Ironman 70.3 Zell am See

by Honza 5. září 2017 19:57

MALÝ NÁVRAT VELKÉHO MUŽE.

Na úvod bych si dovolil vysvětlit název celého článku. O malý návrat se jednalo proto, že můj výkon nebyl nijak světový… A velký muž proto, že jsem během mého dvouletého nesportování poměrně dost přibral :-D Navzdory tomu jsem se před týdnem zúčastnil závodu v Zell am See.

20170826_174519

Před třičtvrtě rokem na mě pod vánočním stromečkem čekal zajímavý dárek. Startovné na IRONMAN 70.3 Zell am See. Tímto mě potěšila moje přítelkyně Peťa. S tréninkem jsem začal hned v lednu, ale k mému údivu to vůbec nešlo snadno. Abych se ještě víc namotivoval, pořídil jsem si nové kolo. Časovkářský speciál s designem fimy UAX! Horko těžko jsem začal zase běhat, plavat a jezdit na kole. Zdaleka jsem nedosáhl tréninkových dávek z dřívější doby, ale postupně jsem zhubnul pár kilo a připomněl si jednotlivé disciplíny. Jako doplněk tréninku jsem zvolil i crossfit. Musím říct, že je to pěkná dřina! Osm měsíců uteklo jako voda a závod byl tu.

Zell am See je nádherné městečko na břehu jezera Zeller See. Atmosféru umocňuje kulisa závodu IRONMAN, kterým žije celé široké okolí. Na prohlížení města a okolí však před závodem není příliš času. V sobotu probíhá rozprava se všemi důležitými informacemi, vyzvednutí startovního čísla, batohu a ukládání kola a všech potřebných věcí do depa. Malou nevýhodou byla větší vzdálenost mezi depem a centrem závodu. IRONMAN vesnička a cíl závodu byli umístěny přímo v centru Zell am See, ale depo bylo asi 1,5 km daleko na jižním okraji jezera. Sice jsme byli trochu uchození, ale všechno jsme zvládli. Zbývalo se už jen dobře vyspat na závod.

20170827_092911

V neděli 27. srpna se na start IRONMAN 70.3 Zell am See postavilo přes dva a půl tisíce závodníků v neoprenech. Rolling start trval asi 30 minut a já se dostal do vody až poté, co první profesionální závodnice ukončila svoji plaveckou část. Na stopkách mi začaly přibývat vteřiny a minuty. Před závodem jsem si dal celkem rozumný cíl. Dokončit, a pokud to půjde, tak dokončit pod 6 hodin. S plaváním a cyklistikou jsem byl spokojený. Během 90 km jízdy na kole nás čekal pořádný kopec dlouhý cca 13 km se závěrečným 14% stoupáním. Musím říct, že mi to uteklo velmi rychle a jako odměna byl pekelně dlouhý sjezd. Ani jsem se nenadál a po 3 hodinách jsem byl zpátky v depu a obouval si boty na běh. Otočil jsem číslo dopředu, nasadil kšiltovku a vyběhl. Na čas pod 6 hodin jsem velkou rezervu a mohl jsem běžet v klidu. Toho jsem držel a nikam jsem nespěchal. „Když už to bylo tak drahé, tak si to užiju co nejdéle!“ Říkal jsem si :-D Jediné, co mi běh trochu znepříjemnilo, byly křeče v břiše. Trápily mě asi 6 km, ale poměrně jednoduchým biomechanickým pochodem jsem se jich zbavoval. Závěrečný půlmaraton a celý závod se mi podařilo dokončit. Vešel jsem se pod 6 hodin s desetiminutovou rezervou, takže spokojenost. Podporu před závodem, během něj i po něm mi poskytovala Peťa (řečená Beruška), moji rodičové a stínová švagrová s doprovodem.

20170827_152723_006

Výsledky.

Tags:

Závody 2017

Horská výzva Beskydy 2017

by Honza 30. května 2017 21:13

43km v Beskydech.

Po půlmaratonu v Bratislavě jsem si naplánoval další závod. Tentokrát netradiční Horskou výzvu. S kamarádem z vysoké školy jsme vytvořili tým DentUnit. Svým přihlášením jsme inspirovali moji přítelkyni Peťu a taky moji mamku. Obě dvě se přihlásily na trasu SHORT, která měla 13 km. Já a můj parťák Honza jsme prubnuli trasu HALF, tzn. 43,4 km. Pro to byl dlouhý závod po dlouhé době a pro Honzu vůbec poprvé. Jeho příprava začala už týden před závodem, kde si koupil nové boty a byl si zaběhat Open-mouthed smile

18741661_10207284066060316_843385047_n 18788321_10207284066500327_1464805367_n

Beskydská výzva startuje u Frenštátu pod Radhoštěm v amfiteátru na Horečkách. Naším prvním úkolem bylo vyšlapat 400 schodů od parkoviště nahoru k prezentaci do amfiteátru. Ten se nachází nad lyžařským skokanským můstkem. Schody jsme absolvovali ještě jednou před startem. Slušná rozcvička na Velký Javorník, který byl prvním vrcholem výzvy. Z Javorníku následoval prudký sešup dolů na Pindulu. Velká část okruhu nás čekala pod hřebenem Pusteven přes Dolní Bečvu. Odtud stoupání až nahoru. Pustevny byly o víkendu plnější než nákupní centra v Ostravě. Krásné a slunečné počasí nás nutilo pravidelně doplňovat pitný režim na občerstvovacích stanicích. Hřeben z Pusteven na Radhošť jsme celkem svižně přeběhli a následoval prudký seběh opět na Pindulu. To už jsme měli v nohách přes 30 km a čekal nás podruhé Velký Javorník. Tady už to chtělo hodně zatnout zuby. Naštěstí jsme nahoru nemuseli šlapat sami dva. V malé skupince jsme si drželi optimální tempo. Závěrečný seběh na Horečky už trochu bolel, ale vidina cíle nám dodala sil. Závod jsme ve zdraví dokončili v čase 6:54. Dá se říct, že jsme si splnili všechny cíle. Bez úrazu a pod sedm hodin. Peťa s mamkou taky ve zdraví dokončili. Akorát mamka zmatkářka trochu zabloudila před cílem. Škoda těch 15 minut navíc. Ale pro obě pochlavala Smile

20170527_085548

Tags: , ,

Závody 2017

Běh okolo Těrlické přehrady

by Honza 28. února 2016 11:58

Přispějte na nové boty pro p. Gamana.

Další výtvor z dílny SK Fuga a HSC Havířov se konal v sobotu 20. února. Hladina vody během letošní zimy výrazně poklesla a originální nápad oběhnout Těrlickou přehradu těsně kolem vody přilákal nejednoho běžce. K registraci se dostavilo celkem 66 sportovců a mezi nimi i náš věrný fanoušek osmdesátiletý pan Gaman. Tentokrát bez svého psího doprovodu.

Trasa byla velmi jednoduchá, co se týče orientace, ale o to horší byl její profil nebo spíš podklad. V jistých krizových místech a zátokách vznikaly nepříjemné brody, kde se dalo propadnout až nad kolena. Ale pro nás běžce a sportovní nadšence zřejmě platí, čím větší moribundus, tím lepší požitek.

Tento moribundus však mohl být velmi nebezpečný, zvlášť pro pana Gamana. Během závodu jsme se jej aspoň v rámci možností snažili sledovat. První dostupné místo bylo na hrázi přehrady u občerstvovací stanice. Ve velmi solidním čase se zde pan Gaman bez újmy objevil a sršil optimismem. Po povzbuzení a otázce, zda je všechno v pořádku, odpověděl, že ano. Jen si trochu zalamentoval, že už dvakrát ztratil boty po propadnutí do měkkého bahna. Naštěstí se mu je vždy podařilo najít. Při další kontrole u restaurace V zátoce opět všechno v pořádku, jen ty boty pořád padaly. Nabídl jsem se, že je pánovi utáhnu, ale nechtěl vypadnout z tempa a pokračoval dál. Poslední kontrola u vodních lyží byla velmi rychlá, a pokud mě zrak nešálil, boty pořád měl. Ale od tohoto místa směrem k cíli zřejmě došlo k nějaké kolizi, protože k Jaškovské krčmě doběhl pan Gaman pouze s jednou botou!

12665651_10205413383525914_1648913861_n

Mezi vítězem Adamem Gaurou, který doběhl v čase 53:44, a panem Gamanem sice byl delší odstup, ale myslím, že se nedá říct nic jiného než všechna čest, úctyhodný výkon a silná vůle. Samozřejmě bez poklesu nálady.

Jsme velice rádi, že někdo jako pan Gaman navštěvuje naše závody. Dnešní článek bych chtěl věnovat jemu, protože mě opravdu ohromil jeho přístup a celková povaha. Po závodě se nám paan Gaman trochu rozpovídal a nakonec jsem jej odvezl domů do Havířova. Cestou v autě mě častoval sportovními i nesportovními historkami.

Pan Gaman se narodil 1. dubna roku 1935. To znamená, že bude mít za pár týdnů narozeniny. Pojďme se společně složit na nové tenisky, aby nás mohl zase poctít svou přítomností na startu dalšího závodu. Organizační tým vkládá 500 korun. Částkou 1000 Kč také přispívá Cyklokrám Havířov. Pokud máte zájem, můžete přispět libovolnou částku na účet 2118840143/0800.

Tags:

Závody 2016

Lysacup 2016 - 4. etapa Rajská bouda

by Honza 23. listopadu 2015 13:04

Dole na blátě nahoře na sněhu.

Po dlouhé pauze od IRONMAN Wales jsem se rozhodl vypadnut z města a pročistit si hlavu. Z Fugy se na Lysou nikomu nechtělo a vypadalo to, že pojedu sám, ale na poslední chvíli jsem se domluvil s Honzou Schwarzem z Novatopu. Etapu od Rajské boudy jsem ještě nikdy neběžel, ale důvěrně znám. Věděl jsem, že na nás čekají ostrá stoupání od Veličků na Lukšinec a taky chuťovka na vrchol. Mým cílem bylo si zaběhat (pokud to půjde) a užít si první letošní sníh. Dole v Malenovicích bylo 2,5 stupně, na Lysé Hoře – 3 stupně a 20 centimetrů sněhu.

Během stoupání na Horu jsem zjistil, že z Fugy přece jen nejsem sám. Zezadu na mě zahalekal Viktor Kubita, který přijel na víkend. V Brně moc kopečků nemají, proto se vydal na Lysacup. Běželi jsme společně až na Lukšinec, ale pak se mi Viktor na pár desítek metrů vzdálil. Tento odstup si udržel a na vrcholu byl asi minutu přede mnou. Oba jsme se vlezli pod hodinu a zkonstatovali, že forma není to, co bývala. Ale náladu nám to nezkazilo, spíš naopak. Honza Schwarz doběhl asi deset minut za náma. Pěkná atmosféra na zasněžené Lysé Hoře a první účast na LC v roce 2015!

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2015

IRONMAN Wales/Cymru 2015

by Honza 23. září 2015 00:22

Hodně těžká zkouška na závěr sezóny.

Aniž by se mi o tom před rokem snilo, letošní sézónu na mě čekaly dva závody pod značkou IRONMAN. První, který se konal v Budapešti na tratích polovičního IRONMANa jsem měl úspěšně za sebou s novým osobákem 4:47:23. Vrchol celé sezóny mě však čekal ve Walesu v podobě celého IRONMANa. Byla zde možnost se kvalifikovat na mistrovství světa na Hawaii, ale věděl jsem, že to rozhodně lehké nebude.

Podporu na celé akci mi dělala moje přítelkyně Peťa, bez které by byl závod určitě ještě těžší. Během loučení před plaváním málem ukápla i slza. V sedm hodin ráno místního času odstartovali profesionálové a pár minut po nich my, hobíci. Voda byla studená, hluboko pod 18 stupňů. Ze začátku jsem si myslel, že mi umrzne hlava, ale po chvíli kdy jsem blížil k první bójce, jsem zjistil, že zimu a bolest rukou vůbec nevnímám, ale jediné, na co se soustředím je směr a balanc ve vlnách, které pro mě byly opravdu velké. Mezi první a druhou bójkou jsem neměl moc dobré myšlenky. Vlny si se mnou dělaly, co chtěly. Ale snažil jsem se srovnat a začal jsem makat. Od druhé bójky ke břehu to bylo lepší a zjistil jsem, že to jde. Říkal jsem si jen, že to musím dát. Po druhém okruhu, který byl snad ještě divočejší, mě čekal celý jeden kilometr do prvního depa. U výběhu z vody jsme měli tašky s botama, ve kterých jsme k depu doběhli. Tak dlouhé první depo jsem ještě nikdy neměl.

DSC_4713

Na cyklistiku jsem se ve vodě velmi těšil, ale 180 kilometrů v neustávajícím větru a z velké části do kopců, které měli i 16% stoupání, to nebyla žádná pohodová projížďka. První okruh měl 110 kilometrů a cítil jsem se dobře, jenže v druhém okruhu, který kopíroval kopcovitější část prvního, mi začaly slábnout nohy a zpomaloval jsem. Při jednom krátkém sjezdu jsem dokonce málem spadl z kola, jak se do mých vysokých ráfků opřel vítr. Naštěstí jsem to ustál a pokračoval pro změnu do kopce. Trať prověřovala moji fyzickou a hlavně psychickou odolnost. Ale na druhou stranu zde byla skvělá divácká kulisa. Podél celé tratě stáli fanoušci a visely transparenty. Před koncem prvního a vlastně i druhého okruhu jsem zažil něco, co už se mi možná nikdy nepoštěstí. V městečku Saundersfoot, kde jsem mimochodem s Peťou bydleli, na všechny cyklisty čekal v prudkém stoupání úžasný špalír jako na Tour de France. Lidi nás hecovali, fandili a utíkali s námi. V uličce úzké tak akorát na jedno kolo jsme všichni šlapali do pedálů, co to šlo, abychom je mohli odměnit za jejich vynikající podporu. V těchto místech jsem se právě taky potkal s Peťou, která si určitě oddechla, že mě po několika hodinách, kdy jsem vylezl z vody, opět viděla. Na trati mě hodně zaujali také diváci v sedačce, která byla ve lžíci bagru a vyzdvižená do výšky. Myslím, že jsem se na ně dokonce usmál. Do druhého depa jsem se ale těšil asi ještě více než ve vodě na cyklistiku.

DSC_4716

Běh je moje oblíbená disciplína, ale v IRONMANu to tak úplně neplatí. Běželi jsme čtyři okruhy z Tenby do New Hedges a zpět do Tenby, kde byla opět skvělá atmosféra a pokaždé na mě čekala malá odměna, Peťa. Byl jsem opravdu rád, že ji vždycky vidím, protože každý okruh byl pro mě hodně dlouhý a hlavně první polovina, která byla jak jinak než do kopce. Postupem času jsem si musel okruhy dělit do malých dílčích úseků, kterých bylo nekonečně, ale věděl jsem, že jich je pořád méně, a že s každým krokem jsem blíže k cíli. Ve třetím okruhu jsem si prožil peklo, ale čtvrtý okruh byl ještě těžší a opravdu nekonečný. Cesta zpět do města se táhla, ale přece jen jsem se dočkal a při průběhu uličkami Tenby na mě fanoušci křičeli: „You are an IRONMAN!“ V cílové rovince jsem pokusil úsměv na Peťu a při průběhu cílovou bránou, kde se opět z mikrofonu ozývalo to slastné: „YOU ARE AN IRONMAAAAN!!!“

DSC_4727

Tags: ,

Závody 2015

TriPrague 2015

by Honza 25. srpna 2015 21:56

Poloviční ironman v centru Prahy.

Na první ročník triatlonového závodu TriPrague se vypravili naši dva Honzové. V neděli 16. sprna se proprali s půlironmanskou vzdáleností 1,9 km plavání, 90 km cyklistiky a na závěr 21 km běhu.

Teplota naší nejdelší řeky Vltavy byla pouhých 18 stupňů, takže neopren byla jasná volba. Trochu hektický start z vody a mela při prvních desítkách metrů mi trochu znepříjemnili úvod první disciplíny a dost jsem ztratil. Po vymotání se z houfu plavců jsem nasadil tempo a předplavával soupeře. Nakonec se mi podařilo dostihnout i Maldu, který odstartoval lépe než já.

První depo bylo trochu dlouhé, protože od břehu Vltavy přes Střelecký ostrov a polovinu mostu to bylo ke kolu asi 500 metrů. Na devadesáti kilometrech cyklistiky jsme se s Maldou drželi vesměs pohromadě. V každém ze tří okruhů nás čekalo stoupání na Cukrák, které se nepříjemně zvedalo skoro pět kilometrů. Po něm však následoval sjezd, kde jsem se pravidelně občerstvoval energetickými tyčinkami.

11916109_931573530222258_5596483602720065791_n

Do druhého depa jsem přijel s malým náskokem, rychle jsem obul boty, nasadil kšilt a brýle a vyběhnul jsem zdolat posledních dvacet jedna kilometrů. Hned na úvod za první občerstvovací stanicí nás čekaly nepříjemné schody na most, přes který jsme se dostali na druhý břeh na nábřeží, kde byla velmi dobrá divácká kulisa. Restaurace a kavárny byly plné hostů, kteří s nadšením přihlíželi, fandili a pojídali nejrůznějsí dobroty. Ikdyž jsem tentokrát nepředvedl žádný úžasný běžecký výkon, byl jsem spokojen. Každý okruh jsem si držel stejné tempo a o to mi šlo. V cíli jsem byl v čase 5:14:57 a nakonec 4. místo v kategorii. Za týden v sobotu v Budapešti to bude ještě lepší, doufám, že aspoň o 15 minut J Držte palce!!!

Malda: 5:32:10

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2015

Mattoni 1/2Maraton Olomouc 2015

by Honza 23. června 2015 08:19

Testovací závod na půlmaratonské trati.

Po pěti letech studia v Olomouci jsem si musel konečně zaběhnout známý půlmaraton ze série závodů RUNCZECH. Bral jsem to jako další ostrý trénink po státnicích a doufal jsem v lepší výsledek než na CZECHMANovi před dvěma týdny. Stanovil jsem si cíl zaběhnout 21 km pod 1 hodinu a 30 minut, čímž jsem si zařídil místo hned v prvním koridoru za profesionálními atlety.

Závod startuje tradičně v podvečer v 19:00. Celý den se honily mraky a před šestou hodinou dokonce zapršelo. Déšť však brzy ustal, po chvíli dokonce vysvitlo sluníčko a udělalo se ideální běžecké počasí. Na Horním náměstí v Olomouci se postupně rojily davy běžců jako mravenci. Každý se rozklusával a protahoval. Před sedmou hodinu jsme se začali řadit do koridorů a čekali na start. Letošního ročníku se zúčastnilo kolem 5500 běžců, takže po výstřelu začala pěkná mela. Já jsem měl naštěstí dobrou startovní pozici a velice rychle jsem si stanovil tempo. 

Trasa byla velmi atraktivní jak pro diváky, tak pro závodníky. Z náměstí jsme nejprve směřovali přes řeku Moravu k nádraží. Odtud kolem vysokoškolských kolejí zpět do centra a do Smetanovývh sadů. Tady na nás čekalo asi nejvíce fanoušků. K mému překvapení jsem v tom davu zahlédl spoustu známých tváří. Velmi příjemné také bylo slyšet své jméno. To mě přimělo dokonce k nahození úsměvu a zamávání, což u mě není příliš obvyklé. V těchto místech jsme se dostali k polovině uběhnuté vzdálenosti. Celou dobu jsem se držel se skupinkou běžců, kteří měli podobné tempo. Postupně jsme doběhli do Hejčína a kousek za Olomouc směrem k Černovíru a Klášternímu Hradisku, kde se mi běželo velmi dobře. Dostal jsem se na čelo skupinky a podařilo se mi seběhout dvě menší skupiny před námi. Po patnáctém kilometru jsme se opět vraceli do města a k nádraží. Posledních pár kilometrů bylo podobných těm prvním, takže už jsem měl představu o délce trati. Průběžné kontroly tempa a času mě uklidňovaly a tušil jsem, že cíl splním. Malá krize přece jen přišla, ale drobnou ztrátu z osmnáctého kilometru jsem smazal závěrečným sprintem na posledním kilometru, kde se mi ještě podařilo předběhnout několik soupeřů a srazit nějaké ty vteřinky. Reálný čas v cíli byl 1:28:11. Maximální spokojenost a pozitivní známka toho, že jsem během státnic běhat úplně nezapomněl. V cíli na mě čekala mattoni, medaile a pusa od nejvěrnější fanynky.

Tags:

Závody 2015

Zlaté Hory v bledě modrém…

by Honza 3. listopadu 2014 20:52

… a už nám to začalo.

První oficiální kilometry pro sezónu 2015 jsme si přijeli odběhat do zapomenutých krajin Zlatých Hor. Pravdou je, že jsme do toho skočili pěkně po hlavě a za čtyři dny jsme měli v nohách 90 kvalitních kilometrů. Okolí komplexu Ski Příčná, ve kterém jsme byli ubytováni, nám nabízelo ideální podmínky jak pro silový, objemový tak i rychlostní trénink. V podstatě jsme neokusili čistou rovinu a většinu jsme si vydřeli v kopcích.

lanovka_zh

Co nám však dodávalo energii a chuť každé ráno a odpoledne vyrazit do téměř mrazivého počasí, byla nádherně jasná a slunečná obloha. Ranní mrazíky se vždy během prvních kilometrů rozpustily společné s námi. Často nás kroky zavedly až do nedalekého Polska, kousek od města Glucholazy. To byl jeden z příjemnějších výběhů. Běžecké peklo jsme si užívali poblíž ubytování u místní sjezdovky a v okolí zříceniny hradu Edelštejn. Pravdou je, že ze sjezdovky byl hezký výhled, ale kilometrové úseky do solidního kopce v tempu 5 min/km dokáží rozostřit zrak. Do tréninku jsme měli zařazeny i silové prvky jako jsou žabáky, odrazy, jelení skoky a podobné šílenosti… Jak jinak než do kopce ;-)

image

Naštěstí o nás bylo dobře postaráno jak ze strany drahých poloviček, tak ze strany personálu. Po osobní domluvě našim hladovým žaludkům přizpůsobili všechny chody. A jako malý bonus uvádíme zajímavou novinku o spolupráci iniciovanou novým majitelem sportovně rekreačního resortu ve Zlatých Horách, který má zájem tento kraj zviditelnit i po sportovní stránce. Triatlon a náš tým ho zaujal, takže se můžete těšit na kombinaci atraktivních sportů v atraktivním a malebném prostředí. Kdy? To se včas dozvíte Veselý obličej

Tags: , ,

Trénink

Hornická desítka 2014

by Honza 3. listopadu 2014 09:51

Dva osobáky na desítce a Malda se už blíží pod 40!

Víkend po soustředění ve Zlatých Horách, kde jsme tvrdě zahájili novou sezónu a podzimní přípravu, jsme otestovali formu na desetikilometrové distanci ve Frýdku Místku. Letos se konal již 39. ročník Hornické desítky. V zákulisí SK Fuga opět visela ve vzduchu sázka. Asi se nikdy nepoučím, ale vypustil jsem do éteru, že zaběhnu 10 km pod 38 minut s tím, že každá vteřina nad nebo pod je jedno pivo. Samozřejmě, že co je pod 38, platí kluci mě, a co je nad 38 platím já! Na startu stáli kromě mě taky Lumír, Honza M. a Adam. Pro Honzu to byla rovněž výzva, chtěl si vylepšit osobák a zaběhnout 10 km pod hraničních 40 minut.

honza_DSC_2783

Jako každý rok se běželi tři okruhy s malým výběhem v místě startu a cíle. Spočítal jsem si, že musím běžet v tempu 3:48 na km, abych to měl přesně za 38 minut s tím, že v posledním kilometru zrychlím. Samozřejmě, že po startu se celé stádo rozeběhlo jako šílené. Každý si chtěl najít výhodnou pozici. Musel jsem se brzdit, abych nepřepálil. Úvodní kilometr byl jen o pár vteřin rychlejší, takže stačilo tempo držet. Každý měl být okruh pod 12:40, což se mi letos dařilo dokonce i se slušnou rezervou. Hlídal jsem tempo a sbíhal soupeře, což mi psychicky pomáhalo. Do cíle jsem doběhnul chvíli po Lumírovi v čase 37:37!!! Takže na zdraví :-D

Lumír – 36:57
Honza M – 40:10
Adam – 41:55

Výsledky a fotky.

Tags:

Závody 2014

Havířská desítka 2014 - 0. ročník

by Honza 22. října 2014 08:44

Nultý ročník Havířské desítky aneb s Mistrem světa v zádech.

Mezioborová nebo snad lépe řečeno intersportovní spolupráce SK Fuga a HSC Havířov přinesla své ovoce. V sobotu 18. října proběhl nultý ročník běžeckého závodu Havířská desítka. Na registraci se dostavilo celkem 55 běžců. Menší polovina zaregistrovaných si zaběhla dvoukilometrový závod na tartanové dráze, kde jim sekundoval havířovský hokejista Robin Pavlas. Celých 33 jednotlivců se vydalo na trať hlavního závodu na 10 km a mezi nimi byl i mistr Evropy a halový mistr světa v běhu na 400 m Pavel Maslák. Pavel je místním rodákem a na stadionu AC Slavia Havířov se potil a tvrdě trénoval mnoho let. Co je na Pavlovi obdivuhodné a chvályhodné, samozřejmě kromě jeho výkonů, že mu do hlavy sláva vůbec nevstoupila, a je to pořád ten skromný kluk z Havířova, ovšem známý na celém světě.

IMGP1937

Samotný závod probíhal za podpory místních fanoušků velmi dobře. Měli jsme obavu z velkého počtu okruhů, na kterých běžci závodili, ale díky skvěle odvedené práci časoměřičů se snad nikomu nestalo, že by nevěděl, kolik okruhů uběhnul nebo kolik mu jich zbývá. Myslím, že nakonec to byla dobrá volba, protože téměř každý měl šanci běžet aspoň pár okamžiků po boku Pavla Masláka. Někdo ho nechal za svými zády, někdo zase gentlemansky uvolnil cestu. Myšlenka fair play byla tímto způsobem naplněna dokonale. Pavel si šetřil síly a v posledním kole na dráze nám všem ukázal, že běhá skutečně na světové úrovni, když se prohnal jako vítr na svých oblíbených 400 m oranžového povrchu.

Výsledky 2km a 10km. Fotky.

Tags: ,

Závody 2014

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři