IRONMAN Wales/Cymru 2015

by Honza 23. September 2015 00:22

Hodně těžká zkouška na závěr sezóny.

Aniž by se mi o tom před rokem snilo, letošní sézónu na mě čekaly dva závody pod značkou IRONMAN. První, který se konal v Budapešti na tratích polovičního IRONMANa jsem měl úspěšně za sebou s novým osobákem 4:47:23. Vrchol celé sezóny mě však čekal ve Walesu v podobě celého IRONMANa. Byla zde možnost se kvalifikovat na mistrovství světa na Hawaii, ale věděl jsem, že to rozhodně lehké nebude.

Podporu na celé akci mi dělala moje přítelkyně Peťa, bez které by byl závod určitě ještě těžší. Během loučení před plaváním málem ukápla i slza. V sedm hodin ráno místního času odstartovali profesionálové a pár minut po nich my, hobíci. Voda byla studená, hluboko pod 18 stupňů. Ze začátku jsem si myslel, že mi umrzne hlava, ale po chvíli kdy jsem blížil k první bójce, jsem zjistil, že zimu a bolest rukou vůbec nevnímám, ale jediné, na co se soustředím je směr a balanc ve vlnách, které pro mě byly opravdu velké. Mezi první a druhou bójkou jsem neměl moc dobré myšlenky. Vlny si se mnou dělaly, co chtěly. Ale snažil jsem se srovnat a začal jsem makat. Od druhé bójky ke břehu to bylo lepší a zjistil jsem, že to jde. Říkal jsem si jen, že to musím dát. Po druhém okruhu, který byl snad ještě divočejší, mě čekal celý jeden kilometr do prvního depa. U výběhu z vody jsme měli tašky s botama, ve kterých jsme k depu doběhli. Tak dlouhé první depo jsem ještě nikdy neměl.

DSC_4713

Na cyklistiku jsem se ve vodě velmi těšil, ale 180 kilometrů v neustávajícím větru a z velké části do kopců, které měli i 16% stoupání, to nebyla žádná pohodová projížďka. První okruh měl 110 kilometrů a cítil jsem se dobře, jenže v druhém okruhu, který kopíroval kopcovitější část prvního, mi začaly slábnout nohy a zpomaloval jsem. Při jednom krátkém sjezdu jsem dokonce málem spadl z kola, jak se do mých vysokých ráfků opřel vítr. Naštěstí jsem to ustál a pokračoval pro změnu do kopce. Trať prověřovala moji fyzickou a hlavně psychickou odolnost. Ale na druhou stranu zde byla skvělá divácká kulisa. Podél celé tratě stáli fanoušci a visely transparenty. Před koncem prvního a vlastně i druhého okruhu jsem zažil něco, co už se mi možná nikdy nepoštěstí. V městečku Saundersfoot, kde jsem mimochodem s Peťou bydleli, na všechny cyklisty čekal v prudkém stoupání úžasný špalír jako na Tour de France. Lidi nás hecovali, fandili a utíkali s námi. V uličce úzké tak akorát na jedno kolo jsme všichni šlapali do pedálů, co to šlo, abychom je mohli odměnit za jejich vynikající podporu. V těchto místech jsem se právě taky potkal s Peťou, která si určitě oddechla, že mě po několika hodinách, kdy jsem vylezl z vody, opět viděla. Na trati mě hodně zaujali také diváci v sedačce, která byla ve lžíci bagru a vyzdvižená do výšky. Myslím, že jsem se na ně dokonce usmál. Do druhého depa jsem se ale těšil asi ještě více než ve vodě na cyklistiku.

DSC_4716

Běh je moje oblíbená disciplína, ale v IRONMANu to tak úplně neplatí. Běželi jsme čtyři okruhy z Tenby do New Hedges a zpět do Tenby, kde byla opět skvělá atmosféra a pokaždé na mě čekala malá odměna, Peťa. Byl jsem opravdu rád, že ji vždycky vidím, protože každý okruh byl pro mě hodně dlouhý a hlavně první polovina, která byla jak jinak než do kopce. Postupem času jsem si musel okruhy dělit do malých dílčích úseků, kterých bylo nekonečně, ale věděl jsem, že jich je pořád méně, a že s každým krokem jsem blíže k cíli. Ve třetím okruhu jsem si prožil peklo, ale čtvrtý okruh byl ještě těžší a opravdu nekonečný. Cesta zpět do města se táhla, ale přece jen jsem se dočkal a při průběhu uličkami Tenby na mě fanoušci křičeli: „You are an IRONMAN!“ V cílové rovince jsem pokusil úsměv na Peťu a při průběhu cílovou bránou, kde se opět z mikrofonu ozývalo to slastné: „YOU ARE AN IRONMAAAAN!!!“

DSC_4727

Tags: ,

Závody 2015

Krkonošman Full HD 2015

by Lumír 27. August 2015 19:48

Těžký dlouhý triatlon v Krkonoších a dva úspěšní finišeři.

Když jsem na webu objevil zmínku o vzniku nového dlouhého triatlonu Krkonošman v Krkonoších, tak jsem ani chvíli neváhal a hned jsem se přihlásil. Zkoušel jsem nalákat i další Fugáky, ale nakonec se přihlásili jen Malda a Honza H. Honza pak svou účast zrušil a tak jsem do Krkonoš přijeli ve dvou. Propozice slibovaly více než 5000m převýšení, z toho 1000m na závěrečném maratonu. V kombinaci s tropickými teplotami, nás čekal pěkně dlouhý den a grilování na sluníčku. Závod se od klasických dlouhých triatlonů lišil v několika věcech:

  • start závodu byl v 5:00
  • limit závodníků byl stanoven na 30
  • na trať běhu byl povinný doprovod
  • cíl závodu byl v 1000 m nad mořem
  • na trati běhu byly dvě lékařské kontroly, které mohli stáhnout závodníka z trati

Toto jsou přesně závody, které mi sedí a velmi rád se jich účastním. Už na rozpravě den předem byla cítit příjemná pohodová atmosféra. Mým jediným cílem bylo závod dokončit se ctí a moc se nezničit do dalších tréninků. Malda byl 2 týdny po Otrokovicích, a tak měl cíl také dokončit.

Start v sobotu 4.7.2015 v 5:00 proběhl za zvuku písničky z Krkonošské pohádky skokem z mola. Čekaly nás celkem 4 okruhy. Vzhledem v nízkému počtu závodníku to bylo úplně bez problémů. Sice s časem jsem moc spokojený nebyl, ale v takových závodech se chleba láme až na kole a běhu.

krkonosman_plavani

Na kolo jsem vyrážel ještě v příjemném chládku a chvílemi mi byla i zima. Na což jsem pak smutně vzpomínal hlavně v závěrečném maratonu. Na trati kola nás čekalo 5 větších stoupání. Vzhledem k tomu, že jsem byl v Krkonoších poprvé v životě, jsem nevěděl co mě čeká. Proto jsem ze začátku kola moc netlačil na pilu a jel “pohodové” tempo. Postupně jsme vystoupali do Jánských Lázní, pak na Malou Úpu, znova Jánské Lázně. Pak následovalo stoupání nad Špindlerův Mlýn, sjezd a poslední větší stoupání na Špindlerovku. Poté to už byla vesměs “pohoda” až pod poslední stojku před druhým depem. Kolo jsem pocitově zajel dobře a před během jsem se ani necítil moc unavený a dokonce se na něj těšil Veselý obličej.

krkonosman_koloProfil cyklistiky.

Ve druhém depu mě čekal můj doprovod. Neměl jsem vlastní a tak mi pořadatele přidělili. Průvodce a chůvu mi na běžecké trati dělala Míša, které patří velký dík! Začátek běhu byl pohodový a příjemný. Čím více jsme se ale vzdalovali od depa, tak to bylo náročnější a náročnější. Trať stále mírně stoupala a moc stínu na ní nebylo. Slunce naplno ukazovalo co umí a dávalo nám najevo že to dnes zadarmo nebude. Až do Pece pod Sněžkou to bylo stále běhatelné. Zastavoval jsem jen na občerstvovačkách, ale i tak mé tempo postupně klesalo. Nejhorší úsek trati začínal kolem 35. km – to je v klasickém maratonu většinou doba, kdy to už začíná pořádně bolet a je třeba se kousnout a vydržet. Nás však čekal nejtěžší úsek trati – hodně drsný kopec, kde o běhu nebyla ani řeč, i chůze byla hodně náročná. Pod tímto kopcem byla také časová kontrola a kdo ji nesplnil tak měl být vyřazen ze závodu. Organizátoři nakonec rozumně tento časový limit zrušili a umožnili všem co ještě měli síly závod dokončit. Pro mě osobně to byl asi nejtěžší úsek trati a byl jsem hodně rád, když jsem byl nahoře. Tam už pak bylo jen jedno menší stoupání a závěrečný seběh do cíle. Dokončil jsem za 12:57 na celkovém 9. místě. O to ale vůbec nešlo, protože vítězové byli všichni co se v těch podmínkách a na tak náročné trati dostali do cíle!

krkonosman_behProfil běžecké tratě.

Malda se do cíle úspěšně dostal za 15:24. Byl to jeho první extrémní dlouhý triatlon a popral se s ním se ctí.

Závod hodnotí jako velmi příjemný s parádní atmosférou. Doporučuji všem , kteří chtějí okusit opravdu náročné tratě, kde není nic zadarmo. Ale o to víc pak chutná pocit úspěšného dokončení. Držím palce organizátorům, aby tento závod udrželi při životě a nabídli i dalším zažít příjemný den v Krkonoších Veselý obličej.

Výsledky.

krkonosman_cilove_foto

Tags: , ,

Závody 2015

Slovakman 226 - 2015

by Materazzi 5. August 2015 17:58

Druhý letošní dlouhý triatlon pro mne a Viktora

Když se řekne „první srpnový víkend“, vybaví se mi automaticky slovo Slovakman. Dlouhý triatlon na Slovensku, kde jsem před 7 lety ve štafetě s Lumírem poprvé viděl, co jsou to závody na Ironmanských distancích, a kde jsem před 5 lety šel svého prvního Ironmana (tenkrát ještě na tratích v Nitře). S tímto závodem se pojí ovšem i dvě jiná synonyma: a to vítr a horko. Tyhle dva faktory pak vždy dělají z tohoto závodu peklo. Letos jsme se v Piešťanech sešli skoro všichni z Fugy. V kategorii jednotlivců Já a Viktor – pro oba to mělo být poprvé, co jsme chtěli po Moraviamanu dokončit 2 ironmany v jednom roce. Závodu se dále zúčastnily dvě Fugácké štafety. Honza Malošík s Karolínou ve dvou, a pak Lumír, Benny a Radan ve třech.

slovx1

Na plavání jsem se celou dobu trápil. Po skvěle zaplavaných Otrokovicích jsem moc v tréningu neplaval a výsledkem bylo, že jsem se vrátil do svých dřívějších časů a vyplaval jsem o 7 minut hůř než v Otrokovicích. Navíc pěkně zbitý, takže jsem dostal strach z toho, jak to bude vypadat na kole. Při převlíkání si vedle mne sednul Vikor, který byl jen kousek za mnou. Stihl jsem mu říct, jak jsem špatně plaval a vyrazil jsem na cyklistickou trať. V Piešťanech to znamená 180km roviny, kde se nikde nedají ani na chvíli svěsit nohy. A taky to znamená, že je všude pořádně větrno.

slovx3

Moc jsem si přál, aby na kole alespoň ráno nefoukalo, ať se dá najet slušná průměrka. Nebyl jsem ale vyslyšen a vítr nás všechny trápil celý den. Bál jsem se, že ke konci vytuhnu, a že to bude hrozné trápení. Proto jsem první polovinu cyklistiky jel trošku zadrženě a pořád jsem hledal někoho, za kým by se dalo jet. Mohl jsem tak vypnout mozek a jen hlídat rozestup. Možná, že při tom čelním větru, který místy byl, i těch 10 metrů mohlo trochu pomáhat. Hlavně jsem chtěl najet něco na Viktora a rozestup se mezi námi mírně zvětšoval, takže jsem s tím byl spokojený. Až ve druhé polovině jsem se přestal šetřit. Po 4 kole cyklistiky jsem viděl, že Vikor začíná více ztrácet a to mne ještě trochu nakoplo. Do 4 a 5 kola jsem dal maximum a dřel jsem jako mezek. Za těch posledních 60 kilometrů jsem neustále někoho sjížděl a předjížděl a náskok na Vikora se mi podařilo zdvojnásobit. To Fugácké štafety ty se mi neustále vzdalovaly. Zejména Lumír a Honza tomu dávali pěkně pokouřit. V cíli cyklistiky jsem měl průměrku skoro 31 km/h, což jsem si říkal, že je to v těch podmínkách asi OK. Viktor dojížděl asi 20 minut za mnou s průměrkou lehce pod 30 km/h.

20150801_183316

Hned jak jsem se na běhu rozběhl tak jsem poznal, že náročné kolo si vybere svou daň. V podstatě od prvních metrů mne bolely stehna a pořádně bolely celých pět hodin, co jsem běžel maratón. Navíc bylo horko, což nemám rád, k tomu bolely ty nohy a tak tempo jsem nasadil jen takové, abych to nějak dokončil. Viktor byl na tom asi podobně, protože jsme se pravidelně kolo co kolo, tam i zpět potkávali v polovině okruhu na občerstvovací stanici pod mostem. Až jsem ho začal podezřívat, že tam na mne schválně vždy čeká….. Smile. Nicméně jsem kromě pár delších chůzí kolem občerstvovaček stále běžel a běžel. To ke konci už přestal zvládat Viktor, což zapříčinilo že jsem svůj náskok na něj navýšil. V cíli maratónu jsem byl skoro za 5 hodin. Velmi pomalé. Celkový čas bohužel opět po čase přes 12 hodin – 12:08. Jinak mne někde v polovině maratónu předběhl Aleš Sikora z Kuřimi a nadělil mi v cíli cca 20 minut (a to ho potkal na kole defekt). To Viktor, ten doběhl za mnou skoro 40 minut v čase 12:45. Myslím ale, že letos to byl opět v Piešťanech heroický výkon od každého, kdo dokončil. Ve štafetách se nakonec zejména při běhu projevila síla 3 lidí oproti dvěma. Lumír s Radanem a Bennym byli lepší a dokončili v čase 9:44. To Honzovi s Karolínou to trvalo 10:06. Chtěli 9:30, ale to by muselo být trochu příjemněji.

slovx6

Závěrem gratulace všem 150 lidem, kteří dlouhého Slovakmana 2015 dokončili. Za rok se přijedu smažit do Piešťanské výhně určitě znovu.

No a samozřejmě díky všem, kteří nás na trati povzbuzovali. Mé manželce Janě, která jezdila a běhala po trase běhu sem a tam a neustále všechny povzbuzovala. Kamile od Viktora a její skupince s megafonem a ostatním z Fugáckého štafetového zázemí. A taky paní Funiokové od Skleněného mostu. Někdy jsem už nebyl schopen nijak reagovat, ale vše jsem vnímal a pomáhalo to. Díky.

A nakonec zvláštní dík patří organizátorům včele s Vladem a Palem. Doufám, že se k vám můj dík dostane. Loni jsem nemohl přijet, ale jinak každý rok sleduju jak se Slovakman rok od roku rozrůstá a zlepšuje. Skvělá práce. A úplně úžasný byl moderátor u Skleněného mostu, vytvářel tam báječnou atmosféru, každého si při proběhu našel kdo to je a povzbudil….

20150801_191649

Zde odkaz na výsledky

Nejvíce fotek jsem našel tady a tady

Tags: , ,

Závody 2015

Moraviaman 2015

by Martin 22. June 2015 13:48

Úspěšná premiéra na Ironmanských tratích.

20.6.2015 v 7:00 se v Otrokovicích u Zlína konal Moraviaman triatlon na tratích: 3,8 km plavání, 180 km cyklistika a 42 km běhu. Z týmu SK FUGA se závodu zúčastnili: Vilém Strakoš, Jan Malošík, Radan Návrat, Viktor Kubita, Karel Uhlíř a já -  Martin Bilous.

Všichni jmenovaní už měli svého Ironmana v minulosti úspěšně za sebou, ale pro mě to byla premiéra. A jak jsem to viděl ze svého pohledu?

Vše jsem si naplno začal uvědomovat poslední noc, kdy mi mozek místo spánku jasně signalizoval, že jsem zas udělal nějakou blbost a kam jsem se to vlastně přihlásil.  Takže jsem naspal asi 3hoďky, nacpal do sebe kaši s ovocem a jelo se na start. V depu už bylo naplno cítit napětí, zkontrolovat naposledy kolo a vše potřebné, nasoukat se do neoprénu a šlo se k vodě. Zavřít oči, srovnat myšlenky a soustředit se pouze na plavání. Co bude potom, hodit momentálně za hlavu.

V 7:00 to začlo. Začal jsem pomalu z kraje, ať se vyhnu kopancům a strkanicím. První okruh šel skvěle a v druhém jsem si dovolil zrychlit a odškrtnul si pár plavců a můj mezičas byl 40min, takže jsem si začal věřit na čas kolem 1h. Ani jsem nečekal, že to půjde tak hladce a rychle. A výsledky?

Já  1:02, Honza 1:04, Vilém 1:06, Viki 1:11, Karel 1:15 a Radan 1:16.

Kolo jsem začal asi moc rychle, protože mě snad prvních 10km nikdo nepředjížděl, ale všechno chce svůj čas a na cca 20km už mě měl Honza a pak zase já ho a stihli jsme si i popovídat kdo z nás bude vlastně v té chvíli lídr týmu. Já věděl, že je to naposled co ostatní Fugovci jsou za mnou. Výborně jezdil na kole Vilém a v druhém kole mi dal jasně najevo, kdo bude cyklistický král. Na obrátkách se mi vzdaloval víc a víc a já si už jen hlídal odstupy ostatních. Na trase byli také dva mini kopce, které byly super na protažení zad. K mému údivu jsem tam posbíral vždy nejvíc cyklistů. Ti mě ale okamžitě na rovinkách na těch svých kozách okamžitě převálcovali. V depu výborně pracovaly naše ženy, ať už jako fotografky či kustodky a fanynky a byla to vždy výborná vzpruha a motivace do dalších km. Také jsem si hlídal pití a občerstvení. Nepohrdnul jsem ani toustem se sýrem a vždy se snažil posbírat i banány a racio tyčinky. Ve čtvrtém okruhu (posledních 45km) přišel na pět minut déšť a pak vítr, který nás pomalejší zbrzdil a vzal hodně síly. Přesto jsem měl nakonec průměrnou rychlost přes 31km/h. Záda vydržely a nohy taky.  A výsledky?

Vilém  5:33, já 5:47, Honza a Viki za 5:53, Radan 5:55 a Karel 6:17.

Po těch 180km na kole ještě běžet maratón? To mě strašilo už dlouho před samotným závodem.  Všechno opět srovnat v hlavě a vydržet nějaké tempo aspoň 20km a pak už to snad dojdu. Vybíhal jsem pomalu, zlehka a na cca 2km, jsem světe div se, ještě i předbíhal. Hahaha, odškrtnul jsem si jednoho běžce. Mě v té chvíli předbíhalo snad 100 běžčů, ale hlavně se tím nerozhodit. Věděl jsem, že příjde čas Honzův, Radanův a možná i Vikiho, kteří si mě při běhu smlsnou jako malinu. A taky že jo. Asi po 6km si mě dobíral Honza, ať s ním běžím do cíle. Já byl v té chvíli želva, on pes a kolem se občas prohnal i gepard. Takové bylo rozdílné tempo. Viki se nenapádně blížil ze zadu a já si jen říkal, ať mě předběhne co nejpozději, jinak mě to asi srazí psychicky. A co je ještě psycho? Že já jdu do druhého okruhu ze čtyř a vítěz si už vychutnává šampíčko. V půlce, což je 21km jsem měl čas 2:10 a to nebylo vůbec špatné a navíc jsem se i zasmál od srdce, když mi Miriam řekla: no, už to máš jen kousíček! Tak jsem se snažil držet tempo a čekal na chvíli, kdy narazím tzv. do zdi a budu tahat nohy jak po mrtvičce a nebo mě vemou křeče, ale nic takového se nestalo. Hmm, divné. Jen po 30km na chvíli přišla nějaká únava, ale tu jsem začal pozorovat i na Vilémovi.  V té době už byl přede mnou i Radan, který se hodně nenápadně a hlavně rychle prohnal kolem mě. Viki se přibližoval. Už jsme se nepotkávali na občerstvovačce, ale vetší kus za ní. Za to jsem dobíhal o kolo Karla. A věříte na kouzla a čáry? Tak na poslední obrátce asi stál Harry Potter s proutkem či Arabela s prstenem.  5km do cíle a mě nohy nabrali tak fantastické tempo, že jsem začal sbírat jednoho běžce za druhým a už jen honil čas. Proč mi to tak neběželo celou dobu? Taky jsem si vychutnával jaké to je běžet chvíli s první ženou závodu, ale její tempo mé nohy odmítaly. Při vbíhání do cíle jsem si to fantasticky užíval. Lidi tleskali, komentátor výborně povzbuzoval a já konečně stojím na podestě s nápisem Moraviaman  226km a jsem IRONMAN. Skvělý to pocit.  V cíli objetí a pusa od Miriam, a ano, přiznám se. I slzy štěstí byly. A divíte se? Kdo to nezažil, tak asi nepochopí. A výsledky?

Radan 3:58, Honza 4:10, Viki 4:21, já 4:29, Vilém 4:31 a Karel 5:19.

Myslím, že Viki a Karel si udělali osobáky. S Radanem jsem už po závodě bohužel nemluvil, ale klobouk dolů jak mu to běhá. Vilém má můj obdiv, těsně mu unikla top 10 v kategorii. Honza po krizi na kole se náramně chytil při běhu. Myslím, že SK FUGA ostudu neudělala a já snad ještě někdy půjdu ten těžký, ale nádherný závod zvaný MORAVIAMAN. A celkové výsledky?

Startovalo cca 360 závodníků a dokončilo 291.

Honza 11:12, v kategorii 29. z 49. Celkově 131.

Vilém  11:17, v kat. 11. z 31. Celkově 139.

Radan  11:19, v kat. 33. z 65. Celkově 140.

Martin 11:26, v kat. 37. z 65. Celkově 154.

Viktor 11:32, v kat. 36. z 49. Celkově 163.

Karel 12:58, v kat. 68. z 72. Celkově 256.

 

Výsledky a fotky a fotky.

Tags: , ,

Závody 2015

Israman 2015

by Radan 3. February 2015 21:45

Moře, vítr, poušť …

Na konci léta loňského roku přišel Lumír s nápadem, že bychom mohli zkusit vyrazit v lednu na triatlon do Izraele, na slavného Isramana. Předchozí dva ročníky tam vyhrál Petr Vavroušek, takže je i u nás tento závod docela známý, každoročně se jej účastní řada lidí z ČR. Já jsem si rychle prošel základní informace, prohlédnul několik motivačních videí, zeptal se své drahé polovičky a bylo rozhodnuto, jedu. A rovnou celého ironmana, když už pojedu tak daleko, tak jaképak půlky. Vedle Lumíra a mne se nechal zlákat ještě Karel, který pro jistotu zvolil jen poloviční vzdálenost. Zaplatili jsme startovné, koupili letenky, zajistili ubytování … Později mi pak začaly docházet další útržky informací o tomto závodě – převýšení na kole přes 3000 metrů, cyklistika v poušti se silným větrem, hned po plavání výjezd 800 výškových metrů na 15 km, po kole prvních 10 km seběh o 600 výškových metrů a pak 30 km ve vedru kolem moře, poznámky Petra Vabrouška, že je to nejtěžší ironman, který kdy absolvoval – jeho nejlepší čas v Izraeli “jen” něco málo pod 10 hodin (mimochodem traťový rekord) … Začalo mi svítat, že jsem se možná unáhlil. No nic naplat, začal jsem pořádně trénovat, tentokrát žádná podzimní pauza, najel jsem tvrdě na trénink už koncem září a forma šla postupně nahoru, trenažer tentokrát neležel celou zimu ve skříni, ale našel si své místo v obyváku před televizí a byl stále v permanenci.

Koncem ledna nadešel čas, vydali jsme se na blízký východ. Cestování do Izraele má svá specifika, důkladná prověrka čeká každého už před odletem na letišti, takže můj nádherně sbalený kufr s kolem byl na letišti dvakrát přebalen, věci vyházeny a bezpečnostní kontrolou naházeny zpět, takže mi pak zbylo jen doufat, že vše dorazí. Trochu naději mi dodal šéf letecké společnosti EL AL v ČR, který si vzal můj kufr osobně na starosti a říkal, že už jednou ztratili oštěpy Báře Špotákové tak nedopustí, aby se nějakým dalším sportovcům stalo něco podobného. No aspoň že tak. Nicméně další pohovory s Izraelskou security službou stály za to – kam, jedete, co tam budete dělat, důkaz o přihlášce, důkaz o zaplacaném startovném, ukázání výpisu z účtů, firmeních i soukromých mailů – všeho všudy kontrola na 1,5 hodiny. Ale nakonec mi vítězoslavně řekli, že teda můžu letět. Ani by mě nenapadlo, že bych nemohl Veselý obličej

Izrael je jinak krásná země, když už jste tam, lidé jsou velmi přátelští, žádná asijská nebo arabská divočina, všichni Vám rádi pomohou. Před závodem samotným jsme si projeli na kole úvodní část trati (to krásné stoupání), já jsem poprvé plaval v moři kraulem a v neoprenu – musím říct, je to úžasný pocit, voda hodně nadnáší, Rudé moře je navíc průzračné a je rájem potápěčů, tak stále pod sebou vidíte pestrobarevné rybičky hemžící se kolem korálových útesů, ani se Vám nechce zvedat hlava z vody.

Na den D byla příznivá předpověď  počasí, dole moře mělo býtt je okolo 22 stupňů, v horách okolo 10 stupňů, jasné počasí. Na startu dlouhého závodů bylo 166 závodníků, startovali jsme v 6:30 ráno. Plavaly se dva okruhy, v podstatě 900 m k bójce a zpět. Za námi pak po nějaké době startovali půlkaři a pak štafety půlkařů. Já jsem se ve druhém kole bohužel připletl do startu právě půlkařských štafet, takže jsem si startovní kopance užil dvakrát během jednoho závodu. Při plavání jsem měl nějaké orientační problémy, kdy jsem se hloupě držel jednoho plavce, který plaval špatným směrem, takže jsem se párkrát vracel a nakonec naplaval 4200 metrů, místo 3800m. Celkem za 1:21, takže na tu vzdálenost můj zatím nejlepší čas. Lumír plaval za 1:00, Karel na polovičce za 40 minut.

DSC_0052

Kolo se jelo jako dva okruhy na silnici číslo 12, která vede z městečka Eilat, kde se závod koná, do pouštních hor. Jednoduše jedete 50 km po jedné cestě, s krásným a kvalitním povrchem, stále nahoru a dolů, pouštní krajinou, kde není vůbec nic. Jedete, během 50 km potkáte jen dvě vojenské hlídkové stanoviště, plot oddělující Izrael od Egypta a to je všechno. Žádný dům, žádný strom, trávu, potok, nic. No a po 45 km se otočíte a jedete stejnou cestou zpátky. Asi to může působit depresivně, ale mi se tato krajina pro svou exotiku ohromně líbila a úplně mi učarovala. A ještě vítr. Ten byl všudypřítomný, ze všech stran a hodně silný. V prvním okruhu jsme jeli společně s půlkaři a štafeťáky, takže bylo stále s kým jet a koho předjíždět. Rozhodčí byli slušně řečeno benevolentní, takže i když hákování bylo zakázáno, tak často jezdily celé balíky pospolu, ale popravdě řečeno na těch kopcích to zas takový význam nemělo.

Road2

Já jsem se chtěl hlavně na kole pošetřit a moc nezničit před během, takže jsem jel všechny kopce na lehké převody a i tak jsem stále předjížděl spousty lidí (půlkařů a štafeťáků bylo cca 1400 závodníků). Do 100 km jsem se cítil dobře, pak po otočce do druhého okruhu na mě přišla nějaké krize, ale naštěstí od 120 km to přešlo a zase jsem se rozjel. Ve druhém okruhu přichystali pořadatelé pro závodníky na dlouhé trati lahůdku v podobě otočky, která byla o 7 km dále, než v okruhu prvním. To jsme sice všichni věděli, na tuto otočku se přijíždělo z mírného kopce moc příjemně a to nevěstilo ni dobrého. Hned za otočkou, tedy cca 135 km následoval náraz do zdi a cesta těchto 7 km do mírného kopce a v obrovském protivětru, byl jsem rád, že to šlapu alespoň 18 km/h a tak to šlo celých 7 km, než se cesta a vítr trochu otočily. Pak už následovaly jen známé dlouhé stoupání a klesání až na běžecké depo, které bylo ve výšce cca 700 metrů nad mořem. Cyklistika celkem za 7:50, průměrná rychlost 23 km/h, Lumír za 7:10, průměr 25,4 km/h. Karel na polovičce cca 4:10.

Road1

Běhu jsem se z počátku obával, hlavně úvodu, který začíná seběhem z horního depa o 700 metrů dolů k moři, to na 10 km. Ale překvapivě se mi podařilo na kole pošetřit nohy, takže seběh byl úplně bez problémů a v pohodovém tempu okolo 5 min / km jsem se dostal k moři, kde se dálo pokračovalo třemi okruhy, kde vždy 5 km vedlo po cyklostezce na okraji města, tady cesta vždy rychle ubíhala a druhá polovina okruhu vedla přímořskou promenádou plnou hotelů, obchůdků, restauraci a samozřejmé lidí a fanoušků, kteří všichni podporovali a fandili ve skvělé atmosféře. Nicméně proplétání se uličkami města mi připadalo nekonečné a kilometry na této půlce se ukrajovaly vždy nějak obtížněji. Na běhu jsme se potkali několikrát s Lumírem, který v posledním kole už toho měl plné zuby, já jsem se překvapivě cítil pořád dobře, žádné křeče, uvolněný běh, občasné zastávky na občerstvovačkách. V Izraeli se v zimě stmívá podobně jako u nás, někdy okolo páté hodiny takže bylo jasné, že kdo nedá celý závod okolo 11 hodin, dobíhá za tmy. To na druhou stranu není až tak špatné, protože se vyhnete odpolednímu přímořskému vedru. Já jsem na běhu hned od počátku věděl, že dnes je to dobré, že dnes to dotáhnu až do konce. Ve finále se mi v posledním okruhu podařilo ještě zrychlit a předběhnout asi 10 závodníků, nakonec jsem v euforii protnul cílovou bránu v celkovém čase 13:36, maraton za  4:10. Naprostá euforie, druhý dokončený IM !!! Mým cílem bylo hlavně dokončit a že se mi to povedlo pod 14 hodin, tak to mám obrovskou radost. Celkově jsem dokončil na 69. místě ze 166, Lumír v elitní třicítce na 23.  místě za 12:15, Karel na polovičce v pěkném čase něco přes 7 hodin.

Running

Takže úspěšná mise po všech stránkách, další den už jen válení na pláži, opalování a spřádání plánů na příští rok. Všichni jsme se shodli, že by to stálo za to i příští rok .. Přidá se někdo ?

תמונה 5376854286401536

 

Výsledky tady...

Tags:

Závody 2015

CELTMAN! Extreme Scottish Triathlon 2013

by Lumír 4. November 2014 09:25

Extrémní triatlon ve Skotsku.

Koncem roku 2011 jsem na internetu objevil web závodu kterým mě ihned zaujal, navíc v lokalitě kam bych se rád podíval – Celtman ve Skotsku. Účast jsem v nejbližších letech neplánoval, ale nějak se to stalo a na podzim 2012 jsem se přihlásil do loterie o slot a čekal jak to dopadne. Začátkem prosince dorazil email, že jsem byl vybrán a můžu se zúčastnit.

logo_celtmanCeltman je trošku jiný závod než bežné triatlony. Délky tratí jsou 3,8km plavání, 202km na kole a 42,2km běh. Dle délky jednotlivých tratí se to podobá dlouhému triatlonu (ironman), ale:

  • start je v 5:00.
  • plave se v moři, kde se neřeší teplota vody – neopren je povinný a doporučuje se použití neoprenové čepice a ponožek.
  • kolo je nepatrně delší, kopcovité a obvykle ve velmi silném větru.
  • závěrečný maraton je rozdělen do dvou částí, první je společná pro všechny a běží se v příjemném prostředí skotské přírody. Druhá část běhu je pak rozdělena dle času v depu T2A, kdo stihne limit běží náročnější trasu přes vrcholy, zbytek pak pokračuje spodní trasou.
  • závodník musí mít podpůrný tým, na trati kola není žádná občerstvovačka.
  • ve druhé půlce běhu musí mít závodník povinně doprovod.

Vzhledem k tomu, že se závod koná až v červenci, tak jsem mu přes zimu přestal věnovat pozornost a trénoval jako obvykle. Někdy v březnu jsem náhodou narazil na video z loňského 1. ročníku a s hrůzou zjistil, že se plavalo ve vodě s teplotou 12°C! Konečně mi došlo, proč je doporučená ta neoprenová čepice a ponožky – které jsem tím pádem ihned objednal. Sice jsem si vůbec nedokázal přestavit jak to v takové kose uplavu, ale cesta zpět už nebyla a tak jsem se začal otužovat. Nebylo to vůbec lehké, ale časem jsem si otužování dokonce oblíbil.

Dalším krokem bylo zajištění podpůrného týmu. Parťák na běh byl jasný – Honza Hrabec, jen co jsem se ho zeptal tak ihned souhlasil. Nakonec se z něho stal i podpůrný tým a staral se o mě v průběhu celého závodního dne. Pak už zbývalo jen naplánovat trasu, ubytování a vyrazit.

Závod má centrum závodu ve vesničce Torridon na severu Skotska, který leží něco přes 2600km od Havířova. Na cestu jsme vyrazili autem, komplet celá rodina včetně Honzy, v úterý večer 4 dny před závodem. Cesta probíhala bez problémů, jen s menší komplikací na britsko-francouzské hranici, kde nám celník sdělil že Kubík má propadlý pas. Hodinu nás nechali čekat a pak nám řekli, že teda udělají výjimku a do Británie nás pustí. Uf, všem se ulevilo a pak jsme už bez problému dorazili do místa závodu.

edinburg2013

Před odjezdem jsme si ještě s Honzou obarvili vlasy na zrzavo, a cestou koupili kilty. To aby si nás tam dobře zapamatovali Veselý obličej. Už při registraci jsme byli středem pozornosti a všichni se ptali odkud jsme a podobně. V průběhu závodu pak bylo všem jasné který závodník patří k Honzovi a obráceně.

 

torridon2013

Celtman je jiný i v tom, že není jedno centrální místo závodu/depo, ale je to rozloženo různě na trati. Navíc o úklid “depa” po závodníkovi se musí postarat jeho podpůrný tým a vše si sebou odvézt. Občerstvení není také zajištěno, takže co si závodník neveze sebou, mu musí zajistit “supporťák”. Tudíž je potřeba na tento závod mít k dispozici auto a doprovázet závodníka v průběhu celé cyklistiky. Další specialita severního Skotska je v tuto roční dobu extrémně dlouhý den, má sice také 24hodin jako u nás, ale světlo je už cca od 4 hodin ráno a smráká se až po půlnoci. Pro našince to pak znamená, že přece podle světla musí být maximálně 21hod, ale ona už je klidně půlnoc!

V sobotu 6.7. 2013 ráno zvoní budík ve 2 ráno a já jsem totálně nevyspalý a bez chuti do závodu. Nakonec se nějak proberu a konečně mi začíná docházet, že už to přišlo. Do Shieldaigu, kde je první depo a cíl plavání, dorážíme kolem 3 ráno, za totální tmy a v pěkné zimě. S Honzou se domlouváme strategii občerstvování na kole a co má vše nachystat na kolo a pak na běh. Mezitím začíná svítat a já se oblékám do neoprenu. Je to poprvé co se do neoprenu těším, je stále pěkná zima a v neoprenu se aspoň trošku zahřeji. Blíží se 4. hodina kdy odjíždějí autobusy, které nás přepraví na místo startu plavání. Tam můžou pouze závodníci, protože cesta, která tam vede je hodně úzká a při větším počtu aut by se to tam totálně ucpalo. Takže sebou beru jen to v čem plavu (neoprenová čepice, 2 plavecké čepice a neoprenové ponožky) a něco malého k jídlu. V autobuse jsem se dal do řeči s místním závodníkem a říkám mu že mám obavy z teploty vody. Na rozpravě před závodem totiž raději zamlčeli teplotu vody, ale z neoficiálních zdrojů uniklo že se pohybuje kolem 10°C. On na to že se nemám čeho bát, že je to v pohodě a prý mohlo být i hůře – no potěš! Teplota ale dnes není jediná chuťovka co nám přichystalo počasí. Fouká neskutečný vítr a na moři jsou pěkné vlny.

plavabi_celtman_2013

Dnes kašlu na rozplavání a do vody jdu až když nás ženou na start. Startuje se totiž asi 100m od břehu z vody. No musím říct, že to bylo hodně drsné se vůbec ponořit a nechat napustit vodu do neoprenu. Přesně v 5:00 je odstartováno a začíná pro mě zatím nejtěžší část triatlonu co jsem zažil. V tak ledové vodě se nedá ani říct, že jsem se po nějaké době dostal do tempa a trošku se zahřál, ale pocitově jsem to tak cítil. Navigace ve vodě byla hodně ulehčena tím, že jsme plavali tam na ten ostrov a za nim doprava a tam už uvidíte v dálce vesnici a to je cíl Veselý obličej. Plavání bylo díky vlnám a teplotě opravdu hodně náročné, v druhé polovině trati jsem pomalu přestával cítil prsty na rukou a obličej jsem měl promrzlý jak v zimě. Konečně jsem se přiblížil na dohled cílové vesnici, ale o to to bylo psychicky náročnější, protože už šel vidět konec ale strašně pomalu se přibližoval. Konečně se začínám blížit ke břehu a těším se až vylezu z té ledovky.

Do prvního depa dobíhám celkem vpředu (kolem 15. místa) a promrzlý tak, že nemůžu pořádně artikulovat, jak mám ztuhlý obličej. V depu není kam spěchat, s Honzovou pomocí se převleču do suchého a teplého oblečení – dlouhé elasťáky, zimní dres, čepka, rukavice a návleky na tretry – na červenec typické cyklo oblečení Veselý obličej. Něco sním a vyrážím vstříc 202km, s pocitem, že nejhorší část dne už mám za sebou a teď už to bude pohoda.

Cyklistika začíná příjemným mírným stoupáním od moře, kdy nám lehce fouká do zad. Jede se fakt dobře a jen mě to utvrzuje v tom, že to bude pohoda. Na 60. km máme s Honzou 1. občerstvovačku, jen doplním vodu, vyhodím odpadky a pokračuji dále. Další sraz máme kolem 100. kilometru.

kolo_celtman_2013

No není to pohodička?

Pomalu se blížím k 90. kilometru a začínám cítit ten mírný větřík co mi foukal do zad. Je to pěkný vichr a v jedné zatáčce mě málem shodil z kola. Jezdí se totiž na levé straně cesty a když fouklo zprava, tak jsem to trošku nečekal a málem mě to vyhodilo mimo silnici. Tady začíná pravé peklo, trasa se pomaličku otáčí proti větru a konečně si užívám pravého skotského větru. Zhruba 100km které mě čekaly do druhého depa, byly zatím to nejhorší co jsem na kole zažil. Z kopce, kde to má jet bez práce 50 km/h, musím šlapat a jsem rád když jedu 20 km/h. Takový vítr jsem zažil jen na hřebenech hor, ale ne na kole. Čím více se blížím druhému depu, tím je vítr silnější a silnější. Teď už je to cestou z kopce tak, že když přestanu na chvíli šlapat a chci se v klidu napít nebo najíst, tak mě to úplně zastaví a musím začít šlapat abych nespadl. O cestě do kopce ani nemluvím, chvílemi si připadám že stojím na místě – je to totální očistec!

image

image

Do druhého depa se dostávám psychicky na dně po 8 hodinách strávených v sedle. Honza od někoho vyžebral židli, tak si můžu v pohodě sednout a zanadávat si na počasí. Zase klasika není kam spěchat, převlíkám se do běžeckého, beru batoh s vodou, jídlem a povinnou výbavou a pomalu vybíhám na závěrečný maraton s pocitem, že to nejhorší už jsem si dneska vybral a teď už to bude jen pohoda.

Trasa běhu začíná 5km stoupáním, běží se mi příjemně a v pohodě si užívám okolní krajinu. Předbíhám i docela dost závodníku, kteří neběží ale jdou. Teplota je tak akorát, pod mrakem a vítr v této části hor ani nejde cítit. Čeká mě cca 20km do T2A, jak říkají kontrolní stanici před horami. Zde je časový limit, kdy se rozhoduje zda mě pustí přes hory horní nebo dolní trasou. Nevím proč, ale nějak jsem si zafixoval jedno číslo, které určovalo limit v T2A a pořád si říkal, že jsem v pohodě a časový limit na horní cestu stihnu. Trošku mě znejistěl Honza ve druhém depu, když se mě zeptal jestli to zvládnu v limitu do T2A, tak jsme se dohodli, že se tam zeptá na limit a poběží mi v protisměru naproti. Potkali jsme se zhruba 4km pod horami s tím, že je to na hraně a spíš to vypadá že limit nestihnu. Taky že jo, dorazil jsem tam 3 minuty po limitu Smutný obličej - příště si musím limity lépe nastudovat! Rozhodčí mi ale řekli, že nemám proč smutnit, protože horní cestu už zavřeli před 2 hodinami kvůli špatnému počasí. Trošku mě to rozladilo, ale co se dá dělat. Závod ještě nekončí a je třeba pokračovat. S Honzou jsme se domluvili, že odveze auto do cíle a poběží mi v proti směru naproti spodní trasou. Špatné počasí znamenalo, že k silnému větru se přidal navíc déšť. V poklidu dobíhám ke kontrole před spodní cestou přes hory. Tam mě rozhodčí zastavují a ptají se kde mám parťáka? No musel jsem je trošku ukecat ať mě pustí dál, že se přidám k nějaké dvojici a poběžím s nimi. Smilovali se a já můžu pokračovat. Z počátku trasa stoupá stále nahoru, po horší a horší cestě. Stále prší a všude kolem se valí plno vody a je obtížné vůbec najít co je cesta a co je potok. Občas zapadnu do vody, občas nevím kam dále, ale pořád postupuji dále. Čím jsem dále v horách tím více vyhlížím Honzu, je to fakt boj a jsem opět psychicky hodně dole. Naštěstí se s Honzou konečně setkáváme a dostávám se z nejhoršího. Bolí mě šíleně kolena, jsem promočený až na kost, ale ve dvou to jde lépe. Honza si cestou taky užil svoje, ale cestu do cíle už zná tak se nám jde lépe. Po x hodinách jsme konečně pryč z hor na asfaltu – ona údajně lehčí trasa je ve skutečnosti hodně těžká a na jiných závodech by byla brána jako plnocenná trať pro všechny závodníky. Na asfaltu se zase rozbíhám a přestávají mě bolet kolena a začíná mi být i teplo. Dokonce přestalo pršet a vylezlo i trošku sluníčko. Co více si přát v cíli Veselý obličej.

image

Do cíle jsem dorazil po 14 hodinách a 48 minutách. Jsem rád, že tam jsem a ani mi nevadí že jsem nestihl limit pro horní trasu přes hory – to znamená bílé finišerské triko. V autě se převlečeme do suchého a jdeme se najíst do místní community hall, kde je cetrum závodu. Dnes to byl opravdu dlouhý a těžký den.

Musím říct, že ve Skotsku se mi hodně líbilo a přispěl k tomu i Celtman triatlon. Určitě přijedu znova, protože horní trasa běhu na mě stále čeká a s ní modré finišerské tričko. Závod díky počasí ukázal proč má v názvu extreme – po každé disciplíně jsem si myslel, že to už horší nemůže být, ale ono bylo! Nic těžšího fyzicky a hlavně psychicky jsem zatím neabsolvoval. Po čase, ale nepříjemné zážitky už nejsou tak hrozné a ty příjemné jsou příjemnější. Takže závod všem doporučuji, stoji to za to.

celtman2013

Propašoval jsem tam i Péťu Veselý obličej

Jinak v neděli, kdy probíhalo vyhlašování výsledků, předávání finišerských tričet a společné focení, je počasí jako z katalogu – bezvětří, nebe bez mráčku a teplo…

Výsledky.

Tags: ,

Triatlon | Závody 2013

Elbaman 2014

by HonzaM 13. October 2014 21:44

Romantika na Elbě.

Myšlenka zúčastnit se mistrovství Itálie v dlouhém triatlonu se zrodila již loni na podzim během běžeckého soustředění v Tatrách. Mělo jít o závod v pěkném prostředí ostrova Elba, co již mohu plně potvrdit.

Odjezd jsme s Lumírem naplánovali o týden dříve, s tím že cestou se stavíme vyjet si tréninkově Monte Zoncolan a aklimatizujeme se na ostrově.

Od příjezdu na ostrov bylo pěkné počasí, které se stupňovalo den co den a slibovalo na závod slunečné počasí a dvacet čtyři stupňů.

Před závodem mě trápily dvě věci. Nachlazení, které jsem si přivezl z Čech a případné velké vlny, které hrozily během plavecké části.

00001

V pátek jsme se odprezentovali a šli na pasta party do jedné z vybraných místních restaurací, kde bylo na výběr ze tří jídel. V sobotu ráno byla rozprava a odpoledne jsme uložili kola do dep. Večer se mi dost zhoršilo nachlazení a bylo mi zle. Nezbylo mi nic jiného, než si dát paralen, jít spát a doufat, že se ráno vzbudím a bude mi fajn.

V neděli ráno se zázrak bohužel nekonal, nedalo se nic dělat, musel jsem na start.

Kolem šesté jsme dorazili do depa, dofoukali si kola, nechali jsme pytle s oblečením a mohli vyrazit na pláž, která byla vzdálená asi 400 metrů.

V sedm hodin zazněl výstřel a společně s asi 250 dalšími závodníky vbíhám do, pro mě naštěstí, úplně klidného moře. Plave se na dva okruhy. První k mé radosti plavu za 32 minut. Po druhém vybíhám v čase 1:11 na zhruba 90 místě a jen asi 3 minuty za Lumírem, což mě nabudí na stíhací jízdu na kole.

Cyklistická část je rozdělena do třech stejných okruhů se dvěma stoupáními. Po asi 20 km, dojíždím v kopci Lumíra, který nevypadá moc dobře po středečním pádu na kole. Povzbuzuje mě a tak pokračuji dál a dojíždím jednoho cyklistu za druhým. Nakonec se posouvám někde k třicátému místu a jsem v depu za 6 hodin a 34minut.

Abych si splnil přání být v cíli pod 12 hodin zbývají mi na maraton čtyři hodiny.

Běžecká část je rozdělena do pěti okruhů. První okruh se mi běží skoro samo a na obrátce vidím Lumíra se ztrátou půl hodiny. Chvíli mám pocit, že by mi náskok z kola mohl stačit. Ve třetím kole na mě dochází krize a vím že pod 12 hodin to dneska určitě nebude. Ve čtvrtém kole mě dobíhá Lumír a vypadá to, že to vyjde alespoň jemu. Nakonec i on přesahuje o 5 minut. Já dobíhám v čase 12:20 a mám toho plné kecky. A Hanka? Řekla ANO,… vice na videu níže

image

Výsledky a fotky.

Tags:

Triatlon | Závody 2014

Täispikk triatlon 2014

by Lumír 23. August 2014 21:21

Osobák na dlouhém triatlonu.

Když jsem loni na podzim dostal od pořadatelů email s pozvánkou na dlouhý triatlon v Estonsku (3,8-180-42,2), tak jsem ani moc neváhal a hned jsem začal plánovat jak tam pojedeme.

Necelý rok utekl jako voda a v neděli 17.8.2014 stojím na startu dalšího železňáka. Závod se koná v okolí města Keila na severu Estonska. Plave se v jezeře Tammemäe, vzdáleném asi 20km východně od Keily, kde je centrum závodu. To znamená, že jsou 2 depa a s tím spojená náročnější logistika. Cyklistika se jede na absolutní rovině v 8 okruzích. Závěrečný běh se odehrává v parku v Keile v 10 okruzích. Cíl na tento závod byl zkusit udělat čas pod 10 hodin, ale vzhledem k mé přípravě v posledních dvou měsících jsem tomu moc velké šance nedával.

Start závodu je netradičně v 8:00. Plavou se dva okruhy a mě připadají nekonečné. Hlavně ve druhém okruhu jsem se dost vytrápil a byl jsem rád, že mám plavání za sebou. Čas jsem měl doslova tragický 1:08, k tomu není co více dodat.

Z cyklistiky jsem měl asi největší obavy. Při představě absolutní roviny, proložené jen nadjezdy na obrátkách, a 8 okruhů, se mi dělalo špatně. Navíc jsem jel poprvé takovou vzdálenost na “koze” (časovkářský speciál) a vůbec si nedokázal představit, že to celé usedím. Trvalo mi asi 30km než jsem si našel ideální posed a pak už to jelo samo. Takže jsem si řekl, že se do toho zkusím pořádně opřít a uvidím jak to dopadne. Nastavil jsem si cíl, udržet co nejdéle průměr 35 km/h. Sám sebe jsem překvapil a každou hodinu ujel vždy něco málo přes 35km, pocitově to ale bylo balancování za hranou propasti a co chvíli jsem čekal kdy do ní spadnu. Naštěstí se dostavila jen menší krize v 6. okruhu. Což se nakonec ukázalo jako výhoda, protože mě na obrátce dojel soupeř zezadu a jel tempo které jsem potřeboval. Takže jsem se za něj v 10m vzdálenosti pověsil a odjel s ním poslední dva okruhy. Hodně mi to pomohlo psychicky, protože těch 8 okruhů je fakt na hlavu. Do druhého depa jsem dorazil za neskutečných 5:11 a plný obav jak mi to poběží.

Běh v deseti okruzích to bylo ještě větší psycho než kolo. Navíc po tak zajetém kole, jsem vůbec netušil co to se mnou udělá. Dal jsem si jednoduchý cíl běžet co nejdéle pod 5 minut na km, ať mám pak v závěru rezervu kam zpomalovat. Půlmaraton mi utekl jako voda a bez větších problémů jsem tempo držel. Druhá polovina už taková sranda nebyla a pořádně bolela. Nakonec jsem maraton zvládl za průměrných 3:35.

10502256_10152204796586433_4385459335193979459_n

Bohužel to celkově na čas pod deset hodin nestačilo, ale i tak z toho byl osobák za 10:00:18.

Organizace závodu byla na vysoké úrovni a nikde jsem neměl pocit že by něco drhlo. Náročnost závodu může hodně ovlivnit počasí, které je hodně nevyzpytatelné. Za celý náš pobyt se počasí měnilo každý den a i v průběhu dne to bylo od jednoho extrému ke druhému. Kdy sluníčko a bezvětří s teplotou kolem 20°C vystřídal šílený slejvák s větrem a teplotou 14°C. Návštěvu Estonska zpestřenou dlouhým triatlonem určitě všem doporučuji, pokud si netroufáte na dlouhý tak se ve stejný den koná i půlka na tratích 1,8-90-21,1km.

Ještě musím zmínit ubytovaní kde jsem bydleli před a po závodě. Bydleli jsme tady: http://koogitalu.weebly.com/. Ubytování bylo na jedničku a nemůžu jinak než doporučit, měli jsme dokonce vlastní saunu a ta se po závodě fakt hodila.

Výsledky.

Tags:

Závody 2014

Slovakman 2014

by HonzaM 12. August 2014 20:40

…aneb jak se za 11 hodin krásně opálit.

První víkend v srpnu se již tradičně koná Slovakman na dlouhé distanci. Letos jsme se ho účastnili v komornějším složení. Ve štafetě byli přihlášeni Benny s Lumírem a v jednotlivcích nakonec jen Radan, Viktor a Já.

Vstával jsem již tradičně ve 4 hodiny. Nějak podezřele rychle jsem se nachytal a lehce po páté už jsem jako jeden z mála byl v okolí startu. Po obejití okolí jsem si v šest začal chystat kolo. Stalo se nejhorší a zadní kolo i přes veškerou snahu nešlo díky tmelu, který zalepil ventilek nafouknout. Začalo shánění všeho možného k odstranění závady, nic nepomohlo, ale nakonec mi naštěstí Lumír zapůjčil zadní kolo.

Ve tři čtvrtě na sedm jsem snad jako poslední ukládal kolo do depa a na poslední chvíli lezl do neoprénu. Vše se podařilo a tak jsem bez rozplavání v sedm s výstřelem z děla jsem spolu s dalšími asi 170 lidmi mohl vtrhnout do vod Váhu.

0001

Plavalo se na tři okruhy. První dva se podařilo plavat za 22-23 minut. Poslední kolo jsem měl pocit, že plavu pořád proti proudu a tak jsem z vody vybíhat opět v zadu startovního pole v čase 1:14. V depu se ukázalo, že mám na levé noze z plavání naražený ukazovák a na pravé noze řeznou ránu. Nastaly obavy z možného nedokončení závodu.

Po převlečení probíhám depem, kde beru kolo a můžu vyrazit na cyklistickou část. Jelo se na 6 okruhů. První okruh to jelo skoro samo a měl jsem pocit, že cyklistika bude hračka. V dalším se otočil vítr a začalo pro mne utrpení. Ve třetím kole jsem myslel, že vzdám.Nejsem ale „vzdávací typ“ a tak jsem se vzpamatoval a dojel do depa za 5:37 v celkem dobré náladě celkově asi minutu pod sedm hodin.

Abych si splnil svoje přání dokončit pod dvanáct hodin, stačilo mi zaběhnout maraton pod pět hodin. Běželo se na šest okruhů. Bylo slunečno, asi 31 stupňů a i přes malou krizi na 30. kilometru se dařilo držet čas na okruh kolem 42-45 minut. Maraton jsem dokončil za 4:24 a konečná časomíra ukázala 11:25:23, tudiž maximální spokojenost.

Asi za 40 minut po mě dobíhá Viktor s úsměvem na tváři. Velké zlepšení oproti loňsku.

Radan bohužel vzdal po prvním běžeckém okruhu, kvůli naražené noze při výběhu z vody v plavání. Piešťany jsou pro něj asi začarované a tak se mu snad podaří dokončit příští rok.

002

Lumír s Bennym dokončují štafetu za 10:49 a tak je jasné, že Benny může příští rok absolvovat celého Slovakmana v klidu sám.

Výsledky.

Tags:

Závody 2014

Moraviaman 2014

by Radan 23. June 2014 18:47

100% skóre na dlouhém triatlonu

Moraviamana jsme se letos vydali dobývat v silné sestavě – ostřílený matador Vilém, nováčci na dlouhém triatlonu Honza Hrabec a Honza Malošík, další nováček Karel a já, který jsem sice na železňáku už byl, ale z různých důvodů nedokončil. Všichni jsme byli dokonale motivovaní, Vilém po výbuchu na Czechmanovi byl už před startem jak časovaná bomba, rivalové Honza a Honza, opět podpořeni vzájemnou sázkou, spřádali plány jeden na druhého, Karel snad jako jediný mi připadal úplně v klidu, naopak já jsem tento závod bral jako letošní první a možná největší vrchol triatlonové sezóny a tak jsem měl nervózu už dva týdny předem. Co to všechno obnáší, asi nemusím popisovat, doma si se mnou užili.

V Otrokovicích jsme měli parádní kotel fanoušků našich modrých barev, naše lásky Hanka, Jana, Lenka, později přijeli podpořit i Lumír s Kamčou, Hrabcovi a Vikouš, který si to tréninkově zajel na kole z Brna. Musím říct, že z malého triatlonového klubu z konce světa se stáváme klubem, který je na závodech pořádně vidět, a to jak výsledky, tak lidmi, dresy, no prostě profi stáj.

Počasí bylo na dlouhý závod luxusní, většinou oblačno, okolo 18 stupňů, sice trochu foukalo, ale žádný déšť, voda v místní štěrkovně cca 22 stupňů, takže “pohodové” plavání v neoprenu.

Ráno jsme vstávali jako správní adepti na iron mana ve 4 hodiny ráno, provedli nezbytné přípravy a před 7 hodinou jsme postávali v “gumě” připraveni jít na dlouhou šichtu. Plavání jako obvykle 3 okruhy kolem štěrkovny s výběhem z vody. Vilém a Honzové chtěli plavat tak něco k 1:10 – 1:15, já se svým plaváním jsem chtěl pokořit alespoň 1:30. V plavání se mi podařilo chytnout skupinky, která mi svým tempem vyhovovala a v podstatě společně jsme obkroužili všechny tři okruhy. Z našich šel nejprve z vody Honza Hrabec za 1:13, o minutu následován Vilémem (proti Czechmanovi parádní výkon), za další minutu vyplaval Honza Malošík, pak Karel za 1:19 a nakonec já, k mému velkému a překvapení za 1:22, o 20 minut lépe, než před rokem.

Kolo je v Otrokovicích zajímavé jak mírně zvlněnou tratí, tak otočkami, takže si můžeme kontrolovat vzdálenost na soupeře, ale také umístěním občerstvovačky, která je v polovině okruhu v obou směrech. Co jsem stačil sledovat, tak první dlouhou dobu jezdil Vilém, který nasadil brutální tempo, v závěsu několika stovek metrů se pak drželi oba Honzové, já jsem jel chvíli za Karlem, pak ale Karel trochu zpomalil, asi tedy více, než já, tak jsem se pak dostal před něj. Honza Malošík stáhl Viléma, ale zbrzdil ho defekt a následná výměna galusky (mimochodem před startem nás ujišťoval, že pravděpodobnost defektu galusky konverguje k nule ..), takže se jeho náskok zmenšil a nakonec dojeli do depa tuším společně s Vilémem, pak dorazil s menší ztrátou Honza Hrabec a za hooooodně dlouho já a Karel. Mě to na kole nešlo vůbec, už od začátku mě bolela záda a nevěděl jsem, jak si na to sednout nebo lehnout, takže celé kolo bylo pro mne jen velké trápení.

Teď už “jenom” maraton. Během prvního kola se seběhli oba Honzové a téměř ruku v ruce běželi první dvě kola, odhadem tak 5:15 – 5:30 na kilometr, Vilém zvolil decentnější tempo. Já jsem nastoupil do běhu až v okamžiku, kdy kluci měli první 10,5 km okruh za sebou a byli cca ve čtvrtině druhého kola. I když mám běh nejraději, tak po zkušenostech z Czechmana, kdy jsem běh protrpěl v křečích, jsem začal velmi mírným tempem okolo 5:30 min na kilometr a po rozběhnutí ztuhlých nohou z kola se mi po pár kilometrech běželo úplně skvěle a hned v prvním kole jsem věděl, že tentokrát toho železňáka pokořím. Postupně se mi podařilo předběhnout ještě několik soupeřů. Viléma trochu trápily křeče, Honza Hrabec bojoval s bolavou nohou. No a Honza Malošík, kapitola sama pro sebe, plný endorfinů z dokonalého výkonu, běžel hlava nehlava vstříc životnímu výsledku – první dlouhý triatlon za 10:41 hod, co k tomu dodat ? Za necelou půl hodinu dobíhá Honza Hrabec a odnáší sí taky skvělý čas a navíc první místo v kategorii do 25 roků. V závěsu je hned Vilém, který si dokonale spravil náladu po Czechmanovi. Já dobíhám v naprosté pohodě za 12:03, no zase ten železňák není tak těžký, když se to podaří. Karel také vytrvale bojoval a dorazil do cíle v čase 13:30 hod.

Shrnuto podtrženo, SK Fuga – 5 závodníků na startu, 5 závodníků v cíli, jedno 1. místo v kategorii, 5 skvělých výkonů, 4 noví iron mani, 1 staronový (sorry Viléme Veselý obličej).

Nyní už není muže v SK Fuga, který by nebyl železným !!!

Výsledky

Tags: ,

Závody 2014

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři