Kuřimská hora

by Materazzi 31. srpna 2014 19:33

Pátý závod Kuřimské běžecké ligy

Ahoj. Po mnou neplánovaně přerušené sezóně, kdy jsem od Moraviamana kvůli enormnímu pracovnímu vytížení přestal trénovat i závodit, jsem se šel párkrát proběhnout a pak se postavil na start Kuřimské běžecké ligy a to na závod Kuřimská hora o délce cca 5 a půl kilometru s jedním výživným stoupáním při přeběhu Kuřimské hory. Tento závod se běhá pro mne za humny a vlastně jeho okruh slouží pro mne jako testovací okruh jak na tom jsem. Přesto jsem tento závod nikdy neběžel, protože jeho termín vždy kolidoval s Bonatrans triatlonem, na kterém pravidelně uzavírám triatlonovou sezónu (a bude tomu tak i letos). Jak už jsem zmínil, přes prázdniny jsem naběhal asi 40 kilometrů a na kole jsem seděl jen párkrát při cestě do práce, takže jsem neměl žádné očekávání vyjma toho, že bych rád doběhnul do cíle.

kurimskahora2014

Na startu nás bylo asi padesát. Na účasti se určitě podepsalo to, že se ve stejný den běžel půlmaratón moravským krasem, z něhož se stává veliký závod (letos přes tisíc běžců). Ze začátku jsem nijak nedivočil a byl jsem zvědav, co se mnou závodní tempo udělá. Při stoupání na Kuřimskou horu mi trošku docházelo, ale nahoře jsem se celkem vzpamatoval. Tam někde mě předběhl Aleš Sikora. Toho jsem se pak s úspěchem držel a před posledním stoupáním jsem začal zrychlovat, předběhl dva borce, ale bohužel jsem přecenil své síly. Neměl jsem na takový dlouhý finiš a cca 200 metrů před cílem jsem musel zastavit a vydýchat se, čímž jsem samozřejmě ztratil víc, než jsem tím finišem získal. Nakonec jsem měl v cíli čas 27:08 což není zas tak špatné a jsem z toho spokojen. A to i přesto, že jsem na jaře v tréningu běhal tento okruh rychleji. A hlavně jsem si zase uvědomil, jak mne baví závodit, a tak jsem si naplánoval závodění na příští 3 týdny – Bonatrans triatlon (doufám, že se neutopím jelikož jsem 2 měsíce nebyl ve vodě), Blanenská desítka a Brněnský masakr. Snad mi to vyjde.

Výsledky zde

A tady nějaké fotky

Tags:

Závody 2014

Pilman 2014

by Honza 27. srpna 2014 07:59

První závod po návratu z Anglie.

Jako poslední mohykán jsem se letos vydal na půlku do Žďáru nad Sázavou. Tím myslím bez mých sportovních kolegů z Fugy. Měl jsem ovšem vynikající support. Jeli se mnou mí drazí rodičové. Mělo to své výhody. Plný servis, krásné ubytování a fandění během celého závodu.

IMG_0043

U Pilské nádrže, kde se plave standartních 1900 metrů, je nově vystavěný areál s perfektním zázemím. Před dvěma lety, kdy jsem tam byl naposledy, to vypadalo úplně jinak. Takže jsem byl příjemně překvapený. Nicméně mě před samotným závodem potkala malá nepříjemnost s galuskou. Objevil jsem na ni velkou prasklinu a nebyl jsem si jistý stářím. Pro jistotu jsem ji rychle ráno vyměnil, starou jsem použil jako rezervu a modlil jsem se, ať během závodu nechytím defekt.

IMG_0050

Plavání mi moc nesedlo. Schytal jsem několik kopanců a ran do hlavy, až mi spadly brýle. A navíc moje plavecká forma po stáži v Anglii nebyla nejlepší. Na kole mě čekaly tři kopcovité okruhy po 32 km. O něco delší cyklistiku s 1000 metrovým převýšením se mi podařilo zajet v tempu kolem 31km/h. Třetí disciplína taky nebyla žádný med. Tři okruhy převážně po zpevněných cestách a nepříjemným stoupáním za občerstvovací stanicí. Nechtěl jsem přepálit prvních 7 km. To se mi podařilo a běžel jsem každý okruh vyrovnaně. Finish v čase 5:34:34 byl pro mě dostatečnou satisfakcí. Kromě plavání jsem byl spokojený a s 5. místem v kategorii jsem si zajistil body do celkového pořadí v poháru.

IMG_0055

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2014

Oravaman 2014

by Adam 25. srpna 2014 11:53

Tradiční závod v náročných podmínkách.

Během víkendu 11-13.7 se početná skupina členů našeho týmu (Lumír, Honza M., Radan, Viktor, Adam) zúčastnila triatlonového svátku na slovenské Oravě - Oravamana. Od závodu už uplynulo spoustu času, ale nějak nevyšlo napsat příspěvek dříve. Jednalo se již o čtvrtý ročník závodu, kterého se od druhého ročníku pravidelně účastníme. Podle sloganu závodu „Bude jako nebolo“ si pořadatelé pro letošní ročník opět připravili nějaké změny. Hlavní změnou bylo prodloužení cyklistické a běžecké trasy tak, aby jednotlivé vzdálenosti odpovídaly polovičnímu ironmanovi. Parametry závodu letos byly 2 km plavání, 90 km na kole a 21 km běh. A tak jak je na Oravě zvykem, po rovině bylo jen plavání.

Do dějiště závodu jsme cestovali již v pátek. Vzhledem k rannímu startu v sobotu bylo nutné absolvovat prezentaci nejpozději v pátek odpoledne. Prezentace proběhla bez problému. V podvečer následovala rozprava a následně odevzdávání kol k převozu do místa startu. I když byl na odevzdání kol vyhrazen více než 2 hodinový interval, po celou dobu až do konce tam byla solidní fronta. Ale všechno jsme nakonec zvládli a v sobotu ráno vyjeli společně autobusy směr Liptovská Mara, kde probíhala plavecká část závodu.

Ranní počasí nic moc – zima (už ani nevím kolik bylo stupňů), zataženo s občasným deštěm. V Liptovské Maře voda tradičně studená (aspoň dle mého pocitu), takže neoprény byly povoleny. Plavaly se 2 okruhy s výběhem z vody. Startovní pozici jsem volil tak, abych se co nejvíce vyhnul kolizím a tempo takové, abych pošetřil síly na další část závodu – podle času jsem pak zjistil, že jsem se šetřil nějak moc. Při výběhu z vody a pokusu o rozepnutí neoprénu se mi zaseknul zip a nešlo s ním hnout na ani jednu stranu. Naštěstí hned vedle mě v depu měl své místo Honza Malošík, který se již převlečený zrovna chystal vyrazit na kolo. Tak jsem ho poprosil, aby mi ten zip rozepnul a kolem minuty ho zdržel než se mu to povedlo. Kdyby tam nebyl, asi bych musel v neoprénu absolvovat celý zbytek závodu. I když při té zimě by to možná i šlo.

Cyklistická část začínala tradičně výjezdem na Huty a následným sjezdem do Zuberce, kde kolem trati fandilo spousta fanoušků a panovala tam úžasná atmosféra i přes nepříznivé počasí. Ze Zuberce se pokračovalo přes nějaké další vesnice a kopečky až k hranici s Polskem, kde byla otočka a stejnou trasou se jelo zpět do Zuberce, kde nás už čekal „jen“ výjezd na Tatliakovou chatu, která leží v nadmořské výšce něco přes 1300m.n.m. V závěrečném kopci cyklistické části, asi 8 km před depem, mě potkala další nepříjemnost v závodě – defekt přední galusky. Chvíli jsem slyšel jak něco syčí a říkal si, doufám, že to není moje kolo. A pak jsem zjistil, že jedu s prázdným předním kolem. Měl jsem sebou pumpičku i tmel na opravu, jenže nic z toho jsem neměl vyzkoušené. Nejdříve jsem zjistil, že nedovedu sundat ventilek a poté že jsem si k pumpě nevzal nadstavec potřebný k nafoukání galuskového ventilku. Na téměř nových ráfcích se mi celých 8 km s prázdnou galuskou dojíždět nechtělo, tak jsem už uvažoval, že to zabalím – ale naštěstí jel kolem Viktor, který mi půjčil pumpu. Tak jsem závěrečných 8km dojel ve zhruba 500m intervalech proložených dofoukáváním předního kola.

Při běžecké části se vybíhalo tradičně od Tatliakovy chaty na vrchol Rákoň – cca 1880 m.n.m. Následně po hřebeni na Lúčnou, ze které se sbíhalo dolů na Zverovku a pak mírně z kopečka až do Zuberce k penziónu Pribisko. Seběh z Lúčné dolů do Látené doliny byl dost náročný – jednak je prudký a pak taky déšť vytvořil z turistického chodníku potok se spoustou bahna. Při snaze ještě něco dohnat jsem akorát 2x spadnul, naštestí bez vážnějších následků – při závodě to člověk nějak rozběhá, bolí to až další dny. Náročný horský běh pak ještě navíc odnesly moje běžecké boty, které jsem roztrhal.

Do cíle nakonec dorazili úspěšně všichni členové SK Fuga. Nejrychlejší z nás byl tradičně Lumír, ale v těsném závěsu za ním Honza Malošík, kterého kdybych tak nezdržel v depu, kdo ví jak by to dopadlo. I když Lumír měl zase v nohách nedávného Celtmana. V odstupech jsme pak do cíle dorazili já, Viktor a Radan, který tam byl na rodinné dovolené. I když jsem letos neabsolvoval žádného celého IM, tak časem na Oravě jsem se téměř přiblížil časům nejrychlejších profíků na celém IM Veselý obličej. V sobotu večer po závodě pak proběhla v penziónu Pribisko tradiční after-party s rautem, kde vzhledem k velkému množství lidí platilo: „kdo zaváhá, nežere“.

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2014

Täispikk triatlon 2014

by Lumír 23. srpna 2014 21:21

Osobák na dlouhém triatlonu.

Když jsem loni na podzim dostal od pořadatelů email s pozvánkou na dlouhý triatlon v Estonsku (3,8-180-42,2), tak jsem ani moc neváhal a hned jsem začal plánovat jak tam pojedeme.

Necelý rok utekl jako voda a v neděli 17.8.2014 stojím na startu dalšího železňáka. Závod se koná v okolí města Keila na severu Estonska. Plave se v jezeře Tammemäe, vzdáleném asi 20km východně od Keily, kde je centrum závodu. To znamená, že jsou 2 depa a s tím spojená náročnější logistika. Cyklistika se jede na absolutní rovině v 8 okruzích. Závěrečný běh se odehrává v parku v Keile v 10 okruzích. Cíl na tento závod byl zkusit udělat čas pod 10 hodin, ale vzhledem k mé přípravě v posledních dvou měsících jsem tomu moc velké šance nedával.

Start závodu je netradičně v 8:00. Plavou se dva okruhy a mě připadají nekonečné. Hlavně ve druhém okruhu jsem se dost vytrápil a byl jsem rád, že mám plavání za sebou. Čas jsem měl doslova tragický 1:08, k tomu není co více dodat.

Z cyklistiky jsem měl asi největší obavy. Při představě absolutní roviny, proložené jen nadjezdy na obrátkách, a 8 okruhů, se mi dělalo špatně. Navíc jsem jel poprvé takovou vzdálenost na “koze” (časovkářský speciál) a vůbec si nedokázal představit, že to celé usedím. Trvalo mi asi 30km než jsem si našel ideální posed a pak už to jelo samo. Takže jsem si řekl, že se do toho zkusím pořádně opřít a uvidím jak to dopadne. Nastavil jsem si cíl, udržet co nejdéle průměr 35 km/h. Sám sebe jsem překvapil a každou hodinu ujel vždy něco málo přes 35km, pocitově to ale bylo balancování za hranou propasti a co chvíli jsem čekal kdy do ní spadnu. Naštěstí se dostavila jen menší krize v 6. okruhu. Což se nakonec ukázalo jako výhoda, protože mě na obrátce dojel soupeř zezadu a jel tempo které jsem potřeboval. Takže jsem se za něj v 10m vzdálenosti pověsil a odjel s ním poslední dva okruhy. Hodně mi to pomohlo psychicky, protože těch 8 okruhů je fakt na hlavu. Do druhého depa jsem dorazil za neskutečných 5:11 a plný obav jak mi to poběží.

Běh v deseti okruzích to bylo ještě větší psycho než kolo. Navíc po tak zajetém kole, jsem vůbec netušil co to se mnou udělá. Dal jsem si jednoduchý cíl běžet co nejdéle pod 5 minut na km, ať mám pak v závěru rezervu kam zpomalovat. Půlmaraton mi utekl jako voda a bez větších problémů jsem tempo držel. Druhá polovina už taková sranda nebyla a pořádně bolela. Nakonec jsem maraton zvládl za průměrných 3:35.

10502256_10152204796586433_4385459335193979459_n

Bohužel to celkově na čas pod deset hodin nestačilo, ale i tak z toho byl osobák za 10:00:18.

Organizace závodu byla na vysoké úrovni a nikde jsem neměl pocit že by něco drhlo. Náročnost závodu může hodně ovlivnit počasí, které je hodně nevyzpytatelné. Za celý náš pobyt se počasí měnilo každý den a i v průběhu dne to bylo od jednoho extrému ke druhému. Kdy sluníčko a bezvětří s teplotou kolem 20°C vystřídal šílený slejvák s větrem a teplotou 14°C. Návštěvu Estonska zpestřenou dlouhým triatlonem určitě všem doporučuji, pokud si netroufáte na dlouhý tak se ve stejný den koná i půlka na tratích 1,8-90-21,1km.

Ještě musím zmínit ubytovaní kde jsem bydleli před a po závodě. Bydleli jsme tady: http://koogitalu.weebly.com/. Ubytování bylo na jedničku a nemůžu jinak než doporučit, měli jsme dokonce vlastní saunu a ta se po závodě fakt hodila.

Výsledky.

Tags:

Závody 2014

SALOMON SLEZSKÝ MARATON 2014

by HonzaM 20. srpna 2014 18:29

Úspěšný test a zlepšení loňského času.

V sobotu 16. 8. se konal již třetí ročník Salomon Slezský maraton. Letos se běželo na pozměněné trati, která slibovala na vzdálenosti 40 km převýšení více než 200metrů. Z našeho týmu jsme se na startu postavil Viktor s manželkou, kteří to brali jako generálku před Beskydskou sedmičkou a já s jasným cílem zlepšit loňský špatný výsledek, dostat se pod celkový čas 4:30 a vyzkoušet jak jsem na tom před Elbamanem.

Po osmé hodině jsem dorazil na prezentaci, která proběhla překvapivě v poklidu a mohl jsem se chystat na závod samotný. Před půl desátou se začal tvořit hlouček lidí u cukrárny v Dolní Lomné, kde byl start. Asi minutu po půl desáté společně s dalšími téměř pěti sty závodníky jsme společně s výstřelem vyběhli do krás Beskyd.

První stoupání bylo k chatě Kozubová, již tady bylo vidět nadšení některých lidí, kteří se nechali unést atmosférou, přepálili start a postupně odpadávali. Já jsem si běžel své tempo, plán byl běžet průměrně kolem 6:30min/km. Po doběhnutí ke Kozubové začalo klesání a seběh dolů až na Košařiska, odkud se opět stoupalo a to na chatu Ostrý, kde byla na cca 14. kilometru první občerstvovačka.

Následoval opět seběh do Tyry a opět výběh na Kalužný. V tomto stoupání na mě přišla krize a už jsem nebyl schopen souvislého běhu. Po necelých dvou kilometrech indiánského běh dobíhám k šotolině, kde se opět svižněji rozebíhám. Po dvou hodinách a čtyřiceti minutách dobíhám na Slavíč, kde je druhá občerstvovala na cca 23. Kilometru. Lehce se napiju a pokračuju v seběhu do Horní Lomné.

_IGP7467

Odtud už zbývá se jen dostat na chatu Kamenitý, kde je na 32. Kilometru poslední bufet. Tady k mému velkému překvapení zjišťuji, že běžím kolem 85. místa. I přes to, že už toho mám dost si dávám Slehu a vím, že pokud se nezraním tak dokončím a splním si cíl. Ve stoupání na Kozubovou mě bere křeč do stehna, tu ale rozmasíruji a pokračuji dál. Po 4 hodinách jsem opět na Kozubové a zbývá už je seběh dolů do Lomné. V něm se přetahuji s blázny, kteří to bezhlavě pouští a v čase 4:21 probíhám cílovou bránou na 89. místě. Jsem spokojen.

Výsledky.

Tags:

Závody 2014

Slovakman 2014

by HonzaM 12. srpna 2014 20:40

…aneb jak se za 11 hodin krásně opálit.

První víkend v srpnu se již tradičně koná Slovakman na dlouhé distanci. Letos jsme se ho účastnili v komornějším složení. Ve štafetě byli přihlášeni Benny s Lumírem a v jednotlivcích nakonec jen Radan, Viktor a Já.

Vstával jsem již tradičně ve 4 hodiny. Nějak podezřele rychle jsem se nachytal a lehce po páté už jsem jako jeden z mála byl v okolí startu. Po obejití okolí jsem si v šest začal chystat kolo. Stalo se nejhorší a zadní kolo i přes veškerou snahu nešlo díky tmelu, který zalepil ventilek nafouknout. Začalo shánění všeho možného k odstranění závady, nic nepomohlo, ale nakonec mi naštěstí Lumír zapůjčil zadní kolo.

Ve tři čtvrtě na sedm jsem snad jako poslední ukládal kolo do depa a na poslední chvíli lezl do neoprénu. Vše se podařilo a tak jsem bez rozplavání v sedm s výstřelem z děla jsem spolu s dalšími asi 170 lidmi mohl vtrhnout do vod Váhu.

0001

Plavalo se na tři okruhy. První dva se podařilo plavat za 22-23 minut. Poslední kolo jsem měl pocit, že plavu pořád proti proudu a tak jsem z vody vybíhat opět v zadu startovního pole v čase 1:14. V depu se ukázalo, že mám na levé noze z plavání naražený ukazovák a na pravé noze řeznou ránu. Nastaly obavy z možného nedokončení závodu.

Po převlečení probíhám depem, kde beru kolo a můžu vyrazit na cyklistickou část. Jelo se na 6 okruhů. První okruh to jelo skoro samo a měl jsem pocit, že cyklistika bude hračka. V dalším se otočil vítr a začalo pro mne utrpení. Ve třetím kole jsem myslel, že vzdám.Nejsem ale „vzdávací typ“ a tak jsem se vzpamatoval a dojel do depa za 5:37 v celkem dobré náladě celkově asi minutu pod sedm hodin.

Abych si splnil svoje přání dokončit pod dvanáct hodin, stačilo mi zaběhnout maraton pod pět hodin. Běželo se na šest okruhů. Bylo slunečno, asi 31 stupňů a i přes malou krizi na 30. kilometru se dařilo držet čas na okruh kolem 42-45 minut. Maraton jsem dokončil za 4:24 a konečná časomíra ukázala 11:25:23, tudiž maximální spokojenost.

Asi za 40 minut po mě dobíhá Viktor s úsměvem na tváři. Velké zlepšení oproti loňsku.

Radan bohužel vzdal po prvním běžeckém okruhu, kvůli naražené noze při výběhu z vody v plavání. Piešťany jsou pro něj asi začarované a tak se mu snad podaří dokončit příští rok.

002

Lumír s Bennym dokončují štafetu za 10:49 a tak je jasné, že Benny může příští rok absolvovat celého Slovakmana v klidu sám.

Výsledky.

Tags:

Závody 2014

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři