Ostravský maraton 2012

by Radan 24. září 2012 16:57

Maraton na zkoušku

Triatlonové závody v blízkém okolí Ostravy už jsou letos pryč, tak nezbývá než se vrhnout na běhy a nejlépe je vyzkoušet si kondici na maratonu, jak jinak. Můj dosud nejdelší běžecký závod bylo 6 km v rámci krátkého triatlonu, takže trochu větší skok ve vzdálenosti. Podle příruček příprav na první maraton má příprava rozhodně neprobíhala, běhal jsem v tréninku tak maximálně 40 km týdně a nejvíce 15 km v kuse a to navíc jen v rychlejším tempu, tedy všechno špatně. Nějaký cíl jsem si ale dát musel, tak jsem to chtěl v ideálním případě tlačit na 3:45 hod, ale jakýkoliv čas pod 4 h by se mi líbil.

Ostravský maraton se běžel v sobotu 22.9.2012 v Bělském lese, účast byla na poměry jiných maratonů spíše komorní, na start se postavilo cca 160 závodníků. Běželo se 8 kol po 5,3 km s menším stoupáním.

IMG_7661

Z počátku jsem si chtěl držet tempo 5:10 - 5:20 min na kilometr, což se mi dařilo a do 26 km se mi běželo opravdu pohodově. Pak mi postupně začali tuhnout nohy a ubývat energie, při seběhu z mírného klesání přišly i první křeče, po krátkém protažení a záchranném energetickém  gelu to naštěstí povolilo. Povolilo však také mé tempo a rázem jsem byl na 6 min na kilometr. Podobná krize se opakovala ještě jednou na 34 km, kdy jsem přešel do chůze a lehce protáhnul nohy. Chvíli jsem už uvažoval, že to zabalím, ale jak se píše v příručkách – je to jen o hlavě, tak jsem se hecnul a poslední kolo jsem důstojně odběhl bez zastavování, jen těsně před cílem jsem zpomalil natolik, že jsem se zastavil asi dva kroky před cílem a udělat tyto poslední dva kroky bylo paradoxně snad největším problémem tohoto závodu. Nakonec jsem “prošel” cílem v čase 3:56:51 hod, takže spokojenost.

Pokud se někdo budete chystat na první maraton, tak několik doporučení a poznatků:

1.  Maraton bolí (alespoň ten první)

2. Je potřeba začít zvolna a nenechat se strhnout davem starších pánů, kteří sice vypadají jako exkurze z domova důchodců, ale jinak jsou proklatě vytrvalí a rychlí.

3. Fakt, že krize přichází okolo 30 km je pravda

4. Překvapivě stoupání se v maratonu běhá lépe než klesání, kde přichází křeče

5. Je potřeba se zdržet větší fyzické aktivity těsně před závodem, např. stěhování nábytku (já stěhoval v pátek před maratonem a lehce bolavá záda na startu se proměnila v téměř totální imobilitu den po závodu Smutný obličej)

Tags:

Závody 2012

Mácháčský pohodář 2012

by Karel 13. září 2012 14:08

Ukončení první triatlonové sezóny se vydařilo a navíc osobák na 10km.

Krásné sobotní ráno 8.9.2012 jsem vyrazil protáhnout nohy na triatlon Mácháčský pohodář, který jakožto můj třetí a letos poslední triatlon měl být zakončením letošní sezóny. Zakončení se povedlo, i když to trochu bolelo.

Registroval jsem se opět na poslední chvíli na trať 0,5-15-5, kde cyklistická část byla na horském kole ve "zvlněném" terénu okolo kopce Borný na břehu Máchova jezera. Za SK Fuga jsem se zúčastnil ještě s Michalem. K Mácháči jsem dorazil o několik hodin dřív, abych se stihnul ještě projet před vlastním závodem a pokochat se krásami okolní přírody. Místo abych si projel trochu trať a seznámil se s jejími nástrahami, tak jsem vyrazil na okružní jízdu což jsem zhodnotil později jako chybu. Problém byl v tom, že všude to bylo jedno velké pískoviště, které bylo místy hodně hluboké a kolo se pak stávalo neovladatelné. Člověk tedy musel dávat hodně pozor kam jede a odhadovat terén podle stop v písku. S tímhle terénem nemám moc zkušeností, tak jsem doufal, že trať nebude tak náročná. Zároveň kopec Borný čněl významně nad terén a pořád jsem se ujišťoval, že nás tam přeci nikdo hnát nebude, když je to pohodář.

P9080555s

Vlastní závod jsme začali s Michalem společně ve dvě hodiny vběhnutím do chladných vod mácháče (cca 18 stupňů). Chvíli jsem plaval prsa, chvíli kraula a po jedenácti minutách jsem už seděl na kole a utíkal z depa. Kolo začínalo v pohodě, ale po několika stech metrech přišla první stojka na úbočí kopce Borný a tam se potvrdili mé nejhorší představy. Davy závodníků stojících v kopci mě donutili také zastavit a kopec vyběhnout. Takových úseků bylo na trati víc a v podstatě byla celá trať houpání nahoru a dolu bez možnosti nějak inteligentně předjíždět. Předjíždět se dalo jen v několika úsecích kde nebyla trať pouze pro jednoho jezdce nebo kde nebyly písečné pasti. Ke konci druhého kola mne předjel Michal a pak jsem hodil tlamu. V zatáčce na začátku druhého kola jsem zajel do hlubokého písku a už jsem se válel. Trochu jsem vyhnul řídítka z osy, ale na opravy nebyl čas. Druhé kolo probíhalo podobně a bohužel jsem se zase válel v lese ještě zacvaknutej v kufrech, když se se mnou utrhla krajnice. Jak jsem zvyklej jezdit bez brejlí, tak to se mi tady nevyplatilo. Pořádně jsem neviděl všechny detaily trati v pološeru lesa a ideální stopu jsem spíš korigoval podle jezdce přede mnou. Příště asi budu muset pořídit čočky. Kolo jsem nějak dokončil a šel na 5km běh. Běh byl docela v pohodě a s každým kilometrem jsem zrychloval. Na konci prvního kola jsem předběhnul Michala a doběhnul do cíle.   

Celkové hodnocení je pozitivní hlavně díky plavání a běhu. Kolo bylo fakt náročné a chce to lepší přípravu. Za poslední rok ježdění jsem nikdy nemusel použít nejmenší přední kotouč až do Mácháčského pohodáře. 

Po závodě jsem pospíchal zpět do Prahy, kde jsem si šel zaběhnout letošní ročník METRO běhu na 10km, který začínal ve 20:30. Všechno se povedlo a zlepšil jsem si osobák skoro o dvě minuty při reprezentaci SK Fuga.

P9080939s

A teď ještě pár postřehů od Michala:
”Já jsem dorazil 2 hodiny před startem, abych měl potřebný klid na přípravu v depu. Vodu, trať kola ani běhu jsem nijak zvlášť nezkoumal v duchu hesla ”Mácháčský pohodář”. Letmým pohledem na stav lesní cesty, po které jsem přijel autem mi bylo jasné, že kolo bude hodně náročné, zvlášť na mém 28” speciálu :-)
Do vody jsem šel jako jeden z posledních v dobré víře, že posledních 20-30 borců “pohodářů” bude v klidu a neutopí mě hned u první bójky. Bohužel u druhé bójky jsem se dostal do sevření několika z nich a prostě nebylo kam plavat. To mi rozhodilo moje tempo a kousek za druhou bójkou jsem musel skoro zastavit a popřemýšlet o tom, zda plavání vůbec dokončím. Naštěstí se mi chmurné myšlenky podařilo zahnat a mezi posledními doplavat do cíle. Čas plavání byl díky tomu daleko za mým standardním výkonem, ale tak to někdy je, zvlášť když počet účastníků byl opravdu vysoký a trasa plavání rozhodně nebyla ideální pro 230 lidí. Větší ohleduplnost, zvlášť v závěru startovního pole by byla na místě, ale bohužel.
Kolo vedlo náročným terénem, s několika stoupáními a sjezdy. Ve stoupáních jsem se cítil ok, ve sjezdech se bojím, takže většinu toho co jsem najel do kopce, jsem z kopce ztratil. Celkově ale kolo hodnotím pozitivně, zvlášť s ohledem na vybavení na kterém, jsem ho absolvoval. Běh byl příjemný, hezká trasa, ne moc kopcovitá. Měl jsem z něho dobrý dojem i přes ne nijak oslnivý čas. Je to ale moje obecně nejslabší disciplína, takže jsem měl radost, že se mi po celou dobu podařilo udržet “moje” tempo, bez výraznější krize nebo zastávek.
Celkový čas odpovídal mojí představě i přes nepovedené plavání, jsem nakonec odjížděl spokojen, že jsem si vyzkoušel terénní variantu sprint triatlonu v hezkém prostředí Máchova jezera a jeho okolí. Moc bych chtěl poděkovat Hance, která mi dělala celou dobu závodu a vlastně i v celé triatlon sezóně závodní support. Byla mi ve všech závodech velkou oporou.”

Výsledky Mácháčský pohodář a Mattoni Grad Prix Praha.

Tags: ,

Triatlon | Závody 2012

Embrunman 2012

by Lumír 7. září 2012 08:30

Úspěšné dokončení jednoho z nejtěžších dlouhých triatlonů na světě.

Absolvovat Embrunmana jsem se rozhodl po loňském úspěšném dokončení Elbamana. Na Elbě je taky celkem těžké kolo, po kterém jsem byl schopen rozumně běžet, takže bylo rozhodnuto a pomalu jsem začal plánovat cestu do Francie. Plán byl následující: týden v Alpách plus závod a pak týden někde v Itálii u moře. Těsně před odjezdem jsme k tomu ještě přidali Žďár nad Sázavou a start na Pilmanovi.

Takže je tady pátek 10.8. a my vyrážíme do Francie. Odpoledne přijíždíme do Itálie do Pratto allo Stelvio a stavíme stan v místním kempu. V sobotu mě totiž čeká na rozjetí výjezd na Passo dello Stelvio (2758 m.n.). Vymyšleno to bylo tak, že vyjedu první s hodinovým náskokem a pak za mnou v autě vyrazí Kamča s Kubíkem.

800px-Stelvio

Na rozjetí jsem měl asi 300m téměř po rovině a pak už to začalo – 25km pořád do kopce a 2000 výškových metrů. Jelo se mi celkem dobře a za necelé dvě hodiny jsem byl nahoře. Určitě všem doporučuji si tento kopec vyjet – pak už jsou všechny kopce lehčí Veselý obličej. Trošku mě překvapilo, že mě cestou nahoru nepředjeli Kamča s Kubíkem. Nahoře zapínám mobil (měl jsem slabou baterku, tak jsem ho pro jistotu vypnul) a hned v první sms čtu špatnou zprávu – nejede auto. Zkouším volat zpátky co se děje, ale Kamča mobil nezvedá a tak si ani nevychutnám vrchol a spěchám dolů. Potkávám je až ve 43. serpentině, celkem je nahoru 48 serpentin. Po rozboru situace a pár telefonátech do ČR určujeme problém – přehřívá se motor, protože nefunguje správně chlazení. Čekáme až teplota spadne na normální hodnoty a vyjíždíme směrem dolů. Cestou dolů se motor nepřehřívá a tak se rozhodujeme, že budeme pokračovat směr Francie. Je sobota, takže jsou servisy zavřené a čekat až do pondělka než se otevřou, to je zase riziko, že nestihneme do středy dojet do Francie a start Embrunmana.

P8110585

Až na hranice s Francii nejsou žádné větší kopce a auto jede bez problémů. Větší kopec nás čeká až na přejezdu do Francie – Claviere. S jednou přestávkou na zchlazení motoru stoupání zvládáme a zhruba za hodinku úspěšně dorazíme do Embrunu. V Embrunu to už pořádně žilo, všude plno lidí a aut a my začali hledat volný kemp. Nebudu to moc prodlužovat, až v šestém kempu jsme konečně uspěli. No bylo to tak tak a už jsme toho měli opravdu dost - sice 4km od startu, ale zase na pěkném a klidném místě. Dle pana domácího jsme prý první Češi, kteří kdy byli v jeho kempu ubytováni Veselý obličej.

Během pondělka jsem se, po krátkém hledání místa prezentace, úspěšně odprezentoval a začal se pomalu chystat na středeční závod. Embrunman je na první pohled normální dlouhý triatlon na ironmanských distancích, t.j. 3,8km plavání, 188km cyklistiky a závěrečný běžecký maraton 42,2km. V čem se liší od jiných ironmanů je náročnost cyklistické trati, dle propozic se totiž během cyklistiky nastoupá 5000 výškových metrů a to je pořádná porce. Nejvyšší bod cyklistiky je ve výšce 2300 m.n. na Col d’Izoard – kopec na který pár krát zavítala i slavná Tour de France. Následný maraton je taky pěkně náročný a obsahuje pár výživných stoupání a v případě ironmana daleko horších klesání. Díky náročnosti tratí je start závodu posunut už na 6 hodinu ranní. Znamená to, že se startuje a část trati plave za tmy. Ještě, že se nemůže plavat do kopce, protože jinak by to pořadatelé (po tom co jsem si zažil na kole a běhu) určitě využili Veselý obličej. Takže se není čemu divit, když se tento závod řadí mezi nejtěžší ironmany na světě.

P8140729

V úterý proběhlo ukládání kol do depa a v podvečer byla rozprava. Rozprava na mě nezanechala moc dobrý dojem, působila celkem zmateně a většinu ani nepřekládali do angličtiny. Naštěstí to nebyl můj první závod a tak jsem tušil jak to asi bude probíhat a v průběhu závodu jsem nenarazil na žádný problém. Co je trošku jiné než na předchozích závodech, bylo to že startovní číslo během cyklistické trati muselo být přichyceno minimálně na 3 místech – většina gum na přichycení čísla má ale pouze 2 možnosti uchycení. Případný zájemce o start, by měl proto mít v záloze spínací špendlík nebo si v místním expu koupit gumu se třemi úchyty – tak jsem to vyřešil já.

P8140743

Středa ráno začala opravdu hodně brzy – budík zvonil už ve 4 hodiny. Venku byla tma a zima, vůbec se mi nechtělo vylézat ze spacáku. Snědl jsem uvařenou rýži, zkontroloval ještě věci na závod a před 5 jsme všichni vyrazili autem do místa startu. V depu už to žilo a bylo cítit závodní atmosféru. Díky tomu jsem se konečně probral a začínal si uvědomovat do čeho jsem to spadl Veselý obličej. V depu se ještě odevzdávaly tašky s vlastním občerstvením, jedna na cyklistiku – bude dostupná na vrcholu Izoardu. A druhá na běh, kterou bude možno využít ve druhém kole běhu.

P8150783

Ještě doma jsem si dal cíl dokončit pod 13 hodin. Toto jsem ale rychle přehodnotil poté, co jsme autem projeli část běžecké trati. Nový cíl byl dokončit pod 14 hodin. Plán byl takový: plavání za 1 hodinu, kolo 8 hodin a běh pod 4:30. Což dává celkem bez dep 13:30. Plán byl pěkný a už zbývalo ho jen realizovat.

Embrunman byl pro mě zatím největší závod, který jsem absolvoval. Na startu bylo něco kolem 1200 závodníků. To sebou přínášelo jistá omezení na která jsem nebyl zvyklý. Příjemné bylo perfektně osvětlené depo a tak není potřeba sebou nosit čelovku. Horší pak byl klasický nedostatek záchodů. Co mě ale nemile překvapilo byla nemožnost se rozplavat, sice nějaká možnost dostat se do vody byla, ale znamenalo to hodně chození a tlačení se mezi závodníky. Takže jsem rozplavání vynechal a šel rovnou na start. Start závodu je rozdělen do dvou vln. Nejprve startují ženy a za 10 minut, přesně v 6:00, všichni muži. Startuje se ze břehu s následným asi 30m dlouhým během do vody.

P8150798

Už 20 minut před startem se spolu s dalšími závodníky mačkám v depu a skrz mříže sledujeme ženy, jak se chystají na start. 5:50 ženy odstartovaly a my ještě dalších 5minut čekáme za mřížemi, než budeme vpuštění na startovní čáru. Atmosféra už je pořádně nažhavená a je cítit šílené odhodlání všech už se vydat na trať. Já se snažím udržovat co nejvíce v klidu a nenechat se vyprovokovat k nějakému závodění hned od startu. V 6:00 nás konečně vypustili. Takový start jsem teda opravdu nečekal. Závodníci okolo mě téměř sprintují do vody, pár jich dokonce i spadlo na zem, ale měli smůlu zbytek se přes ně valí hlava nehlava. Prvních 200m ve vodě je pro mě téměř boj o holý život. Převalí se přes mě asi 5 závodníků a několikrát za sebou jsem pod vodou. Musím vyplavat mimo hlavní pole a popadnout dech. Tady mě napadají první myšlenky závod zabalit. Nakonec to překonávám a po vydýchání pokračuji v plavecké části. Plavu už ale mimo hlavní dav a ani mi nevadí, že je to delší. Plavou se dva okruhy bez výběhu z vody. V půlce prvního okruhu se dostávám do tempa a začínám sbírat jednoho soupeře za druhým. Druhý okruh je pak už pohoda, co jsem mohl jsem přeplaval a tak se dostávám do části kde moc závodníků není a v klidu plavu až do prvního depa. Tam jsem za 1:01, škoda toho startu mohlo to být výrazně pod hodinu. V depu si sednu na židli, další rozdíl oproti normálnímu ironmanovi, každý závodník má v depu svou vlastní židli Veselý obličej, a v pohodě sundám neopren a připravím se na kolo. Do dresu jsem si dal návleky na ruce a vestu. Přesto že je ještě poměrně chladno, vyrážím jen v triatlonové kombinéze.

Z cyklistiky jsem měl pořádný respekt, čekal nás jeden velký 188km dlouhý okruh s nespočtem stoupání. Kolo je mou nejslabší disciplínou a navíc nemám moc času na kole trénovat. Před Embrunmanem jsem si vyzkoušel co je to 180km v kopcích na Beskyd tour a tak jsem začal opravdu v pohodě a nikam se nehnal. Taky nebylo kde, hned po výjezdu z depa, asi po 500m začalo první stoupání – proč se rozjíždět že Veselý obličej. Kolem trati bylo plno fandících diváků a tak se jelo dobře. Stoupání má necelých 6km a vystoupá se do 1300 m.n. – to je na úrovni vrcholu Lysé Hory. Následuje asi 15km ve zvlněném profilu a pak první delší sjezd zpátky k přehradě. Kolem 40. kilometru jsme zpět v Embrunu a projíždíme špalíry fanoušků. To je hodně příjemné a dodává to energii. Dalších asi 20km je na místní poměry celkem “rovina”, jede se ale ve stínu a tak mi začíná být chvílemi i zima. Blíží se 60. km a tady začínáme pomalu ale jistě stoupat a stoupat. Vyvrcholí to zhruba na 80. km kdy začíná závěrečné stoupání na Izoard. Kolem trati jsou po 1km cedulky, na kterých je vždy napsáno co nás příští kilometr čeká. V následujících kilometrech je to pořád to samé, průměrné stoupání neklesá pod 6% a některé kilometry to je i přes 8%, tady už jde do tuhého. Fanoušků kolem trati je plno a ženou nás dopředu, občas se stane že vedle mě zpomalí auto na mou rychlost, posádka otevře okénka a povzbuzují mě. V takové atmosféře se prostě musí jet a není moc prostor na odpočinek. Kolem 90. km na mě přichází první krize a předjíždí mě snad úplně každý. Po pár kilometrech se z toho dostávám a už bez problému vystoupám na Izoard. Na vrcholu zastavuji na občerstvovačce a pořádně se najím Veselý obličej. Přemýšlím zda si na sjezd něco obléknout, nakonec pokračuji tak jak jsem a ukázalo se že to byla dobrá volba. Následuje zhruba 20 km dlouhý sjezd až do města Briancon. Tady už to znám, městem jsme projížděli autem cestou do Embrunu. Pár kilometrů jedeme po hlavní cestě, je to sice mírně z kopce, ale fouká šílený protivítr a tak musím šlapat aby to nějak jelo. Tady ještě nevím, že mě protivítr bude provázet příštích 60 km. Až do 150. km je to zase taková embrunmanská “rovina” se šíleným protivětrem. V této části jsem na adresu větru použil úplně všechny nadávky které znám. Bohužel to nepomohlo a musel jsem si to odedřít sám. Kolem 140. km předjíždím nešťastníka, kterému prasklo lanko přehazovačky. Chudák drží v ruce lanko a snaží se držet aspoň nějaký rozumný převod, líbí se mi že to nevzdává a bojuje. Přichází 150. km a cedulka u cesty říká, že příští kilometr má průměrný sklon stoupání 8,5%, ale cesta klesá dolů. Tady něco nehraje, po chvíli je to jasné – přede mnou šílená stojka a konec nikde. Po pár stech metrech je další cedulka a říká že příští km bude průměrné stoupání 11% – opravdu příjemné po 150km v sedle. Naštěstí jsou kolem trati zase fanoušci a ti mě ženou dopředu. Tady se dostávám do stavu, že začínám přímo nenávidět sjezdy. Každý sjezd je totiž následován dalším stoupáním, případně “rovinou” v protivětru. Na 160. km se vracíme na stejnou cestu kterou jsme už jednou jeli a pomalu se začíná blížit Embrun. Konečně jsem v Embrunu a na tachometru mám 178 km. Na normálním ironmanovi by teď následoval klidný dojezd do depa, ale Embrunman není normální ironman!. Otáčíme nad město a následuje jedno z nejtěžších stoupání - 5km po ne moc kvalitní cestě. Naštěstí tady nejsou kolem cesty cedulky s průměrným sklonem, tak vypínám hlavu a jen šlapu a šlapu. Konečně jsem nahoře, ale ještě není vyhráno. Následuje hodně technický sjezd po hodně rozbité cestě. Už nevím jak držet řídítka a hlavně se těším až si v depu sednu na svou židli Veselý obličej. Konečně jsem dole a dojíždím do depa. Na kole jsem strávil 8 hodin a 9 minut, je to sice pár minut nad plán, ale jsem spokojen. Ve druhém depu si to opravdu užiju, strávil jsem tam 8 minut a klidně bych tam zůstal i déle.

p8150808

Říkám si, to nejhorší už mám za sebou, teď už jen maraton a mám to doma. Rozbíhám se pomaličku a celkem to jde. Je hodně teplo a tak se rozhoduji běžet v kšiltovce. Většinou mi při běhu vadí, ale dnes ne. Na každé občerstvovačce ji pořádně namočím ve studené vodě a nasadím na hlavu. V tom vedru to bylo opravdu příjemné. Běh se skládá ze dvou okruhů a s překvapením obsahuje pár celkem náročných stoupání a klesání. Hned první stojka je asi 1km od depa, na horu to jde ale vůbec se netěším až se tudy budu vracet a poběžím to dolů, ve druhém kole to bylo hodně příjemné Veselý obličej. Dalších pár km je celkem v pohodě, běží se po rovině, všude fanoušci jen to vedro by mohlo být menší. Kolem 4. km začíná hodně nepříjemné a dlouhé stoupání do Embrunu, většina závodníků tady jde. Já běžím a ani se moc netrápím. Následuje přeběh centrem Embrunu a pak zase dolů k řece. Po nepříjemném seběhu následuje asi nejtěžší úsek běžecké trati. Běží se sice po rovině, ale pořád na slunci a v místech kde nikdo není. Navíc je to na další občerstvovačku hodně daleko. Kvůli tomuto úseku doporučuji si na maraton vzít běžecký pás s vlastními bandaskami na vodu, v tom vedru jsem byl hodně rád, že mám sebou vodu. Na 11. km začíná další nepříjemné asi 3km dlouhé stoupání do městečka Baratier. Tam se trasa otáčí zpět na Embrun a následuje pro změnu klesání až do Embrunu. Normálně bych klesání přivítal, ale v této fázi závodu je klesání daleko horší než stoupání. Konečně jsem zpátky u jezera a blíží se konec prvního okruhu. První okruh zvládám za 2:16, čas nic moc a navíc začínám cítit že ve druhém kole to bude jen horší.

p8150810

Až do Embrunu to ještě celkem jde. Ve městě na náměstí se od jednoho fanouška napiju trošku piva a od zbytku náměstí sklízím velký aplaus Veselý obličej. To mě trošku nakopne a pár kilometrů jsem schopen ještě běžet tempem pod 6 min na kilometr. Normálně bych takové tempo vůbec nebral, ale dneska je to závodní tempo. Za městem u řeky asi na 33. km na mě přichází krize a zpomaluji až na rychlost 10 min na km. To je už hodně špatné a dokonce po občerstvovačce nějakou dobu pouze jdu. Je to hodně těžké se přesvědčit do dalšího běhu, ale kdybych se nerozběhl teď tak už nikdy. Stoupání do Baratier mě dostane do tempa a zase běžím, sice jen 8 min na km, ale běžím. V tuto dobu mě předbíhá jeden závodník za druhým a já nejsem schopen vůbec nic. Krize mě definitivně přechází kolem 37. km. Začínám mírně zrychlovat a poslední 2 km stupňuji tempo až na rychlost 6 min na km Veselý obličej. Konečně jsem na cílové rovince a vychutnávám si ten pocit kdy už vím, že jsem to zvládnul a mám to za sebou. Na maratonu jsem se trápil neskutečných 5 hodin a 2 minuty. Pro zajímavost poslední závodník – žena, probíhá cílem až 0:12!

P8150835

Embrunmana jsem zvládl za 14:25, v cíli jsem toho měl celkem dost a neskutečně mě bolely nohy. Byl to opravdu hodně těžký závod, který ale určitě stojí za to absolvovat. Všude kolem trati bylo plno fantastických fanoušků. Měli startovní listiny a podle startovního čísla si našli jméno a pak fandili přímo jménem. To bylo hodně příjemné a hlavně to pomáhalo překonávat krize a odhánět špatné myšlenky Veselý obličej. Celý závodní den byly hodně vysoké teploty, ještě v 8 večer bylo 30°C. V průběhu cyklistiky jsem teplo moc nevnímal, že je vedro jsem většinou poznal podle teploty vody v bidonu. Na občerstvovačce jsem si vzal bidon se studenou vodou a když jsem se chtěl po 15 minutách zchladit tak jsem na sebe nalil teplou vodu Veselý obličej. Na běhu to bylo horší a hodně závodníků to nezvládlo, tolik houkání sanitek jsem ještě na žádném závodě nezažil. Nicméně kdo by si chtěl Embrunmana někdy vyzkoušet, tak se toho nebojte – jde to zvládnout Veselý obličej.

Pokud by měl někdo zájem v budoucnu Embrunmana zkusit, tak tady je pár informací které se můžou hodit:image

  • Datum konání je 15.8. – každý rok je to stejné, v tento den je ve Francii statní svátek
  • Vzdálenost mezi Embrunem a Českou Republikou je přibližně 1500km.
  • Nejlevnější startovné stojí 250€ (musí se zaplatit nejpozději měsíc před startem), závod nebývá vyprodán a dá se zaregistrovat i na poslední chvíli, ovšem za vyšší cenu 420€. V ceně je zahrnut poplatek 10€ za čip, po vrácení čipu se poplatek vrací. Za tuto cenu závodník obdrží při prezentaci tričko a v cíli finišerskou medaili a tričko (letos byly oranžové a druhý den jich byl Embrun plný).
  • Je povinné vlastnit triatlonovou licenci. V případě že nemá závodník českou licenci, musí si za poplatek 40€ koupit licenci francouzskou.
  • Ubytování v kempu začíná na 25€ za den – 2 dospělí, 1 dítě, stan a auto. Je nutno ale počítat s tím, že v době konání závodu je v Embrunu opravdu plno a hledání volného kempu může zabrat nějaký čas.
  • Oficiální web závodu je na adrese www.embrunman.com .

Na závěr bych chtěl poděkovat společnosti Globtech spol. s r.o. za podporu a zajištění týmových dresů a oblečení.

globtech

Sezónu letos ukončím 30.9., kdy mě čeká ironman na Elbě Elbaman, a cestou tam si vyjedu Monte Zoncolan, ale o tom zase až příště.

Výsledky.

Tags:

Triatlon | Závody 2012

Pražský triatlon – 1.ročník

by Karel 4. září 2012 22:34

Karlův druhý triatlon v životě

V neděli 23.7.2012 se konal v Dolních Počernicích první ročník Pražského Triatlonu (http://www.htriatlon.cz/prazsky-triatlon/). Vzhledem k tomu, že jsem to měl hned za rohem, tak jsem vyrazil zkusit sv ůj druhý speed triatlon v tomto roce a vlasně i v životě.

Hnán sloganem prezentující tuto akci: "Tělo musíme překvapit", jsem vyrazil brzo ráno, aby se mohl ještě zaregistrovat. Registraci jsem předem nedělal a byl jsem překvapen, že se den před závodem na webu organizátora H-Triatlon objevila informace o posledních 20 volných čísel. Nakonec jsem sice nemusel tak pospíchat, ale aspoň jsem měl chvíli čas pospat přímo před závodem v autě.

DSC_0488s

Na pořadu dne byly celkem tři závody, když nepočítám dětský duatlon, a to: Hobby (400-18-2), Klasik (400-36-4) a Sport (800-54-8). První start kategorie Sport byl 10:00 a pak další po 15 minutách. Ja jsem zvolil zlatou střední cestu a šel jsem na variantu Klasik, která mi nejvíce připomínala ICT triatlon.

Organizace závodu mi připadala dost zmatená. Nejdříve omezení počtu míst aniž by někdo řekl jaký je limit. Při úvodním slovu k účastníkům nikdo neřekl konkrétní informace o trati a informace, že na kritických místech budou stát pořadatelé, moc nepomohla. V depu byl zmatek, protože nebylo dost míst kam pověsit kolo, takže plno lidí si nakonec muselo položit kolo na bok na zem, když už nezbyl ani žádný volný strom na hrázi. A ve finále informace, že od 9:35 už nebude nikdo vpuštěn do depa způsobila, že plno lidí postávalo už jen v plavkách čtyřicet minut před startem (V kategorii Sport začínající v 10h měl skoro každý neoprén) při teplotě 14 stupňů. Leckomu pak byla viditelně zima.

Závod odstartoval s mírným zpožděním v 10:05 kategorií Sport. Já jsem šel na start až po doplavání posledního v kategorii asi v 10:25 společně s cca stovkou účastníků. Teplota vody nebyla moc rozdílná od teploty vzduchu, takže plavání bylo příjemné a ani jsem neměl křeče jako při ICT triatlonu, kde se člověk snadno vyhřál na sluníčku. Po plavání jsem najel na první devíti kilometrový okruh. Bohužel jsem moc neodhadl napumování kola. Přihustil jsem duše trochu víc, protože většina okruhu měla být po silnici, ale ta byla v takovém stavu, že pěkně se jelo asi tak na třech kilometrech z celého okruhu. Zbytek byl tankodrom a pak polní cesta. Nejhorší úsek byl při sjezdu ze silnice přes škarpu na polní cestu. Když tam na mne v rychlosti přes padesát kilometrů v hodině vyskočil pořadatel a ukazoval na pole, tak jsem měl co dělat, abych to ubrzdil a nehodil tlamu. V dalším kole jsem s tím už počítal, ale tohle místo mohli trochu popsat při úvodním slovu k účastníkům. V prvním kole jsem si držel slušnou rychlost, ale rozbitá silnice, polní cesta a pár stoupání mne postupně unavilo. Po plavání, kde jsem byl na 50 místě jsem dal kolo na 62 místě a vběhnul do parku, kde byl udělaný 4km okruh. Běžel jsem svůj standard a závod jsem ukončil za 1:58:39 na 64 místě (39 ze 49 v kategorii M39). Časomíra mi sice v cíli dala 33 místo v kategorii, ale asi byl ještě nějaký protest.

Byl jsem docela překvapenej jak jsem v pohodě po ukončení triatlonu. Asi jsem málo makal a příště budu muset víc zabrat :)

Tags:

Triatlon | Závody 2012

Jestřábí muž, Větřkovický triatlon a Bonatrans triatlon 2012

by Radan 3. září 2012 17:12

První triatlonové pokusy

Tři krátké triatlony ve dvou víkendech po sobě, z toho dva terénní v jednom víkendu, to byl cíl, který jsem si nastavil pro konec prázdnin a triatlonové sézóny. Pravda, na letošního nováčka trochu ambiciózní, ale cítil jsem, že forma je „načasovaná“ a potřebuji si trochu zlepšit náladu po ne úplně vydařeném TT v Hlučíně, kde to podle představ úplně nedopadlo.

TT_Bonatrans_web_2012

Ale po pořádku – Jestřábí muž se konal v sobotu 25.8. v Horním Benešově (mezi Opavou a Bruntálem), byl to terénní triatlon, který sice přilákal několik TT borců jako Tomáš Opíchal, Aleš Velička, Jiří Klíma atd., ale asi polovinu startovního pole tvořili spíše hobíci, takže tady byla šance na slušné umístění. Na startu nás bylo 62 závaodníků a závodnic. Depa jsou na tomto závodě dvě, protože se plave v zatopeném lomu Šífr a na kole se pak dojíží zpět do Horního Benešova, kde je celé zázemí závodu. Šífr je dobře známé místo pro potápění, je tam hloubka asi 36 metrů a tomu také odpovídá teplota vody, na konci srpna 17 st., něco pro otužilce. Na start plavání nám nejprve odvezli kola, pak jsme se k vodě houfně přemístili autobusem (organizace na jedničku). Počasí nebylo nic moc, 14 stupňů vzduch, do vody se nikomu příliš nechtělo. Plavalo se nakonec lomu k bójce a zpět, záchranu tentokrát nedělali hasiči na člunu a potápěči, takže se pode mnou občas něco objevilo a zabublalo. Po zkušenostech z Hlučína, kde jsem se vrhnul do vody mezi prvníma a schytal dost kopanců, jsem si raději počkal na zadní skupinu a v klidu a pohodě jsem si plaval své tempo. Plavání v mém podání je ještě dost ubohé, kraulem jsem doplaval asi polovinu okruhu, pak demotivován skutečností, že plavu stále jen na úrovni prsařů, byť těch nejlepších, jsem přehodil styl na prsa a společně s prsaři pak vyvíhal z vody na 22. místě. Pak přišel úsek na horském kole, na kterém jsem už dost dlouho před tím netrénoval, ale podařilo se mi stahovat jednoho závodníka za druhým, navíc trať nebyla technicky moc náročná, žádné těžké výjezdy a sjezdy, jen polní a lesní cesty, kousky na asfaltu, místy s nepříjemným větrem. Poměrně hodně závodníků skončilo s defektem, protože na cestách byly nepříjemné ostré kamínky. Pro mne vše šlo výborně, většinu cesty jsem jel sám , ale bohužel cca 4 km před cílem jsem špatně odbočil a dal si navíc neplánovaný 4 km výlet po místním lesíku, takže tak 10 – 12 minut navíc a to mě samozřejmě stálo všechny naděje na lepší umístění.Nebyl jsem v tom ale sám, stejně skončil i jeden závodník společně se mnou, tak jsme měli hledání jednodušší J. Závěrečný běh už jsem dal jen tréninkové, byl to jeden 5 km okruh po místních kopečcích v terénu a nakonec jsem skončil na příjemném 31 místě. Na konec musím říct, že první zkušenost s terénním triatlonem se mi hodně zalíbila.

Výsledky Jestřábí muž 2012.

Svou zálibu jsem si mohl vyzkoušet hned následující den na Větřkovickém triatlonu, který je součástí seriálu BeskydTerra. Podle propozic to měl být náročný terénní triatlon s řadou technických výjezdů a sjezdů a závěrečného běhu s s cca 1 km dlouhým, prudkým kupcem. Propozice nelhaly, a když se k tomu přidal ještě celonoční a ranní déšť, hodně dlouho jsem ráno přemýšlel, jestli do toho půjdu. Nakonec bylo rozhodnuto a jelo se. Dorazil jsem na místo tak tak, pořadatelé mě ještě zaregistrovali s tím, že start je za 10 minut z vody. Naštěstí bylo vše na jednom místě (depo na kolo i běh), tak jsem se rychle stihl připravit. Překvapilo mne, že vidím kolem sebe spoustu soupeřů, se kterými jsem byl předchozí den na Jestřábím muži, no vida. Plavání bylo v mém podání opět tragédie, tentokrát jsem nevydržel kraulem ani jednu třetinu cca 600 m okruhu, ale nakonec čas a pořadí po plavání bylo celkem slušné. Na začátku kola (muži jeli 2 okruhy po 10 km) se přede mne přehnali sice 3 nedočkavci, ale v prvním stoupání jsem jim to vrátil a podařilo se mi probojovávat na lepší pozice. Jenže stoupání se stávalo strmější a strmějším, bahno na trati klouzalo, a jakmile začalo podkluzovat zadní kolo i na téměř nejlehčím převodu, musel jsem jít z kola a potupně tlačit. No i když potupně – tlačili všichni. Podobné stoupání bylo ještě jedno a pak přišel pro mne zásadní sjezd, který vedl po travnaté, mokré louce. Kdyby se někdo postavil pod tímto kopcem dole s kamerou, mohl by natočit úžasnou grotesku do poředu „Komik a jeho svět“. Na trávě se klouzalo, padalo, přepadávalo přes řídítka, nicméně většina borců to pustila rovnou dolů, někomu to vyšlo, někomu ne. Já s vědomím živitele rodiny jsem jel hodně opatrně a tím samozřejmě jsem ztratil do kopce pracně vydobytou pozici. Na tyhle sjezdy je potřeba si zvyknout a naučit se je technicky jezdit, takže námět na trénink v sychravém podzimním čase. Celý okruh se pak jel ještě jednou, zdálo se mi, že už to pak bylo méně blátivé a mokré, nebo jsem si na to jen zvykl a jelo se mi dobře. Závěrečný běh vedl nejprve kolem přehrady, pak se ale stočil směrem k nejbližšímu kopečku a následoval slibovaný výběh. Nebylo to nakonec tak kruté (hlavně v porovnání s kolem), řada soupeřů sice zvolila pěší výšlap, mě se podařilo celý kopec vyběhnout a tak jsem se opět trochu posunul v pořadí. Z kopce dolů už to byla pohoda, jen dávat pozor na mokrou trávu a sem tam bláto a veselou proběhnout přes hráz přehrady do cíle. Nakonec 31. místo z 56 startujích.

Výsledky Větřkovický triatlon 2012.

Poslední kapitola – poslední letošní triatlon v Bohumíně – Bonatrans TT. O tomto polotajném závodě jsem vůbec netušil, dokud jsem si v pondělí čistě náhodou neotevřel Facebook a našel tam téměř měsíc starou zprávu od Lumíra, jestli nechci jet na tento triatlon. I když bylo už po registraci, nakonec vše vyšlo (díky Lumíre) a já mohl zkusit tento velmi příjemný závod se skvělou atmosférou. Tentokrát jsme vyrazili i s dětmi, pro které byla na akci výborná zábava a tak holky získaly své první triatlonové medaile .. na rozdíl od tatínka, který si ještě chvíli počká. Počasí na startu nestálo za nic, poprchávalo, oblačno, teplota 16 – 17 stupňů, takže příležitost vyzkoušet neopren. Po pár radách od Lumíra jsem pustil do plavání na plno, neopren skvěle nadnášel, ale i tak se mi stále zdálo dost těsno a plavání mi připadalo více namáhavé, než bez gumy. Asi jsem si ho špatně vyrovnal přes ramena a ruce, příště budu chytřejší. Doplaval jsem jako obvykle s první skupinou prsařů. Neopren šel rychle dolů, naskočil jsem na kolo, tentokrát poprvé již s nacvaknutými tretrami a vydal se poznávat krásy Bohumína se závazkem „hlavně nebloudit“ !! Z depa jsem sice vyjížděl sám, ale vzápětí mě dojela skupina dvou soupeřů, tak jsem se jich chytil. Dva jsme se poctivě střídali a třetí nakonec stejně odpadl (dobře mu tak). Nasadili jsme vražedné tempo (alespoň pro mne vražedné), vždy na přejezdu dálnice jsme se vyměnili, na konec jsme měli průměrnou rychlost necelých 36 km/h a to jsem byl vážně nadšený, protože tímto tempem jsem nikdy žádný podobný úsek neodjel. Kdyby nebylo tak mokro, mohlo to být ještě lepší. Na některých obrátkách se mi podařilo jako obvykle špatně odbočit, ale naštěstí jsem byl zastaven dříve, než jsem mohl jet dále špatnou cestou. Tímto také musím poděkovat svému „spolujezdci“, který na mně vždy před odbočkou už volal, kam zatočit a v posledním okruhu, při mé snaze zahájit čtvrtý okruh, mě správně navigoval do cíle J. Na běh jsem vybíhal se závodníkem z Novatopu v zádech, který mě sice asi na 2 km předběhl, mě podařilo jej ale udržet a v závěsu se držet až do cíle. Na začátku běhu jsem potkal už vracejícího se Lumíra, který nakonec dofinišoval na 2. místě a těsně před otočkou na 2,5 km jsem minul Viléma, který mohl dobíhat tak asi 300 m přede mnou. Z mého pohledu velmi vydařený závod, hlavně můj cyklistický výkon mě nadchl. No a po závodě u guláše jsem se slovy zákládajících členů SK Fuga, Lumíra a Viléma, stal dalším členem této sportovní jednoty, takže sportu zdar !!

Výsledky Bonatrans TT 2012 a fotky od Kamči Kubitové.

Tags:

Triatlon | Závody 2012

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři