Vít Svozil a Eliška Gregorová ovládli Nanosilver Epic3Challenge 2019

by Lumír 15. August 2019 09:33

Triatlonisté z celé ČR, ale i Polska, Slovenska a Holandska porovnávali své síly uplynulý víkend v Havířově a Albrechticích. Zde se totiž konal druhý ročník unikátního triatlonového „etapáku“ Nanosilver Epic3Challenge. Jedná se o 3 sprintriatlony ve 3 dnech na 3 různých místech. S nástrahami tohoto závodu si nejlépe poradil Vít Svozil, mezi ženami se z vítězství radovala Eliška Gregorová.

nanosilver_E3CH_2019_logo_pruhledneNa havířovském letním koupališti se v pátek děly věci do té doby nevídané. Po obědě začalo v zadní části areálu vznikat triatlonové depo a když se po 15 hodině začalo plnit cyklistickými časovkářskými speciály a jejich majiteli, návštěvníci koupaliště začali tušit, že si se vstupenkou zakoupili i místo v předních diváckých řadách první etapy triatlonového závodu Epic3Challenge. V 17 hodin odstartoval náměstek primátora Bohuslav Niemiec intervalovým způsobem 400 metrů plavání, 15 km na kole a 4 km běhu, tedy distance první z celkem tří etap závodu.

„Epic3Challenge je sice mladým závodem, ale věříme v jeho unikátnost, která může v budoucnu na start přitáhnout skutečně zajímavé tváře,” uvádí autor myšlenky a hlavní pořadatel Lumír Hlaváč. Jedinečnost nespočívá pouze v etapách, ale v tom, že každý den je startován jiným způsobem. Servírujeme tak závodníkům v triatlon ve své největší možné pestrosti,“ dodává.  Na páteční distance navázala v sobotu před obědem porce 800m plavání a 22 km cyklistiky zakončená 6 kilometry běhu. Startovní pole se v sobotu rozšířilo o bezmála dalších pět desítek závodníků. Sobotní Albrechtický triatlon byl zařazen do Moravskoslezského poháru v triatlonu 2019 a byl tak otevřen i pro ty, kteří chtěli závodit jen tento den. Stejně tak se na start sobotního E3CH Kidz postavily dvě desítky mladých triatlonových nadějí.

Po nešťastné páteční alergické reakci na vosí bodnutí těsně před začátkem závodu se Jakub Powada objevil na startu sobotní druhé etapy, kterou s náskokem 39 sekund na druhého Petra Cívelu vyhrál. Eliška Gregorová potvrdila své prvenství z první etapy a do nedělní finálové stíhačky vstupovala s náskokem více než 8 minut na druhou Veroniku Rosovou. V neděli ráno proběhla porada organizátorů s TOP 5 mužskými závodníky, jejíž výsledkem bylo zařazení Jakuba Powady do celé série s tím, že mu byl udělen časový handicap 12 a půl minuty jako kompenzace páteční neúčasti. Do třetí etapy tak favorit závodu startoval s velkou ztrátou na čelo a bylo otázkou, kolik se mu podaří umazat. Na zajímavou podívanou tak bylo zaděláno.

Jak celý závod vyvrcholil?

Třetí etapa byla nejtěžší nejen díky únavě závodníků, ale i díky nejdelším distancím (1-30-9). Mezi plaváním a depem byl navíc zařazen přeběh v délce 1,5 km. Bojovalo se do posledního kilometru snad ve všech kategoriích. Start probíhal dle aktuálních časových rozestupů.  Jakub Powada předvedl skutečně fantastickou stíhačku a dostal se až na druhé místo. Prvního Víta Svozila však už neohrozil. Na třetí místo jak v kategorii mužů do 39 let , tak i v absolutním pořadí odsunul Petra Veselského, domácí Petr Kloda si stejně jako loni odnesl nepopulární 4. místo, když do cíle doběhl pouhých 5 sekund za Veselským. Krásný souboj byl k vidění v kategorii mužů do 50 let. Před startem 3. etapy byli tři nejrychlejší vměstnání do rozmezí 88 sekund. Vítězství si nakonec do Polska odvezl Mariusz Wowtoniuk, druhé místo obsadil Libor Pavelka, bronz zůstal doma díky Jakubovi Šumpichovi z pořádající SK Fuga. V kategorii těch nejzkušenějších si vítězství pohlídal taktéž místní havířovský závodník Ivan Zedníček s náskokem 18 minut na druhého místo obsadil Leszeka Behounka z Polska a 22 minut na třetího Bennyho Evertse z Holandska.

Mezi ženami suverénně zvítězila Eliška Gregorová, kategorii žen nad 40 let pak ovládla Nikola Janková.

„Bylo to naprosto dokonalé, skvělé. Každý den byl jiný, akční a byl to velmi silný a koncentrovaný triatlonový zážitek,“ hodnotí akce závodník Jiří Neoral.

„Máme ambici být skutečně unikátním závodem evropského formátu, na který se budou sjíždět závodníci z celé Evropy. Letošní mezinárodní účast a zpětná vazba účastníků naznačuje že jdeme správným směrem,“ doplňuje Hlaváč a zve na třetí ročník, který se uskuteční v termínu 7. – 9. srpna 2020. Na otázku, zda se můžeme těšit na více etap se jen usměje: „Nechte se překvapit!“

Výsledky a foto zde: www.e3ch.cz

Hlavním partnerem akce je Nanosilver, výrobce funkčního oblečení se stříbrem.

www.nanosilver.cz

Tags: ,

Albrechtický Triatlon | Závody 2019

SK Fuga Prestige 2019–7. ročník

by Lumír 13. May 2019 07:29

Tréninkový triatlon před začátkem sezóny.

V neděli 19. 5. 2019 v 10:00 plánujeme tréninkový triatlon na tratích Albrechtického Triatlonu - SK Fuga prestige. To znamená plavání cca 750m bude ve 3-4 okruzích, bójka bude člun na vodě. Kolo je cca 22km (2 okruhy) a běh 6km (tam a zpět). Zajištěno bude měřeni času a hlídaní věcí v depu. Klasické depo postavené nebude, bude jen zajištěno hlídaní odložených věcí. Depo bude umístěno na ulici U Štoly.

Trať kola ani běhu nebude nijak zajištěna a nebude značená, jedná se pouze o trénink a vyzkoušeni si všeho potřebného před závodem. Občerstvovačka taky žádná nebude, takže si sebou vezmi vše co potřebuješ. Startovné se žádné neplatí.

Časový plán: 
9:00 - 9:45 sraz v depu ulice U Štoly na Pacalůvce
10:00 start triatlonu

Na místě je bufet, kde je možno si koupit něco malého k jídlu a k pití.

Pokud máš zájem se přidat tak přijď. Jestli se chceš na něco zeptat tak napiš na email lumir.hlavac@skfuga.cz.

32967034_1656885651014295_3482752090852294656_o

Tags:

Závody 2019

Velikonoční 12minutovka 2019–12. ročník

by Lumír 21. April 2019 14:05

Netradičně pěkné počasí, rekordní účast a traťové rekordy.

Tradičně ve velikonoční neděli odstartoval 12. ročník Velikonoční 12minutovky. Letošní ročník přinesl účastnický rekord a také se přepisovaly traťové rekordy v ženské i mužské kategorii. Na start se postavilo 14 dětí, 9 žen a 28 mužů – což dává celkově 51 závodníků.

P4210025

V prvním rozběhu se na trať vydali společně děti se ženami. Suverénně zvítězila Jan Coufalová s výkonem 3190m, čímž stanovila traťový rekord v kategorii žen. Druhá doběhla Nelly Michopulu s 2875m a třetí Elen Šimonová s výkonem 2770m.

Mezi děvčaty dominovala Verča Hrachovinová s výkonem 2815m a chlapeckou kategorii ovládl Marek Swaczyna s 2980m.

Mezi muži se bojovalo o vítězství až do posledních vteřin závodu. Více sil ve finiši měl Václav Waloszek a zvítězil výkonem 3776m což znamená také nový rekord. Druhý skončil těsně Adam Szymanik s výkonem 3751m a třetí doběhl Standa Záleský s 3645m.

Rekord SK Fuga drží v ženách Kája Píchová s výkonem 3108m a mezi muži Lumír Hlaváč s výkonem 3489m - oba rekordy už jsou fousaté z roku 2014.

Výsledky.

Fotky od Radima a Mirka z BK SAK Karviná.

Video od Vítka Chovance.

Tags: ,

Závody 2019

Plavecká 24 hodinovka Karviná 2019

by Lumír 18. January 2019 12:31

24 hodin NONSTOP plavání

Nadšenci z řad plavců a triatlonistů se o víkendu utkají ve třech týmech ve velmi pikantním plaveckém souboji. Pět šestičlenných týmů bude bojovat o to, který z týmů po čtyřiadvacetihodinovém maratonu uplave delší vzdálenost.
Z každého týmu může být ve vodě vždy jen jeden plavec, jak dlouhou dobu tam stráví už je ale na strategii týmu.

Jak to budou mít s jídlem? Jak se spánkem? A po jak dlouhé době se budou střídat?

Přijďte se na tyto „blázny“ podívat na plavecký bazén do Karviné. V sobotu 19. ledna v 10 hodin odstartuje jejich souboj. Na start se postaví tým karvinských plavců Kosatky, tým triatlonistů SK Fuga, tým plavců z PK Havířov a 2 týmy plavců z Karviné a okolí.

O 24 hodin později, tedy v neděli 20. ledna v 10 hodin dopoledne bude celá plavecká výzva ukončena a dozvíme se vítěze, ale především celkovou uplavanou vzdálenost.

Tipněte si, kolik uplave vítězný tým, ale hlavně přijďte tyto borce podpořit. Určitě to budou potřebovat.

Za SK Fuga budou plavat tito borci:
Karolína Píchová
Jan Malošík
Martin Kučera
Martin Bilous
Lumír Hlaváč

Průběžné výsledky můžete sledovat na této stránce.

Tags:

Závody 2019

WINTERMAN 2018

by HonzaM 22. October 2018 08:07

8. úspěšně dokončený dlouhý triatlon.

Je 4.30h ráno 14.10.2018. Nasedám do jednoho ze dvou autobusů vezoucí necelou stovku závodníků na start již mého osmého ironmana. Tentokráte je to Winterman. Je trošku více specifický v tom, že se plave 8,6 km po proudu v řece Labi o teplotě 12°C. Dále už je klasických 180 kilometrů na kole a závěrečný maraton končí pro zpestření na Ještědu.

Po páte hodině ranní vysedáme u startu závodu. Mám zhruba půl hodiny na převlečení se do plaveckého. Neoprén je povinný, doporučená je neoprénová čepice nebo kukla a ponožky. Volím kuklu a ponožky, pod neoprénem si nechávám jen trenýrky.

MC2_7523

V 5.30 zazní start a všichni můžeme naskákat do vody. Po pár metrech zjišťuju, že tmavá skla v úplné tmě nejsou to pravé, jedinné co vidím jsou blikačky připevněné na závodnících přede mnou. No nic, už jsem tu tak budu plavat dokud neuvidím třetí most, u kterého je první depo. V té tmě se mi to jeví jako nekonečné, absolutně nevím, ve kterém místě koryta jsem. Asi dvakrát jsem minul naváděcí bojku maximálně o dva metry a sem tam skončím někomu na zádech. Po asi 80 minutách vidím konečně depo ve kterém mě čeká můj „ povinný support“ Honza.

Pomáhá mi z vody a doprovází mě do depa. V něm mi pomáhá se převlíknout a vysušit. Po plavání mi naštěstí není vůbec zima a mám kupodivu dobrou náladu. Převlékání nám zabírá asi 10 minut varážím na kolo. Povinné je přední světlo a blikačka. Vyjíždím totiž skoro za tmy na asi 30 místě.

Kolo je v současné době mou nejslabší stránkou, tak mám trochu obavy s převýšení přes 3000 metrů a opravdu silným větrem. Plán je zajet pod 8 hodin. Prvních 13 je po proudu Labe a pěkně odsýpá.Pak už ale začíná jen stoupání a klesání až do cíle cyklistiky. S Honzou jsme domluveni na každých cca 20 kilometrech s občerstvením. To nám celkem vychází. Na 30. Kilometru se převlíkám do méně teplého oblečení. Další dvě delší pauzy na vetší jídlo dávám na 80. a 150. kilometru. Poslední stoupání po přestávce už mi přijde nekonečné a začínám se těšit na běh. Po necelých 10 hodinách od startu přijíždím do druhého depa, kde už mě čeká můj parťák. Pomáhá mi se převlíknout a dodává mi dobrou náladu.

Dohodli jsme se, že se mnou pohěží celý maraton a kamarádka Jana, u které máme celý víkend azyl nás bude doprovázet autem a co 2 kilometry se budeme případně občerstvovat. Na prvním kilometru mi Honza sděluje jeho taktiku“ „Hele prvních 30 kilometrů dáme za 3 hoďky a na závěrečné stoupání máme 2 hodiny, to bude v pohodě“. Začínám se smát, ale je to myšleno vážně. Kupodivu tento plán vychází a dokonce co pět kilometrů někoho předběhneme.

Až do 25. Km to běží opravdu dobře. Na 26. Mám krizi a vůbec se mi nechce pokračovat. Honza mě ale nenechá zvolnit a pronáší druhou hlášku: „Víš jaká je výhoda krize na 26. Kilometru? Že už nepřijde na 30 :-D“ Měl Pravdu. Dobíháme pod stoupání, jen se přioblíkneme, dáme čelovky a pokračujeme. Stoupání je běhatelné, dokonce se daří kousek před cílem doběhnout druhou ženu. Po 15 hodinách jsme konečně v cíli, kvůli silného větru nás už nepustili na nejnáročnější závěrečné stoupání, teď mě to mrzí ale v tu chvíli jsem byl rád. Alesň je větší důvod se vrátit. Nahoře dáváme jen pití, společné foto a hodem domů se vyspat.

MC2_9551

Vyhlášení a společné focení probíhá druhý den dopoledne v resortu Malevil, kde máme i bohatý brunch. Pak už honem domů,...

Pokud někdo o závodě uvažuje, tak mu ho určitě doporučuji. Opravdu krásná příroda, rodinná atmosféra závodu a velice emotivní vyhlašování. Za mne zatím nejhezčí závod v životě.

DSC_2860

P.S: Ještě jednou děkuji parťákovi Honzovi, bez kterého bych byl na trati ještě teď a doufám že se postavíme na start i v příštím roce,..

Tags: , ,

Závody 2018

Mistrovství Světa Ironman 70.3 Jižní Afrika

by Karolína 24. September 2018 08:41

Top 100 ve světě!

Když jsem přesně před rokem odjela závod v Zell am See a kvalifikovala se na mistrovství světa IRONMAN 70.3, začal nebývalý kolotoč. Jeden trénink střídal druhý a napětí rostlo. Tři týdny před dnem D jsem navíc během cyklistiky v rámci Albrechtického triatlonu předvedla ohromující kaskadérský kousek a kromě odřenin jsem si pěkně narazila koleno. Z předzávodního ladění se tak rázem stalo spíše léčení. Nebyl ale důvod brečet nad rozlitým mlíkem, a přece jen se mi to nakonec podařilo rozběhat.

Takže vzhůru do Afriky! Po četných cestovních peripetiích se všichni (a o den později dokonce i kolo) dostáváme až na samé pobřeží Indického oceánu do Port Elizabeth. Do města vlastně přilétá jedno letadlo za druhým a ven se hrnou přívaly závodníků. Atmosféra je strhující, celé město vře a žije nadcházejícím závodem. Obrovské molo je lemováno 90 vlajkami všech participujících zemí. Zátoku Nelsona Mandely zahaluje zpěv a tanec černošských skupin. Závodu samotnému předcházejí ceremoniály, vystoupení domorodých umělců a uvítací projevy hostitelů.

Závod je rozdělen do dvou dnů, vůbec poprvé tak startuji jen se samými ženami. I tak nás je téměř 1500. Startujeme z koridorů podle věkových kategorií a vždy po deseti závodnicích. Čekání na start je hrozné, písek zebe do nohou a všem z očí kouká nervozita. Čeká nás ledová lázeň o teplotě 15 °C. Neopreny jsou povinné. Na pláž dorážejí vlny, které je třeba neobratně prohopsat, aby člověk mohl začít plavat. Blížím se ke startovnímu koridoru. Komentátoři roztleskávají, diváci jásají, černí bubeníci bubnují, ale já z toho všeho slyším jen devět pípnutí odpočtu...a poslední dlouhé píííííp! Tryskem vyrážíme do prvních 100 m závodu po pláži, pak už následuje voda. 1900 m vody. Co nejdále se pokouším proskákat a pak už se pokládám do vln oceánu. Bójky se mi ztrácejí za vodní stěnou. Po chvíli se ale voda uklidní a já se prokousávám dál a dál do oceánu. Dále od břehu nám pomáhá i teplý proud. Kolem nás rejdí pořadatelé na kajacích a skútrech, u posledních bójek jsou na stráži i potápěči. Cesta zpět ke břehu je o něco těžší a brzo se vrací i ledová voda. Co nejblíže ke břehu plavu, vlny mi tak nepodráží nohy, ale zato mi poslední vlna hází na hřbet čtyři soupeřky, pořádně nás to mele. Výběh na břeh je na promrzlých nohou hodně rozpačitý, to už ale na mě volají mí fanoušci a já jim mávám do kamery. Na uších mám přilepené dvě čepice a slyším, jak mi v hlavě duní můj vlastní hluboký dech. Přebíhám celou pláž až ke koberci s dobrovolníky. Tady se odehrává jednoznačně nejvtipnější část celého závodu. Rekordních 3000 dobrovolníků totiž dává vzniknout takovým pozicím, jako jsou maséři, ukladači kol či svlékači neoprenu. Lehám si na záda a každý z dobrovolníků se chytá jedné nohavice a táhne. Když je dílo dokonáno, vyhodí mě zpátky na nohy, neopren vrazí do ruky a posílají dále do depa. Minimálně minuta ušetřená!

91_m-100843176-DIGITAL_HIGHRES-2248_121293-21030540

V depu je mým úkolem najít tašku v sektoru D, pod číslem 1526 a kolo v sektoru F, ze strany od G, pod stejným číslem. Ještěže už se mi krev napumpovala zpátky do hlavy. Nasedám na kolo, a za dalšího povzbuzování svých věrných fanoušků vyrážím na 90 km projížďku. Něco ale není v pořádku, v kole něco podivně píská. Nechápu, co se děje, ještě předevčírem šlapalo jako hodinky. Nedá se nic dělat, pojedu, co to dá. Vjíždíme do vnitrozemí, profil trasy je zvlněný a vítr je proti nám. Ať dělám, co dělám, rychlost nenabírám a kopce se zvyšují. Před námi se otevírají úchvatné pohledy na písečné hory, oceán narážející na skaliska a další a další kopce. Povrch cesty se zhoršuje, ve sjezdech si nejsem moc jistá. Do kopce mi to jde, pískání mého kola navíc irituje většinu soupeřek. Po otočce si užijeme ještě pár kopců nazpátek a odbočujeme k moři. Pobřeží bičuje vítr od vody. Je to hukot jako ve větrném tunelu, ale jako zázrakem se tachometr umoudřuje, kolo stále drží pohromadě a závodění zase začíná být zábava. Poslední 2 km cyklistiky už jsou hustě lemovány fanoušky a i když jsou nohy, jak se patří vyšťavené, s radostí přijíždím do druhého depa.

55_m-100843176-DIGITAL_HIGHRES-2248_080587-21030504

Další změna vybavení a trocha bloudění v depu, ale už mě dav fanoušků zase nese dále do hry. Od cesty na mě křičí mamka, taťka i Ondra a já se rozbíhám do půlmaratonu. Kolem fandících diváků to jde samo, občas někdo zahlédne jméno vytištěné pod startovním číslem: „Karolina, go, go, go!“ Běží se dva okruhy s pěkně záludnými obrátkami na kopečku. Poslední kilometry zrychluji. Usmívat se do objektivů už tak nějak nejde. Míjím šipku „TO FINISH“ a ocitám se na červeném koberci. Ondra mi podává českou vlajku, zvedám ji nad hlavu a ukrajuji poslední metry svého největšího závodu. Pod cílovým obloukem vychutnávám opojnou atmosféru mistrovství světa.

73_m-100843176-DIGITAL_HIGHRES-2248_098192-21030522

Bylo to za 5:42 - cyklistika mě hodně potrápila. V kategorii jsem se umístila na rovném 100. místě. Ale výsledek vlastně není vůbec podstatný, protože i když jsem se o to tady snažila, tak zážitek to byl nepopsatelný.

Moc děkuji svým rodičům, manželovi a taky všem, kteří fandili na dálku. Bez podpory nejbližších by se neobešla jak příprava, tak samotný závod. Tak zase příště!

Výsledky.

Tags:

Závody 2018

Clash of the Titans

by Benny 19. September 2018 17:49

Last weekend it was time to visit Belgium for a duathlon race. At the same time there was a triathlon so it was also a race between the duathleets and the triathleets. The race was in a very small town near Brugge, called Damme.

Distances we had to cover were 8km run, 90km bike and 21km run.

The plan was to run and bike around my threshold heart rate to get the fastest times possible.

Start was at 10.30 and after a delay for 30 minutes(because a car drove into the canal) we finally could begin. After 100 m i had stop already, because my number fell of my belt and i had to pin it back. A little disappointed i went on and ran with my hear rate just below 170 bpm. With a speed of 4.20 min per km i could take over some athletes who had started to fast. I could maintain my speed but all other athletes were faster runners then me and i came into the transition zone after 35.30 min.

41774014_10155921627130863_5594743211449909248_o

Quickly to my bike and after i took a gel and sport drink i was ready for the second part. We had to ride a 30 km lap 3 times. It took us into the polders of West-Vlaanderen were it is always windy. Iam from Holland, so no problems for me there. With my heart rate around 150 bpm it feld comfortable and enjoyed the scenery. 1 Lap contains 2 strokes cobblestones, and  it was challenging to keep our bottles on the bike. Not my cup of tea.

41784436_10155921625845863_7589315355013545984_o

First round i finished around 52 min and i felt strong to keep it going at this speed. In the second lap more athletes were struggling to maintain speed against the wind and after overtaking a few it grew my confidence that i was doing well. After lap 2 and 3 i finished the bike part in 2 hours and 42 minutes.

41849341_10155921625475863_776892479277367296_o

Quickly my running shoes on and starting the last and hardest part of the race. i felt good and tried to keep a steady pace and my heart rate below 160 bpm. First 5 km i could keep my pace just below 5.00 min / km, but i knew that was to fast to maintain a half marathon and i slowed down around 5.10 min / km. First round done and into the second round i still felt great. After 15 km my right leg quadriceps were feeling sore so i decided to slow down a bit so i could finish strong. This could be my best time ever and that keeped me motivated all the way to the finishline.

I finished the half marathon in 1hour and 48 min.

Total time 5:09. I did not see that i was standing in front of the time registration so officially i finished in 05:11. Not very clever of me.

Results.

Tags:

Závody 2018

Dělal jsem supportera na Xtri Jánošík

by Materazzi 4. September 2018 17:20

Ahoj všem. Původně jsem nechtěl o tomto závodě nic psát. Přeci jen závodil Lumír a ne já. Nicméně tento závod ve mně zanechal tak silný dojem, že si neodpustím k němu pár řádek. Hned na začátku musím napsat, že jde o extrémní dlouhý triatlon. Ale ne extrémní, jak si všichni představujete. Ale o extrémní….. tak extrémní, že bych tomu nevěřil, kdybych tam nebyl. No a vlastně ani neočekávám, že tomu někdo uvěří. Kdybych věděl do čeho jdu, tak nevím, jestli bych před časem Lumírovi slíbil, že mu budu dělat supportera. Být s ním v depu, chvíli mu svítit autem na cestu při kole a hodit si 42 km horský běh je sice náročné, ale nezdálo se, že by to bylo nějak extrémně zničující. Spíš jsem si jen říkal, že Lumíra snad nebudu brzdit. Přeci jen rozdíl ve výkonnosti je značný, a na IM i po kole běhá časy, s kterými mám co dělat na běžném maratónu. Jediná věc, která mne odrazovala, byl pojem Jánošíkovy diery. A to proto, že mám docela hodně strach z výšek. Koukal jsem však na obrázky a vidím všude žebříky, tak jsem si říkal, že to bude v pohodě.

Image may contain: 2 people, including Vilém Strakoš, people smiling, people standing, sky, outdoor and nature

Čas plynul a já jsem se ocitl o půlnoci z pátku na sobotu 1.9 v Námestově, kde byl start plavání. Plavalo se v noci, plavci měli světýlka, na břehu ohně …. prostě fajn atmosféra … předvěst pekla, které na všechny čekalo. Lumír vyplaval čtvrtý, třetí vyjel z depa, a já uháněl s jeho věcmi do auta, aby se mohlo jet za ním, a svítit mu na cestu. To nakonec obstarával Lumírův kamarád Petr, který potřeboval zajet nové auto a udělal si výlet až z daleké Prahy. Mi to dávalo možnost si v autě zdřímnout. Jen občas jsme najeli vedle něho a podal jsem mu bidon, gely, nebo tyčinky. Trasa kola byla výživná – 2600 výškových metrů. Když jsem viděl tu dřinu, začal jsem být klidnější, že na běhu nebudu Lumíra brzdit. Po 120 km, někdy v 6 ráno byl Petr už naprosto vyřízen a tak jsme dali Lumírovi to, co chtěl na zbytek trasy a otočili to do Terchové, kde bylo druhé depo a kde jsem se měl připojit na běh. Nakonec jsem ho stihl jen tak tak …. v momentě kdy Lumír přijížděl do depa, mi ještě organizátorka kontrolovala povinnou výbavu v baťozích. No a kolem osmé jsme vyrazili ha horský maraton. Po pravdě ale mělo to s během pramálo společného.

imageimage

První kilák poklidné tempo a mírné stoupání po asfaltce. Pak ale hups doprava mezi skály a tam to začalo. Zpočátku jen strmé stoupání, ale pak přišly řetězy, přelézání skal, chodník kousek od propasti (sice všude řetězy, ale i tak jsem byl málem posraný strachy). Tento úsek se jmenuje zbojnický chodník a já si při něm pořádně zanadával Lumírovi, kam mne to jako vzal. Když jsme to překonali tak jsem si oddechl, že už nic horšího nebude, ale to jsem se mýlil. Následovala pohodová zvlněná pasáž po lukách a pak spalující rovina po hlavní cestě zpět do Terchové. To jsem sotva Lumírovi stačil. A už jsem se těšil, až se to zase zvedne, jelikož ve stoupáních se více projevilo to jeho absolvované kolo a já ho mohl v pohodě následovat.  A tak se také stalo, k rozhledně nahoru, pak dolů, a zase do kopce a zase dolů. Až jsme se dostali k hotelu Diery zhruba na 24 km s docela dobrým časem a zdálo se, že ten maraton dáme pod osm hodin s pohodovou rezervou. Tam to všechno ale začalo. Trasa vedla skrz Jánošíkovy diery nahoru a nahoru. Samé žebříky a lávky, pak pořád víc a víc do kopce. Pak už zase přelézání skalisek a řetězy. Naštěstí pro mne bez exponovaných míst. Vylezli jsme na hřeben mezi malým a velkým Rozsutcem. Celou dobu jsem si byl jistý, že na tyhle skaliska tento závod přeci nemůže vést, ale trasa nekompromisně odbočila směrem Velký Rozsutec a já měl v kalhotách skoro naděláno. Výhoda byla, že už jsem měl únavou zúžené zorné pole a neviděl ty výšky kolem sebe. Bylo jasno, prý byly krásné výhledy. Ale já si říkal, že odteď mě zajímají jen Lumírové nohy přede mnou kam šlape a stezka pode mnou …. no stezka … často spíše přelézání nekonečných skalisek. No a tak jsem se dostal nahoru. Tam kde bych se svým strachem z výšek dobrovolně nevylezl, ani kdyby mi za to zaplatili. Tak fajn a ještě dolů. A hned následoval asi nejvíc exponovaný úsek. Viz 2 fotky.

imageimage

Doteď nechápu, jak mne Lumír přinutil toto projít. Následovalo opětné nekonečné přelézání skal, tentokrát směrem dolů. V sedle poslední občerstvovačka, a zase prudce nahoru na Stoh. Naštěstí už žádné skály. Pak zase dolů a pak zase nahoru na hřeben a po něm už to rychle ubíhalo do cíle. Nakonec skoro 9 a půl hodiny na trase cca 42km dlouhé. Převýšení dle organizátorů 3200m. Ale ten terén…. To byl opravdický masakr. Lumír byl na trase přes 17 hodin. Já dnes v úterý musím potupně používat výtah do kanclu do 2 patra. A to jsem nejel to brutální kolo. Za mne bezmezný obdiv pro ty, kteří toto zvládnou. Klobouk dolů. Obyčejný dlouhý triatlon se ve světle tohoto závodu zdá snadná záležitost. Viděl jsem něco, co jsem snad ani nechtěl vidět, jelikož mi to nasadilo brouka do hlavy. Doufám, že mne to časem přejde. Je to kousek, a kdo si chce hrábnout na dno, tak vřele doporučuji.

Nakonec musím poděkovat Lumírovi, že mne vzal s sebou. I když jsem byl jen supporter, tak jsem prožil během závodu hodně emocí a opravdu to stálo za to.

Tags: ,

Závody 2018

Epic3Challenge 2018

by Benny 22. August 2018 16:33

3 races in 3 days.

logoEpic 3 Challenge, that was a very interesting concept and I immediately wanted to be part of this. Minor issue was that I did not swim for at least a year.

 

After some thoughts how to make it to the swim part I decided to register. I had enough stamina to make the swim as all the races where short distance.

 

First race was at the Zermanice water reservoir. Distances were 400 m swim, 15 km bike and a 4 km run.

Start was at 18.00 hours and after some hot weeks this was the correct time for the weather to change. It was raining and thunderclouds were all over the place. The weather cleared a bit and start was on numeric order.

https://img33.rajce.idnes.cz/d3302/15/15423/15423756_632ab6d984724a008403825033a10dd4/images/IMG_7630.jpg

Swim was not good and I had to change to classic breaststroke due to breath shortage. After 8 min it was time for the bike part. Immediately out of the transitzone there was a steep climb and I had to give all my power to keep riding. Up the hill it went downwards and I was able to keep up the pass and follow some athletes in front of me. They give me a good focus point to keep up the speed. With some rolling hills and a steep climb at the end I was back at the transit zone in 33 min. Now time to see if the legs were any good. After a quick transit I started to run at a reasonable pace, but find out that the rain made the course at the shore very slippery. I decided to slow down to avoid any injuries. Finally some pavement, but with a very steep climb that really hurt my legs. I had to walk the last part of the climb and started to run again at the top down. The course had to be run 2 times and after the second run I was back into the transitzone in 24 min. Total time 1 .07 hour. Not bad for the first day.

https://img33.rajce.idnes.cz/d3302/15/15423/15423756_632ab6d984724a008403825033a10dd4/images/IMG_8714.jpg

Second day started at 11.00 at the Water reservoir of Terlicko. Distances were 750m swim, 22 km bike and 6 km run. It was still raining a bit, but the temperature was fine. After a mass start I was able to find my pace and finished the swim in 18 min. After a quick transition and a climb at the beginning I find my pace and started with a strong speed. The course contained some climbs where I had to slow down to keep my strenght for the last part of the race. After 42 min I was back and ready to start the run. First part of the run was a very nice uphill part and keeping the pace slow but consistent payed of. I had good legs today and was able to give it a go to finish strong. After 27.56 min I finished the second race with a time of 1.29.56. Not bad as I did my last races 2 years ago.

https://img25.rajce.idnes.cz/d2503/15/15432/15432902_22298f17d980424b13e1ee97b18e4dde/images/IMG_9470.jpg

Third day was the last race and everyone was exited to see who had some strenght left to finish strong. Todays distance was a 1 km swim, 30 km bike and a 9 km run.

Start at 11.00. we had to start accordingly to the time you were behind the number one from saturdays race.

I was able to swim all distance crawling and after 22.58 min I got out of the water to make a run to the transition zone which was 1.5 km away from the swim part. By far the longest transition I ever made and after 9.30 min I got to the bike part. First 5 km was uphill and really challenging for the legs. as I live in Holland I have no experience with hills so I was really working hard to get to the top. After the climb the course went down and I got the chance to speed up and move some places up. The second part of the course contained a second climb and with smart cycling I could keep my legs fresh for the second lap. This time my legs were already warmed up and it went better then the first lap. Quickly back into the transition zone just under 1 hour and ready to for the run. Legs were feeling a bit tired but I was able to run at a reasonable speed untill the climb. I could run uphill  2/3 of the climb and had to walk the last part to save my legs. After the hill it went down and I could speed up to make it up for the lost time. Second lap was a bit harder and I decided to follow my first lap strategy. Finally the last lap and I was able to maintain the same speed as lap1 and 2 and after 47.40 min I finished with a total time of 2.20 hour.

https://img29.rajce.idnes.cz/d2903/15/15430/15430049_f1be56e7fc69e0c0d61c0c61ab7b437f/images/IMGP5107.jpg

3 races in 3 days proofed to be a concept that worked out well. Organisation of all races were good and I think that E3CH is here to stay. I will sure be back to try to improve my time of this years race.

Results.

Photo by Radim (day 1, day 2, day 3) and Iveta (day 1, day 2, day 3).

Tags: ,

Závody 2018

Epic3Challenge 2018–celkové výsledky

by Lumír 14. August 2018 00:03

Celkové výsledky Epic3Challenge 2018

Celkové

Muži do 39 let

Muži nad 40 let

Ženy

Fotky od Radima z jednotlivých dnů:

Pátek

Sobota

Neděle

logo

Tags: ,

Závody 2018

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři