Elbaman 2011–mistrovství Itálie v dlouhém triatlonu

by Lumír 22. ledna 2012 22:48

Třetí ironman v sezóně byl těžký, ale v krásném prostředí.

54Elbaman je taková třešnička na konci sezóny, koná se pravidelně na konci září na Elbě v Itálii. Ve stejný den se koná ironman (3,8-180-42) i halfiroman (1,9-90-21,1) obojí jako mistrovství Itálie. V té době je na Elbě ještě krásné počasí a tak se dá krásně si prodloužit léto. Horší je to ale už s přípravou, kdy u nás již v září není počasí ideální. Účast na Elbamanovi jsem plánoval už déle, ale nevěděl jsem ještě ve kterém roce. Rozhodnutí jet Elbamana už letos padlo po nepovedeném Slovakmanovi v Piešťanech, který měl být mimochodem vrcholem sezóny Smutný obličej.

Na Elbu do Marina di Campo jsme dorazili ve středu odpoledne a ubytovali jsme se v kempu La Foce, který leží hned u pláže. Počasí na dovolenou je ideální teploty přes 30 °C, to nechci vidět to trápení na trati Veselý obličej. Trošku nevýhoda kempu je, že leží na druhém konci zátoky a do centra města je to asi 2 kilometry po cestě nebo kilometr po pláži. Normálně by to nebyl problém, ale chodit každý den téměř 2km po pláži s Kubou (cca 20 kg) na krku není žádný med, takže “ideální” ladění na závod Veselý obličej. Ve vedlejším kempu byl ubytovaný kamarád Tomáš Malátek (jel na Elbě svého prvního halfironmana), tak jsme se hned domluvili na čtvrtek na společné plavání a projížďku trati kola. Před obědem jsme si dali 2km plavání v neoprenu v moři, byla to moje první zkušenost a můžu potvrdit že s neoprenem se v moři snad nedá utopit jak nadnáší. Horší to bylo po obědě, kdy jsme vyrazili na kolo a fakt je to nářez – kopce, kopce a vítr. Trať je to nádherná, ale na pohodovou turistiku, kdy se kocháte krajinou a nikam se nehoníte, ale jet na tom 180 km a ještě závodit to opravdu ne Veselý obličej. V pátek proběhla registrace a pasta party, ta mě trošku zklamala. V sobotu dopoledne rozprava a večer kolo do depa, z toho jsem měl trošku obavy protože to bylo poprvé a narušilo mi to zažitou přípravu před závodem Veselý obličej. Příjemná je předpověď počasí na neděli, den závodu kdy se má zatáhnout a možná mírný déšť, takže trápení ve vedru se snad nebude konat Veselý obličej.

elbaman_depo

Plavání je rozděleno do dvou okruhů s výběhem z vody a v případě horšího počasí hrozí v druhé polovině okruhu větší vlny. Cyklistika se jede ve třech okruzích, kdy v každém okruhu nastoupáte asi 1000  výškových metrů, díky tomu, že je to ostrov tak fouká vítr a když si chcete odpočinout při sjezdech tak to nejde, protože tam jsou 180° zatáčky a místy špatný asfalt – fakt pěkné. Běh je pak ve srovnáním s kolem 5 okruhová pohodička po rovině – takže ideální závod na ukončení sezóny. Hlavně na běhu jsou pak příjemné úseky vedoucí centrem Marina di Campo, kde je kolem trati plno fandících diváků, to bohužel chybí na závodech u nás.

elbaman_bike_map_2011Trať kola

run_iron_elbamanTrať běhu

V neděli vstáváme po 4 hodině, je tma, zima a jsem totálně nevyspaný. Němečtí sousedé v kempu to trošku přehnali s alkoholem a řvali až do 1 hodiny ráno. Ale co to mě přece nemůže rozházet, to už znám z Otrokovic. Z kempu vyrážíme kolem tři čtvrtě na 6. V depu je totální tma, takže případný budoucí účastníku vem si čelovku – já jsem ji samozřejmě nechal ve stanu. Zkontroluji kolo, dofoukám, skočím na záchod a přesouvám se na asi 400 m vzdálenou pláž kde je start. Blíží se 7 hodina a pořád je tma a zima, proto jsem tentokrát už v neoprenu delší dobu abych se zahřál. Asi za 10 minut 7 se konečně začíná rozednívat a opravdu to vypadá, že předpověď počasí vyjde a bude pod mrakem. Na startu se stavím do druhé řady a v 7:00 je odstartováno. Je nás kolem 180, ale žádná tlačenice ve vodě není a vše probíhá bez problémů. Po pár desítkách metrů se zavěsím za nohy nějaké ženě (to že je to žena poznám podle jiné barvy čepičky Veselý obličej) a vydržíme spolu za občasného střídání až do konce plavání, po závodě zjišťuji že to byla Češka a celková vítězka Ladislava Císařová. Plave se mi dobře, jen ve druhé části okruhu jsou takové dlouhé vlny kdy mám chvílemi pocit jako na houpačce. Nakonec to všechno přežiju a po hodince to mám za sebou, z vody vybíhám kolem 15. místa celkově – to vím že na cyklistice nemám šanci udržet.

elbaman_plavani

První depo je delší než obvykle protože se musí běžet asi 400m z pláže, ale to mi nevadí aspoň se trošku srovnám po tom houpání ve vlnách. První depo proběhne bez problémů a už jsem na trati. Plán na kolo mám 6:30, kdy bych chtěl jet okruh v průměru za 2:10. Nejprve se projede centrem Marina di Campo a hned za městem se sjede z okruhu a začíná první stoupání do Saint Ilario, nahoře je občerstvovačka a po stejné cestě se sjíždí dolů a najede na okruh. Cestou nahoru potkávám čelo, které si to už valí dolů. Na čele jsou dva Češi Tomáš Bednář a Tomáš Martínek, na kole ale bohužel vedoucí pozici neudrží a skončí na 20. a 27. místě. Ve stoupání mě předjíždí několik soupeřů, ale nic si z toho nedělám do cíle je ještě daleko. Po návratu na okruh začíná příjemný houpavý úsek trati kdy je opravdu na co koukat a dá se i dobře jet, stoupání v pohodě a sjezdy taky. Občas nějaká prudší zatáčka, ale ty už znám ze čtvrteční vyjížďky a tak to pěkně ubíhá až do 27. kilometru kdy začíná celkem prudké asi 3 km dlouhé stoupání, před tím ještě projedu občerstvovačku kdy si nestihnu nic vzít – je umístěna trošku neštastně hned po sjezdu a za zatáčkou, takže pokud to nevíte tak ji ani nečekáte – no nic ještě tudy pojedu 2 krát Veselý obličej. Stoupání mám za sebou a po krátkém sjezdu začíná nejtěžší úsek trati – 8 km stoupání do Marciany. Je to fakt výživné a nekonečné stoupání, o čem se přesvědčím hlavně v posledním okruhu. Nahoře z Marciany se pak pokračuje do Poggia, jsou to zase takové krátké sjezdy a výjezdy. V Poggiu začíná sjezd do Marciany Mariny. Kdo si myslí, že si tady odpočine tak je na omylu, sjezd je to fakt nepříjemný samé 180° zatáčky v kombinaci se špatným asfaltem. Z Marciany Mariny se pokračuje po zvlněné trati do Proccia, zase je na co koukat, ale tady už na to nemáte moc pomyšlení. V Procciu se vystoupá poslední kopeček a sjíždí se do Marina di Campo, je to asi nejpříjemnější úsek trati kdy se mírně klesá a je to bez zatáček. V Marina di Campo se projede zase centrem, kde je kolem trati špalír diváků (škoda že nejsou ve stoupání do Marciany) a jede se do druhého okruhu. První okruh jsem zvládl za 2 hodiny a něco a cítil jsem se dobře. Ve druhém okruhu se začali na trati objevovat závodníci halfironmana, kteří startovali 8:30. Pro mě to byla asi nejhorší část závodu po psychické stránce, kdy jsem měl v nohách asi 90km a kolem mě se valil jeden závodník za druhým. Bylo to hodně deprimující a hodně mi to ničilo morálku. Druhé kolo jsem zvládl asi za 2:15 což bylo ještě podle plánu, ale už jsem začínal cítit že to bude jen a jen horší. A taky že jo, třetí okruh byl totální očistec, už žádné kochání se krajinou ale tvrdá dřina, hlavně stoupání do Marciany bylo hodně kruté. Tam jsem chvílemi přemýšlel co tady vůbec dělám a nedokázal jsem si představit, že poběžím ještě maraton. Tak tuhé nohy jsem snad ještě nikdy neměl. Nakonec jsem zvládl i třetí okruh a v katastrofálním čase 6:50 jsem byl ve druhém depu.

elbaman_beh

Po příjezdu do druhého depa jsem čekal, že když se postavím tak se mi podlomí nohy a spadnu na zem. Naštěstí se to nestalo a tak jsem i s kolem zkusil kousek běžet a ono to šlo Veselý obličej. V depu jsem si v klidu na židličce přezul boty, něčeho se napil, něco snědl a s optimismem vyrazil vstříc maratonu. Začal jsem volně a postupně se dostával do tempa. Na trati byly co 2 kilometry bohatě zásobeny občerstvovačky a hlavně plno diváků, kteří fandili a hnali mě dál. 2 okruhy uběhly hodně rychle a běžely se mi bez problémů, na trati fandila Kamča s Kubíkem, kamarádi z Česka a rodiče mi dělali podporu a podávali mi co jsem zrovna chtěl. Bylo sice pod mrakem, ale teplo bylo i tak a každý další okruh byl horší a horší. Vyloženou krizi jsem neměl žádnou, jen ve 4. okruhu jsem trošku ztratil motivaci a zpomalil. Konečně je tady poslední okruh a já dostávám zase chuť běžet, během posledních 8km se mi podaří přeběhnout asi 10 soupeřů. Co se mi ale nepodaří je stlačit celkový čas pod 12 hodin To mě trošku mrzí, ale jsem rád, že po nic moc výkonu na maratonu za 4:06 jsem v cíli. Celkový čas mám 12:06:13 - můj nejdelší ironman. To stačilo na 40. místo celkově a 9. v kategorii.

elbaman_finishFiniš do cíle

Na Elbě je opravdu krásně a v kombinaci s dobře zorganizovaným závodem je to ideální místo da dovolenou, takže určitě všem doporučuji si tam zajet. Sice závod je náročnější, ale za tu námahu to stojí Veselý obličej. My jsme pak na Elbě zůstali až do středy a užili si sluníčko, pěkné počasí, pláž a moře. Nakonec z celého pobytu byl jeden den zatažený a to přesně ten závodní. Jo a v pondělí v noci jsme to německým sousedům vrátili i s úrokama Veselý obličej.

Arrivederci in Elba

Výsledky tady a tady.

Tags: , ,

Triatlon | Závody 2011

Lysacup 2012–9. etapa Rajská Bouda

by Karolína 11. ledna 2012 08:22

Konečně na sněhu a Karolína 2. v kategorii

Nedělní LC uvítal SK FUGU v netradičním složení – Adam a Karolína. Adam po delší pauze začal zase běhat, moc se necítil a ještě v autě strašil s tím, že to nejspíš vzdá a počká mě v autě. Dokonce i na start se postavil pokorně dozadu a jak jinak, po pár minutách mě suverénně předběhl.

Startovalo se v mokré břečce a s mírným poprcháváním. Postupně, jak se zvedala nadmořská výška, přibývalo sněhu a klouzání. Někde v této části jsme potkali fanklub – Lumíra a jeho sněhuláky. (Otázka je nasnadě: „Jak je možné, že si leader týmu staví sněhuláčky, zatímco zbytek týmu potí body?“) Každopádně povzbuzování přišlo vhodJ. Po překonání klouzavé etapy přišla ta pravá, Lysacupácká, bořivá, a ta pokračovala až k vrcholu. Přes všechny nástrahy ale musím říct, že se mi tentokrát běželo celkem dobře, takže jsme pak svižným tempem kopec i seběhli.

P1020433

Účast na této etapě byla oproti ostatním trochu slabší, což mimochodem prospělo i mému umístění – 2. v ZA!!! Je třeba si ten pocit náležitě vychutnat, protože tohle se už hned tak nepodaří Veselý obličej.

Výsledky.

WP_000019

Tags: ,

Lysacup | Závody 2012

Kuřimský kros 2012

by Materazzi 9. ledna 2012 11:34

Čtvrtý závod Brněnského Běžeckého poháru

Ahojte čtenáři Fugáckého blogu. Tak jsem se podruhé zůčastnil Kuřimského krosu. Mého nyní domácího závodu, jelikož bydlím teďka v Kuřimi asi 200 metrů od startu a celý tento závod se odehrává na Kuřimské hoře. A to je pro mne hlavní běžecká lokalita v Kuřimi. Trasu závodu jsem myslím popsal minulý rok. Dodám jen, že letos změnili náběh do prvního kola. Proto se relativně užší cestička nad Podhořím běžela jen jednou, a to ve druhém kole. Po celou dobu tak bylo dost místa na předbíhání. Trať se tím oproti loňskému roku zkrátila asi o 300 metrů.

Já jsem dokonale využil blízkosti závodu. Ráno jsem vklidu vstal, zašel koupit čerstvé rohlíky a rovnou jsem se šel zaregistrovat. To ještě probíhaly závody v dětských kategoriích. Pak jsem se lehce nasnídal, doma se v teple rozcvičil a čtvrt hodiny před začátkem jsem se šel rozklusat ke startu. Na startu běhu mužů na 10km (loni to bylo cca 9km, takže letos asi lehce nad 8,5km) bylo 220 závodníků včetně světoznámého stonásobného ironmana Petra Vabrouška. Trať je náročná profilem a je tudíž ideální pro přípravu na LH24, kde jsme s Lumírem přihlášeni ve štafetě.

Jak jsem se již zmínil, tak trať jsem dokonale znal. Věděl jsem kdy jaké klesání nebo stoupání příjde a podle toho jsem se snažil běžet. Bylo mokro a pár stupňů nad nulou. V některých místech bylo bláto, což komplikovalo zejména seběh od krmelce dolů, kde jsem sebou málem ve druhém kole švihl. Celkově jsem s výkonem spokojený. Obě kola jsem zaběhnul přibližně se stejným časem (první bylo ale o něco kratší), a zejména ve druhém kole jsem dost lidí předběhl. Výsledný čas jsem měl 47:36 a ve výsledkové listině to znamenalo 123 pozici. Myslím, že podle jmen jsem konečně tam kde jsem se pohyboval loni, a teď přichází čas na zlepšení. Proto jsem se po krátkém občerstvení teplým čajem vydal na cca 5 kilometrový běh, abych si zkrátil čekání na oficiální výsledky. V závodě zvítězil Rudolecký Roman z VSK Univerzita Brno v čase 32:57. Druhý Olejníček Lukáš z AC Moravská Slavia Brno měl totožný čas - tak to musel být skvělý souboj o vítězství.

Výsledky jsou tady

Fotky od Magdy a od Pavla

Tags:

Závody 2012

Lysacup 2012 – Silvestrovská etapa

by Karolína 5. ledna 2012 16:22

Silvestrovská maškaráda aneb, jak se běhá, když se vám třepe zadek

Tak abych to uvedla na pravou míru, nebyla jsem za Berušku, za Včelku Máju, ani za paní Broučkovou. Měla jsem představovat Ferdu Mravence! Toho Ferdu s červeným šátkem kolem krku, co zvládne práci všeho druhu.

P1020318

Jak už jsem nastínila, Silvestrovská etapa Lysacupu nebyla jako ty ostatní, ale ozvláštněná různorodými maskami.  Bylo odstartováno výstřelem z pistole elegantního houslisty v cylindru alias Dědka Beskydského a pak už se rej masek hnal od Ostravického hřiště, bahnem, sněhem k vrcholu. Běžel čert s andílkem, policisté i kriminálníci, kostlivec, cikánka, manažer i uklízečka a v neposlední řadě (tedy po předběhnutí indisponovaného závodníka v plynové masce) Ferda Mravenec! A řeknu vám, není to jen tak běžet s kývajícím se mravenčím zadečkem a přitom dávat bacha na tykadla, aby se vám nezamotala do větví!

Trasa taky zrovna nebyla jednoduchá, tentokrát se zúčastnilo 221 závodníků a i přes časnější start využil sobotního rána k silvestrovskému výstupu také početný dav turistů, který časem vyrobil na cestě pěkné ledovky. Extrémně dlouhá trasa znamenala pro mravence taky extrémně dlouhý čas, jaké proto bylo jeho překvapení na vrcholu, kde se nesetkal se svým šerpou Ondrou! Ten, jak posléze vyšlo najevo, si to „zkrátil“ hned první odbočkou za Ostravickým mostem a došel s hodinovým zpožděním. Mezitím se malého mravenečka na chatě Kameňák ujal manželský pár se psem, pohostili ho slivovicí a mandarinkou. Cesta dolů byla veselá. Tak, jak to na Silvestra má být!

Výsledky.

Tags:

Lysacup | Závody 2011

Ostuda na silvestra ve Velkém Tresném

by Materazzi 3. ledna 2012 15:58

Letošní silvestrovský běh si za rámeček nedám

Už potřetí jsem se postavil na start silvestrovského běhu v malebné vesničce na Vysočině ve Velkém Tresném. Trať místního běhu je dlouhá 10 kilometrů a už tradičně se ho účastní např. Daniel Orálek. Ten byl samozřejmě i letos jasným kandidátem na vítězství.  Byl nádherný slunečný den a sníh na polích kolem dokresloval zimní atmosféru. Těšil jsem se, že si kvalitně zazávodím, po závodě posedím na místním úřadě u občerstvení, a taky si pak vyberu jednu z cen. Ve Velkém Tresném totiž vyhrává cenu každý.

Na startu se sešlo rekordních 41 závodníků a závodnic. Já jsem hned po startu okamžitě rozpoznal, že to bude utrpení. Nebyl jsem schopen se pořádně rozpohybovat a připadal jsem si na trati jako mátoha. Po prvním kilometru, kdy se vybíhalo na hlavní cestu do Olešnice, jsem se vzdal veškerých nadějí soupeřit s ostatními, a hlavním cílem se pro mne stalo dokončit. Co chvíli jsem byl více a více deprimován jak mne předbíhali jeden běžec za druhým. Viděl jsem, že to jsou borci, které musím porážet. Nakonec jsem se doslova dobelhal do cíle v čase 51:24, coč je téměř o pět minut horší čas než loni. Dokonce je horší o minutu a půl než předloni, a to jsem předloni před koncem roku vůbec neběhal. Dva dny jsem vážně přemýšlel, že skončím ze sportem. Ale to bych vám nemohl udělat. Bylo by tady méně článků na čtení. Tak přeji všem hodně štěstí a sportovních i lidských úspěchů v nověm roce a někde na závodech naviděnou.

PS Zvítězil kdo jiný než Daniel Orálek.

Video ze závodu je zde.

Tags:

Závody 2011

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři