Moraviaman 2017

by Karolína 28. června 2017 08:37

16. ročník, 2 finišeři a 1 bedna

24.6.2017 se v Otrokovicích konal už 16. ročník Moraviamana – dlouhý triatlon, kde se plave 3,8km na kole se jede 180 km a na závěr se běží 42km. Letos byli na startu z našeho týmu 3 účastníci – Kája, Viktor a Vilém.

kaja_medaile

Kája popisuje průběh závodu takto:

Rok se s rokem sešel a já, protože jsem zapomněla, jak to vloni bolelo, jsem se znova přihlásila na ironmana. Otrokovice opět slibovaly teplé a slunečné počasí. Závod měl obnášet klasicky 3 kola ve vodě, 4 kola cyklistiky, ale nově pouze 2 kola běhu s průběhem depem. Celkem stále 226 km.

Ráno, kolem šesté jsme se chystali ke štěrkovišti. Přišli jsme tak, abych měla dost prostoru na to nasoukat se do neoprenu. Pořadatelé nám ale udělali škrt přes rozpočet, prohlásili, že voda má přes 24 °C a neopreny letos povoleny nebudou! To bylo snad poprvé, co je na dlouhém triatlonu zakázali. Ne, že by mi to vysloveně vadilo, přece jen jsem ušetřila 20 minut namáhavé práce při oblíkání a odřený krk z plavání, ale poprvé jsem oblékla nový dres a nebyla jsem si jistá, jestli nebude moc plandavý. Rozplavání naštěstí ukázalo, že se to dá. V euforii jsem se postavila hned za startovní lajnu. Na Moraviamanu bývá plavání umírněnější, nebylo se čeho bát. Tuhle naivnost mi ihned po startu vymlátili z hlavy. Ale jinak se plavalo krásně – čistá voda, východ slunce, přes který nejde nikdy vidět druhá bóje…prostě romantika. Ve druhém kole ale jakoby mi začínala na lýtko sahat křeč, snažila jsem se proto nedělat příliš zbrklé pohyby a během výlezu na břeh to aspoň trochu prošlápnout. V závěsu jsem měla neustále nějakého plavce, který se nejenže za mnou vezl, ale ještě mi pořád sahal na nohy, což, jak každý plavec ví, je nervy drásající zlozvyk. Po posledním kolečku mi Ondra hlásil, že jsem zaplavala za 1:14. To nebylo úplně špatné, ale ta lýtka teda táhla strašně. Ke kolu jsem doklusala spolu se soupeřkou. Mylně jsem se domnívala, že je z mé kategorie. Musela jsem ji utéct. V rychlosti jsem na sebe (jak je mým zvykem) plácla opalovací krém, hrst na každé rameno, s roztíráním jsem se nemazala. Hop na kolo a frčíme.

Měla jsem hlad jako vlk, tak jsem se od začátku cpala, bylo mi trošku trapně, když nikdo jiný zatím nejedl, ale co už. Omrkla jsem svá ramena pokrytá silnou vrstvou bílé hmoty, do které se již po prvních kilometrech lapilo hejno much. Prvních 45 km šlo docela hladce, i ke kapličce jsem vyjela skoro bez námahy. Druhé kolo ale začalo být nějaké ospalé, chtělo to nakopnout. Sáhla jsem do kapsy pro gel. Naštěstí byl fakt tak hnusný, že mě okamžitě vrátil do závodu. Samozřejmě jsem si zbytky gelu pokapala prsty, potažmo představce, řadící páky a řídítka. Slunce pálilo, začínalo to být náročné a blížila se k občerstvovačka. Tam jsem se zlila vodou a jako zázrakem ožila. Do nohou se vrátila energie. Rozbalila jsem to, začala předjíždět jednoho závodníka za druhým, když tu najednou: Pffff…

kaja_moraviaman_2017

Dostat defekt do galusky jsem si vždycky přála, zvláště proto, že se mi to ještě nikdy nestalo a taky proto, že na závodě je pro to nejpříhodnější doba. V kole byla zapíchnutá malinkatá kovová šupinka, mrcha. Vybalila jsem tmel a bombičku a dala jsem se do díla. Teorie byla jasná, odšroubovat střed ventilku, vstříknout 1/3 lahvičky a dofoukat. Jenže… s ventilem jsem se mordovala aspoň 5 minut, tmel od loňska už zčásti zatuhnul, takže jsem z něj musela povytahovat zdrclé snople (rukou, jak jinak, však zfifraná už jsem byla beztak dost), propíchnout násadku (stéblem trávy) a pak si jako zakončení mistrovského díla vyfouknout bombičku mimo galusku. Naštěstí byla na trati spousta závodníků, kteří mi nabízeli pomoc, a jeden z nich mě nakonec skutečně zachránil svou bombičkou. (Děkuju!!!)

Bylo jasné, že už není kam hnát, stres už ze mě opadl a jela jsem si svoje. Cyklistika pěkně utekla (i když za 6,5 hodiny…) a začal morbidní běh. Ze začátku mě provázeli bolesti břicha, tak jsem si párkrát odskočila. Pak se to trochu srovnalo, ale tím, že jsem málo jedla, přišli žaludeční křeče a skoro mrákoty, když jsem ve vedru stoupala do kopců, které nám nová trasa přichystala. Bylo opravdu k padnutí. Ještě více zdrcující byl ale fakt, že jsem nevěděla, kam vlastně běžím a jak to ještě bude daleko. Spravila jsem se až ke konci druhého kola, když jsem do sebe lupla dva kelímky vody a banán. Opět jsem začala závodit. Bohužel to už bylo druhé kolo a bylo jasné, že za chvíli už nastoupí únava, které se po 200 km dá prostě těžko vyhnout. Nohy bolely, lýtka mě táhla tak, že jsem při každém stoupání bolestivě zatínala zuby, klesání zase znamenalo agónii pro stehna…

Bylo to těžké, vedro mě sžíralo, ale cíl se pomaličku blížil. A pak, po 12 a půl hodinách, se opravdu objevil, a bylo to delší, ale hezčí než loni, s úsměvem jsem proběhla branou a dala si vytoužené šampáňo. Nakonec to vyšlo na vícemistryni republiky, takže si nestěžuju. Celkově i v ženách jsem skončila někde uprostřed startovního pole. Na závěr bych chtěla moc poděkovat svému týmu za podporu - jak Fugáčům na trati, tak Ondrovi, mamce, taťkovi a kamarádce Monice, která fandila tak, že sebou vždycky strhla celý dav v přesvědčení, že se blíží vítěz Smile.

Viktorovy postřehy k závodu:

Zde je mých pár postřehů z pátého dlouhého triatlonu, který jsem absolvoval. Všem co netrpí poruchou termoregulace a slepotou, bylo jasné, že Moraviaman  se  dne 24. 6. 2017 odehraje ve znamení vysokých teplot. Zrušeno plávání v neoprenech a spoře oděné děvy v okolí startu to jen potvrzovaly:-) Z Fugy jsme se na kraj štěrkáče postavili tři, já, Kája a skeptický Vilém:-) No ale již k závodu...plavání mi celkem bez neoprenu šlo a zadrženě jsem z vody lezl za 1:15 kousek za Kájou a Vilda si ještě asi užíval koupačku. Bylo jasné, že ve vodě se nic zásadního dít nebude a tak jsem si šetřil síly na dalších 11 hodin na trati. Po klidném depu se šlo na kolo, kde jsem se opět snažil první dva 45 km okruhy držet zpět, protože až se oteplí, tak kromě toho sluníčka začne i foukat a s ubývajícími silami půjde rychlostní průměr dolů, což se potvrdilo a z kola jsem slezl za 5:56. Teď už nás čekal jen ten maratonek na změněné trati, za kterou byli jistě všichni účastníci Vabrouškovi vděčni....běželo to samo "jedna dlouhá rovina a celé ve stínu" :D, nicméně opak je pravdou a kdo nevěří, ať tam běží:-) Běželo se mi celkem dobře a až v posledních kilometrech jsem začal cítit, že bych se raději viděl někde se škopkem v ruce u televize. Běh 4:34 a celkem 11:52. Za mně vzhledem k podmínkám dobrý počin všech Fugovců, kteří se s 226 km dlouhou tratí poprali statečně. Hlavně si ce ním přátelské atmosféry, kdy jsme se potkávali na trati a zejména podpora od Káji uvažovala za jakým rohem mně zmydlit, abych jí nepředběhnul :D (legrace) a já za odměnu Vildu při každém setkání cepoval, že jestli to zapíchne, tak dostane obuškem, ale ten to nezapíchl, takže jsem rád, že si jistě zvedl psychiku a ví, že to v sobě pořád ten kluk ušatý má! Takže gratulace nám všem  a Káji k další bedně....třikrát HURÁA.

Výsledky. Foto.

Tags: ,

Závody 2017

Běh pro paní ředitelku

by Karolína 19. června 2017 20:00

2. ročník

Díky Vašemu zájmu se zrodila nová tradice Běhu pro paní ředitelku!

Sportovní akce má jednoduchá pravidla, přijďte podpořit bývalou paní ředitelku ZŠ Pavlu Martinkovou tím, že uběhnete kolečko kolem hřiště. Za každé takové kolečko věnujte 20 Kč.

Startovné je dobrovolné. Výtěžek z běhu bude v plné výši věnován paní Martinkové, která se zotavuje z těžké dopravní nehody.

Uvidíme se na startu!

image

Sledujte také událost akce na Facebooku.

Tags:

Závody 2017

Triatlon Brušperk 2017

by Adam 12. června 2017 10:28

Premiéra na triatlonovém závodě a bahno a bahno.

Letos jsem opět po roční přestávce zařadil do svého kalendáře terénní triatlon v Brušperku. Kromě mě se závodu zúčastnil i nový člen našeho týmu Lukáš, kterému jsem tento závod doporučil. Jednak má zatím pouze horské kolo, ale taky se jedná o závod, který se mi vždy líbil – pěkné tratě, dobrá organizace a počet závodníků tak akorát.

Ještě v sobotu ráno při nakládání kol do auta počasí vypadalo ideálně, předpověď bohužel slibovala něco jiného. Tajně jsem doufal, že by předpověď nemusela vyjít, bohužel už cestou od Ostravy začalo pršet a nepřestalo až do konce závodu. Na místě jsme rychle absolvovali prezentaci a pak čekali v autě, jestli déšť nepřestane. Déšť pořád neustával, čas startu se blížil, tak nezbývalo nic jiného než se jít připravit. Venkovní teplota se pohybovala kolem 17C a v kombinaci s deštěm to moc příjemné nebylo. Já jsem byl vybaven neoprénem a s jeho oblékáním jsem moc neváhal. Lukáš musel vydržet bez neoprénu – tato část výbavy mu zatím schází. Voda v Brušperské nádrži byla překvapivě teplá, teplejší než vzduch. To učinilo z rozplavání příjemnou část dne. Ono plavecká část vůbec byla tentokráte nejpříjemnější části závodu. Na startu se sešlo kolem 90 závodníků. Plavání jsem zahájil z pravé strany tak, abych předešel případným kontaktům při otočce u bójky. Plavalo se mi velmi dobře a při letmých pohledech pro kontrolu směru plavání se mi zdálo, že přede mnou moc lidí není. A fakt to tak bylo, z vody jsem vylézal na 12-tém místě za 12:34. Plavalo se 800 metrů. Chvíli jsem se zdržel v prvním depu a pak už přišla cyklistická část. Dva okruhy po 14-ti kilometrech. Kombinace terénu, lesních cest a asfaltu. Vytrvalý déšť udělal z trati pravou bahenní lázeň. Na několika místech se téměř nedalo jet – záleželo na technické zdatnosti jezdce, mě to moc nešlo. Párkrát jsem se v bahně hezky vyválel, 2x jsem nasazoval spadlý řetěz. Cyklistická část byla letos velmi náročná. Projetí cyklistické části mi trvalo téměř hodinu a půl – 1:26:38. Během cyklistiky jsem se tradičně trochu propadl pořadím. Poté následoval běh, který je v Brušperku jen krátký – přibližně 4 km, hlavně v poměru s délkou kola. Součástí běhu je jeden delší kopec, zahájený výběhem schodiště. Na běhu se mi v Brušperku tradičně daří (letos za 16:15) a pár závodníků, kteří mě předjeli na kole zase předběhnu.

Adam

Lukáš jel svůj první ostrý závod a nevedl si vůbec špatně. Hlavně na běžecké trati předvedl kvalitní výkon (atletická minulost tam je znát). I přes nepřízeň počasí se mu závod velmi líbil. Takže příští rok jedem zřejmě zase.

Lukas

Výsledky.

Tags:

Závody 2017

Karvinský Triatlon 2017

by Karolína 11. června 2017 12:01

10. ročník Karvinského Triatlonu opět s naší účasti.

A tak se to stalo, že mým prvním letošním triatlonem byl můj srdcový, Karvinský. Navíc jsme se na startu sešli rovnou čtyři z Fugy – Lumír, Viktor, Martin B. a já. A díky domácímu prostředí jsme měli i slušné fanouškovské zázemí.

Na start v Karvinském bazénu jsem dojela na kole. Za letošek jsem měla na Raketce najeto asi 60 km, navíc někdy před měsícem, takže rozjezd byl spíš takovým nutným seznámením se závodním kolem… Slovy Viktora: „To máš blbý, vole.“

Bohužel se nás na letošní jubilejní ročník sešlo jen 16, ale známé tváře jako holky Červené, plavčík Pepa, nebo Svatava nechyběly. Netradičně jsme se vešli do jediné rozplavby. Docela trefně jsem se postavila vedle Vikyho, se kterým jsme pak synchronně plavali až do konce. Dali jsme to za pěkných 12:50, načež mamka poznamenala, že jsme plavali velmi hezky, ale že Lumír už je dávno fuč. Následovalo kolo, kde mě Vikouš během prvních pár šlápnutí do pedálů bez problémů předjel. To se ale docela hodilo, protože jako správný policajt jezdí jako prase, a pomohl mi tak v závěsu projet několik svízelných dopravních situací. Za pár chvil mi ale zmizel, a protože před námi nebyla druhá rozplavba, nebylo koho míjet a v podstatě jsem závodila až do konce sama. Během cyklistiky nás přes slibné ranní počasí provázel slabý deštík a silný větřík. Asi kilometr před mým druhým depem se už rozpršelo opravdu pořádně a byla jsem ráda, že už kolo můžu odložit.

Rychlé přeskočení do tenisek a dvakrát rudou stezkou kolem hřbitova… pořád nikdo v dohledu, na trati jen jedna osamělá skupinka fanoušků, plácnutí pro štěstí s přihlížejícími dětmi a vytrvalý déšť… Trvalo mi tak 1,5 km, než se nohy rozběhly. Organizátoři letos trasu oživili zarostlým úsekem s kopřivami, kde mi tenisky nasákly vodou a ztěžkly tak o půl kila každá. 5 km uběhlo jako nic a za chvíli jsem byla v cíli. Tam už čekali všichni Fugáči – dokončili jsme v pořadí: Lumír za 1:10, Viktor za 1:13, Martin za 1:16 a já jako první žena v čase 1:21.

DSCN1529

Letos se na místo dortů odměňovalo vínem a nechybělo ani tradiční koláčové občerstvení. Užili jsme si opět krásný a vydařený závod, trochu ozvláštněným deštivým počasím, ale nejsme přece z cukru, no ne?

Foto a výsledky.

Tags:

Závody 2017

Albrechtický Běh Pro Zdraví 2017

by Lumír 8. června 2017 21:09

Běh pro všechny v Albrechticích.

Havířovská desítka a Obec Albrechtice pořádají nový běžecký závod v Albrechticích. Závod je určen pro všechny, i ty kteří ještě na žádném závodě nebyli. Běží se 3km se startem a cílem na fotbalovém hřišti. Pro prvních 50 přihlášených občanů Albrechtic je startovné zdarma. Pro ostatní pak 100 Kč. Součástí startovného je občerstvení po závodě – pivo a klobása. Po závodě proběhne slosování o ceny, budou se losovat startovní čísla závodníků.

Datum: Sobota 17. Června 2017 od 15.00 hodin
Místo: Fotbalové hřiště v Albrechticích
Registrace: na místě od 12.30 hodin. Předem se zájemci mohou hlásit do 13. Června 2017 na tel.: 725 034 512 – Obec Albrechtice – Kateřina Melišová nebo na e-mail: socialni@obecalbrechtice.cz
Startovné: prvních 50 přihlášených občanů Albrechtic má startovné zdarma (trvalý pobyt dle občanky), ostatní 100Kč. V ceně startovného drobné občerstvení (pivo, klobása).
Délka závodu: přibližně 3 km. Trasa vede v okolí hřiště směrem na Zámostí a zpět
Kategorie: muži, ženy
Zdravotní služba: zajištěná pořadatelem

image

Pro další informace sledujte událost na závodu.

Tags:

Závody 2017

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři