Pálava Race 2017

by Adam 18. července 2017 09:33

Půlka v trošku náročnejsích podmínkach.

V sobotu 15.7. se konal druhý ročník závodu na halfironmanských distancích Pálava Race. Z našeho týmu se závodu účastnili: Vilém, Martin, Adam. Závod se jede v krásném prostředí Pálavy na jižní Moravě. Letošní ročník byl okořeněn účastí Filipa Ospalého, který zde absolvoval svůj poslední závod své bohaté a úspěšné kariéry. Díky obrátkovým tratím jsme i my závodící daleko za ním mohli pozorovat, jak mu to pořád parádně jde.

DSCN1538

Plave se v nádrži Nové Mlýny – tady jsem byl trochu zklamán čistotou a možnostmi vstupu do vody. Jedná se o největší nádrž na jižní Moravě a když začne foukat, vytvoří se pěkné vlny – letos kvůli nim pořadatelé zkrátili plavání údajně o cca 200m. Navíc kvůli teplotě vody hrozil zákaz použití neoprénu. Teplota vody se v týdnu před závodem pohybovala kolem 26C. Těsně před závodem pršelo a dost se ochladilo, takže neoprény nakonec povolili. Plave se jeden velký okruh. Při pohledu na rozmístění bóji určujících trať téměř v nedohlednu na rozbouřené vodní hladině to nevypadalo moc příjemně.

Cyklistická trať je obrátková z Pavlova do Lednice a zpět. Má to výhodu v kontrolování rozestupů mezi soupeři. Kvalita asfaltu není moc vysoká, ale jet se na tom dá. Téměř celá trať cyklistiky byla pro běžný provoz uzavřena. Silnice nejsou moc široké a míjet se tam ještě s auty mohlo být trochu nebezpečné. Jede se 3x tam a zpět. Letos to bylo tam s větrem, zpátky proti.

DSCN1569

Běžecká část opět obrátková po hrázi novomlýnské nádrže. Celá trasa vede po „asfaltu“ – kvalita ale mizerná. Spíše to jsou nějaké šutry zalité asfaltem. Běží se 3x tam a zpět. Ve směru tam mi trasa při pohledu na nikde nekončící val hráze přišla nekonečná – obrátka v nedohlednu. Při parném a slunečném letním dnu to musí být peklo. Nikde kousek stínu.

Adam: Na závod jsem se těšil, bohužel se pro mě od počátku vyvíjel dost smolně. Na startu plavání jsem si při vstupu do vody pořezal chodidlo o nějaký kámen. Dost to štípalo a nepříjemný byl hlavně ten pocit, že jsem nevěděl, jak moc je noha pořezaná a do toho navíc ta špinavá voda. Ale plaval jsem dál, no spíše bojoval s vlnama. Z českých nádrží na takové vlny nejsem vůbec zvyklý. Letos jsem se plaveckému tréninku věnoval více než v předchozích letech, tak jsem byl zvědav, jak se to projeví v závodě, ale budu si muset počkat. Velké vlny a zkrácené plavání zapříčinily, že čas moc nejde porovnat. Na kole jsem po ujetí osmi kilometrů chytil defekt zadní galusky. To už jsem si říkal, že něco nechce, abych dnešní závod dokončil. Tak jsem zastavil a začal se patlat s tmelem. Ten samozřejmě nebyl nejčerstvější, nakonec se mi povedlo z tuby něco dostat a narvat to do galusky. Mini pumpičkou jsem galusku nafoukl, aby se na tom dalo jet a doufal, že už další defekt nechytím, protože tmel už došel. Pocitově mi oprava trvala věčnost (porovnáním času na tachometru a ve výsledku 10-11minut). Lehce demotivován jsem pokračoval v závodě s cílem alespoň dokončit. Takový propad startovním polem má tu výhodu, že pak člověk už jen předjíždí, což dodá trochu optimismu. Před běžeckou částí jsem měl obavu, jestli půjde běžet s pořezanou nohou. Naštěstí to nemělo téměř žádný vliv a při běhu mě to neomezovalo. Počasí na běh bylo téměř ideální, pod mrakem, občasné přeháňky – i velmi vydatné, jen ten silný vítr nemusel být. Alespoň na běhu mě už nic smolného nepotkalo, běželo se mi dobře. Vzhledem k vývoji závodu jsem s výsledným časem spokojený. Další půlka mám naplánovanou za měsíc v Doksech, tak snad jsem si smůlu už vybral a závod se vydaří lépe.

DSCN1545

Vilém: Plavání děs a hrůza. Pro mne plavání v největších vlnách co jsem kdy plaval. Kdyby byly zakázané neopreny, jak reálně velmi hrozilo, tak se po 100 metrech otáčím a balím to. Proto mne mile překvapilo, když hlasatel hlásil polovinu startovního pole ve chvíli, kdy jsem si už bral kolo z depa. Kolo jsem asi přepálil a nebo jsem na kole letos sračka. Prvních 45 km sem se cítil super a druhých 45 jsem totálně tuhnul. Bohužel z toho bylo ještě 2x proti větru, a tak jsem jen smutně koukal, jak se přese mne valí jeden cyklista za druhým. Kolo jsem dojel naprosto na sračky a tomu odpovídal pak i běh. Navíc ten povrch kolem té nádrže, to můžou nazvat asfaltem tak někde na Sibiři. Ale uběhl jsem to a tak letos až na 3 pokus dokončený závod z dlouhých triatlonů. Takže celkem spokojenost. No a doma mne taky začaly bolet chodidla, podíval jsem se na nohy, a byl jsem taky dořezaný z toho výběhu z vody. Ještě teď to bolí.

DSCN1576

Martin: Letos moje první půlka. Plavání jsem si užil. Začal jsem z kraje, ať se vyhnu kopancům a byla to dobrá volba. I když čas oproti jiným nic extra, tak velká pohoda a škoda, že se neplavalo více. Na kole do cca 75km to šlo, pak se asi projevila únava z virozy co jsem měl celých 14dní před závodem. Začal jsem se strachovat co budu dělat na běhu, ale po cca 3km jsem se nějak rozběhl a pak to chvíli šlo a pak zase nee. Čekal jsem kdy mě kluci ( Vilém a Adam) sjedou na kole, ale odstup byl stále stejný. Bylo jasné, že se potkáme na běhu. Adam mě bral na cca 8km a jeho tempu se nedalo stíhat. Klobouk dolů před Vilémem, ale konečně jsem si ho odškrtnul. V cíli škaredá, malá medaile, ale finišerské tričko se jim za ty dva tisíce povedlo. Chodidla rozřezané jak od žiletek a ten asfalt na běhu? Hnus. Naštěstí tam jsou krásná panorámata.

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2017

Triatlon Brušperk 2017

by Adam 12. června 2017 10:28

Premiéra na triatlonovém závodě a bahno a bahno.

Letos jsem opět po roční přestávce zařadil do svého kalendáře terénní triatlon v Brušperku. Kromě mě se závodu zúčastnil i nový člen našeho týmu Lukáš, kterému jsem tento závod doporučil. Jednak má zatím pouze horské kolo, ale taky se jedná o závod, který se mi vždy líbil – pěkné tratě, dobrá organizace a počet závodníků tak akorát.

Ještě v sobotu ráno při nakládání kol do auta počasí vypadalo ideálně, předpověď bohužel slibovala něco jiného. Tajně jsem doufal, že by předpověď nemusela vyjít, bohužel už cestou od Ostravy začalo pršet a nepřestalo až do konce závodu. Na místě jsme rychle absolvovali prezentaci a pak čekali v autě, jestli déšť nepřestane. Déšť pořád neustával, čas startu se blížil, tak nezbývalo nic jiného než se jít připravit. Venkovní teplota se pohybovala kolem 17C a v kombinaci s deštěm to moc příjemné nebylo. Já jsem byl vybaven neoprénem a s jeho oblékáním jsem moc neváhal. Lukáš musel vydržet bez neoprénu – tato část výbavy mu zatím schází. Voda v Brušperské nádrži byla překvapivě teplá, teplejší než vzduch. To učinilo z rozplavání příjemnou část dne. Ono plavecká část vůbec byla tentokráte nejpříjemnější části závodu. Na startu se sešlo kolem 90 závodníků. Plavání jsem zahájil z pravé strany tak, abych předešel případným kontaktům při otočce u bójky. Plavalo se mi velmi dobře a při letmých pohledech pro kontrolu směru plavání se mi zdálo, že přede mnou moc lidí není. A fakt to tak bylo, z vody jsem vylézal na 12-tém místě za 12:34. Plavalo se 800 metrů. Chvíli jsem se zdržel v prvním depu a pak už přišla cyklistická část. Dva okruhy po 14-ti kilometrech. Kombinace terénu, lesních cest a asfaltu. Vytrvalý déšť udělal z trati pravou bahenní lázeň. Na několika místech se téměř nedalo jet – záleželo na technické zdatnosti jezdce, mě to moc nešlo. Párkrát jsem se v bahně hezky vyválel, 2x jsem nasazoval spadlý řetěz. Cyklistická část byla letos velmi náročná. Projetí cyklistické části mi trvalo téměř hodinu a půl – 1:26:38. Během cyklistiky jsem se tradičně trochu propadl pořadím. Poté následoval běh, který je v Brušperku jen krátký – přibližně 4 km, hlavně v poměru s délkou kola. Součástí běhu je jeden delší kopec, zahájený výběhem schodiště. Na běhu se mi v Brušperku tradičně daří (letos za 16:15) a pár závodníků, kteří mě předjeli na kole zase předběhnu.

Adam

Lukáš jel svůj první ostrý závod a nevedl si vůbec špatně. Hlavně na běžecké trati předvedl kvalitní výkon (atletická minulost tam je znát). I přes nepřízeň počasí se mu závod velmi líbil. Takže příští rok jedem zřejmě zase.

Lukas

Výsledky.

Tags:

Závody 2017

Karvinský Triatlon 2017

by Karolína 11. června 2017 12:01

10. ročník Karvinského Triatlonu opět s naší účasti.

A tak se to stalo, že mým prvním letošním triatlonem byl můj srdcový, Karvinský. Navíc jsme se na startu sešli rovnou čtyři z Fugy – Lumír, Viktor, Martin B. a já. A díky domácímu prostředí jsme měli i slušné fanouškovské zázemí.

Na start v Karvinském bazénu jsem dojela na kole. Za letošek jsem měla na Raketce najeto asi 60 km, navíc někdy před měsícem, takže rozjezd byl spíš takovým nutným seznámením se závodním kolem… Slovy Viktora: „To máš blbý, vole.“

Bohužel se nás na letošní jubilejní ročník sešlo jen 16, ale známé tváře jako holky Červené, plavčík Pepa, nebo Svatava nechyběly. Netradičně jsme se vešli do jediné rozplavby. Docela trefně jsem se postavila vedle Vikyho, se kterým jsme pak synchronně plavali až do konce. Dali jsme to za pěkných 12:50, načež mamka poznamenala, že jsme plavali velmi hezky, ale že Lumír už je dávno fuč. Následovalo kolo, kde mě Vikouš během prvních pár šlápnutí do pedálů bez problémů předjel. To se ale docela hodilo, protože jako správný policajt jezdí jako prase, a pomohl mi tak v závěsu projet několik svízelných dopravních situací. Za pár chvil mi ale zmizel, a protože před námi nebyla druhá rozplavba, nebylo koho míjet a v podstatě jsem závodila až do konce sama. Během cyklistiky nás přes slibné ranní počasí provázel slabý deštík a silný větřík. Asi kilometr před mým druhým depem se už rozpršelo opravdu pořádně a byla jsem ráda, že už kolo můžu odložit.

Rychlé přeskočení do tenisek a dvakrát rudou stezkou kolem hřbitova… pořád nikdo v dohledu, na trati jen jedna osamělá skupinka fanoušků, plácnutí pro štěstí s přihlížejícími dětmi a vytrvalý déšť… Trvalo mi tak 1,5 km, než se nohy rozběhly. Organizátoři letos trasu oživili zarostlým úsekem s kopřivami, kde mi tenisky nasákly vodou a ztěžkly tak o půl kila každá. 5 km uběhlo jako nic a za chvíli jsem byla v cíli. Tam už čekali všichni Fugáči – dokončili jsme v pořadí: Lumír za 1:10, Viktor za 1:13, Martin za 1:16 a já jako první žena v čase 1:21.

DSCN1529

Letos se na místo dortů odměňovalo vínem a nechybělo ani tradiční koláčové občerstvení. Užili jsme si opět krásný a vydařený závod, trochu ozvláštněným deštivým počasím, ale nejsme přece z cukru, no ne?

Foto a výsledky.

Tags:

Závody 2017

Pálava Race 2016

by Karolína 21. srpna 2016 23:22

Osobák a 3. místo celkově.

Pálava Race je nový závod na listině domácích polovičních ironmanů s místem konání v Pavlově. Plave se v obrovské nádrži Nové Mlýny a při cyklistice se podíváte až do Lednice. Já jsem na start nakonec za SK Fuga dorazila sama v doprovodu Ondry, co by podpory.

Na závod jsme to měli blízko, takže jsme vyrazili až v neděli. První stresy tedy začali už před závodem. Měli jsme si radši udělat větší časovou rezervu, takhle jsme na poslední chvíli hledali objížďky uzavírek, abychom se vůbec včas dostavili k registraci. Naštěstí jsme to stihli asi 10 minut před koncem a začal nový kolotoč s chystáním věcí do depa, rozpravou, předzávodním lítáním na záchod a oblíkáním do neoprenu. Fakt jsem to stihla jen tak tak, a s bušícím srdcem jsem se postavila na start. Z rozpravy jsem slyšela tak polovinu, popis plavání jsem vypustila úplně. Však co, rozhlédla jsem se, přepočítala bójky (4) a doufala, že cyklistika a běh bude taky nějak značený. No nebyl to moc dobrý nápad. Bójek bylo ve vodě samozřejmě daleko víc a já jsem sice plavala za skupinou, ale byla jsem dost nepříjemně dezorientovaná. Chybělo mi povědomí o tom, kde bude konec, docela špatně se mi plavalo a u páté bójky už mi přišlo, že jsem ve vodě celou věčnost. Podařilo se mi mrknout na hodinky, ukazovali 26 minut a do konce zbýval ještě pořádný kus…To teda bude výsledek. Po výběhu z vody jsem byla docela mile šokovaná časem 31 minut. Asi nějaký posun v čase nebo co…

13939353_1167312156625006_8670950780651641713_n

Samozřejmě jsem před závodem nestihla posvačit, tak jak bych si představovala, a s hydratací to bylo taky dost mizerné. Není proto divu, že se mi po plavání točila hlava. Dost neohrabaně jsem vyjela první kopeček k točce kola. Hodila jsem do sebe sousto své tyčinky a svět náhle začal dostávat ostřejší obrysy…to by bylo… teď do Lednice. Cyklistika měla rovinatý, mírně zvlněný profil a dal by se zajet i docela pěkný čas, nebýt nepěkného asfaltu při cestě z Milovic na Bulhary. Bulhary zato ale nabízely skutečně luxusní asfalt a lehký sjezd, takže taková malá odměna. Pak ale přišel korek před Lednicí. Dost úzká cestička mezi polemi sváděla některé joudy v autech, aby se zařadili za cyklisty a vytvořili tak nepřekonatelnou kolonu aut a cyklistů, která se rozjela, až při rozšíření cesty. Pak kousek městem ke kruháči, kde byla druhá točka a další kámen úrazu. Kruháč byl patrně zdejším klíčovým dopravním uzlem a proto zase zasekaný. Nejbizarnějším zážitkem pro mě bylo, když se přede mě na kruháči zařadilo obří SUVéčko a donutilo mě zastavit, po důkladném rozhlédnutí vpravo a vlevo se rozjelo, aby znova zastavilo přímo v kruháči a osazenstvo auta se tak mohlo nešťastného regulovčíka dotázat kudy tudy na zámek Lednice…

13939353_1167312156625006_8670950780651641713_n

Během tří kol cyklistiky jsem zjistila, že před mnou jsou dvě ženy, bohužel se mi je nedařilo dotáhnout, spíš naopak. Předchozího dne jsem si v rámci svatebního shonu a příprav moc neodpočinula a v nohách se to projevilo. Už se z nich nedalo vymáčknout víc. Navíc se na občerstvovačkách nepodávalo jídlo, takže jsem celý závod postavila na své jediné tyčince. Při přechodu na běh mě k tomu ještě děsně rozbolelo koleno, takže první kolečko bylo takové spíš regenerační.

Vzhledem k teplotám, které se ten den vyšplhaly až k tropickým hodnotám, byl průběh běžecké části dost předvídatelný. Startovní pole se rozdělilo na tři skupiny – mrtvoly svíjející se v agonii kolem trati, víkendoví běžci (moje skupina) a supermani, kteří byli schopni ještě čas od času zařadit i závodní tempo. Na běhu jsem objevila krásu šťavnatých pomerančů, které nabízeli na občerstvovačkách (vždy je třeba najít motivaci, proč pokračovat dál…) Co se týče pořadí, držela jsem si stabilní 3. místo v ženách a i když jsem snad náskok trošku stahovala, potřebovala bych ještě tak půlden na dotažení té první.

20160814_170241

Takže jsem si nakonec doběhla celkem v pohodě jako třetí žena. Navíc vyhlášená jako první v kategorii 18-24 let, což ve svých 26 letech považuji za úspěch, kterého docílí málokdo Veselý obličej. Je tam ale nový osobák 5:12, takže docela spokojenost. Děkuji Ondrovi a Peťce za fotky.

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2016

Challenge Roth 2016

by Materazzi 15. srpna 2016 16:58

Vilémův pohled na legendární závod

Poprvé v životě jsem se vydal na zahraniční dlouhý triatlon, a vybral jsem si rovnou jeden z nejznámějších jímž určitě je Challenge Roth. Ubytování jsme řešili stanem v “Camping area”, což byla jen posečená louka s postavenými kadibudkami. Výhoda byla, že jsme byli přímo u startu a u prvního depa, nevýhoda spočívala v nedostupnosti hygienických zařízení, kromě WC budek, které však začaly být v neděli přeplněné s patřičným odérem kolem. Přijeli jsme v pátek, večer jsem se zaregistroval, najedl se na pasta party a v sobotu už putovalo kolo do depa. Překvapila mne důkladná kontrola přileb, což odnesla ta moje, jelikož byla shledána naprasklá a tudíž neschopná závodu. Musel jsem si od Lumíra vypůjčit na závod jeho náhradní. Večer před mým prvním velkým závodem jsem už pak byl opravdu dost nervózní.

IMG_20160717_064606

Ráno pak už na nervozitu nebyl čas. Startovalo se ve vlnách co 5 minut a tak ti nejlepší včetně Lumíra už měli polovinu plavání za sebou, když mne nahnali jako ovci na porážku za plot a pak do vody na startovní vlnu v 7:00. Ve vodě se mi hned zamlžily brýle a já jsem si je ve stresu už nesundal, v naději, že to přejde. Ale nepřešlo, a tak někde kolem první obrátky, kdy jsem viděl tak na pár metrů před sebe a ještě rozmazaně jsem se chvíli zastavil a očistil levou brýli. Potom se mi ji ale nepodařilo ani na několikátý pokus dobře nasadit a tak jsem zbytek plavání měl jedno oko ve vodě zavřené a druhým jsem se snažil alespoň orientačně určovat směr, kam mám plavat. Asi budu muset něco udělat se svým plaveckým stylem, neboť Jana si ze břehu na obrátce myslela, že ji mávám, ale já celou dobu plavání měl jen přibližnou představu kde břeh je, I když byl ode mne jen pár metrů. Držel jsem se jen nejbližších plaveckých čepiček, které jsem jakž takž rozeznal a byl jsem opravdu šťastný, když jsem vylezl z vody. Na tu hrůzu jsem čas 1:16 nakonec bral.

IMG_20160717_074244

Těšil jsem se na cyklistiku, ta totiž poslední roky je mou nejlepší triatlonovou disciplínou. Na kole jsem se ale nějak v Rothu necítil. Pořád jsem byl v nějakém ne moc komfortním módu. Přede mnou bylo spoustu žen z předchozích dvou ryze ženských vln a tak jsem musel zpočátku dost předjíždět. V počtu cyklistů na trati to znamenalo pořád měnit rytmus a rychlost jízdy. Až po nějakých 40 kilometrech po největším stoupání na trati se mi zdálo, že se to uklidnilo. Navíc trať v Rothu byla pro mne zatím nejtěžší, co jsem kdy na IM jel. Pravda jel jsem jen Nitru a Piešťany na Slovakmanu a několik variant trati v Otrokovicích na Moraviamanu, ale podle toho, že se všude píše o tom, jak je Roth rychlý, jsem čekal přeci jen něco příjemnějšího. Pravda nejede se kolem kuželů, ale vynahradí to některá výživná stoupání, především to v Gredingu. Na druhou stranu musím napsat, že startovat ve vlně po ženách má své kouzlo. Mohl jsem se neustále kochat sličnými tvary Helgy, Ingrid, Martiny, Julie, Anny, Heleny, Marie, a dalších žen….. Nejvíc mne ale zaujala Tanja ze Švýcarska a pak Fatima z Portugalska. Jo, jo, dlouhý triatlon dovede být opravdu krásný. Pak si taky vybavuju,, že mne pořád předjížděl nějaký Stephan, navíc pokaždé v jiném dresu, což mne docela znervózňovalo….. clip_image001O průjezdu Hipolsteinem s následným Solarbergem bylo už mnoho napsáno. Je to opravdu impozantní a pěkně jsem si to vychutnal. Tedy v prvním kole. Ve druhém davy už prořídly, jelikož doprovod závodníků se tou dobou již stěhoval do Rothu. To jsem tam pak i rozeznal Janu a křikl na ni, že mi to moc nejede, ať se mnou nepočítá brzo k večeři. Vůbec ve druhém kole jsem chytnul delší krizi v podstatě z Gredingu po vyšplhání kopce až do Hipolsteinu, kde mne lidé zase nebudili k tomu, ať to v tempu dojedu. Nakonec mi průměrka klesla těsné pod 30 km/h, což bylo pro mne těžké zklamání. Zvlášť když bylo ideální cyklistické počasí. Smířil jsem se s tím, že mi jde už jen o to dokončit a s odhodláním užít si maratón jsem vyrazil na běh. Kdo ví, kdy se zase dostanu na nějaký velký závod.

Běh jsem už opravdu nehrotil. Chtěl jsem si ho maximálně užít a hlavně jsem nechtěl ostudně chodit. A tak jsem zvolil pohodové tempo, o kterém jsem byl přesvědčen, že ho zvládnu až do cíle. Zdálo se, že alespoň pod 12 hodin bych se měl dostat. No a na 6 kilometru mne rozesmál transparent „Finishing is your only fucking option“. O tom jsem v Rothu vůbec nepochyboval. Trať kolem řeky na šotolinové cestě mi nevadila. Dokonce jsem se vůbec netěšil na závěrečné cca 4 kilometry, které jsou po asfaltu. Tím, že je trať hodně natažená, tak už těch přihlížejících moc nebylo, ale vše vynahradil úžasný doběh do Rothu a zejména na cílový stadión. Pěkný zážitek. Škoda, že mne hned pakovali pryč do finišerského stanu. Což je druhá stránka takového velkého závodu. Když doběhnu do cíle Slovakmana, tak je cíl jen pro mne. Vlado si se mnou plácne, přivítá mne. V Rothu jsem byl jen jeden z mnoha…. Nakonec to nevyšlo pod 12 hodin. Bylo to jen 12:07. Závěr jsem měl velmi pomalý. Ale co. Čtyři týdny po Moraviamanu jsem dal druhého IM a za 3 týdny mne čekal Slovakman. Třetí dlouhý triatlon během 7 týdnů……

IMG_20160717_162513

Tags: ,

Závody 2016

Královský triatlon Majetín 2016

by Ondra 7. srpna 2016 19:27

Kája s Ondrou na sprintu v Majetíně.

Jelikož se SK Fuga nedávno rozrostla o nejmladší členku – Elišku Malošíkovou, museli jsme její zdraví dobře zapít – to bylo tedy v pátek. V sobotu ráno jsme se s Kájou vydali na Královský triatlon do Majetína. Cestou jsme minuli sjezd z dálnice, ale nakonec jsme na registraci dorazili včas. Byl jsem překvapen množstvím závodníků – odhadoval jsem to na cca 150 triatletů. Po registraci, rozpravě a uložení věcí do 2. depa (ano, v tomto závodě jsou depa na dvou místech), jsme pádili na start plavání.

image

Plavalo se v blízké štěrkovně, voda byla pískové barvy a počet závodníků na startu dával tušit, že plavání bude asi pěkná mela. To se záhy potvrdilo, hned po startu začal nefalšovaný masakr. Mela neustávala a fackování jsem pociťoval celé 2 kola plavání. Naštěstí se plavalo jen 600 metrů, ale i tak jsem byl rád, že už lezu z vody (spíš ze směsice vody a rozvířeného bahna). Na břeh jsem se drápal společně s Kájou, zhruba po 9 minutách. V depu jsem na Káju křikl ať jede se mnou, ale záhy jsem ji gentlemantsky ujel :-D.

Můj cíl bylo chytit se větší skupiny a vyvést se s ní. Což se mi povedlo a jel jsem hezky v háku v početné skupině. Bohužel se mi při jednom sjezdu na dost špatném asfaltu uvolnila trubka z hrazdy a než jsem to stihl za jízdy opravit, skupina mi odskočila a už sem jí nebyl schopen dojet. Škoda. Další část cyklistiky sem jel více méně sám a další velká skupina mě dojela těsně před depem. Sakra.

Protože jsem zpomalený tak mě hodně lidí předběhlo i v depu. Ale aspoň se mi fajně běželo, napomohl k tomu i profil trati - celý po rovině. Běžely se 3 kola po 2 kilometrech a sem tam byla trať zpestřena průběhěm příkopy, dřevěnou lávkou nebo mini kopečkem. Doběhl jsem asi za 32 minut někde hluboko v poli poražených. Celkový čas 1:31 stačil na 10. místo v kategorii a celkové 50. místo. Kája se trápila a doběhla s bolestmi břicha pár minut po mě a skončila na 4. místě v kategorii. Celkově se mi závod líbil, byl hezky zorganizovaný a v závěru čekala na závodníky bohatá tombola – ve které jsem bohužel vyhrál prd.

Výsledky.

Tags:

Závody 2016

Triatlon Rýmařov 2016

by Karolína 3. srpna 2016 08:36

Kája s Ondrou na triatlonu v Jeseníkách a jedna bedna.

O triatlonu v Rýmařově jsme se dozvěděli teprve týden dopředu, na Albrechtickém, z Jičína to ale nemáme tak daleko, tak jsme se ho s Ondrou rozhodli prověřit. Až na plavání mělo jít o závod přibližně na olympijských vzdálenostech: 600 – 36 – 8.

Při prezentaci jsem ovšem zjistila, že ženy mají vzdálenosti o polovinu kratší. Taková diskriminace! Dostala jsem výslovný zákaz startovat za muže. Co na plat, co řekne ředitelka závodu, to respektuji, to zas jo. Přespříliš ambiciózním ženám bylo doporučeno jet s dvacetikilovým baťohem, já jsem se radši přiklonila k přídavku mimo závod. Inspirováni Oceláky jsme si dali jedno rozehřívací kolečko, protože do startu zbývalo ještě dost času. Ukázalo se, že cyklistika bude trošku delší, jedno kolo mělo cca 21 km.

Plavání se odehrálo v místním Edrovickém rybníčku. Trasa byla zašifrována do barevných bójek: červená – žlutá – bílá – červená – žlutá – bílá - červená – žlutá, čili něco jako 2,5 kola bez výběhu na břeh. Vzhledem k rozměrům vodní plochy se na startu strhla strašlivá mela. Startovalo se ze břehu, takže se mi voda do brýlí dostala hned ze začátku. Chvíli jsem to spravovala a zdálo se, že mi celé startovní pole uteklo. U první bójky byl takový nával, že se doslova šlapala voda. Jakákoli snaha předběhnout se byla krutě potrestána. Trvalo další dvě bójky, než jsem zařadila plavecký styl s nataženými pažemi. To už pak ale šlo ráz na ráz a sprintery, kteří to na začátku přepálili, jsem tak hravě nechala za sebou. U předposlední bójky jsem ve vodě zahlédla obrovitánské nohy, nemohla jsem se mýlit, byl to Ondra. Tak jsem zamávala i jemu. Trošku ho to asi heclo, takže z vody jsme vylézali prakticky hned za sebou. V depu jsem byla rychlejší já, ale podle očekávání mi na kole ukázal záda hned v prvních metrech. Cyklistika byla háková, to mi sice trošku nehrálo do karet, protože to neumím, ale nakonec jsem se i já kousek svezla se skupinkou Davida Fialy. Bylo to zrovna na největrnějším místě trati, takže mi to určitě dost pomohlo. Po jednom kole kopcovité, ale krásné cyklistiky jsem se oddělila, a chlapi pokračovali dál. Neměla jsem ponětí, kde mám soupeřky, takže o to více jsem si užila ten opojný pocit prvního závodníka, který přijíždí do prázdného depa. Závodníci i pořadatele tím byli nejspíš trošku zaskočeni, takže mi ani nikdo neukázal kudy tudy do depa. Odhadla jsem to podle nápisu na zemi „SLEZ“ a pospíchala do běžecké části. Pro ženy byla vytyčena trať po polní cestě k vysílači. Ano, bylo to tím pádem celkem do kopce. Myslím ale, že to nakonec nebyly ani slibované 4 km, takže to celkem odsejpalo. Flákat jsem se nemohla, další soupeřka za mnou doběhla asi o 2 minuty později.

20160730_154219

Pak už jsem jen nervózně čekala u depa na Ondru. Ten při kole vystřídal několik skupin, ale nadával, že v druhém kole už foukalo, a skupinky se mu vždycky odtrhly. Vyrazila jsem s ním na běh. Chlapi měli 8km kolečko, taky přes vysílač. Ondrovi už trochu tuhly nohy, tak jsem se ho snažila rozptýlit vyprávěním všelijakých hovadin. Stěžoval si, že ho škrtí nový dres a ve vyhrocené chvíli ho takřka roztrhal. No musela jsem na něj dohlédnout, aby v cíli ještě nedostal žlutou za nudismus. J Běh jsem si v závěru moc neužila, protože jsem se trochu moc napila na občerstvovačce a šplouchalo mi v břiše – celou dobu jsem při tom myslela na to, jak se asi klukům v září poběží na Kohutku se 3 l piva v břichách.

IMG_20160730_135410

Tak jsme nakonec zdárně dokončili oba dva a závod se nám líbil. Příjemné domácké prostředí a pěkná krajina, co víc si přát.

Tags:

Závody 2016

Bude ako nebolo, aneb ORAVAMAN 2016

by Viktor 27. července 2016 19:40

Trošku extrému na Oravě.

Po pravdě ani nevím, který ročník ORAVAMANA se to letos konal, ale rozhodně vím, že jsem tady nebyl poprvé :-)…..tedy pro mně již tradice. Do Zuberce jsme dorazili (já, Kamča, a tcháni Novotní) v pátek, den před závodem, kdy kromě potřebné registrace, „nafasování“ věcí, se ještě téhož dne musí odevzdat kolo, které následně pořadatel připraví do depa u Liptovské Mary a taky pytel s věcmi na běžeckou část. To vše je nutné, vzhledem k tomu, že tam kde skočíte do vody, taky nedoběhnete do cíle.

V mých očích pod taktovkou již zkušeného Petera Paly vše fungovalo jak má a tak jsem již v 06:00 hod. ráno seděl v autobuse směrujícího ze Zuberce právě na plaveckou část. V autobuse pro fanoušky se za mnou vezla má psychická podpora. Hned ráno bylo jasné, že žádná „opalovačka“ se konat nebude, pofukovalo, mírně pršelo a teplota okolo 12ti stupňů s tím, že počasí mělo zhoršující se tendenci.

Depo u vody bylo připravené, kolo na místě a teď už jen čekat. Vítr začal sílit a většina startujících a fanoušků se oblékalo do všeho možného a nejlépe bylo snad v 16ti stupňové vodě. Přišel čas a Peter odstartoval plaveckou část, skládající se ze dvou kilometrových okruhů. Plavání mi celkem šlo, samozřejmě jsem pár karate úderů schytal, ale od první bójky už to nebylo tak zlé. Právě plavání od první k druhé bójce bylo okořeněno tím, že se plavalo proti silnému větru a tedy i vlnám. Plavání jsem ukončil v čase 35:17, což ušlo…co ale nešlo bylo první depo, které proběhlo v nekonečném čase 7:16…..prostě narvat na sebe kožich a sněhule nějakou dobu trvá:D IMG-20160716-WA0004

Šup na kolo a už to svištělo….kolem mně vítr:D Bylo jasné, že dnes to bude boj o to nevzdat, a proto jsem se naladil do úsporného a silného morálního režimu. Pršelo, vítr foukal, na horské sedle v kopcích teplota kolem 5ti stupňů. Tam, kde se z kopce jede 70 km/h, jsem jel 30tkou, po rovině proti větru stěží něco přes 20 km/h….no chuťovka.  Po cestě jsem viděl pár odřených kluků po pádu, pár stálo u cesty v kopci  v křečích z prochladnutí. Prostě kromě kopců nám místní  Tatranký Krakonoš připravil pěkné počasí, ať to nemáme úplně zadáčo:D Zde bych chtěl poděkovat svému neúnavnému fan klubu, který byl nejhlasitější ze všech a to navzdory nekončícímu dešti:D:D Náladu jsem měl i přes počasí dobrou, takže jsem obecenstvo bavil hláškami, zda nemají náhodou zmrzku, že bych si dal  a jednu filmovou „kde jsou moje blatníky“. Na Ťatliakovou chatu jsem dojel těch 90km za 4:37, což byl oproti loňskému ročníku o dost horší čas, ale nebylo se čemu divit. Depo taky stálo za to, 8:41 a to jsem se musel opírat o nějakou paní, když jsem se převlékal do suchého, abych vzápětí mohl zase zmoknout :D

Nicméně na běh jsem se těšil, alespoň jsem měl suché boty. Takže „šup“ od chaty směrem na Rakoň, kde cca v polovině kopce na sedle Zábrať stála horská služba, která nás odkláněla od vrcholu, jelikož zde zakázala vzhledem k počasí vstup. Napadlo mně, že to dneska bude asi kratší, ale to jsem se spletl:D Organizátor nás po seběhu zpět do údolí nechal na opačném kopci vystoupat až na vrchol sjezdovky Spálená. Zde si myslím, že si Peťa Pala musel na svou adresu vyslechnout hodně sprostých slov. Mi to ale bylo nějak jedno, prostě jsem šlapal. Z vrcholu sjezdovky to už bylo do cíle jen z kopce, takže nálada byla dobrá. Po cestě jsem potkal závodníka, který přes mlžící se brýle neviděl na cestu a protože jsme měli podobné tempo, tak jsme to posledních 6 km dotáhli do cíle společně a o tom to je…..Čas běhu na 20 km (dle hodinek) 2:51, celkový pak 8:19:59. Děkuji svému fan klubu, všem organizátorům, záchranářům, kteří byli opravdu na každém kroku. Tak snad příští rok BUDE AKO NEBOLO!

PS: málem bych zapomněl na Martina Bilouse, který zde za FUGU taky bojoval na o chlup kratší trati.....myslím, že by zde rovněž napsal pár řádek o překrásném počasí, které nás potkalo:-).

Tags:

Závody 2016

Albrechtický triatlon 2016–výsledky

by Lumír 23. července 2016 14:01

7. ročník v nové lokalitě úspěšně za námi.

Letošní 7. ročník Albrechtického triatlonu ovládl stylem start – cíl Jakub Powada v čase 1:13:00. Na druhém místě finišoval Petr Kloda za 1:21:34 těsně následován na 3. místě týmovým kolegou Tomášem Kubičíkem (1:21:44).

V kategorii žen zvítězila Barbora Šimková časem 1:34:43, na druhém místě poská závodnice Anna Tomica s časem 1:36:33. Tří dokončila Anna Hrbáčová za 1:36:56.

DSCF7270

Fotky1, fotky2.

Výsledky.

Tags:

Albrechtický Triatlon | Závody 2016

Challenge Roth 2016

by Lumír 19. července 2016 16:27

Legenda s 30letou historii a 2 úspěšní finišeři.

Challenge Roth je závod (3,8km plavání - 180km kolo - 42,2km běh), který znají snad všichni kdo se točí kolem dlouhého triatlonu. A proto, že je to taková legenda, jsme se rozhodli, že závod musíme vyzkoušet na vlastní kůži. Registrace na takový závod není vůbec jednoduchá a musí se stihnout během několika sekund od spuštění online registrace a to celý rok před závodem. Zaregistrovat se nám podařilo ve 3 – Vilém, Radan a já. Do Rothu jsme, ale dorazili bohužel jen s Vilémem.

Cíl pro závod byl jasný, pokusit se zdolat hranici 10 hodin a tím pádem si zajet i osobák. To se lehce řekne, ale hůře provede, obzvlášť to platí v dlouhém triatlonu. Počasí, organizace závodu a vše potřebné k podání slušného výkonu bylo připraveno, a tak stačilo jen zamakat a půjde to.

roth_1

Startoval jsem ze druhé vlny společně s dalšími 200 borci. Na co jsem nebyl připraven, byl boj ve vodě hned od startu. Schytal jsem dost ran do hlavy a jednu přesně na brýle, mimochodem nos mě bolí ještě teď 2 dny po závodě. Musel jsem vyplavat z balíku a chvíli se z toho vzpamatovávat. Po této nepříjemnosti už plavání proběhlo bez problémů a z vody jsem šel za 1:01.

První depo jsem si před startem párkrát prošel a tak nebyl problém najít tašku na kolo a pak i kolo. Depo to bylo pořádné – na startu bylo přes 3000 závodníků. Na kolo jsem vyrážel celkem v pohodě, plný očekávání jak to půjde a hlavně se těšil na diváky kolem trati.

roth_2

Trať cyklistiky se jede ve dvou okruzích, kdy se v každém okruhu nastoupá cca 700 výškových metrů. Pověstný je kopec Solar Berg, kde je trať lemována stovkami diváků ala Tour de France. Na kole jsem se ze začátku nemohl pořádně dostat do tempa, ale nějak jsem to neřešil, přece jenom 180km je dlouhých není důležité zajet začátek nějak přehnaně rychle. Postupně jsem se rozjížděl, ale optimální to nebylo. Připisuji to málo naježděným km na koze. První okruh za 2:34 nebyl špatný, ale bylo jasné že druhý bude pomalejší. Do druhého depa jsem nakonec dorazil za 5:17. Druhý okruh jsem překvapivě zajel jen o minutku pomaleji než první, musel jsem si odskočit. Což není vůbec špatné. Těch 8 minut co chybí do celkového času se dojíždělo mimo okruh do druhého depa.

Famed Solarberg Hill is a challenge for both the athletes and the media drivers.

Poté co jsem slezl z kola, jsem si nedokázal vůbec představit jak poběžím maraton. Nohy tuhé jak z olova a 42km přede mnou. Čas po kole stále dával naději na osobák a tím pádem na čas pod 10 hodin.

Z depa jsem vyběhl a první co mě napadlo, že není šance běžet nějaké rozumné tempo – pocitově to vůbec neběželo. Proto jsem byl hodně překvapený když mi pípl na hodinkách první km a čas 4:00. Takové tempo by bylo sice pěkné běžet celý maraton, ale v ten den naprostá utopie. Proto jsem hned zpomalil na 4:30 a snažil se na tom vydržet co nejdéle. Takové tempo mi dávalo slušnou rezervu na čas pod 10 hodin. Trať běhu je v Rothu hodně psychicky náročná, kdy se běží kolem řeky tam a zpět. A pak zase v opačném směru tam a zpět. Půlmaraton za 1:37 byl ten den maximum co jsem byl schopen běžet. Sice čas ne takový jaký bych chtěl, ale pořád dával naději na osobák. To byl ale nesměl přijít 29. km a pořádná krize, ze které jsem se nebyl schopen dostat. Hlavní problém byl v hlavě, kdy jsem to úplně vzdal a přestal bojovat. Totálně jsem se zlomil a přepnul do režimu jen dokončit. Tady padla poslední šance na osobák, ale v té chvíli mi to bylo úplně jedno.

Do cíle jsem se doplahočil za 10:15. Psychicky jsem na tom nebyl moc dobře a v hlavě se mi honily nápady na ukončení sezóny. Dnes je 2 dny po závodě a nálada je úplně někde jinde – už plánuji dalšího ironmana a zase mám chuť se s tím dále rvát. Kdo to nezkusí, tak tomu asi těžko porozumí – je to prostě droga Veselý obličej.

Vilém dokončil za 12:07. Možná taky napíše pár postřehů ze závodu.

Challenge Roth je závod se špičkovou organizací, vše šlape úplně bez problémů. Oproti závodů pod hlavičkou Ironman, mi to přislo takové více pohodovější. Trošku mě zklamali rozhodčí, hlavně ve druhém okruhu cyklistiky, kdy začali na trať vyjíždět štafety. Ty si s hákováním moc hlavu nelámali a rozhodčí nikde. Atmosféra kolem trati, hlavně na kole, byla na pár místech opravdu úžasná. Horší s atmosférou to už bylo, ale na trati běhu, kde bylo hodně hluchých úseků bez diváků a v monotónním prostředí říčního kanálu. Také jsem potkal dost závodníků, kteří měli doprovod na kole a rozhodčí zase nikde. Zato cílový prostor je něco nevídaného – dobíhá se na “stadión” obklopený tribunami, které jsou plné fandících diváků. Tady snad ožije každý a těch posledních 200m do cíle je opravdu zážitek. Vrcholem letošního ročníku bylo překonání světového rekordu Janem Frodenem z Německa s časem 7:35 - toto je neskutečný výkon!

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2016

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři