Orca triatlon 2018

by Materazzi 17. července 2018 17:03
V sobotu jsem jel Orca Triatlon

V sobotu 14.7, týden po Pálavě, kde byla Karolína, jsem i já jel závodit. Vybral jsem si Orca triatlon u Žďáru, a jelikož jsem potřeboval nejen intenzivní, ale i dlouhý tréning, tak jsem jel na závod i zpět na kole. Orca triatlon se pořádá na pěkném rybníku Velké Dářko a je to takový větší sprint triatlon s parametry 0,9km - 30km - 5,5km . Kousek cyklistického okruhu se pak kryje s cyklistikou, co se jede na Pilmanovi. Tak tak jsem stihl registraci na závod a o půl dvanácté jsem již nasoukaný v neoprenu očekával start asi stovky závodníků. Hned po startu jsem zjistil, že 3 týdny nebýt ve vodě je pro mé plavecké schopnosti zničující a plácal jsem se někde na chvostu startovního pole. Naštěstí jsem to časem trošku chytl do ruky a z vody jsem vylezl na 64 místě.

Cyklistika byla zpočátku hektická, neboť každý měl pocit, že je lepší než ostatní a nikdo nechtěl moc spolupracovat. Nicméně stejně mi nikdo neujel a postupně se lidi zklidnili a začalo se to kolem mne nabalovat. V polovině trasy jsem už napočítal přes 10 jezdců a to jsme pak ještě několik lidí sjeli. Prostě slušný pelotonek a já se takticky držel někde kole pátého fleku, ať jsem schovaný, ale ne moc vzadu kdyby se to chtělo rozpojit. Na kole jsem měl nakonec 47 čas. To docela jde.

No a pak samozřejmě ještě čekal běh. Vzal jsem si normální zavazovací boty, takže než jsem se přezul, byli všichni, s kterými jsem přijel do depa už fuč. No a to nebylo všechno. Nemohl jsem se pořádně rozběhnout a tak mne posléze ještě pár lidí zezadu seběhlo a předběhlo. Alespoň jsem si to vynahradil kousek před cílem předběhnutím druhé ženy. Čas v cíli jsem měl 1:45 a to dalo 59. místo z 99 startujících.

http://www.sportnavysocine.cz/content/files/2018_orka_vysl.pdf

Tags:

Triatlon | Závody 2018

Pálava Race 2018

by Karolína 16. července 2018 14:46

Vlny a vedro na jihu Moravy.

V sobotu 7.7. jsem se opět po dvou letech postavila na start Pálava Race. Tratě se od minula dost změnily, ale měla jsem kvalitně natrénováno, nebylo se čeho bát. Hned při přesunu z parkoviště na start mi povolil starý defekt v galusce, takže tradá zpátky, zalepit a napumpovat trošičku méně.

Následovala kraťoučká rozprava, kde jsme se toho moc nedozvěděli, příprava depa, kvalitní nátěr opalovacím krémem a rozplavání.

Před startem jsme si trochu netradičně vyslechli požehnání místního faráře a českou hymnu. Po výstřelu jsme vyrazili do středu Novomlýnských nádrží. Namísto dvou bójek viditelných ze břehu se ale plavalo mnohem dál. Kolem bóje číslo 1 rovně, následovala bóje číslo 4, stále rovně, dále dvojka, konečně zatáčka a pak trojka...proč ne... čím dále od břehu, tím horší byly vlny, tentokrát to až na poslední pár set metrů bylo opravdu těžké.

IMG_2471

Výběh z vody. Trochu moc jsem se upnula na vypínání hodinek a při výběhu po slizkém koberci do kopečka mi podjela noha a při dopadu na břicho se ozvalo mohutné PLESK! následované sborovým „Eeeeej!“ z řad diváků. Díky tomu jsem nestihla sundat neopren dost rychle, u kola jsem se ho snažila sešlapat, čímž jsem si přivodila křeč v lýtku. Od depa k trati to bylo pěkně daleko, běželo se přes celý kemp. Šárka, se kterou jsem vyplavala a v podstatě i doplavala mi během mého neoprenového trápení trochu odskočila. Po první otočce svůj náskok ještě zvýšila, ale pak přišlo brutální stoupání přes centrum Pavlova a já jsem, světe, div se, začala předjíždět! Na tomhle jsme s Matějem pár posledních týdnů makali! Pustevny rulez! Šárku jsem lehce předjela. Fičelo mi to pěkně, na rovince to šlo krásně přes 40, sjezd v Bulharech paráda, až do otočky v Lednici. Pomalu začínalo foukat, za sebou jsem zaslechla závodníka. Že by to byl ten, co jsem ho před chvílí předjela? Ne, byl to jiný, ale ten pomalejší se s ním v pohodičce vyvezl a zařadil se těsně přede mě. No nádhera, tak zvolním a napiju se, pomyslela jsem si. Hlavou mi blesklo, jak geniální nápad to vlastně je, protože v případě, že by mě třeba nějaký rozhodčí viděl, jak se občerstvuju, tak by přece nemohl mít ani stín pochybnosti o tom, že zrovna vytvářím předepsaným odstup. Přesně v tom okamžiku se ozvalo hlasité písknutí, někdo mi do ucha zařval „Tohle není 10 metrů!!!!!!!“ a už se mi před očima míhala modrá karta. Nezmohla jsem se ani na slovo. Teda vlastně na jedno jo, ale to už byl naštěstí pryč, jinak by to byla červená.

Vyneslo mi to 5 minut v penalty boxu. Nebudu lhát, trochu mi to sebralo vítr z plachet. Ale nechtěla jsem se jen tak vzdát a proto jsem závodila dál. Díky penalty boxu, jsem si do druhého kola nevzala novou vodu, to byla velká chyba. Ve třetím kole mi pak došly síly. Vítr byl čím dál tím víc protivnější, šlo to ztěžka.

Po dalším dlouhatánském přeběhu do depa nás čekal běh po nábřeží přehrady. To byl očistec, v té výhni nám dal přežít jen silný vítr, který nás ale zase brzdil v běhu. První úsek byl vůbec nejhorší. Zakopla jsem, ale při představě jak si na tom žáru rozdírám kůži o všudypřítomný štěrk, jsem udělala pár rychlých krůčků a těsně nad zemí jsem to vybrala. Tělem mi projela neskutečná bolest. Takhle to bolí, když si v únavě dáte kousek naplno. Od jedné občerstvovačky k druhé to bylo 3,5 km, jak se blížila, nohy začaly samovolně zrychlovat a na závěr jsem na oslavu strčila hlavu do džberu s houbami. Za odměnu jsem si na vzdálenějším konci brala pomeranče, mimochodem po melounu nejlepší jídlo na světě. Člověk musí absolvovat 100 km v peci s průvanem, aby to zjistil.

IMG_3017

Po dlouhé, téměř 6hodinové makačce jsem se konečně ocitla v cíli. Čas 5:45 mě hodně nemile překvapil. Přes to všechno, co mě ten den provázelo, jsem se cítila celkem dobře a dávala jsem do toho maximum, co v těchto podmínkách šlo. Opravdu škoda, asi to chce ještě zabrat.

Výsledky.

Tags: ,

Triatlon | Závody 2018

Moraviaman 2018 – premiéra na tratích Ironmana

by MartinK 25. června 2018 15:02

Úspěšná premiéra a nějaké osobáky.

Když jsem před více než 4 lety potkal blázny z SK Fuga, zněly mi věty typu „Třikrát týdně chodím plavat v 6 ráno“ nebo „Za víkend natrénuju 200 km na kole a 40 běžecky“ nebo „Teď zrovna máme výzvu uběhnout 140 km za 7 dní“ či nejlepší „Letos se chystám na tři železňáky“ jako absolutní šílenství. Poslední červnovou sobotu roku 2015 jsem absolvoval svůj první triatlon a to Albrechtický sprintriatlon a vůbec netušil, že to „trošku“ ovlivní můj život. Zároveň jsem si předsevzal, že do 3 let dokončím ironmama. Netušil jsem, že to vyjde takhle přesně.

mora_0

Vstávat na závody ve 4 ráno, to je skutečná lahůdka. Pro jistotu jsem posouval budík až do půl 5, pak už jsem se zvedl a šel si chystat snídani – kaši s ořechy a ovocem. Kupodivu jsem byl celkem klidný, což mi vydrželo až do startu. Předpokládal jsem větší nervozitu. V depu jsem byl po půl 6, abych si v klidu vše nachystal. Počasí vypadalo jako na objednávku. Ráno studených 11 stupňů, přes den max okolo 20, takže ideál. Měl jsem jen strach, zda na kole nebude moc zima, což jsem vyřešil alespoň návleky na ruce.

mora_1

K mé radosti byly povoleny neoprény a v 7 bylo pro zhruba 400 závodníků odstartováno. Zvolil jsem start ze zadních pozic - nestál jsem o nějaký kopanec do zubů – a v pohodovém tempu si užil plaveckou část. Vybíhal jsem z vody za 1:10. Na kole byla ze začátku zima, ale s přibývajícími hodinami a kilometry už bylo fajn. Nasadil jsem tempo na 32 km/h s tím, že podle situace udržím, nebo zpomalím. Foukal dost nepříjemný silný vítr, takže to bylo náročné i na hlavu. Ve třetím okruhu navíc přišel pěkný ledový liják, byl jsem rád, že když už premiéra, tak se vším všudy Přesto se mi jelo celkem dobře, tempo jsem udržel lehce přes 31, posledních několik km už jsem se psychicky připravoval na závěrečný maraton, který bude nekonečný, bolavý a měl jsem z něj největší respekt.

mora_2

Říkal jsem si, že když nepřišla krize na kole, tak o to větší bude na běhu. Prvních cca 17 km jsem nechápal, jak se mi běželo dobře, nohy byly lehké, tempo okolo 5:30/km. O to víc jsem nechápal, co přišlo na 18 km. Přišla krize a pořádná. Trvala vlastně až do cíle. Nohy ztuhly, tempo šlo přes 6 a tělo začalo dávat silně najevo, že tohle se mu nelíbí. Hlava naštěstí držela a tělu poručila vydržet a bojovat. Energii především mentální dodávalo také potkávání spolubojovníků z Fugy a vzájemná podpora a hecování. Lumírovo „Vítej v pekle“ doprovozené úsměvem kombinujícím soucit, ironii a radost zároveň na nějakém 22 km pak není potřeba nijak komentovat, bylo naprosto výstižné. Byl to boj, ve kterém jsem se dopustil jednoho velkého omylu. Myslel jsem si, že jakmile budu na poslední obrátce 5 km před cílem, tak už mám vyhráno… a právě ty poslední km byly nejtěžší a nekonečné. Hlava už se viděla v cíli, plácala si s diváky v cílové rovince, zvedala ruce nad hlavu apod, ale tělo bylo stále na 38. km maratonu…Ale i ta hlava se nakonec dočkala a pocity, které jsem zažíval na posledních několika metrech běhu a vlastně celého závodu bych přál zažít každému, bylo to něco nepopsatelně nádherného!

mora_3

Cílový čas 11:19:05 je pro mě příjemným překvapením, ale nutno dodat, že nebýt chladného počasí, možná bych se tam trápil ještě teď.

Gratulace taky všem 4 parťákům z Fugy, dvě dvojnásob k osobáčkům.

Lumír: 9:55:44 PB

Viktor: 10:56:09 PB

Malda 12:41:38

Vilém 12:42:10

Výsledky.

Tags: ,

Triatlon | Závody 2018

Blanenský plecháč 2018

by Materazzi 20. června 2018 15:40

Můj první letošní triatlon

Zatímco většina týmu závodila v Karviné, já byl doma na jihu a šel si zazávodit po roční pauze do Blanska na místní sprint triatlon. Je to sice sprint, ale s velmi výživným profilem. A po loňské změně trasy běhu je to ještě výživnější.

Já měl letos v tréningu dva 3 týdenní výpadky, a jelikož jedu teď v sobotu Moraviamana, tak jsem si naordinoval 4 těžké týdny, ať něco natrénuju (hlavně kolo, kde sem neměl skoro nic najeté). Vše jsem zakončil právě v Blansku. Pěkné počasí přilákalo rekordních 160 startujících (normálně chodí tak sto). No bylo jasné, že na 300 metrovém okruhu přehrádečky, či spíše rybníka Pálava to bude masakr. A skutečně - obě kola v chumlu plavců, občas nějaké šťouchanice a nakonec přes 12 minut, což bylo za mne v Blansku možná nejhorší plavání. Na kole mi to ale celkem jelo. Po těch nejprudších stoupáních jsem se zabudoval do docela silné skupinky, a poodjelo mi pár lidí až v prudkém sjezdu do Blanska. Přeci jen mám v těch techničtějších sjezdech respekt a není to poprvé, co jsem v těch pasážích z někým ztratil kontakt. Kolo nakonec za 42 minut, což pro mne je jeden z lepších časů historie. Následoval běh. Pro mne poprvé po nové trase lesem do Těchova, a pak po panelce dolů zpět. Tak tohle mi tedy vůbec nesedlo. V lese nahoru jsem se trápil a pak dolů jsem to stejně nerozběhl. No celkem tragédie.... ztratil jsem tak kolem 15 pozic na blbém ani ne 5-ti kilometrovém běhu. Nakonec čas 1:20 a celkově 73 místo. Takže mírně lepší průměr ....

No pro mne to znamená, že na kole jsem asi zamakal dobře, a neměl by to být asi hlavní problém v Otrokovicích, jak jsem se obával. Nicméně narychlo piluju plavání, ať pro mne neskončí v sobotu závod po úvodní disciplíně. No a běh to už je jedno. Kilometrově mám letos naběháno dost, tak to musí nějak jít.

To je ode mne vše. Zdravím všechny Fugáky.

Výsledky Video 

Vilém

 

Tags:

Triatlon | Závody 2018

Karvinský triatlon 2018

by Karolína 18. června 2018 08:30

Karvinský triatlon – klasika, kam se rádi vracíme.

Sobota 16.6. patřila Karvinskému triatlonu, mé srdcovce. Na start se poprvé postavil i Ondra a také další fugáči – Lumír, Viktor, Martin B. a Adam.

Tradičně se plavalo na dvě rozplavby v karvinském bazénu – 750 m. Viktor, Martin, Ondra a já jsme v bazéně vytvořili silnou čtyřku. Bohužel se mi při obrátkách začala tlačit voda do brýlí a první opravení odstartovalo sérii dalších. Martin s Ondrou mi odskočili asi o délku těla, nicméně svůj náskok si drželi jen do 15. bazénu, kdy se situace obrátila a já jsem se dostala před ně. Viktor se ale vytáhl a uplaval nám skoro o celý bazén. Čili pak už jsme se viděli až v cíli.

Přímo z bazénu se sbíhá po schodech do depa. Teda pokud někdo hodlá marnit čas, tak zde má k dispozici i šatny, kde se může pohodlně převléci do suchého, udělat si make-up, navonět se a vyjet až pak. Tipla bych si, že z Fugáčů tuto zkrášlovací proceduru nikdo neabsolvoval. Takže rychle na kola a do provozu. To byl letos trochu oříšek, protože, kde se dalo, tak mě někdo zdržoval. Kruháč jsem probrzdila, což nahrálo klukům, kteří do něj přijížděli o 2 sekundy později než já a mohli ho tak projet v plné rychlosti. Sprostě kolem mě prosvištěli, zatímco já jsem se teprve rozjížděla. Následovala křižovatka s červeným světlem. Kdyby tam nějaký policajt byl a viděl, jakým způsobem ji kluci projeli, sebere řidičáky i jejich rodinám. Mě to vyšlo na oranžovou a opět pech s rozložitým náklaďákem, který navíc za dalších 10 m zatáčel doprava a zastavil mě podruhé.

Pak už to šlo ale jako po másle, brala jsem jednoho závodníka za druhým. Jen kluky, pohodlně zaháčkované, jsem měla pořád v dálce.

IMG_20180616_110802

Depo u mrtvolky. Do běžeckých bot a lesoparkem mírně zvlněným terénem dvě kolečka v poslední disciplíně. A už jsem je měla nadohled. Nejprve jsem u pískáče předběhla Ondru, který hekal, že to celé odtáhl a už nemůže, a hned na to Martina. To měli za drzost :)

IMG_20180616_110755

Do cíle jsem tentokrát dorazila v rekordním čase 1:19:12 a půl minuty za mnou nečekaně Ondra, který se v druhém kole musel pořádně kousnout a hned napoprvé si v Karviné taky zaběhnout takhle super čas. V mužích obsadila SK Fuga s Lumírem v čele překvapivě všechny první příčky.

IMG_20180616_112045

Opět to byl krásný závod a moc děkuji rodině Červených a dalším organizátorům, že ho takhle připravili, a v podstatě i odzávodili. Za rok zase naviděnou!

IMG-20180616-WA0000

Výsledky.

Tags:

Triatlon | Závody 2018

Czechman 2018 - aneb spíše Survivor než Finisher

by Kuba 4. června 2018 17:20

Úspěšná premiéra na tratích polovičního ironmana.

Pro svou premiéru na tratích delšího triatlonu jsem si nedobrovolně (ještě jednou dekuji ostatním členům SK Fuga za darování slotu :) ) vybral oblíbený Czechman. Na přípravu bylo relativně dost času a také zdraví v průběhu tréninku jakž takž drželo, takže jsem před závodem necítil nějakou velkou nervozitu. Snad kromě první disciplíny. Plavání totiž není zrovna mé nejoblíbenější, především pak v „živé“ vodě společně se stovkama dalších nabuzených nabušenců. Na závod jsme vyrazili den předem a docela odpočinutí dorazili na místo v sobotu někdy před devátou hodinou, takže jsme měli dostatek času na přípravu našeho vybavení či našich těl. Chtěl bych poděkovat Lumírovi za „teoretickou“ přípravu co se týče depa a vlastně všeho kolem závodu. Už v průběhu dopoledne bylo jasné, že nás čeká horký den, a to jsme ještě neměli ponětí o větru, který nás po výjezdu z místa startu čekal.

Ale to předbíhám. Před 12 tou jsme se všichni potkali na místě startu a po krátkém, ale (ale jak se ukázalo pro mě osobně) důležitém rozplavání se šlo na věc. Mým cílem bylo hlavně plavání absolvovat tak, abych přežil a příliš neztratil. Nicméně celou dobu se mi plavalo vážně dobře a kromě dvou malých křečí a asi padesáti malých či větších kontaktů s ostatními závodníky jsem lezl za 34:50 z vody. Koukal jsem na hodinky v pozitivním šoku a zatímco ostatní se usmívali do fotoaparátů, já protahoval křeč a následně kulhal do prvního ofiko depa v životě. Trvalo asi déle než by mělo, ale na druhé straně jsem alespoň nic nepokazil a nasedl v pohodě na kolo. Od druhé disciplíny jsem asi osobně čekal více, těch cca. 91,5 Km dle Garminu jsem absolvoval za 2:38 s tím, že první polovina byla dle plánu zhruba pod 1:15, ale především na začátku druhého kola to nějak nešlo. Asi se projevila nezkušenost a začalo mi malinko docházet, a to díky horku a hlavně nepříjemnému větru, který foukal až moc často proti. Ke konci cyklistiky jsem už také myslel na poslední disciplínu a nedojížděl úplně na maximum. Druhé depo proběhlo také v pořádku a vyrážel jsem na běh, na který jsem se v před závodem v uvozovkách těšil. Nicméně triatlon mě již začal vyučovat.. Jak na křeče při běhu netrpím, tak první jsem dostal hned asi po sto metrech a dá se říct, že se mě držela až do cíle. Nemohl jsem se dostat na plánované tempo, otázka je, zda bych toho byl i bez těch křečí schopen :). Zhruba od poloviny běhu už to bylo o tom nějak solidně dokončit, protože už bylo jasné, že se mi můj smělý, ale tajný cíl, dát to pod 5h., nepodaří splnit. Na posledních třech kilometrech se mi ještě přece jenom podařilo se malinko kousnout a nakonec jsem do cíle dorazil v čase něco přes 5:02.

IMG_9695

Celkově to znamenalo 110. místo v mužích, 29. místo v kategorii a druhé místo v rámci SK Fuga. Celý závod a mou účast, i přes to velké vedro a vítr, nakonec hodnotím velice pozitivně. S plánem dávat si Magnesium týden před závodem ráno i večer, se těším se na další, kde se mi snad podaří se pod těch 5h dostat.

Časy dalších Fugáčů:
Lumír Hlaváč - 4:46:38
Kuba Šumpich - 5:02:36
Martin Kučera - 5:04:22
Viktor Kubita - 5:13:50
Lukáš Topiarz - 5:16:56
Adam Valošek - 5:19:03
Karolína Píchová - 5:25:03  3. místo v kategorii 
Ondra Pícha - 5:52:37
Karel Uhlíř - DNF
Honza a Petra Hrabcovi (štafeta) - 5:06:32

Výsledky.

Tags: , ,

Triatlon | Závody 2018

SK Fuga Prestige 2018

by Lumír 14. května 2018 08:17

Tréninkový triatlon.

V neděli 20. 5. 2018 v 10:00 ostartuje tréninkový triatlon na tratích Albrechtického Triatlonu - SK Fuga Prestige. To znamená plavání cca 750m bude ve 3-4 okruzích, bójka bude člun na vodě. Kolo je cca 22km a běh 6km. Zajištěno bude měřeni času a hlídaní věcí v depu. Klasické depo postavené nebude, bude jen zajištěno hlídaní odložených věcí.

Základna závodu bude na stejném místě jako při Albrechtickém Triatlonu, tam budeme také odkládat věci.

Trať na kolo ani na běh nebude nijak zajištěna, jedná se pouze o trénink a vyzkoušeni si všeho potřebného před závodem. Občerstvovačka taky žádná nebude, takže si sebou vezmi vše co potřebuješ. Startovné se žádné neplatí.

Časový plán:
9:30 sraz na Deváťáku na Těrlické přehradě, ulice U Štoly, Albrechtice.
10:00 start triatlonu

Pokud máš zájem se přidat, tak napiš na email lumir.hlavac@skfuga.cz.

Tags:

Triatlon | Závody 2018

Elbaman 2013

by Lumír 6. listopadu 2015 21:31

Extrém na jinak pohodové Elbě.

Elbaman patří mezi mé oblíbené závody. Trať závodu je v pěkném a těžkém prostředí, navíc je to ideální prodloužení si léta. Tradičně je to spojeno s rodinnou dovolenou. Letos to měla být má 3. účast (2011 a 2012) a termín byl stanoven na 29.9.2013.

Celý týden pře závodem panovalo parádní počasí, trošku změna přišla v pátek kdy se zvedly vlny. Upřesnila se předpověď počasí, která slibovala na neděli déšť a vítr. Moc jsem tomu nevěnoval pozornost a v klidu relaxoval před závodem. Trošku jsem zpozorněl v sobotu večer, kdy jsem se šli projít kolem pláže a to co jsem viděl na moři jsem zatím na Elbě nezažil. Vlny fakt obrovské, Kubík z toho nadšený, mě se to až tak nelíbilo. Říkal jsem si, že se to snad do neděle rána uklidní.

V neděli ráno mi to přišlo ještě horší, ale co start se kvůli vlnám neodloží, tak je potřeba se s tím smířit a zabojovat. Po závodě jsem se dozvěděl, že pár lidí nenastoupilo kvůli vlnám ani na start a také pár vzdalo v průběhu nebo po plavání.

Klasicky v 7:00 bylo odstartováno, vlny obrovské. Nepříjemné to bylo hlavně když se plavalo přímo proti, to jsem měl pocit že stojím na místě. A pak zpět na břeh, to zase byly nepříjemné boční vlny, které hodně znesnadňovaly orientaci. Plavání jsem nakonec zvládl za 1:09.

P9295727_thumb2

Na kolo jsme vyrážel celkem v pohodě a čekal co nám ještě počasí ukáže. Taky že jo, ve druhém okruhu přišel šílený slejvák, kdy se na cestě udělala řeka a bylo hodně obtížně se na cestě vůbec udržet. Někteří závodníci dokonce zastavili a čekali až přestane pršet a voda trošku opadne. Po nějaké době déšť ustal, voda na cestě zmizela, ale jízda byla stále dost nebezpečná. Hlavně v zatáčkách a ve sjezdech, kdy to hodně klouzalo. Osobně jsem byl svědkem pádu, kdy mě předjel borec ve sjezdu a v zatáčce mu to sklouzlo a byl na zemi. Naštěstí jsem se mu v poslední chvíli vyhnul, od té doby jsem ale pokračoval hodně opatrně a neřešil vůbec čas a soupeře. Konec cyklistiky už byl v pohodě, vyšlo slunce a cesta jakž takž uschla.

P9295783_thumb2

Běh pak už byl úplně bez deště a na sluníčku. Po náročné cyklistice, jsem už jen vyklusával a cílem bylo pouze dokončit. Jednak jsem nějak ztratil motivaci se zmáčknout a také jsem díky hodně opatrné jízdě dost ztratil. V cíli jsem byl zatím v nejhorším čase 13:01:46.

Výsledky.

Tags: ,

Triatlon | Závody 2013

Celtman! Extreme Scottish Triathlon 2014

by Lumír 28. října 2015 06:33

Podruhé ve Skotsku a modré tričko je doma.

Ve Skotsku na Celtmanovi! mám z loňska (2013) nevyřízené účty. Nepodařilo se mi stihnout cut-off čas v T2A depu před vstupem do hor a tím pádem jsem nebyl vpuštěn do horské části závodu. To znamenalo, že jsem dostal “jen” bílé finišerské tričko. Honzovi H, mému pomocníkovi, jsem nadhodil že chci v 2014 opět na Celtmana!, naštěstí souhlasil a tak jsem se přihlásil do loterie o startovní slot. Štěstí se na mě usmálo a v mailu jsem obdržel příjemnou zprávu, že jsem v závodě. Teď jsem už věděl do čeho jdu a tak jsem v přípravě cesty a tréninku neponechal nic náhodě. Co je to Celtman! triatlon a v čem je unikátní popisuji v tomto článku, tak se budu věnovat jen průběhu závodu a mým pocitům.

DSC_2876_thumb3

Poslední týden v červnu jsme vyrazili na dlouhou cestu autem až na daleký sever Skotska. Letos jsme zvolili jiné ubytování, doslova na konci světa. Domácí byli hodně příjemní a pokud se někdo chystá navštívit tyto části Skotka, tak můžu vřele doporučit. Další změna oproti loňsku byla v tom, že jsem na start závodu s Honzou vyrazili už den předem a přespali u depa ve stanu. Mělo to výhodu, že jsme mohli “později” vstávat a také večer před startem navštívit místní pub a ochutnat pivo a nasát atmosféru. Nakonec to skončilo u 3 kousků a ve stanu jsem byli kolem 11 hodiny – ještě za světla Veselý obličej.

image_thumb[14]

Ranní vstávání bylo ovšem i tak kruté, budík zvonil před 2. Výhodou ovšem bylo, že kolem nás byli ve stanech samí závodníci a už od ráno to tam žilo. Před startem klasika, najíst se, připravit věci do vody, na kolo a přesunout se do prvního depa. Po 4. hodině jsme nastoupili do autobusů a byli odvezeni na start plavání. Letos bylo výrazně jiné počasí oproti loňsku, nefoukal tak silný vítr, ale zato předpověď slibovala déšť a v horách možná i sníh. Naštěstí sníh do “našich” hor nedorazil, zastavil se necelých 50km jižněji Veselý obličej. Díky slabšímu větru bylo i klidnější moře.

V 5:00 místního času bylo odstartováno. Teplota vody klasika, kolem 10°C a bez vln. To jsem si říkal, že bude paráda a poplave se skvěle. Ale chyba lávky, klidná voda znamenala, že se objevili medúzy. Kdyby jich bylo pár tak o tom ani nepíšu, ale to co bylo v moři, byly tisíce medúz různých velikostí, od malých 10cm až po obří kousky, kde jsem radši ani neodhadoval velikost. Plavání v medúzách bylo hodně náročné, hlavně v tom, že při každém tempu jsem na ně šahal a jen čekal kdy mě nějaká žáhne do ruky nebo obličeje. Po tomto zážitku mám slovo jellyfish nadosmrti vryto do paměti. Až po závodě jsem se od pana domácího dozvěděl, že bílé medúzy nežahají a jsou v podstatě neškodné. To jsem ve vodě netušil a tak tep atakovat maximální hodnoty a vůbec jsem se nemohl dostat do pohodového plavání. Do druhého depa jsem se dostal v čase 56:34 relativně ve předu startovního pole.

IMG_20140628_055911_edit_thumb3

Přechod na kolo si moc nepamatuji, jak jsem byl vystresovaný z těch medúz. Díky tomu jsem byl i více promrzlý. První hodinu kola jsem jel v transu a vůbec nevnímal co se kolem mě děje. Bylo to nejspíše způsobeno kombinací stresu z medúz a zimy z plavání. Když jsem se vzpamatoval, tak jsem konečně začal sledovat trať a co se kolem mě děje. S Honzou jsme měli občerstvovačky plus mínus jako loni. Na kole oproti loňsku, v první půlce tolik nefoukalo do zad, což se projevilo hlavně druhé polovině tratě, kde se jelo o poznání lépe. Říct, že to bylo na pohodu se nedá, stále dost foukalo s v kombinací s hrubým asfaltem a kopečky, bylo kolo hodně náročné, navíc se jelo 205km. Cyklistiku se mi oproti loňsku podařilo stlačit o hodinu a do druhého depa jsem dorazil za 6:59:43.

image_thumb[10]

Také jsem si už pořádně nastudoval časové limity a zatím vše nasvědčovalo, že to letos vyjde a okusím skotské hory i v závodě. Druhé depo proběhlo v pohodě, až na to, že všude bylo plno malých mušek, které byly hodně nepříjemné, kousaly a zalezly úplně všude. Naštěstí při běhu neotravovaly.

IMG_20140628_151636_thumb3

Na prvních 20 km do T2A depa jsem vybíhal s luxusní rezervou na časový limit pod horami. Což mě uklidnilo a běh jsem si dost užíval. Tuto část jsem už znal z loňska a věděl, že je v pěkné krajině a celá se dá běžet. Do T2A jsem doběhl s časovou rezervou  a po kontrole povinné výbavy jsme, už společně s Honzou, vyrazili do hor. Tady to byla velká neznámá, co nás čeká a jak to půjde. Hned začátek ukázal, že to nebude sranda. Takovou stojku jsem fakt nečekal, byl jsem hodně rád, že mám hůlky a mám se o co opřít.

image_thumb[3]

Stojka na 20. km běhu, fakt potěší

Další časový limit byl na prvním vrcholu, co se dole zdálo bez problému zvládnutelné, tak při stoupání už to tak jasné nebylo. Naštěstí byl se mnou Honza, který určoval tempo a psychicky mi hodně pomáhal. První vrchol jsem zdolali s necelou hodinou na časový limit. Hodina sice vypadá hodně, ale jít to sám nahoru tak by to bylo dost natěsno.

IMG_20140628_174235_thumb3

Nahoře byla dost zima a foukalo, takže na řadu přišla i bunda z batohu. Z prvního vrcholu jsme pak po hřebeni dali ještě další dva kopečky. Terén byl hodně náročný a navigace také, vůbec se už nedivím, že loni zakázali vstup do hor většině závodníkům. Nahoře byla totiž viditelnost tak 3 metry – což si vůbec nedokážu představit, jak se v tom mohli orientovat. Po posledním kopečku jsme si řekli, že už to nejhorší máme za sebou a čeká nás jen cesta dolů. To jsem ale ještě netušil co je před námi. Přišel hodně těžký úsek, kde jsme museli zvažovat každý krok a přidržovat se skály abychom nespadli dolů. V kombinaci s únavou a rozbitými stehny, to fakt bylo hodně náročné. Naštěstí jsme to zvládli bez větších problémů, sice po malém zakufrování u jezera, a dostali se na starou známou cestu z loňska. Letos jsem ji šli opačným směrem. Tady už bylo veselo a těšili jsme se do cíle. V tomto úseku jsme v protisměru míjeli závodníky, kteří nestihli časový limit a šli spodní trasou.

IMG_20140628_175534_edit_thumb3

Konečně jsme se dostali na asfalt a to znamenalo, že do cíle je to už jen  6 km Veselý obličej. Honza zaběhl pro auto a přesunul se do cíle závodu v Torridonu. Tam se otočil a běžel mi naproti. Já jsme pokračoval sám a běželo se mi parádně. Před sebou jsem viděl několik závodníků a tak bylo jasné, že je budu chtít stáhnout. Přitlačil jsem na tempo, což s překvapením bez problémů šlo a začal stíhačku. Podařilo se mi seběhnout asi 4 soupeře a kousek před cílem další. To už jsem běžel s Honzou a plný euforie sprintoval do cíle. Tam jsem byl v čase 15:07:11.

IMG_20140628_201332_thumb3

Oproti loňsku jsme se cílit daleko lépe, ty endorfiny jsou hodně zrádné Veselý obličej. Cíl byl splněn a tak jsme se pomalu přesunuli do našeho dočasného domova. Tam jsme byli přivítání s nadšením, celý den Kami i domácí sledovali jak to jde na trati. Dal jsme si sprchu a konečně na mě dopadla únava.

Druhý den jsem vyrazili na vyhlášení vítězů, společné focení a přebírání cílových triček. To bylo radosti, že se to povedlo! Ve srovnání s loňskem to byl, díky počasí, úplně jiný závod. Tady vůbec nejde hodnotit jak kdo dopadl dle času, počasí dokáže neskutečně ovlivnit cílový čas.

DSC_2920_thumb3

Tímto předávám štafetu Celtman! dalším Veselý obličej. Rád se do Skotska vrátím, ale nevím jestli jako závodník nebo pomocník – obojímu se nebráním.

Výsledky.

Aktualizace (říjen 2015): Celtman! jsem stále zatím absolvoval jako jediný čechoslovák. Co ty na to?

DSC_2990_thumb3

Jenom aby toto nebyl druhý čechoslovák na startu.

Tags: , ,

Triatlon | Závody 2014

CELTMAN! Extreme Scottish Triathlon 2013

by Lumír 4. listopadu 2014 09:25

Extrémní triatlon ve Skotsku.

Koncem roku 2011 jsem na internetu objevil web závodu kterým mě ihned zaujal, navíc v lokalitě kam bych se rád podíval – Celtman ve Skotsku. Účast jsem v nejbližších letech neplánoval, ale nějak se to stalo a na podzim 2012 jsem se přihlásil do loterie o slot a čekal jak to dopadne. Začátkem prosince dorazil email, že jsem byl vybrán a můžu se zúčastnit.

logo_celtmanCeltman je trošku jiný závod než bežné triatlony. Délky tratí jsou 3,8km plavání, 202km na kole a 42,2km běh. Dle délky jednotlivých tratí se to podobá dlouhému triatlonu (ironman), ale:

  • start je v 5:00.
  • plave se v moři, kde se neřeší teplota vody – neopren je povinný a doporučuje se použití neoprenové čepice a ponožek.
  • kolo je nepatrně delší, kopcovité a obvykle ve velmi silném větru.
  • závěrečný maraton je rozdělen do dvou částí, první je společná pro všechny a běží se v příjemném prostředí skotské přírody. Druhá část běhu je pak rozdělena dle času v depu T2A, kdo stihne limit běží náročnější trasu přes vrcholy, zbytek pak pokračuje spodní trasou.
  • závodník musí mít podpůrný tým, na trati kola není žádná občerstvovačka.
  • ve druhé půlce běhu musí mít závodník povinně doprovod.

Vzhledem k tomu, že se závod koná až v červenci, tak jsem mu přes zimu přestal věnovat pozornost a trénoval jako obvykle. Někdy v březnu jsem náhodou narazil na video z loňského 1. ročníku a s hrůzou zjistil, že se plavalo ve vodě s teplotou 12°C! Konečně mi došlo, proč je doporučená ta neoprenová čepice a ponožky – které jsem tím pádem ihned objednal. Sice jsem si vůbec nedokázal přestavit jak to v takové kose uplavu, ale cesta zpět už nebyla a tak jsem se začal otužovat. Nebylo to vůbec lehké, ale časem jsem si otužování dokonce oblíbil.

Dalším krokem bylo zajištění podpůrného týmu. Parťák na běh byl jasný – Honza Hrabec, jen co jsem se ho zeptal tak ihned souhlasil. Nakonec se z něho stal i podpůrný tým a staral se o mě v průběhu celého závodního dne. Pak už zbývalo jen naplánovat trasu, ubytování a vyrazit.

Závod má centrum závodu ve vesničce Torridon na severu Skotska, který leží něco přes 2600km od Havířova. Na cestu jsme vyrazili autem, komplet celá rodina včetně Honzy, v úterý večer 4 dny před závodem. Cesta probíhala bez problémů, jen s menší komplikací na britsko-francouzské hranici, kde nám celník sdělil že Kubík má propadlý pas. Hodinu nás nechali čekat a pak nám řekli, že teda udělají výjimku a do Británie nás pustí. Uf, všem se ulevilo a pak jsme už bez problému dorazili do místa závodu.

edinburg2013

Před odjezdem jsme si ještě s Honzou obarvili vlasy na zrzavo, a cestou koupili kilty. To aby si nás tam dobře zapamatovali Veselý obličej. Už při registraci jsme byli středem pozornosti a všichni se ptali odkud jsme a podobně. V průběhu závodu pak bylo všem jasné který závodník patří k Honzovi a obráceně.

 

torridon2013

Celtman je jiný i v tom, že není jedno centrální místo závodu/depo, ale je to rozloženo různě na trati. Navíc o úklid “depa” po závodníkovi se musí postarat jeho podpůrný tým a vše si sebou odvézt. Občerstvení není také zajištěno, takže co si závodník neveze sebou, mu musí zajistit “supporťák”. Tudíž je potřeba na tento závod mít k dispozici auto a doprovázet závodníka v průběhu celé cyklistiky. Další specialita severního Skotska je v tuto roční dobu extrémně dlouhý den, má sice také 24hodin jako u nás, ale světlo je už cca od 4 hodin ráno a smráká se až po půlnoci. Pro našince to pak znamená, že přece podle světla musí být maximálně 21hod, ale ona už je klidně půlnoc!

V sobotu 6.7. 2013 ráno zvoní budík ve 2 ráno a já jsem totálně nevyspalý a bez chuti do závodu. Nakonec se nějak proberu a konečně mi začíná docházet, že už to přišlo. Do Shieldaigu, kde je první depo a cíl plavání, dorážíme kolem 3 ráno, za totální tmy a v pěkné zimě. S Honzou se domlouváme strategii občerstvování na kole a co má vše nachystat na kolo a pak na běh. Mezitím začíná svítat a já se oblékám do neoprenu. Je to poprvé co se do neoprenu těším, je stále pěkná zima a v neoprenu se aspoň trošku zahřeji. Blíží se 4. hodina kdy odjíždějí autobusy, které nás přepraví na místo startu plavání. Tam můžou pouze závodníci, protože cesta, která tam vede je hodně úzká a při větším počtu aut by se to tam totálně ucpalo. Takže sebou beru jen to v čem plavu (neoprenová čepice, 2 plavecké čepice a neoprenové ponožky) a něco malého k jídlu. V autobuse jsem se dal do řeči s místním závodníkem a říkám mu že mám obavy z teploty vody. Na rozpravě před závodem totiž raději zamlčeli teplotu vody, ale z neoficiálních zdrojů uniklo že se pohybuje kolem 10°C. On na to že se nemám čeho bát, že je to v pohodě a prý mohlo být i hůře – no potěš! Teplota ale dnes není jediná chuťovka co nám přichystalo počasí. Fouká neskutečný vítr a na moři jsou pěkné vlny.

plavabi_celtman_2013

Dnes kašlu na rozplavání a do vody jdu až když nás ženou na start. Startuje se totiž asi 100m od břehu z vody. No musím říct, že to bylo hodně drsné se vůbec ponořit a nechat napustit vodu do neoprenu. Přesně v 5:00 je odstartováno a začíná pro mě zatím nejtěžší část triatlonu co jsem zažil. V tak ledové vodě se nedá ani říct, že jsem se po nějaké době dostal do tempa a trošku se zahřál, ale pocitově jsem to tak cítil. Navigace ve vodě byla hodně ulehčena tím, že jsme plavali tam na ten ostrov a za nim doprava a tam už uvidíte v dálce vesnici a to je cíl Veselý obličej. Plavání bylo díky vlnám a teplotě opravdu hodně náročné, v druhé polovině trati jsem pomalu přestával cítil prsty na rukou a obličej jsem měl promrzlý jak v zimě. Konečně jsem se přiblížil na dohled cílové vesnici, ale o to to bylo psychicky náročnější, protože už šel vidět konec ale strašně pomalu se přibližoval. Konečně se začínám blížit ke břehu a těším se až vylezu z té ledovky.

Do prvního depa dobíhám celkem vpředu (kolem 15. místa) a promrzlý tak, že nemůžu pořádně artikulovat, jak mám ztuhlý obličej. V depu není kam spěchat, s Honzovou pomocí se převleču do suchého a teplého oblečení – dlouhé elasťáky, zimní dres, čepka, rukavice a návleky na tretry – na červenec typické cyklo oblečení Veselý obličej. Něco sním a vyrážím vstříc 202km, s pocitem, že nejhorší část dne už mám za sebou a teď už to bude pohoda.

Cyklistika začíná příjemným mírným stoupáním od moře, kdy nám lehce fouká do zad. Jede se fakt dobře a jen mě to utvrzuje v tom, že to bude pohoda. Na 60. km máme s Honzou 1. občerstvovačku, jen doplním vodu, vyhodím odpadky a pokračuji dále. Další sraz máme kolem 100. kilometru.

kolo_celtman_2013

No není to pohodička?

Pomalu se blížím k 90. kilometru a začínám cítit ten mírný větřík co mi foukal do zad. Je to pěkný vichr a v jedné zatáčce mě málem shodil z kola. Jezdí se totiž na levé straně cesty a když fouklo zprava, tak jsem to trošku nečekal a málem mě to vyhodilo mimo silnici. Tady začíná pravé peklo, trasa se pomaličku otáčí proti větru a konečně si užívám pravého skotského větru. Zhruba 100km které mě čekaly do druhého depa, byly zatím to nejhorší co jsem na kole zažil. Z kopce, kde to má jet bez práce 50 km/h, musím šlapat a jsem rád když jedu 20 km/h. Takový vítr jsem zažil jen na hřebenech hor, ale ne na kole. Čím více se blížím druhému depu, tím je vítr silnější a silnější. Teď už je to cestou z kopce tak, že když přestanu na chvíli šlapat a chci se v klidu napít nebo najíst, tak mě to úplně zastaví a musím začít šlapat abych nespadl. O cestě do kopce ani nemluvím, chvílemi si připadám že stojím na místě – je to totální očistec!

image

image

Do druhého depa se dostávám psychicky na dně po 8 hodinách strávených v sedle. Honza od někoho vyžebral židli, tak si můžu v pohodě sednout a zanadávat si na počasí. Zase klasika není kam spěchat, převlíkám se do běžeckého, beru batoh s vodou, jídlem a povinnou výbavou a pomalu vybíhám na závěrečný maraton s pocitem, že to nejhorší už jsem si dneska vybral a teď už to bude jen pohoda.

Trasa běhu začíná 5km stoupáním, běží se mi příjemně a v pohodě si užívám okolní krajinu. Předbíhám i docela dost závodníku, kteří neběží ale jdou. Teplota je tak akorát, pod mrakem a vítr v této části hor ani nejde cítit. Čeká mě cca 20km do T2A, jak říkají kontrolní stanici před horami. Zde je časový limit, kdy se rozhoduje zda mě pustí přes hory horní nebo dolní trasou. Nevím proč, ale nějak jsem si zafixoval jedno číslo, které určovalo limit v T2A a pořád si říkal, že jsem v pohodě a časový limit na horní cestu stihnu. Trošku mě znejistěl Honza ve druhém depu, když se mě zeptal jestli to zvládnu v limitu do T2A, tak jsme se dohodli, že se tam zeptá na limit a poběží mi v protisměru naproti. Potkali jsme se zhruba 4km pod horami s tím, že je to na hraně a spíš to vypadá že limit nestihnu. Taky že jo, dorazil jsem tam 3 minuty po limitu Smutný obličej - příště si musím limity lépe nastudovat! Rozhodčí mi ale řekli, že nemám proč smutnit, protože horní cestu už zavřeli před 2 hodinami kvůli špatnému počasí. Trošku mě to rozladilo, ale co se dá dělat. Závod ještě nekončí a je třeba pokračovat. S Honzou jsme se domluvili, že odveze auto do cíle a poběží mi v proti směru naproti spodní trasou. Špatné počasí znamenalo, že k silnému větru se přidal navíc déšť. V poklidu dobíhám ke kontrole před spodní cestou přes hory. Tam mě rozhodčí zastavují a ptají se kde mám parťáka? No musel jsem je trošku ukecat ať mě pustí dál, že se přidám k nějaké dvojici a poběžím s nimi. Smilovali se a já můžu pokračovat. Z počátku trasa stoupá stále nahoru, po horší a horší cestě. Stále prší a všude kolem se valí plno vody a je obtížné vůbec najít co je cesta a co je potok. Občas zapadnu do vody, občas nevím kam dále, ale pořád postupuji dále. Čím jsem dále v horách tím více vyhlížím Honzu, je to fakt boj a jsem opět psychicky hodně dole. Naštěstí se s Honzou konečně setkáváme a dostávám se z nejhoršího. Bolí mě šíleně kolena, jsem promočený až na kost, ale ve dvou to jde lépe. Honza si cestou taky užil svoje, ale cestu do cíle už zná tak se nám jde lépe. Po x hodinách jsme konečně pryč z hor na asfaltu – ona údajně lehčí trasa je ve skutečnosti hodně těžká a na jiných závodech by byla brána jako plnocenná trať pro všechny závodníky. Na asfaltu se zase rozbíhám a přestávají mě bolet kolena a začíná mi být i teplo. Dokonce přestalo pršet a vylezlo i trošku sluníčko. Co více si přát v cíli Veselý obličej.

image

Do cíle jsem dorazil po 14 hodinách a 48 minutách. Jsem rád, že tam jsem a ani mi nevadí že jsem nestihl limit pro horní trasu přes hory – to znamená bílé finišerské triko. V autě se převlečeme do suchého a jdeme se najíst do místní community hall, kde je cetrum závodu. Dnes to byl opravdu dlouhý a těžký den.

Musím říct, že ve Skotsku se mi hodně líbilo a přispěl k tomu i Celtman triatlon. Určitě přijedu znova, protože horní trasa běhu na mě stále čeká a s ní modré finišerské tričko. Závod díky počasí ukázal proč má v názvu extreme – po každé disciplíně jsem si myslel, že to už horší nemůže být, ale ono bylo! Nic těžšího fyzicky a hlavně psychicky jsem zatím neabsolvoval. Po čase, ale nepříjemné zážitky už nejsou tak hrozné a ty příjemné jsou příjemnější. Takže závod všem doporučuji, stoji to za to.

celtman2013

Propašoval jsem tam i Péťu Veselý obličej

Jinak v neděli, kdy probíhalo vyhlašování výsledků, předávání finišerských tričet a společné focení, je počasí jako z katalogu – bezvětří, nebe bez mráčku a teplo…

Výsledky.

Tags: ,

Triatlon | Závody 2013

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři

 

 

 

Pořádáme

Albrechtický Triatlon

10. ročník

10. 8. 2019 11:00

Albrechtický triatlon na Facebooku


Velikonoční 12-ti
minutovka

12. ročník

Neděle 21.4.2019 11:00
Atletický stadion Slavia Havířov