Pálava Race 2018

by Karolína 16. července 2018 14:46

Vlny a vedro na jihu Moravy.

V sobotu 7.7. jsem se opět po dvou letech postavila na start Pálava Race. Tratě se od minula dost změnily, ale měla jsem kvalitně natrénováno, nebylo se čeho bát. Hned při přesunu z parkoviště na start mi povolil starý defekt v galusce, takže tradá zpátky, zalepit a napumpovat trošičku méně.

Následovala kraťoučká rozprava, kde jsme se toho moc nedozvěděli, příprava depa, kvalitní nátěr opalovacím krémem a rozplavání.

Před startem jsme si trochu netradičně vyslechli požehnání místního faráře a českou hymnu. Po výstřelu jsme vyrazili do středu Novomlýnských nádrží. Namísto dvou bójek viditelných ze břehu se ale plavalo mnohem dál. Kolem bóje číslo 1 rovně, následovala bóje číslo 4, stále rovně, dále dvojka, konečně zatáčka a pak trojka...proč ne... čím dále od břehu, tím horší byly vlny, tentokrát to až na poslední pár set metrů bylo opravdu těžké.

IMG_2471

Výběh z vody. Trochu moc jsem se upnula na vypínání hodinek a při výběhu po slizkém koberci do kopečka mi podjela noha a při dopadu na břicho se ozvalo mohutné PLESK! následované sborovým „Eeeeej!“ z řad diváků. Díky tomu jsem nestihla sundat neopren dost rychle, u kola jsem se ho snažila sešlapat, čímž jsem si přivodila křeč v lýtku. Od depa k trati to bylo pěkně daleko, běželo se přes celý kemp. Šárka, se kterou jsem vyplavala a v podstatě i doplavala mi během mého neoprenového trápení trochu odskočila. Po první otočce svůj náskok ještě zvýšila, ale pak přišlo brutální stoupání přes centrum Pavlova a já jsem, světe, div se, začala předjíždět! Na tomhle jsme s Matějem pár posledních týdnů makali! Pustevny rulez! Šárku jsem lehce předjela. Fičelo mi to pěkně, na rovince to šlo krásně přes 40, sjezd v Bulharech paráda, až do otočky v Lednici. Pomalu začínalo foukat, za sebou jsem zaslechla závodníka. Že by to byl ten, co jsem ho před chvílí předjela? Ne, byl to jiný, ale ten pomalejší se s ním v pohodičce vyvezl a zařadil se těsně přede mě. No nádhera, tak zvolním a napiju se, pomyslela jsem si. Hlavou mi blesklo, jak geniální nápad to vlastně je, protože v případě, že by mě třeba nějaký rozhodčí viděl, jak se občerstvuju, tak by přece nemohl mít ani stín pochybnosti o tom, že zrovna vytvářím předepsaným odstup. Přesně v tom okamžiku se ozvalo hlasité písknutí, někdo mi do ucha zařval „Tohle není 10 metrů!!!!!!!“ a už se mi před očima míhala modrá karta. Nezmohla jsem se ani na slovo. Teda vlastně na jedno jo, ale to už byl naštěstí pryč, jinak by to byla červená.

Vyneslo mi to 5 minut v penalty boxu. Nebudu lhát, trochu mi to sebralo vítr z plachet. Ale nechtěla jsem se jen tak vzdát a proto jsem závodila dál. Díky penalty boxu, jsem si do druhého kola nevzala novou vodu, to byla velká chyba. Ve třetím kole mi pak došly síly. Vítr byl čím dál tím víc protivnější, šlo to ztěžka.

Po dalším dlouhatánském přeběhu do depa nás čekal běh po nábřeží přehrady. To byl očistec, v té výhni nám dal přežít jen silný vítr, který nás ale zase brzdil v běhu. První úsek byl vůbec nejhorší. Zakopla jsem, ale při představě jak si na tom žáru rozdírám kůži o všudypřítomný štěrk, jsem udělala pár rychlých krůčků a těsně nad zemí jsem to vybrala. Tělem mi projela neskutečná bolest. Takhle to bolí, když si v únavě dáte kousek naplno. Od jedné občerstvovačky k druhé to bylo 3,5 km, jak se blížila, nohy začaly samovolně zrychlovat a na závěr jsem na oslavu strčila hlavu do džberu s houbami. Za odměnu jsem si na vzdálenějším konci brala pomeranče, mimochodem po melounu nejlepší jídlo na světě. Člověk musí absolvovat 100 km v peci s průvanem, aby to zjistil.

IMG_3017

Po dlouhé, téměř 6hodinové makačce jsem se konečně ocitla v cíli. Čas 5:45 mě hodně nemile překvapil. Přes to všechno, co mě ten den provázelo, jsem se cítila celkem dobře a dávala jsem do toho maximum, co v těchto podmínkách šlo. Opravdu škoda, asi to chce ještě zabrat.

Výsledky.

Tags: ,

Triatlon | Závody 2018

Karvinský triatlon 2018

by Karolína 18. června 2018 08:30

Karvinský triatlon – klasika, kam se rádi vracíme.

Sobota 16.6. patřila Karvinskému triatlonu, mé srdcovce. Na start se poprvé postavil i Ondra a také další fugáči – Lumír, Viktor, Martin B. a Adam.

Tradičně se plavalo na dvě rozplavby v karvinském bazénu – 750 m. Viktor, Martin, Ondra a já jsme v bazéně vytvořili silnou čtyřku. Bohužel se mi při obrátkách začala tlačit voda do brýlí a první opravení odstartovalo sérii dalších. Martin s Ondrou mi odskočili asi o délku těla, nicméně svůj náskok si drželi jen do 15. bazénu, kdy se situace obrátila a já jsem se dostala před ně. Viktor se ale vytáhl a uplaval nám skoro o celý bazén. Čili pak už jsme se viděli až v cíli.

Přímo z bazénu se sbíhá po schodech do depa. Teda pokud někdo hodlá marnit čas, tak zde má k dispozici i šatny, kde se může pohodlně převléci do suchého, udělat si make-up, navonět se a vyjet až pak. Tipla bych si, že z Fugáčů tuto zkrášlovací proceduru nikdo neabsolvoval. Takže rychle na kola a do provozu. To byl letos trochu oříšek, protože, kde se dalo, tak mě někdo zdržoval. Kruháč jsem probrzdila, což nahrálo klukům, kteří do něj přijížděli o 2 sekundy později než já a mohli ho tak projet v plné rychlosti. Sprostě kolem mě prosvištěli, zatímco já jsem se teprve rozjížděla. Následovala křižovatka s červeným světlem. Kdyby tam nějaký policajt byl a viděl, jakým způsobem ji kluci projeli, sebere řidičáky i jejich rodinám. Mě to vyšlo na oranžovou a opět pech s rozložitým náklaďákem, který navíc za dalších 10 m zatáčel doprava a zastavil mě podruhé.

Pak už to šlo ale jako po másle, brala jsem jednoho závodníka za druhým. Jen kluky, pohodlně zaháčkované, jsem měla pořád v dálce.

IMG_20180616_110802

Depo u mrtvolky. Do běžeckých bot a lesoparkem mírně zvlněným terénem dvě kolečka v poslední disciplíně. A už jsem je měla nadohled. Nejprve jsem u pískáče předběhla Ondru, který hekal, že to celé odtáhl a už nemůže, a hned na to Martina. To měli za drzost :)

IMG_20180616_110755

Do cíle jsem tentokrát dorazila v rekordním čase 1:19:12 a půl minuty za mnou nečekaně Ondra, který se v druhém kole musel pořádně kousnout a hned napoprvé si v Karviné taky zaběhnout takhle super čas. V mužích obsadila SK Fuga s Lumírem v čele překvapivě všechny první příčky.

IMG_20180616_112045

Opět to byl krásný závod a moc děkuji rodině Červených a dalším organizátorům, že ho takhle připravili, a v podstatě i odzávodili. Za rok zase naviděnou!

IMG-20180616-WA0000

Výsledky.

Tags:

Triatlon | Závody 2018

Czechman 2018 - interview s čerstvým polovičním ironmanem Ondrou

by Karolína 5. června 2018 23:14

Tags: , ,

Závody 2018

Novojičínský půlmaraton 2018

by Karolína 3. června 2018 11:39

Bedna a osobák!

Slunečné sobotní odpoledne v Novém Jičíně přivítalo běžecké nadšence z Jičína i širokého okolí. Osobně jsem se zde potkala se spoustou známých, ať už ze závodů, z komunity „Rozběháme Nový Jičín“ či z firmy. Zúčastnil se i můj brácha, který využil možnosti uběhnout čtvrtmaraton ve štafetě.

Běžecká trasa vedla od náměstí, kde burácela uvítací show, kolem pověstné továrny Tonak až k cyklostezce. Ta nás provedla malebnou krajinkou přilehlých obcí až k obrátce v Hostašovicích a zase zpět. Rovinatou cyklostezku jsem měla z dob svého pobytu v Jičíně nesčetněkrát proběhnutou a projetou. Věděla jsem, že se můžu těšit na rychlých 20 km ve skutečně nádherném prostředí.

33871687_10211962605083697_72604343374708736_n

Start jsem drobátko přepálila, ale nadšení ostatních běžců a povzbuzování fanoušků se zkrátka nedalo odolat. Asi na 2. kilometru jsem se dostala na své standartní udržitelné tempo, ale rozhodně jsem se nešetřila. Všechno šlo fajn, až do obrátky, kde jsem po pár krocích ucítila křeč v břišních svalech. Na tu spolehlivě pomůže zastavit do předklonu a vydýchat. Tím jsem ovšem nehodlala ztrácet čas, takže jsem to s ní za občasného protahování a prodýchávání vytrpěla až do konce. Jak jsem už řekla, byl krásný slunečný den a nepřeháním, když řeknu, že i hic jak sviňa. Pár závodníků tak ze startovního pole odpadlo, případně přešlo do chůze. Pořadatelé bohužel podcenili občerstvovačky. Do cíle to od poslední bylo neskutečně dlouhých 6 km a musím přiznat, že v posledním stoupání k náměstí jsem se vinou dehydratace už solidně motala. Jakmile jsem se však dostala do uličky vedoucí k náměstí, situace se úplně obrátila, fandící kulisa dala zapomenout na všechno zlé a já jsem si mohla užít své druhé místo v čase 1:42, čili osobáčku :)

33635791_10211955457225005_4728525612963069952_n

Tags:

Závody 2018

Ironamn 70.3 Zell am See 2017

by Karolína 5. září 2017 19:53

Můj první značkový IRONMAN.

A byl tady – den s velkým I a velkým M. Můj první značkový IRONMAN! IM 70.3 Zell am See – Kaprun – závod mezi ledovcem, horami a jezerem.

Moc jsem se těšila, i když to s formou na začátku týdne vypadalo spíš blbě, ale vyčkávala jsem na neděli. Ve čtvrtek jsem si projela trať cyklistiky. Největším strašákem pro mě byl kopec, kde se měla nastoupat třetina z celkových 1800 m a překonat sedlo Filzensattel se 14 % stoupáním. Při mé zkušební jízdě mě kopec naprosto odrovnal. Cyklistiku jsem odhadovala minimálně na 3,5 hodiny. Po kole jsem vyzkoušela i jezero, nádherně čistá voda odhalovala řasy a obří ryby.

Za SK Fuga jsme se na start nakonec postavili jen dva – Honza Hrabec a já. Bohužel jsme se mezi 2500 závodníky ztratili, takže krátké pozdravení ráno v depu nám muselo na povzbuzení stačit. Před startem jsme měli vyhrazen prostor pro rozplavání. Následoval rolling start – start kdy nejprve odstartovali profíci a my až za nimi ve vlnách podle výkonosti, čas měl každý měřen přesně podle čipu. Byla to naprostá paráda, žádné kopance, rány do hlavy, tahání a topení, jen pohodové nedělní plavání. Svůj čas jsem podle loňského Czechmana odhadla na 33 minut a přestože jsem plavání v létě moc nedala, vyšlo to na minutu přesně. Ve vodě jsme urazili jednu dlouhou délku tam a zase zpět. Na výběhu čekali organizátoři a pomáhali nám z vody, což mi vlastně taky přišlo vhod.

IMG_20170827_084551

Rychlý přesun na kolo a ještě rychlejší odpich. Do úzkých uliček vedoucích od jezera jsem vyrazila 35 km/h a byla jsem nejpomalejší. První povzbuzující injekci mi dala Péťa. Holka s hláskem jako konipásek tentokrát řvala „Kájo, Kájo, do toho!“, div si plíce nestrhala. A za chvíli zase naši! Bylo to fantastické. Všechny cesty byly úplně uzavřené, projížděli jsme rychlostky i tunely úplně bez obav. A pak to přišlo. Mírné zákeřné stoupání. Já jsem ale věděla jak na to. To, že jsem si kolo projela dopředu, bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem mohla udělat. Přesně jsem věděla, co mě kde čeká. Jak si rozložit síly. Kdy se najíst, abych v konečném stoupání nezdechla. A vyplatilo se. Strašák se rozplynul a já jsem brala jednoho závodníka za druhým. Nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem to já, kdo předjížděl. Vrátila jsem to všem špekounům, co mě předjely cestou dolů. Poslední skoro-rovinka před Dientenem, první diváci po dlouhé době, občerstvovačka a začalo to. Brutální stoupák, kde se začalo supět a opravovat kola, ti slabší dokonce ze svých strojů slezli. Mně se jelo fajn. Tak fajn, že jsem si úplný závěr ještě lajzla ze sedla a předjela další skupinku. Na Filzensattel nás čekali diváci, fotografové a kravky. Následoval prudký sjezd v serpentinách až k Maria Alm. V zatáčkách byly instalovány matrace. Já se sjezdů bojím a vždycky brzdím i očima. Tentokrát jsem si to ale dovolila nechat rozjet a dokonce jsem i pár závodníků předjela. Pak následovalo pár poklidných kilometrů a konečně Zell am See, kde nastala ta pravá divácká vřava. Celé Zell am See a celý Kaprun byl na nohou, lemoval trať a mával vlajkami. Kolo jsem zajela za 2:54, nad očekávání.

Až když jsem tlačila kolo do depa, tak mi došlo, jak moc jsem rozbitá. Na to se ale nehraje, takže rychle do tenisek a dvě kola podél jezera. Probíhalo se opět městečkem, kde zase řádili fanoušci, mezi nimi i Hrabcovi v barvách SK Fuga. Rozběhla jsem to docela pěkně. Chvíli jsem se předbíhala s bulharskou závodnicí Butko, kterou jsem odhadovala na svou věkovku, ale pak jsem se dostala do vedení. Ve druhém kole mě začalo píchat v koleni. Přede mnou bylo ale už jen 10 km, takže jsem se na nějaké to bebínko vykašlala. Byla jsem odhodlaná nepustit Butko znova před sebe. Šlapala mi na paty, ale byl to docela dobrý hnací motor. Poslední metry už opravdu bolely. Těsně před cílem jsem si ještě sama pro sebe udělala pár bolestných grimas, ale po červeném koberci jsem už sprintovala s úsměvem na rtech. Přesně podle instruktáže pana komentátora – tak, abych měla hezkou finišerskou, no ne?

Se svým výkonem jsem spokojená. Jak dokazovalo moje rozbolavělé tělo, dala jsem do toho všechno. Čas 5:29 byl s tímto profilem vynikající a 13. místo v kategorii F 25-29 taky. Co však bylo nade vše očekávání a doposud zůstávalo jen jako nejtajnější přání ve skrytu duše, bylo získání slotu na MS 2018. Je to tak! Příští rok se zúčastním mistrovství světa Ironman 70.3 v Jižní Africe! Pořád tomu nemůžu uvěřit!

Byl to nádherný zážitek, dechberoucí krajina, výhledy a velkolepý závod. Zorganizováno do posledního detailu.

Všem svým fanouškům tam i tady moc děkuji za podporu. Bez vás by to nešlo! Díky!

Výsledky.

Tags:

Závody 2017

Moraviaman 2017

by Karolína 28. června 2017 08:37

16. ročník, 2 finišeři a 1 bedna

24.6.2017 se v Otrokovicích konal už 16. ročník Moraviamana – dlouhý triatlon, kde se plave 3,8km na kole se jede 180 km a na závěr se běží 42km. Letos byli na startu z našeho týmu 3 účastníci – Kája, Viktor a Vilém.

kaja_medaile

Kája popisuje průběh závodu takto:

Rok se s rokem sešel a já, protože jsem zapomněla, jak to vloni bolelo, jsem se znova přihlásila na ironmana. Otrokovice opět slibovaly teplé a slunečné počasí. Závod měl obnášet klasicky 3 kola ve vodě, 4 kola cyklistiky, ale nově pouze 2 kola běhu s průběhem depem. Celkem stále 226 km.

Ráno, kolem šesté jsme se chystali ke štěrkovišti. Přišli jsme tak, abych měla dost prostoru na to nasoukat se do neoprenu. Pořadatelé nám ale udělali škrt přes rozpočet, prohlásili, že voda má přes 24 °C a neopreny letos povoleny nebudou! To bylo snad poprvé, co je na dlouhém triatlonu zakázali. Ne, že by mi to vysloveně vadilo, přece jen jsem ušetřila 20 minut namáhavé práce při oblíkání a odřený krk z plavání, ale poprvé jsem oblékla nový dres a nebyla jsem si jistá, jestli nebude moc plandavý. Rozplavání naštěstí ukázalo, že se to dá. V euforii jsem se postavila hned za startovní lajnu. Na Moraviamanu bývá plavání umírněnější, nebylo se čeho bát. Tuhle naivnost mi ihned po startu vymlátili z hlavy. Ale jinak se plavalo krásně – čistá voda, východ slunce, přes který nejde nikdy vidět druhá bóje…prostě romantika. Ve druhém kole ale jakoby mi začínala na lýtko sahat křeč, snažila jsem se proto nedělat příliš zbrklé pohyby a během výlezu na břeh to aspoň trochu prošlápnout. V závěsu jsem měla neustále nějakého plavce, který se nejenže za mnou vezl, ale ještě mi pořád sahal na nohy, což, jak každý plavec ví, je nervy drásající zlozvyk. Po posledním kolečku mi Ondra hlásil, že jsem zaplavala za 1:14. To nebylo úplně špatné, ale ta lýtka teda táhla strašně. Ke kolu jsem doklusala spolu se soupeřkou. Mylně jsem se domnívala, že je z mé kategorie. Musela jsem ji utéct. V rychlosti jsem na sebe (jak je mým zvykem) plácla opalovací krém, hrst na každé rameno, s roztíráním jsem se nemazala. Hop na kolo a frčíme.

Měla jsem hlad jako vlk, tak jsem se od začátku cpala, bylo mi trošku trapně, když nikdo jiný zatím nejedl, ale co už. Omrkla jsem svá ramena pokrytá silnou vrstvou bílé hmoty, do které se již po prvních kilometrech lapilo hejno much. Prvních 45 km šlo docela hladce, i ke kapličce jsem vyjela skoro bez námahy. Druhé kolo ale začalo být nějaké ospalé, chtělo to nakopnout. Sáhla jsem do kapsy pro gel. Naštěstí byl fakt tak hnusný, že mě okamžitě vrátil do závodu. Samozřejmě jsem si zbytky gelu pokapala prsty, potažmo představce, řadící páky a řídítka. Slunce pálilo, začínalo to být náročné a blížila se k občerstvovačka. Tam jsem se zlila vodou a jako zázrakem ožila. Do nohou se vrátila energie. Rozbalila jsem to, začala předjíždět jednoho závodníka za druhým, když tu najednou: Pffff…

kaja_moraviaman_2017

Dostat defekt do galusky jsem si vždycky přála, zvláště proto, že se mi to ještě nikdy nestalo a taky proto, že na závodě je pro to nejpříhodnější doba. V kole byla zapíchnutá malinkatá kovová šupinka, mrcha. Vybalila jsem tmel a bombičku a dala jsem se do díla. Teorie byla jasná, odšroubovat střed ventilku, vstříknout 1/3 lahvičky a dofoukat. Jenže… s ventilem jsem se mordovala aspoň 5 minut, tmel od loňska už zčásti zatuhnul, takže jsem z něj musela povytahovat zdrclé snople (rukou, jak jinak, však zfifraná už jsem byla beztak dost), propíchnout násadku (stéblem trávy) a pak si jako zakončení mistrovského díla vyfouknout bombičku mimo galusku. Naštěstí byla na trati spousta závodníků, kteří mi nabízeli pomoc, a jeden z nich mě nakonec skutečně zachránil svou bombičkou. (Děkuju!!!)

Bylo jasné, že už není kam hnát, stres už ze mě opadl a jela jsem si svoje. Cyklistika pěkně utekla (i když za 6,5 hodiny…) a začal morbidní běh. Ze začátku mě provázeli bolesti břicha, tak jsem si párkrát odskočila. Pak se to trochu srovnalo, ale tím, že jsem málo jedla, přišli žaludeční křeče a skoro mrákoty, když jsem ve vedru stoupala do kopců, které nám nová trasa přichystala. Bylo opravdu k padnutí. Ještě více zdrcující byl ale fakt, že jsem nevěděla, kam vlastně běžím a jak to ještě bude daleko. Spravila jsem se až ke konci druhého kola, když jsem do sebe lupla dva kelímky vody a banán. Opět jsem začala závodit. Bohužel to už bylo druhé kolo a bylo jasné, že za chvíli už nastoupí únava, které se po 200 km dá prostě těžko vyhnout. Nohy bolely, lýtka mě táhla tak, že jsem při každém stoupání bolestivě zatínala zuby, klesání zase znamenalo agónii pro stehna…

Bylo to těžké, vedro mě sžíralo, ale cíl se pomaličku blížil. A pak, po 12 a půl hodinách, se opravdu objevil, a bylo to delší, ale hezčí než loni, s úsměvem jsem proběhla branou a dala si vytoužené šampáňo. Nakonec to vyšlo na vícemistryni republiky, takže si nestěžuju. Celkově i v ženách jsem skončila někde uprostřed startovního pole. Na závěr bych chtěla moc poděkovat svému týmu za podporu - jak Fugáčům na trati, tak Ondrovi, mamce, taťkovi a kamarádce Monice, která fandila tak, že sebou vždycky strhla celý dav v přesvědčení, že se blíží vítěz Smile.

Viktorovy postřehy k závodu:

Zde je mých pár postřehů z pátého dlouhého triatlonu, který jsem absolvoval. Všem co netrpí poruchou termoregulace a slepotou, bylo jasné, že Moraviaman  se  dne 24. 6. 2017 odehraje ve znamení vysokých teplot. Zrušeno plávání v neoprenech a spoře oděné děvy v okolí startu to jen potvrzovaly:-) Z Fugy jsme se na kraj štěrkáče postavili tři, já, Kája a skeptický Vilém:-) No ale již k závodu...plavání mi celkem bez neoprenu šlo a zadrženě jsem z vody lezl za 1:15 kousek za Kájou a Vilda si ještě asi užíval koupačku. Bylo jasné, že ve vodě se nic zásadního dít nebude a tak jsem si šetřil síly na dalších 11 hodin na trati. Po klidném depu se šlo na kolo, kde jsem se opět snažil první dva 45 km okruhy držet zpět, protože až se oteplí, tak kromě toho sluníčka začne i foukat a s ubývajícími silami půjde rychlostní průměr dolů, což se potvrdilo a z kola jsem slezl za 5:56. Teď už nás čekal jen ten maratonek na změněné trati, za kterou byli jistě všichni účastníci Vabrouškovi vděčni....běželo to samo "jedna dlouhá rovina a celé ve stínu" :D, nicméně opak je pravdou a kdo nevěří, ať tam běží:-) Běželo se mi celkem dobře a až v posledních kilometrech jsem začal cítit, že bych se raději viděl někde se škopkem v ruce u televize. Běh 4:34 a celkem 11:52. Za mně vzhledem k podmínkám dobrý počin všech Fugovců, kteří se s 226 km dlouhou tratí poprali statečně. Hlavně si ce ním přátelské atmosféry, kdy jsme se potkávali na trati a zejména podpora od Káji uvažovala za jakým rohem mně zmydlit, abych jí nepředběhnul :D (legrace) a já za odměnu Vildu při každém setkání cepoval, že jestli to zapíchne, tak dostane obuškem, ale ten to nezapíchl, takže jsem rád, že si jistě zvedl psychiku a ví, že to v sobě pořád ten kluk ušatý má! Takže gratulace nám všem  a Káji k další bedně....třikrát HURÁA.

Výsledky. Foto.

Tags: ,

Závody 2017

Běh pro paní ředitelku

by Karolína 19. června 2017 20:00

2. ročník

Díky Vašemu zájmu se zrodila nová tradice Běhu pro paní ředitelku!

Sportovní akce má jednoduchá pravidla, přijďte podpořit bývalou paní ředitelku ZŠ Pavlu Martinkovou tím, že uběhnete kolečko kolem hřiště. Za každé takové kolečko věnujte 20 Kč.

Startovné je dobrovolné. Výtěžek z běhu bude v plné výši věnován paní Martinkové, která se zotavuje z těžké dopravní nehody.

Uvidíme se na startu!

image

Sledujte také událost akce na Facebooku.

Tags:

Závody 2017

Karvinský Triatlon 2017

by Karolína 11. června 2017 12:01

10. ročník Karvinského Triatlonu opět s naší účasti.

A tak se to stalo, že mým prvním letošním triatlonem byl můj srdcový, Karvinský. Navíc jsme se na startu sešli rovnou čtyři z Fugy – Lumír, Viktor, Martin B. a já. A díky domácímu prostředí jsme měli i slušné fanouškovské zázemí.

Na start v Karvinském bazénu jsem dojela na kole. Za letošek jsem měla na Raketce najeto asi 60 km, navíc někdy před měsícem, takže rozjezd byl spíš takovým nutným seznámením se závodním kolem… Slovy Viktora: „To máš blbý, vole.“

Bohužel se nás na letošní jubilejní ročník sešlo jen 16, ale známé tváře jako holky Červené, plavčík Pepa, nebo Svatava nechyběly. Netradičně jsme se vešli do jediné rozplavby. Docela trefně jsem se postavila vedle Vikyho, se kterým jsme pak synchronně plavali až do konce. Dali jsme to za pěkných 12:50, načež mamka poznamenala, že jsme plavali velmi hezky, ale že Lumír už je dávno fuč. Následovalo kolo, kde mě Vikouš během prvních pár šlápnutí do pedálů bez problémů předjel. To se ale docela hodilo, protože jako správný policajt jezdí jako prase, a pomohl mi tak v závěsu projet několik svízelných dopravních situací. Za pár chvil mi ale zmizel, a protože před námi nebyla druhá rozplavba, nebylo koho míjet a v podstatě jsem závodila až do konce sama. Během cyklistiky nás přes slibné ranní počasí provázel slabý deštík a silný větřík. Asi kilometr před mým druhým depem se už rozpršelo opravdu pořádně a byla jsem ráda, že už kolo můžu odložit.

Rychlé přeskočení do tenisek a dvakrát rudou stezkou kolem hřbitova… pořád nikdo v dohledu, na trati jen jedna osamělá skupinka fanoušků, plácnutí pro štěstí s přihlížejícími dětmi a vytrvalý déšť… Trvalo mi tak 1,5 km, než se nohy rozběhly. Organizátoři letos trasu oživili zarostlým úsekem s kopřivami, kde mi tenisky nasákly vodou a ztěžkly tak o půl kila každá. 5 km uběhlo jako nic a za chvíli jsem byla v cíli. Tam už čekali všichni Fugáči – dokončili jsme v pořadí: Lumír za 1:10, Viktor za 1:13, Martin za 1:16 a já jako první žena v čase 1:21.

DSCN1529

Letos se na místo dortů odměňovalo vínem a nechybělo ani tradiční koláčové občerstvení. Užili jsme si opět krásný a vydařený závod, trochu ozvláštněným deštivým počasím, ale nejsme přece z cukru, no ne?

Foto a výsledky.

Tags:

Závody 2017

Pálava Race 2016

by Karolína 21. srpna 2016 23:22

Osobák a 3. místo celkově.

Pálava Race je nový závod na listině domácích polovičních ironmanů s místem konání v Pavlově. Plave se v obrovské nádrži Nové Mlýny a při cyklistice se podíváte až do Lednice. Já jsem na start nakonec za SK Fuga dorazila sama v doprovodu Ondry, co by podpory.

Na závod jsme to měli blízko, takže jsme vyrazili až v neděli. První stresy tedy začali už před závodem. Měli jsme si radši udělat větší časovou rezervu, takhle jsme na poslední chvíli hledali objížďky uzavírek, abychom se vůbec včas dostavili k registraci. Naštěstí jsme to stihli asi 10 minut před koncem a začal nový kolotoč s chystáním věcí do depa, rozpravou, předzávodním lítáním na záchod a oblíkáním do neoprenu. Fakt jsem to stihla jen tak tak, a s bušícím srdcem jsem se postavila na start. Z rozpravy jsem slyšela tak polovinu, popis plavání jsem vypustila úplně. Však co, rozhlédla jsem se, přepočítala bójky (4) a doufala, že cyklistika a běh bude taky nějak značený. No nebyl to moc dobrý nápad. Bójek bylo ve vodě samozřejmě daleko víc a já jsem sice plavala za skupinou, ale byla jsem dost nepříjemně dezorientovaná. Chybělo mi povědomí o tom, kde bude konec, docela špatně se mi plavalo a u páté bójky už mi přišlo, že jsem ve vodě celou věčnost. Podařilo se mi mrknout na hodinky, ukazovali 26 minut a do konce zbýval ještě pořádný kus…To teda bude výsledek. Po výběhu z vody jsem byla docela mile šokovaná časem 31 minut. Asi nějaký posun v čase nebo co…

13939353_1167312156625006_8670950780651641713_n

Samozřejmě jsem před závodem nestihla posvačit, tak jak bych si představovala, a s hydratací to bylo taky dost mizerné. Není proto divu, že se mi po plavání točila hlava. Dost neohrabaně jsem vyjela první kopeček k točce kola. Hodila jsem do sebe sousto své tyčinky a svět náhle začal dostávat ostřejší obrysy…to by bylo… teď do Lednice. Cyklistika měla rovinatý, mírně zvlněný profil a dal by se zajet i docela pěkný čas, nebýt nepěkného asfaltu při cestě z Milovic na Bulhary. Bulhary zato ale nabízely skutečně luxusní asfalt a lehký sjezd, takže taková malá odměna. Pak ale přišel korek před Lednicí. Dost úzká cestička mezi polemi sváděla některé joudy v autech, aby se zařadili za cyklisty a vytvořili tak nepřekonatelnou kolonu aut a cyklistů, která se rozjela, až při rozšíření cesty. Pak kousek městem ke kruháči, kde byla druhá točka a další kámen úrazu. Kruháč byl patrně zdejším klíčovým dopravním uzlem a proto zase zasekaný. Nejbizarnějším zážitkem pro mě bylo, když se přede mě na kruháči zařadilo obří SUVéčko a donutilo mě zastavit, po důkladném rozhlédnutí vpravo a vlevo se rozjelo, aby znova zastavilo přímo v kruháči a osazenstvo auta se tak mohlo nešťastného regulovčíka dotázat kudy tudy na zámek Lednice…

13939353_1167312156625006_8670950780651641713_n

Během tří kol cyklistiky jsem zjistila, že před mnou jsou dvě ženy, bohužel se mi je nedařilo dotáhnout, spíš naopak. Předchozího dne jsem si v rámci svatebního shonu a příprav moc neodpočinula a v nohách se to projevilo. Už se z nich nedalo vymáčknout víc. Navíc se na občerstvovačkách nepodávalo jídlo, takže jsem celý závod postavila na své jediné tyčince. Při přechodu na běh mě k tomu ještě děsně rozbolelo koleno, takže první kolečko bylo takové spíš regenerační.

Vzhledem k teplotám, které se ten den vyšplhaly až k tropickým hodnotám, byl průběh běžecké části dost předvídatelný. Startovní pole se rozdělilo na tři skupiny – mrtvoly svíjející se v agonii kolem trati, víkendoví běžci (moje skupina) a supermani, kteří byli schopni ještě čas od času zařadit i závodní tempo. Na běhu jsem objevila krásu šťavnatých pomerančů, které nabízeli na občerstvovačkách (vždy je třeba najít motivaci, proč pokračovat dál…) Co se týče pořadí, držela jsem si stabilní 3. místo v ženách a i když jsem snad náskok trošku stahovala, potřebovala bych ještě tak půlden na dotažení té první.

20160814_170241

Takže jsem si nakonec doběhla celkem v pohodě jako třetí žena. Navíc vyhlášená jako první v kategorii 18-24 let, což ve svých 26 letech považuji za úspěch, kterého docílí málokdo Veselý obličej. Je tam ale nový osobák 5:12, takže docela spokojenost. Děkuji Ondrovi a Peťce za fotky.

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2016

Triatlon Rýmařov 2016

by Karolína 3. srpna 2016 08:36

Kája s Ondrou na triatlonu v Jeseníkách a jedna bedna.

O triatlonu v Rýmařově jsme se dozvěděli teprve týden dopředu, na Albrechtickém, z Jičína to ale nemáme tak daleko, tak jsme se ho s Ondrou rozhodli prověřit. Až na plavání mělo jít o závod přibližně na olympijských vzdálenostech: 600 – 36 – 8.

Při prezentaci jsem ovšem zjistila, že ženy mají vzdálenosti o polovinu kratší. Taková diskriminace! Dostala jsem výslovný zákaz startovat za muže. Co na plat, co řekne ředitelka závodu, to respektuji, to zas jo. Přespříliš ambiciózním ženám bylo doporučeno jet s dvacetikilovým baťohem, já jsem se radši přiklonila k přídavku mimo závod. Inspirováni Oceláky jsme si dali jedno rozehřívací kolečko, protože do startu zbývalo ještě dost času. Ukázalo se, že cyklistika bude trošku delší, jedno kolo mělo cca 21 km.

Plavání se odehrálo v místním Edrovickém rybníčku. Trasa byla zašifrována do barevných bójek: červená – žlutá – bílá – červená – žlutá – bílá - červená – žlutá, čili něco jako 2,5 kola bez výběhu na břeh. Vzhledem k rozměrům vodní plochy se na startu strhla strašlivá mela. Startovalo se ze břehu, takže se mi voda do brýlí dostala hned ze začátku. Chvíli jsem to spravovala a zdálo se, že mi celé startovní pole uteklo. U první bójky byl takový nával, že se doslova šlapala voda. Jakákoli snaha předběhnout se byla krutě potrestána. Trvalo další dvě bójky, než jsem zařadila plavecký styl s nataženými pažemi. To už pak ale šlo ráz na ráz a sprintery, kteří to na začátku přepálili, jsem tak hravě nechala za sebou. U předposlední bójky jsem ve vodě zahlédla obrovitánské nohy, nemohla jsem se mýlit, byl to Ondra. Tak jsem zamávala i jemu. Trošku ho to asi heclo, takže z vody jsme vylézali prakticky hned za sebou. V depu jsem byla rychlejší já, ale podle očekávání mi na kole ukázal záda hned v prvních metrech. Cyklistika byla háková, to mi sice trošku nehrálo do karet, protože to neumím, ale nakonec jsem se i já kousek svezla se skupinkou Davida Fialy. Bylo to zrovna na největrnějším místě trati, takže mi to určitě dost pomohlo. Po jednom kole kopcovité, ale krásné cyklistiky jsem se oddělila, a chlapi pokračovali dál. Neměla jsem ponětí, kde mám soupeřky, takže o to více jsem si užila ten opojný pocit prvního závodníka, který přijíždí do prázdného depa. Závodníci i pořadatele tím byli nejspíš trošku zaskočeni, takže mi ani nikdo neukázal kudy tudy do depa. Odhadla jsem to podle nápisu na zemi „SLEZ“ a pospíchala do běžecké části. Pro ženy byla vytyčena trať po polní cestě k vysílači. Ano, bylo to tím pádem celkem do kopce. Myslím ale, že to nakonec nebyly ani slibované 4 km, takže to celkem odsejpalo. Flákat jsem se nemohla, další soupeřka za mnou doběhla asi o 2 minuty později.

20160730_154219

Pak už jsem jen nervózně čekala u depa na Ondru. Ten při kole vystřídal několik skupin, ale nadával, že v druhém kole už foukalo, a skupinky se mu vždycky odtrhly. Vyrazila jsem s ním na běh. Chlapi měli 8km kolečko, taky přes vysílač. Ondrovi už trochu tuhly nohy, tak jsem se ho snažila rozptýlit vyprávěním všelijakých hovadin. Stěžoval si, že ho škrtí nový dres a ve vyhrocené chvíli ho takřka roztrhal. No musela jsem na něj dohlédnout, aby v cíli ještě nedostal žlutou za nudismus. J Běh jsem si v závěru moc neužila, protože jsem se trochu moc napila na občerstvovačce a šplouchalo mi v břiše – celou dobu jsem při tom myslela na to, jak se asi klukům v září poběží na Kohutku se 3 l piva v břichách.

IMG_20160730_135410

Tak jsme nakonec zdárně dokončili oba dva a závod se nám líbil. Příjemné domácké prostředí a pěkná krajina, co víc si přát.

Tags:

Závody 2016

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři