Slunečný den v Radosticích

Dříve než se objeví článek o úspěšném vystoupení týmu na Lysohorské 24-hodinovce, rád bych se ještě podělil o zážitek z Radostické nerezové desítky. Jde o závod Brněnského běžeckého poháru a běží se ve třech okruzích. Část se probíhá Radosticemi, pak se vyběhne krátká sjezdovka, dále je to zvlněným terénem v lese a posléze se seběhne zpět do Radostic. Pro mne to byla poslední příprava před 24-hodinovkou na Lysé hoře a po týdnech delších tréningů jsem se cítil už docela unavený.

Na závod jsem málem nedojel, jelikož silnice z Kuřimi do Bystrce se změnila v kluziště, ale nakonec jsem přijel včas a ve čtvrt na dvanáct jsem spolu s dalšími 219 závodníky odstartoval. První kolo bylo dobré, ve druhém jsem chytnul velkou krizi při výběhu sjezdovky a tu jsem ještě dlouho rozdýchával. Třetí kolo bylo docela slušné a nakonec jsem se umístil standardně pár míst za polovinou výsledkové listiny v čase 49:58. Porazil jsem poprvé v běhu Aleše Sikoru z Podlesí, ale zase jiní porazili mne.

Celkově je to moc pěkný závod. Škoda, že se udělalo bláto, ale co člověk může v zimě jiného než sníh nebo bláto v přírodě čekat. Zvítězil Roman Rudolecký před Danielem Orálkem.

Výsledky naleznete tady

Fotky lze nalézt například tady

Čtvrtý závod Brněnského Běžeckého poháru

Ahojte čtenáři Fugáckého blogu. Tak jsem se podruhé zůčastnil Kuřimského krosu. Mého nyní domácího závodu, jelikož bydlím teďka v Kuřimi asi 200 metrů od startu a celý tento závod se odehrává na Kuřimské hoře. A to je pro mne hlavní běžecká lokalita v Kuřimi. Trasu závodu jsem myslím popsal minulý rok. Dodám jen, že letos změnili náběh do prvního kola. Proto se relativně užší cestička nad Podhořím běžela jen jednou, a to ve druhém kole. Po celou dobu tak bylo dost místa na předbíhání. Trať se tím oproti loňskému roku zkrátila asi o 300 metrů.

Já jsem dokonale využil blízkosti závodu. Ráno jsem vklidu vstal, zašel koupit čerstvé rohlíky a rovnou jsem se šel zaregistrovat. To ještě probíhaly závody v dětských kategoriích. Pak jsem se lehce nasnídal, doma se v teple rozcvičil a čtvrt hodiny před začátkem jsem se šel rozklusat ke startu. Na startu běhu mužů na 10km (loni to bylo cca 9km, takže letos asi lehce nad 8,5km) bylo 220 závodníků včetně světoznámého stonásobného ironmana Petra Vabrouška. Trať je náročná profilem a je tudíž ideální pro přípravu na LH24, kde jsme s Lumírem přihlášeni ve štafetě.

Jak jsem se již zmínil, tak trať jsem dokonale znal. Věděl jsem kdy jaké klesání nebo stoupání příjde a podle toho jsem se snažil běžet. Bylo mokro a pár stupňů nad nulou. V některých místech bylo bláto, což komplikovalo zejména seběh od krmelce dolů, kde jsem sebou málem ve druhém kole švihl. Celkově jsem s výkonem spokojený. Obě kola jsem zaběhnul přibližně se stejným časem (první bylo ale o něco kratší), a zejména ve druhém kole jsem dost lidí předběhl. Výsledný čas jsem měl 47:36 a ve výsledkové listině to znamenalo 123 pozici. Myslím, že podle jmen jsem konečně tam kde jsem se pohyboval loni, a teď přichází čas na zlepšení. Proto jsem se po krátkém občerstvení teplým čajem vydal na cca 5 kilometrový běh, abych si zkrátil čekání na oficiální výsledky. V závodě zvítězil Rudolecký Roman z VSK Univerzita Brno v čase 32:57. Druhý Olejníček Lukáš z AC Moravská Slavia Brno měl totožný čas - tak to musel být skvělý souboj o vítězství.

Výsledky jsou tady

Fotky od Magdy a od Pavla

Letošní silvestrovský běh si za rámeček nedám

Už potřetí jsem se postavil na start silvestrovského běhu v malebné vesničce na Vysočině ve Velkém Tresném. Trať místního běhu je dlouhá 10 kilometrů a už tradičně se ho účastní např. Daniel Orálek. Ten byl samozřejmě i letos jasným kandidátem na vítězství.  Byl nádherný slunečný den a sníh na polích kolem dokresloval zimní atmosféru. Těšil jsem se, že si kvalitně zazávodím, po závodě posedím na místním úřadě u občerstvení, a taky si pak vyberu jednu z cen. Ve Velkém Tresném totiž vyhrává cenu každý.

Na startu se sešlo rekordních 41 závodníků a závodnic. Já jsem hned po startu okamžitě rozpoznal, že to bude utrpení. Nebyl jsem schopen se pořádně rozpohybovat a připadal jsem si na trati jako mátoha. Po prvním kilometru, kdy se vybíhalo na hlavní cestu do Olešnice, jsem se vzdal veškerých nadějí soupeřit s ostatními, a hlavním cílem se pro mne stalo dokončit. Co chvíli jsem byl více a více deprimován jak mne předbíhali jeden běžec za druhým. Viděl jsem, že to jsou borci, které musím porážet. Nakonec jsem se doslova dobelhal do cíle v čase 51:24, coč je téměř o pět minut horší čas než loni. Dokonce je horší o minutu a půl než předloni, a to jsem předloni před koncem roku vůbec neběhal. Dva dny jsem vážně přemýšlel, že skončím ze sportem. Ale to bych vám nemohl udělat. Bylo by tady méně článků na čtení. Tak přeji všem hodně štěstí a sportovních i lidských úspěchů v nověm roce a někde na závodech naviděnou.

PS Zvítězil kdo jiný než Daniel Orálek.

Video ze závodu je zde.

2. závod zimního brněnského běžeckého poháru

V sobotu jsem se zúčastnil Mikulášského běhu v Okrouhlé, v malebné vesnici na kopci v Drahanské vrchovině. Tento závod brněnského poháru je daleko od Brna a tak se dala předpokládat nižší účast běžců. I tak na závodech ve všech kategoriích startovalo asi 4 stovky závodníků. V hlavním závodě na cca 8 a půl kilometrů pro kategorii „muži A“ a veterány startovalo 217 borců. Trať byla netradičně nejdříve neustále něco přes 150 výškových metrů z kopce a pak téměř pořád do kopce. Bylo mokro a mráz, takže některé úseky tratě byly namrzlé.  

Celý sobotní den se mi nic nedařilo - pokoušelo se o mně nachlazení, dostal jsem rýmu, při příjezdu do Okrouhlé jsem si o zídku škrábl auto, pak jsem zjistil že nemám Fugácký dres a završil jsem to špatným výkonem v závodě. Začátek byl docela dobrý, z kopce to pěkně ubíhalo. Jakmile jsem se ale dostal na nejnižší bod trasy a začalo se stoupat, tak jsem hned poznal, že to nebude nic moc. Funěl jsem jako lokomotiva, začaly mě bolet stehna a měl jsem sto chutí to zabalit. Zejména po výběhu z lesa když bylo krásně vidět, jaký kopec nás ještě čeká, a když mne začali předbíhat jeden běžec za druhým. Rezignoval jsem na boj o slušné umístění a mým jediným cílem bylo dokončit. Což se mi nakonec podařilo až ve třetí třetině startovního pole. Doběhl jsem v čase 43:24 na celkově 144. Pozici jen necelou minutu před známým triatlonovým veteránem Mildou Bayerem. Celkově musím napsat, že to byl jinak moc pěkný závod v krásném prostředí. V hlavním závodě zvítězil Daniel Orálek s půl minutovým náskokem před Janem Kohutem.

Výsledky závodu naleznete zde

Krátké video ze závodu

Fotky ze závodu od Petry

Fotky od Magdy a Petra

Aneb Vilém už zase trénuje

Tak jsem se po zdravotních patáliích dal před pár týdny opět do sportování. Po několika běžeckých trénincích jsem se rozhodnul zkusit nějaký závod. Vybral jsem si Běh za Jedovnickým kaprem v nádherném prostředí kolem rybníků v Jedovnicích. Běh je zařazen do seriálu okresní blanenské běžecké ligy. Mužská trať se sestávala ze dvou okruhů dlouhých 5 a půl kilometru. Ženy běžely polovinu, žáci cca poloviční okruh a ti nejmenší jen kolem areálu kulturního domu. Start všech kategorií byl najednou a tak se na startu sešlo přes sto běžců, běžkyň a běžčátek. Cíl jsem měl jediný. Pokusit se nebýt mezi posledními. Po startu jsem nasadil co nejrychlejší tempo a užíval jsem si na trati krásné přírody a slunečních paprsků. Ke konci prvního kola jsem předběhl Šmateru z Kunštátu, kterého bych měl porážet, ale v druhém kole jsem raději trošku zvolnil a pustil jej zase před sebe. S mírnou rezervou v očekávání kdy mi dojde, jsem doběhl do cíle. Pár desítek metrů před cílem mne pak předběhl ještě jeden borec. Okamžitě jsem zrychlil, ale na víc než na to, abych se mu udržel v patách, už to nebylo. Do cíle jsem doběhl jako padesátý z pětasedmdesáti doběhnuvších mužů v čase 50:25. V cíli už na mne čekala má čerstvá choť, se kterou jsme dál pokračovali v našem výletu do malebného městečka v Drahanské vrchovině v Jedovnicích. Tak ostatní Fugáci, pilně závoďte a pište články. Už se hlavně těším na Lumírův článek o Elbamanovi. Sportu zdar.

Výsledky jsou tady

Fotky tady

Dlouhý triatlon s náročným profilem zdolal za 12:06 a obsadil 40. místo!!

Ahoj všichni, jen telegraficky…. Lumír obsadil na mistrovství Itálie v dlouhém triatlonu na ostrově Elba 40 pozici v čase 12:06. Z vody šel cca na 15 pozici. Cyklistiku s převýšením 3000 metrů jel téměř 7 hodin. Závěrečný běh pak kolem 4 hodin. Gratuluji! Více určitě napíše sám ve svém článku a tak se máme na co těšit.

Za Fugu Lumír Hlaváč, Vilém Strakoš a tentokrát ještě Vlastík Klapka, který dobyl bronz

Já s Lumírem jsme se jako každý rok vydali zdolat slovenského Ironmana pod názvem Slovakman. Tentokrát se k nám pod hlavičku SK Fuga přidal i Vlastík a vůbec mu nevadilo, že nemá naše dresy, čehož si všimnul i komentátor Vlado Baron. Ale po pořádku. Slovakman se letos přestěhoval z Nitry do Piešťan a sliboval mnohá vylepšeni, zejména v podobě jednoho depa. Přijeli jsme do Piešťan v pátek dost brzo před rozpravou, a tak jsme s Lumírem jeli projet okruh cyklistiky. Trať vedla po státní silnici směrem na Trnavu a na můj vkus na ní bylo docela dost aut, jak se ale ukázalo v den závodu, provoz v sobotu velký nebyl. Rovinatá cyklistika slibovala dobré časy. Plavat se mělo v řece Váhu na počátku nádrže Slňava a proud měl být eliminován zastavením odtoku z nádrže, což se také stalo. Běh pak vedl po cyklostezce na “kúpelný ostrov” a zpět. Většina běžecké tratě byla otevřená slunci, což posléze zapříčinilo alespoň pro mne hotové peklo na běhu. Takže předsatavení a obhlídku tratě máme za sebou, tak teď se pořádně vyspat a hurá na start. Lumír musel ráno vylézat oknem, protože hotel byl zamčený, to já jsem zvolil netradičně nocování v autě přímo v místě startu, což posléze poskytlo skvělé zázemí holkám, které nám dělaly podporu přímo na otočce cyklistiky. Podporu zajišťovala jako vždy Maruška, a spolu s ní Míša od Vlastíka. A obě byly skvělé. Díky holky. Bez vás by to bylo mnohem těžší.

A máme tady sobotu 7:00 a stovka startujících, včetně nás, je připravena vyrazit na plaveckou část ve svých slušivých neoprénových oblečcích. A už je start, a ti nejlepší peláší co nejrychleji vpřed. Mi to moc nejde, jelikož dno je pokryté nepříjemnými kameny, proto co nejdřív lehám do vody a plavu. Plavu a plavu a plavu, obrátka, znovu plavu a plavu, obrátka, opět plavu a plavu, a je tu výběh z vody opět po nepříjemných kamenech, a takhle to bylo ještě 3x. Osobně se mi plavalo docela dobře. Nikam jsem se nehnal a plavali jsme skupinka několika plavců ve které byla i Krystína Lapinová, velká favoritka ženského závodu, leč ne moc dobrá plavkyně. Pro její přítomnost si nás vždy všímal komentátor Vlado, díky čemuž jsem měl přehled jak se vyvíji závod mezi ženami. Lumír byl někde v přední části startovního pole a Vlastíka jsem nikde neviděl, takže buď mi hodně uplaval nebo je za mnou. Druhá varianta se ukázala jako správná. Po konci plavání koukám na hodinky. Vidím čas hodina, šestnáct minut a něco, to je cca o 2 minuty lepší čas než loni a tak spokojen vbíhám do depa. První depo mi vždy trvá, prostě po plavání se potřebuju vždy trochu srovnat. Nicméně po cca 4 minutách sedám na kolo a jedu. Lumírovi se plavání rovněž povedlo, vylezl z vody v čase 59:40 a byl velmi spokojen s tím, že to dal pod hodinu. Vlastík měl po plavání ztrátu na mne 2 minuty, a myslím, že ani on nemůže být nespokojen.

Tak tedy hurá na kolo. Cyklistika na ironmanovi je dlouhá a tak má člověk čas dobře jíst a taky sledovat co se děje na špici. Na Slovakmana přijel Petr Vabroušek a tak favorit byl jasný. Karol Džalaj si na něj ale letos brousil zuby a Petrův nepovedený závod v Bátovcích na půlce signalizoval, že by mohl být unaven. Nu a proto, že Karol je výborný cyklista, tak se pustil s vervou do najíždění náskoku pro závěrečný běh. A svůj náskok postupně zvyšoval až na nějakých 10 minut a podle obličeje Vabrouška se mi zdálo, že se trápí. To samé jsem viděl i na obličeji Lumíra a vyšlo najevo, že pro bolest v koleni jel celé kolo se sebezapřením. Vlastně najel na mne na kole jen 20 minut a Vlastík ho zase sjížděl jako v Otrokovicích, které Lumír nejel naplno. Trať se ukázala docela obtížná a to kvůli celkem silnému větru. Přesto jsem začal docela dobře. První okruh jsem zajel možná až moc rychle a přijel jsem na otočku do vjezdu do druhého kola ještě kousíček před Vlastíkem. To nás zrovna předjížděl vedoucí Karol Džalaj o kolo. Pak šel Vlasta přede mne a kontinuálně se mi vzdaloval. Po 90 kilometrech jsem měl pořád průměr přes 32 km/h, což jsem si říkal, že je asi moc. Hlavně poslední dvě kola už jsem v pasážích proti větru do toho moc síly nedával a nakonec mi průměrka spadla na 30,2 km/h. S tím jsem byl moc spokojen a věděl jsem, že když zopakuji svůj běh z loňska tak se dostanu pod 12 hodin. Jak jsem již psal, Lumír se trápil s bolestí a jel kolo nakonec za 5:37, Vlastík mi nadělil cyklistikou skoro půl hodiny časem 5:31.

No a co se dělo na běhu? Vybíhám na běžeckou trasu a kousek za mnou točí do předposledního kola Petr Vabroušek. A světe div se, má pořád ještě dost ztrátu na vedoucího Džalaje. Proto když mě předbíhá, tak ho povzubím, že Karola dá (když mě nepovzbudil on jak mě předjížděl na kole – asi si nevšiml, že mám jeho podkolenky). Což se také nakonec stalo, i když až v posledním běžeckém okruhu. Běh byl pro mne na tom slunku a vedru skutečné peklo, a záhy zjišťuji že to asi nebude stačit na oněch 12 hodin. Protože mě dosahované časy na obrátkách deprimovaly, rozhodl jsem se, že se na hodinky už dívat nebudu a raději si budu užívat atmosféru běhu. Dělal jsem si alespoň zálusk na známého triatlonového matadora Mareka Němčika, ke kterému jsem se pořád přibližoval. Ve 4. okruhu jsem měl krizi a musel jsem chvíli jít, byl jsem i přesto pak mile překvapený, že na obrátce vidím Mareka sedět na lavičce a tak jdu před něho. V pátém okruhu se krize opakovala ve stejném místě, tedy za prostřední občerstvovačkou. Tentokrát jdu až na obrátku. Marek se ke mne ale nepřiblížil. Jen mě předbíhá Vlasta o kolo a já s mírným odstupem běžím za ním a se závistí sleduji jak zatáčí do cíle. To já musím ještě protrpět jedno kolo a na jeho konci vidím, že se blížím k jednomu závodníkovi. Sbírám poslední zbytky sil a mocně finišuji. Pár desítek metrů před cílem jej předbíhám, ale onen závodník běží stejně ještě do dalšího kola. No aspoň sem si pořádne na závěr hrábl. A jak na tom byli kluci? Lumír už s ne moc dobrým výsledkem toho moc udělat nemohl. Vše dovršil tím, že se v prvím kole po přeběhu mostu vydal dál po cyklostezce místo aby běžel po ulici k nábřeží. Pak se musel složitě vracet a dal si tak cca kilák navíc. Demotivovaný a s pokračujícími zdravotními problémy tak dosáhl běžeckého času 4:13, což je na něj velmi slabý čas. Vlastík mě nakonec kvůli mé krizi v pátém kole předběhl o kolo. Dosáhl času 4:27, což byl asi o 20 minut rychlejší čas než jsem měl já. A to taky ke konci proložil párkrát běh chůzí.

Jak jsme tedy dopadli celkově? Lumir čekal problémy kvůlí zdravotním potížím, a tak také dopadl. I to stačilo k tomu. aby byl z nás nejlepší a časem 10:53:48 obsadil celkově 30. místo a 9. v kategorii 35-40 let. Vlastík byl z nás druhý a určitě je moc a moc spokojený, jelikož se dostal na bednu za čas 11:24:35. Byl 47. celkově a 3. v kategorii 45-50 let. Velká gratulace!!! Na vyhlášení musel samozřejmě dostat Lumírův cyklodres SK Fuga. No a já jsem časem 12:10:18 obsadil 56. místo celkově a 8. v kategorii 40-45 let.

Tolik k letošnímu Slovakmanovi. Co dodat? Na Slovakmanovi se mi vždy líbilo a nový závod v Piešťanech jen mou oblibu zvedl. Za rok určitě přijedu zase a spolu se mnou určitě i nějací další Fugáci.

Výsledky Slovakman 2011

Oficialni krátké video

Krátké video z YouTube, kde jsem já v case 1:50, druhý za mnou Vlastík a za ním Džalaj

Fotky na www.slovakman.sk

Fotky od Andreja

Určitě jste si v letošní sezóně všimli, že všichni členové SK Fuga na triatlonových závodech oblékají slušivé modré kombinézy s logem Globtech. Stejné dresy můžete na našich členech vidět nejen na triatlonových závodech, ale i na běžeckých a cyklistických podnicích. Triatlonové, cyklistické a běžecké dresy jsou výsledkem spolupráce se společností Globtech. Tato společnost dlouhodobě a trvale podniká v oblasti informačních technologií označované jako Business Intelligence. Díky jejímu spozoringu nyní sbíráme sympatie mezi fanoušky i kvůli pěknému estetickému působení našich dresů. No a protože jsme se všichni členové SK Fuga sešli na domácím závodě v Albrechticích, tak jsme se samozřejmě společně v nových kombinézách vyfotili. Jak nám to sluší posuďte na níže uvedených fotografiích sami.

No a pokud by se někdo chtěl věnovat triatlonu (propadnete tomu lehce a je to pak na celý život) a chtěl by se stát v budoucnu naším členem, pak lze napsat na mail lumir.hlavac@skfuga.cz

A zde ještě odkaz na webové stránky Globtechu

Karolína Féberová, Lumír Hlaváč, Adam Valošek, Jan Hrabec a Vilém Strakoš píší své dojmy

Nejprve naše ženská star, trojnásobná vítězka z Albrechtic Karolína: 

“Jako již tradičně i tento rok jsem se zúčastnila Albrechtického triatlonu, domácího závodu, čili vrcholu sezony. Tentokrát jsem mohla získat svou třetí zlatou medaili v historii tohoto závodu. Byla to velká výzva a nebudu zastírat, že jsem z toho byla patřičně nervózní. Zvláště, když mě Lumír ještě před startem postrašil, jak kvalitní mám soupeřku z Karviné a po té, co jsem se potkala i s Kristýnou Skalickou, další velkou konkurentkou. Zároveň se však tímto přede mnou otvíral zajímavý závod slibující boj od začátku až do konce.

Plavecká část byla komplikována velkými vlnami, které šly ze dvou třetin trasy proti nám. Hned u první bójky mě mé soupeřky doplavaly, což ale byla výhoda, neboť jsme spojily své orientační smysly a společně zdárně absolvovaly zbytek plavecké části. Z vody jsme vyběhly prakticky současně, během cesty k depu jsem se ale předběhla a dostala se tak na vedoucí pozici, kterou jsem udržovala i na kole. Vzhledem k nepříjemnému větru by bylo lepší s někým během cyklistické části spolupracovat, nepodařilo se mi však nikoho dojet. Zaznamenala jsem i několik komičtějších kolizí, když jsem hledala cestu z depa, či nabrala špatný směr na první cyklistický okruh, přesto, že bych ho už mohla znát… Bohužel se mi díky mé nepozornosti povedlo na kole přejet i cílovou čáru před depem, kde už jsem měla být nohama na zemi, za což jsem byla potrestána minutovou penalizací. Na běh jsem vybíhala společně s Viktorem, ten mi ale na prvním kilometru utekl a už se mi ho nepovedlo dohnat.

Naštěstí jsem do cíle přiběhla s dostatečným náskokem, takže mě ani žádná penalizace nerozhodila. Opravdu se mi podařilo znovu obhájit zlatou medaili. A musím říct, že úspěch na tomto krásném závodě pro mě hodně znamená!”

A co naše jednička v mužích Lumír Hlaváč? Tady je jeho komentář: 

“Na závod jsem si nedával žádné cíle, prostě se uvidí jak to půjde. Plavání bylo trápení, ani ne kvůli vlnám, ale kvůli toho, že jsem od Otrokovic vůbec neplaval, a po 100m mme začaly bolet ruce a ramena. Takže minuta ztráty na druhé místo nebyla zas tak špatná. Na kole jsem se snažil jet co to šlo, bohužel zbytek skupiny moc nechtěl spolupracovat, tak se ztráta na druhé místo nezmenšila. V běhu byla první půlka trápení, po otočce jsem se rozběhl, ale na stahování to už nebylo. Takže nakonec 6. misto celkově nabylo zas tak špatné. Aspoň jsem si vyzkoušel variantu dlouhého odpočinku po závodě (po Otrokovicich jsem 3 týdny nedělal vůbec nic) – a teď už vím, že to není ono a je potřeba aspoň něco dělat :-).”

A přichází na řadu druhý v pořadí z našeho týmu Adam Valošek:

“Závod na domácí půdě je pro mě vždy prestižní záležitost a patří k vrcholům sezóny.
I když jsem měl při závodě trochu smůlu, tak ho beru jako vydařený. Výsledné časy jsou rychlejší než loni, takže výkonnost jde nahoru. Při plavání mi chvíli po startu natekla do brýli voda, musel jsem zastavit, vylít ju a nasadit brýle pořádně. Pak už plavání bylo bez problému, i když díky větru dost náročné. Po výběhu z vody se mi seknul zip na neoprenu a nešlo to sundat, chvíli jsem s tím bojoval, ale nakonec se to podařilo. Na kole se mi povedlo několik úseků jet alespoň ve dvojici, což bylo při silném větru dost výhodné.
Čas cyklistiky jsem oproti loňsku vylepšil o 4 min., což je solidní zlepšení. Akorát posledních 5 km mě začaly dost trápit křeče lýtek. Naštěstí si mě všimnul jeden závodník, který mě předjížděl a dal mi takový žužlací bonbón. Sice to na chvíli povolilo, ale křeče se vrátily v depu při přezouvání. Navíc mě to tak rozhodilo, že jsem si zapoměl sundat helmu a brýle vyběhl s tím, tak jsem se musel pak vracet. V druhém depu jsem tímto byl o minutu déle než ostatní. Taky na mě musel být dobrý pohled, když jsem vybíhal z depa s křečujícím lýtkem :-) Běžel jsem takovým kulhavým způsobem. Po výběhu na kopec se to zpravilo a pak už se běželo celkem v pohodě.”

A ještě Honza Hrabec:

“No ze závodu mám celkově opět dobrý pocit, ale byl to velký rozdil oproti tomu v Karviné. Hlavně v plavání. Na otevřené vodě je to něco jiného. A nejhorší pro mne byla studená voda, a taky ty vlny, ale to asi pro každého. Ale ta zima mě fakt dostala. V jednu chvíli už jsem chtěl mávat na zachranáře... Kolo mě taky celkem překvapilo, protože byl silný protivítr a nohy dostaly zabrat. Nevím, jestli jsem tu ztrátu z plavání stáhnul... Ale v běhu určitě jo. Tam jsem do toho šel a snažil se zamakat. A běželo se mi docela dobře. Škoda, že jsem se nikoho nemohl chytit na kole, to by mi hodně pomohlo. Čas byl o trochu horší než jsem chtěl... To bylo kvůli plavání, ve vodě jsem tuším strávil 20 minut, možná o něco víc... Takže asi tak ;-)”

No a á žádné dojmy, které bych chtěl sdělit nemám. Stačí se podívat do výsledkové listiny :o(((

Přkládám znovu odkazy na fotky a TV zázanm ze závodu.

Fotky od R.Matery, M.Kravčíka, Radima, Viktora.

Záznam TV Polar.

Nádherný den u rybníka v Sobáčově

Minulý týden jsem po 3 týdenní zahálce začal zase trénovat s vidinou blížícího se Slovakmana a na konci týdne jsem se vydal do Sobáčova na olympijský triatlon. Na tomto závodě jsem byl i loni a tak mne zajímalo jak na tom vlastně teďka jsem. Oproti loňsku se plavalo tentokrát opravdu poctivých 1,5 km a to jako 3 kola kolem obvodu místního rybníka. Bohužel mělkost rybníka a teplé počasí způsobilo poněkud vyšší teplotu vody a tímpádem byly zakázány neoprény. Svůj respekt z hluboké vody jsem překonávat nemusel, jelikož se plave pořád kousek od břehu, ale 3 týdny kdy jsem neplaval je u mne vždy hodně znát. Plavání jsem zvládl za 32 minut, což byl zhruba čas jaký jsem očekával. Koukám, že v depu ještě nějaká kola byla, a tak jsem vyrazil docela spokojen na cyklistickou část závodu. Cyklistická část v Sobáčově je tvořena dvěma okruhy, přičemž v první polovině se jede vlastně pořád do kopce, a v druhé pak pořád skopce. Už na obrátku za Ješovem, kam se pořád stoupá, se startovní pole hezky seřadilo podle cyklistické výkonnosti. Slabší cyklisté se propadli a ti lepší se posunuli kupředu. Bohužel se mi nepodařilo chytnout žádného lepšího cyklististu. Proto i když jsem také pár borců předjel, jsem zůstal po čtvrtině kola sám.Daleko široko přede mnou ani za mnou nebyl nikdo. Po vjezdu do druhého kola jsem posléze dojel a předjel Rašpličkovou Elišku. Nezdálo se mi, že by jela o moc pomaleji, ale nešla mi ani do háku. Bylo to pro mne škoda, jelikož se pak odstup mezi náma moc nezvětšoval, a tak kdyby jela se mnou mohli jsme spolupracovat. Celou cyklistiku jsem si tudíž, až na pár desítek metrů, odjel jako časovku jednotlivců v čase jen o minutu lepším než loni (tam jsem ale jel jeden okruh ve dvojici). Na závěr mne tedy čekal desetikilometrový běh. Ten se oproti loňsku konal na krásné (zřejmě nové) cyklostezce směrem na Litovel ve dvou petikilometrových obrátkových okruzích. S během jsem letos docela spokojen a po mezičasech po 2,5 km  11:21, 11:50. 11:47. 11:36 jsem se dostal do cíle v celkovém čase 02:40:04. Je to sice hezký souměrný čas, ale oproti loňsku v totožných podmínkách jen mírné zlepšení. Opět jsem se umístil v zadní části výsledkové listiny, a tak to tedy vypadá, že bude pro mne obrovský úspěch pokud se po Albrechtickém triatlonu nepropadnu v týmu do role nejslabšího muže.

No a tady je odkaz na výsledky       a fotky