Elbaman 2013

by Lumír 6. listopadu 2015 21:31

Extrém na jinak pohodové Elbě.

Elbaman patří mezi mé oblíbené závody. Trať závodu je v pěkném a těžkém prostředí, navíc je to ideální prodloužení si léta. Tradičně je to spojeno s rodinnou dovolenou. Letos to měla být má 3. účast (2011 a 2012) a termín byl stanoven na 29.9.2013.

Celý týden pře závodem panovalo parádní počasí, trošku změna přišla v pátek kdy se zvedly vlny. Upřesnila se předpověď počasí, která slibovala na neděli déšť a vítr. Moc jsem tomu nevěnoval pozornost a v klidu relaxoval před závodem. Trošku jsem zpozorněl v sobotu večer, kdy jsem se šli projít kolem pláže a to co jsem viděl na moři jsem zatím na Elbě nezažil. Vlny fakt obrovské, Kubík z toho nadšený, mě se to až tak nelíbilo. Říkal jsem si, že se to snad do neděle rána uklidní.

V neděli ráno mi to přišlo ještě horší, ale co start se kvůli vlnám neodloží, tak je potřeba se s tím smířit a zabojovat. Po závodě jsem se dozvěděl, že pár lidí nenastoupilo kvůli vlnám ani na start a také pár vzdalo v průběhu nebo po plavání.

Klasicky v 7:00 bylo odstartováno, vlny obrovské. Nepříjemné to bylo hlavně když se plavalo přímo proti, to jsem měl pocit že stojím na místě. A pak zpět na břeh, to zase byly nepříjemné boční vlny, které hodně znesnadňovaly orientaci. Plavání jsem nakonec zvládl za 1:09.

P9295727_thumb2

Na kolo jsme vyrážel celkem v pohodě a čekal co nám ještě počasí ukáže. Taky že jo, ve druhém okruhu přišel šílený slejvák, kdy se na cestě udělala řeka a bylo hodně obtížně se na cestě vůbec udržet. Někteří závodníci dokonce zastavili a čekali až přestane pršet a voda trošku opadne. Po nějaké době déšť ustal, voda na cestě zmizela, ale jízda byla stále dost nebezpečná. Hlavně v zatáčkách a ve sjezdech, kdy to hodně klouzalo. Osobně jsem byl svědkem pádu, kdy mě předjel borec ve sjezdu a v zatáčce mu to sklouzlo a byl na zemi. Naštěstí jsem se mu v poslední chvíli vyhnul, od té doby jsem ale pokračoval hodně opatrně a neřešil vůbec čas a soupeře. Konec cyklistiky už byl v pohodě, vyšlo slunce a cesta jakž takž uschla.

P9295783_thumb2

Běh pak už byl úplně bez deště a na sluníčku. Po náročné cyklistice, jsem už jen vyklusával a cílem bylo pouze dokončit. Jednak jsem nějak ztratil motivaci se zmáčknout a také jsem díky hodně opatrné jízdě dost ztratil. V cíli jsem byl zatím v nejhorším čase 13:01:46.

Výsledky.

Tags: ,

Triatlon | Závody 2013

CELTMAN! Extreme Scottish Triathlon 2013

by Lumír 4. listopadu 2014 09:25

Extrémní triatlon ve Skotsku.

Koncem roku 2011 jsem na internetu objevil web závodu kterým mě ihned zaujal, navíc v lokalitě kam bych se rád podíval – Celtman ve Skotsku. Účast jsem v nejbližších letech neplánoval, ale nějak se to stalo a na podzim 2012 jsem se přihlásil do loterie o slot a čekal jak to dopadne. Začátkem prosince dorazil email, že jsem byl vybrán a můžu se zúčastnit.

logo_celtmanCeltman je trošku jiný závod než bežné triatlony. Délky tratí jsou 3,8km plavání, 202km na kole a 42,2km běh. Dle délky jednotlivých tratí se to podobá dlouhému triatlonu (ironman), ale:

  • start je v 5:00.
  • plave se v moři, kde se neřeší teplota vody – neopren je povinný a doporučuje se použití neoprenové čepice a ponožek.
  • kolo je nepatrně delší, kopcovité a obvykle ve velmi silném větru.
  • závěrečný maraton je rozdělen do dvou částí, první je společná pro všechny a běží se v příjemném prostředí skotské přírody. Druhá část běhu je pak rozdělena dle času v depu T2A, kdo stihne limit běží náročnější trasu přes vrcholy, zbytek pak pokračuje spodní trasou.
  • závodník musí mít podpůrný tým, na trati kola není žádná občerstvovačka.
  • ve druhé půlce běhu musí mít závodník povinně doprovod.

Vzhledem k tomu, že se závod koná až v červenci, tak jsem mu přes zimu přestal věnovat pozornost a trénoval jako obvykle. Někdy v březnu jsem náhodou narazil na video z loňského 1. ročníku a s hrůzou zjistil, že se plavalo ve vodě s teplotou 12°C! Konečně mi došlo, proč je doporučená ta neoprenová čepice a ponožky – které jsem tím pádem ihned objednal. Sice jsem si vůbec nedokázal přestavit jak to v takové kose uplavu, ale cesta zpět už nebyla a tak jsem se začal otužovat. Nebylo to vůbec lehké, ale časem jsem si otužování dokonce oblíbil.

Dalším krokem bylo zajištění podpůrného týmu. Parťák na běh byl jasný – Honza Hrabec, jen co jsem se ho zeptal tak ihned souhlasil. Nakonec se z něho stal i podpůrný tým a staral se o mě v průběhu celého závodního dne. Pak už zbývalo jen naplánovat trasu, ubytování a vyrazit.

Závod má centrum závodu ve vesničce Torridon na severu Skotska, který leží něco přes 2600km od Havířova. Na cestu jsme vyrazili autem, komplet celá rodina včetně Honzy, v úterý večer 4 dny před závodem. Cesta probíhala bez problémů, jen s menší komplikací na britsko-francouzské hranici, kde nám celník sdělil že Kubík má propadlý pas. Hodinu nás nechali čekat a pak nám řekli, že teda udělají výjimku a do Británie nás pustí. Uf, všem se ulevilo a pak jsme už bez problému dorazili do místa závodu.

edinburg2013

Před odjezdem jsme si ještě s Honzou obarvili vlasy na zrzavo, a cestou koupili kilty. To aby si nás tam dobře zapamatovali Veselý obličej. Už při registraci jsme byli středem pozornosti a všichni se ptali odkud jsme a podobně. V průběhu závodu pak bylo všem jasné který závodník patří k Honzovi a obráceně.

 

torridon2013

Celtman je jiný i v tom, že není jedno centrální místo závodu/depo, ale je to rozloženo různě na trati. Navíc o úklid “depa” po závodníkovi se musí postarat jeho podpůrný tým a vše si sebou odvézt. Občerstvení není také zajištěno, takže co si závodník neveze sebou, mu musí zajistit “supporťák”. Tudíž je potřeba na tento závod mít k dispozici auto a doprovázet závodníka v průběhu celé cyklistiky. Další specialita severního Skotska je v tuto roční dobu extrémně dlouhý den, má sice také 24hodin jako u nás, ale světlo je už cca od 4 hodin ráno a smráká se až po půlnoci. Pro našince to pak znamená, že přece podle světla musí být maximálně 21hod, ale ona už je klidně půlnoc!

V sobotu 6.7. 2013 ráno zvoní budík ve 2 ráno a já jsem totálně nevyspalý a bez chuti do závodu. Nakonec se nějak proberu a konečně mi začíná docházet, že už to přišlo. Do Shieldaigu, kde je první depo a cíl plavání, dorážíme kolem 3 ráno, za totální tmy a v pěkné zimě. S Honzou se domlouváme strategii občerstvování na kole a co má vše nachystat na kolo a pak na běh. Mezitím začíná svítat a já se oblékám do neoprenu. Je to poprvé co se do neoprenu těším, je stále pěkná zima a v neoprenu se aspoň trošku zahřeji. Blíží se 4. hodina kdy odjíždějí autobusy, které nás přepraví na místo startu plavání. Tam můžou pouze závodníci, protože cesta, která tam vede je hodně úzká a při větším počtu aut by se to tam totálně ucpalo. Takže sebou beru jen to v čem plavu (neoprenová čepice, 2 plavecké čepice a neoprenové ponožky) a něco malého k jídlu. V autobuse jsem se dal do řeči s místním závodníkem a říkám mu že mám obavy z teploty vody. Na rozpravě před závodem totiž raději zamlčeli teplotu vody, ale z neoficiálních zdrojů uniklo že se pohybuje kolem 10°C. On na to že se nemám čeho bát, že je to v pohodě a prý mohlo být i hůře – no potěš! Teplota ale dnes není jediná chuťovka co nám přichystalo počasí. Fouká neskutečný vítr a na moři jsou pěkné vlny.

plavabi_celtman_2013

Dnes kašlu na rozplavání a do vody jdu až když nás ženou na start. Startuje se totiž asi 100m od břehu z vody. No musím říct, že to bylo hodně drsné se vůbec ponořit a nechat napustit vodu do neoprenu. Přesně v 5:00 je odstartováno a začíná pro mě zatím nejtěžší část triatlonu co jsem zažil. V tak ledové vodě se nedá ani říct, že jsem se po nějaké době dostal do tempa a trošku se zahřál, ale pocitově jsem to tak cítil. Navigace ve vodě byla hodně ulehčena tím, že jsme plavali tam na ten ostrov a za nim doprava a tam už uvidíte v dálce vesnici a to je cíl Veselý obličej. Plavání bylo díky vlnám a teplotě opravdu hodně náročné, v druhé polovině trati jsem pomalu přestával cítil prsty na rukou a obličej jsem měl promrzlý jak v zimě. Konečně jsem se přiblížil na dohled cílové vesnici, ale o to to bylo psychicky náročnější, protože už šel vidět konec ale strašně pomalu se přibližoval. Konečně se začínám blížit ke břehu a těším se až vylezu z té ledovky.

Do prvního depa dobíhám celkem vpředu (kolem 15. místa) a promrzlý tak, že nemůžu pořádně artikulovat, jak mám ztuhlý obličej. V depu není kam spěchat, s Honzovou pomocí se převleču do suchého a teplého oblečení – dlouhé elasťáky, zimní dres, čepka, rukavice a návleky na tretry – na červenec typické cyklo oblečení Veselý obličej. Něco sním a vyrážím vstříc 202km, s pocitem, že nejhorší část dne už mám za sebou a teď už to bude pohoda.

Cyklistika začíná příjemným mírným stoupáním od moře, kdy nám lehce fouká do zad. Jede se fakt dobře a jen mě to utvrzuje v tom, že to bude pohoda. Na 60. km máme s Honzou 1. občerstvovačku, jen doplním vodu, vyhodím odpadky a pokračuji dále. Další sraz máme kolem 100. kilometru.

kolo_celtman_2013

No není to pohodička?

Pomalu se blížím k 90. kilometru a začínám cítit ten mírný větřík co mi foukal do zad. Je to pěkný vichr a v jedné zatáčce mě málem shodil z kola. Jezdí se totiž na levé straně cesty a když fouklo zprava, tak jsem to trošku nečekal a málem mě to vyhodilo mimo silnici. Tady začíná pravé peklo, trasa se pomaličku otáčí proti větru a konečně si užívám pravého skotského větru. Zhruba 100km které mě čekaly do druhého depa, byly zatím to nejhorší co jsem na kole zažil. Z kopce, kde to má jet bez práce 50 km/h, musím šlapat a jsem rád když jedu 20 km/h. Takový vítr jsem zažil jen na hřebenech hor, ale ne na kole. Čím více se blížím druhému depu, tím je vítr silnější a silnější. Teď už je to cestou z kopce tak, že když přestanu na chvíli šlapat a chci se v klidu napít nebo najíst, tak mě to úplně zastaví a musím začít šlapat abych nespadl. O cestě do kopce ani nemluvím, chvílemi si připadám že stojím na místě – je to totální očistec!

image

image

Do druhého depa se dostávám psychicky na dně po 8 hodinách strávených v sedle. Honza od někoho vyžebral židli, tak si můžu v pohodě sednout a zanadávat si na počasí. Zase klasika není kam spěchat, převlíkám se do běžeckého, beru batoh s vodou, jídlem a povinnou výbavou a pomalu vybíhám na závěrečný maraton s pocitem, že to nejhorší už jsem si dneska vybral a teď už to bude jen pohoda.

Trasa běhu začíná 5km stoupáním, běží se mi příjemně a v pohodě si užívám okolní krajinu. Předbíhám i docela dost závodníku, kteří neběží ale jdou. Teplota je tak akorát, pod mrakem a vítr v této části hor ani nejde cítit. Čeká mě cca 20km do T2A, jak říkají kontrolní stanici před horami. Zde je časový limit, kdy se rozhoduje zda mě pustí přes hory horní nebo dolní trasou. Nevím proč, ale nějak jsem si zafixoval jedno číslo, které určovalo limit v T2A a pořád si říkal, že jsem v pohodě a časový limit na horní cestu stihnu. Trošku mě znejistěl Honza ve druhém depu, když se mě zeptal jestli to zvládnu v limitu do T2A, tak jsme se dohodli, že se tam zeptá na limit a poběží mi v protisměru naproti. Potkali jsme se zhruba 4km pod horami s tím, že je to na hraně a spíš to vypadá že limit nestihnu. Taky že jo, dorazil jsem tam 3 minuty po limitu Smutný obličej - příště si musím limity lépe nastudovat! Rozhodčí mi ale řekli, že nemám proč smutnit, protože horní cestu už zavřeli před 2 hodinami kvůli špatnému počasí. Trošku mě to rozladilo, ale co se dá dělat. Závod ještě nekončí a je třeba pokračovat. S Honzou jsme se domluvili, že odveze auto do cíle a poběží mi v proti směru naproti spodní trasou. Špatné počasí znamenalo, že k silnému větru se přidal navíc déšť. V poklidu dobíhám ke kontrole před spodní cestou přes hory. Tam mě rozhodčí zastavují a ptají se kde mám parťáka? No musel jsem je trošku ukecat ať mě pustí dál, že se přidám k nějaké dvojici a poběžím s nimi. Smilovali se a já můžu pokračovat. Z počátku trasa stoupá stále nahoru, po horší a horší cestě. Stále prší a všude kolem se valí plno vody a je obtížné vůbec najít co je cesta a co je potok. Občas zapadnu do vody, občas nevím kam dále, ale pořád postupuji dále. Čím jsem dále v horách tím více vyhlížím Honzu, je to fakt boj a jsem opět psychicky hodně dole. Naštěstí se s Honzou konečně setkáváme a dostávám se z nejhoršího. Bolí mě šíleně kolena, jsem promočený až na kost, ale ve dvou to jde lépe. Honza si cestou taky užil svoje, ale cestu do cíle už zná tak se nám jde lépe. Po x hodinách jsme konečně pryč z hor na asfaltu – ona údajně lehčí trasa je ve skutečnosti hodně těžká a na jiných závodech by byla brána jako plnocenná trať pro všechny závodníky. Na asfaltu se zase rozbíhám a přestávají mě bolet kolena a začíná mi být i teplo. Dokonce přestalo pršet a vylezlo i trošku sluníčko. Co více si přát v cíli Veselý obličej.

image

Do cíle jsem dorazil po 14 hodinách a 48 minutách. Jsem rád, že tam jsem a ani mi nevadí že jsem nestihl limit pro horní trasu přes hory – to znamená bílé finišerské triko. V autě se převlečeme do suchého a jdeme se najíst do místní community hall, kde je cetrum závodu. Dnes to byl opravdu dlouhý a těžký den.

Musím říct, že ve Skotsku se mi hodně líbilo a přispěl k tomu i Celtman triatlon. Určitě přijedu znova, protože horní trasa běhu na mě stále čeká a s ní modré finišerské tričko. Závod díky počasí ukázal proč má v názvu extreme – po každé disciplíně jsem si myslel, že to už horší nemůže být, ale ono bylo! Nic těžšího fyzicky a hlavně psychicky jsem zatím neabsolvoval. Po čase, ale nepříjemné zážitky už nejsou tak hrozné a ty příjemné jsou příjemnější. Takže závod všem doporučuji, stoji to za to.

celtman2013

Propašoval jsem tam i Péťu Veselý obličej

Jinak v neděli, kdy probíhalo vyhlašování výsledků, předávání finišerských tričet a společné focení, je počasí jako z katalogu – bezvětří, nebe bez mráčku a teplo…

Výsledky.

Tags: ,

Triatlon | Závody 2013

Silvestrovský běh Karvinou 2013

by Honza 3. ledna 2014 21:53

Zmeškaný start.

Poslední den v roce se pro mě během předchozích let stal mnohem hodnotnějším, než tomu bylo dříve, kdy jsme se akorát zdunili a nic víc z toho nebylo :-D V okolí Havířova není nouze o nejrůznější běžecké závody. Loni jsme se účastnili Lysacupu, kde Lumír bodoval ve svém jedinečném kostýmu sněhuláka a v mých botách (přesvědčte se na fotkách;)), Karolína byla okouzlujícím myslivcem a já byl za běžce.

P1470805P1470889P1470775

Letos se nám ale nechtělo vymýšlet žádné masky a ani běžet do toho nejvyššího beskydského kopce. S Lumírem jsme vyrazili do nedaleké Karviné a zaběhli si 10 km na Memoriálu Františka Drobisze. Na místo startu jsme dorazili v dostatečném předstihu, zaregistrovali jsme se, rozklusali jsme se, ale start jsme zmeškali. Měli jsme za to, že se vyběhne 10 minut po desáté, ale co čert nechtěl, startovalo se už v 10:00. Naštěstí jsme si byli jen sundat mikiny a od auta byl start pouze pár desítek metrů. Těžko říct, jakou jsme nabrali ztrátu, ale řekl bych, že 50 metrů a plus mínus 20 – 30 vteřin.

346344

Lumíra bolel nějaký úpon a nechtěl to při své poslední účasti v kategorii do 39 let nijak hrotit. Vyslal mě dopředu samotného. Dá se říct, že první pětka byla převážně kopcovitá. Některé úseky byly mírnější, některé prudší, ale místy to běželo i po rovině. Do cíle se vracelo stejnou cestou po obrátce v polovině trati. V těchto místech jsem po chvíli uviděl Lumíra a moc daleko za mnou nebyl (na to že ho bolela noha). Do posledních kilometrů jsem chtěl dát maximum. Měl jsem vyhlídnuté tři borce, které jsem chtěl stáhnout. Ten poslední byl dost daleko, ale nakonec se to povedlo, protože mě doběhnul Lumír a vyburcoval mě k nadlidskému výkonu. Poslední kilometr jsme běželi kolem 3:20 a výsledný čas byl pod 39 minut, ale bohužel jsem špatně zmáčknul stopky a nevím to přesně. Oficiální časy máme 39:23 a 39:25, takže to zhruba odpovídá té ztrátě ze startu.

424

Výsledky.

Tags:

Závody 2013

Karvinský Aquatlon 2013

by HonzaM 1. ledna 2014 21:08

Dvakrát poprvé,..

Jako už tradičně jsem byl, jakožto nový člen týmu SK Fuga, pověřen napsáním svého prvního článku a  současně se mi podařilo konečně “urvat Adamův skalp”.

Poslední prosincovou neděli se konal Karvinský aquatlon. Prezentace začínala v  osm hodin a tak jsme se Lumír, Adam, Karolína, Ondra, malý Kubík a Já sešli ve veselé a bojovné náladě v areálu bazénu Stars v Karviné. Při prezentaci dostal každý kartičku se jménem a  délkou tratě, kterou musí uplavat. Dospělí 400 metrů, děti 100 metrů. Do deváté hodiny se bylo možné rozplavat. Od devíti hodin začaly první rozplavby. Kolem desáté měli všichni odplaváno a mohli jet domů na “guláš s pěti”.

IMGP0217

Druhá polovina závodu se konala ve středisku volného času Juventus. Prezentace skončila ve dvě hodiny odpoledne. Dětský závod na 926 metrů, kde jsme měli horké želízko v ohni a to malého Kubíka Hlaváče začal ve čtvrt na tři. Kubík doběhl ve své kategorii na suverénním prvním místě a upevnil si tak celkové první místo, které měl po plavání.

IMGP0221

Před třetí hodinou odstartoval hlavní závod dospělých na 3704 metrů. Vyběhlo se naplno, nikdo totiž přesně nevěděl jak ostatní zaplavali a tak se hned po startu do čela dostala čtyřčlenná skupina, ve které nemohl chybět Lumír. Kousek za nimi se vytvořila další čtyřčlenná skupina, ve které jsem byl já. Za námi pak běžel Adam a Karolína s Ondrou. První běžec byl v cíli po dvanácti minutách a během chvilky i ostatní. Poté začalo sčítání časů a ve čtyři hodiny bylo celkové vyhlášení výsledků. Lumír skončil ve své kategorii do 39 let druhý, já pátý, Adam osmý a Ondra desátý. Karolína dokázala v běhu stáhnout ztrátu po plavání a celkově obsadila první místo v kategorii žen do 39 let.

IMGP0232

Výsledky a fotky.

Tags:

Závody 2013

Štěpánský běh Porubou 2013

by Radan 28. prosince 2013 20:55

Jarní pohoda o vánocích

Stejně jako každý rok jsme se zúčastnili i letos Štěpánského běhu Porubou a to v celkem hojném počtu – Lumír, Honza H., Adam, Honza M. a já. Vilém se tentokrát pro nemoc omluvil. Mě se vůbec do závodění nechtělo, den před závodem jsem si byl lehce zaklusat a vůbec to nešlo, nohy celé ztuhlé … no jo, vánoční obžerství se prostě nějak projevit musí. Ráno na Štěpána bylo nádherně, typické počasí na konec prosince – cca 13 stupňů nad nulou a téměř jasno. Dilema, co na sebe – šlo by to i v krátkých elasťákách a tílku, ale raději jsem se oblékl do zimního .. a jako obvykle mi bylo pak při závodu vedro. Když jsem dorazil na místo startu, našel jsem tam ostatní kluky v poměrně stejně bojovné náladě, jako jsem byl já, nikomu se do toho nechtělo. Lumír povídal, že to nebude hrotit, Honza H. si sice chtěl vylepšit loňský čas, ale taky se moc necítil, Honza M. se přišoural na start až těsně před výstřelem, až jsem si říkal, jestli to vůbec stihne.

Lumir

 

HonzaMAdam

RadanHonzaH

 

 

 

 

 

 

 

Honza H. se zpočátku držel Lumíra, ale později si nasadil své tempo a držel se ve skupince okolo Romana Baláže. Já jsem to nechtěl přepálit jako na Hornické, tak jsem vyběhl tak akorát v tempu okolo 3:50 / km, pak jsem jsem zvolnil na 4 min / km. Za polovinou okruhu, kdy je mírnější stoupání ke Globusu, jsem si držel slušné tempo i do kopce a dařilo se mi v kopci dost předbíhat, ale v klesání mi pak trochu došlo a zase mě pár lidí předběhlo, škoda. Od 11 km už jsem ale zase nabral tempo a tentokrát bez výraznějších výkyvů tempa dorazil cíle.

A jak jsme všichni dopadli ? Na to, že jsme uprostřed tvrdé zimní přípravy a máme toho v nohách i rukách dost nadřeno, jsme předvedli pěkné výkony:

Kategorie muži do 39 let:

10. místo Lumír, 50:43 – plus minus stejně, jako loni,

12. místo Honza H, 53:11 – o necelé čtyři minuty lépe než loni

19. místo Radan, 54:55 – taky o necelé 4 minuty lépe než loni

33. místo Adam, 59:19 – loni neběžel

37. místo Honza M, 1:00:37

Celkově 167 běžců, v kategorii do 39 let 64 běžců.

Výledky

Fotky1

Fotky2

Tags:

Závody 2013

Lysacup 2014–7. etapa Visalaje

by Radan 15. prosince 2013 17:37

Tohle mi furt nějak nejde ..

V sobotu jsem neměl čas na Trávný trek, kde byla naše velká účast, ale dal jsem si v neděli Lysacup. Normálně si řeknu až ráno před závodem, že jdu do toho, ale tentokrát jsem si pevně řekl už večer v sobotu, že do toho půjdu. Ač tyhle běhy se mi stále nějak nedaří, tak motivací bylo více – běžela se relativně běhavější etapa z Visalají (delší a s menším převýšením) a taky jsem si chtěl vyzkoušet své nové boty s hřebíky, když už je konečně sníh a díky menší oblevě taky led. Neděle ráno začala, dobře. Zaspal jsem. Kdo má alergii a dá si sem tam nějakou antialergickou tabletku na večer před spaním, určitě mi bude rozumět Veselý obličej. Pak jsem se pustil ještě do výchovy našich dětí, které jako obvykle dělaly cirkus u snídaně. Když jsem pak konečně dorazil na Visalaje, parkoviště bylo obsazené, takže jsem našel místo cca 1 km zpátky. No a proč o tom píšu ? Nestihl jsem start, asi o 6 – 9 minut, težko říct. No fajn, tak si poběžím v klidu, na pohodu, už nic nezachráním, řekl jsem si.

radan_visalaje

První 2 – 3km se běží v mírně zvlněném profilu, ale zato tentokrát na čistém ledu. Úplně jsem si chrochtal blahem, jak moje nové botky na tom perfektně drží, žádné podklouznutí, paráda, proti spoluopozdilcům to byla jasná výhoda, na ledu neměli šanci. Po 3 km jsem začal dobíhat konec startovního pole a postupně, kde to šlo, jsem předbíhal. Moc to sice nešlo, protože už byl jen úzký vyšlapaný chodník, tak jsem nejdříve díky nemožnosti předbíhání přecházel do chůze a později bohužel už taky díky nedostatku sil a hlavně dechu. Tepovka už se držela zase nějak moc vysoko, tak to prostě nešlo. No nevím, musím tyhle běhy více trénovat, když je člověk zvyklý jen na pohodovou silnici, zpevněné cesty, pravidelné tempo, tak tohle je úplně o něčem jiném a jenom mě to vždy dokáže pořádně naštvat, že lidi, kteří jsou na silnici daleko ze mnou, tak na Lysacupu jsou daleko přede mnou. Musím s tím něco dělat, více běhat terény, shodit nějaká kila … jinak to asi nepůjde. Nakonec díky mému pozdnímu startu jsem dorazil na vrchol na 218. místě, takže se všem omlouvám za tohle šílené umístění ve statistikách pro SK Fuga Cyklokrám ..

Výsledky

Tags:

Lysacup | Závody 2013

Travný trek 2013

by Honza 14. prosince 2013 21:56

Pěkný závod na Travném a mírně extrémní podmínky.

PC141881Na doporučení našeho nového člena a partnera Honzy Malošíka jsme letos vyrazili „prubnout“ Travný trek. Tím my, mám na mysli Lumíra, Honzu, Adama a mě (Honzu H. ;)). Závod je zajímavý nejen svou trasou a převýšením, ale také tím, že je symbolickou vzpomínkou na tragické události ze 2. sv. války, které postihli Morávku právě v tomto období roku. Na start druhého ročníku se postavilo 163 nadšenců a hned v osmi kategoriích. Základní myšlenkou je rozdělení závodníků do dvou hlavních skupin. Strong a light. Do kategorie strong se přihlašující registrovaní sportovci nebo borci a borkyně, kteří pravidelně sportují. Do kategorie light spíše nadšenci a lidé pro každou špatnost. My jsme se samozřejmě zapsali do kategorie strong :-D.

PC141866

Deset minut po desáté závod odstartoval. Nadmořská výška Morávky je 455 m n. m. a na vrchol Travného, který má 1203 m n. m. nás čekalo slušné převýšení. Běželo se kolem Hotelu Morávku, 3,5 km pod starou sjezdovku na Přeláči, dál po modré na Travný asi 3 km a z Travného po zelené na Malý Travný, přes Sviňorky a zpátky do Morávky. Celkem to dalo 12,8 km. Nejhorší z celého závodu byl asi seběh. Při cestě nahoru mě to vůbec nenapadlo a myslel jsem si, že horší už to být nemůže. Ovšem potom, co jsem se vydrápal na Travný, mi bylo hned jasné, že chuťovkám není konec. Každý druhý krok jsem skončil mimo vyšlapanou cestičku a zabořil jsem se do půlky holení do sněhu. Bralo mi to dost sil, ale nechtěl jsem, aby mě někdo ze zadu předběhnul. Postupně jsem si zvykal a v jistých místech jsem to pustil a doufal jsem se, že nespadnu. Nakonec mi dodalo sil, když jsem nad Sviňorkama uviděl Lumíra. Držel jsem se ho asi na prvních 3 km, ale potom se mi vzdálil a ztrácel se mi za horizontem. Na sjezdovce jsem ho předběhnul, ale poslední kilometr po asfaltu jsme do Morávnky doběhli spolu. V cíli jsme byli za 1 hodinu a 28 minut, takže plán pod hodinu a půl splněn. Adam a Honza doběhli kousek od sebe asi 8 – 10 minut po nás.

Výsledky.

DSC_2513

Tags:

Závody 2013

Lysacup 2014 - 5. etapa Rajská Bouda

by Lumír 30. listopadu 2013 17:43

První letošní etapa na sněhu.

Přes týden na horách nasněžilo a tak jsem se rozhodl, že o víkendu vyrazím letos poprvé na Lysacup. V letošním ročníku se na Lysacup moc často nedostanu, tak je potřeba využít každou příležitost. Na pořadu byla jedna z mých nejoblíbenějších etap se startem z Malenovic od Rajské Boudy. Nikomu jsem neříkal, že pojedu a tak jsem byl překvapený s kým se od nás potkám na startu. Nakonec se tam nikdo neukázal a tak jsem v tom zůstal sám.

Dnešní etapu jsem bral jako takový test a plán byl běžet dle tepů a moc to nepřehánět. Po prvním zahřívacím kilometru za 5:00 začalo konečně pravé lysacupovské stoupání. Tepy jsem se snažil držet v rozmezí 165-170 tepů za minutu a v pohodě to šlo. Pocitově se mi běželo fakt výborně a od poloviny jsem se postupně dostával přes soupeře dopředu. Do cíle jsem se dostal za 45:35 – asi v osobáku, nemám přesnou statistiku na 34. místě kdy mě ve finiši předběhli dva spurteři Veselý obličej.

lc2014_rajska

Na vítěze jsem ztratil 5 minut, což hodnotím velmi pozitivně. Na tom rozdílu jde pěkně vidět jak každým rokem stoupá úroveň a taky se to hodně vyrovnává a ti nejlepší už nemají takové rozestupy jak tomu bylo dříve. Další moje účast bude pravděpodobně až na Silvestra – a to věřím že nás tam bude více.

 

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2013

Lysacup 2014 - 4. etapa Janovice Bystré mistrovství

by Honza 24. listopadu 2013 20:54

Mistrovská etapa a první letošní účast.

Čtvrtá etapa Lysacupu se neobešla bez naší účasti. S Honzou a Hankou jsme v sobotu ráno vyrazili směrem do Malenovic k Rajské boudě. Zaparkovali jsme auto a lehkým klusem jsme se přesunuli na místo startu. Hanka nám šla po svých z opačné strany naproti, abychom se cestou zpátky potkali. Protože to byla naše první letošní etapa, museli jsme si vyzvednout čipy a zaplatit startovné. V Janovicích se sešlo celkem 315 běžců, takže solidní účast a mačkanice před startem byla zaručena. Čekalo nás 7,9 km přes Kykulku a Ivančenu, ale s malou změnou před koncem, kde se standardně vybíhá sjezdovka. Letos bychom se ale touto cestou k cílí nedostali, protože je nahoře plot. Proto byla trasa odkloněna po modré.

2013.11.23-086

Etapa začíná po asfaltové silnici, která se asi po kilometru ztrácí a dále pokračuje lesní cesta s nepříjemným stoupáním. Pak následuje mírnější úsek, kde se dá i běžet :-D. V těchto místech jsem byl asi na sté pozici. Dál na všechny čekal výběh do ostrého kopce na Kykulku. Tam už se moc nedalo mluvit o běhu a chůze byla stejně rychlejší. Potom stačilo seběhnout na Ivančenu a po modré doběhnout až k cíli. V sobotu byla neskutečná inverze, ale ti, co se rozhodli jít na LC, určitě neudělali chybu, protože poslední kilometr se už běžel nad mrakama a bylo nádherně jasno. Dokonce byly vidět i Tatry. Etapu jsem dokončil v čase pod hodinu, takže spokojenost. Honza doběhnul asi 10 minut za mnou a pak jsme vyrazili dolů k autu, kde na nás čekala Hanka. Při seběhu se k nám připojila i výherkyně etapy Marie Delingerová.

P2090776

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2013

Běh proti diabetu v Olomouci

by Honza 17. listopadu 2013 22:51

Osobák na trati 5km.

Nedávno mi na facebooku přišla pozvánka na zajímavou událost. Nejvíc mě na ni upoutala tři slova: „běh“ a „Petra Kamínková.“ Studenti z olomoucké Univerzity Palackého se rozhodli poukázat na časté onemocnění zvané Diabetes Mellitus netradičním způsobem. Celá akce probíhala pod záštitou známé rodačky z Olomouce a vynikající běžkyně, Petry Kamínkové. Závod se odehrával ve Smetanových sadech a sešla se zde solidní skupina studentů a běžců vůbec. Kromě nich (nás) samozřejmě nemohl chybět ani náš pan děkan, který se vždycky přijde na jakoukoliv studentskou akci rád podívat. Registrace začínala ve 14:00 a pro prvních 30 účastníků bylo připraveno tričko. Měl jsem štěstí a vyšlo na mě to předposlední.

DSC_0253

Běželo se na tratích jednoho a pěti kilometrů. Ti, kteří měli zájem o kratší variantu, vystartovali přesně v 15:00 a po pár minutách už vydechovali v cíli. Já jsem jeden kilometr vynechal a běžel jsem delší trať. Na startu jsem potkal spoustu známých tváří i spolužáků a byl jsem zvědavý, jak to všechno dopadne. Čekali nás čtyři kolečka v parku se dvěma nepříjemnými zatáčkami. Celou dobu jsem běžel ve druhé skupince a musím říct, že závod měl slušné tempo. Do cíle jsem doběhnul v čase 18:29. Pět kilometrů jsem ještě v závodě neběžel, tak mám aspoň odrazový můstek do dalších podniků.

DSC_0254

Tags:

Závody 2013

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři