Ostravský čtvrtmaraton 2015

by Radan 28. října 2015 18:05

Už se to začíná lepšit …

Konečně mám chuť tady něco napsat, po všech problémech a krizích, které mě od prázdnin provází, jsem si konečně zaběhl něco, s čím můžu být spokojený. Na státní svátek 28.10. se v Ostrave Porubě na Hlavní třídě běhá tradičně čtvrtmaraton, letos v nádherné slunečném počasí, 15st. teplo, takže pohoda na trenýrky a tričko. Chtěl jsem běžet tak pod 45 minut (10,5 km), osobák mám tady 44:30. Na startu bylo 280 běžců a rozběhlo se to celkem z ostra, prvních 500 m nejprve do cíle mírným stoupáním a pak 6 okruhů po Hlavní třídě (do poloviny od McDonalda ke kruháči). Chtěl jsem udržet tempo pod 4:10 na km, nakonec to bylo v prvních třech kole za 4:06, ve čtrtém kole trochu krize, takže tak 4:12 na km, ale poslední kolo už jsem chtěl utrhnout jednoho borce, který se se mnou pořád držel, ale mému poslednímu kilometru za 3:42 min neodolal a odpad .. V cíli nakonec za 43:03, celkově 40.místo, takže trochu posun a konečně dobrý pocit z běhu po dlouhé době.

Výsledky čtvrtmaraton

Tags:

Závody 2015

Celtman! Extreme Scottish Triathlon 2014

by Lumír 28. října 2015 06:33

Podruhé ve Skotsku a modré tričko je doma.

Ve Skotsku na Celtmanovi! mám z loňska (2013) nevyřízené účty. Nepodařilo se mi stihnout cut-off čas v T2A depu před vstupem do hor a tím pádem jsem nebyl vpuštěn do horské části závodu. To znamenalo, že jsem dostal “jen” bílé finišerské tričko. Honzovi H, mému pomocníkovi, jsem nadhodil že chci v 2014 opět na Celtmana!, naštěstí souhlasil a tak jsem se přihlásil do loterie o startovní slot. Štěstí se na mě usmálo a v mailu jsem obdržel příjemnou zprávu, že jsem v závodě. Teď jsem už věděl do čeho jdu a tak jsem v přípravě cesty a tréninku neponechal nic náhodě. Co je to Celtman! triatlon a v čem je unikátní popisuji v tomto článku, tak se budu věnovat jen průběhu závodu a mým pocitům.

DSC_2876_thumb3

Poslední týden v červnu jsme vyrazili na dlouhou cestu autem až na daleký sever Skotska. Letos jsme zvolili jiné ubytování, doslova na konci světa. Domácí byli hodně příjemní a pokud se někdo chystá navštívit tyto části Skotka, tak můžu vřele doporučit. Další změna oproti loňsku byla v tom, že jsem na start závodu s Honzou vyrazili už den předem a přespali u depa ve stanu. Mělo to výhodu, že jsme mohli “později” vstávat a také večer před startem navštívit místní pub a ochutnat pivo a nasát atmosféru. Nakonec to skončilo u 3 kousků a ve stanu jsem byli kolem 11 hodiny – ještě za světla Veselý obličej.

image_thumb[14]

Ranní vstávání bylo ovšem i tak kruté, budík zvonil před 2. Výhodou ovšem bylo, že kolem nás byli ve stanech samí závodníci a už od ráno to tam žilo. Před startem klasika, najíst se, připravit věci do vody, na kolo a přesunout se do prvního depa. Po 4. hodině jsme nastoupili do autobusů a byli odvezeni na start plavání. Letos bylo výrazně jiné počasí oproti loňsku, nefoukal tak silný vítr, ale zato předpověď slibovala déšť a v horách možná i sníh. Naštěstí sníh do “našich” hor nedorazil, zastavil se necelých 50km jižněji Veselý obličej. Díky slabšímu větru bylo i klidnější moře.

V 5:00 místního času bylo odstartováno. Teplota vody klasika, kolem 10°C a bez vln. To jsem si říkal, že bude paráda a poplave se skvěle. Ale chyba lávky, klidná voda znamenala, že se objevili medúzy. Kdyby jich bylo pár tak o tom ani nepíšu, ale to co bylo v moři, byly tisíce medúz různých velikostí, od malých 10cm až po obří kousky, kde jsem radši ani neodhadoval velikost. Plavání v medúzách bylo hodně náročné, hlavně v tom, že při každém tempu jsem na ně šahal a jen čekal kdy mě nějaká žáhne do ruky nebo obličeje. Po tomto zážitku mám slovo jellyfish nadosmrti vryto do paměti. Až po závodě jsem se od pana domácího dozvěděl, že bílé medúzy nežahají a jsou v podstatě neškodné. To jsem ve vodě netušil a tak tep atakovat maximální hodnoty a vůbec jsem se nemohl dostat do pohodového plavání. Do druhého depa jsem se dostal v čase 56:34 relativně ve předu startovního pole.

IMG_20140628_055911_edit_thumb3

Přechod na kolo si moc nepamatuji, jak jsem byl vystresovaný z těch medúz. Díky tomu jsem byl i více promrzlý. První hodinu kola jsem jel v transu a vůbec nevnímal co se kolem mě děje. Bylo to nejspíše způsobeno kombinací stresu z medúz a zimy z plavání. Když jsem se vzpamatoval, tak jsem konečně začal sledovat trať a co se kolem mě děje. S Honzou jsme měli občerstvovačky plus mínus jako loni. Na kole oproti loňsku, v první půlce tolik nefoukalo do zad, což se projevilo hlavně druhé polovině tratě, kde se jelo o poznání lépe. Říct, že to bylo na pohodu se nedá, stále dost foukalo s v kombinací s hrubým asfaltem a kopečky, bylo kolo hodně náročné, navíc se jelo 205km. Cyklistiku se mi oproti loňsku podařilo stlačit o hodinu a do druhého depa jsem dorazil za 6:59:43.

image_thumb[10]

Také jsem si už pořádně nastudoval časové limity a zatím vše nasvědčovalo, že to letos vyjde a okusím skotské hory i v závodě. Druhé depo proběhlo v pohodě, až na to, že všude bylo plno malých mušek, které byly hodně nepříjemné, kousaly a zalezly úplně všude. Naštěstí při běhu neotravovaly.

IMG_20140628_151636_thumb3

Na prvních 20 km do T2A depa jsem vybíhal s luxusní rezervou na časový limit pod horami. Což mě uklidnilo a běh jsem si dost užíval. Tuto část jsem už znal z loňska a věděl, že je v pěkné krajině a celá se dá běžet. Do T2A jsem doběhl s časovou rezervou  a po kontrole povinné výbavy jsme, už společně s Honzou, vyrazili do hor. Tady to byla velká neznámá, co nás čeká a jak to půjde. Hned začátek ukázal, že to nebude sranda. Takovou stojku jsem fakt nečekal, byl jsem hodně rád, že mám hůlky a mám se o co opřít.

image_thumb[3]

Stojka na 20. km běhu, fakt potěší

Další časový limit byl na prvním vrcholu, co se dole zdálo bez problému zvládnutelné, tak při stoupání už to tak jasné nebylo. Naštěstí byl se mnou Honza, který určoval tempo a psychicky mi hodně pomáhal. První vrchol jsem zdolali s necelou hodinou na časový limit. Hodina sice vypadá hodně, ale jít to sám nahoru tak by to bylo dost natěsno.

IMG_20140628_174235_thumb3

Nahoře byla dost zima a foukalo, takže na řadu přišla i bunda z batohu. Z prvního vrcholu jsme pak po hřebeni dali ještě další dva kopečky. Terén byl hodně náročný a navigace také, vůbec se už nedivím, že loni zakázali vstup do hor většině závodníkům. Nahoře byla totiž viditelnost tak 3 metry – což si vůbec nedokážu představit, jak se v tom mohli orientovat. Po posledním kopečku jsme si řekli, že už to nejhorší máme za sebou a čeká nás jen cesta dolů. To jsem ale ještě netušil co je před námi. Přišel hodně těžký úsek, kde jsme museli zvažovat každý krok a přidržovat se skály abychom nespadli dolů. V kombinaci s únavou a rozbitými stehny, to fakt bylo hodně náročné. Naštěstí jsme to zvládli bez větších problémů, sice po malém zakufrování u jezera, a dostali se na starou známou cestu z loňska. Letos jsem ji šli opačným směrem. Tady už bylo veselo a těšili jsme se do cíle. V tomto úseku jsme v protisměru míjeli závodníky, kteří nestihli časový limit a šli spodní trasou.

IMG_20140628_175534_edit_thumb3

Konečně jsme se dostali na asfalt a to znamenalo, že do cíle je to už jen  6 km Veselý obličej. Honza zaběhl pro auto a přesunul se do cíle závodu v Torridonu. Tam se otočil a běžel mi naproti. Já jsme pokračoval sám a běželo se mi parádně. Před sebou jsem viděl několik závodníků a tak bylo jasné, že je budu chtít stáhnout. Přitlačil jsem na tempo, což s překvapením bez problémů šlo a začal stíhačku. Podařilo se mi seběhnout asi 4 soupeře a kousek před cílem další. To už jsem běžel s Honzou a plný euforie sprintoval do cíle. Tam jsem byl v čase 15:07:11.

IMG_20140628_201332_thumb3

Oproti loňsku jsme se cílit daleko lépe, ty endorfiny jsou hodně zrádné Veselý obličej. Cíl byl splněn a tak jsme se pomalu přesunuli do našeho dočasného domova. Tam jsme byli přivítání s nadšením, celý den Kami i domácí sledovali jak to jde na trati. Dal jsme si sprchu a konečně na mě dopadla únava.

Druhý den jsem vyrazili na vyhlášení vítězů, společné focení a přebírání cílových triček. To bylo radosti, že se to povedlo! Ve srovnání s loňskem to byl, díky počasí, úplně jiný závod. Tady vůbec nejde hodnotit jak kdo dopadl dle času, počasí dokáže neskutečně ovlivnit cílový čas.

DSC_2920_thumb3

Tímto předávám štafetu Celtman! dalším Veselý obličej. Rád se do Skotska vrátím, ale nevím jestli jako závodník nebo pomocník – obojímu se nebráním.

Výsledky.

Aktualizace (říjen 2015): Celtman! jsem stále zatím absolvoval jako jediný čechoslovák. Co ty na to?

DSC_2990_thumb3

Jenom aby toto nebyl druhý čechoslovák na startu.

Tags: , ,

Triatlon | Závody 2014

Ironman Wales a Elbaman 2015

by Lumír 25. října 2015 22:06

Dva náročné ironmany ve dvou týdnech a útok na slot na Havaj.

Někdy v roce 2014 jsem si řekl, že bych chtěl zkusit značkový Ironman, a pokusit se vyjet si slot na Mistrovství světa na Havaji. Volba padla na IM Wales, termín 13.9.2015, náročný závod v pěkném prostředí a se sloty na rok 2016. V listopadu jsem se zaregistrovali s Honzou H a začali trénovat. Start závodu byl daleko, tak jsem začal vymýšlet co ještě. No a poslední 4 roky byl na závěr sezóny vždy Elbaman, tak proč to měnit. Start Elbamana měl být až 2 týdny po IM Wales, tedy 27.9.2015, tak by to mělo jít zvládnout. Na Elbu jsme se zase pro změnu zaregistrovali s Honzou M. Časem jsem si začal uvědomovat, že 2 ironmany (3,8km - 180km - 42,2km) v 2 dvou týdnech nebude žádná sranda. Navíc v úplně jiných klimatických podmínkách. Celý výlet nebyl jen o závodění, ale také o cestování a poznávání nových míst. Závodní cíle byly jasně dané, ve Wales se pokusit vyjet slot na Havaj a Elbamana dojet se ctí a hlavně dokončit.

Cestu jsme začali ve Wales v městečku Tenby, kde jsme dorazili po nonstop jízdě z ČR ve čtvrtek 10.9. Hned jsem se zaregistroval, dali si fish&chips a spěchali se ubytovat a vyspat. Ubytování jsme měli parádní, na samotě, celý domeček jen pro nás.

IMGP3884

V pátek jsme s Kubíkem vyzkoušeli moře, studené, velké vlny – no v neděli to nebude sranda. V sobotu proběhl dětský nesoutěžní Ironkids. Milión lidí, tlačenice, čekání, mačkání, no prostě příště už ne. Pak ukládání věcí do depa a odpočívání před nedělním závodem.

IMGP3818

IM Wales má jednu specialitu, a to velkou vzdálenost mezi koncem plavání a prvním depem, vzdálenost je něco přes 1km s pěkným kopcem. Nejrychlejším to trvá něco přes 6 minut, nejpomalejší to letos měl za neskutečných 45minut! Navíc je u výběhu z vody mini depo s botami speciálně jen pro přeběh do prvního depa. Předpověď na neděli slibovala normální waleské počasí, teplota přes den kolem 14°C, vítr, občasný déšť, odpoledne i sluníčko.

V neděli ráno byl první úkol zaparkovat auto, což se povedlo bez problému, přijet ale o 20minut později tak už bylo centrum Tenby uzavřeno pro vjezd aut. Další milník byla kontrola kola v depu a přesun na start plavání. Vypadá to jednoduše, ale Tenby závodem opravdu žije a už od brzkých ranních hodin, bylo všude plno fanoušků a někam se dostat nebylo vůbec snadné. V depu jsem se chtěl potkat s Honzou, ale byla to naivní představa, v tom davu závodníku nebyla naděj ho najít. K moři jsem se dostal asi 30 minut před startem, všude už plno závodníků a protlačit se dopředu byl celkem oříšek. Pořadatelé letos zvolili rolling start, kdy vytvořili koridor kterým závodníci postupně startovali. V koridoru byly značky s předpokládaným časem plavání, tak jsem se drze protlačil na čelo na čas pod 1 hodinu. Moře vypadalo ze břehu v pohodě a tak jsem v klidu očekával startovní výstřel. Ve vodě nás čekaly dva okruhy s výběhem.

IMGP3837

Přesně v 7:00 bylo odstartováno. I přesto, že jsem byl vpředu, mi trvalo kolem 1 minuty než jsem se dostal do vody a mohl začít plavat. Hned když jsem vodu okusil, tak mi bylo jasné, že mi ve vodě teplo nebude. Navíc po pár metrech začalo být jasné, že to zdánlivě klidné moře, je pěkně divoké a plavat v něm stojí více sil než obvykle. Naštěstí pořadatelé nejsou žádní nováčci a vytvořili naváděcí koridory pomocí kajaků, kteří hlídali směr závodníků. Bojky velikosti autobusu totiž z vody vůbec nešly viděl, tak se plavalo od kajaku ke kajaku. Vlny byly opravdu neskutečné, dokonce jsem chvílemi uvažoval i o tom že to zabalím. Naštěstí mě chmurné myšlenky přešly a druhý okruh mě už začal i bavit. Z vody jsem šel za 1:07, normálně byl to byl špatný čas, ale v těchto podmínkách stačil na první stovku celkově, což nebylo špatné.

Přechod do prvního depa, byl takový malý vložený závod navíc. Výběh z moře, rychle najít tašku s botami, přezout a vyrazit na 1 km běhu. V té době už bylo kolem trati opravdu plno a všichni fandili, tak mě to hnalo dopředu a první depo zvládl něco přes 7 minut. Bylo to trošku i tím, že jsem šel na kolo jen v triatlonovém dresu. Většina si něco přivlíkala. Teplo moc nebylo, ale říkal jsem si že když mi bude zima, tak přidám. Trať kola byla velká neznáma. Jediné co jsem věděl dopředu, tak že rovina nikde není, kopce nejsou moc dlouhé ale o to prudší a hlavně bacha na silný boční nárazový vítr, který dokáže i shodit závodníka z kola.

IMGP3849

Cyklistika byla rozdělena do dvou částí, první mi přišla snazší a proto se jela pouze jednou. Druhá byla náročnější a navíc se jela dvakrát. První třetina závodu probíhala dle plánu, postupoval jsem v pořadí dopředu a hlídal si ať mě nepředjíždí soupeři z mě věkové kategorie. Jelo se mi opravdu dobře a trať mi seděla. Předjel jsem několik mých soupeřů a vše vypadalo dobře. Do 130. km stále super, ale najednou mě během 10 minut předjelo asi 6 závodníků a všichni z mě věkové kategorie. Nevím co se stalo, ale psychicky jsem to nezvládl a jen smutně sledoval jak se mi vzdalují a vzdalují. Naštěstí pak už za mnou nikde nikdo a tak jsem to nějak doklepal do druhého depa. Trať cyklistiky byla opravdu nádherná, s hodně fanoušky, kteří fandili všem a to hodně pomáhalo. Navíc byly na trati dva kopce, které vypadaly jako při Tour de France. Cesta nešla přes fanoušky vidět, ti se rozestupovali před jednotlivými závodníky, křičeli na ně, běželi s němi, no prostě paráda – jen kvůli tomu stojí za to do Wales přijet.

IMGP3853

Druhé depo bylo tragické, ale naštěstí jsem znova našel motivaci a s chutí vyrazil na běžeckou stíhačku. Čekaly mě 4 okruhy a v každém cca. 2 km stoupání, takže zase žádná sranda. Parádní ale zase byla divácká kulisa, toto jsem fakt zatím nikde jinde nezažil! První dva okruhy se mi běžely parádně, na trati nás moc nebylo, hlava chtěla bojovat a tělo šlapalo jak mělo. Ve druhé půlce běhu dokonce vysvitlo i sluníčko, to už ale začal běh bolet a šel jsem nadoraz. Ve třetím okruhu jsem na trati zahlédl i Honzu, který si prožíval zatím svůj nejtěžší závod. Do posledního kola jsem šel s tím, že jdu co to půjde a pokusím se ještě nějakého soupeře dát. Fakt to hodně bolelo, ale vydržel jsem a do cíle se dostal za 10:49:21 na 68. místě celkově, 14. v kategorii.

IMGP3873

Co dodat, slot mi utekl o 12 minut, které mi chyběly na 8. místo v kategorii, které poslední bralo slot na MS na Havaji. Přesně vím, kde jsem si to prohrál – na kole mezi 130. – 160. km. Tam jsem měl jít přes bolest a kousnout se, zkušenost na příště! IM Wales je těžký závod, nejen profilem ale i počasím. Stojí zato se tady vypravit, atmosféra závodu je neskutečná – toto se těžko popisuje to se musí prostě zažít.

Výsledky.

Tady by běžný report ze závodu končil, ale tento je výjimečný. Po pár dnech strávených ve Wales jsem se začali přesouvat na Elbu, kde mě v neděli 27.9.2015 čekal Elbaman. Cestou jsem ještě stihl vyjet legendární Alpe d'Huez.

Elbaman je závod, který jsem absolvoval nejčastěji, letos to byla již má 5. účast v řadě. Posledních 5 let byl vždy konec září spojen s Elbou. Letos to bude na nějakou dobu naposledy. Na Elbu ještě dorazil Malda, který zde loni na finish line požádal Hanku o ruku. Letos organizátoři připravili drobné změny v trati cyklistiky a hlavně v běhu, kde zkrátili okruh a místo 5 se mělo běžet 6 okruhů.

V sobotu si Kubík dal Elbaman Kids a dokončil na parádním 2. místě. Tím pro nás nasadil laťku hodně vysoko a existovala jen teoretická šance, že ho překonáme Veselý obličej.

IMGP4132

V neděli přesně v 7:00 byl odstartován Elbaman. Moře bylo klidné a tak se plavalo dobře. Já jsem se dostal do skupinky, která držela tempo které mi vyhovovalo. Po výběhu po první kole, jsem zjistil že jsem druhý balík ve vodě což mě lehce nakoplo a šel na čelo skupiny. Pocitově jsme ve druhém kole mírně zrychlili, což znamenalo že z vody jsem šel za 1 hodinu v top 10 celkového pořadí. První depo jsem proletěl a vyjížděl na kolo na celkovém 8. místě. Prostě paráda.

První cyklistický okruh se mi jel parádně, sice jet téměř na čele v takovém závodě bylo dost stresující. Snažil jsem se držet tempo a nějak mi při tom nezbývalo moc času na jídlo. První okruh jsem dal za 2 hod, což jsem věděl že bylo hodně rychlé. Druhý okruh byl ze začátku stále parádní a jelo to téměř samo. Ale přiselo těžké stoupání v půlce okruhu a tím krize, nohy přestaly jet. Předjelo mě pár soupeřů, kterých jsem se vůbec neměl šanci zachytit ani na 100m. V této fázi mě začalo předjíždět i čelo polovičního Elbamana, kterým končila cyklistika. Jak já jsem jim záviděl, mě čekal ještě jeden okruh. Nějak jsem se doplazil na vrchol stoupání a překonal krizi a dále pokračoval. Nohy se zase rozjely, sice to už nebylo jako v prvním kole, ale i tak mezičasy ukazovaly na parádní osobák na cyklistické časti Elbamana. Nakonec jsem do druhého depa dojel za 5:32 čímž jsem o necelých 30 minut překonal své dosavadní maximum!

elbaman_beh

Ve druhém depu jsem zůstal trošku déle, ale co, dnes to má být na pohodu. Vyběhl jsem tempem pod 5:00 a něco přes 12 km toto tempo držel. Pak jsem začal zpomalovat, nějak mi docházela motivace a chuť bojovat. Až přisel 26. km a hodinky mi píply že běžím 6:00 na km a navíc mě doběhl soupeř tak o 15 let starší a začal se mi vzdalovat. To jsem se naštval a doběhl ho a běžel s ním. Myslím, že to byl správný tah. Nakonec jsme spolu vydrželi až do mého cíle, on musel ještě pokračovat do dalších okruhů. Byl to borec ze Španělska. Sice jsme moc nepokecali, ale hodně mi pomohl držet tempo. Hlavně po 30. km kdy už jsem toho měl plné zuby a vše mě bolelo.

Do cíle jsem se dostal za 11:24:09 na celkovém 14. místě, v kategorii to stačilo na 8. místo. Kategorie 40-44 to je prostě kvalita Veselý obličej. V cíli jsem byl šťastný, nohy sice hodně bolely, ale byl to 5. úspěšné dokončený Elbaman navíc v osobáků, který se mi podařilo vylepšit o necelých 40 minut!

IMGP4192

Malda se na trati dost vytrápil, ale dokončil. Což hodně oceňuji. Do cíle se dostal za 13:38:35 na celkovém 107. místě, v kategorii mu to dalo 8. místo.

5. dokončený Elbaman, také znamenal, že jsem se stal členem Elbaman Exclusive clubu – ocenění dostane každý, kdo absolvoval více než 1000 km v dokončených závodech Elbaman. U mě to bylo přesně 5x226 což je 1130 km. Elbaman je pěkný závod, který všem doporučuji. V přístích letech, ale bude bez mé účasti. Sice jsem říkal, že už žádný iron na Elbě, ale kdo ví co bude za pár let!

IMGP4200

Výsledky.

Tags:

Závody 2015

Havířská desítka 2015

by Karolína 21. října 2015 16:57

1. ročník Havířské desítky úspěšně za námi.

Snad není příliš troufalé prohlásit, že dnem 17. října 2015 započala v Havířově nová tradice běhu na 10 km – Havířská desítka. O veškerou organizaci se postaral náš triatlonový klub SK Fuga společně s HSC Havířov, samozřejmě za vydatné podpory města Havířov a sponzorů. Hlavním partnerem byl Santi Sport Havířov. Výtěžek ze startovného byl věnován havířovských handicapovaným boccistům.

Akce měla na start přitáhnout všechny sportovní nadšence z Havířova a okolí. Zájemci se mohli na závod připravovat podle tříměsíčního tréninkového plánu pravidelně zveřejňovaného na www.h10.cz. Pro ty, kteří si přesto netroufali na plnou délku závodu, byla připravena kratší trasa v podobě jednoho 2,5 km kolečka po nábřeží se startem a cílem na Náměstí Republiky. Zde měli závodníci zázemí a možnost nakouknout do stanů sponzorů, případně i využít možnosti masáže a tejpování v jednom z nich. Na náměstí byla také největší divácká účast a tak sportovci vyráželi a přibíhali za mohutného povzbuzování. Závodem nás prováděl profesionální komentátor Vlado Baron a nechyběla ani ta správná „nakopávací“ hudba. Kratší závod sedl především mladším závodníkům (VELIČKA Jan 09:18, BRABLEC Filip 09:25, KOCH Jakub 09:47 a KURÁŇOVÁ Veronika 11:49, KALÁBOVÁ Niki 12:28, BALÁŽOVÁ Anna 12:30).

IMGP4871

V 11:30 odstartoval hlavní závod. Vzhledem k tomu, že většina Fugáčů měla plné ruce s organizací, na start se za tým postavili jen čtyři – Martin, Adam, Brunek a já (Kája). Po zaznění startovního výstřelu se dav závodníků vyřítil obrovskou rychlostí vpřed. Čekaly nás celé čtyři okruhy s mírným převýšením, znatelným především při posledních metrech před cílem. Vesměs byla trať ale rovinatá a vedla příjemným prostředím parku. Cesta byla lemována diváky a fotografy, dokonce nechyběla ani regionální televize Polar. Závodu se zúčastnilo 211 běžců, z toho rekordních 67 žen. Nutno říct, že závodu žen kralovaly ženy z kategorie 40+, které mě osobně brzy ukázaly záda. Závod to tedy z pohledu konkurence nebyl jednoduchý a bojovat bylo třeba od začátku až do konce. Tentokrát se z mé strany žádné pokoření osobního rekordu nekonalo, i tak ale můj výkon stačil na 3. příčku v kategorii Z39. Adam prohlásil, že poběží pouze tréninkově a vyrazil až za mnou (aby mě po pár kilometrech s prstem v nose předběhl…), Brunek po poctivé přípravě zaběhl v osobáku za 55:06, a Martin, ten běžel jako mašina a dal to za krásných 43:11. Kdyby ale tolik nepospíchal, vyšel by mu speciální Železný čas (43:31), který Lumír stanovil před závodem ve svém vlastním náročném tréninku. Tomu, který se času nejvíce přiblíží, byla přislíbena sladká odměna a startovné na příští H10. Šťastlivcem, kterému to vyšlo na vteřinu přesně, se stal Roman Ochman z týmu Třanovických přespolních žraloků. Pro nejrychlejší ženu závodu (ŠÁDKOVÁ Tereza, MK SEITL Ostrava, 43:16) byly zase připraveny běžecké boty Mizuno Wave Rider, které závodu poskytl Cyklokrám. Zlatou medaili za vítězství v hlavní kategorii si odnesl Marek CHRASCINA z TJ TŽ Třinec, který závod dokončil v čase 33:56. Desítku si se svým pejskem zaběhl i pravidelný účastník nejen havířovských běhů pan Jaroslav GAMAN, který byl posléze i vyhodnocen jako nejstarší závodník na trati (roč. 1935).

IMGP5616

Pro každého závodníka bylo v cíli připraveno vydatné pozávodní občerstvení a tričko s emblémem H10. Pokud mohu mluvit za SK Fugu, tak věříme, že si všichni závodníci desítku maximálně užili a nebudou váhat se startem ani v příštím roce.

Výsledky. Fotky.

Tags: ,

Závody 2015

Medzinárodný maratón mieru Košice 2015

by Karolína 15. října 2015 08:28

2. maraton a v osobáku.

Svůj druhý maratonský start jsem si odbyla opět na Slovensku, tentokrát v Košicích, kde již po 92. odstartoval Medzinárodný maraton mieru, nejstarší závod svého druhu v Evropě. Za SK Fugu měl běžet ještě Radan, ale kvůli zdravotním problémům se nakonec nechtěl zúčastnit.

Maratonskou premiéru jsem už měla za sebou, takže jsem si plánovala nějaké to vylepšení času. Zároveň jsem se těšila na krásné prostředí Košic, které jsem si prošla už den předem. Startovalo se z hlavní promenády, trasa vedla kolem gotického kostela sv. Alžběty, fontány, honosných budov a přeplněných zahrádek restaurací. Byl opravdu krásný den, dokonce nás netrápil ani vítr, který prý zatím vždy komplikoval závodníkům život. Dále se průvod 11 000 závodníků (z toho 1700 maratonců) prořítil kolem slavné košické sochy maratonce, u které plápolal symbolický maratonský oheň (jako na olympiádě!!!). Z města se pokračovalo do klidnější obytné čtvrti a parku Anička, ale i zde bylo plno fandících Košičanů, kteří hlavně ve druhém kole dodávali energii našim krokům. Já jsem si to vykračovala celkem slušným tempem kolem 5 minut/km i rychlejším. Vzhledem k tomu, že takhle rychle většinou neběhám ani v tréninku, pojala jsem trošičku obavy, jak dlouho to asi můžu vydržet… Nicméně dav mě hnal kupředu a fandící a fotící kamarádi, kteří mě stíhali na různých místech trati, mi taky nedali žádnou možnost zvolnit.

DSC_0329

Přišel druhý okruh a na obrátce velké překvapení – Radan! No toto! Liška ryšavá ani neřekl, že přijde! Zase se mi krapet zvedla nálada, takže hurá do druhého a posledního kola. Jak to tak bývá, po odchodu půlmaratonců ze hry, euforie opadá, fanoušci se rozcházejí a krize dopadá. I mně se na hodinkách objevilo poněkud pomalejší tempo. Naštěstí jsem potkala běžce, který se se mnou dal trochu do řeči – vyšlo najevo, že taky běží druhý maraton a chce si trochu vylepšit skóre – nevědomky jsme vystupňovali tempo opět pod 5 minut. Čili třetí čtvrtina uběhla zase celkem rychle, pak ale můj kámoš v tempu odpadl. Za chvíli ho nahradila bolest v koleni. Posledních 10 km tedy nebylo příjemných, i když jsem se snažila protahovat a měnit krok. Navíc mě začínala dotahovat nějaká babice, se kterou jsme se pořád navzájem předbíhaly. Čas byl doposud hezký, ale někde u 35. km už bylo jasné, že na 3:30 to nezvládnu. Držela jsem se až do cílové rovinky na hlavní ulici, pak mi náhle projela kolenem ostrá bolest, jako by mě tam někdo píchl pletací jehlicí. Skoro se mi podlomily nohy. Cíl už byl ale skoro nadohled, takže jsem nasadila typický maratonský kulhavý krok se zatnutými zuby a bojovala, co to šlo, dál. Babice mě mezitím předběhla. Poslední občerstvovačka kilometr před cílem a znovu jsem se rozběhla. Povzbuzování fanoušků se změnilo z „Tempo!“ na „Vládzeš!“. Poslední prokulhaný úsek před cílem a bylo to tady! Dva kroky do cíle a najednou slyším povzbuzování, které však nepatřilo mě, a těsně – asi o půl kroku – mě předběhla jedna holčina. To mě mrzelo, následně o to víc, když jsem zjistila, že mi vyfoukla místo v první desítce v hlavní ženské kategorii.

DSC_0347

V rámci možností jsem si alespoň vylepšila osobák o 2 minuty (3:43). Radan podle výsledků běžel hodně pod svůj standard (3:42). Závod hodnotím opravdu pozitivně a ráda si ho někdy zopakuju. Velké dík hlavně Tomovi za podporu a poskytnuté zázemí.

Foto: http://hviezda.faxcopy.sk/fotografie/5154/maraton-zeny

Výsledky.

Tags:

Závody 2015

Havířská desítka 2015–stanovení železného času

by Lumír 13. října 2015 18:15

Postřehy z trati H10 a stanovení železného času.

V průběhu přípravy závodu Havířská desítka mě napadlo, že by mohlo být zajímavé přiblížit závodníkům jak probíhá příprava na dlouhý triatlon. Pro neznalé dlouhý triatlon je kombinace 3,8km plavání, 180km cyklistiky a běžeckého maratonu 42,2km.

plakatek2

Letos jsem se rozhodl, že H10 si dám jako závěr tréninku v kombinací s těžkým plaveckým tréninkem. Zrealizoval jsem to v pondělí 12.10.2015. Plavecký trénink trval 2 hodiny a naplavalo se 5,5km. Už v průběhu tréninku jsem si nadával co jsem to na sebe vymyslel. Ve vodě jsem se pěkně odrovnal a po tréninku necítil ruce, záda a ramena. Na 10km běhu jsem neměl ani pomyšlení. Naštěstí jsem přemluvil i Honzu Maldu ať běží taky.

Čas, který zaběhnu stanoví železný čas. Co to znamená? Kdo se tomuto času nejvíce přiblíží, tak získává speciální cenu! Cena je sladké překvapení a startovné na příští ročník Havířské 10! Rozdíl časů se počítá z obou směrů, to znamená že se porovnávají časy, které jsou menší i větší než železný čas. V případě, že je rozdíl stejný tak vyhrává ten kdo má lepší čas než železný. Pokud je rozdíl i čas stejný dojde k losování o to kdo vyhraje.

Na start jsme se společně postavili v 19:30. Počasí pěkně nevlídné, ale když se člověk rozběhne tak už to jde. Osobně mi vyhovuje více chladnější počasí než vedro. Cíl jsme si žádný nedali, prostě uvidíme jak to půjde a hlavně to nepůjdeme na krev.

image Trasa závodu

Začátek okruhu svádí k rychlejšímu běhu, je to mírně z kopce, ze začátku se zdá že to běží samo. Zhruba po 1km jsem se dostal na cyklostezku, tady je už potřeba trošku přidat úsilí aby tempo vydrželo. V prvním okruhu jsem zde zvolnil a moc netlačil na pilu, únava z bazénu byla cítit. Závěr prvního okruhu cca 500m je do mírného stoupání a držet tempo je už horší. Nebojte se, není to žádný velký kopec, ale doporučuji hlavně ze začátku moc nehrotit tempo a šetřit se do druhé poloviny závodu.

Druhý okruh už to překvapivě neběželo samo Veselý obličej. Na cyklostezce jsem dle hodinek mírně zrychlil oproti prvnímu kolu. I pocitově jsem se dostával do tempa a závěr druhého okruhu v pohodě vyletěl.

Třetí okruh jsem se dostal do pohody a běželo se mi opravdu pěkně. Jen cyklostezka bylo trošku na hlavu, dlouhá rovina, tma a nikdo kolem mě. V závodě si myslím, že to bude jinak, přeci jenom na trati bude více běžců a to hned zvedne motivaci. V závěru okruhu jsem se trošku vytrápil, ale nebylo to nic zásadního. Spíš bylo důležité udržet motivaci a překonat únavu a bolest.

Poslední čtvrtý okruh jsem běžel s pocitem, že se blíží konec. Tempo se mi podařilo mírně vystupňovat. Závěrečné stoupání jsem už v euforii moc nevnímal a do cíle doběhl v čase 43:31. Byl jsem hodně rád, že to mám za sebou a můžu jít domů Veselý obličej.

To znamená, že železný čas pro rok 2015 je 43:31.

Záznam z trati si můžete prohlédnout tady https://www.strava.com/activities/411738405. Pokud používáte hodinky s GPS a máte účet na www.strava.com tak jsem vytvořil segment s názvem Havirska 10 – jeden okruh, kde si budete moci navzájem porovnávat časy jednotlivých okruhů.

Co bych doporučil na sobotní závod:
- nepřepálit začátek, který k tomu hodně svádí, navíc podpořený atmosférou závodu
- v průběhu závodu si najít dle tempa soupeře, a s ním se pokusit držet tempo
- prvních 5 km běžet s pocitem že je to "pomalé", v závěru si na to vzpomenete
- stoupání v každém okruhu běžet lehce a moc netlačit na pilu
- pokusit se ve 3. a hlavně 4. okruhu zrychlit, bude to určitě hodně bolet, ale 80% je v hlavě

Sledujte náš web www.h10.cz a facebook.

Tags:

Havířská desítka

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři