Třetí místo v kategorii týmů 41–50 let
Tento víkend jsme se úspěšně zúčastnili extrémní akce pořádané Liborem Uherem jako mistrovství republiky v extrémním horském maratonu. Jde o Lyso horskou 24-hodinovku. Úkolem bylo za 24 hodin co nejvíce krát vystoupat od Hotelu Bezruč na Lysou horu, a pak přes Lukšinec sestoupit zpět. Celý okruh měřil asi 10 kilometrů a měl převýšení 750 metrů. Na start jsme s Lumírem šli jako štafeta dvojic a díky mému pokročilému stáří v kategorii 41 – 50 let. Na start jsme přijeli společně oba trochu unaveni, neboť jsme pozdě večer cestovali a Lumír dokonce z daleké Malty. Ten měl o teplotní šok postaráno, neboť pod Lysou horou nás přivítalo mrazivé ráno s teplotou kolem mínus deseti stupňů. Přijeli jsme hodně brzy, neboť jsme si chtěli vybrat dobré místo na základně. Tou byl Hotel Bezruč a každý tým si mohl vybrat prostor o velikosti 2x1 metr. Nám se podařilo vybrat jedno z největších míst. Bylo to u stěny, kde byl i provaz na pověšení prádla a navíc nám tam pak začali umísťovat hlavně jednotlivce. Ti byli většinu času na trati, díky čemuž byl v naší místnosti celkem i klid.
Lumír běžel 1 kolo: Startuje se v Malenovicích u Obecního úřadu, asi 3 km od Bezruče. Takže je dost času aby se startovní pole pěkně natáhlo a na hangu nebyla tlačenice. Stavím se do první řady a snažím se držet čela, to se mi bez problému daří, protože úvodní tempo je hodně pomalé – nikomu se nechce nikam spěchat, dyť nás čeká ještě 24 hodin. Až do poloviny prvního výstupu se mi běží parádně, ale někde nad Ivančenou to přichází, bublání ve střevech a bolest v břiše. Nějak to v sobě držím a pokračuji ve výběhu na vrchol, je to bohužel stále horší a horší. Nahoře jsem byl za 1:03 což není vůbec špatný čas, když se tomu připočte náběh z Malenovic. Seběh dolů se ale stává utrpením, břicho bolí čím dál více. Pod Lukšincem musím poprvé seběhnout z trati a vyzkoušet jaké to je si ulevit zabořený skoro po zadek ve sněhu 
, to pak ještě 2x zopakuji a konečně jsem na Bezruči. Tam jdu hned do depa a dávám čip překvapenému Vilémovi. Na Bezruči si ještě párkrát odskočím na záchod a jdu si lehnout. Po dvou hodinách zkouším něco sníst, ale hned to jde zase ven. To si říkám, že je konec, protože bez jídla se takový závod nedá absolvovat. Nakonec se rozhoduji, že zkusím pokračovat 2 okruhy a uvidím co se stane.
Vilém běžel neplánovaně 2 a 3 kolo: Já jsem byl během startu a prvního kola na hotelu jako na trní. Byli jsme domluveni na střídání po dvou kolech a tak jsem kolem půl dvanácté šel ven s cílem povzbudit Lumíra a jaké to bylo moje překvapení, když jsem se dozvěděl, že první závodníci proběhli již do druhého kola. Bylo to Hodinu a 10 minut po tom co vběhli od startu do prvního kola! Tak to je pekelné tempo pomyslel jsem si a vyhlížel jsem Lumíra. Po cca 10 minutách jsem to vzdal s tím, že jsem ho pravděpodobně propásl mezi těmi nejlepšími. Zrovna když jsem si chtěl lehnout tak se objevil ve dveřích s tím, že má potíže a musím jít do závodu já. Rychle jsem na sebe hodil vše potřebné a vyrazil jsem. Tím, že byl Lumír hodně pomalý, jsem se ocitnul mezi závodníky přibližně mé úrovně. Kromě nějakých turistů nebylo nutno nikoho předbíhat a nikdo nepředbíhal mne. Horší to bylo cestou dolů, kdy se na Lysou valily davy turistů a neustále jsem musel skákat vedle vyšlapané cestičky do hlubokého sněhu, abych se jim vyhnul. Nahoru jsem se dostal za 53 minut. Zhruba tak jak jsem si představoval, že začnu. Byl jsem si vědom, že do kopců nejsem nijak excelentní a proto jsem se vše snažil dohnat vždy seběhem. A myslím, že se mi to celkem dařilo. Dole jsem byl za 37 minut, rychle jsem do sebe hodil v hotelu 2 ionťáky a vyrazil jsem do druhého kola. Druhé kolo bylo pro mne ale hodně těžké, vydrápat se podruhé za sebou na Lysou bylo opravdu trápení. Poslední úsek po sjezdovce bylo hrozných, bez síly jsem jen tak cupital nahoru a čas výstupu se rázem přehoupl přes hodinu. Hlavně to rozběhnout dolů. A to se podařilo, i když ani dolů to nebylo nic moc. Dole už mne čekal Lumír, vyměnili jsme čipy a Lumír vyrazil na své dvě kola.
Lumír běžel 4 a 5 kolo: Po několika hodinách strávených střídavě na záchodě nebo v leže, bohužel bez jakéhokoli jídla, vybíhám na svůj druhý a třetí okruh. Celkem mi to běží a cestou nahoru jen předbíhám, seběh je trošku horší, ale v celkem solidním čase jsem dole a teď to začíná. Nahoru to ještě nějak jde, ale seběh je totální krize. Nemám v sobě žádnou šťávu a jen se tak plahočím, takový očistec jsem už dlouho nezažil. Není se co divit bez jídla to prostě nejde. Konečně jsem dole a těším se až si lehnu. Vilém překvapený kde tak dlouho jsem bere čip a vyráží do dalšího okruhu. Já se doplazím na naše místo a zkouším něco sníst, a světe div se nechce to jít ven! To mě psychicky zvedne a mám zase chuť bojovat.
Vilém běžel 6 kolo: Po 3 hodinovém odpočinku a krátkém zdřímnutí jdu na svůj třetí okruh. Lumír dobíhá o hodně později, než jsem čekal. I on je rozladěn druhým okruhem po sobě a ihned se domlouváme, že budeme střídat jen po jednom okruhu, tak jak to Lumír viděl u týmů, které jsou na čele výsledkové listiny. Čas následně ukázal, že to bylo klíčové a správné rozhodnutí. Je potřeba se vykašlat na spánek, důležité je jen zregenerovat síly na další okruh. Tento okruh se mi daří. Nahoře jsem podruhé a naposledy pod hodinu a i seběh mi vychází. Navíc už je tma a není nutno se neustále vyhýbat turistům. Dole mě předbíhá rychlejší běžec a já se ho chytám a jde to. I přes nepříjemnou pasáž v terénu kolem potoka. Kde se člověk boří a běh jde velice ztěžka. Časy nevím. Už rezignuji myslet na to, že mám mačkat stopky.
Lumír běžel 7 kolo: Dohodli jsme se, že teď už budeme střídat po jednom okruhu. Cítím se skvěle, plný energie a chuti. Nahoru doslova vyletím za nějakých 46 minut a ani necítím žádnou únavu. Seběhy mi ale dneska vůbec nejdou, i když nejsem unavený mám prostě nějaký blok a nemůžu to směrem dolů pořádně pustit.
Vilém běžel 8 kolo: Můj čtvrtý okruh byla pro mne asi největší krize. V období před půlnoci mi to vůbec nešlo. Nahoru to bylo hodně pomalé a hlavně utrápené. Cítil jsem se naprosto vyčerpaný. Neustále jsem se ale psychicky připravoval na to, abych se nahoře rozběhl. A hned za časomírou na vrcholu jsem se přinutil a ono to běželo. Super. Jsem dole a přemýšlím co udělat abych se zlepšil. Ale nic jsem nevymyslel. Po předání čipu Lumírovi absolvuji naprosto stejnou proceduru jako vždy. Dát si dva kelímky ionťáku. Dva kelímky teplého čaje si odnést na místo. Převléct se do suchého v čem půjdu další kolo. Dát sušit věci. Pojíst. Lehnout. Napít se ještě vody. Spát moc nejde, je to na mne moc krátká doba, jen po pátém kole chvíli zaberu. Půl hoďky před předpokládaným příchodem Lumíra si dát gel, pak kafe, případně něco proti křečím a podobně. Pak už se jen pomalu donutit se připravit a sejít dolů.
Lumír běžel 9 kolo: Jdu do pátého kola a začíná pořádně přituhovat, teplota klesá k -16°C. Ještě že je hned na začátku hang, který mě pořádně rozehřeje a mráz skoro nevnímám. Nahoru mi to dneska jde, opět předbíhám jednoho závodníka za druhým a ani mě to moc neunavuje. I seběh už byl lepší, předběhlo mě v něm minimum závodníků, i když ta jedna žena téměř dole mě dát nemusela. Celkově mám ale čím dál lepší pocit a cítím že mi spíše energie přibývá než aby ubývala .
Vilém běžel 10 kolo: Moje předposlední kolo. Povzbuzuje mne vidina, že už toho nebude moc. Na trati není moc lidí. I většina jednotlivců spí nebo to někteří už zabalili. Cítím se docela dobře (relativně) I sjezdovka docela jde. Až nyní podle výsledků vidím, že to však byl můj nejpomalejší výstup nahoru za 1:10. Když mě na sjezdovce opět jako vždy někdo předběhl, hned jim to ale vracím tím, že se okamžitě rozbíhám dolů. Povzbuzen děvčaty které na vrcholu vytrvale povzbuzovaly každého, kdo se drápal nahoru. Po chvíli jsem doběhnul pomalejšího běžce a ten začal zrychlovat. Zřejmě nebyl zvyklý, aby ho někdo předbíhal. Já jsem se ho ale dál držel, i když to bylo na mne hodně rychlé a občas i dost nebezpečné (alespoň na můj vkus). Doběhl nás ještě jeden, a tak běžíme společně tři. Kousek před napojením na běžkařskou stopu sebou ale ten první švihl o zem. Chvíli jsme zastavili a počkali, jestli je schopen se postavit a jestli je v pořádku. Pak se dáme do běhu. Ale už roztrháni. Ten co spadl, zůstal vzadu a já nezachytil nástup toho druhého. I tak jsem maximálně spokojen a přibíhám do hotelu v čase, kdy si Lumír teprve čepuje do kelímku teplý čaj. Než se připravil, kontroluji výsledkovou listinu a zjišťujeme, že jsme již čtvrtí. Já slibuji poslat Lumírovi smsku jak na tom jsme a Lumír vybíhá. Já pak zjišťuji, tak na tým Vzs Ostrava už nemáme, ale ani zezadu nás už nikdo neohrožuje. Nicméně Zaječím Kobrám nepřibývají okruhy a Lumír zjistil předtím, že mají nějaké problémy a tak to vypadá, že pokud dosáhneme 13-ti kol, budeme v příslušné kategorii mužských týmů nad 40 let třetí.
Lumír běžel 11 kolo: Vůbec se mi nechce do té zimy, nakonec se přemůžu a vyrážím do 6. okruhu. Jak jsem už psal dříve je teď každý okruh lepší a lepší. Hang se mi už nezdá tak hrozný a závěrečná sjezdovka je díky fanouškům nahoře taky nějaká kratší. Sice nahoru už vůbec neběžím, ale i tak čas stlačuji pod 1 hodinu. Seběh je klasika, i když oproti předchozím okruhům je to taky lepší.
Vilém běžel 12 kolo: Lumír opravdu zamakal. Nečekal jsem ho tak brzy, vždyť už to byl pro něj šestý okruh. Mým úkolem byl teď odvést standardní výkon ať má pak dost času bez stresu udělat ještě jeden okruh. Vidina reálně se rýsujícího třetího místa mě hnala kupředu a nakonec je z toho možná snad druhý můj nejrychlejší okruh v čase cca 1:42. Dolů jsem se řítil jako šílenec a lidi mi uhýbali z cesty a povzbuzovali mne. Tentokrát byl Lumír ještě u našeho místa v depu. Předal jsem mu čip s pocitem dobře vykonané práce a cítil jsem velké uspokojení, že jsem za těch 24 hodin odvedl maximum, co jsem mohl.
Lumír běžel 13 kolo: Tak do posledního kola se mi vůbec nechtělo. V odpočinku se mi podařilo poprvé usnout a ani nevím jak jsem se vzbudil přesně na čas kdy jsem se měl začít chystat na střídání. Podle výsledků už tušíme, že pokud zvládnu tento okruh tak budeme 3. v kategorii - což byl náš cíl před závodem. 7. okruh se mi překvapivě běží zase lépe než předchozí a dokonce jsem se zlepšil i v seběhu – asi by to chtělo ještě pár okruhů přidat . U Bezruče jsem kolem 9:15, v takovém čase už nemá cenu pokračovat nahoru – za 45 minut bychom to určitě nikdo nedali. Vilém to už pojistil i tím že se převlékl do civilu . Ještě musím zmínit jeden doplněk, který jsem používal a to protiskluzové návleky KAHTOOLA MICROSpikes. Je to opravdu parádní pomocník do těžkého terénu, nestalo se mi že bych někde podklouzl nebo že by mi při záběru podjela noha. Jediná nevýhoda se objevila, když jsem běžel 2 okruhy v kuse (více než 3 a půl hodiny), tak mě MICROSpikes začaly tlačit do prostředníčků na obou nohách, při jednokolovém výběhu se to nestávalo. Takže pokud chce někdo opravdu zdatného pomocníka pro běh v těžkém zimním terénu, tak můžu MICROSpikes jedině doporučit.
Statistika jednotlivých kol
Lumír doběhl už před čtvrt na deset. Jaké to štěstí, že měl na začátku střevní problémy. Jinak bych musel jít nahoru posedmé i já… :o))). Ptali jsme se hned, jak to vypadá s Kobrama. A opravdu toho po dvanácti okruzích nechali. To znamenalo, že jsme přeci jen dosáhli na bednu v kategorii. Hurá! Závěrečný ceremoniál se však Liborovi Uherovi vůbec nepovedl. Čekali jsme 2 a půl hodiny v mrazu a pak se ve spěchu vyhodnotilo jen celkové pořadí jednotlivců a nejlepší týmy celkově. Naštěstí se vše napraví a 11.2 je připraveno vyhlašování vítězů v kině Petra Bezruče ve Frýdku Místku společně s promítáním filmu o Beskydské sedmičce. Škoda, že je Lumír opět na Maltě. Budu tak muset na bednu při vyhlášení jen sám. Tak pak už nás čekala jen cesta domů a už jen samé příjemné aktivity jako je třeba spánek.
A příští rok uvidíme jak to dopadne, ale minimálně 14 musíme dát . Přidá se někdo?
Web závodu kde naleznete i výsledky je tady www.lh24.cz
Oficiální fotogalerie, Fotogalerie pana Rašky 1 část, Fotogalerie pana Rašky 2 část, Fotky od FotoJarinko, Fotky Fren-mana, Fotky a článek na Bezvaběh.cz
Subscribe