60. ročník Malého Svrateckého Maratónu

by Materazzi 29. srpna 2013 12:10

Místo Pilmana propadák na běhu

Původně jsem měl jít v sobotu Pilmana, nicméně po večerním příjezdu z týdenní dovolené v Rakousku jsem byl tak dobitý, že jsem se rozhodl dát si něco kratšího. Morkomana jsem už nestihl, jelikož ten se startoval už v 9:00 ráno a na terénní triatlon v Jedovnicích jsem zapomněl. Rozhodl jsem se tedy, že si před blížící se Beskydskou sedmičkou zaběhnu nějakou delší běžeckou trať a zajel jsem podruhé do Víru na místní Malý Svratecký Maratón. Závod se běží z Víru do Nedvědice, kde je obrátka závodu, a následně po stejné trase zpět. První polovina mírně klesá po proudu Svratky a druhá polovina závodu je tedy mírně do kopce. Asi 2 km od obrátky se musí vyběhnout kopec ve vesnici Ujčov.

Na startu jsem si zvolil taktiku, že poběžím tempem cca 4:40 na km.  Přišlo mi to jako ideální tempo a tak jsem plus mínus odběhl první polovinu závodu. Po obrátce jsem už zpomalil a nerozběhl jsem to rychleji ani z kopce v Ujčově. Za občerstvovačkou ve Štěpánově, někde na 22km, jsem toho měl už ale plné zuby a chvílemi jsem přešel do chůze. Začaly mě pořádně bolet nohy a chodecké vložky se začaly prodlužovat a převládat. Na 26 km jsem si řekl dost, prostě budu alespoň klusat jen co noha nohu mine, ale prostě žádná chůze. Předsevzetí vydrželo tak půl kilometru, kdy mne nohy tak bolely, že jsem se definitivně vykašlal na jakékoli pokusy o běh. Vydal jsem se tedy na pochod směr cíl. Změna přišla na 30km. To mne předběhli 2 borci staršího věku, z nichž jeden byl v kategorii nad 70 let. To jsem si říkal, tak moc přeci jen nemůžu klesnout, rozběhl jsem se, předběhl je, a až do cíle jsem už vydržel běžet. Čas 2:59:35 si za rámeček nedám a mám obavy, jestli za pár dnů budu schopen s Lumírem absolvovat Beskydskou sedmičku.

Fotky od Dana Orálka (byl druhý za “Mirečkem” – Mulugeta Serbessa)

Výsledky: část 1, část 2 (tam jsem já)

Tags:

Závody 2013

Pilman 2013

by Radan 25. srpna 2013 20:15

Konečně dokončený závod !

Teď nebo nikdy ! Přesně to jsem si řekl před tímto závodem na poloviční distance iron mana, protože po dvou předchozích nedokončených dlouhých IM má motivace k dalšímu závodění klesla k bodu mrazu. Počasí slibovalo ideální podmínky, cca 20 st., lehce pod mrakem, lehký vítr co si více přát. Myslel jsem, že nás pojede více za SK Fuga, nakonec jsem zůstal sám.

Na pilskou nádrž jsme dorazili společně s Petrem Klodou z Novatopu cca okolo 9h, takže bylo poměrně dost času na přípravu. Trochu nás všechny překvapila lehce zelená voda v přehradě, prý podle hygieniků naprosto nevhodné ke koupání, ale podle závodních komisařů vhodné pro závod. No co, hlavně toho moc nevypít a stejně gely udělají v žaludku mnohem vetší “bordel”, než sinice, takže v klidu.

Z plavání jsem měl jako obvykle největší obavy, navíc start byl trochu zvláštní, kdy se startovalo od hráze z vody, kde všichni už jen šlapali vodu, navíc se startérům nějak utopila startovní páska, takže polovina závodníků byla před páskou. Nakonec se to nějak vyřešilo a šlo se na věc. Vědom si svých plaveckých nekvalit jsem raději zůstal vzadu a tentokrát to bylo jen s pár kopanci. Plavalo se v neoprenu a já jsem si snažil držet na mé poměry vyšší pravidelné tempo a nijak neexperimentovat s technikou, jak to obvykle dělám. A šlo to. Za polovinou prvního kola nás čekala nepříjemná mělčina, kde se nedalo plavat a museli jsme odšlapat asi 50m v bahně. Celkem nepříjemné, ale zase to bylo dobré na oddechnutí. Jen škoda, že ani pořadatelé o tom nevěděli a zjistilo se to až při závodu. Ve druhém okruhu šlo plavání taky dobře a nakonec jsem vylezl z vody pro mně v úžasném čase 40:30. Hurá, začalo to dobře.

Cyklistika už tak slavná nebyla, tady se projevil deficit najezděných kilometrů v tréninku. I když trať je proti Slovakmanovi nádherná, členitá, kopcovitá, v pěkném prostředí Vysočiny, v porovnání s ostatními jsem cítil, že to není ono. I když se mi pár lidí podařilo předjet, pár lidí zároveň předjelo mně. Tajně jsem doufal, že na rozdíl od předchozích IM mě nedojede čelo závodu o jedno kolo (okruh měl 30 km), ale těsně před otočkou druhého kola se za mnou přiřítila motorka Česká televize a hned za ní Džalaj. No možná budu i v televizi hned za Džalajem Veselý obličej V posledním okruhu už došlo ve stoupání i na křeče, ale rozhýbal jsem to a posledních 5 km jsme se začali nahánět ještě s dalším závodníkem a přitom brutálně zrychlili a předjeli ještě dva závodníky před námi. Vypadá to, že rezervy tam ještě jsou a příště bych mohl kolo jet i rychleji. Kolo tedy za 3:24, průměr 28 km/h., převýšení cca 1000m.

Na běh jsem šel se smíšenými pocity, běh mám rád, tak jsem se těšil, ale na druhou stranu jsem měl obavy z toho, kolik ještě zbývá sil. První okruh byl hrozný, nemohl jsem se pořádně rozběhnout, nohy byly težké, únava se začínala hlásit, do kopce menší křeče a už to tady bylo zase, zabalím to i tentokrát, jsem sračka. Neblbni, makej, furt trénuješ a je to k ničemu !! Vyběhnul jsem ten hnusný kopec a věděl jsem, teď nebo nikdy !! Nevěděl jsem přesně, kolik okruhů se běží, na konci prvního okruhu jsem měl na hodinkách necelých 6 km, takže 4 kola, řekl jsem si. Paní na občerstvovačce se mě ptala, kolik mi ještě zbývá, tak říkám tři kola a ony se prý běží tři dohromady !! No divné, ptal jsem se ostatních závodníků a prý tedy jenom 3 okruhy. OK, tím lépe, zvlášť když jsem počítal se čtyřmi. Pak už to najednou nějak šlo, sice žádné závratné tempo, ale tempo, směřující neúprosně k cíli, bez nějakých meziprocházek a dokonce s předběhnutím dalších několika závodníků. Celkem tedy běh jen necelých 18 km (nechápu, a to byl závod Mistrovství ČR …) za 1:34, celkem v cíli 5:44:07, celkově 156. místo z 206 závodníků na startu, dokončilo 187.

Takže celkově spokojenost, hlavně z plavání mám největší radost, v cyklistice jsou rezervy, běh myslím v pohodě, i když na konci jsem si říkal, že by to šlo i rychleji. A důležitý poznatek z tohoto a předchozích dlouhých IM – nejhorší je prvních 5 – 8 km běhu, to jsou nejhorší krize, kdy to mám chuť zabalit, ale když to člověk překoná, tak to už jakž takž jde.

A ještě jedna perlička – moderátorem celého závodu byl slovák, který moderoval i Slovakmana (možná i Oravamana, to nevím ..) a po mém výběhu z vody po plavání měl tento komentář: ŠK Fuga, to sů borci, ktorí nemajů problém vypiť aj desať pív večer před ironmanom a bez problémov pak ísť celý závod !!!” Že bychom byli už tak známí ? Veselý obličej

Výsledky

Tags:

Triatlon | Závody 2013

Doksyman 2013

by Karel 21. srpna 2013 09:06

Dva triatlony za víkend a osobák na půlce.

V sobotu a neděli 10 a 11.8.2013 se na Mácháči opět konala série závodů Doksyman. V sobotu to byl super sprint 0,3-10-3 a klasický sprint 0,7-30-7, v neděli pak půlka. Vyrazil jsem tam se členy ST týmu na celý víkend a v plánu byl jak sobotní super sprint, tak nedělní půlka.

V sobotu se startovalo ve 12h za příjemného slunečného počasí. Voda měla něco kolem 24 stupňů a plavání spíš připomínalo běžeckou soutěž. Plavání bylo totiž podél břehu a tak nebyl problém dosáhnout na dno. Nevyplaval jsem jako první, ale kolo bylo o dost lepší. Sice jsem při výjezdu z depa skoro přišel o zadní kolo a musel jsem ho zasadit zpět do rámu, ale pak už jsem začal předjíždět a po kole jsem byl na celkovém 6-tém místě, když po plavání jsem byl 32. Běh už byl pak poměrně rychlý a nakonec jsem skončil na celkovém desátém místě a šestý v kategorii z celkového počtu 96 závodníků.

1185244_608103622545865_477752532_n

Po rychlovce v sobotu už jsem jen relaxoval na nedělní  a ten hlavní závod. Přijel jsem poměrně brzo v 9h a byl jsem překvapen, že od registrace se táhla 50m fronta. Škoda, že se nedalo projít registrací už v sobotu. Další nemilou skutečností bylo zdražení startovného na místě z 2000,- na 2500,- bez předchozího upozornění. Mě se to naštěstí nedotklo, ale asi bych byl naštvaný kdyby takhle někdo upravil podmínky startu až na místě aniž by o tom byla jediná zmínka na webu pořadatele. Po 40 minutách jsem už upaloval rychle připravit kolo, namontovat hrazdu a uložit věci do depa. Poprvé jsem byl na závodě, kde nikdo ani nekouknul, jestli mám přilbu a fungují mi brzdy. Zvládnul jsem to akorát a v 11h se startovalo.

Jelikož plavání bylo bez neoprenu, tak jsem zvolil spíše kontrolované tempo a snažil se nedostat křeče. Plavání i s během do depa jsem měl za 50minut, což nebyla žádná sláva, ale neměl jsem žádné křeče. Kolo se jelo na 3 okruhy po 30km. Ze začátku jsem trochu zápasil s hrazdou, protože jsem s ní jel poprvé, ale postupně se to zlepšovalo. Až na pár úseků byla silnice dost kvalitní a na těch nekvalitních úsecích jsem s úspěchem vyklepal a ztratil špunty z hrazdy. Dost nepříjemné byly hlavně úseky zvlněné silnice pod stromy, kde se dalo jet v klidu 50km/h, které mě několikrát dost nepříjemně nakopli. Tyhle úseky mohl organizátor označit. Bohužel jsem musel během kola dvakrát zastavit, protože mne zablokovalo auto a kamion, který se nedal předjet. Myslel jsem si, že jedu docela slušně, ale výsledný čas nebyl až tak dobrý. Kolo s depem jsem měl za tři hodiny. Pak už jen běh, na který jsem se moc netěšil vzhledem k problémům se zády o týden dříve. Běžel jsem opatrně a stejně mě pak ve třetím kole začaly záda bolet. Čas 2:22 mluví za vše. Přes všechny problémy a hodně kontrolovaný závod, kde jsem určitě nejel na maximum, jsem si udělal osobák a dokončil půlajronmenskou trať za 6:13:09.

_MG_5875 kopie

Výsledky super sprint: http://www.irontime.cz/item-93

Výsledky půlka: http://www.irontime.cz/item-94

Foto: https://plus.google.com/photos/101413487411303698479/albums/5912048983368302273?banner=pwa

Tags:

Závody 2013

Miřejovického půlení a pivní půlmaraton

by Karel 13. srpna 2013 15:44

Tropické teploty na trati a pivní závod.

Kousek od Kralup nad Vltavou se 3.8.2013 konal již čtvrtý ročník Miřejovického půlení. Běžel se tradiční půlmaraton, pak ještě pivní půlmaraton a také se třeba hodnotily nejhezčí půlky závodnic a závodníků.

Závod začal za pěkného počasí v 10h a už od začátku bylo jasné, že bude hodně teplo. Většina trati je po silnici a bez možnosti se ukrýt někde ve stínu. Zároveň je také hodně rovná s minimálním stoupáním.

DSCF9712

Rozběhnuté jsem to měl dobře a šel jsem spíš na standard než na osobák, ale po několika kilometrech bylo jasné, že to bude hlavně boj s vedrem. Až do 16km jsem běžel v pohodě, ale pak mě začaly dost nepříjemně bolet záda. Bolest stupňovala s každým krokem a tempo šlo rychle dolů na 8-9 min/km. Na poslední kilometr a půl jsem se ještě hecnul a přes bolest to rozběhnul. Skončil jsem s časem 2:12:12 a nemohl chodit. Jen jsem se šoural a záda bolela jako čert.

DSCF0121

Od 14 hodin pak následoval pivní půlmaraton, kde byla trať 2x10 – pivo a 1,125 běh. Bylo jasné, že tady na bednu nepůjdu, i když splávek nemám nejhorší. Pomalu jsem si to odběhnul a užil si dvě pivka.

Tags:

Závody 2013

Slovakman 2013

by Materazzi 12. srpna 2013 17:26

Pekelná výheň v Piešťanech a konečně jsem opět dokončil ironmana

Už šestý rok jsem před první sobotou v srpnu odcestoval na Slovensko, kde jsem se zúčastnil slovenského ironmana Slovakman. Tentokrát jsem tam odjel s nožem na krku, jelikož jsem poslední dva dlouhé triatlony vzdal a potřeboval jsem tuto nepříjemnou sérii prolomit. Před závodem jsem si dal jediný cíl. A to dokončit. Předpověď počasí hlásila extrémní vedra, a tak na nějaké překonávání osobáků to pro mne určitě nebylo. Vyplnila se tak prorocká slova Vlado Barona z letošního Czechmanu, že na Slovensku bude takové vedro, že budeme pít vodu z Váhu. Za nás se závodu v jednotlivcích zúčastnil Lumír a Radan. A pak v dvoučlenné štafetě ještě Benny. Měl jít původně s Karolínou, ale ta nám nakonec neplánovaně odlétla do Francie a tak ji nahradil Honza Schwarz z konkurenčního klubu Novatop. Za zmínku ještě stojí účast našeho kamaráda Viktora.

Závod byl odstartován jako vždy v sedm ráno, a jelikož se plave v řece, byly neopreny povoleny. Plaval jsem docela zvolna. Po polovině jsem se ptal Kamily, kde je Viktor a byl o hodně přede mnou. Po 3,8 km plavání jsem vylézal z vody s časem přes 1:22, což byl můj nejhorší čas na IM při plavání s neopreny. Moc jsem si z toho ale hlavu nedělal, věděl jsem, že tento den se bude rozhodovat úplně někde jinde. Lumír vylézal z vody o notný kus přede mnou. Přede mnou byl i Viktor. Radan není moc dobrý plavec a tak zůstal za mnou, ale ne tolik jako na Moraviamanu.

V celém závodě jsem byl nejvíc spokojený s kolem. Velmi pomohlo, že letos byl snad poprvé v historii Slovakmanu vítr minimální. Zpočátku bylo snad dokonce bezvětří. Rozjel jsem to rychlostí něco pod 32 km/h a dařilo se mi udržovat tuto rychlost až někde do 120 km. Musím říct, že mi psychicky hodně pomohlo, když jsem viděl, že ujíždím Viktorovi (kterého jsem předjel ve druhém kole) i Radanovi a tak jsem se vždy těšil na obrátku, až si změřím jaký mám od nich odstup. Hlavně jsem ale myslel na to, ať se v tom vedru neuvařím a na každé kolo jsem spotřeboval bidon vody a bidon ionťáku. Zároveň děkuji dětem v jedné vesničce u kterých jsem si vždycky přibrzdil a ony mi vylily vodu na hlavu. Což bylo děsně osvěžující, jelikož v druhé polovině cyklistiky už bylo vedro takové, že to bylo jako kdyby mi někdo foukal teplý vzduch fénem do ksichtu. Poslední dvě kola už jsem nastolené tempo nevydržel a průměrka mi začala klesat. Do cíle cyklistiky jsem dorazil za nějakých 5:53, což je nejrychlejší kolo co jsem kdy na IM zajel a přivezl jsem si komfortní náskok na Viktora i Radana. Počítal jsem, že bych ho měl už v pohodě udržet.

Jestliže na kole byl problém vedro, pak o běhu to platilo dvojnásobně. No možná trojnásobně. Tímto chci poděkovat svému zaměstnavateli, který mne vyslal počátkem července na školení do Madridu, jelikož jsem měl možnost okusit, jak se běhá v teplotách atakujících 40°C. Byl to děs. První okruh jsem nevěděl, co mám dělat, nedokázal jsem se pořádně rozběhnout. Pak jsem na to přišel. Na přímém slunci jsem jen chodil rychlejší chůzí a ve stínu jsem běžel. Zároveň jsem do sebe lil cokoli, co jsem na občerstvovačkách našel. Náskok na Viktora i Radana se zdál dostatečný, takže šlo jen o to vydržet. Lumír běžel pěkně, ale absence tréningu z poslední doby způsobila, že po půlce běhu se propadl do krize, z které se už nevzpamatoval. To měl náskok kolo a něco na mne. Radan z běhu nakonec odstoupil a tak ani druhý pokus o zdolání ironmana mu nevyšel. Viktor se začal taky trápit, ale za podpory své Kamily se kousnul a bojoval. Já jsem svým indiánským během, ve kterém se mi dařilo natahovat běžecké úseky s tím, jak se slunce naklánělo k obzoru, začal předbíhat některé unavené běžce. No po nejhorším maratónu na IM jsem se dobelhal do cíle v čase 12:35. Lumír byl o hodinu přede mnou. Časy nic moc. Lumír, že prý netrénuje. Ale myslím, že v normálních podmínkách by to pod 11 hodin dal. Já si svého výkonu považuji docela hodně, i když byl časově slabý.

Viktor dokončil taky a tak má prvního dokončeného IM. Gratuluji, Viktore. Radan bude asi muset počkat na příští rok. Leda, že by se vydal za týden do Podersdorfu... No a můj recept na překonání série DNF? Je třeba přistupovat k dlouhému triatlonu s respektem a pokorou. Krize přijdou určitě. I ty hluboké a dlouhé. Lumír k tomu řekl před závodem pěknou větu: "Nejsi na závodech, ale na ironmanu". A tak to je třeba brát. Sportu zdar.

Výsledky jsou tady. Vyhrál zase Vabroušek …

Fotogalerie na www.slovakman.sk, na czechtriseries, od kamily

Tags: , ,

Závody 2013

Velká cena Ostravy 2013

by Karolína 7. srpna 2013 13:20

Vedro, hodně lidí, aut a zase vedro.

Jak už Radan naznačil v předchozím článku, nedělní závod svými teplotami připomínal peklo. A strategický startovní čas ve 12:00 tomu moc nepřidal. Výheň byla od začátku do konce, což k vodě přilákalo i naprosto rekordní počet návštěvníků. Mé celkové pocity ze závodu jsou proto příšerná tlačenice, jak ve startovním poli, tak mezi „diváky“, šílená dopravní situace a fyzická vyčerpanost.

Ale od začátku… okruh plavání byl jako vždy vyznačen trochu střídměji – místo 700 m měl tak 400 m, čárou přes rozpočet byl však fakt, že se měl plavat dvakrát. Situace na startu a u bójek byla zoufalá. Schválně jsem se se svou plaveckou formou netlačila moc dopředu, ale jak se ukázalo, všichni tak soudní nebyli. Dostat se před někoho bylo v takovém množství lidí na malé ploše dost o hubu. Někteří prsaři dokonce vyvinuli techniku nenápadného zaháčkování za ruku jiného plavce, čímž sebe posunuli dopředu a druhého potopili. Kraulaři se spokojili s okopáváním. Při obíhání bójky v blízkosti břehu vám zase na záda padali ti, co zakopli o nějaký ten šutr ve vodě…

Takže přestože pobyt ve vodě byl v tento den bezpochyby osvěžující, moc jsem si ho neužila. A hurá na kolo! V depu mi asi nejvíce času zabralo nasoukat na sebe číslo na malé gumičce, kterou jsem si půjčila od benjamínků, protože jsem svou zapomněla a organizátoři už neměli. Zde mě předběhli dvě závodnice, jedna měla číslo napůl utržené, druhá ho neměla vůbec. Toto chápu jako křivdu, která by se v závěrečném hodnocení měla odrazit.

karolina_hlucin

Organizátoři nás upozornili na hodně aut při výjezdu. To, co následovalo, ale předčilo mé představy. Na téčkové křižovatce byl špunt tvořený auty rozestavěnými v různých směrech, mezi kterými kličkovali pěší a navrch ještě pár nešťastných triatlonistů na kolech. Po zázračném výjezdu na hlavní cestu, jsem zjistila, že to nejede…Nevím proč, ale takhle tuhé nohy jsem na kole asi ještě neměla, potkala mě zatím největší závodní kolokrize. Zrovna v tomhle závodě, který se skládá ze samých kopců, to fakt přišlo vhod. Ale řekla jsem si, že dokud neomdlívám, tak to jsem schopná dojet. Tak jsem vyfuněla první nejhorší stoupák, za kterým stála paní s kropícím zařízením, a pak i další kopce a sjezdy až zpátky do areálu, kde jsem při posledním odbočování doleva zastavila jen 5 cm od srážky s autem.

S nadšením jsem se pustila do běhu. Na občerstvovačkách jsem na sebe lila co největší množství vody, kličkovala mezi tlusťochy s langoši na chodnících a snažila se dýchat vzduch z opačné strany, než z které vál dým z grilů. Kupodivu třetí kolo, kdy se za mě zavěsil nějaký Polák, který poté mocně finišoval, se mi běželo už docela dobře a čtvrté už jsem taky nějak doklepala.

Celou dobu jsem si říkala, že bych mohla Bennyho, který mě na kole suverénně předjel už na začátku, někde doběhnout, ale až do posledního kola jsem ho neviděla. Pak se objevil ještě na kole, v doprovodu motorky a povídal něco o neexistujících šipkách. Ale obdivuju ho, s jakým nasazením závod dokončil, přestože si na kole v tom vedru ještě dost přidal. Pro mě to byl prohraný závod, ale aspoň nějaký trénink, s čímž se v téhle sezóně asi budu muset smířit.

Tags:

Závody 2013

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři