Ironamn 70.3 Zell am See 2017

by Karolína 5. září 2017 19:53

Můj první značkový IRONMAN.

A byl tady – den s velkým I a velkým M. Můj první značkový IRONMAN! IM 70.3 Zell am See – Kaprun – závod mezi ledovcem, horami a jezerem.

Moc jsem se těšila, i když to s formou na začátku týdne vypadalo spíš blbě, ale vyčkávala jsem na neděli. Ve čtvrtek jsem si projela trať cyklistiky. Největším strašákem pro mě byl kopec, kde se měla nastoupat třetina z celkových 1800 m a překonat sedlo Filzensattel se 14 % stoupáním. Při mé zkušební jízdě mě kopec naprosto odrovnal. Cyklistiku jsem odhadovala minimálně na 3,5 hodiny. Po kole jsem vyzkoušela i jezero, nádherně čistá voda odhalovala řasy a obří ryby.

Za SK Fuga jsme se na start nakonec postavili jen dva – Honza Hrabec a já. Bohužel jsme se mezi 2500 závodníky ztratili, takže krátké pozdravení ráno v depu nám muselo na povzbuzení stačit. Před startem jsme měli vyhrazen prostor pro rozplavání. Následoval rolling start – start kdy nejprve odstartovali profíci a my až za nimi ve vlnách podle výkonosti, čas měl každý měřen přesně podle čipu. Byla to naprostá paráda, žádné kopance, rány do hlavy, tahání a topení, jen pohodové nedělní plavání. Svůj čas jsem podle loňského Czechmana odhadla na 33 minut a přestože jsem plavání v létě moc nedala, vyšlo to na minutu přesně. Ve vodě jsme urazili jednu dlouhou délku tam a zase zpět. Na výběhu čekali organizátoři a pomáhali nám z vody, což mi vlastně taky přišlo vhod.

IMG_20170827_084551

Rychlý přesun na kolo a ještě rychlejší odpich. Do úzkých uliček vedoucích od jezera jsem vyrazila 35 km/h a byla jsem nejpomalejší. První povzbuzující injekci mi dala Péťa. Holka s hláskem jako konipásek tentokrát řvala „Kájo, Kájo, do toho!“, div si plíce nestrhala. A za chvíli zase naši! Bylo to fantastické. Všechny cesty byly úplně uzavřené, projížděli jsme rychlostky i tunely úplně bez obav. A pak to přišlo. Mírné zákeřné stoupání. Já jsem ale věděla jak na to. To, že jsem si kolo projela dopředu, bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem mohla udělat. Přesně jsem věděla, co mě kde čeká. Jak si rozložit síly. Kdy se najíst, abych v konečném stoupání nezdechla. A vyplatilo se. Strašák se rozplynul a já jsem brala jednoho závodníka za druhým. Nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem to já, kdo předjížděl. Vrátila jsem to všem špekounům, co mě předjely cestou dolů. Poslední skoro-rovinka před Dientenem, první diváci po dlouhé době, občerstvovačka a začalo to. Brutální stoupák, kde se začalo supět a opravovat kola, ti slabší dokonce ze svých strojů slezli. Mně se jelo fajn. Tak fajn, že jsem si úplný závěr ještě lajzla ze sedla a předjela další skupinku. Na Filzensattel nás čekali diváci, fotografové a kravky. Následoval prudký sjezd v serpentinách až k Maria Alm. V zatáčkách byly instalovány matrace. Já se sjezdů bojím a vždycky brzdím i očima. Tentokrát jsem si to ale dovolila nechat rozjet a dokonce jsem i pár závodníků předjela. Pak následovalo pár poklidných kilometrů a konečně Zell am See, kde nastala ta pravá divácká vřava. Celé Zell am See a celý Kaprun byl na nohou, lemoval trať a mával vlajkami. Kolo jsem zajela za 2:54, nad očekávání.

Až když jsem tlačila kolo do depa, tak mi došlo, jak moc jsem rozbitá. Na to se ale nehraje, takže rychle do tenisek a dvě kola podél jezera. Probíhalo se opět městečkem, kde zase řádili fanoušci, mezi nimi i Hrabcovi v barvách SK Fuga. Rozběhla jsem to docela pěkně. Chvíli jsem se předbíhala s bulharskou závodnicí Butko, kterou jsem odhadovala na svou věkovku, ale pak jsem se dostala do vedení. Ve druhém kole mě začalo píchat v koleni. Přede mnou bylo ale už jen 10 km, takže jsem se na nějaké to bebínko vykašlala. Byla jsem odhodlaná nepustit Butko znova před sebe. Šlapala mi na paty, ale byl to docela dobrý hnací motor. Poslední metry už opravdu bolely. Těsně před cílem jsem si ještě sama pro sebe udělala pár bolestných grimas, ale po červeném koberci jsem už sprintovala s úsměvem na rtech. Přesně podle instruktáže pana komentátora – tak, abych měla hezkou finišerskou, no ne?

Se svým výkonem jsem spokojená. Jak dokazovalo moje rozbolavělé tělo, dala jsem do toho všechno. Čas 5:29 byl s tímto profilem vynikající a 13. místo v kategorii F 25-29 taky. Co však bylo nade vše očekávání a doposud zůstávalo jen jako nejtajnější přání ve skrytu duše, bylo získání slotu na MS 2018. Je to tak! Příští rok se zúčastním mistrovství světa Ironman 70.3 v Jižní Africe! Pořád tomu nemůžu uvěřit!

Byl to nádherný zážitek, dechberoucí krajina, výhledy a velkolepý závod. Zorganizováno do posledního detailu.

Všem svým fanouškům tam i tady moc děkuji za podporu. Bez vás by to nešlo! Díky!

Výsledky.

Tags:

Závody 2017

Moraviaman 2017

by Karolína 28. června 2017 08:37

16. ročník, 2 finišeři a 1 bedna

24.6.2017 se v Otrokovicích konal už 16. ročník Moraviamana – dlouhý triatlon, kde se plave 3,8km na kole se jede 180 km a na závěr se běží 42km. Letos byli na startu z našeho týmu 3 účastníci – Kája, Viktor a Vilém.

kaja_medaile

Kája popisuje průběh závodu takto:

Rok se s rokem sešel a já, protože jsem zapomněla, jak to vloni bolelo, jsem se znova přihlásila na ironmana. Otrokovice opět slibovaly teplé a slunečné počasí. Závod měl obnášet klasicky 3 kola ve vodě, 4 kola cyklistiky, ale nově pouze 2 kola běhu s průběhem depem. Celkem stále 226 km.

Ráno, kolem šesté jsme se chystali ke štěrkovišti. Přišli jsme tak, abych měla dost prostoru na to nasoukat se do neoprenu. Pořadatelé nám ale udělali škrt přes rozpočet, prohlásili, že voda má přes 24 °C a neopreny letos povoleny nebudou! To bylo snad poprvé, co je na dlouhém triatlonu zakázali. Ne, že by mi to vysloveně vadilo, přece jen jsem ušetřila 20 minut namáhavé práce při oblíkání a odřený krk z plavání, ale poprvé jsem oblékla nový dres a nebyla jsem si jistá, jestli nebude moc plandavý. Rozplavání naštěstí ukázalo, že se to dá. V euforii jsem se postavila hned za startovní lajnu. Na Moraviamanu bývá plavání umírněnější, nebylo se čeho bát. Tuhle naivnost mi ihned po startu vymlátili z hlavy. Ale jinak se plavalo krásně – čistá voda, východ slunce, přes který nejde nikdy vidět druhá bóje…prostě romantika. Ve druhém kole ale jakoby mi začínala na lýtko sahat křeč, snažila jsem se proto nedělat příliš zbrklé pohyby a během výlezu na břeh to aspoň trochu prošlápnout. V závěsu jsem měla neustále nějakého plavce, který se nejenže za mnou vezl, ale ještě mi pořád sahal na nohy, což, jak každý plavec ví, je nervy drásající zlozvyk. Po posledním kolečku mi Ondra hlásil, že jsem zaplavala za 1:14. To nebylo úplně špatné, ale ta lýtka teda táhla strašně. Ke kolu jsem doklusala spolu se soupeřkou. Mylně jsem se domnívala, že je z mé kategorie. Musela jsem ji utéct. V rychlosti jsem na sebe (jak je mým zvykem) plácla opalovací krém, hrst na každé rameno, s roztíráním jsem se nemazala. Hop na kolo a frčíme.

Měla jsem hlad jako vlk, tak jsem se od začátku cpala, bylo mi trošku trapně, když nikdo jiný zatím nejedl, ale co už. Omrkla jsem svá ramena pokrytá silnou vrstvou bílé hmoty, do které se již po prvních kilometrech lapilo hejno much. Prvních 45 km šlo docela hladce, i ke kapličce jsem vyjela skoro bez námahy. Druhé kolo ale začalo být nějaké ospalé, chtělo to nakopnout. Sáhla jsem do kapsy pro gel. Naštěstí byl fakt tak hnusný, že mě okamžitě vrátil do závodu. Samozřejmě jsem si zbytky gelu pokapala prsty, potažmo představce, řadící páky a řídítka. Slunce pálilo, začínalo to být náročné a blížila se k občerstvovačka. Tam jsem se zlila vodou a jako zázrakem ožila. Do nohou se vrátila energie. Rozbalila jsem to, začala předjíždět jednoho závodníka za druhým, když tu najednou: Pffff…

kaja_moraviaman_2017

Dostat defekt do galusky jsem si vždycky přála, zvláště proto, že se mi to ještě nikdy nestalo a taky proto, že na závodě je pro to nejpříhodnější doba. V kole byla zapíchnutá malinkatá kovová šupinka, mrcha. Vybalila jsem tmel a bombičku a dala jsem se do díla. Teorie byla jasná, odšroubovat střed ventilku, vstříknout 1/3 lahvičky a dofoukat. Jenže… s ventilem jsem se mordovala aspoň 5 minut, tmel od loňska už zčásti zatuhnul, takže jsem z něj musela povytahovat zdrclé snople (rukou, jak jinak, však zfifraná už jsem byla beztak dost), propíchnout násadku (stéblem trávy) a pak si jako zakončení mistrovského díla vyfouknout bombičku mimo galusku. Naštěstí byla na trati spousta závodníků, kteří mi nabízeli pomoc, a jeden z nich mě nakonec skutečně zachránil svou bombičkou. (Děkuju!!!)

Bylo jasné, že už není kam hnát, stres už ze mě opadl a jela jsem si svoje. Cyklistika pěkně utekla (i když za 6,5 hodiny…) a začal morbidní běh. Ze začátku mě provázeli bolesti břicha, tak jsem si párkrát odskočila. Pak se to trochu srovnalo, ale tím, že jsem málo jedla, přišli žaludeční křeče a skoro mrákoty, když jsem ve vedru stoupala do kopců, které nám nová trasa přichystala. Bylo opravdu k padnutí. Ještě více zdrcující byl ale fakt, že jsem nevěděla, kam vlastně běžím a jak to ještě bude daleko. Spravila jsem se až ke konci druhého kola, když jsem do sebe lupla dva kelímky vody a banán. Opět jsem začala závodit. Bohužel to už bylo druhé kolo a bylo jasné, že za chvíli už nastoupí únava, které se po 200 km dá prostě těžko vyhnout. Nohy bolely, lýtka mě táhla tak, že jsem při každém stoupání bolestivě zatínala zuby, klesání zase znamenalo agónii pro stehna…

Bylo to těžké, vedro mě sžíralo, ale cíl se pomaličku blížil. A pak, po 12 a půl hodinách, se opravdu objevil, a bylo to delší, ale hezčí než loni, s úsměvem jsem proběhla branou a dala si vytoužené šampáňo. Nakonec to vyšlo na vícemistryni republiky, takže si nestěžuju. Celkově i v ženách jsem skončila někde uprostřed startovního pole. Na závěr bych chtěla moc poděkovat svému týmu za podporu - jak Fugáčům na trati, tak Ondrovi, mamce, taťkovi a kamarádce Monice, která fandila tak, že sebou vždycky strhla celý dav v přesvědčení, že se blíží vítěz Smile.

Viktorovy postřehy k závodu:

Zde je mých pár postřehů z pátého dlouhého triatlonu, který jsem absolvoval. Všem co netrpí poruchou termoregulace a slepotou, bylo jasné, že Moraviaman  se  dne 24. 6. 2017 odehraje ve znamení vysokých teplot. Zrušeno plávání v neoprenech a spoře oděné děvy v okolí startu to jen potvrzovaly:-) Z Fugy jsme se na kraj štěrkáče postavili tři, já, Kája a skeptický Vilém:-) No ale již k závodu...plavání mi celkem bez neoprenu šlo a zadrženě jsem z vody lezl za 1:15 kousek za Kájou a Vilda si ještě asi užíval koupačku. Bylo jasné, že ve vodě se nic zásadního dít nebude a tak jsem si šetřil síly na dalších 11 hodin na trati. Po klidném depu se šlo na kolo, kde jsem se opět snažil první dva 45 km okruhy držet zpět, protože až se oteplí, tak kromě toho sluníčka začne i foukat a s ubývajícími silami půjde rychlostní průměr dolů, což se potvrdilo a z kola jsem slezl za 5:56. Teď už nás čekal jen ten maratonek na změněné trati, za kterou byli jistě všichni účastníci Vabrouškovi vděčni....běželo to samo "jedna dlouhá rovina a celé ve stínu" :D, nicméně opak je pravdou a kdo nevěří, ať tam běží:-) Běželo se mi celkem dobře a až v posledních kilometrech jsem začal cítit, že bych se raději viděl někde se škopkem v ruce u televize. Běh 4:34 a celkem 11:52. Za mně vzhledem k podmínkám dobrý počin všech Fugovců, kteří se s 226 km dlouhou tratí poprali statečně. Hlavně si ce ním přátelské atmosféry, kdy jsme se potkávali na trati a zejména podpora od Káji uvažovala za jakým rohem mně zmydlit, abych jí nepředběhnul :D (legrace) a já za odměnu Vildu při každém setkání cepoval, že jestli to zapíchne, tak dostane obuškem, ale ten to nezapíchl, takže jsem rád, že si jistě zvedl psychiku a ví, že to v sobě pořád ten kluk ušatý má! Takže gratulace nám všem  a Káji k další bedně....třikrát HURÁA.

Výsledky. Foto.

Tags: ,

Závody 2017

Běh pro paní ředitelku

by Karolína 19. června 2017 20:00

2. ročník

Díky Vašemu zájmu se zrodila nová tradice Běhu pro paní ředitelku!

Sportovní akce má jednoduchá pravidla, přijďte podpořit bývalou paní ředitelku ZŠ Pavlu Martinkovou tím, že uběhnete kolečko kolem hřiště. Za každé takové kolečko věnujte 20 Kč.

Startovné je dobrovolné. Výtěžek z běhu bude v plné výši věnován paní Martinkové, která se zotavuje z těžké dopravní nehody.

Uvidíme se na startu!

image

Sledujte také událost akce na Facebooku.

Tags:

Závody 2017

Karvinský Triatlon 2017

by Karolína 11. června 2017 12:01

10. ročník Karvinského Triatlonu opět s naší účasti.

A tak se to stalo, že mým prvním letošním triatlonem byl můj srdcový, Karvinský. Navíc jsme se na startu sešli rovnou čtyři z Fugy – Lumír, Viktor, Martin B. a já. A díky domácímu prostředí jsme měli i slušné fanouškovské zázemí.

Na start v Karvinském bazénu jsem dojela na kole. Za letošek jsem měla na Raketce najeto asi 60 km, navíc někdy před měsícem, takže rozjezd byl spíš takovým nutným seznámením se závodním kolem… Slovy Viktora: „To máš blbý, vole.“

Bohužel se nás na letošní jubilejní ročník sešlo jen 16, ale známé tváře jako holky Červené, plavčík Pepa, nebo Svatava nechyběly. Netradičně jsme se vešli do jediné rozplavby. Docela trefně jsem se postavila vedle Vikyho, se kterým jsme pak synchronně plavali až do konce. Dali jsme to za pěkných 12:50, načež mamka poznamenala, že jsme plavali velmi hezky, ale že Lumír už je dávno fuč. Následovalo kolo, kde mě Vikouš během prvních pár šlápnutí do pedálů bez problémů předjel. To se ale docela hodilo, protože jako správný policajt jezdí jako prase, a pomohl mi tak v závěsu projet několik svízelných dopravních situací. Za pár chvil mi ale zmizel, a protože před námi nebyla druhá rozplavba, nebylo koho míjet a v podstatě jsem závodila až do konce sama. Během cyklistiky nás přes slibné ranní počasí provázel slabý deštík a silný větřík. Asi kilometr před mým druhým depem se už rozpršelo opravdu pořádně a byla jsem ráda, že už kolo můžu odložit.

Rychlé přeskočení do tenisek a dvakrát rudou stezkou kolem hřbitova… pořád nikdo v dohledu, na trati jen jedna osamělá skupinka fanoušků, plácnutí pro štěstí s přihlížejícími dětmi a vytrvalý déšť… Trvalo mi tak 1,5 km, než se nohy rozběhly. Organizátoři letos trasu oživili zarostlým úsekem s kopřivami, kde mi tenisky nasákly vodou a ztěžkly tak o půl kila každá. 5 km uběhlo jako nic a za chvíli jsem byla v cíli. Tam už čekali všichni Fugáči – dokončili jsme v pořadí: Lumír za 1:10, Viktor za 1:13, Martin za 1:16 a já jako první žena v čase 1:21.

DSCN1529

Letos se na místo dortů odměňovalo vínem a nechybělo ani tradiční koláčové občerstvení. Užili jsme si opět krásný a vydařený závod, trochu ozvláštněným deštivým počasím, ale nejsme přece z cukru, no ne?

Foto a výsledky.

Tags:

Závody 2017

Pálava Race 2016

by Karolína 21. srpna 2016 23:22

Osobák a 3. místo celkově.

Pálava Race je nový závod na listině domácích polovičních ironmanů s místem konání v Pavlově. Plave se v obrovské nádrži Nové Mlýny a při cyklistice se podíváte až do Lednice. Já jsem na start nakonec za SK Fuga dorazila sama v doprovodu Ondry, co by podpory.

Na závod jsme to měli blízko, takže jsme vyrazili až v neděli. První stresy tedy začali už před závodem. Měli jsme si radši udělat větší časovou rezervu, takhle jsme na poslední chvíli hledali objížďky uzavírek, abychom se vůbec včas dostavili k registraci. Naštěstí jsme to stihli asi 10 minut před koncem a začal nový kolotoč s chystáním věcí do depa, rozpravou, předzávodním lítáním na záchod a oblíkáním do neoprenu. Fakt jsem to stihla jen tak tak, a s bušícím srdcem jsem se postavila na start. Z rozpravy jsem slyšela tak polovinu, popis plavání jsem vypustila úplně. Však co, rozhlédla jsem se, přepočítala bójky (4) a doufala, že cyklistika a běh bude taky nějak značený. No nebyl to moc dobrý nápad. Bójek bylo ve vodě samozřejmě daleko víc a já jsem sice plavala za skupinou, ale byla jsem dost nepříjemně dezorientovaná. Chybělo mi povědomí o tom, kde bude konec, docela špatně se mi plavalo a u páté bójky už mi přišlo, že jsem ve vodě celou věčnost. Podařilo se mi mrknout na hodinky, ukazovali 26 minut a do konce zbýval ještě pořádný kus…To teda bude výsledek. Po výběhu z vody jsem byla docela mile šokovaná časem 31 minut. Asi nějaký posun v čase nebo co…

13939353_1167312156625006_8670950780651641713_n

Samozřejmě jsem před závodem nestihla posvačit, tak jak bych si představovala, a s hydratací to bylo taky dost mizerné. Není proto divu, že se mi po plavání točila hlava. Dost neohrabaně jsem vyjela první kopeček k točce kola. Hodila jsem do sebe sousto své tyčinky a svět náhle začal dostávat ostřejší obrysy…to by bylo… teď do Lednice. Cyklistika měla rovinatý, mírně zvlněný profil a dal by se zajet i docela pěkný čas, nebýt nepěkného asfaltu při cestě z Milovic na Bulhary. Bulhary zato ale nabízely skutečně luxusní asfalt a lehký sjezd, takže taková malá odměna. Pak ale přišel korek před Lednicí. Dost úzká cestička mezi polemi sváděla některé joudy v autech, aby se zařadili za cyklisty a vytvořili tak nepřekonatelnou kolonu aut a cyklistů, která se rozjela, až při rozšíření cesty. Pak kousek městem ke kruháči, kde byla druhá točka a další kámen úrazu. Kruháč byl patrně zdejším klíčovým dopravním uzlem a proto zase zasekaný. Nejbizarnějším zážitkem pro mě bylo, když se přede mě na kruháči zařadilo obří SUVéčko a donutilo mě zastavit, po důkladném rozhlédnutí vpravo a vlevo se rozjelo, aby znova zastavilo přímo v kruháči a osazenstvo auta se tak mohlo nešťastného regulovčíka dotázat kudy tudy na zámek Lednice…

13939353_1167312156625006_8670950780651641713_n

Během tří kol cyklistiky jsem zjistila, že před mnou jsou dvě ženy, bohužel se mi je nedařilo dotáhnout, spíš naopak. Předchozího dne jsem si v rámci svatebního shonu a příprav moc neodpočinula a v nohách se to projevilo. Už se z nich nedalo vymáčknout víc. Navíc se na občerstvovačkách nepodávalo jídlo, takže jsem celý závod postavila na své jediné tyčince. Při přechodu na běh mě k tomu ještě děsně rozbolelo koleno, takže první kolečko bylo takové spíš regenerační.

Vzhledem k teplotám, které se ten den vyšplhaly až k tropickým hodnotám, byl průběh běžecké části dost předvídatelný. Startovní pole se rozdělilo na tři skupiny – mrtvoly svíjející se v agonii kolem trati, víkendoví běžci (moje skupina) a supermani, kteří byli schopni ještě čas od času zařadit i závodní tempo. Na běhu jsem objevila krásu šťavnatých pomerančů, které nabízeli na občerstvovačkách (vždy je třeba najít motivaci, proč pokračovat dál…) Co se týče pořadí, držela jsem si stabilní 3. místo v ženách a i když jsem snad náskok trošku stahovala, potřebovala bych ještě tak půlden na dotažení té první.

20160814_170241

Takže jsem si nakonec doběhla celkem v pohodě jako třetí žena. Navíc vyhlášená jako první v kategorii 18-24 let, což ve svých 26 letech považuji za úspěch, kterého docílí málokdo Veselý obličej. Je tam ale nový osobák 5:12, takže docela spokojenost. Děkuji Ondrovi a Peťce za fotky.

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2016

Triatlon Rýmařov 2016

by Karolína 3. srpna 2016 08:36

Kája s Ondrou na triatlonu v Jeseníkách a jedna bedna.

O triatlonu v Rýmařově jsme se dozvěděli teprve týden dopředu, na Albrechtickém, z Jičína to ale nemáme tak daleko, tak jsme se ho s Ondrou rozhodli prověřit. Až na plavání mělo jít o závod přibližně na olympijských vzdálenostech: 600 – 36 – 8.

Při prezentaci jsem ovšem zjistila, že ženy mají vzdálenosti o polovinu kratší. Taková diskriminace! Dostala jsem výslovný zákaz startovat za muže. Co na plat, co řekne ředitelka závodu, to respektuji, to zas jo. Přespříliš ambiciózním ženám bylo doporučeno jet s dvacetikilovým baťohem, já jsem se radši přiklonila k přídavku mimo závod. Inspirováni Oceláky jsme si dali jedno rozehřívací kolečko, protože do startu zbývalo ještě dost času. Ukázalo se, že cyklistika bude trošku delší, jedno kolo mělo cca 21 km.

Plavání se odehrálo v místním Edrovickém rybníčku. Trasa byla zašifrována do barevných bójek: červená – žlutá – bílá – červená – žlutá – bílá - červená – žlutá, čili něco jako 2,5 kola bez výběhu na břeh. Vzhledem k rozměrům vodní plochy se na startu strhla strašlivá mela. Startovalo se ze břehu, takže se mi voda do brýlí dostala hned ze začátku. Chvíli jsem to spravovala a zdálo se, že mi celé startovní pole uteklo. U první bójky byl takový nával, že se doslova šlapala voda. Jakákoli snaha předběhnout se byla krutě potrestána. Trvalo další dvě bójky, než jsem zařadila plavecký styl s nataženými pažemi. To už pak ale šlo ráz na ráz a sprintery, kteří to na začátku přepálili, jsem tak hravě nechala za sebou. U předposlední bójky jsem ve vodě zahlédla obrovitánské nohy, nemohla jsem se mýlit, byl to Ondra. Tak jsem zamávala i jemu. Trošku ho to asi heclo, takže z vody jsme vylézali prakticky hned za sebou. V depu jsem byla rychlejší já, ale podle očekávání mi na kole ukázal záda hned v prvních metrech. Cyklistika byla háková, to mi sice trošku nehrálo do karet, protože to neumím, ale nakonec jsem se i já kousek svezla se skupinkou Davida Fialy. Bylo to zrovna na největrnějším místě trati, takže mi to určitě dost pomohlo. Po jednom kole kopcovité, ale krásné cyklistiky jsem se oddělila, a chlapi pokračovali dál. Neměla jsem ponětí, kde mám soupeřky, takže o to více jsem si užila ten opojný pocit prvního závodníka, který přijíždí do prázdného depa. Závodníci i pořadatele tím byli nejspíš trošku zaskočeni, takže mi ani nikdo neukázal kudy tudy do depa. Odhadla jsem to podle nápisu na zemi „SLEZ“ a pospíchala do běžecké části. Pro ženy byla vytyčena trať po polní cestě k vysílači. Ano, bylo to tím pádem celkem do kopce. Myslím ale, že to nakonec nebyly ani slibované 4 km, takže to celkem odsejpalo. Flákat jsem se nemohla, další soupeřka za mnou doběhla asi o 2 minuty později.

20160730_154219

Pak už jsem jen nervózně čekala u depa na Ondru. Ten při kole vystřídal několik skupin, ale nadával, že v druhém kole už foukalo, a skupinky se mu vždycky odtrhly. Vyrazila jsem s ním na běh. Chlapi měli 8km kolečko, taky přes vysílač. Ondrovi už trochu tuhly nohy, tak jsem se ho snažila rozptýlit vyprávěním všelijakých hovadin. Stěžoval si, že ho škrtí nový dres a ve vyhrocené chvíli ho takřka roztrhal. No musela jsem na něj dohlédnout, aby v cíli ještě nedostal žlutou za nudismus. J Běh jsem si v závěru moc neužila, protože jsem se trochu moc napila na občerstvovačce a šplouchalo mi v břiše – celou dobu jsem při tom myslela na to, jak se asi klukům v září poběží na Kohutku se 3 l piva v břichách.

IMG_20160730_135410

Tak jsme nakonec zdárně dokončili oba dva a závod se nám líbil. Příjemné domácké prostředí a pěkná krajina, co víc si přát.

Tags:

Závody 2016

Albrechtický dětský aquatlon

by Karolína 18. července 2016 13:40

Rady a tipy pro dětský aquatlon.

Milí rodiče,

rozhodli jste se přihlásit Vaše dítě k prvnímu ročníku Dětského albrechtického aquatlonu. K tomuto rozhodnutí Vám gratulujeme, a abychom rozptýlili Vaše obavy z nadcházejícího závodu, rozhodli jsme se vytvořit podrobný manuál, ze kterého se dozvíte, co od závodu očekávat a jak se na něj připravit.

Než své dítě do aquatlonu přihlásíte, ujistěte se, že bez problémů zvládne absolvovat uvedené vzdálenosti!

1) Před samotným startem závodu proběhne rozprava. Zúčastněte se jí společně s dítětem a ujistěte se, že je mu vše jasné.

2) Start závodu proběhne na pláži u ulice U Štoly. Trasa plavecké části bude vytyčená bójkami. Kategorie Benjamínek (6 - 8 let) absolvuje 20 m plavání kolem jedné bójky. Bójku by děti měly míjet po levé ruce, směr plavání tedy bude PROTI směru hodinových ručiček. Mladší i Starší žáci poplavou rovněž proti směru hodin, musí však obeplavat 2 bójky, které vytyčí vzdálenost 50 m. Starší žáci, kteří mají absolvovat 100 m, budou proto plavat 2 kola s výběhem na břeh.

3) Benjamínci mají povoleno používat plavecké pomůcky, typu rukávky, vesta apod.

4) Plavání v otevřené vodě je zcela jiné než plavání v bazéně. Voda je kalná, chladnější a mohou se objevit i vlny. Vyzkoušejte si proto s dítětem uplavat předepsanou vzdálenost přímo na přehradě. Zvláště pokud je vaše dítě zvyklé plavat s hlavou pod vodou, může mu kalná voda znesnadnit orientaci.

5) V případě nepříznivých podmínek, např. teploty vody pod 19 °C, bude plavecká část zrušena.

6) Během závodu je zajištěna první pomoc a plavecká část je doprovázena záchranáři na člunu. V případě, že dítě ucítí, že plavání nezvládá, zvedne ruku a bude z vody vytaženo na člun.

7) Ideálním úborem pro aquatlon jsou jednoduše plavky. Závod je krátký, takže je možné v plavkách absolvovat i běžeckou část. Pro plavání s hlavou pod vodou jsou vhodné plavecké brýle a kvůli teplotě vody i plavecká čepice.

8) Po výběhu z vody můžete dítěti podat ručník na osušení, odebrat brýle, připravit tenisky a podobně. Snažte se přitom nepřekážet ostatním závodníkům. Tato asistence je povolena pouze u nejmladší kategorie. Starší děti by si měli nacvičit samostatnou práci v depu, kam si před závodem připraví vše potřebné pro přechod z plavání na běh (ručník, startovní číslo, tenisky, kšiltovku…). Plavecké pomůcky (brýle, čepici) zase naopak odloží na své místo v depu.

9) Benjamínci po plavání absolvují běh pouze k cílovému oblouku, který vede po louce a po asfaltu, tenisky proto nejsou nezbytné. (viz mapa, žlutá trasa)

10) Běžecká trasa žáků vede od startu doleva lesní cestou k cíli, viz přiložená mapa (světle modře trasa Mladších žáků, červeně trasa Starších žáků). Trasa bude značena barevnými fáborky a děti budou navíc navigováni pořadateli. Starší žáci poběží okruh opět 2x, přičemž při průběhem místem startu dostanou barevnou stužku na znamení jednoho uběhnutého kola.

11) U cílového oblouku budou připraveny nápoje k občerstvení.

Své dítě upozorněte na možná rizika, ale nestrašte jej! Jde přece především o zábavu. Pozitivně jej motivujte a povzbuzujte z plných plic!

Těšíme se na Vás na startu!

Kategorie
Benjamínci (do 8 let) 20 m plavání + 200 m běh
Mladší žáci (9 – 11 let) 50 m plavání + 500 m běh
Starší žáci (12 – 15 let) 100 m plavání + 1 000 m běh

Holky a kluci budou v rámci kategorie vyhlašováni zvlášť.

V případě dotazů pište na karolina.feberova@skfuga.cz.

Tags:

Albrechtický Triatlon

Běh pro paní ředitelku 2016

by Karolína 1. července 2016 11:27

Že by zrod nové tradice?

Drazí přátelé (věřím, že po uplynulém dni už Vám tak smím říkat), pokud Vás to zajímá a máte trochu času, ráda se s Vámi podělím o své dojmy z celého včerejšího dne.

Společně jsme vytvořili úžasnou akci, která začala již o půl desáté ráno, kdy k branám albrechtické ZŠ dorazil autobus plný žáků a učitelů ze stonavské školy. Po té, co se ujistili, že nejdou pozdě, si děti rozbalili tábor poblíž hřiště a začali se rozběhávat. Brzy se hřiště začalo plnit i naší devítiletkou. Byla tam spousta a spousta lidí a mezi nimi se najednou objevila i paní ředitelka! Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že nás velmi příjemně překvapila. Na vlastní oči viděla, jak se startovním výstřelem absolvují první čestné kolečko kolegové z učitelského sboru ZŠ Albrechtice i Stonava. Po nich přišli na řadu děti. Prvňáčci, druháčci…až po velké deváťáky. Pouštěli se do běhu s takovou vervou, že jsem po odstartování nestíhala uskakovat. Nejrychlejší čas 34 s na kolečko, které měřilo 1/4 km, hovoří za vše. První běh nám utekl jako voda a děti ještě samozřejmě neměly dost, takže následovala další dobrovolná kolečka. Prckové se mnou s radostí vyrazili do běžecké abecedy a jiných skopičin, zatímco kolem nás neúnavně kroužili ti starší – vytrvalci, které musely učitelky doslova tahat z hřiště pryč. Dorazila i albrechtická školka – paní učitelka mě sice upozornila, že si to s dětmi pouze obejde, ony ale byly jiného názoru a po pár spořádaných krůčcích ve dvojicích se rozcupitaly a nebyly k zastavení.

bpr_1

V 11 hodin dorazili první nedočkavci z řad veřejnosti. Přicházeli kamarádi paní Martinkové, i lidé, kteří přišli pomoci jen tak v rámci svého běžeckého tréninku. Od ploten si odskočily uběhnout pár koleček kuchařky. Objevili se bývalí žáci p. Martinkové, čerstvé maminky a tatínkové běhali kolem hřiště s kočárky. Své nejspíše první kolečko v životě tak absolvovalo i 3týdenní miminko. Přišli pejskáři se svými čtyřnohými kamarády, kteří byli z akce vysloveně u vytržení. Přišli nabušení atleti i zapřisáhlí odpůrci sportu, kteří se rozběhli jen a jen kvůli paní ředitelce. Přišel Roman i Tomáš a vedro nevedro ukrajovali kolečka pro maminku. Zpátky se vrátily děti ze základky, vysypaly na stůl korunky z prasátka a prohlásily, že dnes dají nejméně 40 kol, ale spíš více. Unaveni po výkonu ještě napsali paní ředitelce vzkaz, že ji mají rády a jaly se povzbuzovat další běžce na trati. Nakonec padly i úctyhodné rekordy, 9letý Víťa uběhl 77 koleček, záhy ho překonal Vašík se 78 kolečky a celou akci uzavřel 10letý Danek, který naboso zaběhl rovných 100 koleček! Na to si ten kluk v modrém tričku s nápisem „Call me crazy“ obul své trepky a zmizel domů na koloběžce.

bpr_2

Nebyl to obyčejný běh a nebyla to jen tak nějaká sbírka. Kdo nezažil tu atmosféru, nepochopí. Nevěnovali jsme jen dvacetikoruny, darovali jsme zájem a podporu. Každému z Vás náleží obrovské díky a právem na sebe můžete být hrdí za to, že jste přišli na start.

Fotogalerie. A dokonce přijela i televize TV Polar.

Tags:

Závody 2016

Moraviaman 2016

by Karolína 22. června 2016 08:47

Ironmanská premiéra pro Káju a hned mistrovský titul v kategorii.

A bylo to tady! Můj první IRONMAN! Nervózní jak pes jsem se v sobotu brzy ráno postavila na start. Samozřejmě, že nebylo natrénováno tak, jak si to člověk vždycky slibuje při podávání přihlášky… přede mnou byla jedna velká neznámá…Co to kolo? V životě jsem takovou příšernou vzdálenost nejela! Je to dobrý nápad zkoušet to zrovna v kombinaci s maratonem? Ale já to dám. Řekla jsem, že to dám, tak to dám! No, ne?

START! A 300 tuleňů se valí do vody Otrokovického štěrkáče. Odvážně jsem se postavila dopředu a čekala jsem pár pohlavků (jako obvykle), ale byla jsem mile překvapena. Žádná agrese jako u Czechmana, tady měli před sebou borci 226 km, do plavání šli s rozvahou, pohodovým tempem, v přiměřených rozestupech. Plavání jsem si moc užila. Je sice pravda, že druhá bójka nebyla moc vidět, jednak byla daleko, a taky nám do očí svítilo slunce, ale myslím, že jsem si nakonec ani výrazně více nenadplavala. Z vody jsem vybíhala se soupeřkou, které už trenér hlásil, že to má za skvělých 1:06. No tak s tím jsem byla i já nadmíru spokojená! Bohužel skončila má oblíbená disciplína a čekalo mě obávané kolo. V rychlosti jsem na sebe v depu hodila trochu opalovacího krému – velmi rovnoměrně – dvoucentimetrovou šmouhu na krk, na ruku a na obličej. Vypadala jsem jak šašek a logicky se mi stejný vzor vypálil na pokožku i dlouhodobě. Nemluvě o tom, že se na to krásně chytaly mušky…

kaja% %otrokovice

Depo jsem měla rychlé, příjemné bylo mít věci pěkně u kola a relativně velký prostor kolem sebe. Hladová jsem vyrazila do prvního okruhu, na občerstvovačce jsem propásla tyčinku, a zbyl na mě jen nějaký hnusný gel. Zajedla jsem to ještě vlastními zásobami a hurá! První kolo celkem odsejpalo. Vilém, který se jako jediný další fugáč účastnil závodu, mi den předem udělal soukromou rozpravu a zmínil jeden kratší kopeček na trati. Pravda byla taková, že kopců tam byla spousta menších a jedna šílená stojka, pro jistotu zakončená kapličkou… Nakonec jsem za to ale byla ráda, protože na novém sedle sedím trochu zkřiva a při jízdě v hrazdě mě bolí rameno, takhle jsem měla aspoň pár příležitostí přehmátnout. Vilém si své nové kolo sestavoval večer po rozpravě a jel ho odzkoušet rovnou na 180 km trať. Takže se mu stalo, že v hrazdě nemohl vydržet vůbec…

U občerstvovačky každé kolo stál a poctivě vyhlížel Ondra. Za to mu patří velké díky, moc mi to pomohlo! Trpělivě mi podával rohlíky a tyčinky, Vilémovi zase sháněl nýtovačku, když mu za jízdy trochu povolil včerejší upgrade řetězu. Cestou na Hulín křikl na Ondru, ať sežene nýtovačku, a cestou zpátky už ji měl Veselý obličej.

Na kole jsem byla podle očekávání pomalejší než ostatní, podle sebe jsem si ale držela plánované tempo. Čtvrté a poslední kolo už bylo opravdu otravné, vzpomínám, že mě začala bolet stehna – asi tak stejně jako po maratonu, s tím rozdílem, že bylo před maratonem… Tam jsem se potkala s Davidem Fialou, trošku jsme pokonverzovali a slíbili si, že to do půlnoci dáme, i kdyby plížením-plazením… Vilém trošku podlehl nezdarům s kolem a držel se stále za mnou. Ale slíbil, že to taky dokončí, věřila jsem mu.

kaja2otr

Hurá sláva – 6:07! To je průměr skoro 30! Byla jsem na svou mega-cyklistickou premiéru hrdá Veselý obličej Do depa jsem přibíhala s tím, že na pořadí už mi opravdu nezáleží, a že když mi to nepoběží, tak to aspoň dojdu – dle mých propočtů se to dalo stihnout Veselý obličej Tento plán mi ale zhatil moderátor: „A do depa se nám blíží Karolína Feberová! Do toho, Karolínko, jsi první ve své kategorii!“ No a co pak chcete jiného dělat, než se rozběhnout?

Takže další rychlý bílý nátěr a do prvního kola! První občerstvovačka byla fajn, druhá se nacházela až za dloooouhým vyprahlým kukuřičným polem, pak ještě následovala točka a cestou zpátky z kopečka za odměnu meloun Veselý obličej takto jsem to praktikovala po všechna 4 kola, od občerstvovačky k občerstvovačce. Můj běžecký styl byl k uzoufání. Ondra ho označil jako „úsporný“, já bych řekla tak „devadesátiletý“. Nicméně, mne mé drobné rychlé krůčky donesly až do cíle! Tam mě ještě bohužel na posledních metrech předběhla žena z jiné kategorie, a to mě tak znechutilo, že už jsem ji to nechtěla ani vracet. Vypustila jsem to z hlavy a užila jsem si svých pár sekund slávy pod obloukem, kam jsem dorazila v čase 11:39! Troufám si říct, že nic za co by se SK Fuga mohla stydět Veselý obličej K tomu mi náleželo první místo v kategorii, mistrovský titul v dlouhém triatlonu a 6. místo celkově v ženách Veselý obličej.

kaja3otr

Můj plán byl 12 hodin, pokud to perfektně půjde. Plán na umístění nebyl absolutně žádný. Co říct, zase mi to vyšlo! Jediná krize přišla při náběhu do posledního kola běhu. Ale když to formuluju tak, že krize přišla až na 216. kilometru, tak to zní pořád frajersky Mrkající veselý obličej

Vilém měl taky menší krizku, jak jsem se dozvěděla od Davida, který ho zpozoroval, jak leží v polích… nu což, trochu si poležel a pak se zase rozběhl. Nakonec to doběhl s grácií, takže na Roth je, myslím, dobře vyladěný Veselý obličej.

vilem%otrkokovice

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2016

Běh pro paní ředitelku

by Karolína 11. června 2016 13:27

Přijďte udělat něco pro své zdraví a zároveň podpořit dobrou věc!

Je to už dva a půl roku, kdy bývalou ředitelku ZŠ Pavlu Martinkovou postihla těžká autonehoda, po té zůstala na dlouhou dobu odkázána na lůžko. Nevzdala se, bojovala a pokroky se začínají dostavovat.

Pokud Vás zpráva o nehodě také zasáhla, pak Vás možná napadlo, že byste chtěli nějak pomoci. Teď je ta správná příležitost!

SK Fuga organizuje sportovní akci, jejíž výtěžek bude v plné výši věnován paní Martinkové na nákup kompenzačních pomůcek.

V čem akce spočívá?
Přijďte na hřiště vedle školy uběhnout či ujít pár koleček, za každé věnujte 20 Kč. Startovné je dobrovolné.

Toto je akce, kde běháte VY a přispíváte VY.

Uvedu příklad:
Lenka bude chtít věnovat na podporu paní ředitelky 100 Kč, přijde tedy, a odběhne 5 koleček (5 x 20 Kč).
Pepa bych chtěl taky přispět stovku, ale na tolik koleček se necítí. Zaplatí tedy 80 Kč na dobrovolném startovném a odběhne si jedno symbolické kolečko, za které dá do pokladničky dalších 20 Kč. (80 + 20 Kč)....
Rosťa je velký sportovec a uběhne rovných 20 koleček, je to ale student a nemůže si dovolit věnovat tak velkou částku peněz. Takže dá do pokladničky jen symbolickou dvacku. A nikdo mu hlavu neutrhne!
Všichni tři přišli, udělali něco pro sebe a v rámci svých možností i pro paní ředitelku.
To je hlavní myšlenkou akce.

Je to snadné a pomůžete!

image

Událost na Facebooku.

Tags:

Ostatní | Závody 2016

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři