Triatlon Boženy Němcové

by Honza 14. září 2014 22:18

Netradiční triatlon a lodičkami.

Tož ve stručnosti… Neděle 7. 9. 2014, park Boženy Němcové, areál Lodičky Dokořán a ne zcela standartní triatlon skládající se z běhu na 1700 metrů, jízdy na kole 7 km a veslování 200 metrů. Co však bylo ještě jiné, kromě disciplín a jejich pořadí, že se závodilo ve dvoučlenných týmech. Za Fugu H + H (zubař a Malda) a Lum + Kája J Byla to akce zajímavá také tím, že jsme museli spolupracovat během jednotlivých disciplín, abychom si neuběhli nebo neujeli na kole. Já jsem táhnul Maldu v běhu a on mě zase na biku. Posledním 200 metrů veslování byla společná práce. Chvíli po nás však do pramice naskočili i dva klučinové, kteří si během celého závodu vedli velmi dobře. Naštěstí jsme se Maldou rychle sehráli a zapojili naše silné ironmanské paže a vítězství bylo naše v rekordním čase pod 25 minut!

tt_lodicky

Tags:

Závody 2014

Bonatrans triatlon 2014

by Karolína 9. září 2014 20:58

Vydařený tradiční závěrečný triatlon v našem regionu.

V sobotu 6. 9. 2014 se SK FUGA zúčastnila Bonatrans triatlonu v Bohumíně. Na startu jste mohli vidět Lumíra, Adama, Radana, oba Honzy a mě (Karolínu). Závodilo se na tratích 750 m plavání, 20 km cyklistiky a 5 nebo 3 km běhu (muži/ženy).

Závodníků nebylo mnoho – 19 jednotlivců a 13 družstev. V kategorii ženy pod 50 let mimo Bonatrans jsem dokonce byla sama. Mým cílem se tedy stalo porazit ženy z ostatních kategorií včetně štafet. Kluci měli soupeřů víc, ale z triatlonistů to byli jen Martin a Michal z Novatopu.

Krátce po desáté odstartovalo plavání v šunychelském Kališově jezeře. Můj plavecký výkon stál stejně jako ty předchozí letošní za houby, ale i přesto jsem se po výběhu z vody držela někde v polovině startovní listiny. Jedna z žen štafetářek mi ale utekla hned ze začátku. Ostatní Fugáci už byli daleko před mnou, v depu jsem se potkala jen s Radanem. Vyrazili jsme do třech kol rovinaté cyklistiky. Asi v půlce mě dojeli dva cyklisté, a tak jsme si drželi takový menší balík až do chvíle, kdy jeden z nich – Viktor (který se mi během jízdy stihl jak představit, tak mě obejmout) dostal defekt. Nakonec jsem se s ním potkala ještě při běhu, kdy mi už z dálky hlásil, že sice oběhl tři baráky, ale nakonec sehnal náhradní duši a může dokončit. Na posledním cyklistickém úseku jsem potkávala a zdravila Fugáče na běhu, ale ti už mi ani nevěnovali pozornost a běželi si pro medaile. Já už jsem si po kole držela jistou pozici první ženy, takže jsem si po zásluze taky pro jednu doběhla. Až v cíli jsem zjistila, jak krušná byla cyklistická část pro Lumíra, který byl po srážce s neopatrným závodníkem odřený od hlavy až k patě. No, ale nebyl by to Lumír, kdyby se nezvedl a nedojel si pro zlato :-). Následoval ho Honza H. na druhém místě, pak Novatopáci a Adam na pátém. Honzu M. potkala při běhu nějaká krize, takže se propadl až za ně. Pak už jsem cílem proběhla já a chvilku za mnou i Radan (já jsem ale běžela jen 3 km, takže jako by byl přede mnou).

fuga_bonatrans_2014

Až na ty karamboly to byl pěkný den, domů jsme si odvezli šampaňské, poháry a plno balónků :-) Takže nezbývá než poděkovat fanouškům a fotografům, a Lumírovi popřát brzké zhojení ran, aby mohl hájit čest SK FUGA taky na daleké Elbě!

Výsledky.

Tags:

Závody 2014

Beskydská sedmička 2014

by KamilaK 9. září 2014 10:54

Co s načatým víkendem aneb proč si nedát B7?

V lednu tomu bylo přesně rok a půl, co jsem se naposledy (a zároveň poprvé) zúčastnila beskydské sedmičky. Už si ani nepamatuju, jak jsem se o závodu dozvěděla, pamatuji si jen pocity, které jsem prožívala celých 26 hodin na trati a všechny myšlenky se motaly okolo jednoho – never ever Veselý obličej.

Rok se sešel s rokem a jak už tomu bývá, pocity trápení, zoufalství a bolesti se z mozku vytratily a zbyly jen silné vzpomínky na adrenalin, extrém a úžasný pocit z překonání sama sebe. A asi i to byl ten důvod, proč jsem si to letos chtěla zkusit znovu, tentokrát pod dozorem svého trpělivého a hlavně psychicky vyrovnaného (což se o mě v průběhu závodu nedá tvrdit) manžela (který chudák k těmto závodům moc netíhne, a tak mi nezbývá, než ho o účasti na těchto závodech informovat až po zaplacení startovného). Vzhledem k tomu, že jsem se registrovala už v lednu, měla jsem obrovské oči a jen „pohrdala“ kategorií hobby (které jsem se účastnila loni) a vrhla se přímo na kategorii Sport (proč taky ne, 8 měsíců na přípravu, to pošlape samo Veselý obličej ). Čas se neúkvapně blížil a kvalita a frekvence tréninků se ani neblížila prvopočátečním plánům. Dalo by se říct, že po většinu srpna jsem jen přemýšlela, jak se z toho vykroutit, aby mi Viktor „sežral“ a zároveň jsem měla výmluvu i sama pro sebe (přece nepřiznám, že jsem vyměkla). Bohužel se mi nepodařilo nic vymyslet, a tak mi nezbývalo, než si sbalit vercajk a postavit se tomu čelem.

Cíl byl jasný – v první řadě přežít, v lepším případě to stihnout do limitu a úplně ideálně zdolat trať do 26h (což byl můj výsledek z první účasti s tím rozdílem, že se jednalo o jeden vrchol méně – kategorie hobby). Viktor, který to viděl trochu jinak, naštěstí postupem měsíců polevil a z očekávání pod 20h (což bych se musela asi zdrogovat), posléze 22h (taky myslím, že by to bez drog nebo elektrického popohánědla nešlo), nasadil cíl 24h (přišlo mi to nereálné, ale budiž). Na tento cíl jsme si nastavili i sparing partnera na Garminech.

Viktorovi byly přiděleny tři základní a veledůležité funkce: 1) Šerpa – strategie byla jasná – těžké věci narvat do jeho baťohu..funkce zvládnuta na jedničku s hvězdičkou – byť jsme vzali jen nejdůležitější věci, baťoh nešel skoro odpíchnout od země Veselý obličej Funkce 2) Time Keeper s rozšířenou zodpovědností za stravovací a pitný režim – opět, funkce zvládnuta na jedničku, instrukce byly po celou dobu závodu jasné: „sněz rohlík“, „zpomal“, „zrychli, utíká nám sparing“, „najez se“, „sněz ještě trochu, to bylo málo..“ atd. Funkce 3) Udržet mě motivovanou a pomoct mi zdolat krize – na tomto musíme ještě zapracovat, protože hlášky typu: „neboj, už jen 90km“, „lepší půlku už máš za sebou, teď ještě ta horší“ atd., mi moc na psychice nepřidaly Veselý obličej.

V den D už nebyl na diskuze čas (u mě hlavně ani nálada). Po 22,30 zazněl zvukový signál a už jsme fičeli. Sjezdovka na Javorovém nás nepřekvapila, tuto stojku každý aspoň malý horal zná. Seběh do Řeky už byl menším překvapením, protože kromě toho, že byla tma jako v pytli, tak vedla trasa ze srázů dolů – obyčejně bych nechtěla jít ani okolo těchto srázů, protože bych dostala závrať, tentokrát vedla ale trasa střemhlav dolů ... no, co jsme mohli dělat. Závodníci se valili neorganizovaně z kopce a co pár vteřin jen zaznívalo „kámen zleva“, „pozor, kámen zprava“, „utííkejteeee letííí šutr“ a tak. Samozřejmě, že když je na srázu několik desítek, ne-li stovek a všichni řvou, že lítají šutry, tak už nemá smysl ani uhýbat, protože člověk neví vlastně kam J Dále trasa vedla na Ropici, kde (aby nebyla nuda) bylo krásné bahýnko, takže se jednalo spíše o bruslení než-li o cokoli jiného. Na toto jsme byli upozorněni už organizátorem při zahájení, takže to aspoň nebylo překvápko. Dále Morávka, Travný, kde se právě rozdělovala trať – sporťáci si to šinuli na vrchol hory, zatímco hobíci šli po vrstevnici, po Travném Lysá z Krásné, v Ostravici polévka (úžasná změna po kvantech sladkých potravin) a po Ostravici šup šup na Smrk. Obyčejně tuto horu mívám ráda, ale v sobotu jsem ji já, stejně jako Viktor, nenáviděli. Pan Organizátor chce mít z B7 opravdu „extrémní závod“, a proto vedla trasa po něčem, co bych nazývala spíše žebříkem z kamení a bláta, než cokoli jiného. Lidi funěli, mnozí nadávali, zněli hlášky typu „odvolávám tu posr…. sjezdovku“ a moje tepovka nešla asi pod 200 tepů/minutu (takže jsem nemohla ani nadávat). Když jsme byli na Smrku, tak jsme si opravdu ulevili, protože „to horší bylo za námi“. Sparinga jsme měli pod kontrolou, dokonce jsme mu dávali asi 15minut „na prdel“. Cesta ze Smrku byla nekonečná a na nás oba přišla krize – někdy si to budu muset jít přeměřit, protože mám doteď za to, že cesta ze Smrku měla tak 30km Veselý obličej. Po Smrku Kněhyně, dále na Čertův Mlýn a směr Pustevny, kde už nám šla naproti (díky Bohu!) ségra s připraveným listem témat a anekdot (dle instrukcí). Bohužel se spíše než dialogu dočkala monologu s minimálními odpověďmi zejména typu „aha“, „hm“, „oh“, „mm“, „uuff“, „o jéje“, „auu“, „já asi natáhnu kopyta“ a tak... Veselý obličej

Po Pustevnách následovala Pindula (kde už mi žaludek nedovolovat přijmout žádnou potravu) a HURÁ na poslední vrchol Velký Javorník. Sparinga jsme měli pod kontrolou, takže stačilo „jen vydržet“. Přestože jsem měla za to, že letím rychlostí větru, sestra Míša se nám stále nebezpečně vzdalovala. Jediné rozumné vysvětlení bylo, že je extra natrénovaná a dobře se vyspala. Po závodě ale prohodila, že je zvláštní, jak se po několika desítkách kilometrů člověku změní vnímání a že úseky, které se běžně zdají krátké a mírné, se mi změnily v úseky nesmírně příkré a nekonečně dlouhé a že nás nikdy neviděla jít tak pomalu...tak nevím, kde je pravda, protože já vážně letěla jako s větry o závod Veselý obličej

Nebudu to prodlužovat – cesta z Javorníku byla zprvu střemhlav dolů (jak jinak) a potom už jen nekonečná pěšinka na náměstí. Celkový čas 23:08, Garminový Sparing dostal 52minut na prdel a my si splnili cíl. A to stálo za slzy dojetí!

Tímto děkuji Viktorovi za parádní výkon „tahače“, bez něj bych se asi ještě motala vyhladovělá někde pod Javorníkem a taky Míši za společnost a rozptylování na posledních 25km trati (přestože měla chřipku, neubralo jí to na elánu).

A co bude příště? No, říká se, že je Brno placka (i když tomu tak není) a nejsou tady žádné kopce, tak se jdeme za 12dní přesvědčit na vlastní nohy, jak to vypadá na Brněnském masakru…..po B7 to snad dáme s prstem v nose! Veselý obličej

Výsledky.

Tags:

Závody 2014

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři