Vokolo Príglu 2017

by Materazzi 8. října 2017 12:49

8 ročník populárního běžeckého závodu

Podruhé jsem se zúčastnil jednoho z nejmasovějších závodů na jižní Moravě, a to Vokolo Príglu. Letos doběhlo 2100 běžců. Trať jsem popisoval minule. V podstatě zvlněný profil při obíhání brněnské přehrady (hantecem Prígl). Protože je na trati uzké místo, kde se běží po kamenité stezce lesem, startuje se v 8 vlnách podle výkonosti. Mne posledně dosažený čas přes 1:10, kdy jsem běžel po 3 měsíční tréninkové pauze, poslal do druhé vlny. A tak jsem se hned po startu pohyboval mezi nejrychlejšími své vlny v očekávání, že vylepším svůj čas z roku 2014 o několik minut. Běželo se mi výborně. Na 5 kilometru jsem měl k dobru oproti minulému času už 2 minuty a vše probíhalo podle plánu.

Po přeběhu mostu na druhé straně přehrady následovala ona kamenitá, úzká, terénní pasáž nahoru a dolů, a tak jsem se zařadil do štrůdlu běžců přede mnou a hlavně jsem si hlídal, ať si někde nezvrtnu kotník. Po opuštění Skalky jsem se koukal na hodinky a průměrka pěkně poklesla. To nevadí říkám si, teď už to zase povalí. Ale ouha. Nohy začaly těžknout, a na mne padla krize, ze které jsem se už neprobral až o cíle. Druhá polovina závodu byla pro mne jedno velké trápení s tím, že jsem se už nebyl schopen dostat na tempo pod 5:00 na km. Od té doby jsem byl už jen předbíhán a nakonec z toho byl čas 1:09:39, a umístění v 6 stovce. Sice jsem vylepšil svúj čas o 1 minutu, ale i tak je to zklamání.

Zde výsledky

Tags:

Závody 2017

Brněnský masakr 2017

by Materazzi 19. září 2017 11:35

Zima, déšťíček, bláto… ale konečně slušný čas

Počtvrté jsem se postavil na start Brněnského masakru. 63 kilometrového běhu s převýšením 2000 metrů v krásném kopcovitém kraji na sever od Brna. V předchozích ročnících jsem měl vždy nějaký problém. Jednou jsem byl po nemoci, jednou po 3 měsíčním nicnedělání a naposledy v roce 2015 problém s botami. Tentokrát jsem už tedy chtěl dosáhnout solidního času a to i přes to, že se mi triatlonová sezóna teda moc nepovedla.

i5^cimgpsh_orig

Hned od startu nás nakonec skoro pořád provázel deštíček a zima. Zima mi ovšem zas tolik nevadí. Spíš jen to, že byla trať na některých úsecích dost rozbahněná. Jako cíl jsem dal pod 8 hodin a celou trasu jsem si tak naplánoval, abych to stihnul. Začal jsem zvolna, jelikož horolezecká vložka při přelézání skal na Babím lomu mne dříve vždy vyšťavila. Tentokrát jsem měl cíl přiběhnout na občerstvovačku do Adamova na 29. km svěží. A to se mi povedlo, protože jsem nikde netlačil na pilu. Navíc koukám, že mám stejný čas jako předloni. To už jsem začal věřit, že to pod 8 hodin dám. I v dalším průběhu jsem mohl běžet či klusat i mírnější stoupání. Bez žádné velké krize a hlavně pořád s chutí závodit a zkoušet jestli tady ten kopeček půjde běžet nebo ne. Už dlouho mě tak závodění nebavilo. 10 kilometrů před cílem jsem měl ještě hodinu dvacet na limit 8 hodin a to už jsem věděl, že to dám. Sice jsem byl už pěkně prošitý, ale už to bylo většinou z kopce dolů. V cíli nakonec čas 7:52. Jasně pro mnohé z vás by to byl čas nic moc, ale já byl moc spokojený. A vlastně ještě jsem, a to i když jsem z toho pořádně nachladl.

Výsledky

Tags: ,

Závody 2017

Doksy Race 2017

by Lukáš 5. září 2017 20:10

Premiéra na půlce pod 5 a osobák k tomu.

21150332_1414735285229334_3823536018958645316_n

V sobotu 2. 9. 2017 proběhl již 15. ročník závodu Doksyrace 2017. Závodu, který probíhá v okolí Máchova jezera. Z našeho týmu se zúčastnili – Adam a Lukáš. Pro Adama to byl již několikátý závod na halfironmanových distancích, ale pro mne to byla premiéra, kterou jsem myslím zvládl (aspoň si to myslím), ale posouzení nechám třeba na Adamovi.

Po příchodu a registraci v závodním sektoru, kde jsme si nachystali veškeré věci do depa, jsme se šli podívat na startovní pláž. V dálce, jak jsem viděl krásně žluté bóje, tak jsem si hned pomyslel, že plavčo bude z mé strany hodně náročné. O chvíli později nám pořadatelé sdělili, že start závodu bude o 15 minut posunut a nervozita stoupala. Závod odstartoval a cca 200 závodníků se vrhlo do klidných vod Máchova jezera. Zpočátku jsem dostal pár facek a nějaký kopanec, ale pak už to šlo. Zhruba po 35 minutách jsme měli první část závodu za sebou a vzhůru na kolo. Cyklistická trat´ se konala na přilehlých komunikacích obce Doksy a okolí. Jely se celkem 3 okruhy po kvalitních mírně zvlněných silnicích v lesním prostředí s jednou občerstvovací stanicí v každém okruhu s bidony, gely, banány a tyčinkami. Běh závodu se odehrával v prostoru startu a cíle, taktéž na třech okruzích tvořených z asfaltového povrchu a z části na písčitých lesních cestách.

Lukáš:

Před závodem jsem byl nervózní, i když to možná tak nevypadalo, ale odstartováním to se mě vše spadlo. Nevěděl jsem, co přesně očekávat od tak dlouhé plavecké distance, kterou jsem ještě nikdy před tím neabsolvoval. Cyklistická část závodu se mi jela do 80 km dobře, pak jsem již cítil nohy a mírnou únavu, nicméně s časem jsem byl spokojen. No a běh to už bylo jiné kafe. Nohy mi moc nešly hned od začátku a jen jsem čekal, kdy mě Adam opět dostihne. Také se tak stalo na konci druhého okruhu. Konec závodu, tak to jsem měl už dva medvědy na zádech, ale stále jsem si říkal, že to musím dát pod pět hodin. Nakonec se mi to podařilo a jsem se svou premiérou spokojen.

Adam:

Podařený závod na závěr sezóny. I přes hrozivou předpověď počasí panovaly v den závodu téměř ideální podmínky. Konečně se mi vyhnuly problémy s vybavením - (netěsnící plavecké brýle, defekty na kole), tak jsem se mohl soustředit jen na závodění. Plavání v pohodě, neoprény byly povolené. Plaval se jeden velký okruh kolem ostrova uprostřed jezera. Bójky byly daleko, takže dost místa na plavání pro všechny. Bylo trochu chladno, tak na kolo jsem si raději vzal návleky na ruce. Až na jeden cca 500m dlouhý úsek byl na trati kola krásně hladký asfalt, po kterém se jelo parádně. Ve druhém okruhu mě předjížděl Lukáš, chvíli jsem mu jel na dohled, ale pak se mi vzdálil. V závěru cyklistiky už jsem klasicky trochu tuhnul, ale byl z toho dobrý mezičas, který dával reálnou naději dokončit závod pod 5 hodin. Běžecká část – 3 okruhy, první byl takový seznamovací, ale běželo se mi dobře. Na otočce po prvním okruhu jsem zjistil, že Lukáš přede mnou není až tak daleko, cítil jsem se dobře, tak jsem do druhého okruhu zrychlil. Asi kilometr před koncem druhého okruhu jsem dobíhal Lukáše, který hlásil 4:14 čas od startu. Říkal jsem mu, že už jen jeden okruh a musíme to dát pod 5 hodin. I ve třetím okruhu se mi docela dařilo držet nastavené tempo a nakonec z toho bylo zlepšení mého 4 roky starého nejrychlejšího času na půlce o 2 minuty. Výsledný čas 4:55:01. Lukáš to stihnul pod 5 hodin taky. Na první půlku navíc v první závodní sezóně super výsledek. Celkově moc pěkný závod. Ze závodů co jsem zatím absolvoval se mi tratě líbily asi nejvíce. Pro nás jen trochu škoda, že to máme přes celou republiku. Účast ale stojí za to.

Výsledky.

Tags:

Závody 2017

Ironman 70.3 Zell am See

by Honza 5. září 2017 19:57

MALÝ NÁVRAT VELKÉHO MUŽE.

Na úvod bych si dovolil vysvětlit název celého článku. O malý návrat se jednalo proto, že můj výkon nebyl nijak světový… A velký muž proto, že jsem během mého dvouletého nesportování poměrně dost přibral :-D Navzdory tomu jsem se před týdnem zúčastnil závodu v Zell am See.

20170826_174519

Před třičtvrtě rokem na mě pod vánočním stromečkem čekal zajímavý dárek. Startovné na IRONMAN 70.3 Zell am See. Tímto mě potěšila moje přítelkyně Peťa. S tréninkem jsem začal hned v lednu, ale k mému údivu to vůbec nešlo snadno. Abych se ještě víc namotivoval, pořídil jsem si nové kolo. Časovkářský speciál s designem fimy UAX! Horko těžko jsem začal zase běhat, plavat a jezdit na kole. Zdaleka jsem nedosáhl tréninkových dávek z dřívější doby, ale postupně jsem zhubnul pár kilo a připomněl si jednotlivé disciplíny. Jako doplněk tréninku jsem zvolil i crossfit. Musím říct, že je to pěkná dřina! Osm měsíců uteklo jako voda a závod byl tu.

Zell am See je nádherné městečko na břehu jezera Zeller See. Atmosféru umocňuje kulisa závodu IRONMAN, kterým žije celé široké okolí. Na prohlížení města a okolí však před závodem není příliš času. V sobotu probíhá rozprava se všemi důležitými informacemi, vyzvednutí startovního čísla, batohu a ukládání kola a všech potřebných věcí do depa. Malou nevýhodou byla větší vzdálenost mezi depem a centrem závodu. IRONMAN vesnička a cíl závodu byli umístěny přímo v centru Zell am See, ale depo bylo asi 1,5 km daleko na jižním okraji jezera. Sice jsme byli trochu uchození, ale všechno jsme zvládli. Zbývalo se už jen dobře vyspat na závod.

20170827_092911

V neděli 27. srpna se na start IRONMAN 70.3 Zell am See postavilo přes dva a půl tisíce závodníků v neoprenech. Rolling start trval asi 30 minut a já se dostal do vody až poté, co první profesionální závodnice ukončila svoji plaveckou část. Na stopkách mi začaly přibývat vteřiny a minuty. Před závodem jsem si dal celkem rozumný cíl. Dokončit, a pokud to půjde, tak dokončit pod 6 hodin. S plaváním a cyklistikou jsem byl spokojený. Během 90 km jízdy na kole nás čekal pořádný kopec dlouhý cca 13 km se závěrečným 14% stoupáním. Musím říct, že mi to uteklo velmi rychle a jako odměna byl pekelně dlouhý sjezd. Ani jsem se nenadál a po 3 hodinách jsem byl zpátky v depu a obouval si boty na běh. Otočil jsem číslo dopředu, nasadil kšiltovku a vyběhl. Na čas pod 6 hodin jsem velkou rezervu a mohl jsem běžet v klidu. Toho jsem držel a nikam jsem nespěchal. „Když už to bylo tak drahé, tak si to užiju co nejdéle!“ Říkal jsem si :-D Jediné, co mi běh trochu znepříjemnilo, byly křeče v břiše. Trápily mě asi 6 km, ale poměrně jednoduchým biomechanickým pochodem jsem se jich zbavoval. Závěrečný půlmaraton a celý závod se mi podařilo dokončit. Vešel jsem se pod 6 hodin s desetiminutovou rezervou, takže spokojenost. Podporu před závodem, během něj i po něm mi poskytovala Peťa (řečená Beruška), moji rodičové a stínová švagrová s doprovodem.

20170827_152723_006

Výsledky.

Tags:

Závody 2017

Ironamn 70.3 Zell am See 2017

by Karolína 5. září 2017 19:53

Můj první značkový IRONMAN.

A byl tady – den s velkým I a velkým M. Můj první značkový IRONMAN! IM 70.3 Zell am See – Kaprun – závod mezi ledovcem, horami a jezerem.

Moc jsem se těšila, i když to s formou na začátku týdne vypadalo spíš blbě, ale vyčkávala jsem na neděli. Ve čtvrtek jsem si projela trať cyklistiky. Největším strašákem pro mě byl kopec, kde se měla nastoupat třetina z celkových 1800 m a překonat sedlo Filzensattel se 14 % stoupáním. Při mé zkušební jízdě mě kopec naprosto odrovnal. Cyklistiku jsem odhadovala minimálně na 3,5 hodiny. Po kole jsem vyzkoušela i jezero, nádherně čistá voda odhalovala řasy a obří ryby.

Za SK Fuga jsme se na start nakonec postavili jen dva – Honza Hrabec a já. Bohužel jsme se mezi 2500 závodníky ztratili, takže krátké pozdravení ráno v depu nám muselo na povzbuzení stačit. Před startem jsme měli vyhrazen prostor pro rozplavání. Následoval rolling start – start kdy nejprve odstartovali profíci a my až za nimi ve vlnách podle výkonosti, čas měl každý měřen přesně podle čipu. Byla to naprostá paráda, žádné kopance, rány do hlavy, tahání a topení, jen pohodové nedělní plavání. Svůj čas jsem podle loňského Czechmana odhadla na 33 minut a přestože jsem plavání v létě moc nedala, vyšlo to na minutu přesně. Ve vodě jsme urazili jednu dlouhou délku tam a zase zpět. Na výběhu čekali organizátoři a pomáhali nám z vody, což mi vlastně taky přišlo vhod.

IMG_20170827_084551

Rychlý přesun na kolo a ještě rychlejší odpich. Do úzkých uliček vedoucích od jezera jsem vyrazila 35 km/h a byla jsem nejpomalejší. První povzbuzující injekci mi dala Péťa. Holka s hláskem jako konipásek tentokrát řvala „Kájo, Kájo, do toho!“, div si plíce nestrhala. A za chvíli zase naši! Bylo to fantastické. Všechny cesty byly úplně uzavřené, projížděli jsme rychlostky i tunely úplně bez obav. A pak to přišlo. Mírné zákeřné stoupání. Já jsem ale věděla jak na to. To, že jsem si kolo projela dopředu, bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem mohla udělat. Přesně jsem věděla, co mě kde čeká. Jak si rozložit síly. Kdy se najíst, abych v konečném stoupání nezdechla. A vyplatilo se. Strašák se rozplynul a já jsem brala jednoho závodníka za druhým. Nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem to já, kdo předjížděl. Vrátila jsem to všem špekounům, co mě předjely cestou dolů. Poslední skoro-rovinka před Dientenem, první diváci po dlouhé době, občerstvovačka a začalo to. Brutální stoupák, kde se začalo supět a opravovat kola, ti slabší dokonce ze svých strojů slezli. Mně se jelo fajn. Tak fajn, že jsem si úplný závěr ještě lajzla ze sedla a předjela další skupinku. Na Filzensattel nás čekali diváci, fotografové a kravky. Následoval prudký sjezd v serpentinách až k Maria Alm. V zatáčkách byly instalovány matrace. Já se sjezdů bojím a vždycky brzdím i očima. Tentokrát jsem si to ale dovolila nechat rozjet a dokonce jsem i pár závodníků předjela. Pak následovalo pár poklidných kilometrů a konečně Zell am See, kde nastala ta pravá divácká vřava. Celé Zell am See a celý Kaprun byl na nohou, lemoval trať a mával vlajkami. Kolo jsem zajela za 2:54, nad očekávání.

Až když jsem tlačila kolo do depa, tak mi došlo, jak moc jsem rozbitá. Na to se ale nehraje, takže rychle do tenisek a dvě kola podél jezera. Probíhalo se opět městečkem, kde zase řádili fanoušci, mezi nimi i Hrabcovi v barvách SK Fuga. Rozběhla jsem to docela pěkně. Chvíli jsem se předbíhala s bulharskou závodnicí Butko, kterou jsem odhadovala na svou věkovku, ale pak jsem se dostala do vedení. Ve druhém kole mě začalo píchat v koleni. Přede mnou bylo ale už jen 10 km, takže jsem se na nějaké to bebínko vykašlala. Byla jsem odhodlaná nepustit Butko znova před sebe. Šlapala mi na paty, ale byl to docela dobrý hnací motor. Poslední metry už opravdu bolely. Těsně před cílem jsem si ještě sama pro sebe udělala pár bolestných grimas, ale po červeném koberci jsem už sprintovala s úsměvem na rtech. Přesně podle instruktáže pana komentátora – tak, abych měla hezkou finišerskou, no ne?

Se svým výkonem jsem spokojená. Jak dokazovalo moje rozbolavělé tělo, dala jsem do toho všechno. Čas 5:29 byl s tímto profilem vynikající a 13. místo v kategorii F 25-29 taky. Co však bylo nade vše očekávání a doposud zůstávalo jen jako nejtajnější přání ve skrytu duše, bylo získání slotu na MS 2018. Je to tak! Příští rok se zúčastním mistrovství světa Ironman 70.3 v Jižní Africe! Pořád tomu nemůžu uvěřit!

Byl to nádherný zážitek, dechberoucí krajina, výhledy a velkolepý závod. Zorganizováno do posledního detailu.

Všem svým fanouškům tam i tady moc děkuji za podporu. Bez vás by to nešlo! Díky!

Výsledky.

Tags:

Závody 2017

Albrechtický Sprint Triatlon 2017–výsledky

by Lumír 12. srpna 2017 16:41

Rekordní účast na 8. ročníku.

Celkové výsledky, Muži do 39, Muži 40+, Ženy a Štafety.

Tags:

Pálava Race 2017

by Adam 18. července 2017 09:33

Půlka v trošku náročnejsích podmínkach.

V sobotu 15.7. se konal druhý ročník závodu na halfironmanských distancích Pálava Race. Z našeho týmu se závodu účastnili: Vilém, Martin, Adam. Závod se jede v krásném prostředí Pálavy na jižní Moravě. Letošní ročník byl okořeněn účastí Filipa Ospalého, který zde absolvoval svůj poslední závod své bohaté a úspěšné kariéry. Díky obrátkovým tratím jsme i my závodící daleko za ním mohli pozorovat, jak mu to pořád parádně jde.

DSCN1538

Plave se v nádrži Nové Mlýny – tady jsem byl trochu zklamán čistotou a možnostmi vstupu do vody. Jedná se o největší nádrž na jižní Moravě a když začne foukat, vytvoří se pěkné vlny – letos kvůli nim pořadatelé zkrátili plavání údajně o cca 200m. Navíc kvůli teplotě vody hrozil zákaz použití neoprénu. Teplota vody se v týdnu před závodem pohybovala kolem 26C. Těsně před závodem pršelo a dost se ochladilo, takže neoprény nakonec povolili. Plave se jeden velký okruh. Při pohledu na rozmístění bóji určujících trať téměř v nedohlednu na rozbouřené vodní hladině to nevypadalo moc příjemně.

Cyklistická trať je obrátková z Pavlova do Lednice a zpět. Má to výhodu v kontrolování rozestupů mezi soupeři. Kvalita asfaltu není moc vysoká, ale jet se na tom dá. Téměř celá trať cyklistiky byla pro běžný provoz uzavřena. Silnice nejsou moc široké a míjet se tam ještě s auty mohlo být trochu nebezpečné. Jede se 3x tam a zpět. Letos to bylo tam s větrem, zpátky proti.

DSCN1569

Běžecká část opět obrátková po hrázi novomlýnské nádrže. Celá trasa vede po „asfaltu“ – kvalita ale mizerná. Spíše to jsou nějaké šutry zalité asfaltem. Běží se 3x tam a zpět. Ve směru tam mi trasa při pohledu na nikde nekončící val hráze přišla nekonečná – obrátka v nedohlednu. Při parném a slunečném letním dnu to musí být peklo. Nikde kousek stínu.

Adam: Na závod jsem se těšil, bohužel se pro mě od počátku vyvíjel dost smolně. Na startu plavání jsem si při vstupu do vody pořezal chodidlo o nějaký kámen. Dost to štípalo a nepříjemný byl hlavně ten pocit, že jsem nevěděl, jak moc je noha pořezaná a do toho navíc ta špinavá voda. Ale plaval jsem dál, no spíše bojoval s vlnama. Z českých nádrží na takové vlny nejsem vůbec zvyklý. Letos jsem se plaveckému tréninku věnoval více než v předchozích letech, tak jsem byl zvědav, jak se to projeví v závodě, ale budu si muset počkat. Velké vlny a zkrácené plavání zapříčinily, že čas moc nejde porovnat. Na kole jsem po ujetí osmi kilometrů chytil defekt zadní galusky. To už jsem si říkal, že něco nechce, abych dnešní závod dokončil. Tak jsem zastavil a začal se patlat s tmelem. Ten samozřejmě nebyl nejčerstvější, nakonec se mi povedlo z tuby něco dostat a narvat to do galusky. Mini pumpičkou jsem galusku nafoukl, aby se na tom dalo jet a doufal, že už další defekt nechytím, protože tmel už došel. Pocitově mi oprava trvala věčnost (porovnáním času na tachometru a ve výsledku 10-11minut). Lehce demotivován jsem pokračoval v závodě s cílem alespoň dokončit. Takový propad startovním polem má tu výhodu, že pak člověk už jen předjíždí, což dodá trochu optimismu. Před běžeckou částí jsem měl obavu, jestli půjde běžet s pořezanou nohou. Naštěstí to nemělo téměř žádný vliv a při běhu mě to neomezovalo. Počasí na běh bylo téměř ideální, pod mrakem, občasné přeháňky – i velmi vydatné, jen ten silný vítr nemusel být. Alespoň na běhu mě už nic smolného nepotkalo, běželo se mi dobře. Vzhledem k vývoji závodu jsem s výsledným časem spokojený. Další půlka mám naplánovanou za měsíc v Doksech, tak snad jsem si smůlu už vybral a závod se vydaří lépe.

DSCN1545

Vilém: Plavání děs a hrůza. Pro mne plavání v největších vlnách co jsem kdy plaval. Kdyby byly zakázané neopreny, jak reálně velmi hrozilo, tak se po 100 metrech otáčím a balím to. Proto mne mile překvapilo, když hlasatel hlásil polovinu startovního pole ve chvíli, kdy jsem si už bral kolo z depa. Kolo jsem asi přepálil a nebo jsem na kole letos sračka. Prvních 45 km sem se cítil super a druhých 45 jsem totálně tuhnul. Bohužel z toho bylo ještě 2x proti větru, a tak jsem jen smutně koukal, jak se přese mne valí jeden cyklista za druhým. Kolo jsem dojel naprosto na sračky a tomu odpovídal pak i běh. Navíc ten povrch kolem té nádrže, to můžou nazvat asfaltem tak někde na Sibiři. Ale uběhl jsem to a tak letos až na 3 pokus dokončený závod z dlouhých triatlonů. Takže celkem spokojenost. No a doma mne taky začaly bolet chodidla, podíval jsem se na nohy, a byl jsem taky dořezaný z toho výběhu z vody. Ještě teď to bolí.

DSCN1576

Martin: Letos moje první půlka. Plavání jsem si užil. Začal jsem z kraje, ať se vyhnu kopancům a byla to dobrá volba. I když čas oproti jiným nic extra, tak velká pohoda a škoda, že se neplavalo více. Na kole do cca 75km to šlo, pak se asi projevila únava z virozy co jsem měl celých 14dní před závodem. Začal jsem se strachovat co budu dělat na běhu, ale po cca 3km jsem se nějak rozběhl a pak to chvíli šlo a pak zase nee. Čekal jsem kdy mě kluci ( Vilém a Adam) sjedou na kole, ale odstup byl stále stejný. Bylo jasné, že se potkáme na běhu. Adam mě bral na cca 8km a jeho tempu se nedalo stíhat. Klobouk dolů před Vilémem, ale konečně jsem si ho odškrtnul. V cíli škaredá, malá medaile, ale finišerské tričko se jim za ty dva tisíce povedlo. Chodidla rozřezané jak od žiletek a ten asfalt na běhu? Hnus. Naštěstí tam jsou krásná panorámata.

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2017

Czechman 2017

by MartinK 3. července 2017 07:34

Premiéra na dlouhém triatlonu.

Téměř dva roky od mého vstupu do SK FUGA a prvního krátkého triatlonu, který následoval bezprostředně poté, jsem se postavil na start svého prvního dlouhého triatlonu – Czechmana. Do Starých Ždánic dorazili také týmoví kolegové Viktorem a Vilémem, pozdravil jsem i pár známých z Olomouce, včetně mého parťáka z LH24, tentokrát v roli soupeře.

Jarní běžecká příprava nebyla nikterak optimální, neboť od LH24 jsem měl vleklé problémy střídavě s pravou a levou achilovkou. Z toho důvodu jsem i vynechal plánovaný dubnový maraton v Bratislavě. Naběháno jsem tak měl minimum, bral jsem to ale z té lepší stránky – tělo by mělo být odpočaté Smile. S blížícím se závodem se dostavila i nervozita, a to v intenzitě, kterou jsem už dlouho nepoznal. Projevilo se to například tím, že skupenství mé stolice bylo před závodem podobné jako před mou maturitní zkouškou v roce 2006. Měl jsem ale jasno, že závod si chci především užít a jakkoliv dokončit (tajně jsem si myslel na čas okolo 5:30).

Czechman 2017 kolo

Těsně před startem se dostavili i mí podporovatelé z Brna, se kterými jsem si rychle cvakl fotku v neoprénu a v povzbuzeném módu se postavil na start. Dbal jsem na rady zkušenějších a zařadil do zadních řad více než sedmi stovek plavců. Se startovním výstřelem jsem se natěšený, ale zároveň plný respektu z toho, co mě čeká, vrhnul do vody. Pár kopanců jsem schytal, pár rozdal, ale celkově se mi plavalo velmi dobře, až mě to překvapilo. Z vody jsem vybíhal za 35 minut. Nedostatek zkušeností se projevil hned v prvním depu, kde jsem ze sebe soukal neoprén snad celou věčnost. Ty minuty, které jsem díky němu ušetřil ve vodě, jsem hezky ztratil v depu Smile. Na kolo jsem se těšil a taky jsem si jej užil. Jelo se krásně, byla to téměř rovina, musel jsem se hlídat, ať to nenarvu s zůstanou mi síly na běh. Nevěděl jsem, co to se mnou udělá. Stejně tak jsem netušil, jak správně jíst, tak jsem zvolil kombinaci tyčinek a gelů. Na prvních pěti kilometrech běhu mi pak křeče v břiše daly jasně najevo, že to nebyla dobrá volba. Běh už bolel, ale celkem se mi dařilo držet tempo okolo 5:30, což bylo vzhledem k nulovému jarnímu tréninku dobré. Druhá půlka běhu už byla lepší, nohy se rozběhly, křeče ustoupily, bojoval jsem už pouze s horkem a sám se sebou. Oba dva boje jsem zvítězil a zcela šťasten doběhl do cíle. Dosáhl jsem času 5:12, což bylo naprosto nad má očekávání.

18901466_1334226826613505_1054022352_o

Viktor doběhl do cíle v čase 5:30, Vilém to zabalil někde v půlce běhu.

První „půlku“ mám tedy za sebou a považuji to za úspěšný krok na cestě k plnotučnému ironmanovi, kterého bych rád zdolal příští rok.

Výsledky.

18928303_1412476482124185_544974441_n (1)

Tags: ,

Závody 2017

Moraviaman 2017

by Karolína 28. června 2017 08:37

16. ročník, 2 finišeři a 1 bedna

24.6.2017 se v Otrokovicích konal už 16. ročník Moraviamana – dlouhý triatlon, kde se plave 3,8km na kole se jede 180 km a na závěr se běží 42km. Letos byli na startu z našeho týmu 3 účastníci – Kája, Viktor a Vilém.

kaja_medaile

Kája popisuje průběh závodu takto:

Rok se s rokem sešel a já, protože jsem zapomněla, jak to vloni bolelo, jsem se znova přihlásila na ironmana. Otrokovice opět slibovaly teplé a slunečné počasí. Závod měl obnášet klasicky 3 kola ve vodě, 4 kola cyklistiky, ale nově pouze 2 kola běhu s průběhem depem. Celkem stále 226 km.

Ráno, kolem šesté jsme se chystali ke štěrkovišti. Přišli jsme tak, abych měla dost prostoru na to nasoukat se do neoprenu. Pořadatelé nám ale udělali škrt přes rozpočet, prohlásili, že voda má přes 24 °C a neopreny letos povoleny nebudou! To bylo snad poprvé, co je na dlouhém triatlonu zakázali. Ne, že by mi to vysloveně vadilo, přece jen jsem ušetřila 20 minut namáhavé práce při oblíkání a odřený krk z plavání, ale poprvé jsem oblékla nový dres a nebyla jsem si jistá, jestli nebude moc plandavý. Rozplavání naštěstí ukázalo, že se to dá. V euforii jsem se postavila hned za startovní lajnu. Na Moraviamanu bývá plavání umírněnější, nebylo se čeho bát. Tuhle naivnost mi ihned po startu vymlátili z hlavy. Ale jinak se plavalo krásně – čistá voda, východ slunce, přes který nejde nikdy vidět druhá bóje…prostě romantika. Ve druhém kole ale jakoby mi začínala na lýtko sahat křeč, snažila jsem se proto nedělat příliš zbrklé pohyby a během výlezu na břeh to aspoň trochu prošlápnout. V závěsu jsem měla neustále nějakého plavce, který se nejenže za mnou vezl, ale ještě mi pořád sahal na nohy, což, jak každý plavec ví, je nervy drásající zlozvyk. Po posledním kolečku mi Ondra hlásil, že jsem zaplavala za 1:14. To nebylo úplně špatné, ale ta lýtka teda táhla strašně. Ke kolu jsem doklusala spolu se soupeřkou. Mylně jsem se domnívala, že je z mé kategorie. Musela jsem ji utéct. V rychlosti jsem na sebe (jak je mým zvykem) plácla opalovací krém, hrst na každé rameno, s roztíráním jsem se nemazala. Hop na kolo a frčíme.

Měla jsem hlad jako vlk, tak jsem se od začátku cpala, bylo mi trošku trapně, když nikdo jiný zatím nejedl, ale co už. Omrkla jsem svá ramena pokrytá silnou vrstvou bílé hmoty, do které se již po prvních kilometrech lapilo hejno much. Prvních 45 km šlo docela hladce, i ke kapličce jsem vyjela skoro bez námahy. Druhé kolo ale začalo být nějaké ospalé, chtělo to nakopnout. Sáhla jsem do kapsy pro gel. Naštěstí byl fakt tak hnusný, že mě okamžitě vrátil do závodu. Samozřejmě jsem si zbytky gelu pokapala prsty, potažmo představce, řadící páky a řídítka. Slunce pálilo, začínalo to být náročné a blížila se k občerstvovačka. Tam jsem se zlila vodou a jako zázrakem ožila. Do nohou se vrátila energie. Rozbalila jsem to, začala předjíždět jednoho závodníka za druhým, když tu najednou: Pffff…

kaja_moraviaman_2017

Dostat defekt do galusky jsem si vždycky přála, zvláště proto, že se mi to ještě nikdy nestalo a taky proto, že na závodě je pro to nejpříhodnější doba. V kole byla zapíchnutá malinkatá kovová šupinka, mrcha. Vybalila jsem tmel a bombičku a dala jsem se do díla. Teorie byla jasná, odšroubovat střed ventilku, vstříknout 1/3 lahvičky a dofoukat. Jenže… s ventilem jsem se mordovala aspoň 5 minut, tmel od loňska už zčásti zatuhnul, takže jsem z něj musela povytahovat zdrclé snople (rukou, jak jinak, však zfifraná už jsem byla beztak dost), propíchnout násadku (stéblem trávy) a pak si jako zakončení mistrovského díla vyfouknout bombičku mimo galusku. Naštěstí byla na trati spousta závodníků, kteří mi nabízeli pomoc, a jeden z nich mě nakonec skutečně zachránil svou bombičkou. (Děkuju!!!)

Bylo jasné, že už není kam hnát, stres už ze mě opadl a jela jsem si svoje. Cyklistika pěkně utekla (i když za 6,5 hodiny…) a začal morbidní běh. Ze začátku mě provázeli bolesti břicha, tak jsem si párkrát odskočila. Pak se to trochu srovnalo, ale tím, že jsem málo jedla, přišli žaludeční křeče a skoro mrákoty, když jsem ve vedru stoupala do kopců, které nám nová trasa přichystala. Bylo opravdu k padnutí. Ještě více zdrcující byl ale fakt, že jsem nevěděla, kam vlastně běžím a jak to ještě bude daleko. Spravila jsem se až ke konci druhého kola, když jsem do sebe lupla dva kelímky vody a banán. Opět jsem začala závodit. Bohužel to už bylo druhé kolo a bylo jasné, že za chvíli už nastoupí únava, které se po 200 km dá prostě těžko vyhnout. Nohy bolely, lýtka mě táhla tak, že jsem při každém stoupání bolestivě zatínala zuby, klesání zase znamenalo agónii pro stehna…

Bylo to těžké, vedro mě sžíralo, ale cíl se pomaličku blížil. A pak, po 12 a půl hodinách, se opravdu objevil, a bylo to delší, ale hezčí než loni, s úsměvem jsem proběhla branou a dala si vytoužené šampáňo. Nakonec to vyšlo na vícemistryni republiky, takže si nestěžuju. Celkově i v ženách jsem skončila někde uprostřed startovního pole. Na závěr bych chtěla moc poděkovat svému týmu za podporu - jak Fugáčům na trati, tak Ondrovi, mamce, taťkovi a kamarádce Monice, která fandila tak, že sebou vždycky strhla celý dav v přesvědčení, že se blíží vítěz Smile.

Viktorovy postřehy k závodu:

Zde je mých pár postřehů z pátého dlouhého triatlonu, který jsem absolvoval. Všem co netrpí poruchou termoregulace a slepotou, bylo jasné, že Moraviaman  se  dne 24. 6. 2017 odehraje ve znamení vysokých teplot. Zrušeno plávání v neoprenech a spoře oděné děvy v okolí startu to jen potvrzovaly:-) Z Fugy jsme se na kraj štěrkáče postavili tři, já, Kája a skeptický Vilém:-) No ale již k závodu...plavání mi celkem bez neoprenu šlo a zadrženě jsem z vody lezl za 1:15 kousek za Kájou a Vilda si ještě asi užíval koupačku. Bylo jasné, že ve vodě se nic zásadního dít nebude a tak jsem si šetřil síly na dalších 11 hodin na trati. Po klidném depu se šlo na kolo, kde jsem se opět snažil první dva 45 km okruhy držet zpět, protože až se oteplí, tak kromě toho sluníčka začne i foukat a s ubývajícími silami půjde rychlostní průměr dolů, což se potvrdilo a z kola jsem slezl za 5:56. Teď už nás čekal jen ten maratonek na změněné trati, za kterou byli jistě všichni účastníci Vabrouškovi vděčni....běželo to samo "jedna dlouhá rovina a celé ve stínu" :D, nicméně opak je pravdou a kdo nevěří, ať tam běží:-) Běželo se mi celkem dobře a až v posledních kilometrech jsem začal cítit, že bych se raději viděl někde se škopkem v ruce u televize. Běh 4:34 a celkem 11:52. Za mně vzhledem k podmínkám dobrý počin všech Fugovců, kteří se s 226 km dlouhou tratí poprali statečně. Hlavně si ce ním přátelské atmosféry, kdy jsme se potkávali na trati a zejména podpora od Káji uvažovala za jakým rohem mně zmydlit, abych jí nepředběhnul :D (legrace) a já za odměnu Vildu při každém setkání cepoval, že jestli to zapíchne, tak dostane obuškem, ale ten to nezapíchl, takže jsem rád, že si jistě zvedl psychiku a ví, že to v sobě pořád ten kluk ušatý má! Takže gratulace nám všem  a Káji k další bedně....třikrát HURÁA.

Výsledky. Foto.

Tags: ,

Závody 2017

Běh pro paní ředitelku

by Karolína 19. června 2017 20:00

2. ročník

Díky Vašemu zájmu se zrodila nová tradice Běhu pro paní ředitelku!

Sportovní akce má jednoduchá pravidla, přijďte podpořit bývalou paní ředitelku ZŠ Pavlu Martinkovou tím, že uběhnete kolečko kolem hřiště. Za každé takové kolečko věnujte 20 Kč.

Startovné je dobrovolné. Výtěžek z běhu bude v plné výši věnován paní Martinkové, která se zotavuje z těžké dopravní nehody.

Uvidíme se na startu!

image

Sledujte také událost akce na Facebooku.

Tags:

Závody 2017

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři