Horská výzva Beskydy 2017

by Honza 30. května 2017 21:13

43km v Beskydech.

Po půlmaratonu v Bratislavě jsem si naplánoval další závod. Tentokrát netradiční Horskou výzvu. S kamarádem z vysoké školy jsme vytvořili tým DentUnit. Svým přihlášením jsme inspirovali moji přítelkyni Peťu a taky moji mamku. Obě dvě se přihlásily na trasu SHORT, která měla 13 km. Já a můj parťák Honza jsme prubnuli trasu HALF, tzn. 43,4 km. Pro to byl dlouhý závod po dlouhé době a pro Honzu vůbec poprvé. Jeho příprava začala už týden před závodem, kde si koupil nové boty a byl si zaběhat Open-mouthed smile

18741661_10207284066060316_843385047_n 18788321_10207284066500327_1464805367_n

Beskydská výzva startuje u Frenštátu pod Radhoštěm v amfiteátru na Horečkách. Naším prvním úkolem bylo vyšlapat 400 schodů od parkoviště nahoru k prezentaci do amfiteátru. Ten se nachází nad lyžařským skokanským můstkem. Schody jsme absolvovali ještě jednou před startem. Slušná rozcvička na Velký Javorník, který byl prvním vrcholem výzvy. Z Javorníku následoval prudký sešup dolů na Pindulu. Velká část okruhu nás čekala pod hřebenem Pusteven přes Dolní Bečvu. Odtud stoupání až nahoru. Pustevny byly o víkendu plnější než nákupní centra v Ostravě. Krásné a slunečné počasí nás nutilo pravidelně doplňovat pitný režim na občerstvovacích stanicích. Hřeben z Pusteven na Radhošť jsme celkem svižně přeběhli a následoval prudký seběh opět na Pindulu. To už jsme měli v nohách přes 30 km a čekal nás podruhé Velký Javorník. Tady už to chtělo hodně zatnout zuby. Naštěstí jsme nahoru nemuseli šlapat sami dva. V malé skupince jsme si drželi optimální tempo. Závěrečný seběh na Horečky už trochu bolel, ale vidina cíle nám dodala sil. Závod jsme ve zdraví dokončili v čase 6:54. Dá se říct, že jsme si splnili všechny cíle. Bez úrazu a pod sedm hodin. Peťa s mamkou taky ve zdraví dokončili. Akorát mamka zmatkářka trochu zabloudila před cílem. Škoda těch 15 minut navíc. Ale pro obě pochlavala Smile

20170527_085548

Tags: , ,

Závody 2017

Lysacup 2016 - 5. etapa Janovice-Bystré - mistrovství

by MartinK 8. prosince 2015 13:27

Úspěšná premiéra na Lysacupu.

Naskytl se mi volný víkend, oslovil jsem kamaráda Martina Bartuska, se kterým se chystáme na LH24. Od Honzy Hrabce a Maldy jsme sehnali čipy a už nic nebránilo mé premiérové účasti na Lysá Cupu. Startovalo se v sobotu 28. listopadu v Janovicích, na startu jsem potkal pár známých tváří, například Honzu Schwarze a tajně doufal, že jej porazím. Cílem bylo, pokud možno celou trasu v délce 7,9 km uběhnout bez přechodu do chůze. Čas by byl fajn zvládnout do jedné hodiny. Překvapilo mě, kolik bylo na startu lidí, takže celkem dlouho trvalo, než se startovní pole roztrhalo. Přitom si závod stále zachoval svojí komorní atmosféru, což velmi oceňuji.

lc2016_martin_janovice

Běželo se výborně, začal jsem vzadu, takže jsem stále někoho předbíhal, což bylo dobré na psychiku. Poprvé jsem přešel do schůzce při stojce na Kykulku, podruhé pak při závěrečném stoupáku na Lysou. Zhruba po čtyřech kilometrech jsem se dostal nad mraky a běžel za krásného počasí. V cíli to bylo za odměnu, všude modré nebe, sluníčko a okolo bílá mraková peřina. Cílový čas nakonec minutu a nějaké ty drobné přes hodinu, takže spokojenost a už se těším na další závod.

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2015

Lysacup 2016 - 4. etapa Rajská bouda

by Honza 23. listopadu 2015 13:04

Dole na blátě nahoře na sněhu.

Po dlouhé pauze od IRONMAN Wales jsem se rozhodl vypadnut z města a pročistit si hlavu. Z Fugy se na Lysou nikomu nechtělo a vypadalo to, že pojedu sám, ale na poslední chvíli jsem se domluvil s Honzou Schwarzem z Novatopu. Etapu od Rajské boudy jsem ještě nikdy neběžel, ale důvěrně znám. Věděl jsem, že na nás čekají ostrá stoupání od Veličků na Lukšinec a taky chuťovka na vrchol. Mým cílem bylo si zaběhat (pokud to půjde) a užít si první letošní sníh. Dole v Malenovicích bylo 2,5 stupně, na Lysé Hoře – 3 stupně a 20 centimetrů sněhu.

Během stoupání na Horu jsem zjistil, že z Fugy přece jen nejsem sám. Zezadu na mě zahalekal Viktor Kubita, který přijel na víkend. V Brně moc kopečků nemají, proto se vydal na Lysacup. Běželi jsme společně až na Lukšinec, ale pak se mi Viktor na pár desítek metrů vzdálil. Tento odstup si udržel a na vrcholu byl asi minutu přede mnou. Oba jsme se vlezli pod hodinu a zkonstatovali, že forma není to, co bývala. Ale náladu nám to nezkazilo, spíš naopak. Honza Schwarz doběhl asi deset minut za náma. Pěkná atmosféra na zasněžené Lysé Hoře a první účast na LC v roce 2015!

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2015

Trávný trek 2014

by Adam 18. prosince 2014 09:07

Letos bez sněhu a na nové trati.

V sobotu 13.12 se na Morávce konal další ročník závodu Travný trek. Z našeho týmu jsme se letos zúčastnili pouze dva – Adam a Honza M. Zázemí závodu je na základní škole v Morávce, kde mají závodníci kompletní servis – šatny, sprchy, úschovnu věcí a antukový ovál na rozběhání. Organizačně je závod také výborně zabezpečen – značení tratě, občerstvení na trati, měření času chipy. Závod se mi zalíbil už při mé loňské prémiové účasti a můžu ho jen doporučit.

FSM13-14_logo

Účastníci jsou rozděleni do dvou základních kategorií – strong (závoďáci) a klasik (běžná populace). Kategorie strong čítala 36 závodníku, kategorie klasik 154. Počasí k nám letos bylo docela přívětivé – teplota nad nulou (cca 5-10C), polojasno, bez ledu a sněhu. Pouze lehký sněhový poprašek kolem vrcholu Travného. V tom byl velký rozdíl proti loňskému ročníku, kdy ve výše položených partiích trati bylo sněhu nad kolena a v nižších částech trať hodně zledovatělá. Toto se projevilo i na výsledných časech, které byly letos až o 10 min. rychlejší než loni.

Pro kategorii strong zazněl startovní výstřel přesně v 10h, kategorie klasik startovala o 1 minutu později. My dva samozřejmě v kategorii strong. Hned po startu Honza prohlásil něco o vlaku, který když ti ujede už ho nechytíš a vydal se atakovat přední příčky celkového pořadí. Od té doby se mi pořád jen vzdaloval. První polovina trati vede téměř pořád do kopce a druhá polovina zase z kopce. Takže když se člověk dostane na vrchol Travného, tak už je to „v pohodě“, protože dále cesta vede pořád jen z kopce dolů. I když seběh prudších pasáží po cestě poseté kamením dá nohám taky hodně zabrat a navíc hrozí nebezpečí nepříjemného pádu. Na trati jsou jak dobře běhatelné rovinaté úseky nebo úseky s mírným stoupáním, tak i hodně prudké úseky, kdy si vždy říkám, že už do toho příště nejdu. Proti loňsku byla na trati jedna změna při seběhu – dolů se neběželo po sjezdovce, ale po turistické značce vedoucí přímo ke škole v Morávce. Honza nakonec doběhnul na 11. místě v čase 1:19:07. Já o něco později na 17. místě v čase 1:26:53.

Výsledky a fotky.

Tags:

Závody 2014

Zlaté Hory v bledě modrém…

by Honza 3. listopadu 2014 20:52

… a už nám to začalo.

První oficiální kilometry pro sezónu 2015 jsme si přijeli odběhat do zapomenutých krajin Zlatých Hor. Pravdou je, že jsme do toho skočili pěkně po hlavě a za čtyři dny jsme měli v nohách 90 kvalitních kilometrů. Okolí komplexu Ski Příčná, ve kterém jsme byli ubytováni, nám nabízelo ideální podmínky jak pro silový, objemový tak i rychlostní trénink. V podstatě jsme neokusili čistou rovinu a většinu jsme si vydřeli v kopcích.

lanovka_zh

Co nám však dodávalo energii a chuť každé ráno a odpoledne vyrazit do téměř mrazivého počasí, byla nádherně jasná a slunečná obloha. Ranní mrazíky se vždy během prvních kilometrů rozpustily společné s námi. Často nás kroky zavedly až do nedalekého Polska, kousek od města Glucholazy. To byl jeden z příjemnějších výběhů. Běžecké peklo jsme si užívali poblíž ubytování u místní sjezdovky a v okolí zříceniny hradu Edelštejn. Pravdou je, že ze sjezdovky byl hezký výhled, ale kilometrové úseky do solidního kopce v tempu 5 min/km dokáží rozostřit zrak. Do tréninku jsme měli zařazeny i silové prvky jako jsou žabáky, odrazy, jelení skoky a podobné šílenosti… Jak jinak než do kopce ;-)

image

Naštěstí o nás bylo dobře postaráno jak ze strany drahých poloviček, tak ze strany personálu. Po osobní domluvě našim hladovým žaludkům přizpůsobili všechny chody. A jako malý bonus uvádíme zajímavou novinku o spolupráci iniciovanou novým majitelem sportovně rekreačního resortu ve Zlatých Horách, který má zájem tento kraj zviditelnit i po sportovní stránce. Triatlon a náš tým ho zaujal, takže se můžete těšit na kombinaci atraktivních sportů v atraktivním a malebném prostředí. Kdy? To se včas dozvíte Veselý obličej

Tags: , ,

Trénink

Na plný boty 2014

by Karolína 2. listopadu 2014 16:04

Vítězství v mixech.

S ukecáváním začal Milan už na Havířské desítce, definitivně jsem mu ale „Na plný boty“ kývla, až v pondělí. A čtyři dny nato jsem už zase stála na startu dalšího podivného nočního horského závodu. Pro ty, kteří ještě nejsou fanoušky Havířovských vytrvalců, dodávám, že Milan Holeš je profi běžec z Životic a takové ty horské ultramaratony si dává jako zákusek po obědě. (To, že si k sobě vybral mě, si vysvětluji tak, že letos ještě neměl ve sbírce žádný závod v Mix týmu.)

Letošní ročník Na plný boty startoval z Valašské Bystřice, hodinu před startem jsme se dozvěděli jména tří vrcholků, na nichž byly kontroly, takže jsme si trasu mohli dopředu trochu naplánovat, pořadí vrcholů bylo na nás. Očekávaná vzdálenost byla mezi 30 a 35 km. Našim záměrem bylo pokořit vrcholy v tomto sledu: Zvonový, Ptáčnice, Štípa. Turistická značka vedla jen na Ptáčnici, takže bylo jasné, že půjdeme i terénem.

Ve 22:00 bylo odstartováno. Rozhodnutí oběhnout budovu a dát se po červené nahoru, padlo prakticky ihned, protože Milan uviděl, jak jeho známí orienťáci běží jinam, a jal se je následovat. Já jsem z toho byla trochu zmatená, ale na začátku jsem řekla, že orientaci nechávám na něm, tak jsem s novým směrem musela souhlasit. Vesnicí jsme proběhli docela svižně, zvolnili jsme až s prvním kopcem. Milan mě ujistil, že mám dobré tempo, ale ať to zbytečně nepřeháním. Asi tak za dvě minuty už to asi přehodnotil a navrhl, že si mě zapne na gumu a případně mě potáhne. Tak myslela jsem, že na to dojde až na konci, ale no co. Navíc z Milana vypadlo něco jako, že ještě nikdy v mixech neskončil hůř jak druhý a mě došlo, že to s tím závodem myslí asi fakt vážně. Kontrolu na Zvonovém jsme objevili mezi prvníma. Nebylo to nic jiného, než stan schovaný v hustém lese (mimochodem prodírat se houštím na tom provaze byl fakt zážitek). Trochu jsem se těšila, že nahoře trochu vydechnem, ale nekonalo se. Rychlý seběh dolů, během kterého Milan neustále kontroloval mapu. Pak jsme to střihli mezi nějaké baráky, přes zahradu, pak zas lesem, loukou a pak nevím, jak to Milan dokázal, ale našel cestu. Na Ptáčnici bylo už docela rušno, dorazili jsme tam patnáct minut před půlnocí. Potkali jsme se tam také s první ženou, orientační běžkyní, takže jsme usoudili, že na tom asi nejsme tak špatně. Před námi byla poslední hora, nikoli nejvyšší, ale špatně dostupná, s nejistým chodníkem a s nejprudším stoupáním. Vyrazili jsme rozbahněnými cestami dolů po žluté, té jsme se chvíli drželi, pak ale přišla zkratka po poli a najednou jsme narazili na ohradník. Milan ho zkusil a zahlásil, že kope. Já jsem zaprotestovala, že se mi k býkovi dvakrát nechce, to už byl ale můj parťák uvnitř a mě si držel na vodítku, takže jsem musela taky. Po pár metrech se ze tmy ozvalo takovéto známé zlověstné zafunění a zvuk kopyt řítících se na nás. Nevím jak Milanovi, ale mě teda zatrnulo. Potom se kolem nás přeřítilo stádo koní. No než jsem se uklidnila, tak jsem ještě chvíli musela přemýšlet, jestli nemůžou být v ohradě společně s býkem, nebo co nám tak může udělat naštvaný kůň. Pak už nás čekala jen jedna kravská ohrada cestou na Štípu (doufám, že to byly krávy). Nahoru to byl fakt krpál, ale po necelých třech hodinách závodění jsme získali poslední skalp a běželi roklí dolů, na cestičky už nebyl čas. Jakmile jsme narazili na asfaltku, začal Milan vymýšlet nejkratší trasu jak na základnu. Co čert nechtěl, vyšlo to zrovna na tak sviňský kopec, že oběhnout ho by možná bylo rychlejší. Myslím, že jsem v životě nešla nic nekonečnějšího. Ale dali jsme ho. Nahoře jsem uslyšela známé „popoběhnem“ a už jsem zase vlála na vodítku za Milanem. Seběh byl celkem v pohodě, i ta cesta do vesnice, ale jak Milan uviděl známé značky, zavětřil cíl, napnul lano a sprintovalo se. Dveře do společenského domu ve Valašské Bystřici jsme rozrazili po čtyřech hodinách a dvou minutách od startu.

Moc lidí tam teda zatím nebylo a po rozkoukání jsme zjistili, že jsme první MIX, a já první holka v cíli!!! Ještě pořád z toho mám strašnou radost, takže se pochlubím. Další mix dorazil až 48 minut po nás a první žena až za 26 minut. No prostě bezvadně naplánováno, za což patří velký dík Milanovi. A vůbec jsem moc ráda, že mě tam vzal, protože teď už mám konečně nějaký ten horský dokončený a navíc s bednou! Už teď se těším, až narazíme tu vyhranou bečku a zavzpomínáme si Veselý obličej.

Tags: , ,

Závody 2014

Lysacup 2014–7. etapa Visalaje

by Radan 15. prosince 2013 17:37

Tohle mi furt nějak nejde ..

V sobotu jsem neměl čas na Trávný trek, kde byla naše velká účast, ale dal jsem si v neděli Lysacup. Normálně si řeknu až ráno před závodem, že jdu do toho, ale tentokrát jsem si pevně řekl už večer v sobotu, že do toho půjdu. Ač tyhle běhy se mi stále nějak nedaří, tak motivací bylo více – běžela se relativně běhavější etapa z Visalají (delší a s menším převýšením) a taky jsem si chtěl vyzkoušet své nové boty s hřebíky, když už je konečně sníh a díky menší oblevě taky led. Neděle ráno začala, dobře. Zaspal jsem. Kdo má alergii a dá si sem tam nějakou antialergickou tabletku na večer před spaním, určitě mi bude rozumět Veselý obličej. Pak jsem se pustil ještě do výchovy našich dětí, které jako obvykle dělaly cirkus u snídaně. Když jsem pak konečně dorazil na Visalaje, parkoviště bylo obsazené, takže jsem našel místo cca 1 km zpátky. No a proč o tom píšu ? Nestihl jsem start, asi o 6 – 9 minut, težko říct. No fajn, tak si poběžím v klidu, na pohodu, už nic nezachráním, řekl jsem si.

radan_visalaje

První 2 – 3km se běží v mírně zvlněném profilu, ale zato tentokrát na čistém ledu. Úplně jsem si chrochtal blahem, jak moje nové botky na tom perfektně drží, žádné podklouznutí, paráda, proti spoluopozdilcům to byla jasná výhoda, na ledu neměli šanci. Po 3 km jsem začal dobíhat konec startovního pole a postupně, kde to šlo, jsem předbíhal. Moc to sice nešlo, protože už byl jen úzký vyšlapaný chodník, tak jsem nejdříve díky nemožnosti předbíhání přecházel do chůze a později bohužel už taky díky nedostatku sil a hlavně dechu. Tepovka už se držela zase nějak moc vysoko, tak to prostě nešlo. No nevím, musím tyhle běhy více trénovat, když je člověk zvyklý jen na pohodovou silnici, zpevněné cesty, pravidelné tempo, tak tohle je úplně o něčem jiném a jenom mě to vždy dokáže pořádně naštvat, že lidi, kteří jsou na silnici daleko ze mnou, tak na Lysacupu jsou daleko přede mnou. Musím s tím něco dělat, více běhat terény, shodit nějaká kila … jinak to asi nepůjde. Nakonec díky mému pozdnímu startu jsem dorazil na vrchol na 218. místě, takže se všem omlouvám za tohle šílené umístění ve statistikách pro SK Fuga Cyklokrám ..

Výsledky

Tags:

Lysacup | Závody 2013

Travný trek 2013

by Honza 14. prosince 2013 21:56

Pěkný závod na Travném a mírně extrémní podmínky.

PC141881Na doporučení našeho nového člena a partnera Honzy Malošíka jsme letos vyrazili „prubnout“ Travný trek. Tím my, mám na mysli Lumíra, Honzu, Adama a mě (Honzu H. ;)). Závod je zajímavý nejen svou trasou a převýšením, ale také tím, že je symbolickou vzpomínkou na tragické události ze 2. sv. války, které postihli Morávku právě v tomto období roku. Na start druhého ročníku se postavilo 163 nadšenců a hned v osmi kategoriích. Základní myšlenkou je rozdělení závodníků do dvou hlavních skupin. Strong a light. Do kategorie strong se přihlašující registrovaní sportovci nebo borci a borkyně, kteří pravidelně sportují. Do kategorie light spíše nadšenci a lidé pro každou špatnost. My jsme se samozřejmě zapsali do kategorie strong :-D.

PC141866

Deset minut po desáté závod odstartoval. Nadmořská výška Morávky je 455 m n. m. a na vrchol Travného, který má 1203 m n. m. nás čekalo slušné převýšení. Běželo se kolem Hotelu Morávku, 3,5 km pod starou sjezdovku na Přeláči, dál po modré na Travný asi 3 km a z Travného po zelené na Malý Travný, přes Sviňorky a zpátky do Morávky. Celkem to dalo 12,8 km. Nejhorší z celého závodu byl asi seběh. Při cestě nahoru mě to vůbec nenapadlo a myslel jsem si, že horší už to být nemůže. Ovšem potom, co jsem se vydrápal na Travný, mi bylo hned jasné, že chuťovkám není konec. Každý druhý krok jsem skončil mimo vyšlapanou cestičku a zabořil jsem se do půlky holení do sněhu. Bralo mi to dost sil, ale nechtěl jsem, aby mě někdo ze zadu předběhnul. Postupně jsem si zvykal a v jistých místech jsem to pustil a doufal jsem se, že nespadnu. Nakonec mi dodalo sil, když jsem nad Sviňorkama uviděl Lumíra. Držel jsem se ho asi na prvních 3 km, ale potom se mi vzdálil a ztrácel se mi za horizontem. Na sjezdovce jsem ho předběhnul, ale poslední kilometr po asfaltu jsme do Morávnky doběhli spolu. V cíli jsme byli za 1 hodinu a 28 minut, takže plán pod hodinu a půl splněn. Adam a Honza doběhli kousek od sebe asi 8 – 10 minut po nás.

Výsledky.

DSC_2513

Tags:

Závody 2013

Lysacup 2014 - 5. etapa Rajská Bouda

by Lumír 30. listopadu 2013 17:43

První letošní etapa na sněhu.

Přes týden na horách nasněžilo a tak jsem se rozhodl, že o víkendu vyrazím letos poprvé na Lysacup. V letošním ročníku se na Lysacup moc často nedostanu, tak je potřeba využít každou příležitost. Na pořadu byla jedna z mých nejoblíbenějších etap se startem z Malenovic od Rajské Boudy. Nikomu jsem neříkal, že pojedu a tak jsem byl překvapený s kým se od nás potkám na startu. Nakonec se tam nikdo neukázal a tak jsem v tom zůstal sám.

Dnešní etapu jsem bral jako takový test a plán byl běžet dle tepů a moc to nepřehánět. Po prvním zahřívacím kilometru za 5:00 začalo konečně pravé lysacupovské stoupání. Tepy jsem se snažil držet v rozmezí 165-170 tepů za minutu a v pohodě to šlo. Pocitově se mi běželo fakt výborně a od poloviny jsem se postupně dostával přes soupeře dopředu. Do cíle jsem se dostal za 45:35 – asi v osobáku, nemám přesnou statistiku na 34. místě kdy mě ve finiši předběhli dva spurteři Veselý obličej.

lc2014_rajska

Na vítěze jsem ztratil 5 minut, což hodnotím velmi pozitivně. Na tom rozdílu jde pěkně vidět jak každým rokem stoupá úroveň a taky se to hodně vyrovnává a ti nejlepší už nemají takové rozestupy jak tomu bylo dříve. Další moje účast bude pravděpodobně až na Silvestra – a to věřím že nás tam bude více.

 

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2013

Lysacup 2013 - 17. etapa, Rajská Bouda finále

by Lumír 25. února 2013 17:25

Poslední etapa a příjemné proběhnutí na sněhu.

V sobotu 23.2. byla na pořadu už poslední etapa letošního ročníku Lysacupu. Startovalo se klasicky od Rajské boudy a intervalově, dle nejlepšího umístění v minulých etapách (top 10 –5min, do 40 místa –2:30min a zbytek). Já jsem by zařazen do druhé skupiny a docela jsem se těšil. Konečně se mi zase vrátila chuť závodit. Málem bylo, ale všechno jinak. Ve čtvrtek jsem cestou z Prahy ve vlaku nějak špatně seděl a kousek před Ostravou jsem si skřípl nerv v křížích. Málem jsem ani nevystoupil z vlaku, kdo to zažil tak asi ví o čem mluvím. V pátek ráno to moc dobře nevypadalo, předklonit jsem se vůbec nemohl a i jiné pohyby mi dělaly velké potíže. Neztrácel jsem však naději a snažil se to rozhýbat a rozcvičit. Večer jsem pak ještě zašel na bazén, plavat se dalo a problémy mi dělalo jen delfínově vlnění. Takže jsem pořád věřil že to v sobotu půjde.

K Rajské Boudě jsem vyrazil jako obvykle sám, zaparkoval jsem pod Bezručem a na start jsem lehce doklusal. Běžet celkem šlo, záda jsem sice cítil ale nic hrozného to nebylo. Horší byly seběhy, ale naštěstí se dnes běželo jen nahoru. A dolů po závodě se už nějak dostanu Veselý obličej.

lc2013_finale_lumir

Chvíli po desáté hodině jsme se ztrátou 2:30 minuty na první skupinu vyběhli. Po rovině se mi moc dobře neběželo a tak jsem zůstal spíše na konci naší skupiny. Těsně pod Korýtkem jsme doběhli poslední z první skupiny a začali se prodírat mezi ostatními závodníky. U Veličků se kolem mě prohnal celkový vítěz Tomáš Lichý, ani jsem se nezkoušel zavěsit. To mě trošku nakoplo a trošku jsem zrychlil a začal sbírat další a další soupeře. Cítil jsem se dobře a tak jsem v tempu nepolevoval, záda se sice někdy ozvala, ale nebylo to nic co by nešlo vydržet. Na Lukšinci jsem se pohyboval kolem 35. místa a sil jsem měl na rozdávání. Držel jsem pořád pěkné tempo a stáhnul ještě další závodníky. Ani mi nevadil čerstvý sníh a předbíhání s občasným šlápnutím mimo vyšlapanou stezku. V cíli jsem byl za 54:53 na celkovém 26. místě.

Tento ročník hodnotím jako vydařený, v celkovém pořadí jsem skončil na 38. místě (historicky nejlepší umístění) a to mi ještě chyběla jedna etapa. Navíc mě to ani nelimitovalo v tréninku v průběhu týdne a stihl jsem odtrénovat vše co jsem chtěl. Příští rok uvidím jak to bude vycházet, ale pokud se budu účastnit tak cíl bude udržet minimálně stejnou pozici jako letos. Vzhledem k tomu, že úroveň soupeřů je rok od roku lepší, to nebude snadný cíl. Taky budu poslední rok mezi mladíky, tak se nesmím nechat zahanbit Veselý obličej.

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2013

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři