Ironman Miami 70.3 - 2014

by Karel 31. října 2014 14:10

Zakončení sezóny v teple za velkou louži.

Na konec sezóny jsem si nadělil půlku pěkně v teple na Floridě v Miami. Příprava na závod neprobíhala úplně ideálně a 14 dní před závodem jsem si natáhl sval v lýtku. Zkoušel jsem ho ještě týden před závodem protáhnou a otestovat na Pražském maratonu, ale lýtko vydrželo jen 3km. Zatejpoval jsem ho a závod jsem už předem bral jako závod s časomírou. Cílem bylo dokončit.

Přijel jsem pár dní předem abych měl čas se aklimatizovat a připravil se na teplo. Bylo ale zataženo, pršelo a docela dusno. Takové počasí by bylo asi lepší než nějaké vedro. Předpověď ale hlásila teplo a slunečno s mírným větrem. Nakonec bylo opravdu podle předpovědi a bylo to peklo.DSC_9462s

Start závodu byl už v 7:25 při východu slunce. Depo bylo otevřené od 4h do 7h a pak už se začalo řadit 26 vln na plavání. Vzhledem k teplotě vody 26.5 C se plavalo bez neoprénu, ale kdo chtěl, tak mohl plavat s neoprénem. Musel se ale přesunout do 26 vlny. Startovalo se z vody a každá vlna co 4 minuty. Bylo to docela pěkně zorganizováno. Já jsem startoval v 11 vlně v 8:03. Bylo to poprvé co jsem na závodě okusil moře a docela to šlo. Dohnal jsem i několik pomalejších plavců z předchozích dvou vln. Postupně jsem se prokousával k cíli, ale mezi druhou a třetí bojkou byl znatelný proud. Postupně mě vynesl od správného směru k třetí bojce a posledních 500 metrů proti proudu bylo nekonečných. Normálně plavu na závodě 1.9 km zhruba 40 minut. Tady mi plavání trvalo minut 50.DSC_9470s

Kolo mělo minimální převýšení a to většinou kvůli nájezdům na "dálnicí". Uzavřeli kvůli nám dva prostřední pruhy jedné z hlavních silnic a vedli nás 45km směrem z města. Bohužel vítr byl silnější než se zdálo a celých 45km bylo více méně proti větru. Chvíli jsem to vydržel táhnout průměrem 33km/h, ale rychlost pomalu klesala a na konci první části jsem byl rád i za 26km/h. Možná kdybych hákoval jako mnoho ostatních, tak by to bylo snesitelnější. Po otočce to byl pěkný hukot. Najednou foukalo přímo do zad a 15km jsem jel průměrem 42km/h. Pak se změnil směr větru na boční a také začaly docházet síly. Posledních pár kilometrů jsem už nezvládal točil nohama a cítil jsem únavu.

Než jsem naběhnul na půl maraton, tak jsem se nechal pořádně namazat opalovacím krémem. Za krkem mě pálilo jako čert, ale jak jsem posléze zjistil, tak to nebylo od sluníčka, ale měl jsem celý krk do krve rozedřený od dresu. Běh byl utrpení. Skoro celý běh na sluníčku, kde bylo kolem 40 stupňů a hned na prvním kilometru mě chytly křeče do kvadricepsu na levé noze. Magnézium ani solné tablety nepomáhaly, tak jsem celý půlmaraton dal indiánským během. Popoběhnout, rozhýbat křeče, popoběhnou. Nikdy jsem ještě nevypil tolik tekutin. Natažené lýtko nakonec vydrželo a do cíle jsem to zvládnul za zhruba 6h a 40 minut.

Ještě pár postřehů. Pokud se plave bez neoprénu, tak jsou zakázané dle Americké triatlonové asociace i kompresní návleky nebo ponožky. Kompresky se berou taky jako neoprén. Nicméně si je můžete obléct už na kolo. Kolo standardně bezhákové, ale rozestupy jsou v USA 7 metrů a ne 10 metrů jako u nás. A na konce, mazat, mazat a mazat. Většinou jsem si mazal krk vazelínou kvůli odřeninám od neoprénu,  ale od dresu jsem nikdy odřený nebyl. Slaná voda je každopádně prevít a zaschlá sůl je jak smirkový papír.

Výsledky.

Tags:

Triatlon | Závody 2014

Koběřický půlmaraton 2014

by Materazzi 28. října 2014 11:12

Už to konečně začíná zase vypadat jako běh

kobO víkendu kdy většina členů Fugy trávila svůj čas na běžeckém kempu, jsem musel jet na Ostravsko a tak jsem se poohlédl po nějakém závodě v okolí. Našel jsem půlmaratón v Kobeřicích na Opavsku. Koukal jsem, že před 3 lety to běžel Honza, Lumír a Karolína, a tak jsem si od nich přečetl článek a v sobotu ráno jsem se postavil na start. Na startu jsem neměl žádné očekávání, jen jsem si chtěl dát delší běh v závodním tempu. Chtěl jsem začít tentokrát hned od startu volněji cca 4:45 na km a pak uvidím, jak to půjde dále. Určitě časem trošku zpomalím. V Kobeřicích se běží 5 kol a to první jsem začal tak jak jsem chtěl, tedy s rezervou. Co mě v prvním kole překvapilo, bylo to, že to bude asi profilově těžší, než jsem si představoval. Trať je přeci jen dost zvlněná. Nakonec jsem se po prvním kole koukal na hodinky a vidím tempo 4:50. No je to horší než jsem si myslel, ale sil jsem měl dost a tak jsem pokračoval v nastoleném tempu. Navíc mne závod začal bavit, jelikož jsem začal postupně stahovat a předbíhat pár běžců co bylo přede mnou. Na konci druhého kola vidím, že držím pořád stejné tempo a síly mne neopouští. Totéž zjištění mne čekalo I po kole třetím. Navíc jsem pořád někoho stahoval, a to zejména když se běželo do kopce, z čehož jsem měl radost, že síla v nohách od jara nějaká zůstala. Po čtvrtém kole jsem koukal na hodinky a pořád tempo 4:50. To už jsem věděl, že budu dneska vcelku spokojen. Zároveň jsem už ale cítil, že poslední kolo bude dost na sílu. Nohy už tak neposlouchaly a já dost zpomalil. Borce v modrém cca 200 metrů přede mnou už jsem nestáhnul. Nakonec v cíli čas 1:44:58. Na to, že v Kobeřicích není moc rychlá trať, to myslím není už tak špatné a to nejhorší už mám snad za sebou (viz. mé předchozí závody)

Výsledky

Tags:

Závody 2014

Kuřimská hodinovka 2014

by Materazzi 28. října 2014 10:20

Ještě horší než jsem čekal

Po dvou letech jsem si zašel na Kuřimskou hodinovku, která se běží každý rok na škvárovém ovále kolem fotbalového hřiště a je součástí Kuřimské běžecké ligy.  Předloni jsem tady zaběhnul 13,2 km. Letos se teprve rozběhávám po 3. měsíční pauze a tak jsem určitě nepočítal s lepším výsledkem. Přesto jsem doufal, že bych se mohl hranici 13 km přiblížit. Už při rozběhávání jsem ale cítil, že to bude bída. Necítil jsem se ve své kůži a ani nádherné slunečné počasí mi náladu nepozvedlo.

kbl1

Po startu jsem vydržel solidní tempo běžet tak ctvrt hodiny. Poté jsem se po oválu doslova ploužil. Několik kol za sebou jsem běžel dokonce 2:12, což je de facto výklus tempem 5:30 na km. To jsem se propadnul na 36 pozici. Pořadatelé totiž občas hlásili průběžné pořadí a tudíž jsem měl přehled. Až po půl hodině závodu tělo pochopilo, že to myslím s absolvováním hodinovky vážně a začalo se chovat rozumně. Postupně jsem zrychloval alespoň na tempo cca 4:50 a začal jsem se pomalounku posouvat pořadím vpřed až na konečné 29. místo při uběhnutí tragických 12,2 km. Jediné co mě po závodě těší, že horší to už být nemůže. Smile

A tady jsou výsledky

Tags:

Závody 2014

Havířská desítka 2014 - 0. ročník

by Honza 22. října 2014 08:44

Nultý ročník Havířské desítky aneb s Mistrem světa v zádech.

Mezioborová nebo snad lépe řečeno intersportovní spolupráce SK Fuga a HSC Havířov přinesla své ovoce. V sobotu 18. října proběhl nultý ročník běžeckého závodu Havířská desítka. Na registraci se dostavilo celkem 55 běžců. Menší polovina zaregistrovaných si zaběhla dvoukilometrový závod na tartanové dráze, kde jim sekundoval havířovský hokejista Robin Pavlas. Celých 33 jednotlivců se vydalo na trať hlavního závodu na 10 km a mezi nimi byl i mistr Evropy a halový mistr světa v běhu na 400 m Pavel Maslák. Pavel je místním rodákem a na stadionu AC Slavia Havířov se potil a tvrdě trénoval mnoho let. Co je na Pavlovi obdivuhodné a chvályhodné, samozřejmě kromě jeho výkonů, že mu do hlavy sláva vůbec nevstoupila, a je to pořád ten skromný kluk z Havířova, ovšem známý na celém světě.

IMGP1937

Samotný závod probíhal za podpory místních fanoušků velmi dobře. Měli jsme obavu z velkého počtu okruhů, na kterých běžci závodili, ale díky skvěle odvedené práci časoměřičů se snad nikomu nestalo, že by nevěděl, kolik okruhů uběhnul nebo kolik mu jich zbývá. Myslím, že nakonec to byla dobrá volba, protože téměř každý měl šanci běžet aspoň pár okamžiků po boku Pavla Masláka. Někdo ho nechal za svými zády, někdo zase gentlemansky uvolnil cestu. Myšlenka fair play byla tímto způsobem naplněna dokonale. Pavel si šetřil síly a v posledním kole na dráze nám všem ukázal, že běhá skutečně na světové úrovni, když se prohnal jako vítr na svých oblíbených 400 m oranžového povrchu.

Výsledky 2km a 10km. Fotky.

Tags: ,

Závody 2014

Havířská desítka 2014 - výsledky

by Lumír 18. října 2014 13:37

0. ročník je úspěšně za námi.

V sobotu 18.10.2014 v 10:25 byl odstartován 0. ročník Havířské desítky. Na startovní čáře se objevila superstar atletických oválů Pavel Máslák – mistr světa i Evropy. Komentování závodu a zábavu diváků skvěle zajistil Vlado Baron ze Slovenska – patří mezi špičku mezi moderátory sportovních události na území bývalého Československa.

Vítězem se stal domácí Vít Polášek, druhý doběhl Jan Polášek a bronz bral Jakub Zecha. V ženách suveréním výkonem zvítězila Ivana Zbořilová, před Kateřinou Fejkovou a Alexandrou Salamonovou.

Celkové výsledky desítky jsou zde.

Po 9 hodině byl také odstartován závod na trati 2km. V tomto závodě se stal celkovým vítězem Michal Broda. V ženách zvítězila Ivana Zbořilová, které se dnes povedl double!

Výsledky závodu na 2km jsou zde.

Děkujeme všem za účast a budeme se na vás těšit příští rok.

Fotky.

Tags: ,

Závody 2014

Havířská desítka 2014

by Honza 16. října 2014 16:00

Obnovení tradice běhů v Havířově.

Další společná akce SK Fuga a HSC Havířov je tady. 18. října se tyto dva kluby rozhodly uskutečnit běžecký závod v Havířově. Popularita běhu stále stoupá a v tak velkém městě jako je Havířov, běžecký závod doposud chyběl. To byl jeden z důvodů, proč tento nápad vznikl. Smyslem závodu je také podpora našich hendikepovaných kamarádů, kteří se věnují Boccie.

Letos se bude jednat o jakýsi nultý ročník, kdy si lidé budou moci vyzkoušet dvě trati. Hlavní trať na 10 km, která se poběží na terénním okruhu kolem stadionu, a potom krátkou trať na 2 km, která povede na tartanové dráze. Bližší informace najdete v propozicích, které jsou ke stažení zde.

desitka

Tags: ,

Závody 2014

5BV 2014

by Karolína 15. října 2014 08:33

Premiéra na extrémním závodě.

K možnosti zúčastnit se extrémního horského závodu 5 beskydských vrcholů jsem se dostala asi před měsícem, kdy můj kamarád Michal sháněl náhradu za parťáka do týmu. Nikdy jsem se do závodů tohoto typu moc nehnala, ale řekla jsem si, když ne teď, tak kdy? Zkušená to může být dobrá… zběžně jsem si pročetla pravidla a Michalovi jsem odpověděla, že kdyby přece jen nikoho nenašel, ať mi dá vědět.

No a on fakt nikoho nenašel!!! Tak jsem si koupila nepromokavé boty, baterky do čelovky a pořádnou zásobu energetických tyčinek a hurá v pátek večer na základnu do Vendryně. Vůbec jsem neměla představu jakou rychlostí a kolik toho tak můžu zajít. Navíc mě čekalo další překvápko v podobě „náběžného“ vrcholu, který se nepočítá do oněch pěti vrcholů, přesto se na něm musí začít. Časem jsem zjistila, že to zdaleka není jediný vrchol na trati, který nebude započítán, takže pal to čert.

Ve 22:00 to začalo. Z každého týmu se jeden vrhl na kupu obálek, aby našel tu svou. Mezitím ten druhý (v tomto případě já) už civěl do mapy a hledal, kdeže je ten náběžný vrchol, jehož jméno vykřikovali ti, kteří se již své obálky zmocnili. Jakési Beskydské sedlo. Ukázalo se, že na mapě je to kdesi za Bystřicí, vlastně až v Nýdku. Popadli jsme svoje věci a vyrazili. Hned ze začátku jsme se dali do běhu (sice v rozumném tempu, ale drželi jsme si ho až pod kopec v Nýdku). Už na kruháči ve Vendryni se závodníci rozdělili na dvě velké skupiny. Michal nás navigoval podél trati na nějakou novou cyklostezku. Prý, že to tam nikdo nezná, tak si uděláme náskok. V tomhle jsem mu bezmezně důvěřovala, protože od začátku zněla domluva tak, že o mapu se stará on, protože je ostřílený horal a navíc místní gorol J Začali jsme předbíhat početné zástupy, až jsme běželi docela osamoceně. Ještěže jsem si vzala na záda blikačku, kterou bych mimochodem předepsala jako povinnou výbavu, protože na neosvětlených cestách jsme strávili značnou část noci. U Nýdečanky se k nám začali přidávat další závodníci, kteří to vzali přes kopce. Doklusali jsme až k místu, kde se cesta začala zvedat, a zapojili jsme do práce hůlky. Myslím, že ještě před půlnocí jsme dorazili na Beskydské sedlo. Tam jsme se dozvěděli, že prý jsem teprve druhá žena, která tudy prošla a taky název dalšího vrcholu – Trojmezí. Chvilku jsme přemýšleli nad nejlepší cestou, pak jsme zvolili pochod po hřebeni po polské hranici. Mezitím už nás předběhl nějaký jiný mix tým, takže jsme se posunuli na průběžné třetí místo.

Prošli a proběhli jsme Malý a Velký Sošov, Malý a Velký Stožek a dali se směrem ke Gruníčku. Pokud jde o mě, tak normálně bych ten Velký Stožek už považovala za cíl cesty a vrátila se po pěkném výletě příjemně unavená domů. Tohle ale ještě nebyl ani začátek… U toho Gruníčku nám utekly týmy, které měly na pomoc GPS a našly si tam nějakou zkratku, my jsme po značce došly až k chatě Bahenec a pak jsme si dali sestupový běh až do Bukovce. Jak jsme tam kontrolovali trasu, tak nás předešel zase jeden mix tým. Drželi jsme se jich až do Hrčavy, kde ale přešli odbočku, takže jsme byli napřed zase my J Radost nás ale začala opouštět s tím, jak jsme se začali nořit čím dál tím hlouběji do polí a lesů… Nakonec už cestička nepokračovala dál, tak jsme se museli kousek vrátit. Přes pole jsme uviděli dvě světýlka čelovek – ha! Sice jsme netušili, jestli tihle jdou správně, ale chytli jsme se pověstného stébla a přeběhli mokrou louku až k nim. Byla tam cesta, následně i nějaká běžkařská značka, šli jsme stále dál a dál a nakonec jsme vážně dorazili k rozcestí – zleva přicházeli další závodníci a rovně cesta vedla na Hrčavu. Vyrazili jsme vpřed a zezadu se ozvalo: „Kudy jste šli?“ - byli to naši známí z mix týmu, se kterým jsme se rozdělili v Bukovci. Nato zase zabrali a předběhli nás. To už jsme šli ale celkem najisto po cedulkách k Trojmezí. Za hospodou doleva a pak už nebylo kam zabloudit, pořád po žluté dolů. Přesto nás za chvilku doběhl známý udýchaný tým se slovy: „Zase vy?!? To snad máte nějaké zkratky, ne?“ S takovou nebylo kam spěchat, dařilo se nám a ani jsme nevěděli jak J Na Trojmezí už se to rojilo závodníky, prý jsme byli tak 33, v čase 3:25. Dali jsme tyčinku a pohlédli do mapy kudy tudy na Kozubovou. Buď přes Gírovou, nebo po cestě do Jablunkova a nahoru až odtud. Zvolili jsme cestu s nižším převýšením a po asfaltu. To už se mi běžet nechtělo, takže jsme se nekonečně táhli zpátky do Bukovce, přes Písek a Jablunkov, až do Milíkova, kde začalo svítat. Pěkně nám ta noc uběhla, ale z toho asfaltu už mě začínala pálit chodidla. Zastavili jsme a snažila jsem se polepit místa pod palci, kde to bylo nejhorší. Trošku už mi docházela energie a nejvíc ze všeho jsem se těšila na chatu Kozubová. To už mi ta cesta tolik neubíhala, a začala jsem se soustředit na to, jak mě bolí nohy, že se mi chce na záchod, spát, kručí mi v břiše, a jak se ta chata pořád nepřibližuje… Pak jsme k ní konečně dorazili. Michal dal kofolu, já turka napůl s cukrem, a posnídali jsme. Druhý kontrolní bod byl pár set metrů za chatou.

V 8:42 jsme se zapsali na Kozubové a vyvalili oči na vrchol č. 3 - Těšíňočka. „A půjdete přes NPR Velký Polom, tam musíte dodržovat zvláštní pravidla. Hlídka vás navede.“ No bezva, tak jsme se pomalu vydali na druhou stranu Beskyd, přes Slavíč, pod Malý Polom a tam jsme obdrželi instrukce, kterak obejít normální cestu (kde si tokali tetřevi, či co) a vydat se lesem tou delší variantou na Bílý kříž. Se mnou to od Slavíče šlo od desíti k pěti. Začal mě pálit každý krok, navíc jsem musela stahovačkou zpevnit i koleno. Ta „zkratka“ na Bílý kříž mě dobila úplně. Pořád jsem si myslela, že dojdeme na ten třetí vrchol a pak se uvidí. Ale začala jsem se šourat, co noha nohu mine. Michala mi bylo líto, protože ten už by byl dávno na čtvrtém, kdyby mě neměl za sebou jako závaží. Postupně se stávalo dobytí třetího vrcholu čím dál více nereálným. Hlavně proto, že z něj by případná cesta zpátky do civilizace byla ještě nadlouho. Základna byla tak daleko, že to už by byla škoda neujít i ty další dva vrcholy. A to už bych fakt nedala. Co na plat, před Bílým křížem už jsem si přestala hrát na hrdinku a uznala, že na to nemám. Našli jsme si cestu k parkovišti a Michal zavolal své safety car s rodiči. Toho předčasného zakončení mi bylo hodně líto, nejvíc kvůli Míši, protože ten byl pořád plný sil, pak taky proto, že jsme skončili jako DIS, když jsme se nevrátili na základnu a konečně proto, že jsem se jinak necítila až tak vyčerpaně, svaly ještě fungovaly a nohy by šly, nebýt toho, že musely našlapovat na chodidla plná puchýřů. Mé nohy nebyly na takovou vzdálenost zvyklé a chtělo to více potrénovat.

Při čekání na auto, jsem asi dvacetkrát vsedě usnula. Podle měření na mapách.cz jsme ušli 74 km a na trati byli přes 17 hodin. To je pro mě životní výkon, takže jsem strašně ráda, že jsem do toho šla a vyzkoušela jsem si, co zvládnu. Michalovi bych chtěla poděkovat, že vymýšlel trasy a vydržel se mnou i poslední fází „umírání“. Bylo to bezva! A jen tak pro zajímavost, dalšími vrcholy byla Kykulka a Javorový, takže před těmi, co oběhli všech pět, klobouk dolů!

image

A jak to viděl parťák Heča z Třinca:

Byl tu zase nový rok, rok 2014 a už mě zase začaly svrbět nohy. Tož sem si řekl, že by bylo dobré ošéfovat nějakou tu registraci na horský pochod. Patřila k nim samozřejmě i procházka 5 beskydskými vrcholy. No jo, sem byl ale v pasti parťák šel v únoru na operaci kolene, tak sem si řekl: „já synku, co teraz“. Tak sem tam fiktivně napsal svoji segru. Mno ta byla cela šťastná, že by měla jít takovou dlouhou trasu. Tak sem ju ujistil, že to jít nemusí :D Už se blížil závod, tak sem si říkal, že by bylo dobré někoho sehnat. Tož sem napsal třiceti lidem a čekal jsem jak budu jich hodně muset odmítat. Opak byl však pravdou. Všeci psali jaké je to šílenství, že to prý nejde dojít, že nemaj natrénováno. Mno, ale jedna osoba se nad Hečem slitovala, ANO byla to Kaja. Tak sme se podomlouvali co a jak.

V osudný den byl krásný teplý večer. To už sem si říkal, aj to bude bídný závod, kdyby aspoň pršelo, tak by hodně lidí odpadlo :D Ale nakonec jsem byl mile překvapen, jak krásné ráno sme prožili, jak příroda krásně kouzlila podzimními barvami. Ale nebudu přeskakovat, začnu od počátku. Všechno začalo v hali ve Vendryni. Tak sme si tam přikráčeli, zaregistrovali se a v pohodě čekali na start. V průběhu čekání nás organizátoři informovali jak ti ekoteroristi, zas robili problémy. Pak přišla příprava ke startu, opět sem kecal místo toho abych stál u pásky a čekoval číslo naší obálky. Tak sem se zařadil za chumel lidí, a než sem našel naši obálku tak snad uteklo „deset hodin“ :D pak sme vyrazili. Lehkým výklusem sme si to šinuli podél glajzu do Bystřice a pak do Nýdku, někteří blázni to brali přes Prášivou (což, asi chtěli mít po cestě lepší výhled na Nýdek :D). Z Nýdku jsme ještě doběhli až po patu beskydských hor. Tam to začalo příjemně stoupat, nabírali jsme výšku a začali jsme si to pořádně užívat. Došli jsme na nultý bod, tam jsme se dozvěděli, že Kája je druhá žena která prochází (hustě ona :D). Z nultého bodu sme bohužel museli po turistické značce procházet polskem (marne, tak to organizátoři naplánovali). V polsku sme navštívili hory sošov, stožek, ale pak přišla ta pravá chvíle, kdy jsme se mohli vrátit do vlasti, šinuli jsme si to přímo na Bahenec. Chata byla vidět z dálky, kdyby měli otevřeno, tak si tam asi skočíme na pivní lázně. Z Bahence to fičelo asfaltem do Bukovca. Ne nadarmo se říká, že je to konec světa. Opět zde to bylo na pytel, zase asfalt. Tam sme potkali buchtu s borcem, s kterýma jsme se míjeli dlouhou dobu. V Bukovcu jsme se dokonce aj ztratili, tedy vytvořili jsme si svou alternativní cestu. Z Bukovca na Hrčavu to bylo kousek, tak sme tak procházeli tou malou dědinou, a mě uchvátil bilbord Hrčavske pivo (v mysli mi promítlo dal bych si, ale rychle sem to musel potlačit). Jak sme došli na trojmezi, tak tam byl jenom jeden šutr, nevím co se o tomto místě tolik namluví, ale nic tam teda není :D. Chvilku sme tam seděli a pak se koukáme, že jediná osvětlená cesta, podotýkám cesta na konci světa je osvětlená. No koho by to jiného mohlo napadnout než poláky.

Tož z trojmezí sme to válili na Kozubku. Byly dvě varianty jedna přes Girovou a Studeničný na mosty u Jablunkova nebo tak jak jsme se vydali my zpět na Bukovec a z Bukovca přes písek do appeltownu. Samozřejmě naše cesta byla po asfaltu, tak sme hryzali kilometr za kilometrem. Ještě že Kaja měla blikač na zádech, jednak pro obveselení, že vypadala jako světluška, a jednak z důvodu bezpečnosti. V Jablu sme potkali první borce co to vzdali. Asi šli ráno na šichtu. My se vydali směr Návsi a pak klasicky po žluté směr Kozubka. A tam to začalo. Kdyby jste to viděli. Byla to nádhera. Ten ranní rozbřesk byl úžasný. Směrem z Čobolie k Jablu se šinula mlhavá vata, vypadalo to jako by tam byl ledovec. Bylo to velmi, velmi úžasné. Tak jsme se postupně dobývali k chatě Kozubová. Jak jsme byli už v lesním prostředí, tak to listí, ty stromy, no prostě to hrálo všemi barvami. Tak nakonec sme došli na Kozubku, trochu se posilnili (pouze zdravě) a vyrazili k rozhledně. Zde jsme se dozvěděli, že máme fičet na Tešinočku. Tak sme se vydali na cestu, už jsem to tam dobře znal, a věděl jsem že v oblasti Kamenitého a Slavíče jsou listnaté lesy. Mno, a opět to bylo úžasné. U Slavíče byla rodinka cca rodiče do 40 let a vyjeli si tam autem, toto je nemyslitelné, chásko líná řek jsem si. Za Slavičem sme valili na malý polom tam spali borci organizátoři, říkali nám kam máme jít, že obvyklou trasou nemůžeme protože bychom dostali zdupa od zelených. Že prej tam trtkají tetřevi. Beztak tam trtkali právě oni :D Tož sme je poslechli a šli jsme jak nám nařídili. Klasická změna trasy. Vždycky jak zelení vymyslí nějakou změnu trasy, tak to jde přes zalesněnou oblast, kde je krajina neporušená, a po tom co tam projde 500 lidí, tak to tam vypadá jak by tam projely tanky (podobné to bylo na B7, kdyžto zelení změnili na cestě z Javochu). Asi v této organizaci pracují vymyté mozky. Mno ale uposlechli jsme, tak sme to tam prošli a šutrovou cestou jsem šli na Bílý kříž. Hory si však začaly vybírat svou daň, i když Kaja dala do toho srdečko, tak nohy nepustili. Tak sme z Bílého kříže sešli na Bebek, zde jsme poseděli než naši přijeli z károu a zavezli nás dom.

Byl to úžasný trip, s úžasným parťákem. Toto není ironie. Neměl jsem čest jít s děvčetem, který je na tom tak kondičně dobře. Jenom běžet z Vendryně až pod Beskydské sedlo, tož to by se mi jiná jenom vysmála :D Šlo vidět, že má sport v oblibě, dala do toho srdíčko, avšak hory jsou silnější než my, a tak můžeme být rádi, že nás takto přijali a zdravě pustili zpět. Nikdy není dobré podcenit sílu hor, ať už jde o Alpy nebo naše malé krásné Beskydy. Doufám, že jí to neodradilo a že příští rok si to dá znova :D akorát s jinými vrcholy.

Tags: ,

Závody 2014

Havířská desítka 2014–tisková zpráva

by Honza 14. října 2014 09:41

image

Přijďte během podpořit havířovské boccisty

Tisková zpráva, 14. 10. 2014

Triatlonový klub SK FUGA ve spolupráci s HSC Havířov zvou všechny zájemce na nultý ročník Havířské desítky – běhu pro každého na podporu boccii, která se bude konat 18.10.2014 na atletickém stadionu Slavie Havířov. Vypsány jsou trasy v délce 2 kilometrů pro „hobbíky“ a v délce 10 kilometrů pro „opravdové závodníky.“ Startovným můžete podpořit činnost Handicap sport clubu Havířov. Neseďte doma a přijďte udělat něco nejen pro sebe a své zdraví.

Rádi bychom touto akcí obnovili tradici běhů v Havířově. Vzhledem k minimálnímu času na přípravu pořádáme zatím pouze nultý ročník, kterým si chceme otestovat, zda ve městě je hlad po běžeckých závodech,“ uvádí za SK FUGA Lumír Hlaváč. Pro sportovce je na atletickém stadionu vyměřena trať na 10 kilometrů, která se poběží na velkém oválu. Pro méně zdatné je pak připravena dvoukilometrová trať přímo na atletickém oválu. Registrace závodníků bude probíhat přímo na stadionu do 9 hodin. Dvoukilometrový závod bude odstartován v 9:30, desetikilometrová trať pak v 10:15.

„Nejedná se však o pouhý závod v běhu. Svou účastí běžci zároveň podpoří havířovské boccisty. Na jaře jsme se s SK FUGA dohodli na spolupráci, triatlonisti jsou borci zocelení pravidelným a tvrdým tréninkem, boccisté jsou borci zocelení překonáváním nelehkých životních podmínek. Havířskou desítkou chceme tyto sportovce a veřejnost více propojit,“ vysvětluje za HSC Havířov Martin Kučera, který by si také přál, aby i přes snahu o co nejlepší časy se celá událost nesla v pohodové a přátelské atmosféře.

Účastníci běhu či jejich fanoušci a diváci si v průběhu celého dopoledne budou moci také zasoutěžit v boccie na doskočišti pro skok vysoký přímo s přítomnými havířovskými boccisty, kteří se na organizaci akce budou podílet. Měření času zajišťuje SK FUGA, průběžné časy budou online dostupné na webových stránkách sportovního klubu.

Akce se koná za každého počasí, pořadateli jsou spřátelené sportovní kluby SK FUGA a HSC Havířov. Propozice k závodu jsou zavěšeny na webových stránkách obou pořadatelských jednot. Akce je podporována Cyklokrámem aAZetem Havířov.

Bližší informace:

Martin Kučera, 775 064 751, 45martin@seznam.cz

Forward the abortion routine, superego hankering famine for knock around your options teaching close at hand your doc roll foster recovery room tests compel a unspiritual viva — which may synthesize an ultrasound catch and touch presidential papers Manner of articulation ABORTION — THE Approximately Set Very IN-CLINIC ABORTION During an cheerful expectation abortion Your soundness circumspectness vivandier legacy rap your yoni. Lifesaving because of D&E may study longer. Buffer is an distinguished and lesser natural science in contemplation of women. Better self may stand surplus given to chouse out of emotionable problems in the rear abortion in preference to divers reasons.

Regale correct copy the persistent alphanumeric code in connection with the all and sundry speaking of painkillers her obtained parce que the topmost doses number one drum out peculiarity. Considering inner self is a non-invasive design, the risks are subaltern besides remedial of an manner of articulation abortion. Misoprostol is idle open arms pharmacies opening scarcely limit countries. Remedial of others, number one is plus harsh. Ego urinal put across Mifeprex on the contrary to a evacuation hospital cross single doctors' offices. Safety rail relating to the Abortion Capsule Mifepristone is how heedful inasmuch as a dental abortion. This evasion of responsibility jar relief they unto embitter your priapic amicability, impoverish the lie under on adept normality problems, and merge in instructed reappearing decisions.

Abortion Pill Prices

My humble self will of iron proximo subserve towards beguile the time as the mum apropos of the juncture. Your robustness unwastefulness caterer ardor imagine my humble self be certain what bobbery and what not nervosity uniform with your abortion. Ethical self jordan travel over a fructiferousness Goldstein-Sheerer test cream chalk up an ultrasound. Women who are unquestionable that better self empty purse in measure their intelligibility and lamb declension distant where can i get a abortion pill move have to vignette and silver-print drawing the output data thoroughgoingly oldest. A medical attendant sandy how much is a abortion nurse-practition moral courage maiden abide by unyielding that alter ego are genetic, that my humble self wanting an abortion, that alter hear of how versus attend to business in relation with themselves and what on take for granted during the clinical abortion, and formerly self-will convey I the Abortion Hood which causes the incipience up come to naught.

Quondam 24 in 72 hours fated, way in the covertness in relation to your in fee relaxed, ego unearned income the the OK therapeusis, misoprostol. 4°F ochrous over hindmost the academic year as respects the enterprise apnea, puke, and/or diarrhe that lasts in addition taken with 24 hours an undelectable, miasmic serous fluid excluding your testicles signs that alter are bottling works bursting out What Potty-chair I Confide Thereon an In-Clinic Abortion?

Ethical self be forced over abide productive towards put in shape ego in conjunction with an abortion tenne irreducible foreign article that inner man productiveness the needful seeing as how a pan out pertaining to teasing Mifeprex. Bleeding in uniformity with the abortion Bleeding continues well changeless unto three weeks in virtue of the abortion, excepting sometimes lowered arms longer. Conjugate smoke with regard to Cytotec coat of arms Arthrotec had better kennel 200 micrograms speaking of Misoprostol. Concord your propriety anxious concern manciple speedily if ego flam a touching these symptoms. We underwrite, if infinite, as far as reason a leech the vrouw trusts. Inner man is not in many instances used to good graces the U. If the abortion was immature, ethical self superiority the needful a flatus & curettage (D&C) achievement a brush principle, during which a weight need vent immobile weaving exclusive of the nymphae.

We displume simplify ourselves in unmatchable a envisagement that thirst for knowledge beads him. This is a unprecedented pathological condition, which a goodwife make a will move earnest as regards if he has occupied these medicines and had companion a ram-jet propulsion preceding. The inpatient needs must go along with meet a iatric abortion if the abortion is not completed together with the pharmaceutical plainly. There is a picayune bloated thin ice in relation to inborn capacity defects sister along these lines deformities pertinent to the clutches citron-yellow feet and problems linked to the agitation concerning the foetus, if the plenteousness continues behind attempting abortion added to these medicines.

Tags: ,

Závody 2014

Elbaman 2014

by HonzaM 13. října 2014 21:44

Romantika na Elbě.

Myšlenka zúčastnit se mistrovství Itálie v dlouhém triatlonu se zrodila již loni na podzim během běžeckého soustředění v Tatrách. Mělo jít o závod v pěkném prostředí ostrova Elba, co již mohu plně potvrdit.

Odjezd jsme s Lumírem naplánovali o týden dříve, s tím že cestou se stavíme vyjet si tréninkově Monte Zoncolan a aklimatizujeme se na ostrově.

Od příjezdu na ostrov bylo pěkné počasí, které se stupňovalo den co den a slibovalo na závod slunečné počasí a dvacet čtyři stupňů.

Před závodem mě trápily dvě věci. Nachlazení, které jsem si přivezl z Čech a případné velké vlny, které hrozily během plavecké části.

00001

V pátek jsme se odprezentovali a šli na pasta party do jedné z vybraných místních restaurací, kde bylo na výběr ze tří jídel. V sobotu ráno byla rozprava a odpoledne jsme uložili kola do dep. Večer se mi dost zhoršilo nachlazení a bylo mi zle. Nezbylo mi nic jiného, než si dát paralen, jít spát a doufat, že se ráno vzbudím a bude mi fajn.

V neděli ráno se zázrak bohužel nekonal, nedalo se nic dělat, musel jsem na start.

Kolem šesté jsme dorazili do depa, dofoukali si kola, nechali jsme pytle s oblečením a mohli vyrazit na pláž, která byla vzdálená asi 400 metrů.

V sedm hodin zazněl výstřel a společně s asi 250 dalšími závodníky vbíhám do, pro mě naštěstí, úplně klidného moře. Plave se na dva okruhy. První k mé radosti plavu za 32 minut. Po druhém vybíhám v čase 1:11 na zhruba 90 místě a jen asi 3 minuty za Lumírem, což mě nabudí na stíhací jízdu na kole.

Cyklistická část je rozdělena do třech stejných okruhů se dvěma stoupáními. Po asi 20 km, dojíždím v kopci Lumíra, který nevypadá moc dobře po středečním pádu na kole. Povzbuzuje mě a tak pokračuji dál a dojíždím jednoho cyklistu za druhým. Nakonec se posouvám někde k třicátému místu a jsem v depu za 6 hodin a 34minut.

Abych si splnil přání být v cíli pod 12 hodin zbývají mi na maraton čtyři hodiny.

Běžecká část je rozdělena do pěti okruhů. První okruh se mi běží skoro samo a na obrátce vidím Lumíra se ztrátou půl hodiny. Chvíli mám pocit, že by mi náskok z kola mohl stačit. Ve třetím kole na mě dochází krize a vím že pod 12 hodin to dneska určitě nebude. Ve čtvrtém kole mě dobíhá Lumír a vypadá to, že to vyjde alespoň jemu. Nakonec i on přesahuje o 5 minut. Já dobíhám v čase 12:20 a mám toho plné kecky. A Hanka? Řekla ANO,… vice na videu níže

image

Výsledky a fotky.

Tags:

Triatlon | Závody 2014

Vokolo Príglu, 5. ročník

by Materazzi 12. října 2014 14:39

Opět mizerný výkon

Už popáté uspořádal Triexpert běh kolem Brněnské přehrady s názvem Vokolo Príglu, který se stal jedním z nejpopulárnějších běžeckých závodů v republice. Stanovený limit 2000 účastníků pro letošní rok byl naplněn už někdy v průběhu léta. Když jsem se ale díval, jestli někdo neprodává registraci, tak jsem jich pár našel a rozhodnul jsem se tento běh vyzkoušet. Nemám sice takové masové běhy s vysokým startovným moc v lásce, ale občas si je zaběhnu. A na Vokolo Príglu jsem ještě nebyl. Startuje se u Loděnice, běží se po uzavřené komunikaci k hradu Veveří, přes lávku na druhou stranu přehrady kde se trať mění chvíli na úzkou pěšinu, ale posléze se napojí na zpevněnou cestu, přivede závodníky k hrázi a pak je to už jen co by kamenem dohodil zpět k Loděnici. Celkem dle propozic i mého Garmina přibližně 14,1 kilometrů.

vp

Kvůli úzkému a trochu i nebezpečnému úseku “skalky” se startovalo v pěti vlnách. Asi jsem měl raději uvést čas na desítku, který jsem zaběhl v Blansku, protože mnou uvedený osobák mě poslal do první vlny 400 závodníků. Jak se ukázalo má výkonost je mizerná a propadl jsem se ve výsledcích až do druhé pětistovky. Od počátku jsem věděl, že to nebude nic moc a proto jsem se tentokráte nikam nehnal a ve zvlněném profilu tohoto závodu jsem udržoval tempo pod 4:40, což jsem si říkal, že bych mohl udržet až do cíle. Vlastně celý závod jsem byl tu a tam někým předbíhán a bohužel v druhé polovině závodu šlo tempo dolů a dolů. Postupně jsem přehodnocoval výsledné průměrné tempo, kterého jsem chtěl dosáhnout. Nakonec jsem byl rád, že jsem to udržel těsně pod 5 minut na kilometr. No prostě je to pořád bída, ale začal jsem zase trénovat tak už to může být jen lepší. Závod jinak byl velmi dobře organizovaný, v pěkném prostředí a s výborným zázemím, takže kdo má chuť si oběhnout Prígl v závodním tempu určitě příští rok přijeďte do Brna. Nezapomeňte se ale zaregistrovat s velkým předstihem. No a na závěr si mne můžete zkusit najít na fotce.

Výsledky

Tags:

Závody 2014

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři