Pilman 2012 – Mistrovství ČR ve středním triatlonu

by Honza 30. srpna 2012 22:12

Můj první poloviční ironman.

Všechno začalo večer po štafetě na Slovakmanovi, kdy mě Lumír bez mého vědomí prostě přihlásil. Byla to výzva a couvnout jsem nemohl. Po třech týdnech vydatného trénování jsem stál na startu nejtěžšího polovičního ironmana v republice. Ze závodu jsem měl velký respekt a nevěděl jsem přesně, co všechno mě může potkat. Pilman byl pro mě neobvyklý nejen svou délkou, ale také tím, že jsem poprvé plaval v neoprenu.

honza_neopren_pilman

Lumír mě ještě na břehu zásoboval radami, jak si ho nejlépe obléknout, aby mi perfektně seděl. Napustil jsem trochu vody, zaplaval pár temp a už jsme se všichni shromažďovali za startovní páskou. Po výstřelu jsem se zařadil spíše do zadních řad, protože vepředu probíhali boje o první příčky. Plaval jsem svým tempem a neopren byl opravdu velký pomocník. Ve vodě jsem se trochu špatně orientoval, ale cítil jsem se dobře a za necelých 40 minut jsem vybíhal na břeh. V depu jsem si dal na čas, ale do druhé etapy jsem se vydal v dobré fyzické i psychické pohodě.

Čekaly mě tři kopcovité okruhy po 31 kilometrech. Po hodině a necelých deseti minutách jsem se otáčel a pokračoval do druhé třicítky. Tady na mě přišla malá krize, protože jsem si příliš brzo vytáhnul tyčinku a musel jsem ji snít v mírném stoupání. Chvíli mi trvalo, než jsem se rozjel a taky mě brzdil protivítr. V posledním kole jsem cítil trochu únavu, ale ne tak velkou, aby mě odradila od následujícího půlmaratónu. Před během jsem do sebe hodil gel a málem si zapomněl sundat přilbu, ale pak už jsem každým krokem ukrajoval metry z 21 kilometrové trasy. Trať běhu byla rovněž rozdělena do tří okruhů. V druhé půli nás vždy čekalo nepříjemné stoupání. Naštěstí před ním byla občerstvovačka, kterou jsem využíval víc a víc. Za pomoci iontových nápojů, banánu a gelů jsem za 6 hodin a 12 minut proběhnul cílem a vychutnal si ten pocit. Pocit, že jsem dokončil zatím svůj nejdelší a nejtěžší triatlon.

honza_pilman

Pilmana se take zůčastnili Lumír a Vilém. Lumír šel Pilmana na “rozhýbání” po Embrunmanovi a Vilém popisuje průběh závodu takto: “Po nepovedeném Slovakmanovi jsem se postavil na start Pilmana, krásného závodu na Vysočině. Jak tady pořád píšu, tak přes léto nebylo moc času na tréning a Pilman prostě potvrdil, že výpadek na Slovakmanu nebyl náhodný, ale prostě nemám natrénováno. Tentokrát jsem pokazil už plavání. Přijel jsem hodně pozdě, pak mě nechtěli pustit do depa a musel jsem sundávat narychlo hrazdu, pak jsem stratil chip a deset minut jsem prohledával auto ... no prostě hrůza. Ještě jsem ani nedoplaval k první bójce a začalo mi být nějak slabě, následně jsem zbytek prvího kola doplaval jen tak lehce prsama. Pak jsem se rozdýchal, rozplaval a druhé kolo bylo OK. Neustále jsem předbíhal prsaře, a aspoň trošku vylepšil čas. Na kole to sice nejelo nejrychleji, ale nebylo to takové trápení jako na Slovakmanu. Dokonce jsem měl tuším podobný čas jako předloni, takže v rámci možností to nebylo tak špatné.

vilem_pilman

I do běhu jsem se pustil docela v pohodě. Jen někde za obrátkou mne začaly brát křece do břicha a musel jsem to trošku rozmasírovat. Posléze jsem to ale rozklusal a pěkně jsem se rozběhl. V druhém kole se mi běželo výborně. Dokonce jsem si říkal, že ten Pilman není moc těžký závod a předběhl jsem pár jedinců. Podle hodinek to vypadalo, že to vyjde na předloňský čas. Hned na začátku třetího kola jsem však "narazil do zdi" a bylo po závodě. Žádné gely ani ionťáky už nepomohly a já se utrápenou chůzi přesunul třetím kolem do cíle. Tak to je přibližně vše o mém výkonu. Jen je mi letos líto Lumíra, který se mnou ve dvojici půjde 5BV. Doporučuji mu jako výbavu košík na houby, aby měl co dělat jak na mne bude pořád čekat.”

Výsledky.

lumir_pilman

Tags:

Triatlon | Závody 2012

Velká cena Ostravy 2012–triatlon Hlučín

by Karolína 27. srpna 2012 15:27

Hned 4 medaile a vítězství v Moravskoslezském poháru.

Fotografie0710Byla sobota ráno, pěkný slunečný den a na Hlučíně se už pro nás chystal závěrečný závod Moravskoslezského poháru v triatlonu. Přestože už jsem měla plné ruce balení, nemohla jsem nepřijet na uzavření sezony. Navíc se přede mnou rýsovala i šance na umístění v triatlonovém seriálu.

Plavecká část byla tentokrát dost nepříjemná. Při rozpravě organizátoři ohlásili zákaz neoprenů, ale ačkoli bylo nebo bez mráčku, voda zase tak teplá nebyla. Navíc se tradičně špatně vyměřený plavecký okruh měl plavat dvakrát. Takže letos žádné zázračné rekordy nepadly. Před startem jsme hodnou chvíli stáli po pás v chladné vodě a patřičně u toho vytuhli, pak následoval bouřlivý začátek, kde mě plavci mlátili ze všech stran a při první otočce kolem bójky mě málem někdo utopil. Ve druhém kole se to trochu uklidnilo. Z vody jsem vybíhala s nějakou soupeřkou, ale nejsem si jistá, zda nepatřila do štafety, protože pak se mi ztratila. Později jsem z videa zjistila, že jsem vyplavala dokonce pár metrů před Adamem, ten mě ale v depu záhadně předběhl a na kole jsem mu už nestačila.

Cyklistická část tohoto závodu je, mírně řečeno, kopcovitá. Kdo se zúčastnil Dobroslavického duatlonu či Porubského sprinttriatlonu, ví, že tyto zahrnují téměř všechny kopce v okolí. Hlučínský triatlon pak spojil tyto dva a přidal vlastní stoupání, které lze vystihnout jediným slovem - kolmé. A jelikož já nejsem ani vrchař, ani sjezdař, cyklistikou se mi pořadatelé rozhodně nezavděčili.

Zpět do depa jsem dojela asi za hodinu, příliš brzo jsem si vyzula boty a musela jsem ještě celé kolečko kolem kempu jet na boso. Tady jsem potkala Adama dokončujícího první kolo běžecké části. Při té jsme museli absolvovat dohromady 3 kolečka po 1,7 km. Ondra mě z obecenstva vytrvale povzbuzoval, takže jsem do toho posledního dokázala ještě zrychlit. Marně jsem na trase hledala stín, a tak jsem si krom krásného triatlonového opálení odnesla i mírný bolehlav.

IMG-20120818-00035

Veškeré nevolnosti mne však opustili s okamžikem udílení cen. 1. místo za vítězství v kategorii 20-29 let bylo pouhým začátkem. Další ocenění přišlo v podobě zlaté medaile krajského přeboru (20-39 let). Dále pak pohár za 2. místo ve Slezském poháru v triatlonu, který zahrnoval 3 závody (Porubský sprinttriatlon, MTB triatlon v Dębrowe a Velkou cenu Ostravy), a nakonec cena pro mne nejhodnotnější – Zlatý pohár za první místo v Moravskoslezském poháru. Vím, že jsem si své vítězství z části vychodila, ale to mu neubírá na půvabu, alespoň pro mě ne. Proto jsme tento den zakončili rozlučkovou párty, na které vyhrané poháry šampaňským jen přetékaly!

Výsledky.

Tags:

Triatlon | Závody 2012

Lumír je Embrunmanem!

by Materazzi 20. srpna 2012 14:36

Legendární závod s výšlapem na Col d’Izoard dal za 14 hodin a 25 minut

Mémorial col de l'Izoard.jpgLetos se Lumír postavil na start Embrnunmana na tratích dlouhého triatlonu. Tento dlouhý triatlon je považován za jeden z nejtěžších dlouhých triatlonů světa. No a Lumírovi se podařilo dokončit. Jeho postřehy se dozvíte brzy. Zatím uveřejňuji výsledkovou listinu. O náročnosti trati vypovídá převýšení cyklistické trasy cca 4000 metrů, a pak maratón s převýšením 800 metrů není taky nic jednoduchého. No já bych do toho nešel, a ještě za to platit … :o))

 

Přejme teď Lumírovi příjemnou dovolenou a v Česku se objeví tuto sobotu ve Žďáře na Pilmanovi.

Report ze závodu je tady.

Výsledková listina je k dipozici zde

Tags: , ,

Triatlon | Závody 2012

Ještě jednou Slovakman 226

by Karolína 15. srpna 2012 11:13

Tentokrát očima Karolíny

Štafetový závod na letošním Slovakmanu pro mě znamenal možnost, jak poznat atmosféru dlouhého triatlonu a zároveň se přitom „moc nezapotit“. Toto říkám sice s nadsázkou, ale všem musí být jasné, že ironman není jedna z věcí, do kterých by se dalo skočit po hlavě, ale že k dlouhým tratím se člověk musí propracovat.

Naše čtyřčlenná štafeta využila možnost střídání se po kolech v rámci jednotlivých disciplín. Vodu jsme vyzkoušeli předem, a protože byla teplá jako kafe, rozhodla jsem se, že uplavu celá dvě kola. Další dvě zůstala na Lumíra, který chtěl raději plavat v kuse, takže já jsem si vychutnala první a poslední kolo. To, že to od jedné bójky k druhé bylo strašně daleko, si asi každý dokáže představit. K tomu se mi ve škrtícím neoprenu neplavalo zrovna dobře, ale poté co jsem si ho u krku trochu povolila a u první bójky si řekla, že se nestojí za to nervovat, ale musím si závod především užít, jsem se konečně pěkně rozplavala a místy se dokonce trochu poplazila po hustém porostu řas. Po posledním kolečku pro mě bylo dost obtížné najít cestičku přes depo k Bennymu, který už startoval svou časovkářskou speciálku do prvních třiceti kilometrů, ale Honza mě máváním dostal na správné místo, přehodil čip a naše štafeta započala druhou disciplínu triatlonu. I tady jsem si zajela svých 60 km, rozloženě – ve čtvrtém a šestém kole, takže jsem mohla vyrazit pěkně naplno. Cestou zpět mi vždy takových 10 km/h z tachometru sebral vítr. V posledním kole už byl opravdu hodně silný a podepsalo se to i na ostatních závodnicích, kteří své poslední kilometry na kole začali vypouštět, a mě se tak dostalo příjemného opojení z předjíždění. Před posledním depem už zase čekal energií nabitý Honza, dostal čip a vyrazil na ten svůj půlmaratón. Já jsem po kole byla už docela zbitá a vypadalo to, že už se ze svého lehátka nezvednu. Ale během toho, co kluci vesele probíhali jednotlivými koly, dobila jsem baterky svými powerbiky a dalšími sladidly, kterých jsem měla ke konci dne tak akorát po krk, a čtvrté kolo bylo zase mé! Vyběhla jsem docela rychle, až mi bylo stydno, jak jsem předbíhala ty skutečné ironmany, kteří měli v nohách mnohonásobně více kilometrů než já. Cesta tam ubíhala svižně, zpátky to bylo horší – opět mě začalo píchat v boku, což se mi v poslední době při rychlejším běhu stává docela často (takže kdybyste někdo měli nějaký tip, jak s tím zatočit, sem s ním). Každopádně jsem si to nepřipouštěla, vždyť jsem měla běžet jen jediné kolo, takže jsem zaťala zuby a do cíle ještě zrychlila. Tam jsem už konečně mohla vypustit, rozdýchat a vyléčit se melounem. Lumír uběhl poslední dvě kola – podle mě se ale úmyslně flákal, abychom nakonec neměli lepší čas než on sám;-) Cílem jsme pak proběhli jako jedna velká šťastná šmoulí rodina!

Závěrem bych chtěla říct, že mě tento závod skutečně inspiroval, nejen mně, ale i mému fandícímu doprovodu, atmosféra učarovala a určitě se sem zase vrátím. Byla to pro mě dobrá průprava a jako další cíl si volím samostatné absolvování polovičního ironmana! (a teď jsem se zase k něčemu upsala…)

A zde odkaz na další fotografie

Tags: , ,

Triatlon | Závody 2012

Slovakman 2012

by Honza 9. srpna 2012 18:28

Společný start ve štafetě a Vilémové trápení se špatným koncem.

Skoro 4 km plavání, 180 km na kole a maraton… To všechno zvládla naše čtyřčlenná štafeta na letošním ročníku Slovakmana v Piešťanech. Kromě štafety, kterou tvořili Kája, Lumír, Benny a já, se na Slovensko vypravil také Vilém, ovšem jako jednotlivec. Do lázeňského města na břehu řeky Váh jsme dorazili už dva dny před závodem a hned první večer mě Lumír začal lámat na celého ironmana. S tím sice nepochodil, ale vyhecoval mě na půlku. Druhý den jsme projížděli trasu kola i běhu, abychom v zápalu boje nebloudili, a zbytek dne jsme strávili u vody a relaxovali. Před sedmou večerní jsme vyrazili na registraci a rozpravu, kde jsme si vyslechli ty nejdůležitější informace. Tady jsme se taky potkali s Vlastíkem Klapkou, který konečně dorazil. Potom už zbývalo se jen dobře najíst a vyspat.

P8040450

V sobotu byl budíček brzo ráno, už v pět hodin, a kolem šesté jsme byli na startu závodu. Tam probíhali poslední přípravy, popisovali se závodníci, fasovali čepice a stála se fronta na toitoiky. Tam jsem se také poprvé potkal s Petrem Vabrouškem, který na mě okamžitě udělal dojem, když zvolal: „Neserte a vylezte!“ :-D Po všech těchto důležitých výkonech se v sedm hodin ozval výstřel a všichni borci a borkyně se vrhli do vody. Štafety startovali asi deset minut poté. Do prvního okruhu plavání se pustila Karolína. Po 950 metrech předali čip Lumírovi, který odplaval další dva okruhy a poslední si opět vychutnala Kája. Oba si stěžovali na velké množství řas, které dokonce řezaly. Po výběhu z vody byl připravený Benny na prvních 30 km cyklistiky. Za necelou hodinu už jsme ho vyhlíželi v depu a čekali, až dorazí. Do dalších kilometrů jsem se pustil já. Cestou tam se jelo dobře, ale zpátky to bylo horší, protože foukal protivítr, který se s každým okruhem stupňoval. Po 60 km jsem předal štafetu Karolíně, ale vyrazil jsem na trať znovu, abych odjel celých 90 km, jak jsme se domluvili s Lumírem. Do pátehu okruhu se rozjel Benny a celou cyklistiku uzavřela Kája, na kterou jsem horlivě čekal v depu, a těšil se půlmaratón. Začátek běhu byl asi nejtěžší, protože jsem musel prokličkovat celým depem a pak oběhnout třímetrový bidon HIGH5, ale všechno jsem zvládnul a nikde špatně nezahnul. Potom už mě čekalo jen třikrát tam a zpátky na sedmikilometrovém okruhu. Při běhu hodně pražilo sluníčko, ale cítil jsem se dobře a vlastně na mě nepřišla žádná krize. Po 14 km jsem předával štafetu Bennymu a podobně jako na kole jsem vyrazil bez čísla do třetího okruhu, abych splnil svůj cíl. Benny ze začátku strašně napálil a pak už se mě bohužel nechytil, takže jsem do depa doběhnul dřív než on, ale za několik minut i on úspěšně předal čip a Kája mohla vyběhnout. Já jsem se mezitím zchladil ve vodě a užíval si pocit, že jsem to zvládnul. Poslední dva okruhy odběhnul Lumír a do cíle jsme finišovali všichni, dokonce i s malým Kubíkem.

P8040504

Benny popisuje svůj průběh závodu takto: “Můj první Ironman ve štafetě se členy SK Fuga se mi moc líbil. Bohužel jsem se nemohl zúčastnit plavecké části, kvůli nedávno zlomené klíční kosti, ale jízda na kole mi šla celkem dobře. Bylo opravdu hodně teplo, což u nás v Holandsku moc často nemáme, takže na tohle počasí nejsem vůbec zvyklý. V běhu jsem byl dost špatný, jednak kvůli vedru a taky jsem už víc než dva měsíce díky různým zraněním nemohl trénovat, takže moje kondice nebyla zrovna nejlepší. Uvažoval jsem o tom, že bych zaběhl dvě kola, ale nakonec jsem byl rád, že jsem zvládnul jedno a mohl předat štafetu Karolínce.

Atmosféra byla perfektní a diváci fandili každému zúčastněnému. To rozhodně pomohlo k tomu, aby člověk zatnul zuby a chtěl finišovat. Celkově se mi tato zkušenost moc líbila a určitě mně to motivovalo k tomu, abych více trénoval. Doufám že se budu moci i příští rok zúčastnit se členy SK Fuga tohohle závodu.”

clip_image002

A ještě Bennyho komentář v holandštině: “Mijn eerste ironman als estafette doen samen met de leden van SK Fuga is mij goed bevallen. Ik kon helaas niet meedoen met het zwemmen vanwege een gebroken sleutelbeen, maar het fietsen ging redelijk. Het was wel erg warm wat wij in Nederland niet erg vaak hebben en ik daar nog niet goed op getraind ben. Het lopen ging erg slecht vanwege de hitte en daar ik al 2 maanden niet kon trainen door blessures was de conditie ook niet super. Ik dacht dat ik twee rondes zal lopen, maar ik was blij toen ik één heb gelopen en estafette aan Karolinka gaf.

De atmosfeer was perfect en de toeschouwers juichten voor iedereen die maar meedeed. Het heeft in ieder geval geholpen om door te zetten en te finishen.

Al met al vond ik het super en het heeft mij zeker gemotiveerd om harder te gaan trainen. Ik hoop volgend jaar weer aanwezig te zijn met SK Fuga bij Piestanie.”

Vilém měl absolvovat celého Ironmana sám, ale bohužel nedokončil. Co ho k tomu vedlo shrnul takto: “Lumír mne požádal ať napíšu pár slov o mém nepovedeném závodu Slovakman 2012, který jsem vzdal. Chtěl aby si ostatní vzali ponaučení a nikdy závody nevzdávali. Proč jsem nedokončil už z odstupem doby ani nevím. Prostě jsem umřel na kole a do druhého depa jsem dojel v takovém čase, že už jsem neměl chuť vůbec bojovat. K tomu se přidalo šílené vedro a musím napsat, že ani psychicky nejsem poslední dobou moc v pohodě. Prostě myslím, že jsem to v hlavě zabalil už na kole. A jen jsem z povinosti uběhl, či spíše ušel jedno kolo na běhu. Vidím jasně, že běžet dál šlo. A taky vidím, že oproti Otrokovicím nejsem tolik unavený po závodě, tudíž jsem musel mít ještě spoustu rezerv. Závěr je tedy takový: Chlapi a holky nevzdávejte ironmany! Není to žádná ostuda být až úplně vzadu! Dnes mě to s odstupem času velmi mrzí že jsem nedokončil. I kdybych se doplazil do cíle poslední těsně před limitem. Tak jestli vás někdy během závodu napadne myšlenka, že by jste vzdali tak ji hned zaplašte. Nechcete li trpět tak se na ironmany nehlaste. Zdar.”

Výsledky.

Tags: , ,

Triatlon | Závody 2012

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři