Moraviaman 2017

by Karolína 28. června 2017 08:37

16. ročník, 2 finišeři a 1 bedna

24.6.2017 se v Otrokovicích konal už 16. ročník Moraviamana – dlouhý triatlon, kde se plave 3,8km na kole se jede 180 km a na závěr se běží 42km. Letos byli na startu z našeho týmu 3 účastníci – Kája, Viktor a Vilém.

kaja_medaile

Kája popisuje průběh závodu takto:

Rok se s rokem sešel a já, protože jsem zapomněla, jak to vloni bolelo, jsem se znova přihlásila na ironmana. Otrokovice opět slibovaly teplé a slunečné počasí. Závod měl obnášet klasicky 3 kola ve vodě, 4 kola cyklistiky, ale nově pouze 2 kola běhu s průběhem depem. Celkem stále 226 km.

Ráno, kolem šesté jsme se chystali ke štěrkovišti. Přišli jsme tak, abych měla dost prostoru na to nasoukat se do neoprenu. Pořadatelé nám ale udělali škrt přes rozpočet, prohlásili, že voda má přes 24 °C a neopreny letos povoleny nebudou! To bylo snad poprvé, co je na dlouhém triatlonu zakázali. Ne, že by mi to vysloveně vadilo, přece jen jsem ušetřila 20 minut namáhavé práce při oblíkání a odřený krk z plavání, ale poprvé jsem oblékla nový dres a nebyla jsem si jistá, jestli nebude moc plandavý. Rozplavání naštěstí ukázalo, že se to dá. V euforii jsem se postavila hned za startovní lajnu. Na Moraviamanu bývá plavání umírněnější, nebylo se čeho bát. Tuhle naivnost mi ihned po startu vymlátili z hlavy. Ale jinak se plavalo krásně – čistá voda, východ slunce, přes který nejde nikdy vidět druhá bóje…prostě romantika. Ve druhém kole ale jakoby mi začínala na lýtko sahat křeč, snažila jsem se proto nedělat příliš zbrklé pohyby a během výlezu na břeh to aspoň trochu prošlápnout. V závěsu jsem měla neustále nějakého plavce, který se nejenže za mnou vezl, ale ještě mi pořád sahal na nohy, což, jak každý plavec ví, je nervy drásající zlozvyk. Po posledním kolečku mi Ondra hlásil, že jsem zaplavala za 1:14. To nebylo úplně špatné, ale ta lýtka teda táhla strašně. Ke kolu jsem doklusala spolu se soupeřkou. Mylně jsem se domnívala, že je z mé kategorie. Musela jsem ji utéct. V rychlosti jsem na sebe (jak je mým zvykem) plácla opalovací krém, hrst na každé rameno, s roztíráním jsem se nemazala. Hop na kolo a frčíme.

Měla jsem hlad jako vlk, tak jsem se od začátku cpala, bylo mi trošku trapně, když nikdo jiný zatím nejedl, ale co už. Omrkla jsem svá ramena pokrytá silnou vrstvou bílé hmoty, do které se již po prvních kilometrech lapilo hejno much. Prvních 45 km šlo docela hladce, i ke kapličce jsem vyjela skoro bez námahy. Druhé kolo ale začalo být nějaké ospalé, chtělo to nakopnout. Sáhla jsem do kapsy pro gel. Naštěstí byl fakt tak hnusný, že mě okamžitě vrátil do závodu. Samozřejmě jsem si zbytky gelu pokapala prsty, potažmo představce, řadící páky a řídítka. Slunce pálilo, začínalo to být náročné a blížila se k občerstvovačka. Tam jsem se zlila vodou a jako zázrakem ožila. Do nohou se vrátila energie. Rozbalila jsem to, začala předjíždět jednoho závodníka za druhým, když tu najednou: Pffff…

kaja_moraviaman_2017

Dostat defekt do galusky jsem si vždycky přála, zvláště proto, že se mi to ještě nikdy nestalo a taky proto, že na závodě je pro to nejpříhodnější doba. V kole byla zapíchnutá malinkatá kovová šupinka, mrcha. Vybalila jsem tmel a bombičku a dala jsem se do díla. Teorie byla jasná, odšroubovat střed ventilku, vstříknout 1/3 lahvičky a dofoukat. Jenže… s ventilem jsem se mordovala aspoň 5 minut, tmel od loňska už zčásti zatuhnul, takže jsem z něj musela povytahovat zdrclé snople (rukou, jak jinak, však zfifraná už jsem byla beztak dost), propíchnout násadku (stéblem trávy) a pak si jako zakončení mistrovského díla vyfouknout bombičku mimo galusku. Naštěstí byla na trati spousta závodníků, kteří mi nabízeli pomoc, a jeden z nich mě nakonec skutečně zachránil svou bombičkou. (Děkuju!!!)

Bylo jasné, že už není kam hnát, stres už ze mě opadl a jela jsem si svoje. Cyklistika pěkně utekla (i když za 6,5 hodiny…) a začal morbidní běh. Ze začátku mě provázeli bolesti břicha, tak jsem si párkrát odskočila. Pak se to trochu srovnalo, ale tím, že jsem málo jedla, přišli žaludeční křeče a skoro mrákoty, když jsem ve vedru stoupala do kopců, které nám nová trasa přichystala. Bylo opravdu k padnutí. Ještě více zdrcující byl ale fakt, že jsem nevěděla, kam vlastně běžím a jak to ještě bude daleko. Spravila jsem se až ke konci druhého kola, když jsem do sebe lupla dva kelímky vody a banán. Opět jsem začala závodit. Bohužel to už bylo druhé kolo a bylo jasné, že za chvíli už nastoupí únava, které se po 200 km dá prostě těžko vyhnout. Nohy bolely, lýtka mě táhla tak, že jsem při každém stoupání bolestivě zatínala zuby, klesání zase znamenalo agónii pro stehna…

Bylo to těžké, vedro mě sžíralo, ale cíl se pomaličku blížil. A pak, po 12 a půl hodinách, se opravdu objevil, a bylo to delší, ale hezčí než loni, s úsměvem jsem proběhla branou a dala si vytoužené šampáňo. Nakonec to vyšlo na vícemistryni republiky, takže si nestěžuju. Celkově i v ženách jsem skončila někde uprostřed startovního pole. Na závěr bych chtěla moc poděkovat svému týmu za podporu - jak Fugáčům na trati, tak Ondrovi, mamce, taťkovi a kamarádce Monice, která fandila tak, že sebou vždycky strhla celý dav v přesvědčení, že se blíží vítěz Smile.

Viktorovy postřehy k závodu:

Zde je mých pár postřehů z pátého dlouhého triatlonu, který jsem absolvoval. Všem co netrpí poruchou termoregulace a slepotou, bylo jasné, že Moraviaman  se  dne 24. 6. 2017 odehraje ve znamení vysokých teplot. Zrušeno plávání v neoprenech a spoře oděné děvy v okolí startu to jen potvrzovaly:-) Z Fugy jsme se na kraj štěrkáče postavili tři, já, Kája a skeptický Vilém:-) No ale již k závodu...plavání mi celkem bez neoprenu šlo a zadrženě jsem z vody lezl za 1:15 kousek za Kájou a Vilda si ještě asi užíval koupačku. Bylo jasné, že ve vodě se nic zásadního dít nebude a tak jsem si šetřil síly na dalších 11 hodin na trati. Po klidném depu se šlo na kolo, kde jsem se opět snažil první dva 45 km okruhy držet zpět, protože až se oteplí, tak kromě toho sluníčka začne i foukat a s ubývajícími silami půjde rychlostní průměr dolů, což se potvrdilo a z kola jsem slezl za 5:56. Teď už nás čekal jen ten maratonek na změněné trati, za kterou byli jistě všichni účastníci Vabrouškovi vděčni....běželo to samo "jedna dlouhá rovina a celé ve stínu" :D, nicméně opak je pravdou a kdo nevěří, ať tam běží:-) Běželo se mi celkem dobře a až v posledních kilometrech jsem začal cítit, že bych se raději viděl někde se škopkem v ruce u televize. Běh 4:34 a celkem 11:52. Za mně vzhledem k podmínkám dobrý počin všech Fugovců, kteří se s 226 km dlouhou tratí poprali statečně. Hlavně si ce ním přátelské atmosféry, kdy jsme se potkávali na trati a zejména podpora od Káji uvažovala za jakým rohem mně zmydlit, abych jí nepředběhnul :D (legrace) a já za odměnu Vildu při každém setkání cepoval, že jestli to zapíchne, tak dostane obuškem, ale ten to nezapíchl, takže jsem rád, že si jistě zvedl psychiku a ví, že to v sobě pořád ten kluk ušatý má! Takže gratulace nám všem  a Káji k další bedně....třikrát HURÁA.

Výsledky. Foto.

Tags: ,

Závody 2017

Challenge Roth 2016

by Materazzi 15. srpna 2016 16:58

Vilémův pohled na legendární závod

Poprvé v životě jsem se vydal na zahraniční dlouhý triatlon, a vybral jsem si rovnou jeden z nejznámějších jímž určitě je Challenge Roth. Ubytování jsme řešili stanem v “Camping area”, což byla jen posečená louka s postavenými kadibudkami. Výhoda byla, že jsme byli přímo u startu a u prvního depa, nevýhoda spočívala v nedostupnosti hygienických zařízení, kromě WC budek, které však začaly být v neděli přeplněné s patřičným odérem kolem. Přijeli jsme v pátek, večer jsem se zaregistroval, najedl se na pasta party a v sobotu už putovalo kolo do depa. Překvapila mne důkladná kontrola přileb, což odnesla ta moje, jelikož byla shledána naprasklá a tudíž neschopná závodu. Musel jsem si od Lumíra vypůjčit na závod jeho náhradní. Večer před mým prvním velkým závodem jsem už pak byl opravdu dost nervózní.

IMG_20160717_064606

Ráno pak už na nervozitu nebyl čas. Startovalo se ve vlnách co 5 minut a tak ti nejlepší včetně Lumíra už měli polovinu plavání za sebou, když mne nahnali jako ovci na porážku za plot a pak do vody na startovní vlnu v 7:00. Ve vodě se mi hned zamlžily brýle a já jsem si je ve stresu už nesundal, v naději, že to přejde. Ale nepřešlo, a tak někde kolem první obrátky, kdy jsem viděl tak na pár metrů před sebe a ještě rozmazaně jsem se chvíli zastavil a očistil levou brýli. Potom se mi ji ale nepodařilo ani na několikátý pokus dobře nasadit a tak jsem zbytek plavání měl jedno oko ve vodě zavřené a druhým jsem se snažil alespoň orientačně určovat směr, kam mám plavat. Asi budu muset něco udělat se svým plaveckým stylem, neboť Jana si ze břehu na obrátce myslela, že ji mávám, ale já celou dobu plavání měl jen přibližnou představu kde břeh je, I když byl ode mne jen pár metrů. Držel jsem se jen nejbližších plaveckých čepiček, které jsem jakž takž rozeznal a byl jsem opravdu šťastný, když jsem vylezl z vody. Na tu hrůzu jsem čas 1:16 nakonec bral.

IMG_20160717_074244

Těšil jsem se na cyklistiku, ta totiž poslední roky je mou nejlepší triatlonovou disciplínou. Na kole jsem se ale nějak v Rothu necítil. Pořád jsem byl v nějakém ne moc komfortním módu. Přede mnou bylo spoustu žen z předchozích dvou ryze ženských vln a tak jsem musel zpočátku dost předjíždět. V počtu cyklistů na trati to znamenalo pořád měnit rytmus a rychlost jízdy. Až po nějakých 40 kilometrech po největším stoupání na trati se mi zdálo, že se to uklidnilo. Navíc trať v Rothu byla pro mne zatím nejtěžší, co jsem kdy na IM jel. Pravda jel jsem jen Nitru a Piešťany na Slovakmanu a několik variant trati v Otrokovicích na Moraviamanu, ale podle toho, že se všude píše o tom, jak je Roth rychlý, jsem čekal přeci jen něco příjemnějšího. Pravda nejede se kolem kuželů, ale vynahradí to některá výživná stoupání, především to v Gredingu. Na druhou stranu musím napsat, že startovat ve vlně po ženách má své kouzlo. Mohl jsem se neustále kochat sličnými tvary Helgy, Ingrid, Martiny, Julie, Anny, Heleny, Marie, a dalších žen….. Nejvíc mne ale zaujala Tanja ze Švýcarska a pak Fatima z Portugalska. Jo, jo, dlouhý triatlon dovede být opravdu krásný. Pak si taky vybavuju,, že mne pořád předjížděl nějaký Stephan, navíc pokaždé v jiném dresu, což mne docela znervózňovalo….. clip_image001O průjezdu Hipolsteinem s následným Solarbergem bylo už mnoho napsáno. Je to opravdu impozantní a pěkně jsem si to vychutnal. Tedy v prvním kole. Ve druhém davy už prořídly, jelikož doprovod závodníků se tou dobou již stěhoval do Rothu. To jsem tam pak i rozeznal Janu a křikl na ni, že mi to moc nejede, ať se mnou nepočítá brzo k večeři. Vůbec ve druhém kole jsem chytnul delší krizi v podstatě z Gredingu po vyšplhání kopce až do Hipolsteinu, kde mne lidé zase nebudili k tomu, ať to v tempu dojedu. Nakonec mi průměrka klesla těsné pod 30 km/h, což bylo pro mne těžké zklamání. Zvlášť když bylo ideální cyklistické počasí. Smířil jsem se s tím, že mi jde už jen o to dokončit a s odhodláním užít si maratón jsem vyrazil na běh. Kdo ví, kdy se zase dostanu na nějaký velký závod.

Běh jsem už opravdu nehrotil. Chtěl jsem si ho maximálně užít a hlavně jsem nechtěl ostudně chodit. A tak jsem zvolil pohodové tempo, o kterém jsem byl přesvědčen, že ho zvládnu až do cíle. Zdálo se, že alespoň pod 12 hodin bych se měl dostat. No a na 6 kilometru mne rozesmál transparent „Finishing is your only fucking option“. O tom jsem v Rothu vůbec nepochyboval. Trať kolem řeky na šotolinové cestě mi nevadila. Dokonce jsem se vůbec netěšil na závěrečné cca 4 kilometry, které jsou po asfaltu. Tím, že je trať hodně natažená, tak už těch přihlížejících moc nebylo, ale vše vynahradil úžasný doběh do Rothu a zejména na cílový stadión. Pěkný zážitek. Škoda, že mne hned pakovali pryč do finišerského stanu. Což je druhá stránka takového velkého závodu. Když doběhnu do cíle Slovakmana, tak je cíl jen pro mne. Vlado si se mnou plácne, přivítá mne. V Rothu jsem byl jen jeden z mnoha…. Nakonec to nevyšlo pod 12 hodin. Bylo to jen 12:07. Závěr jsem měl velmi pomalý. Ale co. Čtyři týdny po Moraviamanu jsem dal druhého IM a za 3 týdny mne čekal Slovakman. Třetí dlouhý triatlon během 7 týdnů……

IMG_20160717_162513

Tags: ,

Závody 2016

Challenge Roth 2016

by Lumír 19. července 2016 16:27

Legenda s 30letou historii a 2 úspěšní finišeři.

Challenge Roth je závod (3,8km plavání - 180km kolo - 42,2km běh), který znají snad všichni kdo se točí kolem dlouhého triatlonu. A proto, že je to taková legenda, jsme se rozhodli, že závod musíme vyzkoušet na vlastní kůži. Registrace na takový závod není vůbec jednoduchá a musí se stihnout během několika sekund od spuštění online registrace a to celý rok před závodem. Zaregistrovat se nám podařilo ve 3 – Vilém, Radan a já. Do Rothu jsme, ale dorazili bohužel jen s Vilémem.

Cíl pro závod byl jasný, pokusit se zdolat hranici 10 hodin a tím pádem si zajet i osobák. To se lehce řekne, ale hůře provede, obzvlášť to platí v dlouhém triatlonu. Počasí, organizace závodu a vše potřebné k podání slušného výkonu bylo připraveno, a tak stačilo jen zamakat a půjde to.

roth_1

Startoval jsem ze druhé vlny společně s dalšími 200 borci. Na co jsem nebyl připraven, byl boj ve vodě hned od startu. Schytal jsem dost ran do hlavy a jednu přesně na brýle, mimochodem nos mě bolí ještě teď 2 dny po závodě. Musel jsem vyplavat z balíku a chvíli se z toho vzpamatovávat. Po této nepříjemnosti už plavání proběhlo bez problémů a z vody jsem šel za 1:01.

První depo jsem si před startem párkrát prošel a tak nebyl problém najít tašku na kolo a pak i kolo. Depo to bylo pořádné – na startu bylo přes 3000 závodníků. Na kolo jsem vyrážel celkem v pohodě, plný očekávání jak to půjde a hlavně se těšil na diváky kolem trati.

roth_2

Trať cyklistiky se jede ve dvou okruzích, kdy se v každém okruhu nastoupá cca 700 výškových metrů. Pověstný je kopec Solar Berg, kde je trať lemována stovkami diváků ala Tour de France. Na kole jsem se ze začátku nemohl pořádně dostat do tempa, ale nějak jsem to neřešil, přece jenom 180km je dlouhých není důležité zajet začátek nějak přehnaně rychle. Postupně jsem se rozjížděl, ale optimální to nebylo. Připisuji to málo naježděným km na koze. První okruh za 2:34 nebyl špatný, ale bylo jasné že druhý bude pomalejší. Do druhého depa jsem nakonec dorazil za 5:17. Druhý okruh jsem překvapivě zajel jen o minutku pomaleji než první, musel jsem si odskočit. Což není vůbec špatné. Těch 8 minut co chybí do celkového času se dojíždělo mimo okruh do druhého depa.

Famed Solarberg Hill is a challenge for both the athletes and the media drivers.

Poté co jsem slezl z kola, jsem si nedokázal vůbec představit jak poběžím maraton. Nohy tuhé jak z olova a 42km přede mnou. Čas po kole stále dával naději na osobák a tím pádem na čas pod 10 hodin.

Z depa jsem vyběhl a první co mě napadlo, že není šance běžet nějaké rozumné tempo – pocitově to vůbec neběželo. Proto jsem byl hodně překvapený když mi pípl na hodinkách první km a čas 4:00. Takové tempo by bylo sice pěkné běžet celý maraton, ale v ten den naprostá utopie. Proto jsem hned zpomalil na 4:30 a snažil se na tom vydržet co nejdéle. Takové tempo mi dávalo slušnou rezervu na čas pod 10 hodin. Trať běhu je v Rothu hodně psychicky náročná, kdy se běží kolem řeky tam a zpět. A pak zase v opačném směru tam a zpět. Půlmaraton za 1:37 byl ten den maximum co jsem byl schopen běžet. Sice čas ne takový jaký bych chtěl, ale pořád dával naději na osobák. To byl ale nesměl přijít 29. km a pořádná krize, ze které jsem se nebyl schopen dostat. Hlavní problém byl v hlavě, kdy jsem to úplně vzdal a přestal bojovat. Totálně jsem se zlomil a přepnul do režimu jen dokončit. Tady padla poslední šance na osobák, ale v té chvíli mi to bylo úplně jedno.

Do cíle jsem se doplahočil za 10:15. Psychicky jsem na tom nebyl moc dobře a v hlavě se mi honily nápady na ukončení sezóny. Dnes je 2 dny po závodě a nálada je úplně někde jinde – už plánuji dalšího ironmana a zase mám chuť se s tím dále rvát. Kdo to nezkusí, tak tomu asi těžko porozumí – je to prostě droga Veselý obličej.

Vilém dokončil za 12:07. Možná taky napíše pár postřehů ze závodu.

Challenge Roth je závod se špičkovou organizací, vše šlape úplně bez problémů. Oproti závodů pod hlavičkou Ironman, mi to přislo takové více pohodovější. Trošku mě zklamali rozhodčí, hlavně ve druhém okruhu cyklistiky, kdy začali na trať vyjíždět štafety. Ty si s hákováním moc hlavu nelámali a rozhodčí nikde. Atmosféra kolem trati, hlavně na kole, byla na pár místech opravdu úžasná. Horší s atmosférou to už bylo, ale na trati běhu, kde bylo hodně hluchých úseků bez diváků a v monotónním prostředí říčního kanálu. Také jsem potkal dost závodníků, kteří měli doprovod na kole a rozhodčí zase nikde. Zato cílový prostor je něco nevídaného – dobíhá se na “stadión” obklopený tribunami, které jsou plné fandících diváků. Tady snad ožije každý a těch posledních 200m do cíle je opravdu zážitek. Vrcholem letošního ročníku bylo překonání světového rekordu Janem Frodenem z Německa s časem 7:35 - toto je neskutečný výkon!

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2016

Moraviaman 2016

by Karolína 22. června 2016 08:47

Ironmanská premiéra pro Káju a hned mistrovský titul v kategorii.

A bylo to tady! Můj první IRONMAN! Nervózní jak pes jsem se v sobotu brzy ráno postavila na start. Samozřejmě, že nebylo natrénováno tak, jak si to člověk vždycky slibuje při podávání přihlášky… přede mnou byla jedna velká neznámá…Co to kolo? V životě jsem takovou příšernou vzdálenost nejela! Je to dobrý nápad zkoušet to zrovna v kombinaci s maratonem? Ale já to dám. Řekla jsem, že to dám, tak to dám! No, ne?

START! A 300 tuleňů se valí do vody Otrokovického štěrkáče. Odvážně jsem se postavila dopředu a čekala jsem pár pohlavků (jako obvykle), ale byla jsem mile překvapena. Žádná agrese jako u Czechmana, tady měli před sebou borci 226 km, do plavání šli s rozvahou, pohodovým tempem, v přiměřených rozestupech. Plavání jsem si moc užila. Je sice pravda, že druhá bójka nebyla moc vidět, jednak byla daleko, a taky nám do očí svítilo slunce, ale myslím, že jsem si nakonec ani výrazně více nenadplavala. Z vody jsem vybíhala se soupeřkou, které už trenér hlásil, že to má za skvělých 1:06. No tak s tím jsem byla i já nadmíru spokojená! Bohužel skončila má oblíbená disciplína a čekalo mě obávané kolo. V rychlosti jsem na sebe v depu hodila trochu opalovacího krému – velmi rovnoměrně – dvoucentimetrovou šmouhu na krk, na ruku a na obličej. Vypadala jsem jak šašek a logicky se mi stejný vzor vypálil na pokožku i dlouhodobě. Nemluvě o tom, že se na to krásně chytaly mušky…

kaja% %otrokovice

Depo jsem měla rychlé, příjemné bylo mít věci pěkně u kola a relativně velký prostor kolem sebe. Hladová jsem vyrazila do prvního okruhu, na občerstvovačce jsem propásla tyčinku, a zbyl na mě jen nějaký hnusný gel. Zajedla jsem to ještě vlastními zásobami a hurá! První kolo celkem odsejpalo. Vilém, který se jako jediný další fugáč účastnil závodu, mi den předem udělal soukromou rozpravu a zmínil jeden kratší kopeček na trati. Pravda byla taková, že kopců tam byla spousta menších a jedna šílená stojka, pro jistotu zakončená kapličkou… Nakonec jsem za to ale byla ráda, protože na novém sedle sedím trochu zkřiva a při jízdě v hrazdě mě bolí rameno, takhle jsem měla aspoň pár příležitostí přehmátnout. Vilém si své nové kolo sestavoval večer po rozpravě a jel ho odzkoušet rovnou na 180 km trať. Takže se mu stalo, že v hrazdě nemohl vydržet vůbec…

U občerstvovačky každé kolo stál a poctivě vyhlížel Ondra. Za to mu patří velké díky, moc mi to pomohlo! Trpělivě mi podával rohlíky a tyčinky, Vilémovi zase sháněl nýtovačku, když mu za jízdy trochu povolil včerejší upgrade řetězu. Cestou na Hulín křikl na Ondru, ať sežene nýtovačku, a cestou zpátky už ji měl Veselý obličej.

Na kole jsem byla podle očekávání pomalejší než ostatní, podle sebe jsem si ale držela plánované tempo. Čtvrté a poslední kolo už bylo opravdu otravné, vzpomínám, že mě začala bolet stehna – asi tak stejně jako po maratonu, s tím rozdílem, že bylo před maratonem… Tam jsem se potkala s Davidem Fialou, trošku jsme pokonverzovali a slíbili si, že to do půlnoci dáme, i kdyby plížením-plazením… Vilém trošku podlehl nezdarům s kolem a držel se stále za mnou. Ale slíbil, že to taky dokončí, věřila jsem mu.

kaja2otr

Hurá sláva – 6:07! To je průměr skoro 30! Byla jsem na svou mega-cyklistickou premiéru hrdá Veselý obličej Do depa jsem přibíhala s tím, že na pořadí už mi opravdu nezáleží, a že když mi to nepoběží, tak to aspoň dojdu – dle mých propočtů se to dalo stihnout Veselý obličej Tento plán mi ale zhatil moderátor: „A do depa se nám blíží Karolína Feberová! Do toho, Karolínko, jsi první ve své kategorii!“ No a co pak chcete jiného dělat, než se rozběhnout?

Takže další rychlý bílý nátěr a do prvního kola! První občerstvovačka byla fajn, druhá se nacházela až za dloooouhým vyprahlým kukuřičným polem, pak ještě následovala točka a cestou zpátky z kopečka za odměnu meloun Veselý obličej takto jsem to praktikovala po všechna 4 kola, od občerstvovačky k občerstvovačce. Můj běžecký styl byl k uzoufání. Ondra ho označil jako „úsporný“, já bych řekla tak „devadesátiletý“. Nicméně, mne mé drobné rychlé krůčky donesly až do cíle! Tam mě ještě bohužel na posledních metrech předběhla žena z jiné kategorie, a to mě tak znechutilo, že už jsem ji to nechtěla ani vracet. Vypustila jsem to z hlavy a užila jsem si svých pár sekund slávy pod obloukem, kam jsem dorazila v čase 11:39! Troufám si říct, že nic za co by se SK Fuga mohla stydět Veselý obličej K tomu mi náleželo první místo v kategorii, mistrovský titul v dlouhém triatlonu a 6. místo celkově v ženách Veselý obličej.

kaja3otr

Můj plán byl 12 hodin, pokud to perfektně půjde. Plán na umístění nebyl absolutně žádný. Co říct, zase mi to vyšlo! Jediná krize přišla při náběhu do posledního kola běhu. Ale když to formuluju tak, že krize přišla až na 216. kilometru, tak to zní pořád frajersky Mrkající veselý obličej

Vilém měl taky menší krizku, jak jsem se dozvěděla od Davida, který ho zpozoroval, jak leží v polích… nu což, trochu si poležel a pak se zase rozběhl. Nakonec to doběhl s grácií, takže na Roth je, myslím, dobře vyladěný Veselý obličej.

vilem%otrkokovice

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2016

Elbaman 2013

by Lumír 6. listopadu 2015 21:31

Extrém na jinak pohodové Elbě.

Elbaman patří mezi mé oblíbené závody. Trať závodu je v pěkném a těžkém prostředí, navíc je to ideální prodloužení si léta. Tradičně je to spojeno s rodinnou dovolenou. Letos to měla být má 3. účast (2011 a 2012) a termín byl stanoven na 29.9.2013.

Celý týden pře závodem panovalo parádní počasí, trošku změna přišla v pátek kdy se zvedly vlny. Upřesnila se předpověď počasí, která slibovala na neděli déšť a vítr. Moc jsem tomu nevěnoval pozornost a v klidu relaxoval před závodem. Trošku jsem zpozorněl v sobotu večer, kdy jsem se šli projít kolem pláže a to co jsem viděl na moři jsem zatím na Elbě nezažil. Vlny fakt obrovské, Kubík z toho nadšený, mě se to až tak nelíbilo. Říkal jsem si, že se to snad do neděle rána uklidní.

V neděli ráno mi to přišlo ještě horší, ale co start se kvůli vlnám neodloží, tak je potřeba se s tím smířit a zabojovat. Po závodě jsem se dozvěděl, že pár lidí nenastoupilo kvůli vlnám ani na start a také pár vzdalo v průběhu nebo po plavání.

Klasicky v 7:00 bylo odstartováno, vlny obrovské. Nepříjemné to bylo hlavně když se plavalo přímo proti, to jsem měl pocit že stojím na místě. A pak zpět na břeh, to zase byly nepříjemné boční vlny, které hodně znesnadňovaly orientaci. Plavání jsem nakonec zvládl za 1:09.

P9295727_thumb2

Na kolo jsme vyrážel celkem v pohodě a čekal co nám ještě počasí ukáže. Taky že jo, ve druhém okruhu přišel šílený slejvák, kdy se na cestě udělala řeka a bylo hodně obtížně se na cestě vůbec udržet. Někteří závodníci dokonce zastavili a čekali až přestane pršet a voda trošku opadne. Po nějaké době déšť ustal, voda na cestě zmizela, ale jízda byla stále dost nebezpečná. Hlavně v zatáčkách a ve sjezdech, kdy to hodně klouzalo. Osobně jsem byl svědkem pádu, kdy mě předjel borec ve sjezdu a v zatáčce mu to sklouzlo a byl na zemi. Naštěstí jsem se mu v poslední chvíli vyhnul, od té doby jsem ale pokračoval hodně opatrně a neřešil vůbec čas a soupeře. Konec cyklistiky už byl v pohodě, vyšlo slunce a cesta jakž takž uschla.

P9295783_thumb2

Běh pak už byl úplně bez deště a na sluníčku. Po náročné cyklistice, jsem už jen vyklusával a cílem bylo pouze dokončit. Jednak jsem nějak ztratil motivaci se zmáčknout a také jsem díky hodně opatrné jízdě dost ztratil. V cíli jsem byl zatím v nejhorším čase 13:01:46.

Výsledky.

Tags: ,

Triatlon | Závody 2013

Celtman! Extreme Scottish Triathlon 2014

by Lumír 28. října 2015 06:33

Podruhé ve Skotsku a modré tričko je doma.

Ve Skotsku na Celtmanovi! mám z loňska (2013) nevyřízené účty. Nepodařilo se mi stihnout cut-off čas v T2A depu před vstupem do hor a tím pádem jsem nebyl vpuštěn do horské části závodu. To znamenalo, že jsem dostal “jen” bílé finišerské tričko. Honzovi H, mému pomocníkovi, jsem nadhodil že chci v 2014 opět na Celtmana!, naštěstí souhlasil a tak jsem se přihlásil do loterie o startovní slot. Štěstí se na mě usmálo a v mailu jsem obdržel příjemnou zprávu, že jsem v závodě. Teď jsem už věděl do čeho jdu a tak jsem v přípravě cesty a tréninku neponechal nic náhodě. Co je to Celtman! triatlon a v čem je unikátní popisuji v tomto článku, tak se budu věnovat jen průběhu závodu a mým pocitům.

DSC_2876_thumb3

Poslední týden v červnu jsme vyrazili na dlouhou cestu autem až na daleký sever Skotska. Letos jsme zvolili jiné ubytování, doslova na konci světa. Domácí byli hodně příjemní a pokud se někdo chystá navštívit tyto části Skotka, tak můžu vřele doporučit. Další změna oproti loňsku byla v tom, že jsem na start závodu s Honzou vyrazili už den předem a přespali u depa ve stanu. Mělo to výhodu, že jsme mohli “později” vstávat a také večer před startem navštívit místní pub a ochutnat pivo a nasát atmosféru. Nakonec to skončilo u 3 kousků a ve stanu jsem byli kolem 11 hodiny – ještě za světla Veselý obličej.

image_thumb[14]

Ranní vstávání bylo ovšem i tak kruté, budík zvonil před 2. Výhodou ovšem bylo, že kolem nás byli ve stanech samí závodníci a už od ráno to tam žilo. Před startem klasika, najíst se, připravit věci do vody, na kolo a přesunout se do prvního depa. Po 4. hodině jsme nastoupili do autobusů a byli odvezeni na start plavání. Letos bylo výrazně jiné počasí oproti loňsku, nefoukal tak silný vítr, ale zato předpověď slibovala déšť a v horách možná i sníh. Naštěstí sníh do “našich” hor nedorazil, zastavil se necelých 50km jižněji Veselý obličej. Díky slabšímu větru bylo i klidnější moře.

V 5:00 místního času bylo odstartováno. Teplota vody klasika, kolem 10°C a bez vln. To jsem si říkal, že bude paráda a poplave se skvěle. Ale chyba lávky, klidná voda znamenala, že se objevili medúzy. Kdyby jich bylo pár tak o tom ani nepíšu, ale to co bylo v moři, byly tisíce medúz různých velikostí, od malých 10cm až po obří kousky, kde jsem radši ani neodhadoval velikost. Plavání v medúzách bylo hodně náročné, hlavně v tom, že při každém tempu jsem na ně šahal a jen čekal kdy mě nějaká žáhne do ruky nebo obličeje. Po tomto zážitku mám slovo jellyfish nadosmrti vryto do paměti. Až po závodě jsem se od pana domácího dozvěděl, že bílé medúzy nežahají a jsou v podstatě neškodné. To jsem ve vodě netušil a tak tep atakovat maximální hodnoty a vůbec jsem se nemohl dostat do pohodového plavání. Do druhého depa jsem se dostal v čase 56:34 relativně ve předu startovního pole.

IMG_20140628_055911_edit_thumb3

Přechod na kolo si moc nepamatuji, jak jsem byl vystresovaný z těch medúz. Díky tomu jsem byl i více promrzlý. První hodinu kola jsem jel v transu a vůbec nevnímal co se kolem mě děje. Bylo to nejspíše způsobeno kombinací stresu z medúz a zimy z plavání. Když jsem se vzpamatoval, tak jsem konečně začal sledovat trať a co se kolem mě děje. S Honzou jsme měli občerstvovačky plus mínus jako loni. Na kole oproti loňsku, v první půlce tolik nefoukalo do zad, což se projevilo hlavně druhé polovině tratě, kde se jelo o poznání lépe. Říct, že to bylo na pohodu se nedá, stále dost foukalo s v kombinací s hrubým asfaltem a kopečky, bylo kolo hodně náročné, navíc se jelo 205km. Cyklistiku se mi oproti loňsku podařilo stlačit o hodinu a do druhého depa jsem dorazil za 6:59:43.

image_thumb[10]

Také jsem si už pořádně nastudoval časové limity a zatím vše nasvědčovalo, že to letos vyjde a okusím skotské hory i v závodě. Druhé depo proběhlo v pohodě, až na to, že všude bylo plno malých mušek, které byly hodně nepříjemné, kousaly a zalezly úplně všude. Naštěstí při běhu neotravovaly.

IMG_20140628_151636_thumb3

Na prvních 20 km do T2A depa jsem vybíhal s luxusní rezervou na časový limit pod horami. Což mě uklidnilo a běh jsem si dost užíval. Tuto část jsem už znal z loňska a věděl, že je v pěkné krajině a celá se dá běžet. Do T2A jsem doběhl s časovou rezervou  a po kontrole povinné výbavy jsme, už společně s Honzou, vyrazili do hor. Tady to byla velká neznámá, co nás čeká a jak to půjde. Hned začátek ukázal, že to nebude sranda. Takovou stojku jsem fakt nečekal, byl jsem hodně rád, že mám hůlky a mám se o co opřít.

image_thumb[3]

Stojka na 20. km běhu, fakt potěší

Další časový limit byl na prvním vrcholu, co se dole zdálo bez problému zvládnutelné, tak při stoupání už to tak jasné nebylo. Naštěstí byl se mnou Honza, který určoval tempo a psychicky mi hodně pomáhal. První vrchol jsem zdolali s necelou hodinou na časový limit. Hodina sice vypadá hodně, ale jít to sám nahoru tak by to bylo dost natěsno.

IMG_20140628_174235_thumb3

Nahoře byla dost zima a foukalo, takže na řadu přišla i bunda z batohu. Z prvního vrcholu jsme pak po hřebeni dali ještě další dva kopečky. Terén byl hodně náročný a navigace také, vůbec se už nedivím, že loni zakázali vstup do hor většině závodníkům. Nahoře byla totiž viditelnost tak 3 metry – což si vůbec nedokážu představit, jak se v tom mohli orientovat. Po posledním kopečku jsme si řekli, že už to nejhorší máme za sebou a čeká nás jen cesta dolů. To jsem ale ještě netušil co je před námi. Přišel hodně těžký úsek, kde jsme museli zvažovat každý krok a přidržovat se skály abychom nespadli dolů. V kombinaci s únavou a rozbitými stehny, to fakt bylo hodně náročné. Naštěstí jsme to zvládli bez větších problémů, sice po malém zakufrování u jezera, a dostali se na starou známou cestu z loňska. Letos jsem ji šli opačným směrem. Tady už bylo veselo a těšili jsme se do cíle. V tomto úseku jsme v protisměru míjeli závodníky, kteří nestihli časový limit a šli spodní trasou.

IMG_20140628_175534_edit_thumb3

Konečně jsme se dostali na asfalt a to znamenalo, že do cíle je to už jen  6 km Veselý obličej. Honza zaběhl pro auto a přesunul se do cíle závodu v Torridonu. Tam se otočil a běžel mi naproti. Já jsme pokračoval sám a běželo se mi parádně. Před sebou jsem viděl několik závodníků a tak bylo jasné, že je budu chtít stáhnout. Přitlačil jsem na tempo, což s překvapením bez problémů šlo a začal stíhačku. Podařilo se mi seběhnout asi 4 soupeře a kousek před cílem další. To už jsem běžel s Honzou a plný euforie sprintoval do cíle. Tam jsem byl v čase 15:07:11.

IMG_20140628_201332_thumb3

Oproti loňsku jsme se cílit daleko lépe, ty endorfiny jsou hodně zrádné Veselý obličej. Cíl byl splněn a tak jsme se pomalu přesunuli do našeho dočasného domova. Tam jsme byli přivítání s nadšením, celý den Kami i domácí sledovali jak to jde na trati. Dal jsme si sprchu a konečně na mě dopadla únava.

Druhý den jsem vyrazili na vyhlášení vítězů, společné focení a přebírání cílových triček. To bylo radosti, že se to povedlo! Ve srovnání s loňskem to byl, díky počasí, úplně jiný závod. Tady vůbec nejde hodnotit jak kdo dopadl dle času, počasí dokáže neskutečně ovlivnit cílový čas.

DSC_2920_thumb3

Tímto předávám štafetu Celtman! dalším Veselý obličej. Rád se do Skotska vrátím, ale nevím jestli jako závodník nebo pomocník – obojímu se nebráním.

Výsledky.

Aktualizace (říjen 2015): Celtman! jsem stále zatím absolvoval jako jediný čechoslovák. Co ty na to?

DSC_2990_thumb3

Jenom aby toto nebyl druhý čechoslovák na startu.

Tags: , ,

Triatlon | Závody 2014

Ironman Wales a Elbaman 2015

by Lumír 25. října 2015 22:06

Dva náročné ironmany ve dvou týdnech a útok na slot na Havaj.

Někdy v roce 2014 jsem si řekl, že bych chtěl zkusit značkový Ironman, a pokusit se vyjet si slot na Mistrovství světa na Havaji. Volba padla na IM Wales, termín 13.9.2015, náročný závod v pěkném prostředí a se sloty na rok 2016. V listopadu jsem se zaregistrovali s Honzou H a začali trénovat. Start závodu byl daleko, tak jsem začal vymýšlet co ještě. No a poslední 4 roky byl na závěr sezóny vždy Elbaman, tak proč to měnit. Start Elbamana měl být až 2 týdny po IM Wales, tedy 27.9.2015, tak by to mělo jít zvládnout. Na Elbu jsme se zase pro změnu zaregistrovali s Honzou M. Časem jsem si začal uvědomovat, že 2 ironmany (3,8km - 180km - 42,2km) v 2 dvou týdnech nebude žádná sranda. Navíc v úplně jiných klimatických podmínkách. Celý výlet nebyl jen o závodění, ale také o cestování a poznávání nových míst. Závodní cíle byly jasně dané, ve Wales se pokusit vyjet slot na Havaj a Elbamana dojet se ctí a hlavně dokončit.

Cestu jsme začali ve Wales v městečku Tenby, kde jsme dorazili po nonstop jízdě z ČR ve čtvrtek 10.9. Hned jsem se zaregistroval, dali si fish&chips a spěchali se ubytovat a vyspat. Ubytování jsme měli parádní, na samotě, celý domeček jen pro nás.

IMGP3884

V pátek jsme s Kubíkem vyzkoušeli moře, studené, velké vlny – no v neděli to nebude sranda. V sobotu proběhl dětský nesoutěžní Ironkids. Milión lidí, tlačenice, čekání, mačkání, no prostě příště už ne. Pak ukládání věcí do depa a odpočívání před nedělním závodem.

IMGP3818

IM Wales má jednu specialitu, a to velkou vzdálenost mezi koncem plavání a prvním depem, vzdálenost je něco přes 1km s pěkným kopcem. Nejrychlejším to trvá něco přes 6 minut, nejpomalejší to letos měl za neskutečných 45minut! Navíc je u výběhu z vody mini depo s botami speciálně jen pro přeběh do prvního depa. Předpověď na neděli slibovala normální waleské počasí, teplota přes den kolem 14°C, vítr, občasný déšť, odpoledne i sluníčko.

V neděli ráno byl první úkol zaparkovat auto, což se povedlo bez problému, přijet ale o 20minut později tak už bylo centrum Tenby uzavřeno pro vjezd aut. Další milník byla kontrola kola v depu a přesun na start plavání. Vypadá to jednoduše, ale Tenby závodem opravdu žije a už od brzkých ranních hodin, bylo všude plno fanoušků a někam se dostat nebylo vůbec snadné. V depu jsem se chtěl potkat s Honzou, ale byla to naivní představa, v tom davu závodníku nebyla naděj ho najít. K moři jsem se dostal asi 30 minut před startem, všude už plno závodníků a protlačit se dopředu byl celkem oříšek. Pořadatelé letos zvolili rolling start, kdy vytvořili koridor kterým závodníci postupně startovali. V koridoru byly značky s předpokládaným časem plavání, tak jsem se drze protlačil na čelo na čas pod 1 hodinu. Moře vypadalo ze břehu v pohodě a tak jsem v klidu očekával startovní výstřel. Ve vodě nás čekaly dva okruhy s výběhem.

IMGP3837

Přesně v 7:00 bylo odstartováno. I přesto, že jsem byl vpředu, mi trvalo kolem 1 minuty než jsem se dostal do vody a mohl začít plavat. Hned když jsem vodu okusil, tak mi bylo jasné, že mi ve vodě teplo nebude. Navíc po pár metrech začalo být jasné, že to zdánlivě klidné moře, je pěkně divoké a plavat v něm stojí více sil než obvykle. Naštěstí pořadatelé nejsou žádní nováčci a vytvořili naváděcí koridory pomocí kajaků, kteří hlídali směr závodníků. Bojky velikosti autobusu totiž z vody vůbec nešly viděl, tak se plavalo od kajaku ke kajaku. Vlny byly opravdu neskutečné, dokonce jsem chvílemi uvažoval i o tom že to zabalím. Naštěstí mě chmurné myšlenky přešly a druhý okruh mě už začal i bavit. Z vody jsem šel za 1:07, normálně byl to byl špatný čas, ale v těchto podmínkách stačil na první stovku celkově, což nebylo špatné.

Přechod do prvního depa, byl takový malý vložený závod navíc. Výběh z moře, rychle najít tašku s botami, přezout a vyrazit na 1 km běhu. V té době už bylo kolem trati opravdu plno a všichni fandili, tak mě to hnalo dopředu a první depo zvládl něco přes 7 minut. Bylo to trošku i tím, že jsem šel na kolo jen v triatlonovém dresu. Většina si něco přivlíkala. Teplo moc nebylo, ale říkal jsem si že když mi bude zima, tak přidám. Trať kola byla velká neznáma. Jediné co jsem věděl dopředu, tak že rovina nikde není, kopce nejsou moc dlouhé ale o to prudší a hlavně bacha na silný boční nárazový vítr, který dokáže i shodit závodníka z kola.

IMGP3849

Cyklistika byla rozdělena do dvou částí, první mi přišla snazší a proto se jela pouze jednou. Druhá byla náročnější a navíc se jela dvakrát. První třetina závodu probíhala dle plánu, postupoval jsem v pořadí dopředu a hlídal si ať mě nepředjíždí soupeři z mě věkové kategorie. Jelo se mi opravdu dobře a trať mi seděla. Předjel jsem několik mých soupeřů a vše vypadalo dobře. Do 130. km stále super, ale najednou mě během 10 minut předjelo asi 6 závodníků a všichni z mě věkové kategorie. Nevím co se stalo, ale psychicky jsem to nezvládl a jen smutně sledoval jak se mi vzdalují a vzdalují. Naštěstí pak už za mnou nikde nikdo a tak jsem to nějak doklepal do druhého depa. Trať cyklistiky byla opravdu nádherná, s hodně fanoušky, kteří fandili všem a to hodně pomáhalo. Navíc byly na trati dva kopce, které vypadaly jako při Tour de France. Cesta nešla přes fanoušky vidět, ti se rozestupovali před jednotlivými závodníky, křičeli na ně, běželi s němi, no prostě paráda – jen kvůli tomu stojí za to do Wales přijet.

IMGP3853

Druhé depo bylo tragické, ale naštěstí jsem znova našel motivaci a s chutí vyrazil na běžeckou stíhačku. Čekaly mě 4 okruhy a v každém cca. 2 km stoupání, takže zase žádná sranda. Parádní ale zase byla divácká kulisa, toto jsem fakt zatím nikde jinde nezažil! První dva okruhy se mi běžely parádně, na trati nás moc nebylo, hlava chtěla bojovat a tělo šlapalo jak mělo. Ve druhé půlce běhu dokonce vysvitlo i sluníčko, to už ale začal běh bolet a šel jsem nadoraz. Ve třetím okruhu jsem na trati zahlédl i Honzu, který si prožíval zatím svůj nejtěžší závod. Do posledního kola jsem šel s tím, že jdu co to půjde a pokusím se ještě nějakého soupeře dát. Fakt to hodně bolelo, ale vydržel jsem a do cíle se dostal za 10:49:21 na 68. místě celkově, 14. v kategorii.

IMGP3873

Co dodat, slot mi utekl o 12 minut, které mi chyběly na 8. místo v kategorii, které poslední bralo slot na MS na Havaji. Přesně vím, kde jsem si to prohrál – na kole mezi 130. – 160. km. Tam jsem měl jít přes bolest a kousnout se, zkušenost na příště! IM Wales je těžký závod, nejen profilem ale i počasím. Stojí zato se tady vypravit, atmosféra závodu je neskutečná – toto se těžko popisuje to se musí prostě zažít.

Výsledky.

Tady by běžný report ze závodu končil, ale tento je výjimečný. Po pár dnech strávených ve Wales jsem se začali přesouvat na Elbu, kde mě v neděli 27.9.2015 čekal Elbaman. Cestou jsem ještě stihl vyjet legendární Alpe d'Huez.

Elbaman je závod, který jsem absolvoval nejčastěji, letos to byla již má 5. účast v řadě. Posledních 5 let byl vždy konec září spojen s Elbou. Letos to bude na nějakou dobu naposledy. Na Elbu ještě dorazil Malda, který zde loni na finish line požádal Hanku o ruku. Letos organizátoři připravili drobné změny v trati cyklistiky a hlavně v běhu, kde zkrátili okruh a místo 5 se mělo běžet 6 okruhů.

V sobotu si Kubík dal Elbaman Kids a dokončil na parádním 2. místě. Tím pro nás nasadil laťku hodně vysoko a existovala jen teoretická šance, že ho překonáme Veselý obličej.

IMGP4132

V neděli přesně v 7:00 byl odstartován Elbaman. Moře bylo klidné a tak se plavalo dobře. Já jsem se dostal do skupinky, která držela tempo které mi vyhovovalo. Po výběhu po první kole, jsem zjistil že jsem druhý balík ve vodě což mě lehce nakoplo a šel na čelo skupiny. Pocitově jsme ve druhém kole mírně zrychlili, což znamenalo že z vody jsem šel za 1 hodinu v top 10 celkového pořadí. První depo jsem proletěl a vyjížděl na kolo na celkovém 8. místě. Prostě paráda.

První cyklistický okruh se mi jel parádně, sice jet téměř na čele v takovém závodě bylo dost stresující. Snažil jsem se držet tempo a nějak mi při tom nezbývalo moc času na jídlo. První okruh jsem dal za 2 hod, což jsem věděl že bylo hodně rychlé. Druhý okruh byl ze začátku stále parádní a jelo to téměř samo. Ale přiselo těžké stoupání v půlce okruhu a tím krize, nohy přestaly jet. Předjelo mě pár soupeřů, kterých jsem se vůbec neměl šanci zachytit ani na 100m. V této fázi mě začalo předjíždět i čelo polovičního Elbamana, kterým končila cyklistika. Jak já jsem jim záviděl, mě čekal ještě jeden okruh. Nějak jsem se doplazil na vrchol stoupání a překonal krizi a dále pokračoval. Nohy se zase rozjely, sice to už nebylo jako v prvním kole, ale i tak mezičasy ukazovaly na parádní osobák na cyklistické časti Elbamana. Nakonec jsem do druhého depa dojel za 5:32 čímž jsem o necelých 30 minut překonal své dosavadní maximum!

elbaman_beh

Ve druhém depu jsem zůstal trošku déle, ale co, dnes to má být na pohodu. Vyběhl jsem tempem pod 5:00 a něco přes 12 km toto tempo držel. Pak jsem začal zpomalovat, nějak mi docházela motivace a chuť bojovat. Až přisel 26. km a hodinky mi píply že běžím 6:00 na km a navíc mě doběhl soupeř tak o 15 let starší a začal se mi vzdalovat. To jsem se naštval a doběhl ho a běžel s ním. Myslím, že to byl správný tah. Nakonec jsme spolu vydrželi až do mého cíle, on musel ještě pokračovat do dalších okruhů. Byl to borec ze Španělska. Sice jsme moc nepokecali, ale hodně mi pomohl držet tempo. Hlavně po 30. km kdy už jsem toho měl plné zuby a vše mě bolelo.

Do cíle jsem se dostal za 11:24:09 na celkovém 14. místě, v kategorii to stačilo na 8. místo. Kategorie 40-44 to je prostě kvalita Veselý obličej. V cíli jsem byl šťastný, nohy sice hodně bolely, ale byl to 5. úspěšné dokončený Elbaman navíc v osobáků, který se mi podařilo vylepšit o necelých 40 minut!

IMGP4192

Malda se na trati dost vytrápil, ale dokončil. Což hodně oceňuji. Do cíle se dostal za 13:38:35 na celkovém 107. místě, v kategorii mu to dalo 8. místo.

5. dokončený Elbaman, také znamenal, že jsem se stal členem Elbaman Exclusive clubu – ocenění dostane každý, kdo absolvoval více než 1000 km v dokončených závodech Elbaman. U mě to bylo přesně 5x226 což je 1130 km. Elbaman je pěkný závod, který všem doporučuji. V přístích letech, ale bude bez mé účasti. Sice jsem říkal, že už žádný iron na Elbě, ale kdo ví co bude za pár let!

IMGP4200

Výsledky.

Tags:

Závody 2015

IRONMAN Wales/Cymru 2015

by Honza 23. září 2015 00:22

Hodně těžká zkouška na závěr sezóny.

Aniž by se mi o tom před rokem snilo, letošní sézónu na mě čekaly dva závody pod značkou IRONMAN. První, který se konal v Budapešti na tratích polovičního IRONMANa jsem měl úspěšně za sebou s novým osobákem 4:47:23. Vrchol celé sezóny mě však čekal ve Walesu v podobě celého IRONMANa. Byla zde možnost se kvalifikovat na mistrovství světa na Hawaii, ale věděl jsem, že to rozhodně lehké nebude.

Podporu na celé akci mi dělala moje přítelkyně Peťa, bez které by byl závod určitě ještě těžší. Během loučení před plaváním málem ukápla i slza. V sedm hodin ráno místního času odstartovali profesionálové a pár minut po nich my, hobíci. Voda byla studená, hluboko pod 18 stupňů. Ze začátku jsem si myslel, že mi umrzne hlava, ale po chvíli kdy jsem blížil k první bójce, jsem zjistil, že zimu a bolest rukou vůbec nevnímám, ale jediné, na co se soustředím je směr a balanc ve vlnách, které pro mě byly opravdu velké. Mezi první a druhou bójkou jsem neměl moc dobré myšlenky. Vlny si se mnou dělaly, co chtěly. Ale snažil jsem se srovnat a začal jsem makat. Od druhé bójky ke břehu to bylo lepší a zjistil jsem, že to jde. Říkal jsem si jen, že to musím dát. Po druhém okruhu, který byl snad ještě divočejší, mě čekal celý jeden kilometr do prvního depa. U výběhu z vody jsme měli tašky s botama, ve kterých jsme k depu doběhli. Tak dlouhé první depo jsem ještě nikdy neměl.

DSC_4713

Na cyklistiku jsem se ve vodě velmi těšil, ale 180 kilometrů v neustávajícím větru a z velké části do kopců, které měli i 16% stoupání, to nebyla žádná pohodová projížďka. První okruh měl 110 kilometrů a cítil jsem se dobře, jenže v druhém okruhu, který kopíroval kopcovitější část prvního, mi začaly slábnout nohy a zpomaloval jsem. Při jednom krátkém sjezdu jsem dokonce málem spadl z kola, jak se do mých vysokých ráfků opřel vítr. Naštěstí jsem to ustál a pokračoval pro změnu do kopce. Trať prověřovala moji fyzickou a hlavně psychickou odolnost. Ale na druhou stranu zde byla skvělá divácká kulisa. Podél celé tratě stáli fanoušci a visely transparenty. Před koncem prvního a vlastně i druhého okruhu jsem zažil něco, co už se mi možná nikdy nepoštěstí. V městečku Saundersfoot, kde jsem mimochodem s Peťou bydleli, na všechny cyklisty čekal v prudkém stoupání úžasný špalír jako na Tour de France. Lidi nás hecovali, fandili a utíkali s námi. V uličce úzké tak akorát na jedno kolo jsme všichni šlapali do pedálů, co to šlo, abychom je mohli odměnit za jejich vynikající podporu. V těchto místech jsem se právě taky potkal s Peťou, která si určitě oddechla, že mě po několika hodinách, kdy jsem vylezl z vody, opět viděla. Na trati mě hodně zaujali také diváci v sedačce, která byla ve lžíci bagru a vyzdvižená do výšky. Myslím, že jsem se na ně dokonce usmál. Do druhého depa jsem se ale těšil asi ještě více než ve vodě na cyklistiku.

DSC_4716

Běh je moje oblíbená disciplína, ale v IRONMANu to tak úplně neplatí. Běželi jsme čtyři okruhy z Tenby do New Hedges a zpět do Tenby, kde byla opět skvělá atmosféra a pokaždé na mě čekala malá odměna, Peťa. Byl jsem opravdu rád, že ji vždycky vidím, protože každý okruh byl pro mě hodně dlouhý a hlavně první polovina, která byla jak jinak než do kopce. Postupem času jsem si musel okruhy dělit do malých dílčích úseků, kterých bylo nekonečně, ale věděl jsem, že jich je pořád méně, a že s každým krokem jsem blíže k cíli. Ve třetím okruhu jsem si prožil peklo, ale čtvrtý okruh byl ještě těžší a opravdu nekonečný. Cesta zpět do města se táhla, ale přece jen jsem se dočkal a při průběhu uličkami Tenby na mě fanoušci křičeli: „You are an IRONMAN!“ V cílové rovince jsem pokusil úsměv na Peťu a při průběhu cílovou bránou, kde se opět z mikrofonu ozývalo to slastné: „YOU ARE AN IRONMAAAAN!!!“

DSC_4727

Tags: ,

Závody 2015

Krkonošman Full HD 2015

by Lumír 27. srpna 2015 19:48

Těžký dlouhý triatlon v Krkonoších a dva úspěšní finišeři.

Když jsem na webu objevil zmínku o vzniku nového dlouhého triatlonu Krkonošman v Krkonoších, tak jsem ani chvíli neváhal a hned jsem se přihlásil. Zkoušel jsem nalákat i další Fugáky, ale nakonec se přihlásili jen Malda a Honza H. Honza pak svou účast zrušil a tak jsem do Krkonoš přijeli ve dvou. Propozice slibovaly více než 5000m převýšení, z toho 1000m na závěrečném maratonu. V kombinaci s tropickými teplotami, nás čekal pěkně dlouhý den a grilování na sluníčku. Závod se od klasických dlouhých triatlonů lišil v několika věcech:

  • start závodu byl v 5:00
  • limit závodníků byl stanoven na 30
  • na trať běhu byl povinný doprovod
  • cíl závodu byl v 1000 m nad mořem
  • na trati běhu byly dvě lékařské kontroly, které mohli stáhnout závodníka z trati

Toto jsou přesně závody, které mi sedí a velmi rád se jich účastním. Už na rozpravě den předem byla cítit příjemná pohodová atmosféra. Mým jediným cílem bylo závod dokončit se ctí a moc se nezničit do dalších tréninků. Malda byl 2 týdny po Otrokovicích, a tak měl cíl také dokončit.

Start v sobotu 4.7.2015 v 5:00 proběhl za zvuku písničky z Krkonošské pohádky skokem z mola. Čekaly nás celkem 4 okruhy. Vzhledem v nízkému počtu závodníku to bylo úplně bez problémů. Sice s časem jsem moc spokojený nebyl, ale v takových závodech se chleba láme až na kole a běhu.

krkonosman_plavani

Na kolo jsem vyrážel ještě v příjemném chládku a chvílemi mi byla i zima. Na což jsem pak smutně vzpomínal hlavně v závěrečném maratonu. Na trati kola nás čekalo 5 větších stoupání. Vzhledem k tomu, že jsem byl v Krkonoších poprvé v životě, jsem nevěděl co mě čeká. Proto jsem ze začátku kola moc netlačil na pilu a jel “pohodové” tempo. Postupně jsme vystoupali do Jánských Lázní, pak na Malou Úpu, znova Jánské Lázně. Pak následovalo stoupání nad Špindlerův Mlýn, sjezd a poslední větší stoupání na Špindlerovku. Poté to už byla vesměs “pohoda” až pod poslední stojku před druhým depem. Kolo jsem pocitově zajel dobře a před během jsem se ani necítil moc unavený a dokonce se na něj těšil Veselý obličej.

krkonosman_koloProfil cyklistiky.

Ve druhém depu mě čekal můj doprovod. Neměl jsem vlastní a tak mi pořadatele přidělili. Průvodce a chůvu mi na běžecké trati dělala Míša, které patří velký dík! Začátek běhu byl pohodový a příjemný. Čím více jsme se ale vzdalovali od depa, tak to bylo náročnější a náročnější. Trať stále mírně stoupala a moc stínu na ní nebylo. Slunce naplno ukazovalo co umí a dávalo nám najevo že to dnes zadarmo nebude. Až do Pece pod Sněžkou to bylo stále běhatelné. Zastavoval jsem jen na občerstvovačkách, ale i tak mé tempo postupně klesalo. Nejhorší úsek trati začínal kolem 35. km – to je v klasickém maratonu většinou doba, kdy to už začíná pořádně bolet a je třeba se kousnout a vydržet. Nás však čekal nejtěžší úsek trati – hodně drsný kopec, kde o běhu nebyla ani řeč, i chůze byla hodně náročná. Pod tímto kopcem byla také časová kontrola a kdo ji nesplnil tak měl být vyřazen ze závodu. Organizátoři nakonec rozumně tento časový limit zrušili a umožnili všem co ještě měli síly závod dokončit. Pro mě osobně to byl asi nejtěžší úsek trati a byl jsem hodně rád, když jsem byl nahoře. Tam už pak bylo jen jedno menší stoupání a závěrečný seběh do cíle. Dokončil jsem za 12:57 na celkovém 9. místě. O to ale vůbec nešlo, protože vítězové byli všichni co se v těch podmínkách a na tak náročné trati dostali do cíle!

krkonosman_behProfil běžecké tratě.

Malda se do cíle úspěšně dostal za 15:24. Byl to jeho první extrémní dlouhý triatlon a popral se s ním se ctí.

Závod hodnotí jako velmi příjemný s parádní atmosférou. Doporučuji všem , kteří chtějí okusit opravdu náročné tratě, kde není nic zadarmo. Ale o to víc pak chutná pocit úspěšného dokončení. Držím palce organizátorům, aby tento závod udrželi při životě a nabídli i dalším zažít příjemný den v Krkonoších Veselý obličej.

Výsledky.

krkonosman_cilove_foto

Tags: , ,

Závody 2015

Slovakman 226 - 2015

by Materazzi 5. srpna 2015 17:58

Druhý letošní dlouhý triatlon pro mne a Viktora

Když se řekne „první srpnový víkend“, vybaví se mi automaticky slovo Slovakman. Dlouhý triatlon na Slovensku, kde jsem před 7 lety ve štafetě s Lumírem poprvé viděl, co jsou to závody na Ironmanských distancích, a kde jsem před 5 lety šel svého prvního Ironmana (tenkrát ještě na tratích v Nitře). S tímto závodem se pojí ovšem i dvě jiná synonyma: a to vítr a horko. Tyhle dva faktory pak vždy dělají z tohoto závodu peklo. Letos jsme se v Piešťanech sešli skoro všichni z Fugy. V kategorii jednotlivců Já a Viktor – pro oba to mělo být poprvé, co jsme chtěli po Moraviamanu dokončit 2 ironmany v jednom roce. Závodu se dále zúčastnily dvě Fugácké štafety. Honza Malošík s Karolínou ve dvou, a pak Lumír, Benny a Radan ve třech.

slovx1

Na plavání jsem se celou dobu trápil. Po skvěle zaplavaných Otrokovicích jsem moc v tréningu neplaval a výsledkem bylo, že jsem se vrátil do svých dřívějších časů a vyplaval jsem o 7 minut hůř než v Otrokovicích. Navíc pěkně zbitý, takže jsem dostal strach z toho, jak to bude vypadat na kole. Při převlíkání si vedle mne sednul Vikor, který byl jen kousek za mnou. Stihl jsem mu říct, jak jsem špatně plaval a vyrazil jsem na cyklistickou trať. V Piešťanech to znamená 180km roviny, kde se nikde nedají ani na chvíli svěsit nohy. A taky to znamená, že je všude pořádně větrno.

slovx3

Moc jsem si přál, aby na kole alespoň ráno nefoukalo, ať se dá najet slušná průměrka. Nebyl jsem ale vyslyšen a vítr nás všechny trápil celý den. Bál jsem se, že ke konci vytuhnu, a že to bude hrozné trápení. Proto jsem první polovinu cyklistiky jel trošku zadrženě a pořád jsem hledal někoho, za kým by se dalo jet. Mohl jsem tak vypnout mozek a jen hlídat rozestup. Možná, že při tom čelním větru, který místy byl, i těch 10 metrů mohlo trochu pomáhat. Hlavně jsem chtěl najet něco na Viktora a rozestup se mezi námi mírně zvětšoval, takže jsem s tím byl spokojený. Až ve druhé polovině jsem se přestal šetřit. Po 4 kole cyklistiky jsem viděl, že Vikor začíná více ztrácet a to mne ještě trochu nakoplo. Do 4 a 5 kola jsem dal maximum a dřel jsem jako mezek. Za těch posledních 60 kilometrů jsem neustále někoho sjížděl a předjížděl a náskok na Vikora se mi podařilo zdvojnásobit. To Fugácké štafety ty se mi neustále vzdalovaly. Zejména Lumír a Honza tomu dávali pěkně pokouřit. V cíli cyklistiky jsem měl průměrku skoro 31 km/h, což jsem si říkal, že je to v těch podmínkách asi OK. Viktor dojížděl asi 20 minut za mnou s průměrkou lehce pod 30 km/h.

20150801_183316

Hned jak jsem se na běhu rozběhl tak jsem poznal, že náročné kolo si vybere svou daň. V podstatě od prvních metrů mne bolely stehna a pořádně bolely celých pět hodin, co jsem běžel maratón. Navíc bylo horko, což nemám rád, k tomu bolely ty nohy a tak tempo jsem nasadil jen takové, abych to nějak dokončil. Viktor byl na tom asi podobně, protože jsme se pravidelně kolo co kolo, tam i zpět potkávali v polovině okruhu na občerstvovací stanici pod mostem. Až jsem ho začal podezřívat, že tam na mne schválně vždy čeká….. Smile. Nicméně jsem kromě pár delších chůzí kolem občerstvovaček stále běžel a běžel. To ke konci už přestal zvládat Viktor, což zapříčinilo že jsem svůj náskok na něj navýšil. V cíli maratónu jsem byl skoro za 5 hodin. Velmi pomalé. Celkový čas bohužel opět po čase přes 12 hodin – 12:08. Jinak mne někde v polovině maratónu předběhl Aleš Sikora z Kuřimi a nadělil mi v cíli cca 20 minut (a to ho potkal na kole defekt). To Viktor, ten doběhl za mnou skoro 40 minut v čase 12:45. Myslím ale, že letos to byl opět v Piešťanech heroický výkon od každého, kdo dokončil. Ve štafetách se nakonec zejména při běhu projevila síla 3 lidí oproti dvěma. Lumír s Radanem a Bennym byli lepší a dokončili v čase 9:44. To Honzovi s Karolínou to trvalo 10:06. Chtěli 9:30, ale to by muselo být trochu příjemněji.

slovx6

Závěrem gratulace všem 150 lidem, kteří dlouhého Slovakmana 2015 dokončili. Za rok se přijedu smažit do Piešťanské výhně určitě znovu.

No a samozřejmě díky všem, kteří nás na trati povzbuzovali. Mé manželce Janě, která jezdila a běhala po trase běhu sem a tam a neustále všechny povzbuzovala. Kamile od Viktora a její skupince s megafonem a ostatním z Fugáckého štafetového zázemí. A taky paní Funiokové od Skleněného mostu. Někdy jsem už nebyl schopen nijak reagovat, ale vše jsem vnímal a pomáhalo to. Díky.

A nakonec zvláštní dík patří organizátorům včele s Vladem a Palem. Doufám, že se k vám můj dík dostane. Loni jsem nemohl přijet, ale jinak každý rok sleduju jak se Slovakman rok od roku rozrůstá a zlepšuje. Skvělá práce. A úplně úžasný byl moderátor u Skleněného mostu, vytvářel tam báječnou atmosféru, každého si při proběhu našel kdo to je a povzbudil….

20150801_191649

Zde odkaz na výsledky

Nejvíce fotek jsem našel tady a tady

Tags: , ,

Závody 2015

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři