6.7.2013 Triatlon Tálín

Tálínský triatlon je sprint se 750m plavání v Tálínském rybníku, 24km kolo s povoleným hákem a 5km běhu. Letos jsem ho zkoušel prvně a je to zajímavá akce ještě poměrně malých rozměru. Celková účast čítala 73 závodníků všech kategorii a z toho bylo pouze 9 žen. Registrovalo se emailem starostce Tálína J

Závod začínal na břehu Tálínského rybníka rovnou z vody. Rybník je poměrně mělký, takže kdo chtěl, mohl klidně běžet k první bójce a pak zase od druhé bójky na břeh. Plno borců to řešilo skákáním rybiček, což spolu s čvachtáním v bahně rozvířilo bahno tak, že jsem ho ještě dva dny vysmrkával. Výlez z vody byl na jiném místě a pak následoval přechod zhruba 600m do depa na kolo přímo na náměstí Tálína. Delší přechod jsem ještě nezažil. Kolo mi moc nejelo a nebylo s kým jet v háku. Jel jsem tedy celou dobu za své a snažil se dohnat balík, který jel zhruba 200m přede mnou, ale marně. Běh byl nečekaně rychlý přes jeden kopeček na  dvě kola.

Škoda toho kola. Kdyby jsem měl s kým jet, tak by to bylo určitě lepší. Skončil jsem na 64 místě s časem 1:33:01.

Bohužel foto není. Fotograf tam sice byl a určitě toho hodně nacvakal, ale ani na oficiálních stránkách pořádajícího klubu se nic neobjevilo. Asi má hodně práce, když poslední zveřejněná galerie je z roku 2009.

Výsledky.

21.7.2013 Pražský triatlon

Na letošní 2. ročník Pražského triatlonu se opravdu povedlo počasí, když to porovnám s minulým ročníkem, kdy bylo kolem 12 stupňů a tak se sešlo poměrně početné startovní pole. Startoval jsem opět v kategorii Klasik, abych zjistil jak jsem na tom od loňského roku. Trať měla parametry 400m-36km-4km a vzhledem k teplotě vody byly neopreny zakázané a jízda v háku povolena.

Velký počet účastníků se projevil už při startu. Startovalo se z trochu jiného místa a poměrně brzo byla hloubka. Než se tedy všichni dostali do vody, tak ti rychlejší už poměrně dlouho šlapali vodu. K první bójce to byla pěkná mela a startovní pole se začalo trochu trhat až za ní, ale i tak bylo vzhledem k délce trati husto až do konce plavání. Kolo se jelo výborně. Ten kdo věděl a byl připraven na polní úsek, tak ušel překvapení a vzhledem k suchému terénu jel rychle i tam. Bohužel na tomto úseku bylo i dost defektů. Běh už tradičně na kola v parku. Trať běhu byla sice většinou ve stínu, ale i tak bylo už docela vedro a aspoň jedna občerstvovačka by se hodila.

A výsledky? Zlepšení o 16 minut. V kategorii 19. místo z 84 a celkově 37. místo ze 159 účastníků. Takže spokojenost.

Musím pochválit pořadatele za vylepšení od loňského ročníku. Depo pro kola mělo už dostatek místa a každý měl to své označené. Ještě ta občerstvovačka.

Výsledky.

Počasí si letos zahrává …

Je to tak, letošní počasí dělá divy a na téměř každém triatlonu této sezóny máme nějaký extrém. Začalo to mrazivým a upršeným Czechmanem, pak sice následovaly Otrokovice se svým horkým Moraviamenem, kde se vůbec poprvé v historii plavalo bez neoprenu a bylo nezvykle teplo, pak sice jakž takž normální Albrechtice, v vzápětí Lumírův Celtman v podobě větrného tunelu pro zkoušky aerodynamiky, no a nakonec přišel dnešek a každoroční Velká cena Ostravy v triatlonu... Už týden předem bylo jasné, že bude dost vedro, předpovědi hlásily až 40st…. Zlaté loňské Albrechtice se svými 35st

Předpověď bohužel vyšla, naštěstí ale bylo jen cca 38st. a start závodu v pravé poledne (což jak jsem pochopil je kvůli tomu, že po 12h je cca hodinu pauza kdy nejezdí vlaky přes Děhylov a tak je malá šance, že někdo natrefí na přejezdu na sklopené závory – celkem dobře vymyšleno, musím říct ..). Ještě k dokreslení prostředí – Hlučínská štěrkovna natřískaná, hlava na hlavě, příjezdová cesta ucpaná ..

Ale k závodu – naskočili jsme do závodu ve třech lidech, kromě mě ještě Karolína a Beny, celkem bylo na startu hlavního závodu 100 závodníků. Plavání (překvapivě bez neoprenu) bylo ve dvou okruzích, nejprve pořadatelé mluvili o výběhu z vody, ale nakonec se jeden z pořadatelů postavil do vody u startu a dal si bójku na hlavu) Jezero bylo letos trochu rozbouřené s menšími vlnami, takže jsem se párkrát pořádně napil, během plavání jsem se stále s někým šťouchal ač jsem se snažil plavat více od bójek, vždy se vecpal někdo mezi mě a bójku nebo jsme se nějak křížili … Plavání jako obvykle dopadlo časově hrozně, i když jsem si říkal, že mi to jakž takž jde, tak jsem vylezl z vody na 80. místě.

Kolo bylo po stejné trase jako loni, tedy hodně kopců přes Děhylov, Plesnou, Dobroslavice, Háj, Jílešovice. Tuhle trasu jsem si byl projet už v pátek, protože to mám kousek od domu, tak jsem si udělal strategii, jak a co jet, kde řadit, kde brzdit. Nepříjemností byl výjezd od jezera, kde auta koupáníchtivých lidí zablokovala cestu a tak jsme všichni museli dost kličkovat mezi auty. Od Hlučína už se dalo jet konečně dobře a podařilo se mi sjet dva závodníky, se kterými jsme doslova proletěli první 2 km po rovině do Děhylova a od stouopáku už jel každý za svoje. Na úpatí prvního kopce jsem minul Káju a hned vzápětí jsem potkal Benyho, tlačícího kolo do kopce … Beny nakonec nějak zabloudil a dojel kolo s obrovskou časovou ztrátou .. Mě se jelo skvěle, dařilo se mi předjíždět jednoho závodníka za druhým, ať ve stoupání nebo na rovince, a do cíle jsem dorazil v 38. nejlepším čase.

Běh je pro mě jako vždy lahůdka, i když po dřině na kole jsem měl tentokrát trochu těžší nohy. Běžel se tentokrát kratší okruh, ale za to 4x, celkem 5 km. Trend v předbíhání pokračoval i na běhu, snažil jsem se držet tempo okolo 4:15 / km, nakonec to bylo za 21:19, v běhu na 25. místě a celkově na 42. místě za 1:29:19, výsledek, který mě hodně těší, hlavně díky zlepšení na kole. Jen to plavání, to je děs … Takže generálka na Slovakmana v pořádku, teď už jen týden relax, wellness, dovolená ….

O Benym jsem už psal, ale nakonec s hrdostí dokončil, Karolína na běhu procedila mezi zuby něco jako “jde to blbě”, tak možná napíše sama, jak to šlo …

Schválně jaké bude počasí v sobotu v Piešťanech ? Sázím se, že pod 30st. nebude, plavání určitě bez neoprenu a na kole bude foukat jako s… A ještě k tomu se prožene nějaká bouřka s krupobitím … Už se těšíte ?

Tady jsou výsledky ..

Celtman pohledem podpůrného týmu.

Extrémní skotský triatlon pro mě začal stejně jako pro Lumíra. Budíček ve dvě ráno, abychom mohli v půl třetí vyjet. Rychlá polysacharidová snídaně, pusa Kamilce a vyrazili jsme směr Shieldaig. Během cesty jsme málem srazili jelena, ale nakonec jsme po čtvrt na čtyři dorazili na místo. Připravili jsme kolo a ostatní věci do depa. Lumír do sebe ještě hodil těstoviny a pomalu se začal soukat do neoprenu. Ve 4:15 odjížděly autobusy na start plavání. Podal jsem Lumírovi ruku a popřál mnoho zdaru. Závod začínal v pět hodin a já jsem měl mezitím čas se najíst a dochystat poslední detaily v depu a připravit Lumírovi nějaké jídlo po plavání.

Za necelou hodinu se mezi prvními plavci objevil i Lumír. To byla strašně příjemná zpráva. Odchytil jsem ho u výběhu z vody a pelášili jsme do depa. Měli jsme čas a nemělo smysl se honit. Dal jsem Lumírovi gel, ať se dobře jede, vybrali jsme oblečení a pak už zbývalo jen ujet 202 km na kole. Já jsem potom poklidil všechny mokré věci z depa, naložil je do auta a vyrazil jsem na cyklistickou trasu. První zastávku jsme měli domluvenou asi po 60 km kousek od našeho ubytování v Gairlochu. Ještě před tím jsem stihnul supporťáckou snídaní v místním penzionu. Lumír se objevil v 8:05 a vypadal dobře. Vyměnili jsme bidon a jelo se dál. Já jsem se rychle vrátil na hotel, abych Lumírovi udělal polévku na druhou zastávku. Na třetí se Lumír převléknul do krátkého dresu a čekalo ho asi ještě necelých 100 km. Celkem jsme se potkali pětkrát. Bylo to hodně náročné, foukal silný vítr a těch 202 km taky určitě nebyl žádný med.

Po poslední zastávce na cyklistice jsem vyrazil do běžeckého depa T2. Tady se Lumír objevil po druhé hodině odpolední. Začínalo trochu pršet. Lumír se převléknul do krátkých elasťáků a suchého trika a vyrazil s batohem na prvních 17 km běhu směrem T2A, kde byla kontrolní stanice a výchozí bod do hor. Tam jsem na Lumíra měl počkat. Po jeho výběhu z depa jsem složil kolo, sbalil věci, naložil jsem všechno do auta a vyrazil jsem do T2A, které bylo asi 30 km po silnici. Byl jsem tam docela rychle a napadlo mě, že se převleču do běžeckého a vyrazím Lumírovi naproti. Byl to dobrý nápad, Lumírovi to pomohlo. Potkal jsem ho asi po čtyřech kilometrech. V T2A nás bohužel do hor nepustili. O necelých pět minut nám uniknul cut off. Lumír vyrazil na běh druhou trasou a já jsem jel zaparkovat auto do Torridonu. Běžel jsem Lumírovi naproti z druhé strany hor. Zpočátku jsem si běh užíval, ale postupně jsem se dostal do mlhy a pršelo víc a víc. Jednou jsem se i probořil po pas celou nohou a trochu si ji narazil. Všude kolem se stékaly řeky a stezka se ztrácela pod vodou. Ale příjemné bylo potkávat rychlejší závodníky. Věděl jsem, že běžím dobře. Akorát se mě každý druhý ptal, jestli jsem se neztratil nebo jestli se někomu něco nestalo. Pokaždé jsem vysvětlil, že jsem jen support. Asi po dvou hodinách jsme se s Lumírem potkali. Myslím, že byl rád. Bolela ho sice kolena a morálka dostávala zabrat, ale před osmou hodinou večerní jsme byli v cíli. Lumír se stal Celtmanem a mně bylo ctí mu dělat support!

Příjemně strávený víkend na Oravě.

Heslo „Bude ako nebolo“ se naplnilo do posledního písmene. Účastnil jsem se poprvé a nevěděl jsem, co všechno od závodu můžu očekávat. Proto jsem si pro jistotu projel všechny trasy den předem, abych měl aspoň nějakou představu. Největší obavy jsem ze stoupání na Huty. Ale naopak příjemně mě překvapila teplota vody v Liptovské Maře.

V pátek jsme se zaregistrovali a vyposlechli si potřebné informace na penzionu Pribisko. Velkou změnou proti loňským ročníkům byl zastavený provoz na silnicích. Mohli zde pouze doprovodná vozidla. To určitě všichni závodníci ocenili.

Druhý den ráno jsme vstávali brzy. Od půl sedmé se nakládali kola do autobusů a v půl osmé odjížděli autobusy se závodníky. Každý se cpal rýží nebo kašemi, ať je dost sil na nemalé převýšení. Start závodu byl v 9:30. Ještě předtím jsem se trochu rozplaval. V prvním okruhu mi natekla voda do brýlí. Nebylo to příjemné, ale při výběhu z vody jsem si to upravil a druhý okruh už byl lepší. V depu jsem to nijak nehrotil, abych na nic nezapomněl. Všechno jsem naházel do pytle, lapnul kolo a hurá do kopců. Moje obavy z výjezdu na Huty byly docela zbytečné. Byl jsem čerstvý a sil bylo taky dost. Navíc pak následovala odměna v podobě sjezdu až do Zuberce. Odtud už jen na otočku do Blatné Doliny, zpátky do Zuberce a potom výšlap na Ťatliakovu chatu. Posledních 10 km nás čekalo stoupání. Pořád se mi jelo dobře, ale pak se to zlomilo. Na posledních 4 km jsem hodně zpomalil a připadalo mi, že mám nohy ze dřeva. Do depa jsem samozřejmě dojel, ale nikam jsem nespěchal. Trochu mi vyhládlo, a proto jsem si dal čokoládu a tyčinku. Všechny věci zase do pytle, loknout si ječmenu a vyrazil jsem na Rákoň. Běžet se nedalo. Ale snažil jsem se jít, jak to jen šlo. Při výstupu mě doběhnul Honza z Novatopu a na Rákoni byl první. Vypadal dobře a v sebězích mu to jde. Vypracoval si náskok a už jsem ho nedohonil. Po výstupu na Rákoň jsem se trochu rozeběhnul a bylo to lepší. Stehna sice bolela, ale snažil jsem se držet ostatních běžců, a když to šlo, zkusil jsem i někoho předběhnout. Při seběhu na Zverovku se mi to docela dařilo a poslední 4 km po asfaltu už mi uběhly. Cíl jsem si moc užil! Atmosféra závodu byla skvělá. Perfektní fanoušci a organizace! Někdy v budoucnu určitě nahledanou na Oravamanovi!

Fotky od Kamči K.

Extrémní závod se vším všudy.

V sobotu 6.7.2013 jsem dokončil dlouhý triatlon ve Skotsku Celtman. To, že má v podtextu Extreme Scottish Triathlon platí do posledního slova. Jen v rychlosti pár slov ke každé disciplíně:

Oficiální teplota vody nebyla vyhlášena, ale dle neoficiální zdrojů měla 9°C a k tomu jako bonus velké vlny. Potěšilo mě, že se toho organizátoři nezalekli a plavala se plná trať. Z plavání jsem měl největší obavy, ale nakonec to bylo v pohodě.

Celou trať kola provázel neskutečný vítr jaký jsem zažil jen na Lysé. Když foukal z boku, tak jsem musel jet mírně nakloněný a aspoň metr od krajnice. Když foukalo proti tak v normálních klesání jsem byl rád, že jedu 18km/h. A nejhorší na tom bylo, že téměř celá druhá půlka trati (100km) byla buď s bočním nebo protivětrem a čím blíže T2 tak to bylo horší.

No a běh byla terénní třešnička na dortu, kdy se nedalo vůbec běžet a hledalo se kudy vůbec proběhnout. V horách totiž pršelo a všude bylo plno vody. Navíc díky extrémnímu větru brutálně snížili limit pro běh na vrcholy a musel jsem běžet po náhradní trati , takže cíl nesplněn.

Více info ze závodu bude později v samostatném článku.