Elbaman 2013

by Lumír 6. listopadu 2015 21:31

Extrém na jinak pohodové Elbě.

Elbaman patří mezi mé oblíbené závody. Trať závodu je v pěkném a těžkém prostředí, navíc je to ideální prodloužení si léta. Tradičně je to spojeno s rodinnou dovolenou. Letos to měla být má 3. účast (2011 a 2012) a termín byl stanoven na 29.9.2013.

Celý týden pře závodem panovalo parádní počasí, trošku změna přišla v pátek kdy se zvedly vlny. Upřesnila se předpověď počasí, která slibovala na neděli déšť a vítr. Moc jsem tomu nevěnoval pozornost a v klidu relaxoval před závodem. Trošku jsem zpozorněl v sobotu večer, kdy jsem se šli projít kolem pláže a to co jsem viděl na moři jsem zatím na Elbě nezažil. Vlny fakt obrovské, Kubík z toho nadšený, mě se to až tak nelíbilo. Říkal jsem si, že se to snad do neděle rána uklidní.

V neděli ráno mi to přišlo ještě horší, ale co start se kvůli vlnám neodloží, tak je potřeba se s tím smířit a zabojovat. Po závodě jsem se dozvěděl, že pár lidí nenastoupilo kvůli vlnám ani na start a také pár vzdalo v průběhu nebo po plavání.

Klasicky v 7:00 bylo odstartováno, vlny obrovské. Nepříjemné to bylo hlavně když se plavalo přímo proti, to jsem měl pocit že stojím na místě. A pak zpět na břeh, to zase byly nepříjemné boční vlny, které hodně znesnadňovaly orientaci. Plavání jsem nakonec zvládl za 1:09.

P9295727_thumb2

Na kolo jsme vyrážel celkem v pohodě a čekal co nám ještě počasí ukáže. Taky že jo, ve druhém okruhu přišel šílený slejvák, kdy se na cestě udělala řeka a bylo hodně obtížně se na cestě vůbec udržet. Někteří závodníci dokonce zastavili a čekali až přestane pršet a voda trošku opadne. Po nějaké době déšť ustal, voda na cestě zmizela, ale jízda byla stále dost nebezpečná. Hlavně v zatáčkách a ve sjezdech, kdy to hodně klouzalo. Osobně jsem byl svědkem pádu, kdy mě předjel borec ve sjezdu a v zatáčce mu to sklouzlo a byl na zemi. Naštěstí jsem se mu v poslední chvíli vyhnul, od té doby jsem ale pokračoval hodně opatrně a neřešil vůbec čas a soupeře. Konec cyklistiky už byl v pohodě, vyšlo slunce a cesta jakž takž uschla.

P9295783_thumb2

Běh pak už byl úplně bez deště a na sluníčku. Po náročné cyklistice, jsem už jen vyklusával a cílem bylo pouze dokončit. Jednak jsem nějak ztratil motivaci se zmáčknout a také jsem díky hodně opatrné jízdě dost ztratil. V cíli jsem byl zatím v nejhorším čase 13:01:46.

Výsledky.

Tags: ,

Triatlon | Závody 2013

Celtman! Extreme Scottish Triathlon 2014

by Lumír 28. října 2015 06:33

Podruhé ve Skotsku a modré tričko je doma.

Ve Skotsku na Celtmanovi! mám z loňska (2013) nevyřízené účty. Nepodařilo se mi stihnout cut-off čas v T2A depu před vstupem do hor a tím pádem jsem nebyl vpuštěn do horské části závodu. To znamenalo, že jsem dostal “jen” bílé finišerské tričko. Honzovi H, mému pomocníkovi, jsem nadhodil že chci v 2014 opět na Celtmana!, naštěstí souhlasil a tak jsem se přihlásil do loterie o startovní slot. Štěstí se na mě usmálo a v mailu jsem obdržel příjemnou zprávu, že jsem v závodě. Teď jsem už věděl do čeho jdu a tak jsem v přípravě cesty a tréninku neponechal nic náhodě. Co je to Celtman! triatlon a v čem je unikátní popisuji v tomto článku, tak se budu věnovat jen průběhu závodu a mým pocitům.

DSC_2876_thumb3

Poslední týden v červnu jsme vyrazili na dlouhou cestu autem až na daleký sever Skotska. Letos jsme zvolili jiné ubytování, doslova na konci světa. Domácí byli hodně příjemní a pokud se někdo chystá navštívit tyto části Skotka, tak můžu vřele doporučit. Další změna oproti loňsku byla v tom, že jsem na start závodu s Honzou vyrazili už den předem a přespali u depa ve stanu. Mělo to výhodu, že jsme mohli “později” vstávat a také večer před startem navštívit místní pub a ochutnat pivo a nasát atmosféru. Nakonec to skončilo u 3 kousků a ve stanu jsem byli kolem 11 hodiny – ještě za světla Veselý obličej.

image_thumb[14]

Ranní vstávání bylo ovšem i tak kruté, budík zvonil před 2. Výhodou ovšem bylo, že kolem nás byli ve stanech samí závodníci a už od ráno to tam žilo. Před startem klasika, najíst se, připravit věci do vody, na kolo a přesunout se do prvního depa. Po 4. hodině jsme nastoupili do autobusů a byli odvezeni na start plavání. Letos bylo výrazně jiné počasí oproti loňsku, nefoukal tak silný vítr, ale zato předpověď slibovala déšť a v horách možná i sníh. Naštěstí sníh do “našich” hor nedorazil, zastavil se necelých 50km jižněji Veselý obličej. Díky slabšímu větru bylo i klidnější moře.

V 5:00 místního času bylo odstartováno. Teplota vody klasika, kolem 10°C a bez vln. To jsem si říkal, že bude paráda a poplave se skvěle. Ale chyba lávky, klidná voda znamenala, že se objevili medúzy. Kdyby jich bylo pár tak o tom ani nepíšu, ale to co bylo v moři, byly tisíce medúz různých velikostí, od malých 10cm až po obří kousky, kde jsem radši ani neodhadoval velikost. Plavání v medúzách bylo hodně náročné, hlavně v tom, že při každém tempu jsem na ně šahal a jen čekal kdy mě nějaká žáhne do ruky nebo obličeje. Po tomto zážitku mám slovo jellyfish nadosmrti vryto do paměti. Až po závodě jsem se od pana domácího dozvěděl, že bílé medúzy nežahají a jsou v podstatě neškodné. To jsem ve vodě netušil a tak tep atakovat maximální hodnoty a vůbec jsem se nemohl dostat do pohodového plavání. Do druhého depa jsem se dostal v čase 56:34 relativně ve předu startovního pole.

IMG_20140628_055911_edit_thumb3

Přechod na kolo si moc nepamatuji, jak jsem byl vystresovaný z těch medúz. Díky tomu jsem byl i více promrzlý. První hodinu kola jsem jel v transu a vůbec nevnímal co se kolem mě děje. Bylo to nejspíše způsobeno kombinací stresu z medúz a zimy z plavání. Když jsem se vzpamatoval, tak jsem konečně začal sledovat trať a co se kolem mě děje. S Honzou jsme měli občerstvovačky plus mínus jako loni. Na kole oproti loňsku, v první půlce tolik nefoukalo do zad, což se projevilo hlavně druhé polovině tratě, kde se jelo o poznání lépe. Říct, že to bylo na pohodu se nedá, stále dost foukalo s v kombinací s hrubým asfaltem a kopečky, bylo kolo hodně náročné, navíc se jelo 205km. Cyklistiku se mi oproti loňsku podařilo stlačit o hodinu a do druhého depa jsem dorazil za 6:59:43.

image_thumb[10]

Také jsem si už pořádně nastudoval časové limity a zatím vše nasvědčovalo, že to letos vyjde a okusím skotské hory i v závodě. Druhé depo proběhlo v pohodě, až na to, že všude bylo plno malých mušek, které byly hodně nepříjemné, kousaly a zalezly úplně všude. Naštěstí při běhu neotravovaly.

IMG_20140628_151636_thumb3

Na prvních 20 km do T2A depa jsem vybíhal s luxusní rezervou na časový limit pod horami. Což mě uklidnilo a běh jsem si dost užíval. Tuto část jsem už znal z loňska a věděl, že je v pěkné krajině a celá se dá běžet. Do T2A jsem doběhl s časovou rezervou  a po kontrole povinné výbavy jsme, už společně s Honzou, vyrazili do hor. Tady to byla velká neznámá, co nás čeká a jak to půjde. Hned začátek ukázal, že to nebude sranda. Takovou stojku jsem fakt nečekal, byl jsem hodně rád, že mám hůlky a mám se o co opřít.

image_thumb[3]

Stojka na 20. km běhu, fakt potěší

Další časový limit byl na prvním vrcholu, co se dole zdálo bez problému zvládnutelné, tak při stoupání už to tak jasné nebylo. Naštěstí byl se mnou Honza, který určoval tempo a psychicky mi hodně pomáhal. První vrchol jsem zdolali s necelou hodinou na časový limit. Hodina sice vypadá hodně, ale jít to sám nahoru tak by to bylo dost natěsno.

IMG_20140628_174235_thumb3

Nahoře byla dost zima a foukalo, takže na řadu přišla i bunda z batohu. Z prvního vrcholu jsme pak po hřebeni dali ještě další dva kopečky. Terén byl hodně náročný a navigace také, vůbec se už nedivím, že loni zakázali vstup do hor většině závodníkům. Nahoře byla totiž viditelnost tak 3 metry – což si vůbec nedokážu představit, jak se v tom mohli orientovat. Po posledním kopečku jsme si řekli, že už to nejhorší máme za sebou a čeká nás jen cesta dolů. To jsem ale ještě netušil co je před námi. Přišel hodně těžký úsek, kde jsme museli zvažovat každý krok a přidržovat se skály abychom nespadli dolů. V kombinaci s únavou a rozbitými stehny, to fakt bylo hodně náročné. Naštěstí jsme to zvládli bez větších problémů, sice po malém zakufrování u jezera, a dostali se na starou známou cestu z loňska. Letos jsem ji šli opačným směrem. Tady už bylo veselo a těšili jsme se do cíle. V tomto úseku jsme v protisměru míjeli závodníky, kteří nestihli časový limit a šli spodní trasou.

IMG_20140628_175534_edit_thumb3

Konečně jsme se dostali na asfalt a to znamenalo, že do cíle je to už jen  6 km Veselý obličej. Honza zaběhl pro auto a přesunul se do cíle závodu v Torridonu. Tam se otočil a běžel mi naproti. Já jsme pokračoval sám a běželo se mi parádně. Před sebou jsem viděl několik závodníků a tak bylo jasné, že je budu chtít stáhnout. Přitlačil jsem na tempo, což s překvapením bez problémů šlo a začal stíhačku. Podařilo se mi seběhnout asi 4 soupeře a kousek před cílem další. To už jsem běžel s Honzou a plný euforie sprintoval do cíle. Tam jsem byl v čase 15:07:11.

IMG_20140628_201332_thumb3

Oproti loňsku jsme se cílit daleko lépe, ty endorfiny jsou hodně zrádné Veselý obličej. Cíl byl splněn a tak jsme se pomalu přesunuli do našeho dočasného domova. Tam jsme byli přivítání s nadšením, celý den Kami i domácí sledovali jak to jde na trati. Dal jsme si sprchu a konečně na mě dopadla únava.

Druhý den jsem vyrazili na vyhlášení vítězů, společné focení a přebírání cílových triček. To bylo radosti, že se to povedlo! Ve srovnání s loňskem to byl, díky počasí, úplně jiný závod. Tady vůbec nejde hodnotit jak kdo dopadl dle času, počasí dokáže neskutečně ovlivnit cílový čas.

DSC_2920_thumb3

Tímto předávám štafetu Celtman! dalším Veselý obličej. Rád se do Skotska vrátím, ale nevím jestli jako závodník nebo pomocník – obojímu se nebráním.

Výsledky.

Aktualizace (říjen 2015): Celtman! jsem stále zatím absolvoval jako jediný čechoslovák. Co ty na to?

DSC_2990_thumb3

Jenom aby toto nebyl druhý čechoslovák na startu.

Tags: , ,

Triatlon | Závody 2014

CELTMAN! Extreme Scottish Triathlon 2013

by Lumír 4. listopadu 2014 09:25

Extrémní triatlon ve Skotsku.

Koncem roku 2011 jsem na internetu objevil web závodu kterým mě ihned zaujal, navíc v lokalitě kam bych se rád podíval – Celtman ve Skotsku. Účast jsem v nejbližších letech neplánoval, ale nějak se to stalo a na podzim 2012 jsem se přihlásil do loterie o slot a čekal jak to dopadne. Začátkem prosince dorazil email, že jsem byl vybrán a můžu se zúčastnit.

logo_celtmanCeltman je trošku jiný závod než bežné triatlony. Délky tratí jsou 3,8km plavání, 202km na kole a 42,2km běh. Dle délky jednotlivých tratí se to podobá dlouhému triatlonu (ironman), ale:

  • start je v 5:00.
  • plave se v moři, kde se neřeší teplota vody – neopren je povinný a doporučuje se použití neoprenové čepice a ponožek.
  • kolo je nepatrně delší, kopcovité a obvykle ve velmi silném větru.
  • závěrečný maraton je rozdělen do dvou částí, první je společná pro všechny a běží se v příjemném prostředí skotské přírody. Druhá část běhu je pak rozdělena dle času v depu T2A, kdo stihne limit běží náročnější trasu přes vrcholy, zbytek pak pokračuje spodní trasou.
  • závodník musí mít podpůrný tým, na trati kola není žádná občerstvovačka.
  • ve druhé půlce běhu musí mít závodník povinně doprovod.

Vzhledem k tomu, že se závod koná až v červenci, tak jsem mu přes zimu přestal věnovat pozornost a trénoval jako obvykle. Někdy v březnu jsem náhodou narazil na video z loňského 1. ročníku a s hrůzou zjistil, že se plavalo ve vodě s teplotou 12°C! Konečně mi došlo, proč je doporučená ta neoprenová čepice a ponožky – které jsem tím pádem ihned objednal. Sice jsem si vůbec nedokázal přestavit jak to v takové kose uplavu, ale cesta zpět už nebyla a tak jsem se začal otužovat. Nebylo to vůbec lehké, ale časem jsem si otužování dokonce oblíbil.

Dalším krokem bylo zajištění podpůrného týmu. Parťák na běh byl jasný – Honza Hrabec, jen co jsem se ho zeptal tak ihned souhlasil. Nakonec se z něho stal i podpůrný tým a staral se o mě v průběhu celého závodního dne. Pak už zbývalo jen naplánovat trasu, ubytování a vyrazit.

Závod má centrum závodu ve vesničce Torridon na severu Skotska, který leží něco přes 2600km od Havířova. Na cestu jsme vyrazili autem, komplet celá rodina včetně Honzy, v úterý večer 4 dny před závodem. Cesta probíhala bez problémů, jen s menší komplikací na britsko-francouzské hranici, kde nám celník sdělil že Kubík má propadlý pas. Hodinu nás nechali čekat a pak nám řekli, že teda udělají výjimku a do Británie nás pustí. Uf, všem se ulevilo a pak jsme už bez problému dorazili do místa závodu.

edinburg2013

Před odjezdem jsme si ještě s Honzou obarvili vlasy na zrzavo, a cestou koupili kilty. To aby si nás tam dobře zapamatovali Veselý obličej. Už při registraci jsme byli středem pozornosti a všichni se ptali odkud jsme a podobně. V průběhu závodu pak bylo všem jasné který závodník patří k Honzovi a obráceně.

 

torridon2013

Celtman je jiný i v tom, že není jedno centrální místo závodu/depo, ale je to rozloženo různě na trati. Navíc o úklid “depa” po závodníkovi se musí postarat jeho podpůrný tým a vše si sebou odvézt. Občerstvení není také zajištěno, takže co si závodník neveze sebou, mu musí zajistit “supporťák”. Tudíž je potřeba na tento závod mít k dispozici auto a doprovázet závodníka v průběhu celé cyklistiky. Další specialita severního Skotska je v tuto roční dobu extrémně dlouhý den, má sice také 24hodin jako u nás, ale světlo je už cca od 4 hodin ráno a smráká se až po půlnoci. Pro našince to pak znamená, že přece podle světla musí být maximálně 21hod, ale ona už je klidně půlnoc!

V sobotu 6.7. 2013 ráno zvoní budík ve 2 ráno a já jsem totálně nevyspalý a bez chuti do závodu. Nakonec se nějak proberu a konečně mi začíná docházet, že už to přišlo. Do Shieldaigu, kde je první depo a cíl plavání, dorážíme kolem 3 ráno, za totální tmy a v pěkné zimě. S Honzou se domlouváme strategii občerstvování na kole a co má vše nachystat na kolo a pak na běh. Mezitím začíná svítat a já se oblékám do neoprenu. Je to poprvé co se do neoprenu těším, je stále pěkná zima a v neoprenu se aspoň trošku zahřeji. Blíží se 4. hodina kdy odjíždějí autobusy, které nás přepraví na místo startu plavání. Tam můžou pouze závodníci, protože cesta, která tam vede je hodně úzká a při větším počtu aut by se to tam totálně ucpalo. Takže sebou beru jen to v čem plavu (neoprenová čepice, 2 plavecké čepice a neoprenové ponožky) a něco malého k jídlu. V autobuse jsem se dal do řeči s místním závodníkem a říkám mu že mám obavy z teploty vody. Na rozpravě před závodem totiž raději zamlčeli teplotu vody, ale z neoficiálních zdrojů uniklo že se pohybuje kolem 10°C. On na to že se nemám čeho bát, že je to v pohodě a prý mohlo být i hůře – no potěš! Teplota ale dnes není jediná chuťovka co nám přichystalo počasí. Fouká neskutečný vítr a na moři jsou pěkné vlny.

plavabi_celtman_2013

Dnes kašlu na rozplavání a do vody jdu až když nás ženou na start. Startuje se totiž asi 100m od břehu z vody. No musím říct, že to bylo hodně drsné se vůbec ponořit a nechat napustit vodu do neoprenu. Přesně v 5:00 je odstartováno a začíná pro mě zatím nejtěžší část triatlonu co jsem zažil. V tak ledové vodě se nedá ani říct, že jsem se po nějaké době dostal do tempa a trošku se zahřál, ale pocitově jsem to tak cítil. Navigace ve vodě byla hodně ulehčena tím, že jsme plavali tam na ten ostrov a za nim doprava a tam už uvidíte v dálce vesnici a to je cíl Veselý obličej. Plavání bylo díky vlnám a teplotě opravdu hodně náročné, v druhé polovině trati jsem pomalu přestával cítil prsty na rukou a obličej jsem měl promrzlý jak v zimě. Konečně jsem se přiblížil na dohled cílové vesnici, ale o to to bylo psychicky náročnější, protože už šel vidět konec ale strašně pomalu se přibližoval. Konečně se začínám blížit ke břehu a těším se až vylezu z té ledovky.

Do prvního depa dobíhám celkem vpředu (kolem 15. místa) a promrzlý tak, že nemůžu pořádně artikulovat, jak mám ztuhlý obličej. V depu není kam spěchat, s Honzovou pomocí se převleču do suchého a teplého oblečení – dlouhé elasťáky, zimní dres, čepka, rukavice a návleky na tretry – na červenec typické cyklo oblečení Veselý obličej. Něco sním a vyrážím vstříc 202km, s pocitem, že nejhorší část dne už mám za sebou a teď už to bude pohoda.

Cyklistika začíná příjemným mírným stoupáním od moře, kdy nám lehce fouká do zad. Jede se fakt dobře a jen mě to utvrzuje v tom, že to bude pohoda. Na 60. km máme s Honzou 1. občerstvovačku, jen doplním vodu, vyhodím odpadky a pokračuji dále. Další sraz máme kolem 100. kilometru.

kolo_celtman_2013

No není to pohodička?

Pomalu se blížím k 90. kilometru a začínám cítit ten mírný větřík co mi foukal do zad. Je to pěkný vichr a v jedné zatáčce mě málem shodil z kola. Jezdí se totiž na levé straně cesty a když fouklo zprava, tak jsem to trošku nečekal a málem mě to vyhodilo mimo silnici. Tady začíná pravé peklo, trasa se pomaličku otáčí proti větru a konečně si užívám pravého skotského větru. Zhruba 100km které mě čekaly do druhého depa, byly zatím to nejhorší co jsem na kole zažil. Z kopce, kde to má jet bez práce 50 km/h, musím šlapat a jsem rád když jedu 20 km/h. Takový vítr jsem zažil jen na hřebenech hor, ale ne na kole. Čím více se blížím druhému depu, tím je vítr silnější a silnější. Teď už je to cestou z kopce tak, že když přestanu na chvíli šlapat a chci se v klidu napít nebo najíst, tak mě to úplně zastaví a musím začít šlapat abych nespadl. O cestě do kopce ani nemluvím, chvílemi si připadám že stojím na místě – je to totální očistec!

image

image

Do druhého depa se dostávám psychicky na dně po 8 hodinách strávených v sedle. Honza od někoho vyžebral židli, tak si můžu v pohodě sednout a zanadávat si na počasí. Zase klasika není kam spěchat, převlíkám se do běžeckého, beru batoh s vodou, jídlem a povinnou výbavou a pomalu vybíhám na závěrečný maraton s pocitem, že to nejhorší už jsem si dneska vybral a teď už to bude jen pohoda.

Trasa běhu začíná 5km stoupáním, běží se mi příjemně a v pohodě si užívám okolní krajinu. Předbíhám i docela dost závodníku, kteří neběží ale jdou. Teplota je tak akorát, pod mrakem a vítr v této části hor ani nejde cítit. Čeká mě cca 20km do T2A, jak říkají kontrolní stanici před horami. Zde je časový limit, kdy se rozhoduje zda mě pustí přes hory horní nebo dolní trasou. Nevím proč, ale nějak jsem si zafixoval jedno číslo, které určovalo limit v T2A a pořád si říkal, že jsem v pohodě a časový limit na horní cestu stihnu. Trošku mě znejistěl Honza ve druhém depu, když se mě zeptal jestli to zvládnu v limitu do T2A, tak jsme se dohodli, že se tam zeptá na limit a poběží mi v protisměru naproti. Potkali jsme se zhruba 4km pod horami s tím, že je to na hraně a spíš to vypadá že limit nestihnu. Taky že jo, dorazil jsem tam 3 minuty po limitu Smutný obličej - příště si musím limity lépe nastudovat! Rozhodčí mi ale řekli, že nemám proč smutnit, protože horní cestu už zavřeli před 2 hodinami kvůli špatnému počasí. Trošku mě to rozladilo, ale co se dá dělat. Závod ještě nekončí a je třeba pokračovat. S Honzou jsme se domluvili, že odveze auto do cíle a poběží mi v proti směru naproti spodní trasou. Špatné počasí znamenalo, že k silnému větru se přidal navíc déšť. V poklidu dobíhám ke kontrole před spodní cestou přes hory. Tam mě rozhodčí zastavují a ptají se kde mám parťáka? No musel jsem je trošku ukecat ať mě pustí dál, že se přidám k nějaké dvojici a poběžím s nimi. Smilovali se a já můžu pokračovat. Z počátku trasa stoupá stále nahoru, po horší a horší cestě. Stále prší a všude kolem se valí plno vody a je obtížné vůbec najít co je cesta a co je potok. Občas zapadnu do vody, občas nevím kam dále, ale pořád postupuji dále. Čím jsem dále v horách tím více vyhlížím Honzu, je to fakt boj a jsem opět psychicky hodně dole. Naštěstí se s Honzou konečně setkáváme a dostávám se z nejhoršího. Bolí mě šíleně kolena, jsem promočený až na kost, ale ve dvou to jde lépe. Honza si cestou taky užil svoje, ale cestu do cíle už zná tak se nám jde lépe. Po x hodinách jsme konečně pryč z hor na asfaltu – ona údajně lehčí trasa je ve skutečnosti hodně těžká a na jiných závodech by byla brána jako plnocenná trať pro všechny závodníky. Na asfaltu se zase rozbíhám a přestávají mě bolet kolena a začíná mi být i teplo. Dokonce přestalo pršet a vylezlo i trošku sluníčko. Co více si přát v cíli Veselý obličej.

image

Do cíle jsem dorazil po 14 hodinách a 48 minutách. Jsem rád, že tam jsem a ani mi nevadí že jsem nestihl limit pro horní trasu přes hory – to znamená bílé finišerské triko. V autě se převlečeme do suchého a jdeme se najíst do místní community hall, kde je cetrum závodu. Dnes to byl opravdu dlouhý a těžký den.

Musím říct, že ve Skotsku se mi hodně líbilo a přispěl k tomu i Celtman triatlon. Určitě přijedu znova, protože horní trasa běhu na mě stále čeká a s ní modré finišerské tričko. Závod díky počasí ukázal proč má v názvu extreme – po každé disciplíně jsem si myslel, že to už horší nemůže být, ale ono bylo! Nic těžšího fyzicky a hlavně psychicky jsem zatím neabsolvoval. Po čase, ale nepříjemné zážitky už nejsou tak hrozné a ty příjemné jsou příjemnější. Takže závod všem doporučuji, stoji to za to.

celtman2013

Propašoval jsem tam i Péťu Veselý obličej

Jinak v neděli, kdy probíhalo vyhlašování výsledků, předávání finišerských tričet a společné focení, je počasí jako z katalogu – bezvětří, nebe bez mráčku a teplo…

Výsledky.

Tags: ,

Triatlon | Závody 2013

Ironman Miami 70.3 - 2014

by Karel 31. října 2014 14:10

Zakončení sezóny v teple za velkou louži.

Na konec sezóny jsem si nadělil půlku pěkně v teple na Floridě v Miami. Příprava na závod neprobíhala úplně ideálně a 14 dní před závodem jsem si natáhl sval v lýtku. Zkoušel jsem ho ještě týden před závodem protáhnou a otestovat na Pražském maratonu, ale lýtko vydrželo jen 3km. Zatejpoval jsem ho a závod jsem už předem bral jako závod s časomírou. Cílem bylo dokončit.

Přijel jsem pár dní předem abych měl čas se aklimatizovat a připravil se na teplo. Bylo ale zataženo, pršelo a docela dusno. Takové počasí by bylo asi lepší než nějaké vedro. Předpověď ale hlásila teplo a slunečno s mírným větrem. Nakonec bylo opravdu podle předpovědi a bylo to peklo.DSC_9462s

Start závodu byl už v 7:25 při východu slunce. Depo bylo otevřené od 4h do 7h a pak už se začalo řadit 26 vln na plavání. Vzhledem k teplotě vody 26.5 C se plavalo bez neoprénu, ale kdo chtěl, tak mohl plavat s neoprénem. Musel se ale přesunout do 26 vlny. Startovalo se z vody a každá vlna co 4 minuty. Bylo to docela pěkně zorganizováno. Já jsem startoval v 11 vlně v 8:03. Bylo to poprvé co jsem na závodě okusil moře a docela to šlo. Dohnal jsem i několik pomalejších plavců z předchozích dvou vln. Postupně jsem se prokousával k cíli, ale mezi druhou a třetí bojkou byl znatelný proud. Postupně mě vynesl od správného směru k třetí bojce a posledních 500 metrů proti proudu bylo nekonečných. Normálně plavu na závodě 1.9 km zhruba 40 minut. Tady mi plavání trvalo minut 50.DSC_9470s

Kolo mělo minimální převýšení a to většinou kvůli nájezdům na "dálnicí". Uzavřeli kvůli nám dva prostřední pruhy jedné z hlavních silnic a vedli nás 45km směrem z města. Bohužel vítr byl silnější než se zdálo a celých 45km bylo více méně proti větru. Chvíli jsem to vydržel táhnout průměrem 33km/h, ale rychlost pomalu klesala a na konci první části jsem byl rád i za 26km/h. Možná kdybych hákoval jako mnoho ostatních, tak by to bylo snesitelnější. Po otočce to byl pěkný hukot. Najednou foukalo přímo do zad a 15km jsem jel průměrem 42km/h. Pak se změnil směr větru na boční a také začaly docházet síly. Posledních pár kilometrů jsem už nezvládal točil nohama a cítil jsem únavu.

Než jsem naběhnul na půl maraton, tak jsem se nechal pořádně namazat opalovacím krémem. Za krkem mě pálilo jako čert, ale jak jsem posléze zjistil, tak to nebylo od sluníčka, ale měl jsem celý krk do krve rozedřený od dresu. Běh byl utrpení. Skoro celý běh na sluníčku, kde bylo kolem 40 stupňů a hned na prvním kilometru mě chytly křeče do kvadricepsu na levé noze. Magnézium ani solné tablety nepomáhaly, tak jsem celý půlmaraton dal indiánským během. Popoběhnout, rozhýbat křeče, popoběhnou. Nikdy jsem ještě nevypil tolik tekutin. Natažené lýtko nakonec vydrželo a do cíle jsem to zvládnul za zhruba 6h a 40 minut.

Ještě pár postřehů. Pokud se plave bez neoprénu, tak jsou zakázané dle Americké triatlonové asociace i kompresní návleky nebo ponožky. Kompresky se berou taky jako neoprén. Nicméně si je můžete obléct už na kolo. Kolo standardně bezhákové, ale rozestupy jsou v USA 7 metrů a ne 10 metrů jako u nás. A na konce, mazat, mazat a mazat. Většinou jsem si mazal krk vazelínou kvůli odřeninám od neoprénu,  ale od dresu jsem nikdy odřený nebyl. Slaná voda je každopádně prevít a zaschlá sůl je jak smirkový papír.

Výsledky.

Tags:

Triatlon | Závody 2014

Elbaman 2014

by HonzaM 13. října 2014 21:44

Romantika na Elbě.

Myšlenka zúčastnit se mistrovství Itálie v dlouhém triatlonu se zrodila již loni na podzim během běžeckého soustředění v Tatrách. Mělo jít o závod v pěkném prostředí ostrova Elba, co již mohu plně potvrdit.

Odjezd jsme s Lumírem naplánovali o týden dříve, s tím že cestou se stavíme vyjet si tréninkově Monte Zoncolan a aklimatizujeme se na ostrově.

Od příjezdu na ostrov bylo pěkné počasí, které se stupňovalo den co den a slibovalo na závod slunečné počasí a dvacet čtyři stupňů.

Před závodem mě trápily dvě věci. Nachlazení, které jsem si přivezl z Čech a případné velké vlny, které hrozily během plavecké části.

00001

V pátek jsme se odprezentovali a šli na pasta party do jedné z vybraných místních restaurací, kde bylo na výběr ze tří jídel. V sobotu ráno byla rozprava a odpoledne jsme uložili kola do dep. Večer se mi dost zhoršilo nachlazení a bylo mi zle. Nezbylo mi nic jiného, než si dát paralen, jít spát a doufat, že se ráno vzbudím a bude mi fajn.

V neděli ráno se zázrak bohužel nekonal, nedalo se nic dělat, musel jsem na start.

Kolem šesté jsme dorazili do depa, dofoukali si kola, nechali jsme pytle s oblečením a mohli vyrazit na pláž, která byla vzdálená asi 400 metrů.

V sedm hodin zazněl výstřel a společně s asi 250 dalšími závodníky vbíhám do, pro mě naštěstí, úplně klidného moře. Plave se na dva okruhy. První k mé radosti plavu za 32 minut. Po druhém vybíhám v čase 1:11 na zhruba 90 místě a jen asi 3 minuty za Lumírem, což mě nabudí na stíhací jízdu na kole.

Cyklistická část je rozdělena do třech stejných okruhů se dvěma stoupáními. Po asi 20 km, dojíždím v kopci Lumíra, který nevypadá moc dobře po středečním pádu na kole. Povzbuzuje mě a tak pokračuji dál a dojíždím jednoho cyklistu za druhým. Nakonec se posouvám někde k třicátému místu a jsem v depu za 6 hodin a 34minut.

Abych si splnil přání být v cíli pod 12 hodin zbývají mi na maraton čtyři hodiny.

Běžecká část je rozdělena do pěti okruhů. První okruh se mi běží skoro samo a na obrátce vidím Lumíra se ztrátou půl hodiny. Chvíli mám pocit, že by mi náskok z kola mohl stačit. Ve třetím kole na mě dochází krize a vím že pod 12 hodin to dneska určitě nebude. Ve čtvrtém kole mě dobíhá Lumír a vypadá to, že to vyjde alespoň jemu. Nakonec i on přesahuje o 5 minut. Já dobíhám v čase 12:20 a mám toho plné kecky. A Hanka? Řekla ANO,… vice na videu níže

image

Výsledky a fotky.

Tags:

Triatlon | Závody 2014

Blanenský plecháč 2014

by Materazzi 2. června 2014 15:11

Můj první letošní triatlon

IMAG0063_BURST002_COVERTak jsem začal letošní triatlonovou sezónu. Pro mne bude letos kratší, neboť končím Slovakmanem, jelikož pak se musím věnovat jiným povinnostem, a tak si chci červen užít závodama. Na úvod jsem si odskočil kousíček do Blanska na Blanenský plecháč. Tento sprintík, kterého se zúčastňuje pravidelně i Petr Vabroušek je týden před Czechmanem, což je ideální čas na rozzávodění se. Jak ukazuje první fotografie, přivezl jsem si s sebou i své fanoušky. Plavalo se jako vždy v místní přehradě (nebo spíše přehrádce) Pálava ve dvou okruzích. Na to jak málo jsem v dubnu a květnu plaval (tedy téměř vůbec) jsem podal v plavání svůj obvyklý výkon. Zjistil jsem tedy, že je téměř jedno jestli trénuju plavání nebo ne - můj výkon je přibližně vždy stejný. Cyklistika je na tomto závodě docela náročná a rovina se na ni téměř nevyskytuje. Na kolo jsem se těšil, jelikož jsem letos víc jezdil než jindy, ale v průběhu cyklistiky se to nijak neprojevovalo. Pár lidi jsem předjel, pár lidí IMAG0076_BURST002_COVERpředjelo mne, a jelikož trat v první polovině téměř neustále stoupá, nedokázal jsem se nikoho udržet. Až před obrátkou na rovině se kolem mne utvořila skupinka se kterou jsem pak fičel dolů do Blanska. Následoval 5 kilometrový dost zvlněný běh ve dvou okruzích. Z depa se vybíhá s kopce, což je ideální na rozběhnutí po kole, ale já se ne a ne rozběhnout a celé první kolo jsem se propadal pořadím dolů. Až pak se mi začalo pocitově běžet líp a pár závodníků jsem zase předběhl, ale i tak to k spokojenosti při běhu je hodně daleko. A je to škoda. Mít o minutu rychlejší čas tak jsem poskočil v pořadí o devět míst kupředu a byl bych pátý v kategorii. Takhle jsem skončil s časem 1:21:58 na 38. pozici a desátý v kategorii 40-50 let. Závod vyhrál Lukáš Kočař před Petrem Vabrouškem, kteří mi nadělili 16 a 15 minut.

A nakonec výsledky

IMAG0078

Tags:

Triatlon | Závody 2014

SK Fuga Prestige 2014

by Lumír 26. května 2014 11:29

Tréninkový triatlon před Czechmanem.

V sobotu 31.5.2014 v 9:00 plánujeme tréninkový triatlon na tratích Albrechtického Triatlonu - SK Fuga prestige. To znamená plavání cca 750m bude ve dvou okruzích, bójka bude člun na vodě. Kolo je cca 22km a běh 6km. Zajištěno bude měřeni času a hlídaní věcí v depu. Klasické depo postavené nebude, bude jen zajištěno hlídaní odložených věcí. Depo bude umístěnona ulici U Štoly.

Trať kola ani běhu nebude nijak zajištěna, jedná se pouze o trénink a vyzkoušeni si všeho potřebného před závodem. Občerstvovačka taky žádná nebude, takže si sebou vezmi vše co potřebuješ. Startovné se žádné neplatí. Tratě kola a běhu jsou tady.

Časový plán: 
8:30 sraz v depu ulice U Štoly na Pacalůvce 
9:00 start triatlonu

Pokud máš zájem se přidat, tak napiš na email lumir.hlavac@skfuga.cz.

Tags:

Trénink | Triatlon

IRONMAN 70.3 ZELL AM SEE - KAPRUN 2013

by Karel 5. září 2013 19:30

První start v zahraničí a osobák na půlce.

Poslední půlka sezóny vyšla na IRONMAN 70.3 ZELL AM SEE-KAPRUN, SALZBOURG, AUSTRIA v neděli 1.9. Moje třetí půlka a vůbec první závod v zahraničí. Je to docela změna po místních závodech, když je na závodě víc jak 2000 účastníků z 61 zemí. I  organizace je jiná a musím říct, že to měli dobře zmáknuté. Odjížděl jsem s cílem dostat se pod 6 hodin, ale vzhledem k tomu, že jsem byl nachcípanej a víc jak týden jsem nic nedělal, tak jsem tomu nedával moc šancí.

Už to je a asi zůstane tradicí na tomhle závodu, protože i letos vyšlo na závod hnusné počasí. Den před závodem i po závodu bylo hezky a jen do závodního dne jsme se probouzeli do vytrvalého deště. Snídani si člověk už moc nevychutná, popadne neopren a maže do depa zkontrolovat kolo a pytle s věcmi na kolo a na běh. Déšť trochu ustal a na 10h se už připravuje první ze čtyř vln plavců v zelených čepičkách. Já jsem samozřejmě v první vlně s profíkama a jsem tam sám. Teda sám z početné výpravy kamarádů z Trisport teamu. Jen udržet náskok, který mi start ve vlnách dá. Přemýšlím jaká bude mela ve vodě a už se startuje.

Plave se mi docela dobře. Sem tam nějaká ta polknutá vlnka a ani nedostávám moc facek od ostatních závodníků. Plave se na dvě bójky a kousek za druhou už mě dohání první modrá čepička z druhé vlny. Třikrát máchne rukama a je pryč. Jedu dál a modrých přibývá. Kontroluju křeče a 200m od břehu trochu přidávám. Z vody už lezu s křečemi, ale to se rychle rozchodí. Najdu si na věšáku svůj pytel na kolo a rychle se převlíkám. Je dost zima, ale risknu to jen v kombinéze. Budu holt muset makat abych se zahřál. Depo je přes celý stadión, nějakých 500-600m. První depo za 7 minut je hrůza. Rychle se rozjíždím na kole a vyrážím na první 45km kolo kola s převýšením 318m. Celkem má trať 91km. Jede se mi dobře i přes neustálý déšť. Jsem rád, že jsem si pořádně seřídil hrazdu a že mi servismani v depu nahustili kola co to šlo. Trať má hodně zatáček, ale je to takové vlnění přes Zell am See a Kaprun. Vyjížďka den předem mi pomohla aspoň trochu zmapovat díry, které teď nejsou kvůli vodě vidět. Na 60km mi začíná docházet do kopců. Ještě jsem nic nejedl, tak jsem na další občerstvovačce dal banán a tyčku. Snažím se najet co nejvíc na kole, abych měl dostatek času pro běh. Na běhu mě poslední dobou berou záda, tak abych měl čas pod 6h i tak. Musím pod 6h jinak mi Vilém vyhrožoval vyhozením z SK Fuga. Ještě bych měl podle něj dát Terku, ale s tím nepočítám. Terka je dobrá a její čas je hluboko pod 6h. Kolo jede rychle a některé měřené 16km úseky dávám s průměrem 44km/h. Dojíždím a druhé depo je už trochu rychlejší i díky chlapíkovi, kterému házím svoje věci z kola a on mi je dává do pytle.

karel_kolo

Na běh vybíhám přesně po 3h 30 minutách, takže mám 2h a 30 minut na půlmaraton. To by mohlo stačit. První tři kilometry se nemůžu rozběhnout. Mám asi na nohou závaží a možná jsem to přehnal na kole. Připadám si jako bych šel a všichni mě předbíhají. Dobíhám do města a vbíhám na první ze tří kol. Tempo mám asi pořád stejné a postupně se posunuju k cíli a déšť ustává. Zatím to jde a záda drží. Na 16km koukám na hodinky a mam přesně 5h od startu. Takže běžím dobře a když to udržím, tak jsem za 30 minut v cíli. Nechce se mi věřit že by to bylo tak jednoduché. Přichází krize na posledních kilometrech, ale snažím se to udržet. Cíl, křeče v cílové rovince a čas 5:36:46. Nemůžu uvěřit, že bych to mohl dát za takový čas. Zlepšení osobáku o 37 minut je šílené. Nakonec jsem dal i Terku o pár minut, tak asi budu moct dál závodit za SK Fuga.

Byl to bezva zážitek zkusit si přímo IRONMAN závod s takovým množstvím závodníků. Výborná atmosféra a organizace. Asi se do Zell am See ještě podívám.

karel_cil

Tags: ,

Triatlon | Závody 2013

Pilman 2013

by Radan 25. srpna 2013 20:15

Konečně dokončený závod !

Teď nebo nikdy ! Přesně to jsem si řekl před tímto závodem na poloviční distance iron mana, protože po dvou předchozích nedokončených dlouhých IM má motivace k dalšímu závodění klesla k bodu mrazu. Počasí slibovalo ideální podmínky, cca 20 st., lehce pod mrakem, lehký vítr co si více přát. Myslel jsem, že nás pojede více za SK Fuga, nakonec jsem zůstal sám.

Na pilskou nádrž jsme dorazili společně s Petrem Klodou z Novatopu cca okolo 9h, takže bylo poměrně dost času na přípravu. Trochu nás všechny překvapila lehce zelená voda v přehradě, prý podle hygieniků naprosto nevhodné ke koupání, ale podle závodních komisařů vhodné pro závod. No co, hlavně toho moc nevypít a stejně gely udělají v žaludku mnohem vetší “bordel”, než sinice, takže v klidu.

Z plavání jsem měl jako obvykle největší obavy, navíc start byl trochu zvláštní, kdy se startovalo od hráze z vody, kde všichni už jen šlapali vodu, navíc se startérům nějak utopila startovní páska, takže polovina závodníků byla před páskou. Nakonec se to nějak vyřešilo a šlo se na věc. Vědom si svých plaveckých nekvalit jsem raději zůstal vzadu a tentokrát to bylo jen s pár kopanci. Plavalo se v neoprenu a já jsem si snažil držet na mé poměry vyšší pravidelné tempo a nijak neexperimentovat s technikou, jak to obvykle dělám. A šlo to. Za polovinou prvního kola nás čekala nepříjemná mělčina, kde se nedalo plavat a museli jsme odšlapat asi 50m v bahně. Celkem nepříjemné, ale zase to bylo dobré na oddechnutí. Jen škoda, že ani pořadatelé o tom nevěděli a zjistilo se to až při závodu. Ve druhém okruhu šlo plavání taky dobře a nakonec jsem vylezl z vody pro mně v úžasném čase 40:30. Hurá, začalo to dobře.

Cyklistika už tak slavná nebyla, tady se projevil deficit najezděných kilometrů v tréninku. I když trať je proti Slovakmanovi nádherná, členitá, kopcovitá, v pěkném prostředí Vysočiny, v porovnání s ostatními jsem cítil, že to není ono. I když se mi pár lidí podařilo předjet, pár lidí zároveň předjelo mně. Tajně jsem doufal, že na rozdíl od předchozích IM mě nedojede čelo závodu o jedno kolo (okruh měl 30 km), ale těsně před otočkou druhého kola se za mnou přiřítila motorka Česká televize a hned za ní Džalaj. No možná budu i v televizi hned za Džalajem Veselý obličej V posledním okruhu už došlo ve stoupání i na křeče, ale rozhýbal jsem to a posledních 5 km jsme se začali nahánět ještě s dalším závodníkem a přitom brutálně zrychlili a předjeli ještě dva závodníky před námi. Vypadá to, že rezervy tam ještě jsou a příště bych mohl kolo jet i rychleji. Kolo tedy za 3:24, průměr 28 km/h., převýšení cca 1000m.

Na běh jsem šel se smíšenými pocity, běh mám rád, tak jsem se těšil, ale na druhou stranu jsem měl obavy z toho, kolik ještě zbývá sil. První okruh byl hrozný, nemohl jsem se pořádně rozběhnout, nohy byly težké, únava se začínala hlásit, do kopce menší křeče a už to tady bylo zase, zabalím to i tentokrát, jsem sračka. Neblbni, makej, furt trénuješ a je to k ničemu !! Vyběhnul jsem ten hnusný kopec a věděl jsem, teď nebo nikdy !! Nevěděl jsem přesně, kolik okruhů se běží, na konci prvního okruhu jsem měl na hodinkách necelých 6 km, takže 4 kola, řekl jsem si. Paní na občerstvovačce se mě ptala, kolik mi ještě zbývá, tak říkám tři kola a ony se prý běží tři dohromady !! No divné, ptal jsem se ostatních závodníků a prý tedy jenom 3 okruhy. OK, tím lépe, zvlášť když jsem počítal se čtyřmi. Pak už to najednou nějak šlo, sice žádné závratné tempo, ale tempo, směřující neúprosně k cíli, bez nějakých meziprocházek a dokonce s předběhnutím dalších několika závodníků. Celkem tedy běh jen necelých 18 km (nechápu, a to byl závod Mistrovství ČR …) za 1:34, celkem v cíli 5:44:07, celkově 156. místo z 206 závodníků na startu, dokončilo 187.

Takže celkově spokojenost, hlavně z plavání mám největší radost, v cyklistice jsou rezervy, běh myslím v pohodě, i když na konci jsem si říkal, že by to šlo i rychleji. A důležitý poznatek z tohoto a předchozích dlouhých IM – nejhorší je prvních 5 – 8 km běhu, to jsou nejhorší krize, kdy to mám chuť zabalit, ale když to člověk překoná, tak to už jakž takž jde.

A ještě jedna perlička – moderátorem celého závodu byl slovák, který moderoval i Slovakmana (možná i Oravamana, to nevím ..) a po mém výběhu z vody po plavání měl tento komentář: ŠK Fuga, to sů borci, ktorí nemajů problém vypiť aj desať pív večer před ironmanom a bez problémov pak ísť celý závod !!!” Že bychom byli už tak známí ? Veselý obličej

Výsledky

Tags:

Triatlon | Závody 2013

Triatlon Tálín a Pražský triatlon

by Karel 29. července 2013 21:00

6.7.2013 Triatlon Tálín

Tálínský triatlon je sprint se 750m plavání v Tálínském rybníku, 24km kolo s povoleným hákem a 5km běhu. Letos jsem ho zkoušel prvně a je to zajímavá akce ještě poměrně malých rozměru. Celková účast čítala 73 závodníků všech kategorii a z toho bylo pouze 9 žen. Registrovalo se emailem starostce Tálína J

Závod začínal na břehu Tálínského rybníka rovnou z vody. Rybník je poměrně mělký, takže kdo chtěl, mohl klidně běžet k první bójce a pak zase od druhé bójky na břeh. Plno borců to řešilo skákáním rybiček, což spolu s čvachtáním v bahně rozvířilo bahno tak, že jsem ho ještě dva dny vysmrkával. Výlez z vody byl na jiném místě a pak následoval přechod zhruba 600m do depa na kolo přímo na náměstí Tálína. Delší přechod jsem ještě nezažil. Kolo mi moc nejelo a nebylo s kým jet v háku. Jel jsem tedy celou dobu za své a snažil se dohnat balík, který jel zhruba 200m přede mnou, ale marně. Běh byl nečekaně rychlý přes jeden kopeček na  dvě kola.

Škoda toho kola. Kdyby jsem měl s kým jet, tak by to bylo určitě lepší. Skončil jsem na 64 místě s časem 1:33:01.

Bohužel foto není. Fotograf tam sice byl a určitě toho hodně nacvakal, ale ani na oficiálních stránkách pořádajícího klubu se nic neobjevilo. Asi má hodně práce, když poslední zveřejněná galerie je z roku 2009.

Výsledky.

 

21.7.2013 Pražský triatlon

Na letošní 2. ročník Pražského triatlonu se opravdu povedlo počasí, když to porovnám s minulým ročníkem, kdy bylo kolem 12 stupňů a tak se sešlo poměrně početné startovní pole. Startoval jsem opět v kategorii Klasik, abych zjistil jak jsem na tom od loňského roku. Trať měla parametry 400m-36km-4km a vzhledem k teplotě vody byly neopreny zakázané a jízda v háku povolena.

Velký počet účastníků se projevil už při startu. Startovalo se z trochu jiného místa a poměrně brzo byla hloubka. Než se tedy všichni dostali do vody, tak ti rychlejší už poměrně dlouho šlapali vodu. K první bójce to byla pěkná mela a startovní pole se začalo trochu trhat až za ní, ale i tak bylo vzhledem k délce trati husto až do konce plavání. Kolo se jelo výborně. Ten kdo věděl a byl připraven na polní úsek, tak ušel překvapení a vzhledem k suchému terénu jel rychle i tam. Bohužel na tomto úseku bylo i dost defektů. Běh už tradičně na kola v parku. Trať běhu byla sice většinou ve stínu, ale i tak bylo už docela vedro a aspoň jedna občerstvovačka by se hodila.

A výsledky? Zlepšení o 16 minut. V kategorii 19. místo z 84 a celkově 37. místo ze 159 účastníků. Takže spokojenost.

DSC_9514

Musím pochválit pořadatele za vylepšení od loňského ročníku. Depo pro kola mělo už dostatek místa a každý měl to své označené. Ještě ta občerstvovačka.

Výsledky.

Tags:

Triatlon | Závody 2013

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři