Třetí místo v kategorii týmů 41–50 let

Tento víkend jsme se úspěšně zúčastnili extrémní akce pořádané Liborem Uherem jako mistrovství republiky v extrémním horském maratonu. Jde o Lyso horskou 24-hodinovku. Úkolem bylo za 24 hodin co nejvíce krát vystoupat od Hotelu Bezruč na Lysou horu, a pak přes Lukšinec sestoupit zpět. Celý okruh měřil asi 10 kilometrů a měl převýšení 750 metrů. Na start jsme s Lumírem šli jako štafeta dvojic a díky mému pokročilému stáří v kategorii 41 – 50 let. Na start jsme přijeli společně oba trochu unaveni, neboť jsme pozdě večer cestovali a Lumír dokonce z daleké Malty. Ten měl o teplotní šok postaráno, neboť pod Lysou horou nás přivítalo mrazivé ráno s teplotou kolem mínus deseti stupňů. Přijeli jsme hodně brzy, neboť jsme si chtěli vybrat dobré místo na základně. Tou byl Hotel Bezruč a každý tým si mohl vybrat prostor o velikosti 2x1 metr. Nám se podařilo vybrat jedno z největších míst. Bylo to u stěny, kde byl i provaz na pověšení prádla a navíc nám tam pak začali umísťovat hlavně jednotlivce. Ti byli většinu času na trati, díky čemuž byl v naší místnosti celkem i klid.

Lumír běžel 1 kolo: Startuje se v Malenovicích u Obecního úřadu, asi 3 km od Bezruče. Takže je dost času aby se startovní pole pěkně natáhlo a na hangu nebyla tlačenice. Stavím se do první řady a snažím se držet čela, to se mi bez problému daří, protože úvodní tempo je hodně pomalé – nikomu se nechce nikam spěchat, dyť nás čeká ještě 24 hodin. Až do poloviny prvního výstupu se mi běží parádně, ale někde nad Ivančenou to přichází, bublání ve střevech a bolest v břiše. Nějak to v sobě držím a pokračuji ve výběhu na vrchol, je to bohužel stále horší a horší. Nahoře jsem byl za 1:03 což není vůbec špatný čas, když se tomu připočte náběh z Malenovic. Seběh dolů se ale stává utrpením, břicho bolí čím dál více. Pod Lukšincem musím poprvé seběhnout z trati a vyzkoušet jaké to je si ulevit zabořený skoro po zadek ve sněhu , to pak ještě 2x zopakuji a konečně jsem na Bezruči. Tam jdu hned do depa a dávám čip překvapenému Vilémovi. Na Bezruči si ještě párkrát odskočím na záchod a jdu si lehnout. Po dvou hodinách zkouším něco sníst, ale hned to jde zase ven. To si říkám, že je konec, protože bez jídla se takový závod nedá absolvovat. Nakonec se rozhoduji, že zkusím pokračovat 2 okruhy a uvidím co se stane.

Vilém běžel neplánovaně 2 a 3 kolo: Já jsem byl během startu a prvního kola na hotelu jako na trní. Byli jsme domluveni na střídání po dvou kolech a tak jsem kolem půl dvanácté šel ven s cílem povzbudit Lumíra a jaké to bylo moje překvapení, když jsem se dozvěděl, že první závodníci proběhli již do druhého kola. Bylo to Hodinu a 10 minut po tom co vběhli od startu do prvního kola! Tak to je pekelné tempo pomyslel jsem si a vyhlížel jsem Lumíra. Po cca 10 minutách jsem to vzdal s tím, že jsem ho pravděpodobně propásl mezi těmi nejlepšími. Zrovna když jsem si chtěl lehnout tak se objevil ve dveřích s tím, že má potíže a musím jít do závodu já. Rychle jsem na sebe hodil vše potřebné a vyrazil jsem. Tím, že byl Lumír hodně pomalý, jsem se ocitnul mezi závodníky přibližně mé úrovně. Kromě nějakých turistů nebylo nutno nikoho předbíhat a nikdo nepředbíhal mne. Horší to bylo cestou dolů, kdy se na Lysou valily davy turistů a neustále jsem musel skákat vedle vyšlapané cestičky do hlubokého sněhu, abych se jim vyhnul. Nahoru jsem se dostal za 53 minut. Zhruba tak jak jsem si představoval, že začnu. Byl jsem si vědom, že do kopců nejsem nijak excelentní a proto jsem se vše snažil dohnat vždy seběhem. A myslím, že se mi to celkem dařilo. Dole jsem byl za 37 minut, rychle jsem do sebe hodil v hotelu 2 ionťáky a vyrazil jsem do druhého kola. Druhé kolo bylo pro mne ale hodně těžké, vydrápat se podruhé za sebou na Lysou bylo opravdu trápení. Poslední úsek po sjezdovce bylo hrozných, bez síly jsem jen tak cupital nahoru a čas výstupu se rázem přehoupl přes hodinu. Hlavně to rozběhnout dolů. A to se podařilo, i když ani dolů to nebylo nic moc. Dole už mne čekal Lumír, vyměnili jsme čipy a Lumír vyrazil na své dvě kola.

 

Lumír běžel 4 a 5 kolo: Po několika hodinách strávených střídavě na záchodě nebo v leže, bohužel bez jakéhokoli jídla, vybíhám na svůj druhý a třetí okruh. Celkem mi to běží a cestou nahoru jen předbíhám, seběh je trošku horší, ale v celkem solidním čase jsem dole a teď to začíná. Nahoru to ještě nějak jde, ale seběh je totální krize. Nemám v sobě žádnou šťávu a jen se tak plahočím, takový očistec jsem už dlouho nezažil. Není se co divit bez jídla to prostě nejde. Konečně jsem dole a těším se až si lehnu. Vilém překvapený kde tak dlouho jsem bere čip a vyráží do dalšího okruhu. Já se doplazím na naše místo a zkouším něco sníst, a světe div se nechce to jít ven! To mě psychicky zvedne a mám zase chuť bojovat.

Vilém běžel 6 kolo: Po 3 hodinovém odpočinku a krátkém zdřímnutí jdu na svůj třetí okruh. Lumír dobíhá o hodně později, než jsem čekal. I on je rozladěn druhým okruhem po sobě a ihned se domlouváme, že budeme střídat jen po jednom okruhu, tak jak to Lumír viděl u týmů, které jsou na čele výsledkové listiny. Čas následně ukázal, že to bylo klíčové a správné rozhodnutí. Je potřeba se vykašlat na spánek, důležité je jen zregenerovat síly na další okruh. Tento okruh se mi daří. Nahoře jsem podruhé a naposledy pod hodinu a i seběh mi vychází. Navíc už je tma a není nutno se neustále vyhýbat turistům. Dole mě předbíhá rychlejší běžec a já se ho chytám a jde to. I přes nepříjemnou pasáž v terénu kolem potoka. Kde se člověk boří a běh jde velice ztěžka. Časy nevím. Už rezignuji myslet na to, že mám mačkat stopky.

Lumír běžel 7 kolo: Dohodli jsme se, že teď už budeme střídat po jednom okruhu. Cítím se skvěle, plný energie a chuti. Nahoru doslova vyletím za nějakých 46 minut a ani necítím žádnou únavu. Seběhy mi ale dneska vůbec nejdou, i když nejsem unavený mám prostě nějaký blok a nemůžu to směrem dolů pořádně pustit.

Vilém běžel 8 kolo: Můj čtvrtý okruh byla pro mne asi největší krize. V období před půlnoci mi to vůbec nešlo. Nahoru to bylo hodně pomalé a hlavně utrápené. Cítil jsem se naprosto vyčerpaný. Neustále jsem se ale psychicky připravoval na to, abych se nahoře rozběhl. A hned za časomírou na vrcholu jsem se přinutil a ono to běželo. Super. Jsem dole a přemýšlím co udělat abych se zlepšil. Ale nic jsem nevymyslel. Po předání čipu Lumírovi absolvuji naprosto stejnou proceduru jako vždy. Dát si dva kelímky ionťáku. Dva kelímky teplého čaje si odnést na místo. Převléct se do suchého v čem půjdu další kolo. Dát sušit věci. Pojíst. Lehnout. Napít se ještě vody. Spát moc nejde, je to na mne moc krátká doba, jen po pátém kole chvíli zaberu. Půl hoďky před předpokládaným příchodem Lumíra si dát gel, pak kafe, případně něco proti křečím a podobně. Pak už se jen pomalu donutit se připravit a sejít dolů.

Lumír běžel 9 kolo: Jdu do pátého kola a začíná pořádně přituhovat, teplota klesá k -16°C. Ještě že je hned na začátku hang, který mě pořádně rozehřeje a mráz skoro nevnímám. Nahoru mi to dneska jde, opět předbíhám jednoho závodníka za druhým a ani mě to moc neunavuje. I seběh už byl lepší, předběhlo mě v něm minimum závodníků, i když ta jedna žena téměř dole mě dát nemusela. Celkově mám ale čím dál lepší pocit a cítím že mi spíše energie přibývá než aby ubývala .

Vilém běžel 10 kolo: Moje předposlední kolo. Povzbuzuje mne vidina, že už toho nebude moc. Na trati není moc lidí. I většina jednotlivců spí nebo to někteří už zabalili. Cítím se docela dobře (relativně) I sjezdovka docela jde. Až nyní podle výsledků vidím, že to však byl můj nejpomalejší výstup nahoru za 1:10. Když mě na sjezdovce opět jako vždy někdo předběhl, hned jim to ale vracím tím, že se okamžitě rozbíhám dolů. Povzbuzen děvčaty které na vrcholu vytrvale povzbuzovaly každého, kdo se drápal nahoru. Po chvíli jsem doběhnul pomalejšího běžce a ten začal zrychlovat. Zřejmě nebyl zvyklý, aby ho někdo předbíhal. Já jsem se ho ale dál držel, i když to bylo na mne hodně rychlé a občas i dost nebezpečné (alespoň na můj vkus). Doběhl nás ještě jeden, a tak běžíme společně tři. Kousek před napojením na běžkařskou stopu sebou ale ten první švihl o zem. Chvíli jsme zastavili a počkali, jestli je schopen se postavit a jestli je v pořádku. Pak se dáme do běhu. Ale už roztrháni. Ten co spadl, zůstal vzadu a já nezachytil nástup toho druhého. I tak jsem maximálně spokojen a přibíhám do hotelu v čase, kdy si Lumír teprve čepuje do kelímku teplý čaj. Než se připravil, kontroluji výsledkovou listinu a zjišťujeme, že jsme již čtvrtí. Já slibuji poslat Lumírovi smsku jak na tom jsme a Lumír vybíhá. Já pak zjišťuji, tak na tým Vzs Ostrava už nemáme, ale ani zezadu nás už nikdo neohrožuje. Nicméně Zaječím Kobrám nepřibývají okruhy a Lumír zjistil předtím, že mají nějaké problémy a tak to vypadá, že pokud dosáhneme 13-ti kol, budeme v příslušné kategorii mužských týmů nad 40 let třetí.

Lumír běžel 11 kolo: Vůbec se mi nechce do té zimy, nakonec se přemůžu a vyrážím do 6. okruhu. Jak jsem už psal dříve je teď každý okruh lepší a lepší. Hang se mi už nezdá tak hrozný a závěrečná sjezdovka je díky fanouškům nahoře taky nějaká kratší. Sice nahoru už vůbec neběžím, ale i tak čas stlačuji pod 1 hodinu. Seběh je klasika, i když oproti předchozím okruhům je to taky lepší.

Vilém běžel 12 kolo: Lumír opravdu zamakal. Nečekal jsem ho tak brzy, vždyť už to byl pro něj šestý okruh. Mým úkolem byl teď odvést standardní výkon ať má pak dost času bez stresu udělat ještě jeden okruh. Vidina reálně se rýsujícího třetího místa mě hnala kupředu a nakonec je z toho možná snad druhý můj nejrychlejší okruh v čase cca 1:42. Dolů jsem se řítil jako šílenec a lidi mi uhýbali z cesty a povzbuzovali mne. Tentokrát byl Lumír ještě u našeho místa v depu. Předal jsem mu čip s pocitem dobře vykonané práce a cítil jsem velké uspokojení, že jsem za těch 24 hodin odvedl maximum, co jsem mohl.

Lumír běžel 13 kolo: Tak do posledního kola se mi vůbec nechtělo. V odpočinku se mi podařilo poprvé usnout a ani nevím jak jsem se vzbudil přesně na čas kdy jsem se měl začít chystat na střídání. Podle výsledků už tušíme, že pokud zvládnu tento okruh tak budeme 3. v kategorii - což byl náš cíl před závodem. 7. okruh se mi překvapivě běží zase lépe než předchozí a dokonce jsem se zlepšil i v seběhu – asi by to chtělo ještě pár okruhů přidat . U Bezruče jsem kolem 9:15, v takovém čase už nemá cenu pokračovat nahoru – za 45 minut bychom to určitě nikdo nedali. Vilém to už pojistil i tím že se převlékl do civilu . Ještě musím zmínit jeden doplněk, který jsem používal a to protiskluzové návleky KAHTOOLA MICROSpikes. Je to opravdu parádní pomocník do těžkého terénu, nestalo se mi že bych někde podklouzl nebo že by mi při záběru podjela noha. Jediná nevýhoda se objevila, když jsem běžel 2 okruhy v kuse (více než 3 a půl hodiny), tak mě MICROSpikes začaly tlačit do prostředníčků na obou nohách, při jednokolovém výběhu se to nestávalo. Takže pokud chce někdo opravdu zdatného pomocníka pro běh v těžkém zimním terénu, tak můžu MICROSpikes jedině doporučit.

 

Statistika jednotlivých kol

 

Lumír doběhl už před čtvrt na deset. Jaké to štěstí, že měl na začátku střevní problémy. Jinak bych musel jít nahoru posedmé i já… :o))). Ptali jsme se hned, jak to vypadá s Kobrama. A opravdu toho po dvanácti okruzích nechali. To znamenalo, že jsme přeci jen dosáhli na bednu v kategorii. Hurá! Závěrečný ceremoniál se však Liborovi Uherovi vůbec nepovedl. Čekali jsme 2 a půl hodiny v mrazu a pak se ve spěchu vyhodnotilo jen celkové pořadí jednotlivců a nejlepší týmy celkově. Naštěstí se vše napraví a 11.2 je připraveno vyhlašování vítězů v kině Petra Bezruče ve Frýdku Místku společně s promítáním filmu o Beskydské sedmičce. Škoda, že je Lumír opět na Maltě. Budu tak muset na bednu při vyhlášení jen sám. Tak pak už nás čekala jen cesta domů a už jen samé příjemné aktivity jako je třeba spánek.

A příští rok uvidíme jak to dopadne, ale minimálně 14 musíme dát . Přidá se někdo?

Web závodu kde naleznete i výsledky je tady www.lh24.cz

Oficiální fotogalerie, Fotogalerie pana Rašky 1 část, Fotogalerie pana Rašky 2 část, Fotky od FotoJarinko, Fotky Fren-mana, Fotky a článek na Bezvaběh.cz

Třetí ironman v sezóně byl těžký, ale v krásném prostředí.

Elbaman je taková třešnička na konci sezóny, koná se pravidelně na konci září na Elbě v Itálii. Ve stejný den se koná ironman (3,8-180-42) i halfiroman (1,9-90-21,1) obojí jako mistrovství Itálie. V té době je na Elbě ještě krásné počasí a tak se dá krásně si prodloužit léto. Horší je to ale už s přípravou, kdy u nás již v září není počasí ideální. Účast na Elbamanovi jsem plánoval už déle, ale nevěděl jsem ještě ve kterém roce. Rozhodnutí jet Elbamana už letos padlo po nepovedeném Slovakmanovi v Piešťanech, který měl být mimochodem vrcholem sezóny .

Na Elbu do Marina di Campo jsme dorazili ve středu odpoledne a ubytovali jsme se v kempu La Foce, který leží hned u pláže. Počasí na dovolenou je ideální teploty přes 30 °C, to nechci vidět to trápení na trati . Trošku nevýhoda kempu je, že leží na druhém konci zátoky a do centra města je to asi 2 kilometry po cestě nebo kilometr po pláži. Normálně by to nebyl problém, ale chodit každý den téměř 2km po pláži s Kubou (cca 20 kg) na krku není žádný med, takže “ideální” ladění na závod . Ve vedlejším kempu byl ubytovaný kamarád Tomáš Malátek (jel na Elbě svého prvního halfironmana), tak jsme se hned domluvili na čtvrtek na společné plavání a projížďku trati kola. Před obědem jsme si dali 2km plavání v neoprenu v moři, byla to moje první zkušenost a můžu potvrdit že s neoprenem se v moři snad nedá utopit jak nadnáší. Horší to bylo po obědě, kdy jsme vyrazili na kolo a fakt je to nářez – kopce, kopce a vítr. Trať je to nádherná, ale na pohodovou turistiku, kdy se kocháte krajinou a nikam se nehoníte, ale jet na tom 180 km a ještě závodit to opravdu ne . V pátek proběhla registrace a pasta party, ta mě trošku zklamala. V sobotu dopoledne rozprava a večer kolo do depa, z toho jsem měl trošku obavy protože to bylo poprvé a narušilo mi to zažitou přípravu před závodem . Příjemná je předpověď počasí na neděli, den závodu kdy se má zatáhnout a možná mírný déšť, takže trápení ve vedru se snad nebude konat .

Plavání je rozděleno do dvou okruhů s výběhem z vody a v případě horšího počasí hrozí v druhé polovině okruhu větší vlny. Cyklistika se jede ve třech okruzích, kdy v každém okruhu nastoupáte asi 1000  výškových metrů, díky tomu, že je to ostrov tak fouká vítr a když si chcete odpočinout při sjezdech tak to nejde, protože tam jsou 180° zatáčky a místy špatný asfalt – fakt pěkné. Běh je pak ve srovnáním s kolem 5 okruhová pohodička po rovině – takže ideální závod na ukončení sezóny. Hlavně na běhu jsou pak příjemné úseky vedoucí centrem Marina di Campo, kde je kolem trati plno fandících diváků, to bohužel chybí na závodech u nás.

Trať kola

Trať běhu

V neděli vstáváme po 4 hodině, je tma, zima a jsem totálně nevyspaný. Němečtí sousedé v kempu to trošku přehnali s alkoholem a řvali až do 1 hodiny ráno. Ale co to mě přece nemůže rozházet, to už znám z Otrokovic. Z kempu vyrážíme kolem tři čtvrtě na 6. V depu je totální tma, takže případný budoucí účastníku vem si čelovku – já jsem ji samozřejmě nechal ve stanu. Zkontroluji kolo, dofoukám, skočím na záchod a přesouvám se na asi 400 m vzdálenou pláž kde je start. Blíží se 7 hodina a pořád je tma a zima, proto jsem tentokrát už v neoprenu delší dobu abych se zahřál. Asi za 10 minut 7 se konečně začíná rozednívat a opravdu to vypadá, že předpověď počasí vyjde a bude pod mrakem. Na startu se stavím do druhé řady a v 7:00 je odstartováno. Je nás kolem 180, ale žádná tlačenice ve vodě není a vše probíhá bez problémů. Po pár desítkách metrů se zavěsím za nohy nějaké ženě (to že je to žena poznám podle jiné barvy čepičky ) a vydržíme spolu za občasného střídání až do konce plavání, po závodě zjišťuji že to byla Češka a celková vítězka Ladislava Císařová. Plave se mi dobře, jen ve druhé části okruhu jsou takové dlouhé vlny kdy mám chvílemi pocit jako na houpačce. Nakonec to všechno přežiju a po hodince to mám za sebou, z vody vybíhám kolem 15. místa celkově – to vím že na cyklistice nemám šanci udržet.

První depo je delší než obvykle protože se musí běžet asi 400m z pláže, ale to mi nevadí aspoň se trošku srovnám po tom houpání ve vlnách. První depo proběhne bez problémů a už jsem na trati. Plán na kolo mám 6:30, kdy bych chtěl jet okruh v průměru za 2:10. Nejprve se projede centrem Marina di Campo a hned za městem se sjede z okruhu a začíná první stoupání do Saint Ilario, nahoře je občerstvovačka a po stejné cestě se sjíždí dolů a najede na okruh. Cestou nahoru potkávám čelo, které si to už valí dolů. Na čele jsou dva Češi Tomáš Bednář a Tomáš Martínek, na kole ale bohužel vedoucí pozici neudrží a skončí na 20. a 27. místě. Ve stoupání mě předjíždí několik soupeřů, ale nic si z toho nedělám do cíle je ještě daleko. Po návratu na okruh začíná příjemný houpavý úsek trati kdy je opravdu na co koukat a dá se i dobře jet, stoupání v pohodě a sjezdy taky. Občas nějaká prudší zatáčka, ale ty už znám ze čtvrteční vyjížďky a tak to pěkně ubíhá až do 27. kilometru kdy začíná celkem prudké asi 3 km dlouhé stoupání, před tím ještě projedu občerstvovačku kdy si nestihnu nic vzít – je umístěna trošku neštastně hned po sjezdu a za zatáčkou, takže pokud to nevíte tak ji ani nečekáte – no nic ještě tudy pojedu 2 krát . Stoupání mám za sebou a po krátkém sjezdu začíná nejtěžší úsek trati – 8 km stoupání do Marciany. Je to fakt výživné a nekonečné stoupání, o čem se přesvědčím hlavně v posledním okruhu. Nahoře z Marciany se pak pokračuje do Poggia, jsou to zase takové krátké sjezdy a výjezdy. V Poggiu začíná sjezd do Marciany Mariny. Kdo si myslí, že si tady odpočine tak je na omylu, sjezd je to fakt nepříjemný samé 180° zatáčky v kombinaci se špatným asfaltem. Z Marciany Mariny se pokračuje po zvlněné trati do Proccia, zase je na co koukat, ale tady už na to nemáte moc pomyšlení. V Procciu se vystoupá poslední kopeček a sjíždí se do Marina di Campo, je to asi nejpříjemnější úsek trati kdy se mírně klesá a je to bez zatáček. V Marina di Campo se projede zase centrem, kde je kolem trati špalír diváků (škoda že nejsou ve stoupání do Marciany) a jede se do druhého okruhu. První okruh jsem zvládl za 2 hodiny a něco a cítil jsem se dobře. Ve druhém okruhu se začali na trati objevovat závodníci halfironmana, kteří startovali 8:30. Pro mě to byla asi nejhorší část závodu po psychické stránce, kdy jsem měl v nohách asi 90km a kolem mě se valil jeden závodník za druhým. Bylo to hodně deprimující a hodně mi to ničilo morálku. Druhé kolo jsem zvládl asi za 2:15 což bylo ještě podle plánu, ale už jsem začínal cítit že to bude jen a jen horší. A taky že jo, třetí okruh byl totální očistec, už žádné kochání se krajinou ale tvrdá dřina, hlavně stoupání do Marciany bylo hodně kruté. Tam jsem chvílemi přemýšlel co tady vůbec dělám a nedokázal jsem si představit, že poběžím ještě maraton. Tak tuhé nohy jsem snad ještě nikdy neměl. Nakonec jsem zvládl i třetí okruh a v katastrofálním čase 6:50 jsem byl ve druhém depu.

Po příjezdu do druhého depa jsem čekal, že když se postavím tak se mi podlomí nohy a spadnu na zem. Naštěstí se to nestalo a tak jsem i s kolem zkusil kousek běžet a ono to šlo . V depu jsem si v klidu na židličce přezul boty, něčeho se napil, něco snědl a s optimismem vyrazil vstříc maratonu. Začal jsem volně a postupně se dostával do tempa. Na trati byly co 2 kilometry bohatě zásobeny občerstvovačky a hlavně plno diváků, kteří fandili a hnali mě dál. 2 okruhy uběhly hodně rychle a běžely se mi bez problémů, na trati fandila Kamča s Kubíkem, kamarádi z Česka a rodiče mi dělali podporu a podávali mi co jsem zrovna chtěl. Bylo sice pod mrakem, ale teplo bylo i tak a každý další okruh byl horší a horší. Vyloženou krizi jsem neměl žádnou, jen ve 4. okruhu jsem trošku ztratil motivaci a zpomalil. Konečně je tady poslední okruh a já dostávám zase chuť běžet, během posledních 8km se mi podaří přeběhnout asi 10 soupeřů. Co se mi ale nepodaří je stlačit celkový čas pod 12 hodin To mě trošku mrzí, ale jsem rád, že po nic moc výkonu na maratonu za 4:06 jsem v cíli. Celkový čas mám 12:06:13 - můj nejdelší ironman. To stačilo na 40. místo celkově a 9. v kategorii.

Finiš do cíle

Na Elbě je opravdu krásně a v kombinaci s dobře zorganizovaným závodem je to ideální místo da dovolenou, takže určitě všem doporučuji si tam zajet. Sice závod je náročnější, ale za tu námahu to stojí . My jsme pak na Elbě zůstali až do středy a užili si sluníčko, pěkné počasí, pláž a moře. Nakonec z celého pobytu byl jeden den zatažený a to přesně ten závodní. Jo a v pondělí v noci jsme to německým sousedům vrátili i s úrokama .

Arrivederci in Elba

Výsledky tady a tady.

Ideální běžecké počasí a bloudění na trati.

V Porubě na Štěpána už nesmíme chybět, letos se k nám přidala i Karolína. Na rozdíl od Vánočního krosu před třemi dny bylo téměř ideální běžecké počasí, teplota kolem 6 °C, na cestách žádný sníh nebo led a skoro bezvětří. Vilém šel do závodu s cílem zopakovat loňský čas, Karolína si to šla zkusit a já jsem měl v plánu se dostat do nějaké čelní skupiny a vydržet tam co nejdéle.

Vilém popisuje průběh závodu takto: “Co se týče mně, tak jsem přepálil začátek. Běželo se mi super a ještě někde kolem Kauflandu jsem měl na dohled v dáli Lumíra. Bohužel jsem ještě před přeběhnutím Opavské v Třebovicích dostal krizi, které jsem se už nezbavil až do cíle. Od té chvíle mě neustále někdo předbíhal. V polovině závodu, na kruháči, koukám na hodinky a 29:30 pořád dávalo naději na čas pod hodinu, ale nešlo to. Nahoře, než se přebíhalo znovu Opavskou, u koleji mě doběhl Vlastík Klapka s Marcelem Bodym a s Tomášem Malátkem. Nebyl jsem schopen se jich zachytit a utekli mi. V cíli jsem byl za 1:01:24, což je o 2 minuty horší čas než loni a jsem z toho hodně zklamaný. Paradoxně to byl však nejlepší čas za Fugu ... :o)))))”

Já jsem odstartoval dobře a bez problému jsem se dostal mezi soupeře se kterými jsem chtěl běžet. Běželo se mi dobře, až jsem se musel nutit k tomu abych zpomalil a zbytečně nepřepálil. Za Tescem jsem se na dohled zachytil za skupinku běžců a běžel s nimi. Vše probíhalo bez problémů, žádné krize a měl jsem i chuť v druhé polovině zrychlit a dostat se před pár soupeřů, v půlce trati jsem se pohyboval kolem 17. místa. Problémy začaly na sídlišti v Pustkovci, v této části závodu jsme překonali nejvyšší bod trati a až do cíle je to už pořád z kopce, bohužel skupina co jsem s ní běžel na dohled, zapomněla odbočit a pokračovala rovně dolů, místo aby běžela k Opavské ke kolejím VŠB – já jsem bohužel pokračoval stejně . Tímto pro mě závod skončil, zvolnil jsem a nechal se doběhnout dalšími nešťastníky. Seběhli jsme až na Martinovskou a po stejné trati akorát obráceně jsme pokračovali do cíle/startu. Trošku mě to seběhnutí mrzí, dle výsledků ostatních soupeřů to mohl být pěkný čas – pod 50 minut. Ale na druhou stranu “zkrácení” tratě znamenalo celkově asi 16 km, což zase byl pěkný tempový trénink.

Pro Karolínu to byla další z letošních premiér a dopadla celkem dobře. Podařilo se jí porazit Dědka Beskydského a do cíle doběhla za 1:07:15.

Výsledky. Fotky od Radima, MK Seitl, Lašský běžecký klub.

Sníh, mráz a stejný čas jako loni.

Vánoční kros v Bělském lese je další z mých tradičních závodů, letos jsem se zúčastnil už po čtvrté. Ráno se mi na závod vůbec nechtělo, byl napadlý sníh a teplota kolem –4 °C a navíc jsem jel sám. Na startu se sešlo kolem 80 závodníků a běžely se 2 okruhy, celkem něco kolem 6 km.

V 10:30 bylo odstartováno a začalo se hned zostra, já jsem na startu trošku zaspal a tak jsem ze začátku musel přidat a dostat se ke svým soupeřům. Asi po 1km se mi vedoucí skupina začala vzdalovat a kolem mě nikdo nezůstal, jen první žena Tamara Stonová, s ní jsem oběhl první okruh v čase 11:18. Druhé kolo jsem se snažil držet stejné tempo, což se mi podařilo na 100% a v cíli jsem byl za 22:36 na 15. místě celkově. Čas jsem měl o 2 sekundy pomalejší než loni, ale vzhledem v současnému typu tréninku jsem nadmíru spokojen.

Výsledky. Foto MK Seitl.

Téměř letní počasí a opět přes 200 lidí na startu.

Visaláje jsou pro své mírné stoupání u mne na prvních místech v oblíbenosti lysacupových etap. V nádherném sobotním počasí jsem se proto na hory vydala s chutí. Místo zimních radovánek nás přivítala teplota postupně stoupající až k 17 °C. Škoda jen, že SK Fuga jsme na úpatí Lysé hory reprezentovali pouze dva – Lumír a já.

Na startu jsem se postavila spíše do předních pozic, což byla při 204 závodnících dost odvaha. Ale poté, co mě minulo přes sto běžců, jsem si vybudovala celkem stabilní pozici, ve které mě drželo hlavně vědomí, že jedna z mých soupeřek, která mi to už několikrát nandala, je za mnou. Zpočátku jsem držela svižné tempo, které jsem se snažila rozbíhat hlavně v krátkých úsecích klesání. Druhá polovina už byla více chodící, zvláště pak, když jsem zjistila, že můj běh do prudkého kopce je pomalejší než chůze sousedního závodníka. Pod poslední sjezdovkou (jak je již tradicí) jsem se potkala s Lumírem, kterého jsem pohledem uprosila, aby se mnou vyběhl ještě jednou. Vzpomínám si, že posledně jsem sjezdovku dokázala zdolat celou v kuse během, letos se mi to však nepodařilo. Připisuji to prvnímu lysacupu v sezóně a zároveň to chápu jako výzvu… Na vrchol jsem doběhla v čase 1:05, bohužel nevím, kolik to bylo loni. Soupeřku, která mi zpočátku dýchala na krk, jsem nechala za sebou, Dědek Beskydský mi ovšem oplatil porážku z Hornické desítky. Nezoufám však…do doby než budu Babka, si takovou fyzičku taky vybuduju .

Výsledky.

Video od Mira. Fotky od Ludi.

Pěkné počasí a 2 osobáky na 10km.

V sobotu 5. 11. 2001 se konal 26. ročník Hornické desítky za rekordní účasti přes 600 běžců. Za SK Fuga jsme byli ve třech – Karolína, Adam a já.

Pro Karolínu to byla premiéra na trati 10km:

“Tak zase další premiéra! Tentokrát to byl běh na 10 km. Po Kobeřickém půlmaratonu jsem na start nastupovala svižně s vidinou rychlého závodu… Zatímco v Kobeřicích jsem se ze začátku musela šetřit, abych tak dlouhou trať zvládla, tady jsem se rozhodla držet rychlejší tempo.

Ještě nikdy jsem se neúčastnila tak velké sportovní akce. Hlavního závodu se účastnilo přes 600 lidí a začátek byl skutečně chaotický, ale zároveň i povzbuzující - předbíhání jednoho závodníka za druhým vykoná své. Bohužel od půlky prvního kola se situace obrátila, neboť nás začali dobíhat závodníci na 3 333 m, kteří si to mohli dovolit rozbalit naplno už v prvním, a pro ně taky v jediném, kole. Ve druhé třítisícovce dav znatelně prořídl, už jsem vnímala i okolí, kudy vlastně běžím. Ke konci tohoto kola se kdesi za mnou ozvalo zběsilé pískání cyklisty předjezdce, který vedl do cíle prvního závodníka. Krátce po něm proběhl rádoby nenápadný Keňan, se třetím a čtvrtým závodníkem jsem se viděla na cílové rovince. Přede mnou bylo ještě poslední kolo, mobilizovala jsem zbytky sil a dávala si za jednotlivé cíle předbíhat závodníky přede mnou. Kupodivu se mi to celkem dařilo a předběhla jsem i pár známých tváří, kterým jsem to dlužila…což vždycky potěší ;-)

Konečný čas 0:48:48, magický, jako samo naše logo FUGA…”

Adam už zkušenosti s desítkou má ale ve Frýdku byl poprvé:

“Letos mi konečně vyšlo zůčastnit se tohoto závodu. V předchozích několika letech mi do toho vždy něco důležitějšího vlezlo. Po letní sezóně jsem si dal chvilku pauzu, ale v průběhu října už jsem toho docela dost naběhal - na moje poměry :-) . Bylo to dáno i tím, že už jsem nejezdil na kole, takže na to bylo více času. Většina tréninků byla v pohodovém tempu a těch tempových bylo velmi málo, tak jsem byl zvědav co to udělá při závodě. Než jsem přišel na start, tak už tam stálo spousta lidí, tím pádem jsem vybíhal spíše z té druhé části pole. V prvním kole jsem většinou pořád předbíhal - to se mi líbilo :-) pak už se to ustálilo. V půlce závodu jsem kontroloval mezičas - bylo tam 21:20 a říkal jsem si, že by to teoreticky mohlo vyjít na osobák, který mám 42:10. Nakonec to ale nevyšlo, s výsledným časem 42:34 jsem ale i tak spokojen. Možná, pokud bych stál v první linii na startu - ale to by mě asi někdo zase zašlápnul. V závěru jsem měl ještě nadosah předběhnutí Viktora z BK SAK, ale už mi nevyšlo při závěrečném zrychlení stáhnout jeho náskok - chyběly 2 sekundy.”

A nakonec jak závod prožil já:

Hornická desítka už pomalu patří mezi mé tradiční závody (byl to můj už třetí start), loni se dokonce poprvé zúčastnil i Kubík a skončil na 3. místě. Letos to už měl mít horší, startoval totiž dohromady s o rok staršíma, a ve 4 rocích je to velký rozdíl. To ho ale vůbec neznervózňovalo a ještě 15 minut před startem si v klidu spal v autě. Sice se za chvíli vzbudil, ale hned bylo jasné že to letos nebude ono. Nakonec se postavil na start, ale v klidu to vyklusal a do cíle doběhl někde vzadu – no co se dá dělat, příští rok poběží naopak s mladšíma tak to bude lepší .

Pro mě je to testovací závod jak na tom jsem na začátku přípravy na novou sezónu. Takže cíl byl jasný, překonat loňský čas, ať jde vidět meziroční zlepšení a dá mi to chuť do dalších tréninků. Hornická desítka je největší závod na Severní Moravě a tak vypadá i startovní pole, tento ročník dokončilo přes 600 závodníků. Po loňské zkušenosti se špatným stratem jsem se snažil startovat co nejvíce zepředu. Sice to bylo lepší než loni, ale i tak prvních 200m bylo jen proplétání mezi soupeři. První okruh ze 3 jsem běžel za 12:20 a bylo mi jasné že to neudržím. Druhý jsem ještě pocitově běžel v pohodě, ale zpomalil jsem. No a třetí okruh bylo už jen trápení a držení pozice a tempa – šlo cítit že mi chybí naběhané kilometry. Do cíle jsem se dostal za 38:23 – na to trápení je to skvělý čas a doufám že mi příští rok na jaře vyjde nějaká desítka, kde zkusím běžet ještě lépe.

Fotky MK Seitl.

Výsledky.

První etapa a pořádné trápení na trati.

Je neděle 6. 11. 2011 a začal další ročník Lysacupu. První etapa se sice běží z Frenštátu pod Radhoštěm na Velký Javorník, ale i tak to bylo maso. Slavnostní zahájení proběhlo pod skokanskými můstky, Jiří Raška předával trikoty vedoucích závodníků dle loňských výsledků a dokonce to točila i Česká Televize. Za SK Fuga jsem dnes startoval sám, doufám že v příští etapě se už někdo přidá.

Rozpis letošního ročníku Lysacupu:
1.    6.11.2011    ne    10:00    Velký Javorník    prolog
2.    12.11.2011    so    10:00    Visaláje   
3.    20.11.2011    ne    10:00    Šance   
4.    26.11.2011    so    10:00    Rajská Bouda    mistrovství
5.    4.12.2011    ne    10:00    Ostravice Mazák    NEW
6.    10.12.2011    so    10:00    Hotel Bezruč   
7.    17.12.2011    so    16:30    Krásná    NIGHT !!!
8.    31.1.2011    so    9:00    Ostravice hřiště    silvestrovská
9.    8.1.2012    ne    10:00    Rajská Bouda   
10.    14.1.2012    so    10:00    Lubno- Bystré    NEW
11.    21.1.2012    so    10:00    Visaláje   
12.    28.1.2012    so    10:00    Krásná   
13.    4.2.2012    so    10:00    Ostravice     3in1
14.    12.2.2012    ne    10:00    Šance   
15.    18.2.2012    so    10:00    Hotel Bezruč   
16.    25.2.2012    so    10:00    Rajská Bouda    finále

Kolem 10:15 se přes 200 závodníků přesunulo na start závodu a po chvilce bylo odstartováno a začalo se pěkně z ostra. Novinkou této etapy bylo zařazení 1km okruhu a následného výběhu 400 schodů, které vedou nahoru ke skokanským můstkům – tady začal pravý Lysacup.

Schody se mi běžely, chvílemi šly, ještě relativně dobře. Po výběhů schodu následovala rovina kde mi to vůbec neběželo, ale nakonec jsem se rozběhl a dostal do tempa. Někde kolem půlky závodu jsem zakopl o kořen schovaný v listí a spadl, to jsem ještě v pohodě rozběhl, ale asi po 50 metrech jsem spadl po druhé a závod pro skončil – sice jsem to nezabalil ale už jsem se nedostal do tempa a ani psychicky jsem na tom nebyl dobře. Trápil jsem se, přemýšlel o tom že to vzdám a předbíhal mě jeden soupeř za druhým. Naštěstí jsem chmurným myšlenkám odolal a asi 500m před cílem se rozběhl a v závěrečném stoupání jsem předběhl asi 10 soupeřů. V cíli jsem neměl ani chuť se moc zdržovat a tak jsem otočil hned běžel dolů. Takže příští týden z Visalájí to už bude na Lysou a věřím že se mi poběží lépe.

 

Fotky jsou tady, tady a video.

Výsledky.

6. místo v kategorii a zlepšení času z loňska o 24 minut.

27.8. 2011 se konal ve Žďáru nad Sázavou 9. ročník závodu ve středním triatlonu Pilman 2011. Letos jsem se zúčastnil pouze sám, Vilém byl nemocný a ostatní z SK Fuga zatím na dlouhé triatlony nejezdí – uvidíme jak to bude příští rok, Adam se snad odhodlá k premiéře . Pilman patří mezi težší závody a to hlavně kvůli kopcovité trati kola i běhu - kolo má 93km a převýšení přes 1000m.

Sobota začala nádherným počasím a vypadalo to, že budou pokračovat tropické teploty předchozích dnů. Hodinu před startem došlo k oficiálnímu přeměření teploty vody a naměřili 23,3, což znamenalo že se bude plavat bez neoprenu. V 11:00 byl závod odstartován a více než 100 závodníků se vrhlo do Pilské nádrže vstříc 1,9km plavání. Plavalo se ve dvou okruzích s jedním výběhem z vody. První okruh proběhl bez problému a já jsem se pomalu začínal dostávat do tempa. Ve druhém okruhu začalo více foukat, což přineslo vlny a taky došlo k posunutí první bojky. Vlny začaly trošku zlobit, ale už jsem byl dobře royplavaný tak to celkem šlo. Do prvního depa jsem se dostal za 32 minut – na to že to bylo bez neoprenu, tak to nebylo špatné.

Cyklistická trať byla ve třech okruzích a bylo na ní několik nepříjemných stoupání a úseků se silným protivětrem, navíc se zatáhlo, ochladilo a vypadalo to na déšť – naštěstí začalo pršet až jsem byl v cíli. Loni jsem se na kole celkem trápil, a proto jsem měl z trati respekt. Kopce se mi jely dobře a dokonce jsem i předjížděl soupeře, horší však byly sjezdy a rovinaté useky – tam mi to vůbec nejelo. Neví jestli to bylo tím, že jsem jel bez hrazdy nebo špatným tlakem v pláštích. Po prvním okruhu mě dojela Simona Vykoukalová – favoritka na vítězství mezi ženami, tak jsem se za ní pověsil a snažil se ať mi neodjede. Ve stoupáních jsem ji ujížděl, ale ona mě zase sjížděla ve sjezdem a rovinatých úsecích. Nicméně jsem do druhého depa dojeli společně. Cyklistiku jsem zvládl za 3:01, s takovým časem jsem byl nadmíru spokojem. Oproti loňsku to bylo zlepšení o necelých 20 minut a navíc jsem se cítil v pohodě a těšil se na běh.

Závěrečný půlmaraton byl také ve třech okruzích. Počasí se ještě zhoršilo a na běh nám připravilo teplotu kolem 15°C – chvílemi mi bylo dost zima. První okruh jsem začal pocitově ironmanským tempem a čekal jsem jak to půjde. Bohužel jsem neměl stopky a tak jsem vůbec nevěděl jak rychle běžím. Tempo jsem kontroloval na otočce dle rozestupů od ostatních závodníků. Druhý a třetí okruh jsem postupně zrychloval a předběhl několik soupeřů. Asi kilometr před cílem mě doběhl jeden soupeř, to jsem si řekl že už to nesmím pustit a chytl jsem se ho. On měl v plánu to samé a tak jsme začali stupňovat tempo až hluboko pod 4 minuty na kilometr, podařilo se nám seběhnout ještě jednoho soupeře, který se k nám připojil. Tak jsme pokračovali asi 100m před cíl kde soupeři už nevydrželi nasazené tempo a zpomalili. Půlmaraton jsem nakonec zvládnul za 1:37, vzhledem k profilu trati to byl výborný čas. V cíli jsem se cíli naprosto v pohodě a přišlo mi to strašně krátké .

Celkový čas jsem měl 5:12 a skončil jsem celkově na 36. místě a v kategorii na 6. místě. Po protrpěném Slovakmanovi to byl povedený závod a uvidíme jak to půjde na konci záři na Elbamanovi.

Byl to letos můj třetí závod po Czechmanovi a Moraviamanovi, zařazený do Českého Poháru v dlouhém triatlonu Ford Czechman Tour, ve kterém jsem na 5. místě v kategorii.

Výsledky.

Fotografie z cíle, Czechman tour, Jitka Sečková.

Vítězi se stali Lukáš Krpec a Karolína Feberová

Máme za sebou další ročník Albrechtického triatlonu. Přes hrozivou předpověď deště nás uvítovalo slunečné, ale větrné počasí. Do závodu, který byl letos součástí moravskoslezského poháru v triatlonu, nastoupilo 49 závodníků v soutěži jednotlivů a 3 štafety. Podle odprezentovaných jmen byl v závodě mužů jednoznačným favoritem Lukáš Krpec a v závodě žen se zdálo, že by mohla být favoritkou již dvojnásobná vítězka tohoto triatlonu Karolína Feberová. Díky větrnému počasí se na těrlické přehradě objevily docela velké vlny a někdy to připomínalo plavání v moři. Z tohoto důvodu odstoupili v plavecké části 2 závodníci. Nejrychleji zaplaval stejně jako loni Jan Palider, hned za ním vylézal z vody Lukáš Krpec. S míronu ztrátou pak další závodníci Harvey, Pokorný, Kornes, Krajcovic a Heczko. U žen byly rozdíly po plavání mezi prvními třemi ženami minimální. Vítr byl nepříjemný i na cyklistické části závodu. Zejména znepříjemňoval tu část trati, kdy ze muselo vystoupat z kruhového objezdu v Albrechticích na Pacalůvku. Na kole nestačil Jan Palinder a propadal se dozadu. Lukáš tak jel na čele sólo jízdu. Za ním pak Radim Pokorný s Krajčovičem a nějakou dobu s nimi jel ještě Kevin Harvey. Pak následovala větší skupina tvořená oběma poláky, které dojel Lumír Hlaváč, Petr Kloda, Petr Malčík a zůstal v ní Honza Palider. U žen byla situace na cyklistické části jednoduchá. Mezi závodnicemi se utvořily postupně větší rozestupy. Vepředu Karolína Feberová, za ní Kristína Skalická a na třetí pozici se usadila Míša Waloszková. Lukáš Krpec si na běhu kontroloval svou pozici a s velkým přehledem zvítězil. Druhý doběhl Jan Krajčovič a třetí příčku obsadil díky nejlepšímu běhu dne Petr Kloda. Na Radima Pokorného tak zbyla bramborová medaile, zvítězil ale v kategorii M2 nad 40 let. Domácí závodník Lumír Hlaváč doběhl celkově šestý. V soutěži žen se na běhu nic nezměnilo. Zvítězila domácí Karolína Feberová, před Kristínou Skalickou a Míchaelou Waloszkovou.

Závěrem chci poděkovat všem závodníkům za účast. Doufám, že se vám závod líbil, a že se sejdeme v Albrechticích za rok znovu. Taky děkuji Marušce Hlaváčové i všem dobrovolníkům za organizaci závodu.

Tady jsou výsledky.

A fotky od R.Matery, M.Kravčíka, Radima, Viktora.

Záznam TV Polar.