V posledním letošním triatlonu Lumír zvítězil a já jsem obsadil 3. místo

Opět jsme se rozhodli postavit na start Bonatrans sprint triatlonu. Závodí se na tratích 750m plavání, 22km na kole po rovinaté trati (letos poprvé jiná trať kvůli nové dálnici) a 5 km běh. Podle startovní listiny se zdálo, že Lumír bude mít ambice zvítězit, ani já bych se nemusel ve startovním poli ztratit. Celý začátek zkomplikoval můj pozdní dojezd. Objevil jsem se na parkovišti 20 minut před startem kvůli několika uzavírkám cest na trase Olomouc - Ostrava. Lumír na mne naštěstí čekal, pomohl mi, a během deseti minut jsem byl připraven. Vyzvednul jsem startovní tašku (díky, že na mne počkali) a upaloval jsem dát věci do depa. To již ale startující odcházeli asi 500m mimo od depa, kde byl start plavání. A tak jsme je v neoprénech museli poklusem stíhat, a tím jsme se pěkně zahřáli, neboť panovala docela zima. Hlavně voda byla pěkně studená a byl jsem rád, že jsem si vzal plaveckou čepici. Po startu se Lumír zavěsil za svého trenéra plavání, který se zůčastnil triatlonu jako plavec ve štafetě. Posléze se mu ale zdálo, že neplave přímý směr k bójce a tak se odpojil a plaval si svůj směr. I mne se zdálo, že většina plavců plavala příliš vlevo a taky jsem plaval osamocen. Lumír vyplavával kousek za štafetami a společně s Bilousem vyběhl z vody na čele závodu jednotlivců. Já měl čas přibližně 13 a půl minuty. V duchu jsem si říkal jestli jsem plavání nepřepálil, protože se mi trochu točila hlava. Lumír věděl, že jde na kolo jako vedoucí závodník v jednotlivcích a jel celý závod sólovou jízdu. Vepředu bylo pár čerstvých cyklistů štafetářů a ty nedokázal sjet. Za ním se postupně zformovala silná cca 8-9 členná skupina ve které jsem byl i já. Bohužel polovina z nich nechtěla moc táhnout špici a tak tempo kolísalo. Přes snahu jednoho závodníka v oranžovém dresu to zorganizovat ať se rychle střídá, aby se jela vzorná lajna, to občas vypadalo docela zmateně nacož doplatil jeden závodník pádem. Chápu pak soupeře, kteří se pokusili ujet. Cítil jsem se dobře, často jsem byl na špici a většinou jsem to byl já kdo každý pokus o únik zachytil. Kousek před cílem je jediný obrátkový úsek a tam jsme viděli Lumíra něco přes minutu před sebou. Ten zajel kolo výborně. V sóĺo jízdě dokázal odolat proti naší početné skupině. Lumír tedy před koncem cyklistiky viděl, že se za ním žene naše skupina, ale jako dobrý běžec nemusel ze sebe na běhu vydávat všechno a svou pozici leadera závodu kontroloval. Obrátkový běh mu umožnil udělat si dokonalý přehled o tom, co se děje za ním. Viděl, že svůj náskok dokonce navýšil a doběhl si s přehledem pro vítězství. Já jsem od Kamily věděl, že skupina ve které jsem přijel do depa bojuje o 2 místo a tak mi bylo jasné na čem jsem. Z depa vyběhli 2 závodníci přede mnou. Jednoho jsem po cca 500m předběhl a druhý se mi začal vzdalovat. Na obrátce jsem viděl, že borec za mnou má cca 50m ztrátu. Do druhé půlky běhu jsem dal vše co ve mne ještě bylo, ani jsem se nedovažoval ohlédnout a nakonec z toho byla bedna. Lumír tedy zvítězil a já byl třetí, navíc jsem si oproti loňsku zlepšil čas o 5 minut. Celý závod se nám vydařil a je to pěkná tečka za letošní triatlonovou sezónou. Výsledky s přesnýma časama a fotky uveřejníme v nejbližší době.

3 kilometry na dráze za 10:40

1. 9. 2010 proběhl závod TIC TAC Trojka na dráze v Ostravě-Porubě na stadióně OKD. I přesto, že počasí nebylo nic moc, se na start postavilo téměř 30 závodníků a konkurence byla o něco vyšší než minulý týden na pětce. Já jsem si dal celkem odvážný cíl, pokusit ze zaběhnout pod 10:30.

Hned po startu se do čela dostali dva závodnící a zbytku pole utekli a už jsme je neviděli. Za něma se vytvořila 5-ti členná skupinka ve které jsem byl i já. Až do druhého kilometru jsme se drželi pohromadě, pak zrychlil Mirek Kravčík a naše skupinka se začala trhat. Já jsem bohužel nebyl schopen jejich tempo držet a tak jsem pokračoval s mírnou ztrátou sám. V posledním kole jsem mírně zrychlil a podařilo se mi téměř dotáhnout na Petra Walu. V cíli jsem byl za 10:40. Pocitově se mi běželo lépe než minulý týden a nebyl jsem ani tak unavený, co mi ale chybělo byla rychlost.

Mezičasy na jednotlivých kilometrech jsem měl 3:28, 3:39, 3:32. Škoda toho zpomalení ve druhém kilometru, k těm plánovaným 10:30 jsem se mohl přiblížit více , tak někdy příště. Byl jsem celkem převapen, že 4 dny po Pilmanovi jsem byl schopen běžet v tak solidním čase. Takové tempo by se mi líbilo běhat i v triatlonech . Příští týden se běží Oldův kilometr, tak pokud mi to časově vyjde určitě půjdu zkusit kilák za 3:10-3:15.

Po závodě proběhla tombola, ve které jsem vyhrál oplatky .

Výsledky jsou tady.

Ještě několik vět od Viléma

Nechtěl jsem původně nic psát, protože jsem myslel, že můj výkon zhodnotí Lumír. Když však článek o Pilmanovi napsal s tím, že se mám taky vyjádřit, tak musím napsat pár slov o sobě. Plavání jsem dal za 38 minut. Líp jsem to při těch vlnách nemohl čekat. Spíš jsem rád, že jsem to přežil. Vylezl jsem pár metrů před Vlastíkem a na kolo jsem se vydal s cca minutou k dobru. V půli prvého kola mne Vlasta dojel a já se mu zavěsil do psychologického háku, doufám že předpisových 10 metrů za něj. Tímto způsobem jsme odjeli zbytek prvního a druhé kolo. Pak jsem začal trošku cítit stehna a raději jsem zpomalil. Měl jsem strach, že by se mi to na běhu vymstilo. Ve třetím kole jsem ztratil na Vlastu cca 5 minut. Kolo jsem odjel s průměrem skoro 28 km/hod, což při docela silném větru a kopcovitém profilu hodnotím jako solidní. Chápu, že Vlastík na kole po zkušenostech z Grafimana netlačil moc na pilu, ale i tak jsem rád, že jsem si dokázal jet tempo jako on. Běh jsem rozběhnul docela dobře. První kolo jsem měl tuším nějakých 37 minut. Ale mezera mezi mnou a Vlastikem se v polovině běhu roztáhla na 11 minut. V druhé půli jsem pak stále zpomaloval a neustále v mysli posouval časovou hranici do které bych chtěl dokončit. V cíli se čas zastavil na 6:16:02 a za mnou zůstalo jen 6 dalších závodníků. S během nejsem vůbec spokojen, byl jsem neustále předbíhán….. Tak to je tedy něco ode mne.

Počasí že by ani psa nevyhnal a my stojíme na startu polovičního ironmana.

28.8.2010 se už po 8. konal ve Žďáru nad Sázavou triatlon na půlironmanských vzdálenostech (1,9-96-21) Pilman 2010. Na startu jsme jako obvykle společně s Vilémem a tentokrát i s kamarádem Vlastíkem Klapkou. Předpověď počasí slibovala špatné počasí a taky že jo. Ještě v 10 hodin je jen 13°C, prší a fouká šílený vítr. Sedíme v autě a ani nemáme chuť se postavit na start, který je v 11:00. Naštěstí přestalo pršet a tak jsme všichni postupně naukládali vše do depa a začali se chystat na start.

Plavání byla lahůdka, foukal silný vítr a na vodě byly opravdu parádní vlny. Osobně jsem párkrát ochutnal kvalitu vody v Pilské přehradě. Plavaly se dva okruhy a v každém nás čekalo asi 200 metrů s bočníma vlnama, pak 300 metrů proti vlnám a nakonec 400 metru po vlnách. Na to že jsem plaval naposledy v Nitře na Slovakmanovi, jdu z vody za solidních 32 minut a ani nejsem moc unavený. Pocitově se mi ale plavalo hůře než na Slovakmanovi. Dnešní depo před kolem bylo delší než obvykle, protože jsem se pořádně oblékl abych na kole nezmrzl. V depu jsem nakonec něco málo přes 4 minuty.

Sedám na kolo a vyrážím se poprat s druhou disciplínöu dnešního závodu. Hned po několika stovkách metrů je mi jasné, že to bude opravdu náročná cyklistika. Trať už sama o sobě je celkem náročná, je delší asi 96 km a celkově se nastoupá kolem 1000 výškových metrů. Dneska navíc fouká hodně silný vítr a tak se nedá očekávat žádný rychlý čas a na celkový čas něco kolem 5 hodin můžu zapomenout. Jedeme 3 okruhy a v každém absolvujeme několik pěkných stoupání a ani nevím kolik úseků proti větru. Po defektech z předchozích závodů nefoukám kola na maximální tlak a tak mi většína soupeřů ujíždí ve sjezdech. Nic si z toho ale nedělám, protože většinu z nich dojedu a i předjedu ve stoupáních. Do cíle kola dojíždím v čase 3:14:48 průměrnou rychlostí těsně pod 30km/h na 51. místě. Vzhledem ke klimatickým podmínkám jsem spokojen. Při představě že bych měl ještě pokračovat dále do 180km jak je tomu na celém ironmanovi se mi ježí chlupy na těle a jsem rád, že je to dnes jen půlka . Druhé depo jsem dal za 3 a něco minuty.

Na běh jsem si na triatlonový dres přivlekl po zkušenostech z kola tričko s dlouhým rukávem. Po jednom kole ho ale sundávám protože mi žačíná být teplo. Začátek běhu jsem nebyl aspoň dle pocitů schopen pořádně běžet a dost jsem se trápil. Trať běhu byla relativně náročná, obsahovala totiž několik stoupání, které jsme museli běžet celkem 3 krát. Celý běh jsem odběhl rovnomětně s časy v jednotlivých kolech kolem 33:30. Z běhu jsem měl nakonec dobrý pocit, asi jsem už po Slovakmanovi zregenerovný . Do cíle jsem se dostal za 1:40:50, což je tempo kolem 4:47 na kilometr. V cíli ani nejsem moc unavený a dokážu si představit, že bych mohl běžet i dále.

Celkový čas jsem měl 5:35:30 a skončil jsem na 45. místě, je to horší než na Grafinanovi v červenci, ale vzhledem k počasí jsem lepší čas nemohl čekat. Na Pilmanovi je opravdu náročné kolo, které prověří jak kdo na tom je a běh už jen pokračuje v tom, na co jsme si zvykli na kole.

Musím se tady zmínit o Vlastíkovi, který převedl parádní výkon. Kdy dle jeho slov dnes doopravdy běžel a byl schopen každý okruh běžet o 2 minuty rychleji – první za 36 minut, druhý za 34 a poslední dokonce za 32 minut. Oproti červencovému Grafimanovi se v běhu zlepšil o necelých 40 minut! V cíli byl za 5:49:07 na 57. místě. Později tady ještě přidám jeho cílovou fotku .

A jak dopadl Vilém? Na to si budete muset počkat , ale nebojte se, Vilém se o své zážitky určitě rád brzy podělí .

Celkové výsledky jsou tady a ještě výsledky dle kategorií.

Video ze závodu.

5km na tartanu v Ostravě v osobáku za 18:24

Ve středu 25.8.2010 jsem se v rámci tréninku postavil na start 3. ročníku Prázdninové pětky na dráze pořádané MK Seitl Ostrava. Závod se konal na stadioně v Ostravě Porubě a na startu se nás sešlo 31. Před startem jsem si dal cíl běžet to průměrným tempem kolem 3:45 na kilometr.

Hned po startu se na čele vytvořila 5-ti členná skupinka ve které jsem se držel. Tempo jsme až do 4. km drželi plus mínus rovnoměrné a pro mě celkem přijatelné. Asi kilometr před cílem zrychlil Marek Škapa a na jeho tempo jsem bohužel nezareagoval, je to škoda protože skoro další dva okruhy měl pořád stejný odstup a už dále nezrychloval. Do posledního kola jsem vbíhal na 3. místě, bohužel ale zezadu zaútočil jeden soupeř a já jsem nebyl schopen zrychlit tak, abych si ho nenechal odběhnout. Do cíle jsem doběhl celkově na 4. místě v čase 18:24. Časy jednotlivých kilometrů jsem měl následující: 3:43, 3:40, 3:43, 3:41, 3:36 což v průměru dává čas kolem 3:41.

Výsledky jsou tady.

Měl jsem trošku obavy co to se mnou udělá necelé tři týdny po Slovakmanovi, a tak jsem s výsledným časem spokojený a už se těším na sobotu na další triatlon – tentokrát poloviční ironman Pilman 2010 ve Žďáru nad Sázavou.

p.s.
Nohy mě dneska bolí víc než po Slovakmanovi

2 defekty na kole, osobák v maratonu - to byl můj první ironman

Po dvou rocích, kdy jsme na Slovakmanovi jeli jako dvoučlenná štafeta, jsme se letos odhodlali pokusit se zdolat celou trať každý sám. Před startem jsem si vůbec nedokázal představi,t jak bude závod probíhat a co můžu očekávat. Po dvou zkušenostech na polovičních tratích, loni Doksyman a letos Grafiman, jsem sice nějakou představu měl, ale i přesto jsem měl ze Slovakmana pořádný respekt.

Cíl v Nitře byl jasný, dokončit a pokusit se o čas pod 12 hodin. To znamená zaplavat do 1:20, kolo ujet za 6:00 a pak dát maraton za 4:30. Předpověď slibovala ideální počasí, a taky že jo. Po celou dobu závodu byla teplota kolem 18°C.

První disciplínu plavání jsem absolvoval v pohodovém tempu, tak abych v prvním depu měl pocit, že závod teprve začíná. Plaveckou část tvořili 4 okruhy vždy s výběhem na břeh. První kolo jsem plaval ve skupince, ale tempo se mi zdálo zbytečně rychlé, tak jsem zpomalil a až dokonce pak plaval úplně sám. V prvním depu jsem byl za 1:14:25 a pocitově jsem se téměř cítil jako kdzbych neplaval, což bylo dobré znamení pro další průběh závodu. První depo jsem zvládl za necelé 3 minuty.

Z kola jsem měl největší obavy, nedokázal jsem si představit co se mnou může udělat 180km a 6 hodin na kole. Hned v depu jsem zjistil, že nemám tachometr ani čidlo na vidlici – nervozita před závodem dělá svoje. No co se dá dělat pokračovat jsem musel i bez něho. Na trať jsem vyrazil podle pocitů v pohodovém tempu. Po pár kilometrech mě předjel Marek Němčík, řekl jsem si že by mohl jet přijatelné tempo a tak jsem se za něj pověsil, asi 15-20 metrů za ním . Ještě cestou k první občerstvovačce mě v autě minula Maruška a zastavila aby udělala pár fotek, tak jsem si stihl říct ať mi na občerstvovačce nachystá tachometr a čidlo, které jsem nechal v tašce. Jak jsem se domluvili tak se stalo a z první občerstvovačky jsem vyjížděl konečně s tachometrem. Tam mi Marek Němčík odjel a už jsem ho nedojel. Seřízení tachometru trvalo ještě dalších 10km, než začal konečne fungovat jak má. Tak vše bylo v pohodě a už mě mělo čakat jen šlapání, jezení a pití . Bohužel jsem ale v půlce prvního okruhu dostal defekt na zadním kole. Naštestí tentokrát plášť vydržel (ne jako letos na Grafimanovi) a odnesla to jen duše. Říkal jsem si, to není tak hrozné, to vyměníš za pár minut a v klidu pojedeš dále. Něco mi ale říkalo že to tak v pohodě nebude. A taky že jo, výměna duše sice proběhla celkem rychle, ale pak nastal problém s huštěním. Nedařilo se mi dosta do duše větší tlak, takový abych byl schopen jet. Rozhodl jsem se tedy, že počkám na Viléma, který má pumpičku na CO2. Vilém dorazil asi za 8 minut, kolo jsem dohustil a Vilémovi pro jistotu řekl ať vyřídí Marušce, že má na občerstvovačce nachystat druhý rezervní plášť, duši a velkou pumpu – čekalo mě ještě přes 100 km a moc jsem nevěřil stávajícímu plášti. K občerstvovačce to bylo asi 10km tak jsem věřil že to dojedu. Bohužel asi 2 km před občerstvovačkou jsem dostal druhý defet a opět na zadním kole . Druhou rezervní duši jsem neměl, tak jediná možnost jak pokračovat dále byla po svých. Naštěstí projížděl kolem jeden štafetář, který  zastavil a zeptal se jak mi může pomoci. Domluvili jsme se, že se na občerstvovačce pokusí najít Marušku a vyřídí ji ať mi přijede naproti. Asi po 1km chůze konečně dorazila Maruška s novým pláštěm a duší. Tektokrát jsem vyměnil duší I plášť a byl připravený pokračovat, ale už úplně bez naději na pokračování v případě dalšího defektu, další rezervní duši jsem neměl. Naštěstí jsem defet už nedostal. Pak se nic zvláštního nestalo a celkem v pohodě jsem dojel do druhého depa. Kolo jsem zvládl za 6:04:45, a v tom bylo 32 minut za oba defekty. Délka cyklistické části byla něco pod 170 km, škoda. Druhé depo jsem absolvoval za necelé 4 minuty.

Běh byl pro mě největší neznáma. Maraton jsem běžel jednou, pokud si dobře vzpomínám tak to bylo v roce 2005, bez tréninku a protrpěl jsem si ho za 5 a půl hodiny. Od té doby jsem běžel nejvíce jen půlmaraton. Takže taktika byla rozběhnout se a pokusit se držet rovnoměrné tempo. Trať jsem znal z minulých ročníku, tak bylo snadné si určit tempo a držet ho. První 2 okruhy (14km) se mi běžely jako bych za sebou neměl 170km na kole. Ve třetím okruhu přišla malá krize, ale celkem rychle jsem se z ní dostal a zase pokračoval ve stejném tempu jak před ní. Průběžné mezičasy ukazovaly, že pod 12 hodin bych to měl bez problémů dát. Od čtvrtého okruhu jsem stále čekal, kdy přijde, zkušenými maratonci zmiňovaná krize kolem 33. km, ale naštěstí se žádná ani na dohled neukázala a tak jsem začal myslet na čas pod 11 hodin. Bohužel jsem zrychlil až v posledním 6. kole, které jsem zaběhl nejrychleji ze všech předchozích kol. Do cíle jsem se dostal za pro mě neskutečných 3:36:29.

Cílový čas jsem měl 11:02:18. Takový čas mě před startem ani nenapadl. Výsledný čas je bohužel poznamenán kratší cyklistikou, na druhou stanu jsou v něm dva defekty za 32 minut. Takže celkově jsem se svým výkonem velmi spokojen. Závod proběhl dle mých představ i díky skvělé pomoci Marušky na občerstvovačkách – ještě jednou díky!

A co dále? Příští rok se pokusit přiblížit co nejblíže 10-ti hodinám a pokud by výsledný čas začínal 9 tak by to bylo uplně nejlepší .

Ještě výsledky a fotky.

Slovamana 2010 jsem absolvoval v čase 11:56:42

Tak konečně nadešel den, kdy absolvuji svého Prvního ironmana. Ráno jsem vstal v klidu s elánem, najedl se, sbalil věci, nasedl k Lumírovi do auta a vyrazili jsme. Před příjezdem do Šuran, dějiště plavání, na mne však padl pocit beznaděje. Tohle přece nemůžu dokončit, na to přece nemám. Ale to už jsme na místě. Musím dopumpovat kolo, nachystat věci, odnést vše do depa, zajít na záchod, obléci neoprén…atd. Ani nevím jak jsem se ve vodě a už musím plavat. Začínám velmi zvolna a tak postupně ve všech čtyřech okruzích předbíhám některé své soupeře. Jen ve třetím okruhu předbíhá několik borců mne, ale je to čelo závodu a těch se nedokáži udržet, i když jsem se o to pokusil. Z vody vybíhám nakonec na 36 pozici a jsem s plaváním velmi spokojen. V klidu sundávám neoprén, oblékám cyklistický dres, obouvám tretry, nacpu kapsy gely a tyčinkami, a vyrážím na cyklistickou část. I kolo začínám stejně jak plavání velmi volně. Prvních 30 km dokonce ani nevyužiji triatlonovou hrazdu. Tachometr mi špatně ukazuje a tak se rozhoduji jet jen podle času. Zjišťuji, že při výměně rychlostního čidla u DTS tachometru je nutno vyměnit i vysílač. Až doma jsem si ověřil, že rychlosti byly přesně poloviční skutečným rychlostem.. Před první obrátkou potkávám Lumíra a jeho náskok cca 8 minut dokazuje, že začal závod velmi zlehka. Když se to ve druhém kole chystám rozpálit na sjezdu z Paňe, koukám na závodníka stojícího na kraji vozovky a mávajícího na mě. Zastavuji a poznávám Lumíra, který má defekt. Nejde mu nafoukat kolo a tak vytahuji svou bombičkovou pumpičku, nafukuji mu kolo a rychle odjíždím za Maruškou čekající na otočce se vzkazem, aby nachystala novou duši a nový plášť. Tak jsem tento úsek zamakal. Měl jsem totiž strach, aby Maruška vše stihla, než dorazí Lumír.  Myslím, že celé kolo jsem jel rovnoměrně, s mírnou rezervou. V pátém kole mě předjel triatlonista se jménem Koval a toho jsem držel na dohled až do konce. Ke konci jsem ho sjel na oněch předepsaných 10 metrů pro bezhákové závody a v tomto odstupu jsme společně dojeli do Nitry. Protože to tam neznal, pustil mě dopředu s tím, že jako pojede na stadion za mnou. Cyklistickou část jsem měl s průměrem cca 28,4 km/h. Odpovídalo to mým plánům. Vzhledem k dobrému počasí - zataženo a ne moc silný vítr - myslím, že můj výkon mohl být i lepší. Cyklistika měla letos cca o 10 km méně kvůli výstavbě dálnice a tak jsem měl po cyklistice výborný čas kolem 7 a čtvrt hodiny. Běh jsem začal výborně. Za chvíli jsem předběhl Marka Němčíka, který měl ještě 1 kolo k dobru a ani Jožo Vrábel nebyl na běhu o moc rychlejší než já. Už v prvním kole mě předběhl Lumír. Po druhém kole jsem dost zpomalil. Nicméně jsem vydržel pořád běžet tempem, které měl Marek Němčík. Celý běh mi bylo špatně od žaludku, nic jsem nejedl a pil jen vodu a kolu. Možná proto se mi v předposledním okruhu začala motat hlava a musel jsem přejít do chůze. Ušel jsem půl okruhu pěšky, než ionťáky a gel zabraly a mohl jsem se zase rozběhnout. Do cíle jsem dorazil ve skvělém čase pod 12 hodin (přesněji 11 hod 57 min). Předpokládám, že i s nezkrácenou cyklistickou tratí by byl můj výkon pod 12 a půl hodiny a tak jsem se svým prvním ironmanem  velmi spokojený. Na závěr musím poděkovat přítelkyni za trpělivost se mnou při sportování, Marušce Hlaváčové za perfektní servis na občerstvovačkách a Bohunce Čurdové za servis po závodě.

Tady jsou kompletní výsledky.

Video s dlouhým záběrem Viléma na občerstvovačce

Pár fotek ze startu od Hozny

Pár fotek od Marušky

První start na Ironmanovi

V sobotu 7.8.2010 v Nitře jsme oba zvládli svého prvního Ironmana a v parádní časech. Vilém dokončil za skvělých 11:56:42 a já po technických problémech na kole (dva defekty, ztráta asi 30 minut) za 11:02:18. Výborné časy jsou součtem skvělého výkonu, ideálního počasí a také trošku tím, že kolo bylo cca o 10km kratší kvůli výstavbě nové dálnice. Vítězem se stal zejména díky vynikající cyklistice Karol Džalaj a mezi ženami kralovala Zuzana Ďuranová. Závod byl jako vždy skvěle připraven a už se těšíme do Nitry zase za rok.

Další informace a dojmy ze závodu napíšeme později.

Tady jsou kompletní výsledky.

Video s dlouhým záběrem Viléma na občerstvovačce

Pár fotek ze startu od Hozny

7.8.2010 se pokusíme premiérově zdolat celého Ironmana

Po dlouhých diskuzích jsme se rozhodli, že Slovakmana pojedeme každý sám. V rozhodování, aspoň mě, hodně ovlivnil tento článek o Ironmanovi v Rothu.

Co nás teda v sobotu čeká? Nejprve si zaplavem 3,8km, pak se projedem 180km na kole a na závěr si dáme maraton 42km. Vilém si dal cíl dokončit za 13 hodin, já se pokusím o čas pod 12 hodin.

Další informace na www.slovakman.sk.

Na Slovakmana jdeme jen jako štafeta

Dva týdny před plánovanou účastí na Slovakmanu jsme se nakonec rozhodli neabsolvovat tento závod v soutěži jednotlivců. U mne to bylo snadné rozhodnutí, protože moje účast na Grafimanu ukázala, že na to prostě letos ještě nemám. Lumír zase cítí, že by ho absolvování ironmanských vzdáleností nyní příliš „unavilo“ (moje alternativa výrazu pro slovo, které použil, jež nelze publikovat a hojně se používá na Slovensku). Na Slovakmanovi se nám vždy moc líbilo, absolvovali jsme ho již dvakrát v dvoučlenné štafetě, a tak to uděláme i letos. Jen si to trošku tréninkově každý prodlouží. Já odjedu celé kolo a pak si už bez chipu dám 2-3 běžecké okruhy a Lumír si dá zase tréninkově 2-3 cyklistické okruhy tak, aby dojel přibližně jako já, převezme štafetu a odběhne maratón. Je nám jasné, že k loňským deseti hodinám se tímto systémem nepřiblížíme, ale hlavní je, že si vyzkoušíme vzdálenosti, které se těm ironmanským již budou blížit. Chuť si hodláme spravit koncem Srpna ve Žďáře nad Sázavou na další půlce Pilmanovi.

http://www.slovakman.sk