Tropické počasí a krasné druhé místo.

I tento rok jsem se na prvomájový Porubský sprinttriatlon vydala hájit klubové barvy sama. Na závod jsem vyrazila již pod třešní políbená, což, jak se později ukázalo, mě skutečně zachránilo před uschnutím. Přivítalo nás tropické počasí, které se záhy proměnilo na dusno před bouří. Na startovním poli se objevila i triatlonová hvězda Petr Vabroušek, což oživilo hlavně mužskou kategorii.

Porubský triatlon je specifický plaváním v bazénu a následným startem Gundersenovou metodou, s rozestupy podle časů plavání.

Plavání na 500 metrů mě velmi potěšilo. Sice jsem si musela vystát skoro dvouhodinovou frontu, ale nakonec to stálo za to. Loňský čas jsem si vylepšila bezmála o celou minutu! (Zásluhu bych připsala hlavně plaveckému kempu, čímž vřele doporučuji.) Po pauze, následovala další fronta k depu, já jsem startovala asi 58. a má největší letošní soupeřka Lucie Gruchalová až 2 minuty za mnou. Před námi ale byla 2 kola v opravdu kopcovitém terénu a musím připustit, že Lucie má nade mnou, co se týče cyklistiky, hodně navrch, takže mě už v prvním kole předjela. Může za to dlouhý strmý nekonečný odporný kopec, který jsme v tom hicu museli absolvovat 2x! Už samotná ta myšlenka byla ubíjející… Nějak jsem to dobicyklila do depa a vyrazila na 3 klikaté okruhy parkem, tam mě ale úplně zradily síly, nemohla jsem popadnout dech a tak jsem jen tak, co noha nohu mine, utíkala stále vpřed. Ve druhém kole jsem u občerstvovačky trochu zvolnila a pořádně se osvěžila studeným ionťákem, to mi na chvíli dodalo a měla jsem to v plánu znovu zopakovat v dalším kole, jenže pořadatelům došla voda… to bylo jako kudla do zad, Ondra sice povzbuzoval, co mohl, ale energie mi už moc nezbývalo (a bez té pusy už bych byla asi úplně vyřízená). V závěru jsem ještě nasadila tempo, abych dohnala soupeřku přede mnou, byla sice o kolo pozadu, ale i tak mě štvalo, že mě v minulém kole předběhla;-) Mezitím se do depa dostal kanystr s vodou, takže jsem se po proběhnutí cílem mohla v klidu zhroutit vedle napajedla.

A jak to se mnou nakonec dopadlo? Bedna byla! Krásné druhé místo, se zlepšením 8 minut oproti loňsku…nutno ovšem podotknout, že tehdy jsem se ztratila .

Výsledky.

Těžký, ale pěkný závod a počasí opět ukázalo co umí.

V Krušných horách jsme ještě nebyli a tak jsem spojili závod i s výletem. Do Klínu jsme dorazili už v pátek v podvečer. Po rychlé registraci jsme se ubytovali v hotelu Emeran, který leží přímo v centru závodu. Takže přímo z pokoje je všechno kousek. Po 19 hodině byla pro závodníky a doprovod připravena pasta party a po 20 začala rozprava. V sobotu jsme se probudili do nádherného počasí, a ani mě nenapadlo jak to bude vypadat odpoledne v průběhu závodu. Dopoledne od 10 hodin probíhaly dětské závody, kterých se zúčastnil i Kubík. Děti po registraci dostali startovní čísla a dokonce i čipy. Kubík běžel v nejmladší kategorii a skončil na pěkném druhém místě.

Krušnoman je duatlon, kdy se nejprve běží 5km, pak následuje cyklistika 78km a na závěr zase běh 15km – běží se stejná trať jako v prvním běhu akorát že 3x. Vše se koná v horách, takže tam nejsou žádné rovinky a je to stále buď do kopce nebo z kopce. Profil kola a druhého běhu je na následujícím obrázku:

Start závodu proběhl ve 13 hodin za nádherného počasí. Hned po startu se začíná stoupáním a po krátkém seběhu následovala nejtěžší část běžeckého okruhu. Asi kilometrové stoupání s asi 200m rozbahněným úsekem. Na konci stoupání byla občerstvovačka a pak už jen klesání do cíle. Celá trasa vedla po lesních cestách bez asfaltu a byla z 99% suchá.

Já jsem první běh pojal jako zahřívací a nikam jsem nespěchal, dokonce jsem si stihl i odskočit na záchod . Do depa jsem doběhl čerstvý a připraven začít makat na kole. V prvním depu jsem ještě pro jistotu do zadní kapsy dresu přidal vestu a návleky na ruce a snažil se co nejlépe zabalit běžecké boty do igelitové tašky pro případ deště.

Cyklistická trať se skládá ze 3 okruhů na obrátkové trati s obrátkou v Českém Jiřetíně. Začíná se hned asi 2km stoupáním, pak následuje pár takových hrbolků nahoru a dolů a pak sjezd do Českého Jiřetína, tak byla otočka a po stejné trati zpět. Celkové to dalo kolem 1300 nastoupaných metrů. Během prvního okruhu jsem se seznamoval s tratí. Pozitivní bylo, že stoupání jsem zvládal bez problémů a soupeřům ujížděl. Horší to bylo ve sjezdech, kdy jsem zase ztrácel. Nebylo to ani technickou náročností sjezdů, ale prostě mi to z kopce jelo pomaleji než soupeřům. Pomalu začínalo čím dál více foukat a vyvrcholilo to pořádným slejvákem někdy ve druhém okruhu, chvílemi padaly i kroupy. Během 5 minut jsem byl komplet promočený. Navíc se ochladilo a tak dokončení cyklistiky bylo opravdu hodně náročné a prověřilo všechny závodníky. Já jsem osobně ztratil chuť závodit a cíl jsem měl jen dokončit. Do druhého depa jsem dojel pořádně promrzlý a ani jsem si nevšiml Kamči, která stála kousek ode mně a dokonce na mě i mluvila . V depu jsem zjistil, že mé zabalení bot nebylo úspěšné a tenisky byly durch promočené.

Výběh z druhého depa se nedá nazývat ani během. Vůbec jsem necítil nohy v botách a měl jsem pocit, že to nejsou ani moje nohy. Trať se po vydatném dešti proměnila místy v pěknou bažinu. Nohy mi rozmrzly asi až po 3km a konečně jsem měl pocit že běžím. V průběhu prvního okruhu jsem začal počítat, že bych se mohl dostat na ředitelský čas. Tento čas zajel na stejné trati, asi před měsícem ředitel závodu Tomáš Langhammer, a před závodem vyhlásil soutěž o to, kdo se nejvíce přiblíží jeho času. Na vítěze čekal poukaz v hodnotě 1000Kč na kompresní podkolenky. Myslel jsem, že ředitelský čas je 4:24, a tak jsem zbytek běhu směřoval k tomuto času. Postupně, jak jsem rozmrzal, se mi běželo čím dál lépe, ale cíl už nebylo umístění, ale ředitelský čas . Do cíle jsem se dostal v čase 4:24:57. Bohužel jsem se v cíli dozvěděl, že ředitelský čas je 4:27:40, takže mi to nevyšlo.

V cíli jsem porušil všechny stravovací doporučení co jíst po závodě a s chutí jsem snědl několik půlkrajíců chleba se sádlem, cibulí a kyselýma okurkami. Začalo zase pršet a tak jsem se přesunul do pokoje a šel se vyhřát do sprchy. Závod je to opravdu těžký a v kombinaci s počasím je to jeden z nejtěžších závodů v ČR. Pokud mi to příští rok vyjde tak určitě zase přijedu.

Výsledky.

Fotky 1, 2, 3.

Letní teploty a téměř 300 závodníku na startu.

Poslední dubnový víkend se parádně vyčasilo a místo pálení čarodějnic jsme vyjeli pár kilometrů za Ostravu do Dolní Lhoty, kde se každoročně běhá Dolnolhotská desítka. na letošním osmém ročníku padnul rekord v počtu účastníků. Přijelo se proběhnout 275 závodníků. Naše výprava byla dvoučlenná. Já a Lumír, který mi dělal doprovod. Měl jsem se pokusit o čas pod čtyřicet minut, ale protože to byla moje první desetikilometrová trať v závodě, nebyl jsem si tím úplně jistý. Před startem jsme si dali krátký rozklus a prohlédli si kousek trasy, která byla poměrně rovinatá, jen mírně stoupala v první polovině. Po pěti kilometrech byla otočka a za odměnu mírné klesání. Celkové převýšení bylo 65 metrů.

Abychom pokořili oněch čtyřicet minut, museli jsme běžet kilometr za čtyři minuty. Na prvních pěti kilometrech i trochu pomaleji, protože trasa mírně stoupala. Ovšem už tady jsem tušil, že pod čtyřicet to dnes asi neudýchám. Moje očekávání se naplnilo asi v polovině závodu. Začalo se mi opravdu špatně dýchat a nemohl jsem udržet tempo. Museli jsme zpomalit a já jsem se pokoušel pořádně rozdýchat. Lumír si dokonce stihnul sundat i boty a chvíli běžel bez nich :-D Na poslední kilometr mě vyhecoval a do cíle jsme doběhli v čase 44:20.

Výsledky.

Sezóna zahájena

V sobotu kolem půl deváté jsme vyrazili společně s Kájou do Dobroslavic na první jarní duatlon. Naši další parťáci Adam a Petr jeli samostatně. Přes Ostravu Porubu a Děhylov jsme byli za necelou třičtvrtěhodinku na místě. Hned při vjezdu do Dobroslavic jsme uviděli start a cíl závodu, kde už se hemžili první nedočkavci. Zaparkovali jsme u hasičárny a šli se nahlásit. Při prezentaci jsme každý dostali knihu o Porubě a nějaké cukry ve formě müsli tyčinek a energiťáku. Do zahájení závodu zbývalo dost času, tak jsme se šli posilnit vlastnoručně upečenou bábovkou od Káji. Ani tento týden počasí nehrálo s náma. Bylo poměrně chladno a foukal mírný vítr. V deset hodin jsme pomalu začali sundávat kola ze střechy a převlékat se do našich šmoulovských úborů. Z minulého týdne jsem se nepoučil a vzal si opět krátké elasťáky. Nakonec to ale byla dobrá volba, protože během závodu jsem se pořádně zapotil. Minuty ubíhaly, nervozita stoupala a byla tu rozprava.

Startovní pole bylo poměrně pestré. Závodilo se v několika kategoriích a mezi zúčastněnými bylo i pár závodníků z Polska. Po odpískání jsme se s hlasitým výkřikem všichni rozeběhli změřit své síly. Docela rychle se vytvořily dvě větší skupiny. Adam se vydal s tou první a my s Petrem jsme zvolili spíše volnější tempo. Musím říct, že z prvního běhu jsem měl hodně dobrý pocit a do depa jsme doběhli společně asi za 23 minut.

Čekali nás tři okruhy po deseti kilometrech v poměrně kopcovitém terénu. Na kole jsem rozhodně nejel v takové pohodě jako při běhu a bylo to rychle znát. Měl jsem problém se někoho chytit a taky mi rychle tuhly nohy. Na trati bylo několik stoupání a k těm nejnepříjemnějším patřil kopec hned za točnou a jeho pokračování až k vytouženému sjezdu. Další bonbónek byl na konci okruhu v podobě několika se zvedajících zákrut. Na kole jsem s Petrem v posledním okruhu neudržel tempo a do depa jsme dojeli asi s minutovým rozestupem.

Při závěrečném běhu jsem ho celou dobu viděl před sebou, ale na třech kilometrech už jsem se nedokázal přiblížit, nicméně jeden závodník se za moje záda dostal. Do cíle jsem doběhl v čase 1:48:17. V žebříčku jsem sice nebyl mezi těmi nejlepšími, ale dobrý pocit jsem někdy víc než cenný kov. Mimochodem ostatní členové podali také velmi sympatické výkony. Kája zaostala jen několik desítek sekund za třetím místem, Adam byl nejlepším zástupcem naší mužské obsady a doběhl v čase 1:43:57 a Petr dvacet osm vteřin přede mnou v čase 1:47:49.

Výsledky.

Ráno mě příjemně překvapilo slunečné počasí a tak jsem vyjel na kole v krátkém. Záhy jsem zjistil, že jsem to hluboce podcenil a na stadionu jsem se objevil jako jediný s holýma nohama. Pár svižných koleček na rozběhání, krátká zastávka u prezenčky, protáhnout se a hlavně se před startem nezastavit. Asi minutu po jedenácté a po krátkém přivítání jsme už všichni stáli na startovní čáře. Počasí nám vůbec nepřálo. Bylo chladno a v cílové rovince proti nám foukal nepříjemný severák. Ale podmínky byly pro všechny stejné. Zaznělo zahvízdání, spustili se stopky a všichni vyběhli na 12-ti minutovou pouť. Já jsem se zařadil za týmového kolegu Adama, který mě skvěle táhnul. Po necelých 12 minutách měl ještě dost sil a skončil několik desítek metrů přede mnou. Když už jsme byli všichni rádi, že máme odběháno, začalo něco bílého a studeného poletovat ve vzduchu. Sníh! Takže můj závěr… Po letošním ročníku Velikonoční 12-ti minutovky přestávám věřit na globální oteplování.

Nový traťový rekord v podání Libora Pavelky

Už popáté pořádal náš klub SK Fuga o velikonoční neděli na stadiónu Slavie Havířov 12-minutovku. Na startu se sešlo opět o něco více závodníků než loni a to přesto, že za Fugu se zůčastnili jen tři ze šesti členů. Počasí moc nepřálo. Zima kolem bodu mrazu a v jedné rovince se navíc běželo proti větru. Po startu se na čele vytvořila trojice Libor Pavelek, Lukáš Krpec a náš Lumír Hlaváč. Ten v druhé polovině závodu nestačil tempu a začal ztrácet. Nakonec Libor Pavelek utahal i Lukáše a systémem start - cíl zvítězil. Vytvořil tak rekord našeho závodu výkonem 3500 metrů. Uvidíme zda-li padne příští rok hranice 9 uběhnutýcyh okruhů.

Výsledky zde

Fotky zde

Díky neúčasti ředitelky našich závodů Marušky se nám do výsledků asi zanesly nějaké chyby - nejsme si jisti výkonem Martina Bušeka a mezičasy Honzy Jacka asi taky nesedí.... Za chyby ve výsledcích se omlouváme.

Pravé aprílové počasí a skvělá atmosféra na trati.

V sobotu, 31.3. jsem společně s běžci z BK Sak Karviná dorazil do Bratislavy, kde se v neděli, 1.4. měl konat 7. ročník ČSOB Bratislava Maratonu. Jelikož byl toto můj první závod, přihlásil jsem se na půlmaraton, kde jsem chtěl otestovat své schopnosti a prohlédnout si prostředí velkého závodu. Společně se mnou se do letošního ročníku přihlásilo 1981 půlmaratonů.

I přes nízkou teplotu panovala ve Staré Bratislavě, odkud se v 10:00 startovalo, dobrá nálada a sportovní nadšení. Před startem jsem byl nervózní, ale po odstartování jsem se soustředil na běh a nervozita opadla. Trať vedla na most přes Dunaj a pokračovala kolem sídliště Petrželka. Dále jsme běželi po hrázi, kde silně foukalo a začal padat sníh – krásné „aprílové“ počasí! Trať pokračovala přes další most do centra města a vracela se zpět do Staré Bratislavy. Během závodu jsem se snažil udržet tempo 5 min/km, což se mi dařilo a nenastala žádná krize. Líbilo se mi nadšení fanoušků závodu, kteří nás povzbuzovali podél celé trati.

Do cíle jsem doběhl v čase 1:43:04 a celkově jsem se tak umístil na 509. místě, v kategorii 40 – 50 let jsem pak obsadil 90. příčku. Rád bych poděkoval běžeckému klubu BK Sak Karviná za organizaci dopravy, ubytování a podporu při závodu.

Výsledky.

Druhý závod Kuřimské běžecké ligy

Tak jsem zase jednou zavítal na Kuřimskou běžeckou ligu a postavil jsem se na start Aprílového maratónu. Nejedná se o závod maratónské délky, ale trať měří jen 6,3km. Tento závod jsem běžel i loni a tak jsem si chtěl potvrdit rostoucí běžeckou formu. Loni bylo krásné jarní počasí, ale letos mě přivítalo počasí téměř zimní. Dokonce to vypadalo, že začne i sněžit.  Odstartoval jsem velmi dobře a držel jsem se zpočátku hodně vepředu. Moc dlouho mi to ale nevydrželo. Už při výběhu a obíhání Horky jsem se začal propadat. Někde kolem obrátky jsem svůj pád zastavil a následně při cestě zpět jsem už udržel celkové 19 místo z téměř 60 běžců a běžkyň.

No nakonec jsem měl čas v cíli 29:51. To je čas o 1 minutu lepší než loni, ale abych napsal pravdu, čekal jsem čas o něco lepší. Když uvážím, že většina startujících běžců závodila den předem i na brněnském poháru pak ani umístění není moc dobré. Doufám, že to jde na vrub jen tomu, že jsem byl poněkud nevyspaný z péče o malého Petříka, který před 14 dny spatřil světlo tohoto světa.

Tady je odkaz na výsledky

A nějaké fotky od Petra, Jirky a Terez

Traťový rekord maďara Lásló Tótha a můj povedený běh

Tento víkend jsem zajel do Brna na tradiční Běh Lužánkami, který se tady koná již od roku 1946. Já si chtěl vyzkoušet, jestli jsem se přeci jen od loňska zlepšil a stanovil jsem si proto cíl běžet závod v tempu 4:10 na kilometr (loni jsem tady běžel 4:19). Běží se 8 kilometrů v pěti okruzích v parku Lužánky, který je v mírném svahu a tak by se měly dosahovat rychlé časy. Přijel jsem hodně brzo. Ještě před startem juniorů v závodě na 3,2km, po nichž ještě následoval běh žen. Rozhodl jsem se tedy, že si zaběhám a dal jsem si dva okruhy. Pak jsem sledoval zajímavý souboj v závodě žen mezi nějakou slovenkou a maďarkou. Něco po čtvrt na jednu byl odstartován běh mužů. Krásné a teplé počasí přilákalo na start téměř dvě stovky závodníků. Tentokrát jsem si zmáčkl stopky, až když jsem překročil startovní čáru, proto mám u oficiálních výsledků čas o 6 sekund pomalejší. První kolo jsem napálil. V druhém jsem sice zpomalil, ale pořád jsem běžel myslím slušně. Po dvou kolech jsem běžel tempem 4:00 na km. Pak následovala pasáž dolů a tam mě chytla krize. V podstatě ve stejné fázi závodu jako loni. To mne už předbíhal vedoucí závodník, který běžel neskutečným tempem. Před koncem třetího kola mě pak předběhla skupinka za ním. Triatlonista Filip Ospalý, ethiopan Ashenafi a Lukáš Olejníček. Posledně jmenovaný pak ve strhujícim finiši porazil Ospalého a získal stříbrnou medaili. To Daniel Orálek ztrácel, přeci jen na něj je to asi moc krátký závod. Já jsem se postupně vymanil z krize a čtvrté i páté kolo jsem neustále zrychloval. Do cíle jsem se dostal na 77 místě v čistém čase 33:22, což je bez dvou sekund čas, na který jsem se minimálně chtěl dostat. Se svým výkonem jsem byl tedy spokojen. Začnu v tréningu běhat úseky a mohl bych snad ještě do triatlonové sezóny zrychlit. No a jak to tak poslední dobou bývá, když mám po závodě čas, dal jsem si ještě pár kiláků navíc. Jsem přece Ironman…..

Ještě odkaz na výsledky

A na nějaké fotky třeba od moil, nebo od svoji, nebo od martaoil, nebo od conte

Sportu zdar! A trénujte!

Výsledkový propadák

Po pěkném čase, který jsem zaběhnul v Modřicích, jsem odjel na další závod brněnského běžeckého poháru do Brna Kohoutovic, který se jmenuje Běh kolem Myslivny. Počasí nebylo příznivé - docela zima a chvílemi poprchávalo, ale i tak přijelo na hlavní závod v délce 9,8km opět přes 200 mužů a veteránů. Běželo se ve  zvlněné krajině, většinou v terénu, v lesích kolem hotelu Myslivna. Ženy a junioři běželi před námi jeden okruh v dělce 4,8km a my jsme pak běželi okruhy dva. Měl jsem tradičně problémy ve stoupáních a ač jsem nechal na trati všecny své síly, tak se mi závod moc výsledkově nepovedl. Zatímco v Modřicích jsem se poprvé dostal do první stovky, tady jsem obsadil až 131 pozici časem 48:11. Tak nevím čím to bude. Prostě neumím běhat do kopce. Za týden se pokusím napravit reputaci v tradičním brněnském běhu Běh Lužánkami. Tam se do kopce neběží... a tak mám šanci na slušný výsledek.

Tady jsou výsledky

A fotky od JS nebo od Petra s Magdou