Ostravský čtvrtmaraton 2015

by Radan 28. October 2015 18:05

Už se to začíná lepšit …

Konečně mám chuť tady něco napsat, po všech problémech a krizích, které mě od prázdnin provází, jsem si konečně zaběhl něco, s čím můžu být spokojený. Na státní svátek 28.10. se v Ostrave Porubě na Hlavní třídě běhá tradičně čtvrtmaraton, letos v nádherné slunečném počasí, 15st. teplo, takže pohoda na trenýrky a tričko. Chtěl jsem běžet tak pod 45 minut (10,5 km), osobák mám tady 44:30. Na startu bylo 280 běžců a rozběhlo se to celkem z ostra, prvních 500 m nejprve do cíle mírným stoupáním a pak 6 okruhů po Hlavní třídě (do poloviny od McDonalda ke kruháči). Chtěl jsem udržet tempo pod 4:10 na km, nakonec to bylo v prvních třech kole za 4:06, ve čtrtém kole trochu krize, takže tak 4:12 na km, ale poslední kolo už jsem chtěl utrhnout jednoho borce, který se se mnou pořád držel, ale mému poslednímu kilometru za 3:42 min neodolal a odpad .. V cíli nakonec za 43:03, celkově 40.místo, takže trochu posun a konečně dobrý pocit z běhu po dlouhé době.

Výsledky čtvrtmaraton

Tags:

Závody 2015

Ironman Kalmar 2015

by Radan 22. August 2015 23:18

Poprvé na Ironman

Jak se říká, všechno je jednou poprvé, a těch poprvé, které se mi staly v půlce srpna, bylo až přespříliš. Loni jsem si říkal, že by bylo dobré si vyzkoušet poprvé nějaký mega závod na dlouhých triatlonových tratích, nejlépe rovnou ze série Ironman a zároveň i v nějakém zajímavém místě. Prostudoval jsem všechny možné informace a blogy a volba padla na Švédsko, jednak relativně blízkou zemi (jen cca 650 km přes Polsko, pak 12 hodin trajekt a jste téměř na startu), jednak zemi, kterou jsme s Lenkou chtěli trochu více poznat. Počasí v létě je k triatlonu parádní, teploty okolo 23 stupňů jsou pro Švédy extrémní vedro, takže pro našince úplný ráj. Poprvé jsme se tedy s rodinou vydali do této země, která je nádherná, krásná příroda, parádní bydlení v kempu přímo v Kalmaru, cca 3 km od startu a cíle, počasí azurové, 23 stupňů, jen trochu silnější vítr od moře. Až na tu švédštinu, které není rozumět ani slovo, hned jakmile člověk sjede z trajektu tak si připadá jako v nekonečném obchodním domě IKEA, kde každý nápis připomíná jen název nějakého kusu nábytku.

I když by popis Švédska a okolí Kalmaru stál za to, nebudu zdržovat a rovnou k skočím k závodu – Kalmar je malé městečko na jihovýchodě Švédska a Ironman akcí doslova žije. Cíl je přímo na hlavním náměstí, běh se klikatí centrem městečka okolo místních obchodů a restaurací, vše je lemováno davy fanoušků, kteří podporují úplně každého, často jako by jste probíhali špalírem lidí při Tour de France, a celé město, včetně cílové tribuny bylo plné až do posledního závodníka do 23 hodin ..

Plavání startovalo v 7 hodin, nejprve profíci, pak age groupy, na startu byly startovní koridory podobně jako na velké běžecké závody, tedy podle předpokládaného času plavání, do koridorů se seřadilo všech 2200 účastníků a postupně postupovali do vody cca po 5  lidech, takže žádná brutální mlátička na startu. Moderátor ráno oznámil teplotu vody 21 stupňů, celkem tedy příjemné, jen “little bit breezy” což jsem nejprve přesně nepochopil, ale zjistil po několika tempech ve vodě. Optimisticky jsem si naplánoval čas plavání okolo 1:15, po několika metrech mi ale došlo, že “little bit breezy” jsou vlny jako prase … Poprvé jsem tedy zkusil, co to je bojovat nejen s 3,8 km plavání a se soupeři mlátícími mě do různých částí těla nejen okolo bójek, ale také bojovat s vlnami, které první 500 m šli přímo proti, pak 1,5 km z boku, pak střídavě zezadu a z boku, jen posledním 200 m se plavalo v klidné vodě v zátoce. Poprvé jsem také zažil plavání v celku celých 3,8 km, nakonec na 1:31 hod. Vysněný čas pod 11h tím pádem odletěl hned po plavání.

Swim

Kolo opět v jednom okruhu, nejprve se jede z Kalmaru přes unikátní 6 km most na ostrov Oland, tam se krouží 120 km, pak se vrací zpět na pevninu a projede ze zbytek vesničkami okolo Kalmaru. Podle informací z předchozích ročníků jsem věděl, že na mostě bude foukat a trochu taky na ostrově, takže jsem raději svá vysokoráfková kola nechal doma a zvolil nižší ráfky. No a vyplatilo se, na mostě vážně foukalo, s čerstvými nohami jet na rovině průměr 21 km/h byl celkem výkon. Jak viděl lidi kolem sebe s diskovými koly a velkými ráfky, kteří nebyli schopni udržet rovnou stoupu a šněrovali to po cestě sem a tam, mnul jsem si ruce. Za mostem se vítr trochu uklidnil, ale bohužel jen na chvíli, po 10 km to začalo znova a připadalo mi, že jedeme snad pořád proti větru, navíc na 60 km jsme jeli rozlehlou plání, kde nebylo nic jen větrné elektrárny, to jednomu přidá na sebevědomí.

 Bike

Tady se jelo na kole:

Oland  Bridge by CitizenFresh

Teprve na 80 km se to zlomilo a trochu vítr i pomohl, cesta zpátky do Kalmaru přes most už byl fičák, po 120 km to na rovině jelo bez problémů 45 – 50 km/h. Bohužel jsem si cca na 80 km nedal pozor a chvíli jel moc blízko za jedním závodníkem a hned jsem dostal modrou kartu a penalty box na 5 minut. Rozhodčí jsou tady nekompromisní a vše se hned trestá. Uznávám svou chybu, takže další poprvé – zastávka v penalty boxu. Na 140 km jsem dostal nějakou krizi a vůbec mi nešlo šlapat, vše šlo nějak ztěžka a spousta lidí mě také předjela, naštěstí na 160 km jsem se trochu vzpamatoval a začal zase předjíždět zpátky. Čas na kole celkem za 6:04 hod., když odpočítám 5 minut penalty box tak jsem to dal pod 6 hodin, a to se mi celkem líbilo v takovém větru.

Na běh jsem vybíhal vcelku v klidu, žádné křeče, ani nijak velká únava. Běh vede jak centrem městečka, tak po okolních parcích  a cyklostezkách. Překvapivě na teplotu 23 stupňů bylo celkem vedro díky jasné obloze, takže i sprcha z hadic od místních obyvatel přišla vhod. Do 5 km jsem běžel v pohodě v tempu okolo 5:15, pak ale začalo podivné šplouchání v žaludku, které postupně přešlo v křeče. Protože už jsem delší dobu nejedl, dal jsem do sebe rychlý gel, trochu vody a koly, nicméně rychlý gel byl stejně rychle venku a křeče se neustále zhoršovaly. Nejprve jsem běžel alespoň mezi občerstvovačkami cca po 2 km, pak vždy chvíli chůze, později už jen 100 m běh a chůze, nakonec jakýkoliv běh působil neskutečné křeče, až jsem se začal motat, tak jsem si na chvíli sednul, ale ani pak běžet nešlo … Takže po půlce maratonu jsem to odpískal, sice by to nějak dojít šlo, ale určitě ne doběhnout  a to trápení mi za to nestojí, strávit další 3 -   4 hodiny. Nevím, co ty křeče způsobilo, jestli slaná mořská voda, které jsem vypil celkem dost, nebo můj experiment s hovězím vývarem v bidonu na kole, nevím.  Takže žaluděční křeče – taky poprvé.

run

Alespoň mám motivaci se do Kalmaru ještě někdy vrátit, určitě je to krásný závod a krásný kus země, pokud tedy nenaplním svá předsevzetí hned po závodě, že se na všechny triatlony už vykašlu a budu se raději věnovat něčemu smysluplnějšímu Veselý obličej

Tags:

Závody 2015

Czechman 2015

by Radan 8. June 2015 21:46

Tropická půlka na úvod sezóny

Jako již tradičně sezona delších triatlonů začíná na počátku června  na polovičním triatlonu v Pardubicích, kultovním Czechmanovi. Letos byl Czechman rekordní ve všech směrech – největší počet účastníků (580 jednotlivců), ještě větší vedro než loni (32 stupňů ve stínu), ale také největší účast za náš klub a 100% dokončení závodu. Všichni jsem byli zvědaví, jestli se nám podařilo přes zimu něco natrénovat, zlepšit, jak budou fungovat nové high tech vychytávky a byly i velké ambice na osobní rekordy.

Po zmateném startu, kdy nikdo nevěděl, jestli už se plave nebo ne, jsme se vrhli do první, musím říct nejpříjemnější části závodu, do příjemně osvěžující vody pískovny v Hrádku. Díky chaosu na startu alespoň nenastala klasická kopanice, ale celé pole se hned roztáhlo.

Jako první šel z vody Lumír za 30 minut, následován Karolínou, Martinem, Honzou Malošíkem (cca za 32 minut), pak Adam, (35 minut), Vilém, Honza Hrabec, Karel (38 minut), Radan, Benny (40 minut). Karolína a Honza Malošík s pořádným vylepšením, ostatní tak nějak plus mínus ve standardu.

Velký počet účastníků se projevil na kole dost výrazně, v podstatě se nedalo ubránit draftingu, protože stále jela pohromadě velká skupina lidí, která se nedala roztáhnout, to navíc dělalo i dost problémy na některých úzkých cestách, kde se vešla tak maximálně dvě kola vedle sebe. Nicméně kolo to pěkně jelo, Lumír upaloval jako raketa a dal kolo za 2:24, za ním dojel Martin (2:42), Honza Malošík (2:40), pak Vilém (2:36), Radan (2:37), Adam (2:45), Karolína (Kája na kole překvapila za 2:49), Karel(2:47), Benny (2:52) a Honza Hrabec. Tady už Honza bral závod jen jako zpestření mezi státnicemi a promocemi, kdy na trénink nebylo před tím vůbec čas). Závod se vyvíjel zajímavě, až na Lumíra, který nám ukázal záda hned na začátku, jsme vzájemně bojovali a nic nebylo jisté.

Na běhu začalo pravé peklo, úseky ve stínu se střídaly s úseky na pálivém slunci. Já jsem zase udělal blbost, že jsem se rozběhl poměrně rychle a na 4 km jsem upadl do krize, takže procházka, gel, solné tablety a nějak se z toho vyhrabat. Před sebou jsem taky neviděl nic pozitivního, Viléma kráčejícího naštvaně po kraji cesty, Honzu Malošíka proklepávajícho si v lese křeče, Martinovi taky nebylo moc do řeči, jen Adam kolem mě proběhl ladným srnčím krokem a zmizel v dáli přede mnou. Kája statečně bojovala a potkávali jsme se se stejnými odstupy. Naštěstí jsme se nakonec všichni vzpamatovali a nějak se doplazili do cíle tohoto horkého pekla.

Na běhu Lumír zabojoval za 1:29 a to mu bránily v rychlejším běhu křeče, pak Adam za 1:47, ostatní tak plus minus okolo 2 hodin až na Bennyho, který má v Holandsku maximálně 15 stupňů teplo a musel si vytrpět tuto českou grilovací party.

A jak to dopadlo celkem:

Lumír – 4:29:37, celkově 30.místo,  5. místo v kategorii– osobák o 6 minut

Adam – 5:13:39, celkově 194. místo

Honza Malošík – 5:18:59, celkově 218. místo

Radan – 5:19:17, celkově 221. místo – osobák o 18 minut

Karolína – 5:29:31, celkově 280.místo, 4. místo v kategorii – osobák o 25 minut ! 

Martin – 5:36:00, celkově 321. místo

Vilém – 5:50:30, celkově 396.místo

Honza Hrabec – 5:51:50, celkově 401.místo

Karel - 6:10:18, celkově 466.místo

Benny – 6:24:39, celkově 502. místo

Celkové výsledky

Tags: , ,

Závody 2015

Pražský maraton 2015

by Radan 3. May 2015 21:05

Běžecká romantika

Na Pražském maratonu jsme dnes běželi dva – já a Karel. Původně mé očekávání bylo velké, alespoň na osobák, ale různé zdravotní problémy mé i dětí (díky čemuž jsem musel vynechat hodně tréninků) mne vrátily zpátky do reality, takže plán se smrknul na pohodový začátek a po půlce se uvidí. Ideálně jsem se chtěl dostat pod 3:20.

Pražský maraton je skutečně krásný a známku nejvyšší kvality si zaslouží nejen za prostředí a trasu, ale také za perfektní organizaci. Při startu Vám pustí Smetanovu Vltavu, to byl doják č.1, pak to pokračovalo během přes Pařížskou, Karlův most, okolo Národního divadlo … škoda, že Hradčany jsou tak na kopci, to by byl další super doják.

Po startu, když už se rozběhla celá masa lidí před mnou, jsem se ustálil na tempu okolo 4:40 a v poklidu si jej držel až do půlky, pak jsem si řekl, že sil je dost a cítím se dobře, tak jsem trochu přidal, ale spíše to bylo jen pocitově a tím, že jsem dobíhal a předbíhal jiné, než aby se to výrazněji projevilo na čase. Tak to šlo pěkně až do 36.km, kde jsem stále držek tempo na čas pod 3:20, pak ale přišla totální krize, nevím jestli hlaďák nebo co to bylo, začala se mi motat hlava a musel jsem výrazně zpomalit a pár krát přejít do chůze, hodil jsem do sebe železnou zásobu Carbo gelu, ale ani tak to moc nepomohlo. Nevím, čím to bylo, jedl i pil jsem před tím tak akorát, nohy byly v pohodě, jen energie nula. Tak jsem se tak do 40.km nějak plácal, pak asi zabral gel doběhl jsem do konce. Nikdy bych nevěřil, jak dlouhý je Těšnovský tunel a Pařížská ulice. Nakonec v cíli za 3:25:42, takže moc spokojený nejsem, nedostatek tréninku se bohužel nějak projevit musel.

Karel byl v cíli za 4:41:43, ale popravdě řečeno jsem Karla v 7 tisícovém davu ani nepotkal. Závod Karel popisuje takto: "Pro mne to byl zatím nejpomalejší maraton co jsem běžel. První krize přišla kolem 26km. Rychle jsem ji překonal a na pohodu jsem pokračoval s vodičem na 4:00 do 31km. Pak ale přišel rychlý konec. Vytuhly mi nohy a nějak se mi povedlo natáhnout si na pravé noze stehenní sval. Musel jsem přejít do chůze a už se mi nepovedlo se znova rozběhnout. Zbytek do cíle už jsem došel.".

Výsledky

Tags:

Závody 2015

CRAFT RUNGO Rázovité pětky 2015

by Radan 19. April 2015 13:35

10km – poprvé na bedně a nejvýše !

Tuto sobotu, 18.4.2015, se sešlo hned několik závodů v blízkém a vzdálenějším okolí, závody na 5 a 10 km Bělském lese, večerní ostravský Night run, Dobroslavický duatlon. CRAFT Rungo je seriál závodů, pořádaný  stejnojmenným serverem o běhání, závodů hlavně o radosti z běhání, fajn lidech, závodů pro ty, kteří to chtějí poprvé vyzkoušet. My jsme to objevili s Lenkou někdy začátkem roku, a protože okruh v Bělské lese se nám líbí, tak jsme se přihlásili  Lenka na 5 km, já na 10 km, oba závody se běžely zvlášť, tak jsme nemuseli ani řešit hlídání dětí.

Počasí byl hnus, po týdnu skoro letního počasí přišla opět zima, vítr, déšť, sníh, cca 6 stupňů. Lenka se pustila do 5 km odvážně a vzhledem k tomu, že skoro vůbec netrénovala, zaběhla v nových, krásných, Mizunech pěkný čas necelých 28 minut a mezi ženami doběhla na 24. místě z 80 žen. Závod vyhrál ocelák Libor Pavelka za 18:07.

Na startu 10 km běhu jsem hledal borce z Ostravy a okolí, kteří pravidelně jezdí na místní běžecké akce, ale nikdo z MK Seitl, X Air Ostrava nebo SSK Vítkovice na startu nebyl, tak to vypadalo na dobré šance mezi 150 účastníky. Hned po startu jsem překvapivě držel tempo první skupiny, kde nás bylo šest a společně jsme se drželi až do 3. km, než první tři odskočili. Toto se mi nestalo snad nikdy v životě, že bych se tak dlouho držel v první skupině. I tak se mi zdálo tempo celkem pohodové, cca 3:55 min / km. Od 3. km začalo mírné stoupání až po jeden prudší výběh (ten jsem tady ještě nikdy neběžel). Poprvé jsem zkusil běžet ne na čas, ale na umístění a “takticky”, věřil jsem si na zrychlení na posledních dvou kilometrech, tak stačilo se jen držet naší tříčlenné skupinky. Občas jsem jim sice trochu odběhl, hlavně ve stoupání, ale po 6.km jsem dostal nějakou krizi, běžel jsem tak 4:20 – 4:30, takže mi zase kousek odběhli. Ale závěr byl můj, podařilo se mi vystupňovat až na 3:48 na posledním kilometru a doběhl celkově na 4.místě a 1.místě v kategorii za 40:13 min., vítěz I tak se mi to zdálo neuvěřitelné, běžet celou dobu téměř na špici je úžasný a zároveň svazující pocit, který žene a žene dál ..

 

Výsledky 5 km

Výsledky 10 km

Report na RUNGO

Jinak úžasná akce, spousta fajn lidí, kteří jen tak z dobré vůle si přišli zaběhat, fandit nebo přinést občerstvení pro ostatní – domácí čokoláda byla úžasná, stejně tak chleba s domácími škvarkami Veselý obličej, takže díky za možnost se zúčastnit, snad příště vyjde i počasí.

Tags:

Závody 2015

Kobeřická dvacítka 2015

by Radan 9. March 2015 18:06

Zatímco SK Fuga spala …

Zatímco většina členů SK Fuga spala po vydařené oslavě narozenin Honzy H. (ještě jednou díky, stálo to za to), já jsem se vydal na první jarní běžecký švih – Kobeřickou dvacítku. Po oslavě jsem toho sice moc nenaspal, ale nádherné počasí mě ráno vytáhlo z postele a v 9 hodin už jsem stál v Kobeřicích na startu spolu s dalšími asi 130 závodníky. Vyběhnul jsem téměř úplně ze zadních řad, raději pohodovým tempem. Na úvod je v Kobeřicích první dva kilometry kopec, kde se z balíku běžců stane dlouhý štrůdl a není problém běžet si svým tempem a ze zadu pomalu předbíhat. Často se mi stává, že když se postavím na startu do přední řady, tak to přepálím, takže raději pomalu stupňovat. Kobeřice jsou poměrně dost kopcovité, když fouká, tak fouká pořádně a většinou proti, jako právě v sobotu. Ve spěchu jsem si doma zapomněl hodinky, tak jsem vůbec neměl představu, jak rychle běžím a orientoval jsem se jen podle svých obvyklých soupeřů. Zpočátku se běželo parádně, krásná příroda, nádherné počasí, tempo jsem odhadoval tak na 4:20 – 4:30 na kilometr. Po 5 km mi začalo být pořádně vedro, nějak jsem to přehnal s oblečením, tak poučení pro příště … V místě, kde se dělí trať na 10 km a 20 km okruh mě přepadla dost krize, ztěžkly nohy, dost to začalo bolet. Naštěstí jsem to jakž takž překonal, podařilo se mi trochu zrychlit a později při pohledu na ceduli Kobeřice 3 km jsem dostal novou krev do žil a přidal ještě více, odhadem tak na 4:10 na kilometr a doufal jsem, že takhle v pohodě doběhnu další závodníky přede mnou, bohužel i oni zrychlili a vzdálenost mezi námi se moc nezkracovala. No nezbylo než, zapnout turbo a vyzkoušet pořádné zrychlení. Na posledních 300m jsem se zmáčknul co to šlo a předběhl tři lidi přede mnou .. překvapivě nějaké rezervy jsem ještě měl, i když jsem si v půlce závodu myslel, že bych to nejraději zabalil. V cíli v čase 1:25:18, někde kolem 38. místa celkově, cca o o ´1:30 min lépe, něž před 2 roky. Inu, není to špatné, ale mohlo to být lepší, říkám si …

Výsledky

Tags:

Závody 2015

Israman 2015

by Radan 3. February 2015 21:45

Moře, vítr, poušť …

Na konci léta loňského roku přišel Lumír s nápadem, že bychom mohli zkusit vyrazit v lednu na triatlon do Izraele, na slavného Isramana. Předchozí dva ročníky tam vyhrál Petr Vavroušek, takže je i u nás tento závod docela známý, každoročně se jej účastní řada lidí z ČR. Já jsem si rychle prošel základní informace, prohlédnul několik motivačních videí, zeptal se své drahé polovičky a bylo rozhodnuto, jedu. A rovnou celého ironmana, když už pojedu tak daleko, tak jaképak půlky. Vedle Lumíra a mne se nechal zlákat ještě Karel, který pro jistotu zvolil jen poloviční vzdálenost. Zaplatili jsme startovné, koupili letenky, zajistili ubytování … Později mi pak začaly docházet další útržky informací o tomto závodě – převýšení na kole přes 3000 metrů, cyklistika v poušti se silným větrem, hned po plavání výjezd 800 výškových metrů na 15 km, po kole prvních 10 km seběh o 600 výškových metrů a pak 30 km ve vedru kolem moře, poznámky Petra Vabrouška, že je to nejtěžší ironman, který kdy absolvoval – jeho nejlepší čas v Izraeli “jen” něco málo pod 10 hodin (mimochodem traťový rekord) … Začalo mi svítat, že jsem se možná unáhlil. No nic naplat, začal jsem pořádně trénovat, tentokrát žádná podzimní pauza, najel jsem tvrdě na trénink už koncem září a forma šla postupně nahoru, trenažer tentokrát neležel celou zimu ve skříni, ale našel si své místo v obyváku před televizí a byl stále v permanenci.

Koncem ledna nadešel čas, vydali jsme se na blízký východ. Cestování do Izraele má svá specifika, důkladná prověrka čeká každého už před odletem na letišti, takže můj nádherně sbalený kufr s kolem byl na letišti dvakrát přebalen, věci vyházeny a bezpečnostní kontrolou naházeny zpět, takže mi pak zbylo jen doufat, že vše dorazí. Trochu naději mi dodal šéf letecké společnosti EL AL v ČR, který si vzal můj kufr osobně na starosti a říkal, že už jednou ztratili oštěpy Báře Špotákové tak nedopustí, aby se nějakým dalším sportovcům stalo něco podobného. No aspoň že tak. Nicméně další pohovory s Izraelskou security službou stály za to – kam, jedete, co tam budete dělat, důkaz o přihlášce, důkaz o zaplacaném startovném, ukázání výpisu z účtů, firmeních i soukromých mailů – všeho všudy kontrola na 1,5 hodiny. Ale nakonec mi vítězoslavně řekli, že teda můžu letět. Ani by mě nenapadlo, že bych nemohl Veselý obličej

Izrael je jinak krásná země, když už jste tam, lidé jsou velmi přátelští, žádná asijská nebo arabská divočina, všichni Vám rádi pomohou. Před závodem samotným jsme si projeli na kole úvodní část trati (to krásné stoupání), já jsem poprvé plaval v moři kraulem a v neoprenu – musím říct, je to úžasný pocit, voda hodně nadnáší, Rudé moře je navíc průzračné a je rájem potápěčů, tak stále pod sebou vidíte pestrobarevné rybičky hemžící se kolem korálových útesů, ani se Vám nechce zvedat hlava z vody.

Na den D byla příznivá předpověď  počasí, dole moře mělo býtt je okolo 22 stupňů, v horách okolo 10 stupňů, jasné počasí. Na startu dlouhého závodů bylo 166 závodníků, startovali jsme v 6:30 ráno. Plavaly se dva okruhy, v podstatě 900 m k bójce a zpět. Za námi pak po nějaké době startovali půlkaři a pak štafety půlkařů. Já jsem se ve druhém kole bohužel připletl do startu právě půlkařských štafet, takže jsem si startovní kopance užil dvakrát během jednoho závodu. Při plavání jsem měl nějaké orientační problémy, kdy jsem se hloupě držel jednoho plavce, který plaval špatným směrem, takže jsem se párkrát vracel a nakonec naplaval 4200 metrů, místo 3800m. Celkem za 1:21, takže na tu vzdálenost můj zatím nejlepší čas. Lumír plaval za 1:00, Karel na polovičce za 40 minut.

DSC_0052

Kolo se jelo jako dva okruhy na silnici číslo 12, která vede z městečka Eilat, kde se závod koná, do pouštních hor. Jednoduše jedete 50 km po jedné cestě, s krásným a kvalitním povrchem, stále nahoru a dolů, pouštní krajinou, kde není vůbec nic. Jedete, během 50 km potkáte jen dvě vojenské hlídkové stanoviště, plot oddělující Izrael od Egypta a to je všechno. Žádný dům, žádný strom, trávu, potok, nic. No a po 45 km se otočíte a jedete stejnou cestou zpátky. Asi to může působit depresivně, ale mi se tato krajina pro svou exotiku ohromně líbila a úplně mi učarovala. A ještě vítr. Ten byl všudypřítomný, ze všech stran a hodně silný. V prvním okruhu jsme jeli společně s půlkaři a štafeťáky, takže bylo stále s kým jet a koho předjíždět. Rozhodčí byli slušně řečeno benevolentní, takže i když hákování bylo zakázáno, tak často jezdily celé balíky pospolu, ale popravdě řečeno na těch kopcích to zas takový význam nemělo.

Road2

Já jsem se chtěl hlavně na kole pošetřit a moc nezničit před během, takže jsem jel všechny kopce na lehké převody a i tak jsem stále předjížděl spousty lidí (půlkařů a štafeťáků bylo cca 1400 závodníků). Do 100 km jsem se cítil dobře, pak po otočce do druhého okruhu na mě přišla nějaké krize, ale naštěstí od 120 km to přešlo a zase jsem se rozjel. Ve druhém okruhu přichystali pořadatelé pro závodníky na dlouhé trati lahůdku v podobě otočky, která byla o 7 km dále, než v okruhu prvním. To jsme sice všichni věděli, na tuto otočku se přijíždělo z mírného kopce moc příjemně a to nevěstilo ni dobrého. Hned za otočkou, tedy cca 135 km následoval náraz do zdi a cesta těchto 7 km do mírného kopce a v obrovském protivětru, byl jsem rád, že to šlapu alespoň 18 km/h a tak to šlo celých 7 km, než se cesta a vítr trochu otočily. Pak už následovaly jen známé dlouhé stoupání a klesání až na běžecké depo, které bylo ve výšce cca 700 metrů nad mořem. Cyklistika celkem za 7:50, průměrná rychlost 23 km/h, Lumír za 7:10, průměr 25,4 km/h. Karel na polovičce cca 4:10.

Road1

Běhu jsem se z počátku obával, hlavně úvodu, který začíná seběhem z horního depa o 700 metrů dolů k moři, to na 10 km. Ale překvapivě se mi podařilo na kole pošetřit nohy, takže seběh byl úplně bez problémů a v pohodovém tempu okolo 5 min / km jsem se dostal k moři, kde se dálo pokračovalo třemi okruhy, kde vždy 5 km vedlo po cyklostezce na okraji města, tady cesta vždy rychle ubíhala a druhá polovina okruhu vedla přímořskou promenádou plnou hotelů, obchůdků, restauraci a samozřejmé lidí a fanoušků, kteří všichni podporovali a fandili ve skvělé atmosféře. Nicméně proplétání se uličkami města mi připadalo nekonečné a kilometry na této půlce se ukrajovaly vždy nějak obtížněji. Na běhu jsme se potkali několikrát s Lumírem, který v posledním kole už toho měl plné zuby, já jsem se překvapivě cítil pořád dobře, žádné křeče, uvolněný běh, občasné zastávky na občerstvovačkách. V Izraeli se v zimě stmívá podobně jako u nás, někdy okolo páté hodiny takže bylo jasné, že kdo nedá celý závod okolo 11 hodin, dobíhá za tmy. To na druhou stranu není až tak špatné, protože se vyhnete odpolednímu přímořskému vedru. Já jsem na běhu hned od počátku věděl, že dnes je to dobré, že dnes to dotáhnu až do konce. Ve finále se mi v posledním okruhu podařilo ještě zrychlit a předběhnout asi 10 závodníků, nakonec jsem v euforii protnul cílovou bránu v celkovém čase 13:36, maraton za  4:10. Naprostá euforie, druhý dokončený IM !!! Mým cílem bylo hlavně dokončit a že se mi to povedlo pod 14 hodin, tak to mám obrovskou radost. Celkově jsem dokončil na 69. místě ze 166, Lumír v elitní třicítce na 23.  místě za 12:15, Karel na polovičce v pěkném čase něco přes 7 hodin.

Running

Takže úspěšná mise po všech stránkách, další den už jen válení na pláži, opalování a spřádání plánů na příští rok. Všichni jsme se shodli, že by to stálo za to i příští rok .. Přidá se někdo ?

תמונה 5376854286401536

 

Výsledky tady...

Tags:

Závody 2015

Železný Prajzák 2014

by Radan 7. July 2014 19:11

Lidový teréní triatlon

Ahoj lidi, v sobotu jsem si byl vyzkoušet zase trochu něco jiného – závod v terénním triatlonu v Dolním Benešově. Tento závod je unikátní akce, která vznikla hlavně pro lidi, kteří si chtějí triatlon vyzkoušet, nejde tady o žádné super výkony mistrů světa, prostě vesnická lidová zábava. Vše se odehrává na zámku v Dolním Benešově, kde je depo a cíl, startuje se kousek dále na břehu štěrkovny. Triatlon svými tratěmi je podle mne postaven ideálně pro bajkery, protože plave se jen 250 metrů, na horském kole v terénu se jede něco přes 20 km a není to žádná rovná polní cesta, snad 1/2 jsou technické single treky nahoru dolu, které nikomu nedají vydechnout a udělat chybu, no a nakonec se běží jen 4 km po rovině, po lesní cestě okolo rybníka. Jinými slovy, bajkeři tady mají jednoznačně navrch.

Na startu bylo 217 závodníků (na lidový triatlon úžasné číslo), startovalo se ve dvou vlnách po cca 100 závodnících. Do první vlny šli jen ti, kteří si loni vyjeli umístění do 100. místa, já byl tady poprvé, takže až pěkně vzadu. Hodně lidí, co jsem poslouchal, už mělo vůbec obavy, jak přeplavat těch 250 metrů, ale popravdě řečeno před třemi čtyřmi roky bych měl stejné pocity. Plavání bylo rychle za námi, já za necelých minut jsem plaval svůj půměr, rychleji to nějak nešlo, ale i tak jsem vybíhal v druhé vlně startujících z vody téměř na špici, celkově 49. čas.

Na bajku jsem pořádně už dva roky neseděl, takže to byla loterie, na rovinách a ve stoupáních jsem držel tempo a slušně předjížděl, na technických úsecích a sjezdech jsem se to bál pustit, takže jsem zase dostával na frak. Nicméně technika vydržela, já taky a tak jsem na kole dojel v celkově 108. čase, no co se dá dělat.

Na běhu jsem si alespoň trochu spravil náladu, napálil jsem to co to šlo, předběhl asi 20 závodníků a s 9. místem na běhu jsem se celkově umístil na 69. místě (ach to kolo, asi si budu muset vzít nějakého trenéra, nevíte o někom ?). Na běhu jsem dal 4 km za necelých 17 minut. Jak se má běhat ukázal všem bajkerům Aleš Míko z Dolní Lhoty, pořadatel Dolnolhostké desítky a výborný běžec, který si dal také tento triatlon a hlavně díky běhu, který dal za necelých 14 minut a celkem povedenému kolu se dostal na celkové 9. místo.

Jinak závod parádní, pokud byste měli někdy choutky na terénní triatlon, tak můžu doporučit, hlavně díky skvělé atmosféře na Prajzské.

Výsledky

Tags:

Závody 2014

Moraviaman 2014

by Radan 23. June 2014 18:47

100% skóre na dlouhém triatlonu

Moraviamana jsme se letos vydali dobývat v silné sestavě – ostřílený matador Vilém, nováčci na dlouhém triatlonu Honza Hrabec a Honza Malošík, další nováček Karel a já, který jsem sice na železňáku už byl, ale z různých důvodů nedokončil. Všichni jsme byli dokonale motivovaní, Vilém po výbuchu na Czechmanovi byl už před startem jak časovaná bomba, rivalové Honza a Honza, opět podpořeni vzájemnou sázkou, spřádali plány jeden na druhého, Karel snad jako jediný mi připadal úplně v klidu, naopak já jsem tento závod bral jako letošní první a možná největší vrchol triatlonové sezóny a tak jsem měl nervózu už dva týdny předem. Co to všechno obnáší, asi nemusím popisovat, doma si se mnou užili.

V Otrokovicích jsme měli parádní kotel fanoušků našich modrých barev, naše lásky Hanka, Jana, Lenka, později přijeli podpořit i Lumír s Kamčou, Hrabcovi a Vikouš, který si to tréninkově zajel na kole z Brna. Musím říct, že z malého triatlonového klubu z konce světa se stáváme klubem, který je na závodech pořádně vidět, a to jak výsledky, tak lidmi, dresy, no prostě profi stáj.

Počasí bylo na dlouhý závod luxusní, většinou oblačno, okolo 18 stupňů, sice trochu foukalo, ale žádný déšť, voda v místní štěrkovně cca 22 stupňů, takže “pohodové” plavání v neoprenu.

Ráno jsme vstávali jako správní adepti na iron mana ve 4 hodiny ráno, provedli nezbytné přípravy a před 7 hodinou jsme postávali v “gumě” připraveni jít na dlouhou šichtu. Plavání jako obvykle 3 okruhy kolem štěrkovny s výběhem z vody. Vilém a Honzové chtěli plavat tak něco k 1:10 – 1:15, já se svým plaváním jsem chtěl pokořit alespoň 1:30. V plavání se mi podařilo chytnout skupinky, která mi svým tempem vyhovovala a v podstatě společně jsme obkroužili všechny tři okruhy. Z našich šel nejprve z vody Honza Hrabec za 1:13, o minutu následován Vilémem (proti Czechmanovi parádní výkon), za další minutu vyplaval Honza Malošík, pak Karel za 1:19 a nakonec já, k mému velkému a překvapení za 1:22, o 20 minut lépe, než před rokem.

Kolo je v Otrokovicích zajímavé jak mírně zvlněnou tratí, tak otočkami, takže si můžeme kontrolovat vzdálenost na soupeře, ale také umístěním občerstvovačky, která je v polovině okruhu v obou směrech. Co jsem stačil sledovat, tak první dlouhou dobu jezdil Vilém, který nasadil brutální tempo, v závěsu několika stovek metrů se pak drželi oba Honzové, já jsem jel chvíli za Karlem, pak ale Karel trochu zpomalil, asi tedy více, než já, tak jsem se pak dostal před něj. Honza Malošík stáhl Viléma, ale zbrzdil ho defekt a následná výměna galusky (mimochodem před startem nás ujišťoval, že pravděpodobnost defektu galusky konverguje k nule ..), takže se jeho náskok zmenšil a nakonec dojeli do depa tuším společně s Vilémem, pak dorazil s menší ztrátou Honza Hrabec a za hooooodně dlouho já a Karel. Mě to na kole nešlo vůbec, už od začátku mě bolela záda a nevěděl jsem, jak si na to sednout nebo lehnout, takže celé kolo bylo pro mne jen velké trápení.

Teď už “jenom” maraton. Během prvního kola se seběhli oba Honzové a téměř ruku v ruce běželi první dvě kola, odhadem tak 5:15 – 5:30 na kilometr, Vilém zvolil decentnější tempo. Já jsem nastoupil do běhu až v okamžiku, kdy kluci měli první 10,5 km okruh za sebou a byli cca ve čtvrtině druhého kola. I když mám běh nejraději, tak po zkušenostech z Czechmana, kdy jsem běh protrpěl v křečích, jsem začal velmi mírným tempem okolo 5:30 min na kilometr a po rozběhnutí ztuhlých nohou z kola se mi po pár kilometrech běželo úplně skvěle a hned v prvním kole jsem věděl, že tentokrát toho železňáka pokořím. Postupně se mi podařilo předběhnout ještě několik soupeřů. Viléma trochu trápily křeče, Honza Hrabec bojoval s bolavou nohou. No a Honza Malošík, kapitola sama pro sebe, plný endorfinů z dokonalého výkonu, běžel hlava nehlava vstříc životnímu výsledku – první dlouhý triatlon za 10:41 hod, co k tomu dodat ? Za necelou půl hodinu dobíhá Honza Hrabec a odnáší sí taky skvělý čas a navíc první místo v kategorii do 25 roků. V závěsu je hned Vilém, který si dokonale spravil náladu po Czechmanovi. Já dobíhám v naprosté pohodě za 12:03, no zase ten železňák není tak těžký, když se to podaří. Karel také vytrvale bojoval a dorazil do cíle v čase 13:30 hod.

Shrnuto podtrženo, SK Fuga – 5 závodníků na startu, 5 závodníků v cíli, jedno 1. místo v kategorii, 5 skvělých výkonů, 4 noví iron mani, 1 staronový (sorry Viléme Veselý obličej).

Nyní už není muže v SK Fuga, který by nebyl železným !!!

Výsledky

Tags: ,

Závody 2014

LH24 - 2014

by Radan 29. January 2014 18:34

Konečně pořádná zima

Je to tak, dočkali jsme se, nejen pořádné zimy, ale také LH24, letos druhého ročníku běžecko – chodecké akce na Lysé hoře. Tentokrát jsme se účastnili jen Honza Malošík a já, Honza co by ostřílený borec se zkušenostmi z loňského roku a výkonem 7 okruhů, já, co by nováček, dychtící po nových zkušenostech. Nejsme žádní troškaři, natož týmoví hráči, tak jsme se přihlásili na jednotlivce. Zamluvili jsme si s Honzou společný pokoj na Sepetné, kde bylo zázemí celého závodu, a mít trochu soukromí, k dispozici sprchu a v nejhorším postel, se ukázalo jako dobrá volba.

Několik fakt o závodě:

Doba závodu: 24 hodin

Start: 25.1.2014, 11 hod, Ostravice u pily

Délka okruhu: 12 km (5,7 km stoupání)

Pozitivní převýšení na jeden okruh: cca 770 m

Počet účastníků: cca 400 jednotlivců, 200 dvojic

Počasí: sobota vítr, zataženo, noc a neděle jasno, menší vítr

Teplota Sepetná: –14 stupňů

Teplota Lysá hora: –20 stupňů

Pár týdnů před závodem jsme se s Honzou hecovali o počty okruhů, já jsem si chtěl dát tak osm, Honza po loňských zkušenostech mluvil až o deseti, no realita nakonec byla trochu jiná. Já jsem celý týden před LH24 ležel doma s chřipkou, takže mé ambice přešly jen na pouhou účast a zkusit pár okruhů, Honza se před závodem cítil dobře (alespoň to povídal), takže s ambicí neslevoval.

Honza Malošík

Předpověď počasí  vypadala šíleně (nakonec se bohužel vyplnila), takže jsem hodně zvažoval, co na sebe. Ideální je to nepřehnat a po každém okruhu se převléknout do něčeho suchého. To se nakonec stalo i povinností, kdy pořadatelé před nástupem každého do nového okruhu kontrolovali, jestli má suché oblečení, rukavice a čepici. Jedna šikovná pořadatelka nekompromisně zajela každému rukou pod bundu a přesvědčila se o vhodnosti jeho prádla. Důvodem byla skutečnost, že už po prvním řešili záchranáři několik omrzlin nosu, uší, prstů, lehčích podchlazení apod.

Ale k závodu – vyrazili jsme všichni společně z Ostravice od přejezdu a hodně borců nasadilo hned kruté tempo. Honza se rozešel taky svižně, já jsem si řekl, že přece jenom je to dost dlouhé, takže opatrně v klídku. První kolo se šlapalo dobře až pod Butořanku, kde se odbočuje z asfaltky do lesa, tam začaly vznikat zácpy a průvod lidí se zastavoval. Dost mě překvapilo, že i v tomhle hlemýždím tempu jsem viděl kolem sebe lidi, kteří do kopce funěli jak lokomotivy a to je teprve začátek. Tenhle špalír pokračoval až téměř pod severní sjezdovku, kde se to už trochu roztáhlo a dalo se jít vlastním tempem. Severní sjezdovka byla asi nejkrutějším místem celé trasy, ani ne tak kvůli stoupání, ale hlavně kvůli mrazivému větru, který neúprosně bičoval do tváře. Za vrcholkem už to bylo lepší, jen zase nedostatek sněhu nedovolil rychlé seběhy, pořád bylo třeba koukat na kameny. Teprve od Lukšince se dalo lehce rozběhnout a běžet zpět na Sepetnou.

image

První okruh byl tedy v pohodě, ani jsem se nepřevlékal, jen trochu najedl a hurá do dalšího. To už pěkně ve svém tempu, Honza někde daleko přede mnou. Na vrcholu mě ve druhém okruhu zastavila Horská služba, že prý mám trochu omrzlý nos, tak povinně do tepla, Takže jsem musel strávit asi 15 minut na Horské službě, vyslechl si nadávky záchranářů na celou tuhle akci, podíval se na ošetření asi 5 dalších lidí. Když se nos ohřál, vyrazil jsem dál, Třetí okruh byl pro mne nějaký krizový, moc to nešlo ani nahoru ani dolů, tak jsem si pak udělal delší pauzu, zase se pořádně najedl a za tmy vyrazil na čtverku. Tam jsem asi chytil druhý dech, šlo se m úplně báječně, dokonce i dolů jsem běžel hlava nehlava (tedy na moje poměry) a vesele jsem dorazil na Sepetnou, kde jsem potkal Honzu, který to právě ukončil pro bolesti nohy. Mě se končit ještě něchtělo, tak jsem se převlékl a šel dál. Výstup nahoru úplně v pohodě, předbíhal jsem dost lidí, ale po cestě dolů jsem dostal nějaký psychický blok, zakopával jsem snad o každý šutr, zase mě všichni, které jsem nahoru předběhl, předběhli zpátky, moje čelovka svítila jak muška světluška, kdykoliv mě někdo doběhl, měl jsem pocit, že má zapnutá dálková světla. Sestup mi trval skoro o 15 minut více, než v předchozím kole a nějaká únava už se taky začala dostavovat. Na Sepetnou jsem dorazil něco před druhou hodinou ranní, a i když nohy a fyzička byli celkem v pohodě, tak jak jsem viděl na pokoji volnou postel, tak jsem tam vlezl a probudil se až ráno. Celkový účet 5 okruhů za necelých 15 hodin, nic moc. Věřím, že kdybych se po tom pátém okruhu ještě kousnul, tak bych 2 –3 jakž takž ještě dal, co naplat Ale zkušenost parádní, jen mohlo být více sněhu.

Závěrečná fakta:

Okruhy – Honza 4x, Radan 5x

Následky – Honza bolesti šlach na holeni, omrzlý palec na noze, Radan jen lehce omrzlý nos, zapomenuté Garminy na pokoji (naštěstí se našly)

Když jsme ráno odjížděli, tak jsem byl přesvědčený, že na tuhle šaškárnu už příští rok nepůjdu, sice pěkný závod, dobře organizovaný, ale spousta lidí, člověk se musí pořád převlékat a tak. No ale kdo ví …

Tags: ,

Závody 2014

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři