Czechman 2017

by MartinK 3. července 2017 07:34

Premiéra na dlouhém triatlonu.

Téměř dva roky od mého vstupu do SK FUGA a prvního krátkého triatlonu, který následoval bezprostředně poté, jsem se postavil na start svého prvního dlouhého triatlonu – Czechmana. Do Starých Ždánic dorazili také týmoví kolegové Viktorem a Vilémem, pozdravil jsem i pár známých z Olomouce, včetně mého parťáka z LH24, tentokrát v roli soupeře.

Jarní běžecká příprava nebyla nikterak optimální, neboť od LH24 jsem měl vleklé problémy střídavě s pravou a levou achilovkou. Z toho důvodu jsem i vynechal plánovaný dubnový maraton v Bratislavě. Naběháno jsem tak měl minimum, bral jsem to ale z té lepší stránky – tělo by mělo být odpočaté Smile. S blížícím se závodem se dostavila i nervozita, a to v intenzitě, kterou jsem už dlouho nepoznal. Projevilo se to například tím, že skupenství mé stolice bylo před závodem podobné jako před mou maturitní zkouškou v roce 2006. Měl jsem ale jasno, že závod si chci především užít a jakkoliv dokončit (tajně jsem si myslel na čas okolo 5:30).

Czechman 2017 kolo

Těsně před startem se dostavili i mí podporovatelé z Brna, se kterými jsem si rychle cvakl fotku v neoprénu a v povzbuzeném módu se postavil na start. Dbal jsem na rady zkušenějších a zařadil do zadních řad více než sedmi stovek plavců. Se startovním výstřelem jsem se natěšený, ale zároveň plný respektu z toho, co mě čeká, vrhnul do vody. Pár kopanců jsem schytal, pár rozdal, ale celkově se mi plavalo velmi dobře, až mě to překvapilo. Z vody jsem vybíhal za 35 minut. Nedostatek zkušeností se projevil hned v prvním depu, kde jsem ze sebe soukal neoprén snad celou věčnost. Ty minuty, které jsem díky němu ušetřil ve vodě, jsem hezky ztratil v depu Smile. Na kolo jsem se těšil a taky jsem si jej užil. Jelo se krásně, byla to téměř rovina, musel jsem se hlídat, ať to nenarvu s zůstanou mi síly na běh. Nevěděl jsem, co to se mnou udělá. Stejně tak jsem netušil, jak správně jíst, tak jsem zvolil kombinaci tyčinek a gelů. Na prvních pěti kilometrech běhu mi pak křeče v břiše daly jasně najevo, že to nebyla dobrá volba. Běh už bolel, ale celkem se mi dařilo držet tempo okolo 5:30, což bylo vzhledem k nulovému jarnímu tréninku dobré. Druhá půlka běhu už byla lepší, nohy se rozběhly, křeče ustoupily, bojoval jsem už pouze s horkem a sám se sebou. Oba dva boje jsem zvítězil a zcela šťasten doběhl do cíle. Dosáhl jsem času 5:12, což bylo naprosto nad má očekávání.

18901466_1334226826613505_1054022352_o

Viktor doběhl do cíle v čase 5:30, Vilém to zabalil někde v půlce běhu.

První „půlku“ mám tedy za sebou a považuji to za úspěšný krok na cestě k plnotučnému ironmanovi, kterého bych rád zdolal příští rok.

Výsledky.

18928303_1412476482124185_544974441_n (1)

Tags: ,

Závody 2017

Běh Dolem 9. května 2017–propozice

by MartinK 8. února 2017 22:41

Běžecký závod v netradičním prostředí.

Organizátoři Havířovské desítky přinášejí netradiční závod, který se bude konat v oblasti Dolu 9. květen. Tento, dnes již nečinný černouhelný důl, patří mezi nejmladší doly v ostravsko-karvinské uhelné oblasti. Důl leží ve Stonavě na pomezí s Horní Suchou. Důlní pole zasahuje obce Stonava, Horní Suchá, Albrechtice a Karviná. Poslední “fajront” zazněl v tomto dole 31. března 2016.

#ROZBEHAMEHAVIROV

Start a cíl závodu

https://mapy.cz/s/1nfk0

Důl_9._květen_(5).JPG

Trasa závodu

trasa zavodu.jpg

DATUM a ČAS

Neděle 19. 2. 2017

REGISTRACE

V den závodu na místě do 9:45 v prostorách bývalé zaměstnanecké kolárny.

STARTOVNÉ

Cena startovného je 100 Kč.

V ceně startovného je drobné občerstvení.

POPIS TRATI

Délka trati je cca 15 km, 90% je v terénu, který bude mírně kopcovitý s výhledy na celou důlní oblast a propadlé louky, kam běžně člověk málokdy zavítá. Dle aktuálních sil se na občerstvovací stanici budou moci závodníci rozhodnout, zda budou pokračovat do delšího okruhu a zdolají tak celkem 15 km, nebo se obrátí směrem zpět a zdolají tak zhruba 10 km.

Na 7. a 11. kilometru bude umístěna občerstvovací stanice – viz mapka

VYPSANÉ KATEGORIE

  1. ŽENY

  2. MUŽI

ČASOVÝ HARMONOGRAM

8:30 – 9:45 registrace a přihlašování do závodu, platba startovného

10:00 start závodu

12:00 slavnostní vyhlášení

CENY

Pro první tři místa v každé kategorii. Drobné materiální ceny dle možností pořadatele.

POŘADATELÉ


HANDICAP SPORT CLUB Havířov

SK FUGA triathlon team
www.hschavirov.cz Blog.skfuga.cz

 

TRIČKA HAVÍŘOVSKÁ DESÍTKA

tricka H10 2016.jpg

Pro zájemce budou v místě startu k prodeji trička ze závodu Havířovská desítka 2016 za 100 Kč.

Tags:

Závody 2017

24 hodinovka na Lysé Hoře 2017

by MartinK 28. ledna 2017 14:32

Naposledy pod 30 a B E D N A !

Při loňské první účasti na LH 24 v mužských dvojicích jsme s parťákem natočili 11 okruhů. Na bednu v kategorii to sice nestačilo, ale nebylo to zas tak daleko a rezerva ve výkonu tam rozhodně byla. Dopředu jsem si dohodl parťáka Jirku Skarku, který pochází z Dobré a znám jej z Olomouce a vytyčil jsem jasný cíl – bedna. Jirka se na to sice moc netvářil a těsně před závodem přišel s výmluvami typu, že byl na Erasmu a že moc netrénoval a že si našel holku (to mě pravda trochu vystrašilo). Tým jsme pojmenovali výstižně Naposledy pod 30 a šli do akce!

NIK_2901

Den závodu ale nastal a všechny spekulace šly stranou. O bedně jsme částečně z respektu a částečně z obav raději vůbec nemluvili, ale já tušil, že když se nám vyhne zranění a vše půjde dobře, tak by to mohlo klapnout. Jenže u LH24 člověk nikdy neví, co jej čeká. Odstartoval jsem do prvního kola. Startovalo se z pily v Ostravici v 11 hodin odpoledne. Slunku hřálo docela silně a tak jsem se rozhodl sundat bundu a běžet jen ve dvou vrstvách, což se ukázalo jako velmi prozíravé, i tak jsem se dosti zapotil, stejně jako v druhém kole a ztratil hodně soli, čemuž jsem pak přičítal následné nastupující křeče v kole třetím. Ale zpět k prvnímu okruhu. Ten jsem si užil náramně, bylo moc krásně a podvědomě jsem se hlídal, abych to nepřepálil, protože sil bylo zatím dost. V prvním prudším stoupání šel přede mě kamarád ze studií Radek Chrobák, prohodili jsme pár slov s tím, že by chtěl dát minimálně 12 kol. To jsem ještě netušil, jaký heroický výkon předvede. První kolo jsem předával za solidních 1:29:43 a šel se lehce občerstvit do gastra. Po cestě mě odchytil televizní štáb vertikalu, tak jsem tam blábolil nějaké nesmysly typu, že závodník si na vrchol musí vzít hlavně energii, tak doufám, že se to nikde neobjeví  Jirka svoje kolo otočil za parádních 1:25:52 a já se vydal do na dlouhou dobu posledního slunečného okruhu. V tu chvíli jsme byli již usazeni na průběžných medailových příčkách v kategorii. Ale závod byl teprve na začátku, nemělo cenu se tím zabývat. Do třetího mi Jirka předával již za šera, také se znatelně ochladilo. Zahájil jsem jej pádem na ledu krátce po výběhu. Při seběhu jsem pak přidal ještě dvě krásné čumákovky do sněhu. Za třetí kolo tedy tři pády, pokud to tak půjde dál a s každým dalším kolem budou přibývat pády, mám se na co těšit, říkal jsem si  Projevila se tma a taky traverz v Malenovickém kotli začal být absolutně neběhatelný a i chůze v něm byla obtížná. Bral mi mnoho sil a to jak fyzických, tak psychických. Postupně se z něj stal nejhorší úsek, na který jsem se vždy nejvíc netěšil. Své třetí jsem předával za 1:48 kolem sedmé večer. Po něm jsem si dal vydatné snad pětichodové gastro (guláš, párečky, krupičná kaše, vánočka) – prostě, co se do mě vešlo. Vůbec, kvůli tomu gastru jsem se hlavně na závod přihlásil. Cpát se neomezeně 24 hodin na 400 Kč, no neber to  Stejně jako mě, tak i Jirku chytaly ve třetím lehké křeče do lýtek, čehož jsme se oba zalekli. Přesolený vývar a trocha hořčíku to naštěstí zahnaly. Myslím, že velké teplo a ztráta soli se na tom dost podepsaly.

NIK_5258

Na štafetě je super, že se vždy dá doplnit energie, lehce spočnout a hlavně převléct do suchého. Tento rituál jsem vždy opakoval. Párkrát jsem to časově neodhadl a i přes smluvené prozvánění z Albínova náměstí jsem přišel na předávku pozdě, což nás stálo pár minut. Únava stoupala u obou úměrně s časem a přibývajícími kilometry. Hřejivá mast nám oběma prokázala velkou službu, kdy nejen prohřála, ale také povzbudila již docela bolavé svaly. Za zmínku stojí vyzdvihnutí fanouška, který o půl jedné v noci zhruba na druhém kilometru okruhu (před uhnutím do prudkého stoupáku) povzbuzoval všechny závodníky a nabízel coca colu, rum, koňak nebo calvados. Po ujištění, že cola je čistá, jsem s povděkem dvěma loky svlažil své hrdlo a se slovy díky se vydal do kopce. Celou noc jsme drželi časy do dvou hodin za kolo a upevňovali si pozici mezi nejlepšími třemi dvojicemi v kategorii. Povedlo se mi i pár desítek minut spánku, což bylo velmi povzbuzující! O půl páté ráno jsem nastoupil do svého šestého a únava již byla znát, stejně jako brutálně vychozená písčitá pasáž, která se navíc rozšířila i na modrou, takže byla v délce cca dvou kilometrů. Projevilo se to na celkovém čase 3 minuty přes dvě hodiny. Hecnul jsem Jirku, ať to nakopne, aby mi vytvořil dostatečnou rezervu na poslední kolo, protože jsem tušil, že ještě zpomalím. V gastru jsem pak sledoval dramatický vývoj v jednotlivcích, ale především propočítával naši situaci. Bylo jasné, že první v naší kategorii jsou o kolo před námi a nemáme na ně šanci, my jsme byli aktuálně druzí a třetí byli o kolo za námi – alespoň to z aktuálních výsledků vypadalo. Buď tam ale byla chyba, nebo to zrovna nebylo správně aktualizováno, nebo už jsem v důsledku únavy počítal špatně, každopádně realita byla jiná. Já ale žil v tom, že nás nic nemůže ohrozit a že to třinácté zajdu, aby se neřeklo. Že nám to pomůže v celkovém pořadí, ale v kategorii už to nic nezmění a taky hlavně zlepším svůj výkon z loňska. Jirka to nakopl, poslední kolo otočil za 1:53:52, při předávce jsme si v klidu pokecali, nikam jsem nespěchal (!!) s tím, že si to jdu užít a máme jisté druhé místo. Vyrážel jsem s příjemnou euforií, protože jsem celou dobu byl obezřetný a moc si nechtěl připouštět, že by se to mohlo podařit, takže se mi šlapalo příjemně. Navíc už bylo světlo, za horami vylézalo sluníčko. Únava sice byla znát a do kopce mě pár finišujících borců trhlo, ale já věděl, že už mi o nic nejde, tak jsem nezávodil. Poslední kolo jsem nakonec zvládl přesně za dvě hodiny a o půl jedenácté jsme se již vysmátí fotili s Jirkou v cíli a radovali se z druhého místa.

16143595_1287322924624533_8791428098805262460_o

Dal jsem si sprchu, zavolal tu radostnou novinu domů, ať přijedou na vyhlášení, sbalil věci a při odchodu z tělocvičny jen tak letmo mrknul na obrazovku s výsledky a…..dostal se před nás o 7 minut tým Kesbuk Matěj a David – což jsem nechápal, bylo to proti všem mým propracovaným propočtům. Zároveň mi to ale bylo celkem jedno, o moc rychleji bych to poslední stejně nedokázal jít. Třetí místo taky bedna. Horší by byl pád z třetího na čtvrté. Oněch pár minut ztracených při předávkách se nakonec ukázalo jako rozhodujících, ale co už. Alespoň je do příště co zlepšovat.

Tags:

Závody 2017

Maraton Rotterdam 2016

by MartinK 14. dubna 2016 09:07

Dva prvomaratonci a jeden osobák.

Sám od sebe bych se asi ještě letos na maraton neodvážil, to by ale na podzim v hospodě nesměla proběhnout Lumírova hecovačka, které jsem podlehl a přihlásil se někdy v říjnu na svůj první maraton a to rovnou do Rotterdamu, ať to stojí za to. Původně to vypadalo, že nás pojede více, nakonec jsme vyrazili ve složení Karolína, Lumír a já se svými doprovody, závodu se zúčastnil ještě Benny, který nám po celou dobu našeho pobytu společně s Ivetou poskytli azyl ve svém příbytku ve Zwolle, za což jim patří velký dík.

Původně padla sázka o bečku, že zaběhnu pod 3:45. Na konci února mě ale zbrzdilo nepříjemné zranění chodidla, kvůli kterému jsem byl celý březen bez tréninku a do poslední chvíle visel nad mým odjezdem do Holandska otazník. Necelé dva týdny před maratonem jsem šel chodidlo otestovat na Velikonoční dvanáctiminutovku, vydrželo a tak jsem se rozhodl, že to risknu. Cílem už tedy nebyl čas pod 3:45, ale dokončit a neobnovit si zranění.

DSC_1763

Chtěl jsem to rozběhnout pomalu okolo 5:40 na kilák a podle toho, jak se budu cítit přizpůsobovat tempo. Kvůli dlouhé pauze, ale hlavně kvůli tomu, že jsem maraton ještě nikdy neběžel, jsem netušil, co mám očekávat. Slyšel jsem o pověstném začátku závodu na 30. kilometru, ale nevěděl jsem, jaká bude skutečnost. Oproti mým předpokladům se mi v pohodě dařilo držet tempo rychlejší – okolo 5:20/km a k mému překvapení mi to bez velké námahy vydrželo až do třicátého kilometru. Zhruba po pěti kilometrech jsem pojídal rozinky, po dvacátémpátem se začaly ozývat první křeče. Po třicátém to ale teprve začalo, pověstný náraz do zdi se bez varování dostavil. Křeče se stupňovaly, nohy tuhly, síly docházely. Navíc na 30. km jsem míjel běžce, kteří byli v opačném směru již na 40. km, tedy kousek před cílem, což mi rozhodně nepřidalo. Věděl jsem ale, že nesmím zastavit, abych se protáhl nebo si odpočinul, jinak bych se už nerozběhl. Proto jsem na občerstvovačkách maximálně zpomalil, ale nikdy nezastavil. Podél trati už spoustu lidí protahovalo křeče a závodní pole se proměnilo v chodce – ty jsem předbíhal a běžce – ti předbíhali mě. V duchu jsem si říkal, že musím vydržet do 35.km, pak že nohy povolí a opět se mi to rozběhne. Tak jsem vydržel a nohy nepovolily a ani se to nerozběhlo, ba naopak. Bylo to čím dál horší. Celou dobu jsem věděl, že závod dokončím, jen šlo o to, jak moc mě křeče a těžké nohy zpomalí a zda vydržím nepřejít do chůze. Na to, jak jsem ze začátku držel strojové tempo, tak v posledních kilometrech jsem se dostal až přes 6 minut/km. Posledních 500 m jsem do toho dal naprosto vše a dorazil do cíle v čase 3:50:13. Pořadatelka staršího věku mi pak nabídla, abych se o ni opřel a vedla mě pro vodu. Nebyl jsem moc schopen vlastní chůze.

Cíl doběhnout a neobnovit si zranění jsem splnil. K tomu jako bonus jsem to zvládl pod 4 hoďky, co mi ale dělá největší radost, že jako první v historii SK Fuga jsem hned při svém premiérovém startu porazil Lumíra, díky kterému jsem vlastně do Holandska vůbec jel.

Závěrem bych rád pogratuloval Karolíně, se kterou jsem startoval ve stejném koridoru, ale brzy se mi vzdálila a doběhla v krásném osobáku 3:36:44 a to i přes drobné vyměšovací obtíže – možná se svěří sama ve svém reportu. Dále patří gratulace Bennymu, který zvládl svůj první maraton za 4:10:54.

Výsledky.

Tags:

Závody 2016

Zimní běh přes Kosíř 2016

by MartinK 12. ledna 2016 09:21

Běh do vrchu na Hané.

Již dlouho dopředu jsme byli s parťáky z olomouckého Jogita domluveni, že svou povánoční formu půjdeme otestovat na tradiční zimní běh přes Kosíř. Tradiční je spíše pro místní běžce, jelikož se konal již jeho 37. ročník. Pro mě osobně to byla premiéra.

Moc jsem nevěděl, co od trasy čekat. Jsem spíše zvyklý na beskydské kopce, takže jsem si říkal, že to bude hračka, na druhou stranu jsem Kosíř nechtěl podcenit, má sice jen nějakých 470 metrů nad mořem, ale je to pořád hanácké Mont Blank, že jo! Na startu závodu se sešlo velké množství běžců (přes 300). Počasí nebylo zrovna příjemné, mrholilo a místy byla ledovka, ale když je závod, tak se na počasí nehledí.

martin_kosir

Po jedenácté hodině byl závod odstartován. Nejprve jsme symbolickou minutou ticha vzpomenuli na Miroslava Křížka, jehož memoriálem tento závod je a společně s výstřelem byla zahájena i Velká cena vytrvalců Olomouckého kraje. Prvních několik stovek metrů se běželo po lehce namrzlé silnici, poté už však had běžců zabočil na terénní cestu do lesa a jal se stoupat do kopce s cílem dosáhnout Kosířské rozhledny. Byl jsem připraven na pět kilometrů do kopce, otočku u rozhledny a poté pět kilometrů seběhu. Trať se ale od počátku vlnila a tak jsem se nemohl zbavit pocitu, že po každém výběhu kopce hned následoval seběh. Moc lidí přede mě nešlo, spíše jsem postupoval startovním polem kupředu, v jednom kopci jsem předběhl i Romana Špičáka a tak jsem u rozhledny byl v čase 28:20, na prvním místě z Jogiťáků s jasným cílem toto místo při běhu dolů udržet. Ukázalo se ale, že jsem přece jen při výběhu nahoru ztratil více sil, než jsem chtěl a začal jsem tuhnout. Ani z kopce, ani po rovinkách mi to neběželo podle mých představ a celkem jsem se trápil, dost lidí šlo přede mně, včetně Romana. S vědomím, že závod jdu přece jen v rámci tréninku, jsem nechtěl jít do úplného maxima a tak jsem se snažil udržet nějaké rozumné tempo a při opětovném náběhu na asfalt zrychlit co to půjde. S výsledným časem lehce přes 47 minut jsem spokojen. V cíli jsem se odměnil výbornou polévkou a domácími koláčky. Nepohrdl jsem ani ochutnávkou domácí slivovice a calvadosu.

Výsledky a fotky.

Tags:

Závody 2016

Lysacup 2016 - 5. etapa Janovice-Bystré - mistrovství

by MartinK 8. prosince 2015 13:27

Úspěšná premiéra na Lysacupu.

Naskytl se mi volný víkend, oslovil jsem kamaráda Martina Bartuska, se kterým se chystáme na LH24. Od Honzy Hrabce a Maldy jsme sehnali čipy a už nic nebránilo mé premiérové účasti na Lysá Cupu. Startovalo se v sobotu 28. listopadu v Janovicích, na startu jsem potkal pár známých tváří, například Honzu Schwarze a tajně doufal, že jej porazím. Cílem bylo, pokud možno celou trasu v délce 7,9 km uběhnout bez přechodu do chůze. Čas by byl fajn zvládnout do jedné hodiny. Překvapilo mě, kolik bylo na startu lidí, takže celkem dlouho trvalo, než se startovní pole roztrhalo. Přitom si závod stále zachoval svojí komorní atmosféru, což velmi oceňuji.

lc2016_martin_janovice

Běželo se výborně, začal jsem vzadu, takže jsem stále někoho předbíhal, což bylo dobré na psychiku. Poprvé jsem přešel do schůzce při stojce na Kykulku, podruhé pak při závěrečném stoupáku na Lysou. Zhruba po čtyřech kilometrech jsem se dostal nad mraky a běžel za krásného počasí. V cíli to bylo za odměnu, všude modré nebe, sluníčko a okolo bílá mraková peřina. Cílový čas nakonec minutu a nějaké ty drobné přes hodinu, takže spokojenost a už se těším na další závod.

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2015

Na plný boty 2015

by MartinK 11. listopadu 2015 10:09

Tréninkových 32 km v horách.

Od H10 jsem si dal od běhání pauzu, takže Na plný boty jsem si to šel hlavně užít. Původně jsem měl jít sólo, ale bráchovi odpadl brácha, tak jsem šel nakonec s bráchou Veselý obličej. Základna byla ve Velkých Karlovicích v hotelu Galík. V 9 hodin večer oznámil organizátoři tři vrcholy: Gigulu, Kotlovou a Vysokou. Naplánovali jsme trasu, dali již tradiční pivo před závodem a ve 22:00 odstartovali. Počasí bylo ideální – teplota okolo čtyř stupňů, viditelnost dobrá. Vrcholy jsme zdolali v pořadí Gigula-Kotlová-Vysoká. Na prvním vrcholu jsme byli těsně za dvojicí, která se v cíli umístila na druhém místě, běželo se nám skvěle. Při seběhu jsme se ale trochu odchýlili od plánované trasy, což nám vzalo především psychické síly, ale běželi jsme dál. Vystoupali jsme na Kotlovou a pak už to byl po hřebenovce za jasné hvězdné oblohy nádherný běh na třetí vrchol. Závěr tvořil asi 4 kilometrový seběh. Celkově jsme uběhli 32 kilometrů s nějakými 1400 metry převýšení. Čas 4:13 není žádná sláva, pojali jsme to ale spíše tréninkově. V kategorii muži dvojice stačil na páté místo.

Výsledky.

Tags:

Závody 2015

Albrechtický sprint triatlon 2015

by MartinK 1. července 2015 08:45

Můj první triatlon.

Na poslední červnovou sobotu připravila SK FUGA společně s Českým červeným křížem Karviná 6. Ročník Albrechtického triatlonu (750-22-6). Velmi jsem se na tento den těšil, protože již od zimy jsem měl v plánu, že zde absolvuji svůj první triatlon, po kterém jsem začal pokukovat od té doby, co jsem se dostal do bližšího kontaktu s klukama z SK FUGY, především s Honzou a Lumírem v rámci organizace H10. Naběháno jsem celkem měl z přípravy na olomoucký půlmaraton, s kolem už to bylo horší. Nejhůř jsem na tom v plavání, to jsem začal pilovat před Vánocemi a mám zde nejvíc co zlepšovat. 

Byť se jednalo o sprint, byl jsem zvědav, jak na tuto triatlonovou premiéru bude mé tělo reagovat. Před závodem jsem nafasoval fungl novou SK FUGA kombinézu. Nadšení z ní mi okamžitě utlumil Lumír oznámením, že jsem si ji již stihl pošpinit od liháče. Při plavání jsem měl zpočátku pocit, že do mě neustále někdo naráží, postupem času jsem pochopil, že jsem já ten, kdo neustále naráží do ostatních a plave křížem krážem. Jaký to rozdíl oproti plavání v bazéně v čisté vodě. Přešel jsem tedy na chvíli v prsa, abych se zorientoval. Po první obrátce jsem opět přepnul na kraul s tím, že teď to bude jenom rovně k další bójce. V mém případě to sice rovně bylo, ale spíše k protějšímu břehu. Stále častěji jsem tedy přecházel do stylu prsa, abych si už více nenadplaval, a taky jsem přestával stíhat dechově.

Už před závodem jsem vzýval okamžik, kdy budu vybíhat z vody, protože pak přijde část, která mi více půjde. V depu rychle přezout a hurá na kolo. Nejdříve mi to moc jet nechtělo, nohy byly tuhé z vody, takže první kopec byl docela dřina. Zhruba po pěti km se mi nohy rozjely a kolo jsem si i v dešti parádně užil. Pikatní byl minisouboj s mým bráchou, před kterým jsem vyběhl z vody o tři minuty rychleji, na kole mě ale stáhl a z depa na běh vybíhal dokonce přede mnou. To já si dopřál ještě rychlý gel a vydal se na trať. Obavy se nenaplnily a běželo se mi velmi dobře. Bráchu jsem dostihl hned v prvním kopci a po cestě ještě pár lidí předběhl. Stejně jako na kole mě bavil vysoký výskyt modrobílých dresů SK FUGA a vzájemné povzbuzování na trati. Závěrečných 6 km jsem zvládl pod 30 minut, v souladu s mým plánem. S celkovým časem 1:37 do začátku spokojenost, teď už jen zlepšovat :-). Závod byl velmi dobře zorganizován , já jsem si jej užil, bavil mě a je pro mě motivací pro další trénink, už v řadách SK FUGA :-).

Výsledky a fotogalerie.

Tags:

Albrechtický Triatlon | Závody 2015

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři