Počasí pod psa, ale na trati to zas tak nevadilo.

V neděli ráno jsme s Lumírem vyrazili do Kobeřic, kde se konal již 31. ročník závodu Kobeřická dvacítka. Závod pořádá místní atletický oddíl a hlavní trať je vypsána na 20km. Součástí závodu jsou i kratší kondiční běhy a běhy mládeže. Počasí nám v den závodu moc nepřálo - teplota se pohybovala kolem 4 stupňů, foukal silný vítr a mírně pršelo. Cestou v autě jsme se shodli, že pokud by jeden z nás nejel, tak bychom pravděpodobně nejeli nikdo.

Trasu závodu tvoří jeden 20km okruh (podle GPS měření 19.7) vedený zvlněným terénem přes okolní vesnice. Profil trati je dost náročný, obsahuje několik táhlých stoupání. Navíc na polích mezi vesnicemi foukal silný vítr. Celá trasa závodu vede po místních asfaltových silnicích.

Já jsem měl v plánu závod absolvovat jako delší tréninkový běh. Při sólo tréninku, mám totiž problém donutit se k delšímu výběhu, tak jsem zvolil závod. Lumír se při ranním rozklusání rozhodl, že poběží volně se mnou jako doprovod. Domluvili jsme se, že začneme na tempu kolem 5 min/km a uvidíme, jak to půjde. Závod začíná 1.5km táhlým stoupáním, kde jsem se snažil tempo moc nepřepálit, aby mi pak nedošlo. Lumír po jednotlivých kilometrech hlásil informace o časech ze svých nových hodinek se zabudovaným GPS. Startovní pole, které tvořilo v hlavním závodě 133 běžců, se po úvodním stoupání dost natáhlo. Běželo se docela dobře, tak jsme oproti původnímu plánu postupně začali zrychlovat. Nejdříve k tempu zhruba 4:50 – 4:45/km a od druhé desítky jsme čas na kilometr postupně stlačovali na 4:40 – 4:35. Poslední dva kilometry už jsme běželi za 4:14/km. Z mého původního proběhnutí byl nakonec spíše tempový trénink. Hlavně díky tomu, že se mnou běžel Lumír a určoval tempo. S časem jsme se nakonec dostali těsně pod 1:33:00. V kategorii mužů do 35 let jsme obsadili 25 a 26 místo ze 44 startujících. Po závodě jsme ještě zašli na klobásu a vyrazili domů.

Výsledky.

Premiéra nových kombinéz na Moravě.

V sobotu 11.června jsem já (Adam) a Karolína vyrazili na terénní triatlon do Brušperku. Tento závod se během své osmileté existence stal velmi populární a kapacita závodu – 110 startujících bývá téměř vyčerpána. Stejně tomu bylo i letos, kdy již týden před startem bylo na startovní listině nějakých 120 přihlášených. Někteří předem přihlášení nedorazili, takže nakonec všichni kdo přijeli, do závodu odstartovat mohli. Závodu se zůčastnilo 101 lidí.

Já jsem byl v Brušperku už loni, takže jsem přibližně vědel do čeho jdu. Karolína se závodu zůčastnila poprvé a byl to její první závod v terénním triatlonu. Počasí v den závodu vyšlo ideálně, nebylo takové horko jako loni a voda měla příjemných 22 stupňů. Pro plaveckou část byly povoleny neopreny, ale já jsem se rozhodl, že neopren nepoužiju a vyzkouším při plavání novou týmovou kombinézu. Plavalo se v ní výborně, svůj loňský čas jsem vylepšil téměř o minutu. Po plavání přišlo na řadu horské kolo. Trať kola byla po četných dešťových přeháňkách v předchozím týdnu dost bahnitá. Na horském kole moc nejezdím, spíše jen tak doplňkově a Karolína na něm nejezdí téměř vůbec - jela na vypůjčeném kole. V technických úsecích na trati jsem měl nemalé problémy a taky mě dost soupeřů předjelo. V jednom místě jsem na poslední chvíli stihnul vycvaknout tretry a ustát to, ale za cenu křečí do obou lýtek. Naštěstí po protažení jsem to rozhýbal a dále v závodě se již křeče neprojevily. Pro nás oba bylo dnes kolo nejslabší disciplínou. Závěrečný běh patří spíše k těm kratším – v propozicích 4.5km (reálně odhaduju kolem 4). Trasa vede silnicemi města Brušperk s asi 50 metrů dlouhým výběhem schodiště následovaným táhlým kopcem a seběhem přes louku zpět k přehradě. Při běhu už jsem pak jenom předbíhal a svůj loňský čas v tomto úseku opět vylepšil. Celkově jsem závod zvládnul o necelou minutu rychleji než loni a nebýt nevydařené cyklistické části, tak to mohlo být ještě lepší. Karolíně těsně unikla medailová třetí pozice. V ženách nejrychlejším během dotahovala soupeřku před ní, ale nakonec to nestačilo – kdyby byl běh o kousek delší.... Pro příští rok potrénujem trochu více na horském kole a už to vyjde.

Výsledky.

Tentokrát od hotelu Bezruč

Další etapa lysacupu se uskutečnila v neděli 5.11. se startem od Hotelu Bezruč. Jde o nejkratší etapu z celého seriálu, ale jsou tam 2  dlouhá a těžká stoupání. Při příjezdu k hotelu Bezruč nás přivítalo pravé zimní počasí. Teplota se pohybovala kolem -10 stupňů a foukal ostrý vítr, který byl v některých částech trati velmi nepříjemný - zvláště když rozfouával čerstvý prachový sníh. Alespoň že svítilo slunce a obloha byla úplně bez mraků. Odměnou pro dokončivší účastníky byly výhledy z vrcholu, kde šlo dohlédnout až na západní tatry či jeseníky. Dnešní etapy se za náš tým zůčastnili Lumír, Vilém a já - Adam. Tím, že během posledních pár dnů napadalo docela dost sněhu, byla nahoru vyšlapána pouze úzká pěšinka, na které se dalo předbíhat pouze velmi obtížně. Z tohoto důvodu bylo pro úspěch v dnešní etapě důležité dobře odstartovat. Tohoto faktu si byla vědoma většina zkušených borců ve startovním poli a taky to podle toho na startu vypadalo. Část trati přes parkoviště u hotelu, kde se dalo vybojovat umístění před náběhem do úzké uličky před hangem měla necelých 200 metrů, takže tlačenice při dnešních cca 170 účastnících byla obrovská. Po startovní strkanici se pole závodníků pohybovalo vzhůru v jednočlenném zástupu. Předbíhání bylo možné jen oběhnutím závodníka přes hluboký sníh a s velkým úsilím. Po výběhu (výšlapu) strmého hangu přišlo pár běhatelnějších úseků, kde pohyb trochu ztěžoval silný vítr a tvořící se závěje. Zlatým hřebem dnešní etapy bylo zdolání severní příkré sjezdovky. Tam při boji o koncové umístění nechali závodnici zbytky svých sil. A naše dnešní výsledky? Lumír dosáhl výborného 40. místa, začíná se dostavávat do lysacupové formy a pomalu pokoukává po umístění v první 30-tce, které je jeho cílem. Já jsem doběhl na 110 místě. Je to zatím moje nejlepší umístění na lysacupu, ale to bylo dáno i trochu nižším počtem účastníků než je dosavadní letošní průměr. Výsledek průměrný, ale po týdnu kdy mne trápilo nachlazení a vůbec jsem netrénoval jsem se sebou spokojen i když mým cílem je umístování se v první 100ce startovního pole. Lépe to dnes prostě nešlo. Vilém dokončil závod na 146. místě a dnes se trochu trápil. Nevyšel mu start a pak už se s tím nedalo nic moc dělat. Na úzkých a mnoha místech čerstvým sněhem zapadaných pěšinách se moc předníhat nedalo. Znechucen dnešní etapou se v cíli vyjádřil, že to na lysacupu zabalí, ale veříme, že si to ještě rozmyslí a na startu ho opět uvidíme. Příští týden se běží s Visalájí. Jedná se sice o delší etapu, ale převýšení není až tak velké. Snad se zase sejdem na startu.

View Full Album

A tady jsou výsledky etapy

Video od Jany (s krásnou studií běhu Vlastíka)

Fotky z racing olešná

Fotky od Luďe