Moraviaman 2017

by Karolína 28. června 2017 08:37

16. ročník, 2 finišeři a 1 bedna

24.6.2017 se v Otrokovicích konal už 16. ročník Moraviamana – dlouhý triatlon, kde se plave 3,8km na kole se jede 180 km a na závěr se běží 42km. Letos byli na startu z našeho týmu 3 účastníci – Kája, Viktor a Vilém.

kaja_medaile

Kája popisuje průběh závodu takto:

Rok se s rokem sešel a já, protože jsem zapomněla, jak to vloni bolelo, jsem se znova přihlásila na ironmana. Otrokovice opět slibovaly teplé a slunečné počasí. Závod měl obnášet klasicky 3 kola ve vodě, 4 kola cyklistiky, ale nově pouze 2 kola běhu s průběhem depem. Celkem stále 226 km.

Ráno, kolem šesté jsme se chystali ke štěrkovišti. Přišli jsme tak, abych měla dost prostoru na to nasoukat se do neoprenu. Pořadatelé nám ale udělali škrt přes rozpočet, prohlásili, že voda má přes 24 °C a neopreny letos povoleny nebudou! To bylo snad poprvé, co je na dlouhém triatlonu zakázali. Ne, že by mi to vysloveně vadilo, přece jen jsem ušetřila 20 minut namáhavé práce při oblíkání a odřený krk z plavání, ale poprvé jsem oblékla nový dres a nebyla jsem si jistá, jestli nebude moc plandavý. Rozplavání naštěstí ukázalo, že se to dá. V euforii jsem se postavila hned za startovní lajnu. Na Moraviamanu bývá plavání umírněnější, nebylo se čeho bát. Tuhle naivnost mi ihned po startu vymlátili z hlavy. Ale jinak se plavalo krásně – čistá voda, východ slunce, přes který nejde nikdy vidět druhá bóje…prostě romantika. Ve druhém kole ale jakoby mi začínala na lýtko sahat křeč, snažila jsem se proto nedělat příliš zbrklé pohyby a během výlezu na břeh to aspoň trochu prošlápnout. V závěsu jsem měla neustále nějakého plavce, který se nejenže za mnou vezl, ale ještě mi pořád sahal na nohy, což, jak každý plavec ví, je nervy drásající zlozvyk. Po posledním kolečku mi Ondra hlásil, že jsem zaplavala za 1:14. To nebylo úplně špatné, ale ta lýtka teda táhla strašně. Ke kolu jsem doklusala spolu se soupeřkou. Mylně jsem se domnívala, že je z mé kategorie. Musela jsem ji utéct. V rychlosti jsem na sebe (jak je mým zvykem) plácla opalovací krém, hrst na každé rameno, s roztíráním jsem se nemazala. Hop na kolo a frčíme.

Měla jsem hlad jako vlk, tak jsem se od začátku cpala, bylo mi trošku trapně, když nikdo jiný zatím nejedl, ale co už. Omrkla jsem svá ramena pokrytá silnou vrstvou bílé hmoty, do které se již po prvních kilometrech lapilo hejno much. Prvních 45 km šlo docela hladce, i ke kapličce jsem vyjela skoro bez námahy. Druhé kolo ale začalo být nějaké ospalé, chtělo to nakopnout. Sáhla jsem do kapsy pro gel. Naštěstí byl fakt tak hnusný, že mě okamžitě vrátil do závodu. Samozřejmě jsem si zbytky gelu pokapala prsty, potažmo představce, řadící páky a řídítka. Slunce pálilo, začínalo to být náročné a blížila se k občerstvovačka. Tam jsem se zlila vodou a jako zázrakem ožila. Do nohou se vrátila energie. Rozbalila jsem to, začala předjíždět jednoho závodníka za druhým, když tu najednou: Pffff…

kaja_moraviaman_2017

Dostat defekt do galusky jsem si vždycky přála, zvláště proto, že se mi to ještě nikdy nestalo a taky proto, že na závodě je pro to nejpříhodnější doba. V kole byla zapíchnutá malinkatá kovová šupinka, mrcha. Vybalila jsem tmel a bombičku a dala jsem se do díla. Teorie byla jasná, odšroubovat střed ventilku, vstříknout 1/3 lahvičky a dofoukat. Jenže… s ventilem jsem se mordovala aspoň 5 minut, tmel od loňska už zčásti zatuhnul, takže jsem z něj musela povytahovat zdrclé snople (rukou, jak jinak, však zfifraná už jsem byla beztak dost), propíchnout násadku (stéblem trávy) a pak si jako zakončení mistrovského díla vyfouknout bombičku mimo galusku. Naštěstí byla na trati spousta závodníků, kteří mi nabízeli pomoc, a jeden z nich mě nakonec skutečně zachránil svou bombičkou. (Děkuju!!!)

Bylo jasné, že už není kam hnát, stres už ze mě opadl a jela jsem si svoje. Cyklistika pěkně utekla (i když za 6,5 hodiny…) a začal morbidní běh. Ze začátku mě provázeli bolesti břicha, tak jsem si párkrát odskočila. Pak se to trochu srovnalo, ale tím, že jsem málo jedla, přišli žaludeční křeče a skoro mrákoty, když jsem ve vedru stoupala do kopců, které nám nová trasa přichystala. Bylo opravdu k padnutí. Ještě více zdrcující byl ale fakt, že jsem nevěděla, kam vlastně běžím a jak to ještě bude daleko. Spravila jsem se až ke konci druhého kola, když jsem do sebe lupla dva kelímky vody a banán. Opět jsem začala závodit. Bohužel to už bylo druhé kolo a bylo jasné, že za chvíli už nastoupí únava, které se po 200 km dá prostě těžko vyhnout. Nohy bolely, lýtka mě táhla tak, že jsem při každém stoupání bolestivě zatínala zuby, klesání zase znamenalo agónii pro stehna…

Bylo to těžké, vedro mě sžíralo, ale cíl se pomaličku blížil. A pak, po 12 a půl hodinách, se opravdu objevil, a bylo to delší, ale hezčí než loni, s úsměvem jsem proběhla branou a dala si vytoužené šampáňo. Nakonec to vyšlo na vícemistryni republiky, takže si nestěžuju. Celkově i v ženách jsem skončila někde uprostřed startovního pole. Na závěr bych chtěla moc poděkovat svému týmu za podporu - jak Fugáčům na trati, tak Ondrovi, mamce, taťkovi a kamarádce Monice, která fandila tak, že sebou vždycky strhla celý dav v přesvědčení, že se blíží vítěz Smile.

Viktorovy postřehy k závodu:

Zde je mých pár postřehů z pátého dlouhého triatlonu, který jsem absolvoval. Všem co netrpí poruchou termoregulace a slepotou, bylo jasné, že Moraviaman  se  dne 24. 6. 2017 odehraje ve znamení vysokých teplot. Zrušeno plávání v neoprenech a spoře oděné děvy v okolí startu to jen potvrzovaly:-) Z Fugy jsme se na kraj štěrkáče postavili tři, já, Kája a skeptický Vilém:-) No ale již k závodu...plavání mi celkem bez neoprenu šlo a zadrženě jsem z vody lezl za 1:15 kousek za Kájou a Vilda si ještě asi užíval koupačku. Bylo jasné, že ve vodě se nic zásadního dít nebude a tak jsem si šetřil síly na dalších 11 hodin na trati. Po klidném depu se šlo na kolo, kde jsem se opět snažil první dva 45 km okruhy držet zpět, protože až se oteplí, tak kromě toho sluníčka začne i foukat a s ubývajícími silami půjde rychlostní průměr dolů, což se potvrdilo a z kola jsem slezl za 5:56. Teď už nás čekal jen ten maratonek na změněné trati, za kterou byli jistě všichni účastníci Vabrouškovi vděčni....běželo to samo "jedna dlouhá rovina a celé ve stínu" :D, nicméně opak je pravdou a kdo nevěří, ať tam běží:-) Běželo se mi celkem dobře a až v posledních kilometrech jsem začal cítit, že bych se raději viděl někde se škopkem v ruce u televize. Běh 4:34 a celkem 11:52. Za mně vzhledem k podmínkám dobrý počin všech Fugovců, kteří se s 226 km dlouhou tratí poprali statečně. Hlavně si ce ním přátelské atmosféry, kdy jsme se potkávali na trati a zejména podpora od Káji uvažovala za jakým rohem mně zmydlit, abych jí nepředběhnul :D (legrace) a já za odměnu Vildu při každém setkání cepoval, že jestli to zapíchne, tak dostane obuškem, ale ten to nezapíchl, takže jsem rád, že si jistě zvedl psychiku a ví, že to v sobě pořád ten kluk ušatý má! Takže gratulace nám všem  a Káji k další bedně....třikrát HURÁA.

Výsledky. Foto.

Tags: ,

Závody 2017

Moraviaman 2016

by Karolína 22. června 2016 08:47

Ironmanská premiéra pro Káju a hned mistrovský titul v kategorii.

A bylo to tady! Můj první IRONMAN! Nervózní jak pes jsem se v sobotu brzy ráno postavila na start. Samozřejmě, že nebylo natrénováno tak, jak si to člověk vždycky slibuje při podávání přihlášky… přede mnou byla jedna velká neznámá…Co to kolo? V životě jsem takovou příšernou vzdálenost nejela! Je to dobrý nápad zkoušet to zrovna v kombinaci s maratonem? Ale já to dám. Řekla jsem, že to dám, tak to dám! No, ne?

START! A 300 tuleňů se valí do vody Otrokovického štěrkáče. Odvážně jsem se postavila dopředu a čekala jsem pár pohlavků (jako obvykle), ale byla jsem mile překvapena. Žádná agrese jako u Czechmana, tady měli před sebou borci 226 km, do plavání šli s rozvahou, pohodovým tempem, v přiměřených rozestupech. Plavání jsem si moc užila. Je sice pravda, že druhá bójka nebyla moc vidět, jednak byla daleko, a taky nám do očí svítilo slunce, ale myslím, že jsem si nakonec ani výrazně více nenadplavala. Z vody jsem vybíhala se soupeřkou, které už trenér hlásil, že to má za skvělých 1:06. No tak s tím jsem byla i já nadmíru spokojená! Bohužel skončila má oblíbená disciplína a čekalo mě obávané kolo. V rychlosti jsem na sebe v depu hodila trochu opalovacího krému – velmi rovnoměrně – dvoucentimetrovou šmouhu na krk, na ruku a na obličej. Vypadala jsem jak šašek a logicky se mi stejný vzor vypálil na pokožku i dlouhodobě. Nemluvě o tom, že se na to krásně chytaly mušky…

kaja% %otrokovice

Depo jsem měla rychlé, příjemné bylo mít věci pěkně u kola a relativně velký prostor kolem sebe. Hladová jsem vyrazila do prvního okruhu, na občerstvovačce jsem propásla tyčinku, a zbyl na mě jen nějaký hnusný gel. Zajedla jsem to ještě vlastními zásobami a hurá! První kolo celkem odsejpalo. Vilém, který se jako jediný další fugáč účastnil závodu, mi den předem udělal soukromou rozpravu a zmínil jeden kratší kopeček na trati. Pravda byla taková, že kopců tam byla spousta menších a jedna šílená stojka, pro jistotu zakončená kapličkou… Nakonec jsem za to ale byla ráda, protože na novém sedle sedím trochu zkřiva a při jízdě v hrazdě mě bolí rameno, takhle jsem měla aspoň pár příležitostí přehmátnout. Vilém si své nové kolo sestavoval večer po rozpravě a jel ho odzkoušet rovnou na 180 km trať. Takže se mu stalo, že v hrazdě nemohl vydržet vůbec…

U občerstvovačky každé kolo stál a poctivě vyhlížel Ondra. Za to mu patří velké díky, moc mi to pomohlo! Trpělivě mi podával rohlíky a tyčinky, Vilémovi zase sháněl nýtovačku, když mu za jízdy trochu povolil včerejší upgrade řetězu. Cestou na Hulín křikl na Ondru, ať sežene nýtovačku, a cestou zpátky už ji měl Veselý obličej.

Na kole jsem byla podle očekávání pomalejší než ostatní, podle sebe jsem si ale držela plánované tempo. Čtvrté a poslední kolo už bylo opravdu otravné, vzpomínám, že mě začala bolet stehna – asi tak stejně jako po maratonu, s tím rozdílem, že bylo před maratonem… Tam jsem se potkala s Davidem Fialou, trošku jsme pokonverzovali a slíbili si, že to do půlnoci dáme, i kdyby plížením-plazením… Vilém trošku podlehl nezdarům s kolem a držel se stále za mnou. Ale slíbil, že to taky dokončí, věřila jsem mu.

kaja2otr

Hurá sláva – 6:07! To je průměr skoro 30! Byla jsem na svou mega-cyklistickou premiéru hrdá Veselý obličej Do depa jsem přibíhala s tím, že na pořadí už mi opravdu nezáleží, a že když mi to nepoběží, tak to aspoň dojdu – dle mých propočtů se to dalo stihnout Veselý obličej Tento plán mi ale zhatil moderátor: „A do depa se nám blíží Karolína Feberová! Do toho, Karolínko, jsi první ve své kategorii!“ No a co pak chcete jiného dělat, než se rozběhnout?

Takže další rychlý bílý nátěr a do prvního kola! První občerstvovačka byla fajn, druhá se nacházela až za dloooouhým vyprahlým kukuřičným polem, pak ještě následovala točka a cestou zpátky z kopečka za odměnu meloun Veselý obličej takto jsem to praktikovala po všechna 4 kola, od občerstvovačky k občerstvovačce. Můj běžecký styl byl k uzoufání. Ondra ho označil jako „úsporný“, já bych řekla tak „devadesátiletý“. Nicméně, mne mé drobné rychlé krůčky donesly až do cíle! Tam mě ještě bohužel na posledních metrech předběhla žena z jiné kategorie, a to mě tak znechutilo, že už jsem ji to nechtěla ani vracet. Vypustila jsem to z hlavy a užila jsem si svých pár sekund slávy pod obloukem, kam jsem dorazila v čase 11:39! Troufám si říct, že nic za co by se SK Fuga mohla stydět Veselý obličej K tomu mi náleželo první místo v kategorii, mistrovský titul v dlouhém triatlonu a 6. místo celkově v ženách Veselý obličej.

kaja3otr

Můj plán byl 12 hodin, pokud to perfektně půjde. Plán na umístění nebyl absolutně žádný. Co říct, zase mi to vyšlo! Jediná krize přišla při náběhu do posledního kola běhu. Ale když to formuluju tak, že krize přišla až na 216. kilometru, tak to zní pořád frajersky Mrkající veselý obličej

Vilém měl taky menší krizku, jak jsem se dozvěděla od Davida, který ho zpozoroval, jak leží v polích… nu což, trochu si poležel a pak se zase rozběhl. Nakonec to doběhl s grácií, takže na Roth je, myslím, dobře vyladěný Veselý obličej.

vilem%otrkokovice

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2016

Moraviaman 2015

by Martin 22. června 2015 13:48

Úspěšná premiéra na Ironmanských tratích.

20.6.2015 v 7:00 se v Otrokovicích u Zlína konal Moraviaman triatlon na tratích: 3,8 km plavání, 180 km cyklistika a 42 km běhu. Z týmu SK FUGA se závodu zúčastnili: Vilém Strakoš, Jan Malošík, Radan Návrat, Viktor Kubita, Karel Uhlíř a já -  Martin Bilous.

Všichni jmenovaní už měli svého Ironmana v minulosti úspěšně za sebou, ale pro mě to byla premiéra. A jak jsem to viděl ze svého pohledu?

Vše jsem si naplno začal uvědomovat poslední noc, kdy mi mozek místo spánku jasně signalizoval, že jsem zas udělal nějakou blbost a kam jsem se to vlastně přihlásil.  Takže jsem naspal asi 3hoďky, nacpal do sebe kaši s ovocem a jelo se na start. V depu už bylo naplno cítit napětí, zkontrolovat naposledy kolo a vše potřebné, nasoukat se do neoprénu a šlo se k vodě. Zavřít oči, srovnat myšlenky a soustředit se pouze na plavání. Co bude potom, hodit momentálně za hlavu.

V 7:00 to začlo. Začal jsem pomalu z kraje, ať se vyhnu kopancům a strkanicím. První okruh šel skvěle a v druhém jsem si dovolil zrychlit a odškrtnul si pár plavců a můj mezičas byl 40min, takže jsem si začal věřit na čas kolem 1h. Ani jsem nečekal, že to půjde tak hladce a rychle. A výsledky?

Já  1:02, Honza 1:04, Vilém 1:06, Viki 1:11, Karel 1:15 a Radan 1:16.

Kolo jsem začal asi moc rychle, protože mě snad prvních 10km nikdo nepředjížděl, ale všechno chce svůj čas a na cca 20km už mě měl Honza a pak zase já ho a stihli jsme si i popovídat kdo z nás bude vlastně v té chvíli lídr týmu. Já věděl, že je to naposled co ostatní Fugovci jsou za mnou. Výborně jezdil na kole Vilém a v druhém kole mi dal jasně najevo, kdo bude cyklistický král. Na obrátkách se mi vzdaloval víc a víc a já si už jen hlídal odstupy ostatních. Na trase byli také dva mini kopce, které byly super na protažení zad. K mému údivu jsem tam posbíral vždy nejvíc cyklistů. Ti mě ale okamžitě na rovinkách na těch svých kozách okamžitě převálcovali. V depu výborně pracovaly naše ženy, ať už jako fotografky či kustodky a fanynky a byla to vždy výborná vzpruha a motivace do dalších km. Také jsem si hlídal pití a občerstvení. Nepohrdnul jsem ani toustem se sýrem a vždy se snažil posbírat i banány a racio tyčinky. Ve čtvrtém okruhu (posledních 45km) přišel na pět minut déšť a pak vítr, který nás pomalejší zbrzdil a vzal hodně síly. Přesto jsem měl nakonec průměrnou rychlost přes 31km/h. Záda vydržely a nohy taky.  A výsledky?

Vilém  5:33, já 5:47, Honza a Viki za 5:53, Radan 5:55 a Karel 6:17.

Po těch 180km na kole ještě běžet maratón? To mě strašilo už dlouho před samotným závodem.  Všechno opět srovnat v hlavě a vydržet nějaké tempo aspoň 20km a pak už to snad dojdu. Vybíhal jsem pomalu, zlehka a na cca 2km, jsem světe div se, ještě i předbíhal. Hahaha, odškrtnul jsem si jednoho běžce. Mě v té chvíli předbíhalo snad 100 běžčů, ale hlavně se tím nerozhodit. Věděl jsem, že příjde čas Honzův, Radanův a možná i Vikiho, kteří si mě při běhu smlsnou jako malinu. A taky že jo. Asi po 6km si mě dobíral Honza, ať s ním běžím do cíle. Já byl v té chvíli želva, on pes a kolem se občas prohnal i gepard. Takové bylo rozdílné tempo. Viki se nenapádně blížil ze zadu a já si jen říkal, ať mě předběhne co nejpozději, jinak mě to asi srazí psychicky. A co je ještě psycho? Že já jdu do druhého okruhu ze čtyř a vítěz si už vychutnává šampíčko. V půlce, což je 21km jsem měl čas 2:10 a to nebylo vůbec špatné a navíc jsem se i zasmál od srdce, když mi Miriam řekla: no, už to máš jen kousíček! Tak jsem se snažil držet tempo a čekal na chvíli, kdy narazím tzv. do zdi a budu tahat nohy jak po mrtvičce a nebo mě vemou křeče, ale nic takového se nestalo. Hmm, divné. Jen po 30km na chvíli přišla nějaká únava, ale tu jsem začal pozorovat i na Vilémovi.  V té době už byl přede mnou i Radan, který se hodně nenápadně a hlavně rychle prohnal kolem mě. Viki se přibližoval. Už jsme se nepotkávali na občerstvovačce, ale vetší kus za ní. Za to jsem dobíhal o kolo Karla. A věříte na kouzla a čáry? Tak na poslední obrátce asi stál Harry Potter s proutkem či Arabela s prstenem.  5km do cíle a mě nohy nabrali tak fantastické tempo, že jsem začal sbírat jednoho běžce za druhým a už jen honil čas. Proč mi to tak neběželo celou dobu? Taky jsem si vychutnával jaké to je běžet chvíli s první ženou závodu, ale její tempo mé nohy odmítaly. Při vbíhání do cíle jsem si to fantasticky užíval. Lidi tleskali, komentátor výborně povzbuzoval a já konečně stojím na podestě s nápisem Moraviaman  226km a jsem IRONMAN. Skvělý to pocit.  V cíli objetí a pusa od Miriam, a ano, přiznám se. I slzy štěstí byly. A divíte se? Kdo to nezažil, tak asi nepochopí. A výsledky?

Radan 3:58, Honza 4:10, Viki 4:21, já 4:29, Vilém 4:31 a Karel 5:19.

Myslím, že Viki a Karel si udělali osobáky. S Radanem jsem už po závodě bohužel nemluvil, ale klobouk dolů jak mu to běhá. Vilém má můj obdiv, těsně mu unikla top 10 v kategorii. Honza po krizi na kole se náramně chytil při běhu. Myslím, že SK FUGA ostudu neudělala a já snad ještě někdy půjdu ten těžký, ale nádherný závod zvaný MORAVIAMAN. A celkové výsledky?

Startovalo cca 360 závodníků a dokončilo 291.

Honza 11:12, v kategorii 29. z 49. Celkově 131.

Vilém  11:17, v kat. 11. z 31. Celkově 139.

Radan  11:19, v kat. 33. z 65. Celkově 140.

Martin 11:26, v kat. 37. z 65. Celkově 154.

Viktor 11:32, v kat. 36. z 49. Celkově 163.

Karel 12:58, v kat. 68. z 72. Celkově 256.

 

Výsledky a fotky a fotky.

Tags: , ,

Závody 2015

Moraviaman 2014

by Radan 23. června 2014 18:47

100% skóre na dlouhém triatlonu

Moraviamana jsme se letos vydali dobývat v silné sestavě – ostřílený matador Vilém, nováčci na dlouhém triatlonu Honza Hrabec a Honza Malošík, další nováček Karel a já, který jsem sice na železňáku už byl, ale z různých důvodů nedokončil. Všichni jsme byli dokonale motivovaní, Vilém po výbuchu na Czechmanovi byl už před startem jak časovaná bomba, rivalové Honza a Honza, opět podpořeni vzájemnou sázkou, spřádali plány jeden na druhého, Karel snad jako jediný mi připadal úplně v klidu, naopak já jsem tento závod bral jako letošní první a možná největší vrchol triatlonové sezóny a tak jsem měl nervózu už dva týdny předem. Co to všechno obnáší, asi nemusím popisovat, doma si se mnou užili.

V Otrokovicích jsme měli parádní kotel fanoušků našich modrých barev, naše lásky Hanka, Jana, Lenka, později přijeli podpořit i Lumír s Kamčou, Hrabcovi a Vikouš, který si to tréninkově zajel na kole z Brna. Musím říct, že z malého triatlonového klubu z konce světa se stáváme klubem, který je na závodech pořádně vidět, a to jak výsledky, tak lidmi, dresy, no prostě profi stáj.

Počasí bylo na dlouhý závod luxusní, většinou oblačno, okolo 18 stupňů, sice trochu foukalo, ale žádný déšť, voda v místní štěrkovně cca 22 stupňů, takže “pohodové” plavání v neoprenu.

Ráno jsme vstávali jako správní adepti na iron mana ve 4 hodiny ráno, provedli nezbytné přípravy a před 7 hodinou jsme postávali v “gumě” připraveni jít na dlouhou šichtu. Plavání jako obvykle 3 okruhy kolem štěrkovny s výběhem z vody. Vilém a Honzové chtěli plavat tak něco k 1:10 – 1:15, já se svým plaváním jsem chtěl pokořit alespoň 1:30. V plavání se mi podařilo chytnout skupinky, která mi svým tempem vyhovovala a v podstatě společně jsme obkroužili všechny tři okruhy. Z našich šel nejprve z vody Honza Hrabec za 1:13, o minutu následován Vilémem (proti Czechmanovi parádní výkon), za další minutu vyplaval Honza Malošík, pak Karel za 1:19 a nakonec já, k mému velkému a překvapení za 1:22, o 20 minut lépe, než před rokem.

Kolo je v Otrokovicích zajímavé jak mírně zvlněnou tratí, tak otočkami, takže si můžeme kontrolovat vzdálenost na soupeře, ale také umístěním občerstvovačky, která je v polovině okruhu v obou směrech. Co jsem stačil sledovat, tak první dlouhou dobu jezdil Vilém, který nasadil brutální tempo, v závěsu několika stovek metrů se pak drželi oba Honzové, já jsem jel chvíli za Karlem, pak ale Karel trochu zpomalil, asi tedy více, než já, tak jsem se pak dostal před něj. Honza Malošík stáhl Viléma, ale zbrzdil ho defekt a následná výměna galusky (mimochodem před startem nás ujišťoval, že pravděpodobnost defektu galusky konverguje k nule ..), takže se jeho náskok zmenšil a nakonec dojeli do depa tuším společně s Vilémem, pak dorazil s menší ztrátou Honza Hrabec a za hooooodně dlouho já a Karel. Mě to na kole nešlo vůbec, už od začátku mě bolela záda a nevěděl jsem, jak si na to sednout nebo lehnout, takže celé kolo bylo pro mne jen velké trápení.

Teď už “jenom” maraton. Během prvního kola se seběhli oba Honzové a téměř ruku v ruce běželi první dvě kola, odhadem tak 5:15 – 5:30 na kilometr, Vilém zvolil decentnější tempo. Já jsem nastoupil do běhu až v okamžiku, kdy kluci měli první 10,5 km okruh za sebou a byli cca ve čtvrtině druhého kola. I když mám běh nejraději, tak po zkušenostech z Czechmana, kdy jsem běh protrpěl v křečích, jsem začal velmi mírným tempem okolo 5:30 min na kilometr a po rozběhnutí ztuhlých nohou z kola se mi po pár kilometrech běželo úplně skvěle a hned v prvním kole jsem věděl, že tentokrát toho železňáka pokořím. Postupně se mi podařilo předběhnout ještě několik soupeřů. Viléma trochu trápily křeče, Honza Hrabec bojoval s bolavou nohou. No a Honza Malošík, kapitola sama pro sebe, plný endorfinů z dokonalého výkonu, běžel hlava nehlava vstříc životnímu výsledku – první dlouhý triatlon za 10:41 hod, co k tomu dodat ? Za necelou půl hodinu dobíhá Honza Hrabec a odnáší sí taky skvělý čas a navíc první místo v kategorii do 25 roků. V závěsu je hned Vilém, který si dokonale spravil náladu po Czechmanovi. Já dobíhám v naprosté pohodě za 12:03, no zase ten železňák není tak těžký, když se to podaří. Karel také vytrvale bojoval a dorazil do cíle v čase 13:30 hod.

Shrnuto podtrženo, SK Fuga – 5 závodníků na startu, 5 závodníků v cíli, jedno 1. místo v kategorii, 5 skvělých výkonů, 4 noví iron mani, 1 staronový (sorry Viléme Veselý obličej).

Nyní už není muže v SK Fuga, který by nebyl železným !!!

Výsledky

Tags: ,

Závody 2014

Moravianman 2013

by Adam 26. června 2013 09:38

Úspěšná premiéra na ironmanské trati.

V sobotu 22.6.2013 se v Otrokovicích konal další ročník Moraviamana – závodu, který jsem si vybral pro svou ironmanskou premiéru. Dlouhý triatlon se jede na tratích 3.8km plavání, 180km na kole a 42km běhu. Z našeho týmu jsme do závodu jednotlivců byli přihlášení 3 - Vilém, Radan a já. V závodě štafet se pak ještě zúčastnil Karel. Radanovi sice těsně před závodem vznikly nějaké potíže s nohou, ale nakonec ho Lumír s Vilémem přesvědčili, aby na závod přijel – alespoň co půjde, když už měl zaplaceno startovné.

DSC_7545m

Do Otrokovic jsme vyrazili v pátek, protože prezentace a rozprava, vzhledem k brzkému startu, proběhly už den před závodem. Vilém s Radanem po rozpravě jeli zpátky domů a já jsem měl s manželkou, která mi na závodě dělala doprovod, objednáno přespáni v ubytovně střední průmyslové školy v Otrokovicích. Bylo to hned vedle místa startu, tak jsme ani ráno nemuseli řešit parkování a na start došli pěšky. Při rozpravě ještě bylo řečeno, že na 99.9% budou při plavání zakázány neopreny. Voda ve štěrkáči měla 26.7C a přes noc se určitě nestihne ochladit pod 24C. Předstartovní nervozita společně s vedrem na ubytovně způsobily, že jsem se v noci moc nevyspal. Budík byl nachystaný na 4 hodiny, ale ani jsem ho nepotřeboval, vzbudil jsem se bez něj. Něco jsem posnídal – rohlík s marmeládou, rýži s přesnídávkou, sbalil věci a hurá na start. Před depem visela na plotě cedule s informací o zákazu plavání v neoprenech. Byla to pro mě sice mírná komplikace, ale vzhledem k vysoké teplotě vody to bylo rozumné rozhodnutí. V neoprenech bychom se tam asi uvařili. Na plavání jsem se rozhodl použít jednodílnou kombinézu, kterou si po plavání převleču za dvoudílnou – v depu byl k dispozici převlékací stan. Vilém plaval jen ve spodním dílu (horní má kapsičky, které by ve vodě brzdily). Radan plaval v jednodílné kombinéze jako já. Na startu jsem si ještě všimnul na některých závodnících, že jsem mohl ušetřit minutku na převlékání tak, že jsem si dvoudílnou kombinézu mohl obléct pod jednodílnou a tu pouze po plavání svléknout. Ale už bylo pozdě, protože depo už bylo zavřené. V 7:00 bylo odstartováno. Plavaly se 3 okruhy po obvodu štěrkáče s výběhem z vody po každém okruhu. Z mého pohledu bylo plavání nejsnazší část závodu. Plaval jsem úplně v pohodě, bez problému s orientací nebo tlačenicemi u bójek. K dobré pohodě při plavání přispělo i to, že voda byla příjemně teplá a kopíroval se břeh ve vzdálenosti cca 20-30m. Ani mě plavání moc neunavilo a klidně bych plaval ještě dále. Z vody jsem vylézal za 1:22:43h. Při převlékání v depu jsem slyšel, jak moderátor hlásí Viléma při výběhu z vody. Radan byl pak pár minut za námi.

DSC_7591m

Cyklistická část má na Moraviamanovi tvar písmene “U“, jedou se 4 okruhy po 45km se dvěma otočkami kolem kuželu. Start a cíl cyklistické části je v dolní části písmene “U“. Pravá část je rovinatější, levá je více zvlněná s jedním kopcem za Kvasicemi. V sobotu dost foukalo a ve směru od startu k otočce se jelo proti větru, zpátky zase po větru. Úseky proti větru byly těžké s tály mě dost sil. Na kole jsme se snažil hlavně dodržovat pravidelné doplňování energie- zhruba co 25min gel nebo tyčinka, sem tam banán a hodně pít. Na občerstvovačkách sice nabízeli i toasty, ale na ty jsem vůbec při závodě neměl chuť. První dva okruhy byly bez problému a říkal jsem si, že bych mohl stihnout čas kolem 5:40-45. Ve třetím okruhu mě začalo trochu bolet břicho – zřejmě tím, jak mám trochu těsný horní díl dresu. Ale naštěstí to nemělo vliv na doplňování energie a mohl jsem normálně jíst. Po otočkách kolem kuželu se dalo dobře sledovat, jak si vedou Vilém s Radanem. Ve třetím okruhu se mi už sice tak dobře nejelo, ale pořád jsem si říkal, že to stihnu pod 6 hodin. Při čtvrtém okruhu jsem si říkal, že to kolo je nekonečné. Kvůli bolesti zad a krku už se v hrazdě moc jet nedalo a moje tempo dost uvadlo. Zvláště poslední úsek proti větru jsem jen motal nohama a nemohl se dočkat okamžiku, kdy už konečně slezu z kola (i když představa následného maratónu mě trochu děsila). Dost se projevilo, že jsem letos neabsolvoval žádný delší cyklo trénink nad 100km. Moje nejdelší vyjížďka byl Czechman. Pod plánovaných 6 hodin jsem se nakonec nedostal a kolo zajel za 6:06:59h. Radan s Vilémem cyklistickou část taky zvládli a už nás čekal „jen“ závěrečný maratón.

adam_cil

Běžecká část má 4 okruhy. V každém se probíhá depem, což je výhodné, protože si tam můžete nechat věci, pro případ potřeby v závodě. Občerstvení na trati běhu bylo v prostoru startu/cíle a pak 2x na trati v každém směru k otočce a zpět. Po cyklistice jsem na plánovaný čas 11:30 ztrácel 6 minut (počítal jsem s maratónem za 4h). Říkal jsem si, že naděje umírá poslední a pokud se mi dobře poběží, mohl bych to stihnout. První okruh jsem běžel přesně hodinu. Na druhé občerstvovačce ve druhém okruhu na mě nějak dolehla únava a asi 100m jsem musel přejít do chůze. Jinak jsem zastavoval na každém občerstvení, vylil na sebe 4 kelímky vody, a alespoň 1x v každém okruhu do sebe dostal jeden gel. Sice mi už po celém dni lezly krkem, ale energii bylo nutné doplňovat. Plus samozřejmě pitný režim – cola, voda, iont a občas i birell. Ve druhém okruhu už jsem na trati nepotkal Radana ani Viléma, kteří ze závodu odstoupili. Velká část trasy běhu vedla na přímém slunci a bylo 29C, dost jsem se přehříval. Zchlazení vydrželo vždy jen pár desítek metrů za občerstvovačku. Ve druhém okruhu už mě tak bolely nohy, že jsem pomalu přestal věřit v čas pod 12h, ale nedostavily se křeče, což bylo pozitivní. Ve třetím okruhu už jsem měl nutkání přejít z běhu do chůze, ale naštěstí jsem nepodlehnul a běžel pomalu dál. V závěru třetího okruhu mě ještě povzbudil Vilém, že když vydržím, tak to dám pod 12h. Poslední okruh se mi běžel asi nejlépe. Jednak se trochu zatáhlo a slunce už tak nepálilo a navíc euforie z blížícího se cíle mě hnala dopředu. V cíli jsem byl za 11:52:07. Sice pomaleji než jsem chtěl, ale na poprvé bylo pro mě důležitější dokončit. Musím taky poděkovat manželce za podporu při závodě, a že mi toleruje hodiny, které trávím tréninkem.

Radan – “Přidám ještě několik svých pocitů – na tento závod jsem se hodně těšil, i když jsem si stále myslel, že na to asi nebudu mít, ale chtěl jsem původně vydržet a dotáhnout to až do konce. Jenže asi 2 týdny před závodem mě začala pobolívat oblast kolem holení kosti na jedné noze a postupně to natékalo a natékalo … Nakonec usilovným ledováním a mírným protahováním se to trochu zlepšilo, tak jsem se nakonec rozhodl na Moraviamana nastoupit a zkusit, kam až to půjde, alespoň poprvé zažít atmosféru velkého triatlonu.

Z dlouhého plavání jsem měl trochu obavy, ale moc se mi líbil okruh, kdy se plavalo v podstatě kolem břehu, s nikým jsem se nějak výrazně nepokopal a cca od poloviny prvního kola jsem si našel svůj rytmus a plavalo se mi výborně, pohodově. Sice už v druhém kole mě předběhli ti nejrychlejší o jedno kolo (Vabroušek a spol.), ale co .. Vzhledem k tomu, že kraulem plavu necelý rok a všechny loňské triatlony jsem plaval prsa, tak odplavání 3,8 km beru jako povedené, sice v šíleném čase 1:40, ale poslední jsem nebyl.

DSC_7557m

Jízda na kole byla, jak píše Adam, nekonečná. Podle doporučení zkušenějších jsem se snažil hodně jíst, hlavně mi sedly Voltage tyčinky (nalepené na kole J) a sem tam banán a gel. Jenže gely mi bohužel nějak nesedly a ve druhém kole cyklistiky jsem pak dostal křeče do břicha s následnou nutnou potřebou odskočit si … Jen mi bylo záhadou, jak to provést, všude jen otevřené pole, žádný lesík … po chvíli jsem minul jednu slečnu, která jela chvíli přede mnou jak odhodila kolo a vběhla do pole, ale já jsem pak jako zázrakem objevil u jednoho rybníku u cesty osamocenou luxusní toi-toiku, čistou, s rolí toaletního papíru, luxus J. Pak už se mi pokračovalo mnohem lépe, gely jsem si raději odpustil. V posledním kole už jsem nevěděl, jak si sednout, bolela záda, zadek, pálila bříška chodidel, jedinou spásou byly krátké kopce, kde jsem s „úlevou“ šel ze sedla a trochu si na kole zaskákal ..

Nakonec jsem kolo dojel v čase 6:23, fyzicky jsem se cítil velmi dobře, jen holeň se začínala už ozývat, ale protože běh z triatlonu nejraději, tak jsem se přezul a vyrazil do toho.

DSC_7721m

Běželo se mi naprosto skvěle, nějak jsem netlačil na pilu a úplně pohodově jsem si odběhl prvních 10,5 km za něco málo přes 50 minut, ale už na začátku běhu jsem si řekl, že po prvním kole to zabalím, protože bolesti holeně se stupňovaly a nechtěl jsem riskovat nějaké velké následky a cpát do sebe už čtvrtý brufen za závod L. Na konci prvního kola jsem se potkal s Vilémem, který to právě zabalil a ještě se mě snažil dokopat, abych to nevzdával … já jsem to v depu po prvním kole nakonec ukončil, bez křečí, fyzicky naprosto v pohodě. Jasně že to nejhorší z IM jsem měl ještě před sebou, ale doufám, že se mi to podaří napravit ještě letos na Slovakmanovi.”

Vilém – “Co se týče mne tak to je pro mne druhé DNF na IM po sobě. Nepíše se mi to dobře, a nemám z toho moc radost. Po povedeném Czechmanu jsem měl docela ambice na slušný čas, ale od začátku mi to nešlo. Při plavání jsem celou trať viděl vedle sebe dva prsaře, což mi bylo známkou, že to bude bída. Navíc jsem z vody šel už pořádně prošitý.

DSC_7541m

Kolo se mi jelo na Czechmanovi parádně, ale tady jsem šlápl do pedálů a hned věděl, že to bude opět bída. Měl jsem pocit, že mi někdo nasypal do treter kusy olova. Zuby nehty jsem 2 kola jakž takž udržoval Adamův náskok na podobné úrovni jako po plavání, ale pak jsem vadnul a vadnul, a čekal jsem kdy mne dojede Radan. Kolo bylo velmi depresivní, jelikož mne neustále někdo předjížděl. Bylo to k v vzteku. Nicméně na běh jsem vyběhnul s odhodláním dokončit. Slušným během to pořád mohlo jít pod 12 hodin, a pod 13 bych to už bral taky. Vedro bylo pro mne ale postupně nesnesitelné. Už v prvním kole jsem začal přecházet do chůze, a průměrná rychlost klesla pod 6 min/km. Po občerstvovačce cca 2 km před cílem, jsem se už nedokázal pořádně rozběhnout. Ještě jsem to zkoušel, ale představa že tam “zkejsnu” na trati do devíti nebo desíti večera mne přiměla si sundat u řeky číslo a dojít volným krokem do cíle. Tam jsem potkal Radana, jenž vzdal kvůli zdravotním problémům s nohama.

DSC_7597m

Chvíli jsem kecal s tisporťákama u cíle ale bylo mi fakt zle, úplně uvařený. Chtěl jsem ještě počkat na Adama, ale zklepala mne zimnice, tak jsem se pořádně oblíkl, vlezl do auta, nechal otevřené dveře a hned jsem usnul. Nakonec jsem ho našel až v cíli. Měl to už půl hoďky za sebou a myslím, že k daným podmínkám v pěkném čase. Počasí mu to letos vůbec neusnadnilo.”

Karel – “Bohužel se nepodařilo postavit štafetu za SK Fuga, tak jsem se zúčastnil štafety Trisport Team C jako jeden ze čtyř borců.

Plavání jsem přenechal zkušenějším a   moje část začínala až na kolo, kde jsem jel kolo tři a čtyři. Kolo bylo fajn a docela to jelo. Bohužel jsem 15km před koncem zjistil, že mi měkne přední kolo a pak už jsem jen zpomaloval jak se mi plášť lepil na silnici. Do konce jsem ale dojel. Pak jsem měl hodinu přestávku a čekal mne druhý okruh na běhu. Tempo nebylo nijak závratné vzhledem k sluníčku, které rozpalovalo asfalt, ale docela to šlo. Hlavně úsek mezi sedmým a osmým kilometrem byl jak pekelná zóna. Mírné stoupání, žádný vítr a rozpálená silnice. Měl jsem jít ještě poslední kolo běhu, ale Vašek z Trisport Teamu si chtěl doběhnout do cíle, tak jsem mu ho přenechal.

Byla to dobrá akce a příští rok ho půjdu celý !!! Příprava může začít.”

Výsledky. Fotky od Karla.

Tags: , ,

Závody 2013

Moraviaman 2012

by Lumír 3. července 2012 12:40

První letošní ironman, ale ne moc povedený.

Moraviaman je už několik let největším ironmanem v České Republice. Loni jsem absolvoval tento závod poprvé a hodně se mi líbil, zajel jsem tady zatím svůj nejlepší čas a letos jsem se chtěl pokusit o je zlepšení. Cíl jsem si stanovil na čas pod 10 hodin. Na startu byl letos premiérově i Vilém a kamarád Vlastík Klapka, který si na této trati odbyl svou IM premiéru v loňském roce. Ve štafetě se ještě zúčastnil Petr, který to bral jako dobrý trénink a taky chtěl poznat atmosféru velkého závodu. Délky tratí na IM jsou opravdu pěkné – 3,8km plavání, 180km na kole a na závěr maraton 42,2km.

otrokovice_1

Nebudu to moc prodlužovat, plánovaný čas jsem nesplnil a zlepšení osobáku na IM se dokládá na příští rok. Letos plánuji start ještě na dvou IM, ale oba mají hodně náročnou cyklistiku a tak se nedá očekávat zlepšení celkového času. Konktrétně se chystám v srpnu do Francie na Embrunmana a na konci září na Elbu na Elbamana.

Závod byl tentokrát pro mě hodně velké trápení, hlavně na běžecké části. Kdy jsem 30km nebyl schopen nic sníst a celou dobu přemýšlel o tom že závod vzdám. Před koncem 3. okruhu mě zázračně zachránilo nealko pivo, a konečně jsem byl schopen i něco sníst. Poslední 10km okruh jsem pak byl konečně schopen i běžet a aspoň trošku jsem si zlepšil pocit ze závodu. Nejvíce mě potěšilo, že jsem překonal nutkání vzdát a závod dokončil. Celkový čas jsem měl 10:56:09 což stačilo na 47. místo celkově a 12. v kategorii.

otrokovice_2

Vilémův komentář k závodu: “Můj první start na Moraviamanu nemůžu označit jako úspěšný, ale ani jako neúspěšný. Na závod jsem se vydal s tím, že na kole mám letos jedinou delší vyjížďku než 40 km a to před třemi týdny 90 km na Czechmanovi. Tréninkové manko v cyklistice se bohužel podle předpokladu projevilo. V Otrokovicích jsem byl poprvé a docela se mi tam líbilo. Areál přírodního koupaliště je jako stvořený pro pobyt s doprovodem a nový asfalt na cestě za Otrokovicemi sliboval pěknou projížďku na kole. Škoda jen, že se pořadatelé kvůli stavebním pracím vrátili k původní trase cyklistiky, kde se musí jet 18x kolem kužele a 12x přes kopec nad Kvasnicemi. Přitom já bych právě potřeboval co nejlehčí kolo. Plavání se mi celkem povedlo a vylézal jsem z vody za 1:14, s tím musím být určitě spokojený. Tedy musím napsat, že jsem to v průběhu závodu nevěděl, jelikož jsem doma někde založil své ironmanské hodinky. Oficiální časomíra taky nebyla nikde vidět a tak jediná informace, kterou jsem měl v průběhu celého závodu, byl čas na kole z cyklo computeru. Na kole mi to zpočátku šlapalo docela pěkně, bohužel někde v polovině se to zlomilo a zbytek kola jsem se jen protrápil. Od té chvíle jsem už nikoho nepředjel. Zato mne neustále někdo předjížděl. Výsledná průměrka na kole se tak dostala z cca 32 km/h v polovině na nějakých 29,5 na konci. To jsem nevěděl ale, že díky zlepšenému plavání a čase stráveného v depu jsem měl na běhu vlastně stejnou výchozí pozici jako loni na Slovakmanu. I běh mi zpočátku ubíhal velmi dobře. Cítil jsem se relativně v pohodě a neustále jsem se psychicky připravoval na to, že letos bych měl vydržet běžet v kuse alespoň do 30km, nejlépe až do cíle. Vždyť jsem se letos v běhu zlepšil. Bohužel jako vždy kolem 24-25 km krize, a od té doby jsem se už nevzpamatoval. Znamenalo to změnit běh na indiánskou chůzi. Rychlost „běhu“ klesla k neuvěřitelným 8 minutám na kilometr, a tak jsem se takhle belhal v horku na slunci až do cíle. No prostě děs. Výsledný čas 12 hodin 15 minut. Trochu zklamání, ale po pravdě řečeno se realistickým pohledem lepší výsledek dal těžko očekávat.”

Vlastík Klapka dokončil po také protrápeném běhu za 11:20:37, celkově na 61. místě a 5. místě v kategorii.

otrokovice_3

V průběhu závodu se o nás staraly Maruška s Martou, za což jim patří velký dík!

Výsledky.

otrokovice_5

Tags: , ,

Triatlon | Závody 2012

Moraviaman 2011

by Lumír 28. června 2011 21:15

Ironman v osobáku za 10:16:55.

Tento rok jsem měl v plánu pouze jeden dlouhý triatlon a to Slovakmana. Začátkem května jsem zkusil Viléma jestli bysme treninkově nešli štafetu Moraviamana, ale moc se mu nechtělo. Tak jsem nadhodil Vlastíkovi jestli by do štafety nešel on, ale řekl, že kdyby šel, tak by to chtěl zkusit celé. Slovo dalo slovo a do konce května jsme měli oba zaplacené startovné Veselý obličej. První krok jsme tedy úspěšně zvládli, a teď už nás čekal jen samotný závod – konkrétně 3,8km plavání, 180km na kole a 42,2km běhu. Řekl jsem si, že to půjdu tak abych to dal po kolem 10:45 až 11:00. To znamenalo mít čas po kole kolem 7 hodin a pak doběhnout závěrečný maraton pod 4 hodiny.

Do Otrokovic jsme vyrazli už v pátek, registrace na dlouhých triatlonech probíha den předem. Ubytovali jsme se kousek od depa, což jsme mysleli že bude výhoda. Bohužel pod okny byla hospoda a zrovna v pátek měli venku živou hudbu, která hrála až do 1:00. Nepomohly ani zavřené okna a tak jsme toho moc nenaspali – budíček byl v 5:00. Ráno klasická příprava před závodem, něco sníst, zajít na záchod, zkontrolovat potřebné věci k závodu, nasadit čip, dofoukat kola, obléknout kombinézu a vyrazit do depa. Příprava v depu proběhla bez problémů, jen jsem váhal zda si vzít návleky na ruce nebo ne. Svítilo sluníčko a bylo krásně bez mráčku a proto jsem je nakonec nechal v depu a nebral sebou. Později jsem na kole litoval, že je nemám.

moraviaman_voda

Před startem plavání jsem stihl jen krátké rozplavání a už jsem šel na startovní čáru. Tam jsme si s Vlastíkem popřáli ať se nám daří a v 7:00 odstartovali společně s dalšími 160 závodníky. Plavání bylo rozděleno do 3 okruhů s výběhem po každém kole. Plavání pro mě probíhalo bez problémů, po první bojce jsem doplaval skupinku 2 plavců, se kterýma jsem zůstal až do konce. Plavalo se mi dobře a po prvním okruhu jsem začal věřit na čas kolem 1 hodiny. Nakonec se mi to podařilo a do prvního depa jsem běžel v čase 1:00:48.

moraviaman_po_kole

Na kolo jsem vyrážel na 20. místě, v kategorii dokonce na 5. Vzhledem k plánovanému času na kole, bylo jasné že se v pořadí propadnu. Kolo bylo rozděleno do 4 okruhů, začínalo se směrem na Hulín, po pěkném asfaltu. Pak zpět do Otrokovic a pak dále směr na Kroměříž. Tento úsek už neměl tak dobrý asfalt a byl také více kopcovitý. V průběhu cyklistiky ukázalo počasí co umí, až na sněžení předvedlo snad vše, dokonce i kroupy. Navíc se postupně začal zvedat vítr a úseky na obrátky byly proti nepříjemnému větru. Asi po 30km mi přetal fungovat tachometr a až do konce cyklistiky už nenaběhl Smutný obličej, tak jsem celé kolo odjel podle pocitu. Na obrátkach jsem kontroloval odstup na Vlastíka, který se postupně přibližoval a přibližoval. Podle mezičasů to vypadalo na čas kolem 5:30, což byl pěkný čas a ani jsem se na něho moc nenadřel. Poslední okruh jsem po zkušenostech z Czechmana plánoval zajet volněji, abych předešel případným křečím na běhu. Cyklistiku jsem nakonec zvládl za solidních 5:36:10, oproti plánu jsem měl rezervu přes 20 minut a navíc jsem se cítil fakt skvěle bez jakýchkoli problémů. Těsně před depem mě dojel Vlastík a tak jsme do depa vcházeli společně. Vlastíkovi se podařilo zajet nejrychlejší kolo v jeho kategorii, čas měl 5:22:33.

moraviaman_beh

Na závěrečný maraton jsme vyběhli také společně, z toho jsem moc radost neměl protože to znamenalo, že to nebude na pohodu a budu muset zase porušit plán a běžet rychleji Veselý obličej. A taky že jo, Vlastík to ze začátku pěkně rozbalil, ještě na druhé občerstvovačce jsme běželi společně, dle mezičasů jsme to rozběhli na čas kolem 3:20. Po otočce se mi podařilo zavěsit za Lukáše Krpce (celkově skončil 6.), který byl o kolo přede mnou. S ním jsem odběhl necelý půlmaraton, střídali jsme se vepředu a dařilo se nám držet docela pěkné tempo. Na půlmaratonu jsem byl za solidních 1:42 a cítil jsem se dobře. Vlastík naštěstí zvolnil a postupně jsem se mu začal vzdalovat. Při náběhu do třetího kola jsem zhodnotil, že vzdálenost mezi námi je dostatečná tak jsem mohl zvolnit Veselý obličej. Maraton jsem nakonec dal za 3:37:07 bez krizí, jen v posledním kilometru jsem začal cítil lehké náběhy křečí. Vlastík doběhl za 4:05:02, kdy asi poslední 2km musel přejít do chůze. Po průběhu cíle nás pak čekala finišerská medaile, diplom a sklenička šampusu Veselý obličej.

moraviaman_cil

Výsledný čas jsem měl 10:16:55, což znamenalo 24.místo celkově a v kategorii 9. místo. S časem jsem spokojen a věřím že na Slovakmanovi to může být ještě lepší, tam už se šetřit nebudu a pojedu to naplno.

moraviaman_v_cili

Vlastík dokončil za 10:45:03 (napoprvé parádní čas) celkově na 42 místě a v kategorii na 4. místě, kdy mu bedna utekla o necelých 8 minut.

moraviaman_cil_vlastik

Závodu se také zúčastnili kamarádi z Trisport Teamu, se kterýma v Praze plavu a běhám. V rámci přípravy na Ironman Regensburg postavili dvě štafety a obě štafety dokončili po 10 hodin.

moraviaman_trisport

Moraviaman je opravdu pěkný závod, kterého se v budoucnu určitě ještě zúčastním. Ve srovnání s loňským Slovakmanem, je dle mého názoru těžší kolo i běh. Uvidíme jaké tratě budou letos na novém místě Slovakmana v Pieštanách. Na konec musím poděkovat Marušce a Bohunce za bezchybný servis při závodě. A taky Kamči, že má pochopení pro můj koníček Veselý obličej.

Fotky http://picasaweb.google.com/jijelinkova/Moraviaman2662011# a http://picasaweb.google.com/tri.czechman/moraviaman2011

Výsledky tady.

Televizní záznam ke shlednutí tady.

Tags: , ,

Triatlon | Závody 2011

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři