Lysacup 2015–finále, Rajská Bouda

by Lumír 28. února 2015 14:47

Finále a 2. místo v etapě.

Celou zimu jsem se chystal vyrazit na Lysacup, ale pořád to nevycházelo. Když se přiblížilo finále, tak jsem už musel jít. Původně nás mělo jet více, ale dopadlo to tak, že jsem na startu stál z Fugy sám.

Finále se tradičně startuje ve vlnách, dle dosažených výsledků. Díky tomu, že to byla moje první účast v tomto ročníku, jsem startoval v první vlně a měl na nejlepší náskok 5 minut. Cíl jsem si dal, že mě nesmí nikdo ze zadních vln doběhnout. To znamenalo, že bych se měl pohybovat v celém závodě na čele.

V 10:00 jsme odstartovali a dařilo se mi bez problému držet se na čele. Pod korýtkem se přede mě dostal Láďa Sventek a až po Lukšinec se mi mírně vzdaloval. Za mnou se postupně vytvářela slušná mezera a tak mě dopředu nic netlačilo. Za Lukšincem jsem mírně zrychlil a začal stahovat prvního. Něco jsem stáhnul, ale na dotažení to nebylo, škoda zaváhání u Veličků a díky tomu navýšení ztráty na prvního. Za mnou pořád nikdo, tak jsem už v poklidu doběhl na vrchol Lysé Hory na 2. místě.

lysacup_finale_2015

Byla to zajímavá zkušenost běžet Lysacup na čele osamoceně bez kontaktu s jinými závodníky. Škoda, že mi nevyšlo přijít na více etap. Je to prostě droga, jednou zkusíš a příště už musíš Veselý obličej.

Výsledky.

Tags:

Závody 2015

Malá cena Zlobice

by Materazzi 19. února 2015 08:47

1. závod Kuřimské běžecké ligy

Týden po závodě v Ráječku jsem se opět stejně jako loni postavil na start Malé ceny Zlobice. Prvního letošního závodu Kuřimské běžecké ligy. Malá cena Zlobice je tradičně součástí Orelské běžecké ligy a tak se tady moc bodů do ligy oproti jiným závodům nedá posbírat, jelikož je zde více běžců a hlavně více lepších běžců než já. Tentokrát byly podmínky vcelku srovnatelné s loňskem, akorát bylo morko a větší zima. Nic ale mimořádného a tak jsem doufal v podobný čas jako loni. I první tři kilometry jsem běžel plus mínus jako loni. Na dalším mezičase, který jsem si zapamatoval, jsem už ale viděl, že to bude podobný propadák jako před týdnem v Ráječku. V cíli jsem se objevil až za 35 minut, což je téměř o 2 minuty horší čas než loni. To je na trati v délce 7,3 km opravdu velký propad. No a přikládám výsledky a video z doběhu, které natočil pořadatel. V čase 8:40 dobíhám a v čase 9:50 – 10:30 si před kamerou oblékám vestu a odcházím….

https://www.youtube.com/watch?feature=player_detailpage&v=SFJoC9DqkW0

Výsledky

Tags:

Závody 2015

Raječkovská desítka

by Materazzi 8. února 2015 22:59

Tento rok pro mne začíná stejně jako loni. Po nic moc trénování na podzim jsem na přelomu roku 14 dnů marodil a začal jsem pořádně s tréninkem až na konci ledna. Neváhal jsem tedy stejně jako loni zajít o prvním únorovém víkendu na Raječkovskou desítku abych viděl, jak na tom oproti loňsku jsem. Srovnání mi však zhatilo počasí. Bylo sice stejně jako loni slunečno, ale tím podoba s loňskem skončila. Zatímco loni bylo teplo a sucho, letos byl mráz a kromě cílového asfaltového prostoru byl na trati sníh. Tedy přesněji něco mezi sněhem a ledem. Bylo mi jasné, že zejména druhá část trati, kdy se sbíhá dolů do Ráječka, bude asi pro mne o dost pomalejší. Trať nebyla vůbec jednoduchá a sám jsem byl svědkem pádu dvou běžců. První 3 kilometry vedou pořád do kopce s jedním hodně prudkým úsekem, kdy jsem musel přejít do chůze. Pak to trošičku klesá, následuje otočka a běží se zpět. Zpátky se vynechává onen prudký úsek a sbíhá se po jiné cestě, kde to tak prudké není. Už na otočce jsem měl čas skoro o dvě minuty horší než loni a bylo mi jasné, že zpět to už nevylepším. Nakonec z toho byl čas o celých 5 minut horší. Spíš mne ale mrzí, že jsem dopadl umístěním mnohem hůř než loni. Doběhl jsem až na 167 pozici. Nu což, věk nezastavím, už to bude asi jenom horší….

rajecko2015

A tady jsou ještě výsledky

Tags:

Závody 2015

Israman 2015

by Radan 3. února 2015 21:45

Moře, vítr, poušť …

Na konci léta loňského roku přišel Lumír s nápadem, že bychom mohli zkusit vyrazit v lednu na triatlon do Izraele, na slavného Isramana. Předchozí dva ročníky tam vyhrál Petr Vavroušek, takže je i u nás tento závod docela známý, každoročně se jej účastní řada lidí z ČR. Já jsem si rychle prošel základní informace, prohlédnul několik motivačních videí, zeptal se své drahé polovičky a bylo rozhodnuto, jedu. A rovnou celého ironmana, když už pojedu tak daleko, tak jaképak půlky. Vedle Lumíra a mne se nechal zlákat ještě Karel, který pro jistotu zvolil jen poloviční vzdálenost. Zaplatili jsme startovné, koupili letenky, zajistili ubytování … Později mi pak začaly docházet další útržky informací o tomto závodě – převýšení na kole přes 3000 metrů, cyklistika v poušti se silným větrem, hned po plavání výjezd 800 výškových metrů na 15 km, po kole prvních 10 km seběh o 600 výškových metrů a pak 30 km ve vedru kolem moře, poznámky Petra Vabrouška, že je to nejtěžší ironman, který kdy absolvoval – jeho nejlepší čas v Izraeli “jen” něco málo pod 10 hodin (mimochodem traťový rekord) … Začalo mi svítat, že jsem se možná unáhlil. No nic naplat, začal jsem pořádně trénovat, tentokrát žádná podzimní pauza, najel jsem tvrdě na trénink už koncem září a forma šla postupně nahoru, trenažer tentokrát neležel celou zimu ve skříni, ale našel si své místo v obyváku před televizí a byl stále v permanenci.

Koncem ledna nadešel čas, vydali jsme se na blízký východ. Cestování do Izraele má svá specifika, důkladná prověrka čeká každého už před odletem na letišti, takže můj nádherně sbalený kufr s kolem byl na letišti dvakrát přebalen, věci vyházeny a bezpečnostní kontrolou naházeny zpět, takže mi pak zbylo jen doufat, že vše dorazí. Trochu naději mi dodal šéf letecké společnosti EL AL v ČR, který si vzal můj kufr osobně na starosti a říkal, že už jednou ztratili oštěpy Báře Špotákové tak nedopustí, aby se nějakým dalším sportovcům stalo něco podobného. No aspoň že tak. Nicméně další pohovory s Izraelskou security službou stály za to – kam, jedete, co tam budete dělat, důkaz o přihlášce, důkaz o zaplacaném startovném, ukázání výpisu z účtů, firmeních i soukromých mailů – všeho všudy kontrola na 1,5 hodiny. Ale nakonec mi vítězoslavně řekli, že teda můžu letět. Ani by mě nenapadlo, že bych nemohl Veselý obličej

Izrael je jinak krásná země, když už jste tam, lidé jsou velmi přátelští, žádná asijská nebo arabská divočina, všichni Vám rádi pomohou. Před závodem samotným jsme si projeli na kole úvodní část trati (to krásné stoupání), já jsem poprvé plaval v moři kraulem a v neoprenu – musím říct, je to úžasný pocit, voda hodně nadnáší, Rudé moře je navíc průzračné a je rájem potápěčů, tak stále pod sebou vidíte pestrobarevné rybičky hemžící se kolem korálových útesů, ani se Vám nechce zvedat hlava z vody.

Na den D byla příznivá předpověď  počasí, dole moře mělo býtt je okolo 22 stupňů, v horách okolo 10 stupňů, jasné počasí. Na startu dlouhého závodů bylo 166 závodníků, startovali jsme v 6:30 ráno. Plavaly se dva okruhy, v podstatě 900 m k bójce a zpět. Za námi pak po nějaké době startovali půlkaři a pak štafety půlkařů. Já jsem se ve druhém kole bohužel připletl do startu právě půlkařských štafet, takže jsem si startovní kopance užil dvakrát během jednoho závodu. Při plavání jsem měl nějaké orientační problémy, kdy jsem se hloupě držel jednoho plavce, který plaval špatným směrem, takže jsem se párkrát vracel a nakonec naplaval 4200 metrů, místo 3800m. Celkem za 1:21, takže na tu vzdálenost můj zatím nejlepší čas. Lumír plaval za 1:00, Karel na polovičce za 40 minut.

DSC_0052

Kolo se jelo jako dva okruhy na silnici číslo 12, která vede z městečka Eilat, kde se závod koná, do pouštních hor. Jednoduše jedete 50 km po jedné cestě, s krásným a kvalitním povrchem, stále nahoru a dolů, pouštní krajinou, kde není vůbec nic. Jedete, během 50 km potkáte jen dvě vojenské hlídkové stanoviště, plot oddělující Izrael od Egypta a to je všechno. Žádný dům, žádný strom, trávu, potok, nic. No a po 45 km se otočíte a jedete stejnou cestou zpátky. Asi to může působit depresivně, ale mi se tato krajina pro svou exotiku ohromně líbila a úplně mi učarovala. A ještě vítr. Ten byl všudypřítomný, ze všech stran a hodně silný. V prvním okruhu jsme jeli společně s půlkaři a štafeťáky, takže bylo stále s kým jet a koho předjíždět. Rozhodčí byli slušně řečeno benevolentní, takže i když hákování bylo zakázáno, tak často jezdily celé balíky pospolu, ale popravdě řečeno na těch kopcích to zas takový význam nemělo.

Road2

Já jsem se chtěl hlavně na kole pošetřit a moc nezničit před během, takže jsem jel všechny kopce na lehké převody a i tak jsem stále předjížděl spousty lidí (půlkařů a štafeťáků bylo cca 1400 závodníků). Do 100 km jsem se cítil dobře, pak po otočce do druhého okruhu na mě přišla nějaké krize, ale naštěstí od 120 km to přešlo a zase jsem se rozjel. Ve druhém okruhu přichystali pořadatelé pro závodníky na dlouhé trati lahůdku v podobě otočky, která byla o 7 km dále, než v okruhu prvním. To jsme sice všichni věděli, na tuto otočku se přijíždělo z mírného kopce moc příjemně a to nevěstilo ni dobrého. Hned za otočkou, tedy cca 135 km následoval náraz do zdi a cesta těchto 7 km do mírného kopce a v obrovském protivětru, byl jsem rád, že to šlapu alespoň 18 km/h a tak to šlo celých 7 km, než se cesta a vítr trochu otočily. Pak už následovaly jen známé dlouhé stoupání a klesání až na běžecké depo, které bylo ve výšce cca 700 metrů nad mořem. Cyklistika celkem za 7:50, průměrná rychlost 23 km/h, Lumír za 7:10, průměr 25,4 km/h. Karel na polovičce cca 4:10.

Road1

Běhu jsem se z počátku obával, hlavně úvodu, který začíná seběhem z horního depa o 700 metrů dolů k moři, to na 10 km. Ale překvapivě se mi podařilo na kole pošetřit nohy, takže seběh byl úplně bez problémů a v pohodovém tempu okolo 5 min / km jsem se dostal k moři, kde se dálo pokračovalo třemi okruhy, kde vždy 5 km vedlo po cyklostezce na okraji města, tady cesta vždy rychle ubíhala a druhá polovina okruhu vedla přímořskou promenádou plnou hotelů, obchůdků, restauraci a samozřejmé lidí a fanoušků, kteří všichni podporovali a fandili ve skvělé atmosféře. Nicméně proplétání se uličkami města mi připadalo nekonečné a kilometry na této půlce se ukrajovaly vždy nějak obtížněji. Na běhu jsme se potkali několikrát s Lumírem, který v posledním kole už toho měl plné zuby, já jsem se překvapivě cítil pořád dobře, žádné křeče, uvolněný běh, občasné zastávky na občerstvovačkách. V Izraeli se v zimě stmívá podobně jako u nás, někdy okolo páté hodiny takže bylo jasné, že kdo nedá celý závod okolo 11 hodin, dobíhá za tmy. To na druhou stranu není až tak špatné, protože se vyhnete odpolednímu přímořskému vedru. Já jsem na běhu hned od počátku věděl, že dnes je to dobré, že dnes to dotáhnu až do konce. Ve finále se mi v posledním okruhu podařilo ještě zrychlit a předběhnout asi 10 závodníků, nakonec jsem v euforii protnul cílovou bránu v celkovém čase 13:36, maraton za  4:10. Naprostá euforie, druhý dokončený IM !!! Mým cílem bylo hlavně dokončit a že se mi to povedlo pod 14 hodin, tak to mám obrovskou radost. Celkově jsem dokončil na 69. místě ze 166, Lumír v elitní třicítce na 23.  místě za 12:15, Karel na polovičce v pěkném čase něco přes 7 hodin.

Running

Takže úspěšná mise po všech stránkách, další den už jen válení na pláži, opalování a spřádání plánů na příští rok. Všichni jsme se shodli, že by to stálo za to i příští rok .. Přidá se někdo ?

תמונה 5376854286401536

 

Výsledky tady...

Tags:

Závody 2015

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři