V posledním letošním triatlonu Lumír zvítězil a já jsem obsadil 3. místo

Opět jsme se rozhodli postavit na start Bonatrans sprint triatlonu. Závodí se na tratích 750m plavání, 22km na kole po rovinaté trati (letos poprvé jiná trať kvůli nové dálnici) a 5 km běh. Podle startovní listiny se zdálo, že Lumír bude mít ambice zvítězit, ani já bych se nemusel ve startovním poli ztratit. Celý začátek zkomplikoval můj pozdní dojezd. Objevil jsem se na parkovišti 20 minut před startem kvůli několika uzavírkám cest na trase Olomouc - Ostrava. Lumír na mne naštěstí čekal, pomohl mi, a během deseti minut jsem byl připraven. Vyzvednul jsem startovní tašku (díky, že na mne počkali) a upaloval jsem dát věci do depa. To již ale startující odcházeli asi 500m mimo od depa, kde byl start plavání. A tak jsme je v neoprénech museli poklusem stíhat, a tím jsme se pěkně zahřáli, neboť panovala docela zima. Hlavně voda byla pěkně studená a byl jsem rád, že jsem si vzal plaveckou čepici. Po startu se Lumír zavěsil za svého trenéra plavání, který se zůčastnil triatlonu jako plavec ve štafetě. Posléze se mu ale zdálo, že neplave přímý směr k bójce a tak se odpojil a plaval si svůj směr. I mne se zdálo, že většina plavců plavala příliš vlevo a taky jsem plaval osamocen. Lumír vyplavával kousek za štafetami a společně s Bilousem vyběhl z vody na čele závodu jednotlivců. Já měl čas přibližně 13 a půl minuty. V duchu jsem si říkal jestli jsem plavání nepřepálil, protože se mi trochu točila hlava. Lumír věděl, že jde na kolo jako vedoucí závodník v jednotlivcích a jel celý závod sólovou jízdu. Vepředu bylo pár čerstvých cyklistů štafetářů a ty nedokázal sjet. Za ním se postupně zformovala silná cca 8-9 členná skupina ve které jsem byl i já. Bohužel polovina z nich nechtěla moc táhnout špici a tak tempo kolísalo. Přes snahu jednoho závodníka v oranžovém dresu to zorganizovat ať se rychle střídá, aby se jela vzorná lajna, to občas vypadalo docela zmateně nacož doplatil jeden závodník pádem. Chápu pak soupeře, kteří se pokusili ujet. Cítil jsem se dobře, často jsem byl na špici a většinou jsem to byl já kdo každý pokus o únik zachytil. Kousek před cílem je jediný obrátkový úsek a tam jsme viděli Lumíra něco přes minutu před sebou. Ten zajel kolo výborně. V sóĺo jízdě dokázal odolat proti naší početné skupině. Lumír tedy před koncem cyklistiky viděl, že se za ním žene naše skupina, ale jako dobrý běžec nemusel ze sebe na běhu vydávat všechno a svou pozici leadera závodu kontroloval. Obrátkový běh mu umožnil udělat si dokonalý přehled o tom, co se děje za ním. Viděl, že svůj náskok dokonce navýšil a doběhl si s přehledem pro vítězství. Já jsem od Kamily věděl, že skupina ve které jsem přijel do depa bojuje o 2 místo a tak mi bylo jasné na čem jsem. Z depa vyběhli 2 závodníci přede mnou. Jednoho jsem po cca 500m předběhl a druhý se mi začal vzdalovat. Na obrátce jsem viděl, že borec za mnou má cca 50m ztrátu. Do druhé půlky běhu jsem dal vše co ve mne ještě bylo, ani jsem se nedovažoval ohlédnout a nakonec z toho byla bedna. Lumír tedy zvítězil a já byl třetí, navíc jsem si oproti loňsku zlepšil čas o 5 minut. Celý závod se nám vydařil a je to pěkná tečka za letošní triatlonovou sezónou.

Výsledky jsou tady.

Ještě několik vět od Viléma

Nechtěl jsem původně nic psát, protože jsem myslel, že můj výkon zhodnotí Lumír. Když však článek o Pilmanovi napsal s tím, že se mám taky vyjádřit, tak musím napsat pár slov o sobě. Plavání jsem dal za 38 minut. Líp jsem to při těch vlnách nemohl čekat. Spíš jsem rád, že jsem to přežil. Vylezl jsem pár metrů před Vlastíkem a na kolo jsem se vydal s cca minutou k dobru. V půli prvého kola mne Vlasta dojel a já se mu zavěsil do psychologického háku, doufám že předpisových 10 metrů za něj. Tímto způsobem jsme odjeli zbytek prvního a druhé kolo. Pak jsem začal trošku cítit stehna a raději jsem zpomalil. Měl jsem strach, že by se mi to na běhu vymstilo. Ve třetím kole jsem ztratil na Vlastu cca 5 minut. Kolo jsem odjel s průměrem skoro 28 km/hod, což při docela silném větru a kopcovitém profilu hodnotím jako solidní. Chápu, že Vlastík na kole po zkušenostech z Grafimana netlačil moc na pilu, ale i tak jsem rád, že jsem si dokázal jet tempo jako on. Běh jsem rozběhnul docela dobře. První kolo jsem měl tuším nějakých 37 minut. Ale mezera mezi mnou a Vlastikem se v polovině běhu roztáhla na 11 minut. V druhé půli jsem pak stále zpomaloval a neustále v mysli posouval časovou hranici do které bych chtěl dokončit. V cíli se čas zastavil na 6:16:02 a za mnou zůstalo jen 6 dalších závodníků. S během nejsem vůbec spokojen, byl jsem neustále předbíhán….. Tak to je tedy něco ode mne.

Slovamana 2010 jsem absolvoval v čase 11:56:42

Tak konečně nadešel den, kdy absolvuji svého Prvního ironmana. Ráno jsem vstal v klidu s elánem, najedl se, sbalil věci, nasedl k Lumírovi do auta a vyrazili jsme. Před příjezdem do Šuran, dějiště plavání, na mne však padl pocit beznaděje. Tohle přece nemůžu dokončit, na to přece nemám. Ale to už jsme na místě. Musím dopumpovat kolo, nachystat věci, odnést vše do depa, zajít na záchod, obléci neoprén…atd. Ani nevím jak jsem se ve vodě a už musím plavat. Začínám velmi zvolna a tak postupně ve všech čtyřech okruzích předbíhám některé své soupeře. Jen ve třetím okruhu předbíhá několik borců mne, ale je to čelo závodu a těch se nedokáži udržet, i když jsem se o to pokusil. Z vody vybíhám nakonec na 36 pozici a jsem s plaváním velmi spokojen. V klidu sundávám neoprén, oblékám cyklistický dres, obouvám tretry, nacpu kapsy gely a tyčinkami, a vyrážím na cyklistickou část. I kolo začínám stejně jak plavání velmi volně. Prvních 30 km dokonce ani nevyužiji triatlonovou hrazdu. Tachometr mi špatně ukazuje a tak se rozhoduji jet jen podle času. Zjišťuji, že při výměně rychlostního čidla u DTS tachometru je nutno vyměnit i vysílač. Až doma jsem si ověřil, že rychlosti byly přesně poloviční skutečným rychlostem.. Před první obrátkou potkávám Lumíra a jeho náskok cca 8 minut dokazuje, že začal závod velmi zlehka. Když se to ve druhém kole chystám rozpálit na sjezdu z Paňe, koukám na závodníka stojícího na kraji vozovky a mávajícího na mě. Zastavuji a poznávám Lumíra, který má defekt. Nejde mu nafoukat kolo a tak vytahuji svou bombičkovou pumpičku, nafukuji mu kolo a rychle odjíždím za Maruškou čekající na otočce se vzkazem, aby nachystala novou duši a nový plášť. Tak jsem tento úsek zamakal. Měl jsem totiž strach, aby Maruška vše stihla, než dorazí Lumír.  Myslím, že celé kolo jsem jel rovnoměrně, s mírnou rezervou. V pátém kole mě předjel triatlonista se jménem Koval a toho jsem držel na dohled až do konce. Ke konci jsem ho sjel na oněch předepsaných 10 metrů pro bezhákové závody a v tomto odstupu jsme společně dojeli do Nitry. Protože to tam neznal, pustil mě dopředu s tím, že jako pojede na stadion za mnou. Cyklistickou část jsem měl s průměrem cca 28,4 km/h. Odpovídalo to mým plánům. Vzhledem k dobrému počasí - zataženo a ne moc silný vítr - myslím, že můj výkon mohl být i lepší. Cyklistika měla letos cca o 10 km méně kvůli výstavbě dálnice a tak jsem měl po cyklistice výborný čas kolem 7 a čtvrt hodiny. Běh jsem začal výborně. Za chvíli jsem předběhl Marka Němčíka, který měl ještě 1 kolo k dobru a ani Jožo Vrábel nebyl na běhu o moc rychlejší než já. Už v prvním kole mě předběhl Lumír. Po druhém kole jsem dost zpomalil. Nicméně jsem vydržel pořád běžet tempem, které měl Marek Němčík. Celý běh mi bylo špatně od žaludku, nic jsem nejedl a pil jen vodu a kolu. Možná proto se mi v předposledním okruhu začala motat hlava a musel jsem přejít do chůze. Ušel jsem půl okruhu pěšky, než ionťáky a gel zabraly a mohl jsem se zase rozběhnout. Do cíle jsem dorazil ve skvělém čase pod 12 hodin (přesněji 11 hod 57 min). Předpokládám, že i s nezkrácenou cyklistickou tratí by byl můj výkon pod 12 a půl hodiny a tak jsem se svým prvním ironmanem  velmi spokojený. Na závěr musím poděkovat přítelkyni za trpělivost se mnou při sportování, Marušce Hlaváčové za perfektní servis na občerstvovačkách a Bohunce Čurdové za servis po závodě.

Tady jsou kompletní výsledky.

Video s dlouhým záběrem Viléma na občerstvovačce

Pár fotek ze startu od Hozny

Pár fotek od Marušky

Na Slovakmana jdeme jen jako štafeta

Dva týdny před plánovanou účastí na Slovakmanu jsme se nakonec rozhodli neabsolvovat tento závod v soutěži jednotlivců. U mne to bylo snadné rozhodnutí, protože moje účast na Grafimanu ukázala, že na to prostě letos ještě nemám. Lumír zase cítí, že by ho absolvování ironmanských vzdáleností nyní příliš „unavilo“ (moje alternativa výrazu pro slovo, které použil, jež nelze publikovat a hojně se používá na Slovensku). Na Slovakmanovi se nám vždy moc líbilo, absolvovali jsme ho již dvakrát v dvoučlenné štafetě, a tak to uděláme i letos. Jen si to trošku tréninkově každý prodlouží. Já odjedu celé kolo a pak si už bez chipu dám 2-3 běžecké okruhy a Lumír si dá zase tréninkově 2-3 cyklistické okruhy tak, aby dojel přibližně jako já, převezme štafetu a odběhne maratón. Je nám jasné, že k loňským deseti hodinám se tímto systémem nepřiblížíme, ale hlavní je, že si vyzkoušíme vzdálenosti, které se těm ironmanským již budou blížit. Chuť si hodláme spravit koncem Srpna ve Žďáře nad Sázavou na další půlce Pilmanovi.

http://www.slovakman.sk

Letos poprvé na half ironman distancích

Tak nám to oběma letos vyšlo a poprvé jsme se zúčastnili Grafimana. Spolu s námi se na startu objevil i kamarád Vlastík Klapka. Byl to pro nás oba první letošní poloviční Ironman (druhá půlka v životě po loňském Doksymanovi), a oba jsme to vnímali jako test toho jestli jsme schopni rozumně dokončit celý Ironman. Plánujeme totiž start na Slovakmanovi v Nitře. Samozřejmě každý vnímáme slovní spojení “rozumně dokončit” jinak. Já to vnímám jako dostat se do cíle a Lumír jako dostat se do cíle ve slušném čase. Letošní Grafiman měl zbrusu nové tratě. Plavaly se dva okruhy v pískovně Náklo. Pak se vyjíždělo na skoro 30 km dlouhý obrátkový okruh na téměř uzavřené silnici. Ten se absolvoval 3x a následoval dojezd k hotelu Prachárna. Tam bylo druhé depo. Trasa běhu vedla do parku v centru Olomouce. V něm se absolvovaly 4 okruhy a vracelo se zpět k hotelu Prachárna. Přivítalo nás krásné letní počasí a tropické teploty, což zejména pro běh nevěstilo nic dobrého. Já jsem plavání začal volně a to přesto, že byly povoleny neopreny, a tak můj respekt k otevřené vodě, kterého se nemůžu zbavit, byl neopodstatněný. I tak jsem byl nepříjemně překvapen, když mi při výběhu z vody přítelkyně hlásila, že Vlastík je přede mnou. Druhé kolo jsem zamakal, a podařilo se mi ho alespoň dostihnout a vylézali jsme spolu z vody v čase 37:44. Nic moc. Ale Vlastík mě překvapil, je vidět že se ve své nejslabší disciplíně zlepšuje. To Lumír už byl dávno z vody venku. Nadělil nám 5 minut. Nebyl však na trati, ale u svého auta a měnil duši. Hned v prvních metrech cyklistické části dostal defekt, a jelikož neměl s sebou vercajk, tak opravu zvládal u svého auta. Výsledkem bylo, že jsem na obrátce spatřil Vlastíka již bezpečně přede mnou, ale Lumíra za mnou. Navíc byl tak otráven, že mě stahoval jen po kouskách a přede mne se dostal až v druhé polovině závodu. Cyklistika byla na rovině a tak jsem na kole udržoval rychlost mezi 32-33 (Vlastík 34-35). Posledních 10 km se ale projevila absence delších cyklistických tréninků a výrazně jsem začal zpomalovat. Na posledních 3 km mě předběhlo asi 20 závodníků. To Lumír držel přibližně Vlastíkové tempo a nebýt defektu měl by podobný cyklistický čas. Běh byl pro mne v tom vedru velkým utrpením, a když jsem viděl některé borce, jak se sundaným číslem pomalu kráčejí zpět do depa, měl jsem chuť to vzdát taky. Jediné co mě hnalo kupředu bylo vědomí, že se můžu na další občerstvovačce trošku zchladit. Lumír mě ve druhém kole strojovým tempem předběhl o kolo a to byl už před Vlastíkem. Ten se mi dostal taky na dohled (zpátky), ale pak jsem se mu trošku vzdálil. Druhá půlka půlmaratónu se mi běžela mnohem líp a na posledních 5 kilometrech při dobíhání z okruhu k hotelu Prachárna jsem několik závodníků ještě předběhl. Pak konečně nastal spásný okamžik kdy mě Vlado Baron, známý to moderátor závodů, přivítal v cíli. To Lumír byl tou dobou již odpočatý, zrelaxovaný, občerstvený kuřetem a jistě spokojený se svým výkonem. Vždyť nebýt defektu byl by někde kolem 40 místa. Absolvoval Grafimana v čase 5:27:25 (51. místo mezi 140 dokončivšími muži), Vlastík v čase 5:47:26 (76.), já 6:04:40 (95.). Závěr je ten, že Lumír má na to jít důstojně celého Ironmana. Já jestli to půjdu tak spíš jen tak z legrace.

Tady jsem našel nějaké fotky z etriatlonu

Výsledky Grafiman 2010

Zúčastnil jsem se prvního ročníku olympijského bezhákového triatlonu

Tento víkend jsem se rozhodl zúčastnit prvního ročníku Beskyd Classic olympijského bezhákového triatlonu v Bašce. Ráno jsem jel sám autem z Brna do Bašky a dorazil jsem docela natěsno hodinu před startem. K mému velkému překvapení se nikde nerozcvičovaly desítky natěšených triatlonistů. Jak jsem se později dozvěděl, na start se jich postavilo jen 42, což je dost málo. Závody Classic Cupu normálně navštěvuje mnohem více závodníků. Před startem jsem potkal Vlastíka Klapku, a tak jsem  byl rád, že si s ním zase změřím síly. Byl jsem ten týden nějak moc unavený. Proto jsem si říkal, že závod půjdu ve vlažnějším tempu. Předsevzetí mi však vydrželo jen plaveckou část. Plavalo se bez neoprénu ve velmi teplé vodě. Plaval jsem opravdu volně, ale když jsem po druhé obrátce kolem ostrova spatřil vedle sebe Vlastíka tak jsem pak posledních cca 300 metrů zrychlil. Podařilo se mi na něj naplavat cca půl minutu, ale o tu jsem podle očekávání brzy přišel. Nejdříve jsem v depu zjistil, že při vyndávání kola z auta mi spadl řetěz, no a pak v prvním kopci se kolem mě Vlastík přehnal. Drafting byl zakázaný a psychologický hák na něj nějak nefungoval. Otočka kola byla pod Lysou horou u Zlatníka a tam jsem již na něj ztrácel 2 a půl minuty. Zpět jsem jel skoro celou trasu předepsaných 10 metrů za polákem Hajewskim. V závěru mi trochu při sjezdech ujel a pak jsem nějak špatně vybral zatáčku při vjezdu do depa a trošku se zamotal do pásky vymezující koridor k depu. S cyklistikou jsem byl ale jakž takž spokojen. To už se nadá říct o běhu. Při něm nás čekaly dva pořádné kopce skoro jako na Lysacupu (jeden hned po výběhu z depa). Ty kopce mi vzaly hodně sil, a ty pak chyběly když to bylo možné pořádně rozběhnout při dvou okruzích kolem přehrady. Do cíle jsem se dostal v čase 2:42:35 a obsadil 28. pozici. Vlastík se už šel vykoupat do přehrady. Byl v cíli za 2:33:00 celkově patnáctý.

Výsledky

Lumír se výborným výkonem dostal na 3. místo

O víkendu jsme se zúčastnili námi pořádaného triatlonu v Albrechticích. Maruška Hlaváčová odvedla jako vždy perfektní práci a organizace závodu byla opět výborná. Jen nás letos trošku zklamala účast, kdy mnozí registrovaní borci nakonec nepřijeli. Závodilo tedy jako loni cca 3 desítky triatlonistů. Budeme se asi muset zamyslet nad termínem, aby závod nekolidoval s nějakou významnější akcí, jakou byl letos půlmaratón v Olomouci. Ze závodníků, kteří přijeli, byl určitě favoritem Aleš Velička z X-airu, a na trati to potvrdil. O vývoji závodu jsme již psali, a tak nyní napíši o tom, jak se dařilo nám.

Lumír byl tento týden mimo republiku. Přiletěl teprve večer před závodem do Prahy a na Moravu se přesunul až pár hodin před startem. Čekal jsem tedy, že bude pro něj hodně těžké se prosadit. Sám Lumír počítal s tím, že to bude tentokrát spíše intenzivní trénink. Z vody vylézal společně s pozdějším vítězem Alešem Veličkou, v depu však ztratil a neodjel na kole s ním. Moc toho nelitoval, protože se stejně necítil na to, aby s ním jel. A tak zatímco se na špici formovala vedoucí skupinka, Lumír jel celé první kolo na 5 místě. Při vjezdu do druhého kola dojel Honzu Palindera, který měl suverénně nejlepší plavání, ale to mu moc nepomohlo, protože ten nebyl schopen spolupracovat. A tak ho táhl druhé kolo za sebou. Opět pomalejším depem trošku ztratil, vše si však vynahradil na běžecké trati, kde se mu velmi dařilo. Předběhl Palindera, dotáhl a předběhl Kevina Harveye, a blížil se i k druhému místu na kterém byl Radim Pokorný. Na něj to už ale nestačilo. I tak je to po náročném týdnu vynikající umístění. Velká gratulace.

Já jsem přijel v pátek taky z Prahy, kde jsem teď delší dobu pracovně a od rána jsem pomáhal Marušce s organizací. Tohle a zřejmě ještě moje blbost při stravování před závodem zapříčinilo, že se mi při plavání u obrátky udělalo pěkně zle. Přestože jsem byl v neoprénu, tak jsem se ještě raději chytil bójky a pořádně to rozdýchal. Z vody jsem tak lezl až hodně vzadu. Vlastík, kterého jsem se chtěl snažit držet na kole, už byl dávno pryč z depa. Kolo jsem tak odjel sám a postupně se posouval z 23. místa po plavání na 16. místo před během. Pak jsem ještě předběhl dva závodníky.

Nakonec ještě naše časy. Lumír 1:19:38 a třetí místo. Já 1:32:01 a čtrnáctý. Vlastík Klapků, který je tady vlastně taky domácí, 1:26:10 a devátý. Rozplavával však ještě svou štafetu, se kterou vyhrál závod štafet.

Výsledky Albrechtického sprint triatlonu 2010

Fotky od Martina Matery, od Radima, od Martina.

Aleš Velička splnil roli favorita, v ženách obhájila prvenství Karolína Feberová

Máme za sebou další ročník Albrechtického triatlonu. Myslím, že akce se s novými obrátkovými tratěmi docela povedla. Počasí se vydařilo a na start se postavilo 28 závodníků a 4 štafety. Plavání proběhlo v docela chladné vodě o teplotě 18 stupňů. Po plavání se v čele vytvořila 3 členná skupinka Velička, Pokorný, Harvey. Ta dojela společně do depa a o vítězi se rozhodovalo na běhu. To samé platí pro ženy, kdy společně dojely do depa Feberová a Veličková. V mužích vyhrál nakonec podle očekávání Aleš Velička, na druhém místě skončil jako loni Radim Pokorný a třetí byl Lumír Hlaváč, který mocně finišoval na běhu. V kategorii nad 40 let zvítězil celkově čtvrtý Kevin Harvey před Tomášem Opíchalem a Alešem Zajícem. V ženách zvítězila Karolína Feberová, druhá byla Markéta Veličková a třetí Hana Materová. Závod štafet vyhráli “klapkovci” pod názvem Rychlé špunty. Doufáme, že se závod líbil a že se sejdeme za rok na daším ročníku. Moc díky všem, kteří se podíleli na přípravě a organizaci závodu. Zvláště Marušce Hlaváčové. Moje a Lumírovy postřehy ze závodu napíšeme později.

Budeme rádi pokud nám v komentářích napíšete co se Vám nelíbilo a co bychom mělo do přiště vylepšit.

Výsledky Albrechtického sprint triatlonu 2010

Fotky od Martina Matery, od Radima, od Martina.

Místní regionální triatlon ovládli členové našeho klubu

Tak jako loni jsme se s Lumírem vydali na Karvinský plavečák, kde se místní partičkou nadšenců pořádal další ročník triatlonu. Po prezentaci a shlédnutí soupeřů bylo jasné, že se konkurence nijak nerozrostla, a cíl byl jednoznačný – při neúčasti Vlastíka Klapky by jsme měli obsadit první dvě místa. Tento cíl se nakonec podařilo naplnit. A nutno dodat, že z velkým přehledem. O tom že Lumír je letos ve skvělé formě nebylo pochyb, a nakonec i já jsem dokázal zlepšující se výkonnost. Po startu šel Lumír hned do čela závodu, plaval výborně a plavání dokončil za 11:42. I mi se plavalo výborně, zejména cca prvních 500m. Na konci plavání už došla trošku síla v rukou, a tak jsem se pak ke konci ani moc nevyčerpal. Kolo se ukazuje jako Lumírova parádní disciplína a proletěl trať za nějakých 35 minut, a to přesto, že ke konci už ztrácel motivaci, a moc na pilu netlačil. I mi se jelo celkem dobře. V čase 37:30 jsem myslím podal slušný výkon. Škoda, že nestartoval Vlastík – snad bych ho dnes dokázal uviset. Běh běžel Lumír vědom si svého velkého náskoku na pohodu. Přesto stlačil čas ke 22 minutám. Co já bych dal za to, abych takhle mohl běžet. Já jsem v běhu moc neexceloval a na silně podmáčené trati kolem potoka jsem podal svůj standardní výkon. Trať byla pro běh velmi náročná a do cíle jsem se dostal celý od bahna. A bohužel taky s nohou od krve, kdy jsem sebou praštil při obíhání jedné kaluže. Koleno mám nyní oteklé, ale snad to bude dobré a moc mě to v dalším tréningu neomezí. Ještě celkové časy nás obou: Lumír 1:10:53 – první místo, Vilém 1:17:44 – druhé místo. První cena byla dort, který je podle posledních zpráv již snědený a byl údajně moc dobrý. Co na nás čeká dál? Já si naordinuju 14 dnů přípravy, Lumír jede příští týden na Xterru do Brušperka. Pak nás čeká ICT triatlon v čechách, Moravskobudějovický triatlonno a pak konečně domácí závod – Albrechtický triatlon. Přihlásit na něj se můžete tady.

Fotky od Kamily

Výsledky.

Vilém obsadil 3. místo v kategorii regionálního běhu na Vysočině

Díky mé přítelkyni, dlouholeté člence Orla, jsem se v sobotu zúčastnil závodu Orelské běžecké ligy v jejím rodišti v Olešnici na Vysočině. Po příjezdu jsem na prezenataci zjistil, že budu běžet jen 2,5 km, počital jsem s delší tratí. Trať 5 km běželi jen muži do 40 let. Organizace závodu byla na velmi vysoké úrovni. Ve všech kategoriích (většina však mládežnických) závodilo celkem 139 závodníků - startovalo se postupně několikrát a po vyhlášení výsledků nastal vždy čas na další kategorie. Start mužů A – D společně s ženami A byl naplánován na 13:00. Při pohledu na borce připravené na startu mi bylo jasné, že je tam několik velmi dobrých běžců. Poznal jsem, že bojovat o popředí nebude jednoduché. Navíc jsem byl ještě ne úplně doléčený z přechozeného nachlazení a to se projevilo v samotném závodě, kdy jsem v několika pasážích nestíhal s dechem. Ze začátku jsem si hlídal čelo závodu, ale to se mi po cca 500 metrech začalo postupně vzdalovat. Navíc mě předběhlo i pár starších borců a já jsem se začal strachovat jestli se dostanu vůbec na bednu, což jsem bral v takovémto závodě jako samozřejmý cíl. Nakonec se to však podařilo a obsadil jsem 3. místo v čase 12:08. Od druhého borce mě dělila necelá půl minuta a nebýt nemoci, jsem si jist, že bych s ním svedl souboj o druhé místo. Na vítěze kategorie, borce Žílu, bych určitě neměl – ten mi nadělil minutu. Trať byla neustále mírně do kopce, pak krátké prudké stoupání a seběh dolů. Muži kategorie A běželi 2 okruhy. Musím opět ocenit vynikající organizaci závodu. Dokonce i podmáčené úseky trati byly skvěle ošetřeny tak, že se vůbec neběželo po blátě i když závodu předcházel deštivý týden. I přítelkyně Jana běžela skvěle, což dokládá jedna s fotografií. Je jen škoda, že v ženské kategorii nebyla výraznější konkurence. Závod se mi líbíl a pokud budu mít příští rok tento termín volno, rád se ho upět zúčastním.