodně náročné, navíc se jelo 205km. Cyklistiku se mi oproti loňsku podařilo stlačit o hodinu a do druhého depa jsem dorazil za 6:59:43.

image_thumb[10]

Také jsem si už pořádně nastudoval časové limity a zatím vše nasvědčovalo, že to letos vyjde a okusím skotské hory i v závodě. Druhé depo proběhlo v pohodě, až na to, že všude bylo plno malých mušek, které byly hodně nepříjemné, kousaly a zalezly úplně všude. Naštěstí při běhu neotravovaly.

IMG_20140628_151636_thumb3

Na prvních 20 km do T2A depa jsem vybíhal s luxusní rezervou na časový limit pod horami. Což mě uklidnilo a běh jsem si dost užíval. Tuto část jsem už znal z loňska a věděl, že je v pěkné krajině a celá se dá běžet. Do T2A jsem doběhl s časovou rezervou  a po kontrole povinné výbavy jsme, už společně s Honzou, vyrazili do hor. Tady to byla velká neznámá, co nás čeká a jak to půjde. Hned začátek ukázal, že to nebude sranda. Takovou stojku jsem fakt nečekal, byl jsem hodně rád, že mám hůlky a mám se o co opřít.

image_thumb[3]

Stojka na 20. km běhu, fakt potěší

Další časový limit byl na prvním vrcholu, co se dole zdálo bez problému zvládnutelné, tak při stoupání už to tak jasné nebylo. Naštěstí byl se mnou Honza, který určoval tempo a psychicky mi hodně pomáhal. První vrchol jsem zdolali s necelou hodinou na časový limit. Hodina sice vypadá hodně, ale jít to sám nahoru tak by to bylo dost natěsno.

IMG_20140628_174235_thumb3

Nahoře byla dost zima a foukalo, takže na řadu přišla i bunda z batohu. Z prvního vrcholu jsme pak po hřebeni dali ještě další dva kopečky. Terén byl hodně náročný a navigace také, vůbec se už nedivím, že loni zakázali vstup do hor většině závodníkům. Nahoře byla totiž viditelnost tak 3 metry – což si vůbec nedokážu představit, jak se v tom mohli orientovat. Po posledním kopečku jsme si řekli, že už to nejhorší máme za sebou a čeká nás jen cesta dolů. To jsem ale ještě netušil co je před námi. Přišel hodně těžký úsek, kde jsme museli zvažovat každý krok a přidržovat se skály abychom nespadli dolů. V kombinaci s únavou a rozbitými stehny, to fakt bylo hodně náročné. Naštěstí jsme to zvládli bez větších problémů, sice po malém zakufrování u jezera, a dostali se na starou známou cestu z loňska. Letos jsem ji šli opačným směrem. Tady už bylo veselo a těšili jsme se do cíle. V tomto úseku jsme v protisměru míjeli závodníky, kteří nestihli časový limit a šli spodní trasou.

IMG_20140628_175534_edit_thumb3

Konečně jsme se dostali na asfalt a to znamenalo, že do cíle je to už jen  6 km Veselý obličej. Honza zaběhl pro auto a přesunul se do cíle závodu v Torridonu. Tam se otočil a běžel mi naproti. Já jsme pokračoval sám a běželo se mi parádně. Před sebou jsem viděl několik závodníků a tak bylo jasné, že je budu chtít stáhnout. Přitlačil jsem na tempo, což s překvapením bez problémů šlo a začal stíhačku. Podařilo se mi seběhnout asi 4 soupeře a kousek před cílem další. To už jsem běžel s Honzou a plný euforie sprintoval do cíle. Tam jsem byl v čase 15:07:11.

IMG_20140628_201332_thumb3

Oproti loňsku jsme se cílit daleko lépe, ty endorfiny jsou hodně zrádné Veselý obličej. Cíl byl splněn a tak jsme se pomalu přesunuli do našeho dočasného domova. Tam jsme byli přivítání s nadšením, celý den Kami i domácí sledovali jak to jde na trati. Dal jsme si sprchu a konečně na mě dopadla únava.

Druhý den jsem vyrazili na vyhlášení vítězů, společné focení a přebírání cílových triček. To bylo radosti, že se to povedlo! Ve srovnání s loňskem to byl, díky počasí, úplně jiný závod. Tady vůbec nejde hodnotit jak kdo dopadl dle času, počasí dokáže neskutečně ovlivnit cílový čas.

DSC_2920_thumb3

Tímto předávám štafetu Celtman! dalším Veselý obličej. Rád se do Skotska vrátím, ale nevím jestli jako závodník nebo pomocník – obojímu se nebráním.

Výsledky.

Aktualizace (říjen 2015): Celtman! jsem stále zatím absolvoval jako jediný čechoslovák. Co ty na to?

DSC_2990_thumb3

Jenom aby toto nebyl druhý čechoslovák na startu.

Tags: , ,

Triatlon | Závody 2014

Silvestrovský běh Karvinou 2014

by Brunek 2. ledna 2015 21:22

Premiéra na 10km trati.

Poslední den v roce 2014 se konal v Karviné Silvestrovský běh, kterého jsem se zúčastnil poprvé. Pro mě to byla velká výzva, jelikož jsem ještě nikdy předtím nezávodil v běhu na 10 km. Věděl jsem, že kolegové z SK Fuga nasadí vysoké tempo, ale nepřišel jsem vyhrát, ale zúčastnit se a pokud možno doběhnout pod 61 minut.

Na startu za kolegy z SK Fuga se postavili Lumír, Honza H., Honza M., Benny ale i další známí, které jsem předtím nepotkal i několik let. Celkově bylo na startu asi 53 závodníků z toho 4 ženy. Těšně před startem závodu jsem byl hodně nervózní, protože jsem vůbec nevěděl, co na mne čeká. Počasí bylo docela dobré, po velkém mrazu z předchozího dne, přišlo příjemné oteplení a v průběhu celého závodu nás ohřívalo sluníčko a pofukoval lehký větřík.

V 10:00 bylo odstartováno a já jsem se držel spíše více vzadu, abych nezdržoval zkušené borce jako Lumíra oba Honzy a Bennyho, kteří se mi rychle ztráceli z dohledu. Zpočátku jsem měl trochu ztuhlé nohy zimou, ale věděl jsem, že to po několika minutách přejde. Vyklusával jsem proto lehce a držel jsem se mnohem staršího pána, kterého jsem už viděl na Havířské desítce. Asi po 1 km se začalo běžet do kopce a zpočátku se mi běželo dobře. Asi po 22 minutách běhu po startu jsem začal cítit únavu ve svalech z toho, jak jsem předchozího dne sestupoval z kopce dolů z Javorového. Hodně jsem se divil, že jsem zhruba v tomto čase potkal prvního běžce, který už běžel z kopce dolů a blížil se k cíli, zatímco já jsem ještě ani nebyl na nejvyšším bodě stoupání. Ten borec to byl závodník s č.38 Adam Gaura, který byl celkovým vítězem toho závodu v čase 34:42. Po nějaké době jsem minul i Lumíra, který doběhl jako vítěz v kategorii B v čase 37:59. Nenechal jsem se tím odradit a snažil se dohnat alespoň 2 kluky přede mnou, kteří měli náskok cca 250 až 300 m. Po nějaké době jsem konečně dosáhl nevyššího bodu v závodě a začal sbíhat z kopce, to už mi hlásili mí známí, že polovina trasy je v dosahu. Po otočce v polovině závodu, jsem zkontroloval můj mezičas 30:50 a pomalu se začal vracet po stejné trase zase zpátky. Po nějaké době asi v celkovém čase 38 minut od startu jsem předběhl druhého závodníka a to mne motivovalo k tomu, abych doběhl i ty další 2 kluky (Petr Ivan, Filip Mitura), kteří si udržovali náskok cca 150 m až 200 m. V té době jsem už běžel z kopce a snažil se udržet nastavené tempo ještě po dobu dalších 10 minut. Asi 8 minut před koncem mého trápení jsem potkal zase Lumíra, který mne přišel povzbudit k ještě  lepšímu výkonu, a tak jsem se snažil, co to šlo, abych dohnal ty 2 utečence. Posledních 200 m jsem se snažil zrychlit na maximum, ale kluci už byli v cíli, já jsem doběhl ve výsledném  čase 60:43.

Pro mne to byla docela obtížná trať a tak jsem byl nakonec spokojen i se svým výsledným časem. Holt budu muset více trénovat, abych se zlepšil do dalšího ročníku aspoň o pár minut. Děkuji tímto všem kolegům z SK Fuga, kteří mne povzbudili k tomu abych překonal sám sebe a vyrazil poprvé v životě na závod dlouhý 10 km. Sportu zdar!

Fotky a výsledky.

Tags:

Závody 2014

Štěpánský běh Porubou 2014

by Lumír 26. prosince 2014 22:37

Tradiční běh na Štěpána a dnes to i zacinkalo.

Na Štěpána se už tradičně účastníme Štěpánského běhu v Ostravě-Porubě. Letos jsme byli v 6 – Adam, Benny, Honza H, Honza M, Radan a já. Počasí nám moc nepřálo, ráno se ochladilo a napadl sníh. I přes horší počasí se na start postavilo úctyhodných 152 závodníků.

stepansky_beh_2014

Na startu jsem se postavil dopředu a chtěl jsem běžet co nejdéle v čelní skupině. Hned ze startu se utrhl Aleš Miko a běžel si bez problému pro vítězství. Za ním se vytvořila skupina asi 6 závodníku, ve které jsem byl i já. Počátečních pár km bylo tempo takové nepravidelné, ale naštěstí mi to celkem sedlo a bez problému jsem se držel ve předu. Kolem 5. kilometru se tempo mírně zvýšilo a naše skupinka se začala trhat. Ve stoupání mezi 6. a 7. km se definitivně roztrhala a zůstali jsme 2. Po chvíli jsem začal mírně ztrácet a nechal si soupeře odskočit cca o 10m a usadil se na 3. místě. Nahoře u kolejí jsem se dotáhl na druhé místo, ale v klesání na posledních 3 kilometrech jsem bohužel nebyl schopen dostatečně zrychlit a opět ztratil na 2. místo asi 20 metrů. Za mnou byla velká mezera, na dotažení druhého jsem neměl, tak jsem si už v poklidu doběhl pro celkové 3. místo a 1. místo v kategorii.

bedna_stepan_2014

Benny mě zastoupil při vyhlašování.

Ostatním se také dařilo. Všichni si zlepšili osobní maxima na této trati i přes horší podmínky. Takže to byl podařený závod. Další závod nás čeká na Silvestra v Karviné.

Výsledky a foto.

Tags:

Závody 2014

Trávný trek 2014

by Adam 18. prosince 2014 09:07

Letos bez sněhu a na nové trati.

V sobotu 13.12 se na Morávce konal další ročník závodu Travný trek. Z našeho týmu jsme se letos zúčastnili pouze dva – Adam a Honza M. Zázemí závodu je na základní škole v Morávce, kde mají závodníci kompletní servis – šatny, sprchy, úschovnu věcí a antukový ovál na rozběhání. Organizačně je závod také výborně zabezpečen – značení tratě, občerstvení na trati, měření času chipy. Závod se mi zalíbil už při mé loňské prémiové účasti a můžu ho jen doporučit.

FSM13-14_logo

Účastníci jsou rozděleni do dvou základních kategorií – strong (závoďáci) a klasik (běžná populace). Kategorie strong čítala 36 závodníku, kategorie klasik 154. Počasí k nám letos bylo docela přívětivé – teplota nad nulou (cca 5-10C), polojasno, bez ledu a sněhu. Pouze lehký sněhový poprašek kolem vrcholu Travného. V tom byl velký rozdíl proti loňskému ročníku, kdy ve výše položených partiích trati bylo sněhu nad kolena a v nižších částech trať hodně zledovatělá. Toto se projevilo i na výsledných časech, které byly letos až o 10 min. rychlejší než loni.

Pro kategorii strong zazněl startovní výstřel přesně v 10h, kategorie klasik startovala o 1 minutu později. My dva samozřejmě v kategorii strong. Hned po startu Honza prohlásil něco o vlaku, který když ti ujede už ho nechytíš a vydal se atakovat přední příčky celkového pořadí. Od té doby se mi pořád jen vzdaloval. První polovina trati vede téměř pořád do kopce a druhá polovina zase z kopce. Takže když se člověk dostane na vrchol Travného, tak už je to „v pohodě“, protože dále cesta vede pořád jen z kopce dolů. I když seběh prudších pasáží po cestě poseté kamením dá nohám taky hodně zabrat a navíc hrozí nebezpečí nepříjemného pádu. Na trati jsou jak dobře běhatelné rovinaté úseky nebo úseky s mírným stoupáním, tak i hodně prudké úseky, kdy si vždy říkám, že už do toho příště nejdu. Proti loňsku byla na trati jedna změna při seběhu – dolů se neběželo po sjezdovce, ale po turistické značce vedoucí přímo ke škole v Morávce. Honza nakonec doběhnul na 11. místě v čase 1:19:07. Já o něco později na 17. místě v čase 1:26:53.

Výsledky a fotky.

Tags:

Závody 2014

Hornická desítka 2014

by Honza 3. listopadu 2014 09:51

Dva osobáky na desítce a Malda se už blíží pod 40!

Víkend po soustředění ve Zlatých Horách, kde jsme tvrdě zahájili novou sezónu a podzimní přípravu, jsme otestovali formu na desetikilometrové distanci ve Frýdku Místku. Letos se konal již 39. ročník Hornické desítky. V zákulisí SK Fuga opět visela ve vzduchu sázka. Asi se nikdy nepoučím, ale vypustil jsem do éteru, že zaběhnu 10 km pod 38 minut s tím, že každá vteřina nad nebo pod je jedno pivo. Samozřejmě, že co je pod 38, platí kluci mě, a co je nad 38 platím já! Na startu stáli kromě mě taky Lumír, Honza M. a Adam. Pro Honzu to byla rovněž výzva, chtěl si vylepšit osobák a zaběhnout 10 km pod hraničních 40 minut.

honza_DSC_2783

Jako každý rok se běželi tři okruhy s malým výběhem v místě startu a cíle. Spočítal jsem si, že musím běžet v tempu 3:48 na km, abych to měl přesně za 38 minut s tím, že v posledním kilometru zrychlím. Samozřejmě, že po startu se celé stádo rozeběhlo jako šílené. Každý si chtěl najít výhodnou pozici. Musel jsem se brzdit, abych nepřepálil. Úvodní kilometr byl jen o pár vteřin rychlejší, takže stačilo tempo držet. Každý měl být okruh pod 12:40, což se mi letos dařilo dokonce i se slušnou rezervou. Hlídal jsem tempo a sbíhal soupeře, což mi psychicky pomáhalo. Do cíle jsem doběhnul chvíli po Lumírovi v čase 37:37!!! Takže na zdraví :-D

Lumír – 36:57
Honza M – 40:10
Adam – 41:55

Výsledky a fotky.

Tags:

Závody 2014

Na plný boty 2014

by Karolína 2. listopadu 2014 16:04

Vítězství v mixech.

S ukecáváním začal Milan už na Havířské desítce, definitivně jsem mu ale „Na plný boty“ kývla, až v pondělí. A čtyři dny nato jsem už zase stála na startu dalšího podivného nočního horského závodu. Pro ty, kteří ještě nejsou fanoušky Havířovských vytrvalců, dodávám, že Milan Holeš je profi běžec z Životic a takové ty horské ultramaratony si dává jako zákusek po obědě. (To, že si k sobě vybral mě, si vysvětluji tak, že letos ještě neměl ve sbírce žádný závod v Mix týmu.)

Letošní ročník Na plný boty startoval z Valašské Bystřice, hodinu před startem jsme se dozvěděli jména tří vrcholků, na nichž byly kontroly, takže jsme si trasu mohli dopředu trochu naplánovat, pořadí vrcholů bylo na nás. Očekávaná vzdálenost byla mezi 30 a 35 km. Našim záměrem bylo pokořit vrcholy v tomto sledu: Zvonový, Ptáčnice, Štípa. Turistická značka vedla jen na Ptáčnici, takže bylo jasné, že půjdeme i terénem.

Ve 22:00 bylo odstartováno. Rozhodnutí oběhnout budovu a dát se po červené nahoru, padlo prakticky ihned, protože Milan uviděl, jak jeho známí orienťáci běží jinam, a jal se je následovat. Já jsem z toho byla trochu zmatená, ale na začátku jsem řekla, že orientaci nechávám na něm, tak jsem s novým směrem musela souhlasit. Vesnicí jsme proběhli docela svižně, zvolnili jsme až s prvním kopcem. Milan mě ujistil, že mám dobré tempo, ale ať to zbytečně nepřeháním. Asi tak za dvě minuty už to asi přehodnotil a navrhl, že si mě zapne na gumu a případně mě potáhne. Tak myslela jsem, že na to dojde až na konci, ale no co. Navíc z Milana vypadlo něco jako, že ještě nikdy v mixech neskončil hůř jak druhý a mě došlo, že to s tím závodem myslí asi fakt vážně. Kontrolu na Zvonovém jsme objevili mezi prvníma. Nebylo to nic jiného, než stan schovaný v hustém lese (mimochodem prodírat se houštím na tom provaze byl fakt zážitek). Trochu jsem se těšila, že nahoře trochu vydechnem, ale nekonalo se. Rychlý seběh dolů, během kterého Milan neustále kontroloval mapu. Pak jsme to střihli mezi nějaké baráky, přes zahradu, pak zas lesem, loukou a pak nevím, jak to Milan dokázal, ale našel cestu. Na Ptáčnici bylo už docela rušno, dorazili jsme tam patnáct minut před půlnocí. Potkali jsme se tam také s první ženou, orientační běžkyní, takže jsme usoudili, že na tom asi nejsme tak špatně. Před námi byla poslední hora, nikoli nejvyšší, ale špatně dostupná, s nejistým chodníkem a s nejprudším stoupáním. Vyrazili jsme rozbahněnými cestami dolů po žluté, té jsme se chvíli drželi, pak ale přišla zkratka po poli a najednou jsme narazili na ohradník. Milan ho zkusil a zahlásil, že kope. Já jsem zaprotestovala, že se mi k býkovi dvakrát nechce, to už byl ale můj parťák uvnitř a mě si držel na vodítku, takže jsem musela taky. Po pár metrech se ze tmy ozvalo takovéto známé zlověstné zafunění a zvuk kopyt řítících se na nás. Nevím jak Milanovi, ale mě teda zatrnulo. Potom se kolem nás přeřítilo stádo koní. No než jsem se uklidnila, tak jsem ještě chvíli musela přemýšlet, jestli nemůžou být v ohradě společně s býkem, nebo co nám tak může udělat naštvaný kůň. Pak už nás čekala jen jedna kravská ohrada cestou na Štípu (doufám, že to byly krávy). Nahoru to byl fakt krpál, ale po necelých třech hodinách závodění jsme získali poslední skalp a běželi roklí dolů, na cestičky už nebyl čas. Jakmile jsme narazili na asfaltku, začal Milan vymýšlet nejkratší trasu jak na základnu. Co čert nechtěl, vyšlo to zrovna na tak sviňský kopec, že oběhnout ho by možná bylo rychlejší. Myslím, že jsem v životě nešla nic nekonečnějšího. Ale dali jsme ho. Nahoře jsem uslyšela známé „popoběhnem“ a už jsem zase vlála na vodítku za Milanem. Seběh byl celkem v pohodě, i ta cesta do vesnice, ale jak Milan uviděl známé značky, zavětřil cíl, napnul lano a sprintovalo se. Dveře do společenského domu ve Valašské Bystřici jsme rozrazili po čtyřech hodinách a dvou minutách od startu.

Moc lidí tam teda zatím nebylo a po rozkoukání jsme zjistili, že jsme první MIX, a já první holka v cíli!!! Ještě pořád z toho mám strašnou radost, takže se pochlubím. Další mix dorazil až 48 minut po nás a první žena až za 26 minut. No prostě bezvadně naplánováno, za což patří velký dík Milanovi. A vůbec jsem moc ráda, že mě tam vzal, protože teď už mám konečně nějaký ten horský dokončený a navíc s bednou! Už teď se těším, až narazíme tu vyhranou bečku a zavzpomínáme si Veselý obličej.

Tags: , ,

Závody 2014

Ironman Miami 70.3 - 2014

by Karel 31. října 2014 14:10

Zakončení sezóny v teple za velkou louži.

Na konec sezóny jsem si nadělil půlku pěkně v teple na Floridě v Miami. Příprava na závod neprobíhala úplně ideálně a 14 dní před závodem jsem si natáhl sval v lýtku. Zkoušel jsem ho ještě týden před závodem protáhnou a otestovat na Pražském maratonu, ale lýtko vydrželo jen 3km. Zatejpoval jsem ho a závod jsem už předem bral jako závod s časomírou. Cílem bylo dokončit.

Přijel jsem pár dní předem abych měl čas se aklimatizovat a připravil se na teplo. Bylo ale zataženo, pršelo a docela dusno. Takové počasí by bylo asi lepší než nějaké vedro. Předpověď ale hlásila teplo a slunečno s mírným větrem. Nakonec bylo opravdu podle předpovědi a bylo to peklo.DSC_9462s

Start závodu byl už v 7:25 při východu slunce. Depo bylo otevřené od 4h do 7h a pak už se začalo řadit 26 vln na plavání. Vzhledem k teplotě vody 26.5 C se plavalo bez neoprénu, ale kdo chtěl, tak mohl plavat s neoprénem. Musel se ale přesunout do 26 vlny. Startovalo se z vody a každá vlna co 4 minuty. Bylo to docela pěkně zorganizováno. Já jsem startoval v 11 vlně v 8:03. Bylo to poprvé co jsem na závodě okusil moře a docela to šlo. Dohnal jsem i několik pomalejších plavců z předchozích dvou vln. Postupně jsem se prokousával k cíli, ale mezi druhou a třetí bojkou byl znatelný proud. Postupně mě vynesl od správného směru k třetí bojce a posledních 500 metrů proti proudu bylo nekonečných. Normálně plavu na závodě 1.9 km zhruba 40 minut. Tady mi plavání trvalo minut 50.DSC_9470s

Kolo mělo minimální převýšení a to většinou kvůli nájezdům na "dálnicí". Uzavřeli kvůli nám dva prostřední pruhy jedné z hlavních silnic a vedli nás 45km směrem z města. Bohužel vítr byl silnější než se zdálo a celých 45km bylo více méně proti větru. Chvíli jsem to vydržel táhnout průměrem 33km/h, ale rychlost pomalu klesala a na konci první části jsem byl rád i za 26km/h. Možná kdybych hákoval jako mnoho ostatních, tak by to bylo snesitelnější. Po otočce to byl pěkný hukot. Najednou foukalo přímo do zad a 15km jsem jel průměrem 42km/h. Pak se změnil směr větru na boční a také začaly docházet síly. Posledních pár kilometrů jsem už nezvládal točil nohama a cítil jsem únavu.

Než jsem naběhnul na půl maraton, tak jsem se nechal pořádně namazat opalovacím krémem. Za krkem mě pálilo jako čert, ale jak jsem posléze zjistil, tak to nebylo od sluníčka, ale měl jsem celý krk do krve rozedřený od dresu. Běh byl utrpení. Skoro celý běh na sluníčku, kde bylo kolem 40 stupňů a hned na prvním kilometru mě chytly křeče do kvadricepsu na levé noze. Magnézium ani solné tablety nepomáhaly, tak jsem celý půlmaraton dal indiánským během. Popoběhnout, rozhýbat křeče, popoběhnou. Nikdy jsem ještě nevypil tolik tekutin. Natažené lýtko nakonec vydrželo a do cíle jsem to zvládnul za zhruba 6h a 40 minut.

Ještě pár postřehů. Pokud se plave bez neoprénu, tak jsou zakázané dle Americké triatlonové asociace i kompresní návleky nebo ponožky. Kompresky se berou taky jako neoprén. Nicméně si je můžete obléct už na kolo. Kolo standardně bezhákové, ale rozestupy jsou v USA 7 metrů a ne 10 metrů jako u nás. A na konce, mazat, mazat a mazat. Většinou jsem si mazal krk vazelínou kvůli odřeninám od neoprénu,  ale od dresu jsem nikdy odřený nebyl. Slaná voda je každopádně prevít a zaschlá sůl je jak smirkový papír.

Výsledky.

Tags:

Triatlon | Závody 2014

Koběřický půlmaraton 2014

by Materazzi 28. října 2014 11:12

Už to konečně začíná zase vypadat jako běh

kobO víkendu kdy většina členů Fugy trávila svůj čas na běžeckém kempu, jsem musel jet na Ostravsko a tak jsem se poohlédl po nějakém závodě v okolí. Našel jsem půlmaratón v Kobeřicích na Opavsku. Koukal jsem, že před 3 lety to běžel Honza, Lumír a Karolína, a tak jsem si od nich přečetl článek a v sobotu ráno jsem se postavil na start. Na startu jsem neměl žádné očekávání, jen jsem si chtěl dát delší běh v závodním tempu. Chtěl jsem začít tentokrát hned od startu volněji cca 4:45 na km a pak uvidím, jak to půjde dále. Určitě časem trošku zpomalím. V Kobeřicích se běží 5 kol a to první jsem začal tak jak jsem chtěl, tedy s rezervou. Co mě v prvním kole překvapilo, bylo to, že to bude asi profilově těžší, než jsem si představoval. Trať je přeci jen dost zvlněná. Nakonec jsem se po prvním kole koukal na hodinky a vidím tempo 4:50. No je to horší než jsem si myslel, ale sil jsem měl dost a tak jsem pokračoval v nastoleném tempu. Navíc mne závod začal bavit, jelikož jsem začal postupně stahovat a předbíhat pár běžců co bylo přede mnou. Na konci druhého kola vidím, že držím pořád stejné tempo a síly mne neopouští. Totéž zjištění mne čekalo I po kole třetím. Navíc jsem pořád někoho stahoval, a to zejména když se běželo do kopce, z čehož jsem měl radost, že síla v nohách od jara nějaká zůstala. Po čtvrtém kole jsem koukal na hodinky a pořád tempo 4:50. To už jsem věděl, že budu dneska vcelku spokojen. Zároveň jsem už ale cítil, že poslední kolo bude dost na sílu. Nohy už tak neposlouchaly a já dost zpomalil. Borce v modrém cca 200 metrů přede mnou už jsem nestáhnul. Nakonec v cíli čas 1:44:58. Na to, že v Kobeřicích není moc rychlá trať, to myslím není už tak špatné a to nejhorší už mám snad za sebou (viz. mé předchozí závody)

Výsledky

Tags:

Závody 2014

Kuřimská hodinovka 2014

by Materazzi 28. října 2014 10:20

Ještě horší než jsem čekal

Po dvou letech jsem si zašel na Kuřimskou hodinovku, která se běží každý rok na škvárovém ovále kolem fotbalového hřiště a je součástí Kuřimské běžecké ligy.  Předloni jsem tady zaběhnul 13,2 km. Letos se teprve rozběhávám po 3. měsíční pauze a tak jsem určitě nepočítal s lepším výsledkem. Přesto jsem doufal, že bych se mohl hranici 13 km přiblížit. Už při rozběhávání jsem ale cítil, že to bude bída. Necítil jsem se ve své kůži a ani nádherné slunečné počasí mi náladu nepozvedlo.

kbl1

Po startu jsem vydržel solidní tempo běžet tak ctvrt hodiny. Poté jsem se po oválu doslova ploužil. Několik kol za sebou jsem běžel dokonce 2:12, což je de facto výklus tempem 5:30 na km. To jsem se propadnul na 36 pozici. Pořadatelé totiž občas hlásili průběžné pořadí a tudíž jsem měl přehled. Až po půl hodině závodu tělo pochopilo, že to myslím s absolvováním hodinovky vážně a začalo se chovat rozumně. Postupně jsem zrychloval alespoň na tempo cca 4:50 a začal jsem se pomalounku posouvat pořadím vpřed až na konečné 29. místo při uběhnutí tragických 12,2 km. Jediné co mě po závodě těší, že horší to už být nemůže. Smile

A tady jsou výsledky

Tags:

Závody 2014

Havířská desítka 2014 - 0. ročník

by Honza 22. října 2014 08:44

Nultý ročník Havířské desítky aneb s Mistrem světa v zádech.

Mezioborová nebo snad lépe řečeno intersportovní spolupráce SK Fuga a HSC Havířov přinesla své ovoce. V sobotu 18. října proběhl nultý ročník běžeckého závodu Havířská desítka. Na registraci se dostavilo celkem 55 běžců. Menší polovina zaregistrovaných si zaběhla dvoukilometrový závod na tartanové dráze, kde jim sekundoval havířovský hokejista Robin Pavlas. Celých 33 jednotlivců se vydalo na trať hlavního závodu na 10 km a mezi nimi byl i mistr Evropy a halový mistr světa v běhu na 400 m Pavel Maslák. Pavel je místním rodákem a na stadionu AC Slavia Havířov se potil a tvrdě trénoval mnoho let. Co je na Pavlovi obdivuhodné a chvályhodné, samozřejmě kromě jeho výkonů, že mu do hlavy sláva vůbec nevstoupila, a je to pořád ten skromný kluk z Havířova, ovšem známý na celém světě.

IMGP1937

Samotný závod probíhal za podpory místních fanoušků velmi dobře. Měli jsme obavu z velkého počtu okruhů, na kterých běžci závodili, ale díky skvěle odvedené práci časoměřičů se snad nikomu nestalo, že by nevěděl, kolik okruhů uběhnul nebo kolik mu jich zbývá. Myslím, že nakonec to byla dobrá volba, protože téměř každý měl šanci běžet aspoň pár okamžiků po boku Pavla Masláka. Někdo ho nechal za svými zády, někdo zase gentlemansky uvolnil cestu. Myšlenka fair play byla tímto způsobem naplněna dokonale. Pavel si šetřil síly a v posledním kole na dráze nám všem ukázal, že běhá skutečně na světové úrovni, když se prohnal jako vítr na svých oblíbených 400 m oranžového povrchu.

Výsledky 2km a 10km. Fotky.

Tags: ,

Závody 2014

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři