Pálava Race 2016

by Karolína 21. August 2016 23:22

Osobák a 3. místo celkově.

Pálava Race je nový závod na listině domácích polovičních ironmanů s místem konání v Pavlově. Plave se v obrovské nádrži Nové Mlýny a při cyklistice se podíváte až do Lednice. Já jsem na start nakonec za SK Fuga dorazila sama v doprovodu Ondry, co by podpory.

Na závod jsme to měli blízko, takže jsme vyrazili až v neděli. První stresy tedy začali už před závodem. Měli jsme si radši udělat větší časovou rezervu, takhle jsme na poslední chvíli hledali objížďky uzavírek, abychom se vůbec včas dostavili k registraci. Naštěstí jsme to stihli asi 10 minut před koncem a začal nový kolotoč s chystáním věcí do depa, rozpravou, předzávodním lítáním na záchod a oblíkáním do neoprenu. Fakt jsem to stihla jen tak tak, a s bušícím srdcem jsem se postavila na start. Z rozpravy jsem slyšela tak polovinu, popis plavání jsem vypustila úplně. Však co, rozhlédla jsem se, přepočítala bójky (4) a doufala, že cyklistika a běh bude taky nějak značený. No nebyl to moc dobrý nápad. Bójek bylo ve vodě samozřejmě daleko víc a já jsem sice plavala za skupinou, ale byla jsem dost nepříjemně dezorientovaná. Chybělo mi povědomí o tom, kde bude konec, docela špatně se mi plavalo a u páté bójky už mi přišlo, že jsem ve vodě celou věčnost. Podařilo se mi mrknout na hodinky, ukazovali 26 minut a do konce zbýval ještě pořádný kus…To teda bude výsledek. Po výběhu z vody jsem byla docela mile šokovaná časem 31 minut. Asi nějaký posun v čase nebo co…

13939353_1167312156625006_8670950780651641713_n

Samozřejmě jsem před závodem nestihla posvačit, tak jak bych si představovala, a s hydratací to bylo taky dost mizerné. Není proto divu, že se mi po plavání točila hlava. Dost neohrabaně jsem vyjela první kopeček k točce kola. Hodila jsem do sebe sousto své tyčinky a svět náhle začal dostávat ostřejší obrysy…to by bylo… teď do Lednice. Cyklistika měla rovinatý, mírně zvlněný profil a dal by se zajet i docela pěkný čas, nebýt nepěkného asfaltu při cestě z Milovic na Bulhary. Bulhary zato ale nabízely skutečně luxusní asfalt a lehký sjezd, takže taková malá odměna. Pak ale přišel korek před Lednicí. Dost úzká cestička mezi polemi sváděla některé joudy v autech, aby se zařadili za cyklisty a vytvořili tak nepřekonatelnou kolonu aut a cyklistů, která se rozjela, až při rozšíření cesty. Pak kousek městem ke kruháči, kde byla druhá točka a další kámen úrazu. Kruháč byl patrně zdejším klíčovým dopravním uzlem a proto zase zasekaný. Nejbizarnějším zážitkem pro mě bylo, když se přede mě na kruháči zařadilo obří SUVéčko a donutilo mě zastavit, po důkladném rozhlédnutí vpravo a vlevo se rozjelo, aby znova zastavilo přímo v kruháči a osazenstvo auta se tak mohlo nešťastného regulovčíka dotázat kudy tudy na zámek Lednice…

13939353_1167312156625006_8670950780651641713_n

Během tří kol cyklistiky jsem zjistila, že před mnou jsou dvě ženy, bohužel se mi je nedařilo dotáhnout, spíš naopak. Předchozího dne jsem si v rámci svatebního shonu a příprav moc neodpočinula a v nohách se to projevilo. Už se z nich nedalo vymáčknout víc. Navíc se na občerstvovačkách nepodávalo jídlo, takže jsem celý závod postavila na své jediné tyčince. Při přechodu na běh mě k tomu ještě děsně rozbolelo koleno, takže první kolečko bylo takové spíš regenerační.

Vzhledem k teplotám, které se ten den vyšplhaly až k tropickým hodnotám, byl průběh běžecké části dost předvídatelný. Startovní pole se rozdělilo na tři skupiny – mrtvoly svíjející se v agonii kolem trati, víkendoví běžci (moje skupina) a supermani, kteří byli schopni ještě čas od času zařadit i závodní tempo. Na běhu jsem objevila krásu šťavnatých pomerančů, které nabízeli na občerstvovačkách (vždy je třeba najít motivaci, proč pokračovat dál…) Co se týče pořadí, držela jsem si stabilní 3. místo v ženách a i když jsem snad náskok trošku stahovala, potřebovala bych ještě tak půlden na dotažení té první.

20160814_170241

Takže jsem si nakonec doběhla celkem v pohodě jako třetí žena. Navíc vyhlášená jako první v kategorii 18-24 let, což ve svých 26 letech považuji za úspěch, kterého docílí málokdo Veselý obličej. Je tam ale nový osobák 5:12, takže docela spokojenost. Děkuji Ondrovi a Peťce za fotky.

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2016

Challenge Roth 2016

by Materazzi 15. August 2016 16:58

Vilémův pohled na legendární závod

Poprvé v životě jsem se vydal na zahraniční dlouhý triatlon, a vybral jsem si rovnou jeden z nejznámějších jímž určitě je Challenge Roth. Ubytování jsme řešili stanem v “Camping area”, což byla jen posečená louka s postavenými kadibudkami. Výhoda byla, že jsme byli přímo u startu a u prvního depa, nevýhoda spočívala v nedostupnosti hygienických zařízení, kromě WC budek, které však začaly být v neděli přeplněné s patřičným odérem kolem. Přijeli jsme v pátek, večer jsem se zaregistroval, najedl se na pasta party a v sobotu už putovalo kolo do depa. Překvapila mne důkladná kontrola přileb, což odnesla ta moje, jelikož byla shledána naprasklá a tudíž neschopná závodu. Musel jsem si od Lumíra vypůjčit na závod jeho náhradní. Večer před mým prvním velkým závodem jsem už pak byl opravdu dost nervózní.

IMG_20160717_064606

Ráno pak už na nervozitu nebyl čas. Startovalo se ve vlnách co 5 minut a tak ti nejlepší včetně Lumíra už měli polovinu plavání za sebou, když mne nahnali jako ovci na porážku za plot a pak do vody na startovní vlnu v 7:00. Ve vodě se mi hned zamlžily brýle a já jsem si je ve stresu už nesundal, v naději, že to přejde. Ale nepřešlo, a tak někde kolem první obrátky, kdy jsem viděl tak na pár metrů před sebe a ještě rozmazaně jsem se chvíli zastavil a očistil levou brýli. Potom se mi ji ale nepodařilo ani na několikátý pokus dobře nasadit a tak jsem zbytek plavání měl jedno oko ve vodě zavřené a druhým jsem se snažil alespoň orientačně určovat směr, kam mám plavat. Asi budu muset něco udělat se svým plaveckým stylem, neboť Jana si ze břehu na obrátce myslela, že ji mávám, ale já celou dobu plavání měl jen přibližnou představu kde břeh je, I když byl ode mne jen pár metrů. Držel jsem se jen nejbližších plaveckých čepiček, které jsem jakž takž rozeznal a byl jsem opravdu šťastný, když jsem vylezl z vody. Na tu hrůzu jsem čas 1:16 nakonec bral.

IMG_20160717_074244

Těšil jsem se na cyklistiku, ta totiž poslední roky je mou nejlepší triatlonovou disciplínou. Na kole jsem se ale nějak v Rothu necítil. Pořád jsem byl v nějakém ne moc komfortním módu. Přede mnou bylo spoustu žen z předchozích dvou ryze ženských vln a tak jsem musel zpočátku dost předjíždět. V počtu cyklistů na trati to znamenalo pořád měnit rytmus a rychlost jízdy. Až po nějakých 40 kilometrech po největším stoupání na trati se mi zdálo, že se to uklidnilo. Navíc trať v Rothu byla pro mne zatím nejtěžší, co jsem kdy na IM jel. Pravda jel jsem jen Nitru a Piešťany na Slovakmanu a několik variant trati v Otrokovicích na Moraviamanu, ale podle toho, že se všude píše o tom, jak je Roth rychlý, jsem čekal přeci jen něco příjemnějšího. Pravda nejede se kolem kuželů, ale vynahradí to některá výživná stoupání, především to v Gredingu. Na druhou stranu musím napsat, že startovat ve vlně po ženách má své kouzlo. Mohl jsem se neustále kochat sličnými tvary Helgy, Ingrid, Martiny, Julie, Anny, Heleny, Marie, a dalších žen….. Nejvíc mne ale zaujala Tanja ze Švýcarska a pak Fatima z Portugalska. Jo, jo, dlouhý triatlon dovede být opravdu krásný. Pak si taky vybavuju,, že mne pořád předjížděl nějaký Stephan, navíc pokaždé v jiném dresu, což mne docela znervózňovalo….. clip_image001O průjezdu Hipolsteinem s následným Solarbergem bylo už mnoho napsáno. Je to opravdu impozantní a pěkně jsem si to vychutnal. Tedy v prvním kole. Ve druhém davy už prořídly, jelikož doprovod závodníků se tou dobou již stěhoval do Rothu. To jsem tam pak i rozeznal Janu a křikl na ni, že mi to moc nejede, ať se mnou nepočítá brzo k večeři. Vůbec ve druhém kole jsem chytnul delší krizi v podstatě z Gredingu po vyšplhání kopce až do Hipolsteinu, kde mne lidé zase nebudili k tomu, ať to v tempu dojedu. Nakonec mi průměrka klesla těsné pod 30 km/h, což bylo pro mne těžké zklamání. Zvlášť když bylo ideální cyklistické počasí. Smířil jsem se s tím, že mi jde už jen o to dokončit a s odhodláním užít si maratón jsem vyrazil na běh. Kdo ví, kdy se zase dostanu na nějaký velký závod.

Běh jsem už opravdu nehrotil. Chtěl jsem si ho maximálně užít a hlavně jsem nechtěl ostudně chodit. A tak jsem zvolil pohodové tempo, o kterém jsem byl přesvědčen, že ho zvládnu až do cíle. Zdálo se, že alespoň pod 12 hodin bych se měl dostat. No a na 6 kilometru mne rozesmál transparent „Finishing is your only fucking option“. O tom jsem v Rothu vůbec nepochyboval. Trať kolem řeky na šotolinové cestě mi nevadila. Dokonce jsem se vůbec netěšil na závěrečné cca 4 kilometry, které jsou po asfaltu. Tím, že je trať hodně natažená, tak už těch přihlížejících moc nebylo, ale vše vynahradil úžasný doběh do Rothu a zejména na cílový stadión. Pěkný zážitek. Škoda, že mne hned pakovali pryč do finišerského stanu. Což je druhá stránka takového velkého závodu. Když doběhnu do cíle Slovakmana, tak je cíl jen pro mne. Vlado si se mnou plácne, přivítá mne. V Rothu jsem byl jen jeden z mnoha…. Nakonec to nevyšlo pod 12 hodin. Bylo to jen 12:07. Závěr jsem měl velmi pomalý. Ale co. Čtyři týdny po Moraviamanu jsem dal druhého IM a za 3 týdny mne čekal Slovakman. Třetí dlouhý triatlon během 7 týdnů……

IMG_20160717_162513

Tags: ,

Závody 2016

Královský triatlon Majetín 2016

by Ondra 7. August 2016 19:27

Kája s Ondrou na sprintu v Majetíně.

Jelikož se SK Fuga nedávno rozrostla o nejmladší členku – Elišku Malošíkovou, museli jsme její zdraví dobře zapít – to bylo tedy v pátek. V sobotu ráno jsme se s Kájou vydali na Královský triatlon do Majetína. Cestou jsme minuli sjezd z dálnice, ale nakonec jsme na registraci dorazili včas. Byl jsem překvapen množstvím závodníků – odhadoval jsem to na cca 150 triatletů. Po registraci, rozpravě a uložení věcí do 2. depa (ano, v tomto závodě jsou depa na dvou místech), jsme pádili na start plavání.

image

Plavalo se v blízké štěrkovně, voda byla pískové barvy a počet závodníků na startu dával tušit, že plavání bude asi pěkná mela. To se záhy potvrdilo, hned po startu začal nefalšovaný masakr. Mela neustávala a fackování jsem pociťoval celé 2 kola plavání. Naštěstí se plavalo jen 600 metrů, ale i tak jsem byl rád, že už lezu z vody (spíš ze směsice vody a rozvířeného bahna). Na břeh jsem se drápal společně s Kájou, zhruba po 9 minutách. V depu jsem na Káju křikl ať jede se mnou, ale záhy jsem ji gentlemantsky ujel :-D.

Můj cíl bylo chytit se větší skupiny a vyvést se s ní. Což se mi povedlo a jel jsem hezky v háku v početné skupině. Bohužel se mi při jednom sjezdu na dost špatném asfaltu uvolnila trubka z hrazdy a než jsem to stihl za jízdy opravit, skupina mi odskočila a už sem jí nebyl schopen dojet. Škoda. Další část cyklistiky sem jel více méně sám a další velká skupina mě dojela těsně před depem. Sakra.

Protože jsem zpomalený tak mě hodně lidí předběhlo i v depu. Ale aspoň se mi fajně běželo, napomohl k tomu i profil trati - celý po rovině. Běžely se 3 kola po 2 kilometrech a sem tam byla trať zpestřena průběhěm příkopy, dřevěnou lávkou nebo mini kopečkem. Doběhl jsem asi za 32 minut někde hluboko v poli poražených. Celkový čas 1:31 stačil na 10. místo v kategorii a celkové 50. místo. Kája se trápila a doběhla s bolestmi břicha pár minut po mě a skončila na 4. místě v kategorii. Celkově se mi závod líbil, byl hezky zorganizovaný a v závěru čekala na závodníky bohatá tombola – ve které jsem bohužel vyhrál prd.

Výsledky.

Tags:

Závody 2016

Triatlon Rýmařov 2016

by Karolína 3. August 2016 08:36

Kája s Ondrou na triatlonu v Jeseníkách a jedna bedna.

O triatlonu v Rýmařově jsme se dozvěděli teprve týden dopředu, na Albrechtickém, z Jičína to ale nemáme tak daleko, tak jsme se ho s Ondrou rozhodli prověřit. Až na plavání mělo jít o závod přibližně na olympijských vzdálenostech: 600 – 36 – 8.

Při prezentaci jsem ovšem zjistila, že ženy mají vzdálenosti o polovinu kratší. Taková diskriminace! Dostala jsem výslovný zákaz startovat za muže. Co na plat, co řekne ředitelka závodu, to respektuji, to zas jo. Přespříliš ambiciózním ženám bylo doporučeno jet s dvacetikilovým baťohem, já jsem se radši přiklonila k přídavku mimo závod. Inspirováni Oceláky jsme si dali jedno rozehřívací kolečko, protože do startu zbývalo ještě dost času. Ukázalo se, že cyklistika bude trošku delší, jedno kolo mělo cca 21 km.

Plavání se odehrálo v místním Edrovickém rybníčku. Trasa byla zašifrována do barevných bójek: červená – žlutá – bílá – červená – žlutá – bílá - červená – žlutá, čili něco jako 2,5 kola bez výběhu na břeh. Vzhledem k rozměrům vodní plochy se na startu strhla strašlivá mela. Startovalo se ze břehu, takže se mi voda do brýlí dostala hned ze začátku. Chvíli jsem to spravovala a zdálo se, že mi celé startovní pole uteklo. U první bójky byl takový nával, že se doslova šlapala voda. Jakákoli snaha předběhnout se byla krutě potrestána. Trvalo další dvě bójky, než jsem zařadila plavecký styl s nataženými pažemi. To už pak ale šlo ráz na ráz a sprintery, kteří to na začátku přepálili, jsem tak hravě nechala za sebou. U předposlední bójky jsem ve vodě zahlédla obrovitánské nohy, nemohla jsem se mýlit, byl to Ondra. Tak jsem zamávala i jemu. Trošku ho to asi heclo, takže z vody jsme vylézali prakticky hned za sebou. V depu jsem byla rychlejší já, ale podle očekávání mi na kole ukázal záda hned v prvních metrech. Cyklistika byla háková, to mi sice trošku nehrálo do karet, protože to neumím, ale nakonec jsem se i já kousek svezla se skupinkou Davida Fialy. Bylo to zrovna na největrnějším místě trati, takže mi to určitě dost pomohlo. Po jednom kole kopcovité, ale krásné cyklistiky jsem se oddělila, a chlapi pokračovali dál. Neměla jsem ponětí, kde mám soupeřky, takže o to více jsem si užila ten opojný pocit prvního závodníka, který přijíždí do prázdného depa. Závodníci i pořadatele tím byli nejspíš trošku zaskočeni, takže mi ani nikdo neukázal kudy tudy do depa. Odhadla jsem to podle nápisu na zemi „SLEZ“ a pospíchala do běžecké části. Pro ženy byla vytyčena trať po polní cestě k vysílači. Ano, bylo to tím pádem celkem do kopce. Myslím ale, že to nakonec nebyly ani slibované 4 km, takže to celkem odsejpalo. Flákat jsem se nemohla, další soupeřka za mnou doběhla asi o 2 minuty později.

20160730_154219

Pak už jsem jen nervózně čekala u depa na Ondru. Ten při kole vystřídal několik skupin, ale nadával, že v druhém kole už foukalo, a skupinky se mu vždycky odtrhly. Vyrazila jsem s ním na běh. Chlapi měli 8km kolečko, taky přes vysílač. Ondrovi už trochu tuhly nohy, tak jsem se ho snažila rozptýlit vyprávěním všelijakých hovadin. Stěžoval si, že ho škrtí nový dres a ve vyhrocené chvíli ho takřka roztrhal. No musela jsem na něj dohlédnout, aby v cíli ještě nedostal žlutou za nudismus. J Běh jsem si v závěru moc neužila, protože jsem se trochu moc napila na občerstvovačce a šplouchalo mi v břiše – celou dobu jsem při tom myslela na to, jak se asi klukům v září poběží na Kohutku se 3 l piva v břichách.

IMG_20160730_135410

Tak jsme nakonec zdárně dokončili oba dva a závod se nám líbil. Příjemné domácké prostředí a pěkná krajina, co víc si přát.

Tags:

Závody 2016

Bude ako nebolo, aneb ORAVAMAN 2016

by Viktor 27. July 2016 19:40

Trošku extrému na Oravě.

Po pravdě ani nevím, který ročník ORAVAMANA se to letos konal, ale rozhodně vím, že jsem tady nebyl poprvé :-)…..tedy pro mně již tradice. Do Zuberce jsme dorazili (já, Kamča, a tcháni Novotní) v pátek, den před závodem, kdy kromě potřebné registrace, „nafasování“ věcí, se ještě téhož dne musí odevzdat kolo, které následně pořadatel připraví do depa u Liptovské Mary a taky pytel s věcmi na běžeckou část. To vše je nutné, vzhledem k tomu, že tam kde skočíte do vody, taky nedoběhnete do cíle.

V mých očích pod taktovkou již zkušeného Petera Paly vše fungovalo jak má a tak jsem již v 06:00 hod. ráno seděl v autobuse směrujícího ze Zuberce právě na plaveckou část. V autobuse pro fanoušky se za mnou vezla má psychická podpora. Hned ráno bylo jasné, že žádná „opalovačka“ se konat nebude, pofukovalo, mírně pršelo a teplota okolo 12ti stupňů s tím, že počasí mělo zhoršující se tendenci.

Depo u vody bylo připravené, kolo na místě a teď už jen čekat. Vítr začal sílit a většina startujících a fanoušků se oblékalo do všeho možného a nejlépe bylo snad v 16ti stupňové vodě. Přišel čas a Peter odstartoval plaveckou část, skládající se ze dvou kilometrových okruhů. Plavání mi celkem šlo, samozřejmě jsem pár karate úderů schytal, ale od první bójky už to nebylo tak zlé. Právě plavání od první k druhé bójce bylo okořeněno tím, že se plavalo proti silnému větru a tedy i vlnám. Plavání jsem ukončil v čase 35:17, což ušlo…co ale nešlo bylo první depo, které proběhlo v nekonečném čase 7:16…..prostě narvat na sebe kožich a sněhule nějakou dobu trvá:D IMG-20160716-WA0004

Šup na kolo a už to svištělo….kolem mně vítr:D Bylo jasné, že dnes to bude boj o to nevzdat, a proto jsem se naladil do úsporného a silného morálního režimu. Pršelo, vítr foukal, na horské sedle v kopcích teplota kolem 5ti stupňů. Tam, kde se z kopce jede 70 km/h, jsem jel 30tkou, po rovině proti větru stěží něco přes 20 km/h….no chuťovka.  Po cestě jsem viděl pár odřených kluků po pádu, pár stálo u cesty v kopci  v křečích z prochladnutí. Prostě kromě kopců nám místní  Tatranký Krakonoš připravil pěkné počasí, ať to nemáme úplně zadáčo:D Zde bych chtěl poděkovat svému neúnavnému fan klubu, který byl nejhlasitější ze všech a to navzdory nekončícímu dešti:D:D Náladu jsem měl i přes počasí dobrou, takže jsem obecenstvo bavil hláškami, zda nemají náhodou zmrzku, že bych si dal  a jednu filmovou „kde jsou moje blatníky“. Na Ťatliakovou chatu jsem dojel těch 90km za 4:37, což byl oproti loňskému ročníku o dost horší čas, ale nebylo se čemu divit. Depo taky stálo za to, 8:41 a to jsem se musel opírat o nějakou paní, když jsem se převlékal do suchého, abych vzápětí mohl zase zmoknout :D

Nicméně na běh jsem se těšil, alespoň jsem měl suché boty. Takže „šup“ od chaty směrem na Rakoň, kde cca v polovině kopce na sedle Zábrať stála horská služba, která nás odkláněla od vrcholu, jelikož zde zakázala vzhledem k počasí vstup. Napadlo mně, že to dneska bude asi kratší, ale to jsem se spletl:D Organizátor nás po seběhu zpět do údolí nechal na opačném kopci vystoupat až na vrchol sjezdovky Spálená. Zde si myslím, že si Peťa Pala musel na svou adresu vyslechnout hodně sprostých slov. Mi to ale bylo nějak jedno, prostě jsem šlapal. Z vrcholu sjezdovky to už bylo do cíle jen z kopce, takže nálada byla dobrá. Po cestě jsem potkal závodníka, který přes mlžící se brýle neviděl na cestu a protože jsme měli podobné tempo, tak jsme to posledních 6 km dotáhli do cíle společně a o tom to je…..Čas běhu na 20 km (dle hodinek) 2:51, celkový pak 8:19:59. Děkuji svému fan klubu, všem organizátorům, záchranářům, kteří byli opravdu na každém kroku. Tak snad příští rok BUDE AKO NEBOLO!

PS: málem bych zapomněl na Martina Bilouse, který zde za FUGU taky bojoval na o chlup kratší trati.....myslím, že by zde rovněž napsal pár řádek o překrásném počasí, které nás potkalo:-).

Tags:

Závody 2016

Albrechtický triatlon 2016–výsledky

by Lumír 23. July 2016 14:01

7. ročník v nové lokalitě úspěšně za námi.

Letošní 7. ročník Albrechtického triatlonu ovládl stylem start – cíl Jakub Powada v čase 1:13:00. Na druhém místě finišoval Petr Kloda za 1:21:34 těsně následován na 3. místě týmovým kolegou Tomášem Kubičíkem (1:21:44).

V kategorii žen zvítězila Barbora Šimková časem 1:34:43, na druhém místě poská závodnice Anna Tomica s časem 1:36:33. Tří dokončila Anna Hrbáčová za 1:36:56.

DSCF7270

Fotky1, fotky2.

Výsledky.

Tags:

Albrechtický Triatlon | Závody 2016

Challenge Roth 2016

by Lumír 19. July 2016 16:27

Legenda s 30letou historii a 2 úspěšní finišeři.

Challenge Roth je závod (3,8km plavání - 180km kolo - 42,2km běh), který znají snad všichni kdo se točí kolem dlouhého triatlonu. A proto, že je to taková legenda, jsme se rozhodli, že závod musíme vyzkoušet na vlastní kůži. Registrace na takový závod není vůbec jednoduchá a musí se stihnout během několika sekund od spuštění online registrace a to celý rok před závodem. Zaregistrovat se nám podařilo ve 3 – Vilém, Radan a já. Do Rothu jsme, ale dorazili bohužel jen s Vilémem.

Cíl pro závod byl jasný, pokusit se zdolat hranici 10 hodin a tím pádem si zajet i osobák. To se lehce řekne, ale hůře provede, obzvlášť to platí v dlouhém triatlonu. Počasí, organizace závodu a vše potřebné k podání slušného výkonu bylo připraveno, a tak stačilo jen zamakat a půjde to.

roth_1

Startoval jsem ze druhé vlny společně s dalšími 200 borci. Na co jsem nebyl připraven, byl boj ve vodě hned od startu. Schytal jsem dost ran do hlavy a jednu přesně na brýle, mimochodem nos mě bolí ještě teď 2 dny po závodě. Musel jsem vyplavat z balíku a chvíli se z toho vzpamatovávat. Po této nepříjemnosti už plavání proběhlo bez problémů a z vody jsem šel za 1:01.

První depo jsem si před startem párkrát prošel a tak nebyl problém najít tašku na kolo a pak i kolo. Depo to bylo pořádné – na startu bylo přes 3000 závodníků. Na kolo jsem vyrážel celkem v pohodě, plný očekávání jak to půjde a hlavně se těšil na diváky kolem trati.

roth_2

Trať cyklistiky se jede ve dvou okruzích, kdy se v každém okruhu nastoupá cca 700 výškových metrů. Pověstný je kopec Solar Berg, kde je trať lemována stovkami diváků ala Tour de France. Na kole jsem se ze začátku nemohl pořádně dostat do tempa, ale nějak jsem to neřešil, přece jenom 180km je dlouhých není důležité zajet začátek nějak přehnaně rychle. Postupně jsem se rozjížděl, ale optimální to nebylo. Připisuji to málo naježděným km na koze. První okruh za 2:34 nebyl špatný, ale bylo jasné že druhý bude pomalejší. Do druhého depa jsem nakonec dorazil za 5:17. Druhý okruh jsem překvapivě zajel jen o minutku pomaleji než první, musel jsem si odskočit. Což není vůbec špatné. Těch 8 minut co chybí do celkového času se dojíždělo mimo okruh do druhého depa.

Famed Solarberg Hill is a challenge for both the athletes and the media drivers.

Poté co jsem slezl z kola, jsem si nedokázal vůbec představit jak poběžím maraton. Nohy tuhé jak z olova a 42km přede mnou. Čas po kole stále dával naději na osobák a tím pádem na čas pod 10 hodin.

Z depa jsem vyběhl a první co mě napadlo, že není šance běžet nějaké rozumné tempo – pocitově to vůbec neběželo. Proto jsem byl hodně překvapený když mi pípl na hodinkách první km a čas 4:00. Takové tempo by bylo sice pěkné běžet celý maraton, ale v ten den naprostá utopie. Proto jsem hned zpomalil na 4:30 a snažil se na tom vydržet co nejdéle. Takové tempo mi dávalo slušnou rezervu na čas pod 10 hodin. Trať běhu je v Rothu hodně psychicky náročná, kdy se běží kolem řeky tam a zpět. A pak zase v opačném směru tam a zpět. Půlmaraton za 1:37 byl ten den maximum co jsem byl schopen běžet. Sice čas ne takový jaký bych chtěl, ale pořád dával naději na osobák. To byl ale nesměl přijít 29. km a pořádná krize, ze které jsem se nebyl schopen dostat. Hlavní problém byl v hlavě, kdy jsem to úplně vzdal a přestal bojovat. Totálně jsem se zlomil a přepnul do režimu jen dokončit. Tady padla poslední šance na osobák, ale v té chvíli mi to bylo úplně jedno.

Do cíle jsem se doplahočil za 10:15. Psychicky jsem na tom nebyl moc dobře a v hlavě se mi honily nápady na ukončení sezóny. Dnes je 2 dny po závodě a nálada je úplně někde jinde – už plánuji dalšího ironmana a zase mám chuť se s tím dále rvát. Kdo to nezkusí, tak tomu asi těžko porozumí – je to prostě droga Veselý obličej.

Vilém dokončil za 12:07. Možná taky napíše pár postřehů ze závodu.

Challenge Roth je závod se špičkovou organizací, vše šlape úplně bez problémů. Oproti závodů pod hlavičkou Ironman, mi to přislo takové více pohodovější. Trošku mě zklamali rozhodčí, hlavně ve druhém okruhu cyklistiky, kdy začali na trať vyjíždět štafety. Ty si s hákováním moc hlavu nelámali a rozhodčí nikde. Atmosféra kolem trati, hlavně na kole, byla na pár místech opravdu úžasná. Horší s atmosférou to už bylo, ale na trati běhu, kde bylo hodně hluchých úseků bez diváků a v monotónním prostředí říčního kanálu. Také jsem potkal dost závodníků, kteří měli doprovod na kole a rozhodčí zase nikde. Zato cílový prostor je něco nevídaného – dobíhá se na “stadión” obklopený tribunami, které jsou plné fandících diváků. Tady snad ožije každý a těch posledních 200m do cíle je opravdu zážitek. Vrcholem letošního ročníku bylo překonání světového rekordu Janem Frodenem z Německa s časem 7:35 - toto je neskutečný výkon!

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2016

Albrechtický dětský aquatlon

by Karolína 18. July 2016 13:40

Rady a tipy pro dětský aquatlon.

Milí rodiče,

rozhodli jste se přihlásit Vaše dítě k prvnímu ročníku Dětského albrechtického aquatlonu. K tomuto rozhodnutí Vám gratulujeme, a abychom rozptýlili Vaše obavy z nadcházejícího závodu, rozhodli jsme se vytvořit podrobný manuál, ze kterého se dozvíte, co od závodu očekávat a jak se na něj připravit.

Než své dítě do aquatlonu přihlásíte, ujistěte se, že bez problémů zvládne absolvovat uvedené vzdálenosti!

1) Před samotným startem závodu proběhne rozprava. Zúčastněte se jí společně s dítětem a ujistěte se, že je mu vše jasné.

2) Start závodu proběhne na pláži u ulice U Štoly. Trasa plavecké části bude vytyčená bójkami. Kategorie Benjamínek (6 - 8 let) absolvuje 20 m plavání kolem jedné bójky. Bójku by děti měly míjet po levé ruce, směr plavání tedy bude PROTI směru hodinových ručiček. Mladší i Starší žáci poplavou rovněž proti směru hodin, musí však obeplavat 2 bójky, které vytyčí vzdálenost 50 m. Starší žáci, kteří mají absolvovat 100 m, budou proto plavat 2 kola s výběhem na břeh.

3) Benjamínci mají povoleno používat plavecké pomůcky, typu rukávky, vesta apod.

4) Plavání v otevřené vodě je zcela jiné než plavání v bazéně. Voda je kalná, chladnější a mohou se objevit i vlny. Vyzkoušejte si proto s dítětem uplavat předepsanou vzdálenost přímo na přehradě. Zvláště pokud je vaše dítě zvyklé plavat s hlavou pod vodou, může mu kalná voda znesnadnit orientaci.

5) V případě nepříznivých podmínek, např. teploty vody pod 19 °C, bude plavecká část zrušena.

6) Během závodu je zajištěna první pomoc a plavecká část je doprovázena záchranáři na člunu. V případě, že dítě ucítí, že plavání nezvládá, zvedne ruku a bude z vody vytaženo na člun.

7) Ideálním úborem pro aquatlon jsou jednoduše plavky. Závod je krátký, takže je možné v plavkách absolvovat i běžeckou část. Pro plavání s hlavou pod vodou jsou vhodné plavecké brýle a kvůli teplotě vody i plavecká čepice.

8) Po výběhu z vody můžete dítěti podat ručník na osušení, odebrat brýle, připravit tenisky a podobně. Snažte se přitom nepřekážet ostatním závodníkům. Tato asistence je povolena pouze u nejmladší kategorie. Starší děti by si měli nacvičit samostatnou práci v depu, kam si před závodem připraví vše potřebné pro přechod z plavání na běh (ručník, startovní číslo, tenisky, kšiltovku…). Plavecké pomůcky (brýle, čepici) zase naopak odloží na své místo v depu.

9) Benjamínci po plavání absolvují běh pouze k cílovému oblouku, který vede po louce a po asfaltu, tenisky proto nejsou nezbytné. (viz mapa, žlutá trasa)

10) Běžecká trasa žáků vede od startu doleva lesní cestou k cíli, viz přiložená mapa (světle modře trasa Mladších žáků, červeně trasa Starších žáků). Trasa bude značena barevnými fáborky a děti budou navíc navigováni pořadateli. Starší žáci poběží okruh opět 2x, přičemž při průběhem místem startu dostanou barevnou stužku na znamení jednoho uběhnutého kola.

11) U cílového oblouku budou připraveny nápoje k občerstvení.

Své dítě upozorněte na možná rizika, ale nestrašte jej! Jde přece především o zábavu. Pozitivně jej motivujte a povzbuzujte z plných plic!

Těšíme se na Vás na startu!

Kategorie
Benjamínci (do 8 let) 20 m plavání + 200 m běh
Mladší žáci (9 – 11 let) 50 m plavání + 500 m běh
Starší žáci (12 – 15 let) 100 m plavání + 1 000 m běh

Holky a kluci budou v rámci kategorie vyhlašováni zvlášť.

V případě dotazů pište na karolina.feberova@skfuga.cz.

Tags:

Albrechtický Triatlon

Běh pro paní ředitelku 2016

by Karolína 1. July 2016 11:27

Že by zrod nové tradice?

Drazí přátelé (věřím, že po uplynulém dni už Vám tak smím říkat), pokud Vás to zajímá a máte trochu času, ráda se s Vámi podělím o své dojmy z celého včerejšího dne.

Společně jsme vytvořili úžasnou akci, která začala již o půl desáté ráno, kdy k branám albrechtické ZŠ dorazil autobus plný žáků a učitelů ze stonavské školy. Po té, co se ujistili, že nejdou pozdě, si děti rozbalili tábor poblíž hřiště a začali se rozběhávat. Brzy se hřiště začalo plnit i naší devítiletkou. Byla tam spousta a spousta lidí a mezi nimi se najednou objevila i paní ředitelka! Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že nás velmi příjemně překvapila. Na vlastní oči viděla, jak se startovním výstřelem absolvují první čestné kolečko kolegové z učitelského sboru ZŠ Albrechtice i Stonava. Po nich přišli na řadu děti. Prvňáčci, druháčci…až po velké deváťáky. Pouštěli se do běhu s takovou vervou, že jsem po odstartování nestíhala uskakovat. Nejrychlejší čas 34 s na kolečko, které měřilo 1/4 km, hovoří za vše. První běh nám utekl jako voda a děti ještě samozřejmě neměly dost, takže následovala další dobrovolná kolečka. Prckové se mnou s radostí vyrazili do běžecké abecedy a jiných skopičin, zatímco kolem nás neúnavně kroužili ti starší – vytrvalci, které musely učitelky doslova tahat z hřiště pryč. Dorazila i albrechtická školka – paní učitelka mě sice upozornila, že si to s dětmi pouze obejde, ony ale byly jiného názoru a po pár spořádaných krůčcích ve dvojicích se rozcupitaly a nebyly k zastavení.

bpr_1

V 11 hodin dorazili první nedočkavci z řad veřejnosti. Přicházeli kamarádi paní Martinkové, i lidé, kteří přišli pomoci jen tak v rámci svého běžeckého tréninku. Od ploten si odskočily uběhnout pár koleček kuchařky. Objevili se bývalí žáci p. Martinkové, čerstvé maminky a tatínkové běhali kolem hřiště s kočárky. Své nejspíše první kolečko v životě tak absolvovalo i 3týdenní miminko. Přišli pejskáři se svými čtyřnohými kamarády, kteří byli z akce vysloveně u vytržení. Přišli nabušení atleti i zapřisáhlí odpůrci sportu, kteří se rozběhli jen a jen kvůli paní ředitelce. Přišel Roman i Tomáš a vedro nevedro ukrajovali kolečka pro maminku. Zpátky se vrátily děti ze základky, vysypaly na stůl korunky z prasátka a prohlásily, že dnes dají nejméně 40 kol, ale spíš více. Unaveni po výkonu ještě napsali paní ředitelce vzkaz, že ji mají rády a jaly se povzbuzovat další běžce na trati. Nakonec padly i úctyhodné rekordy, 9letý Víťa uběhl 77 koleček, záhy ho překonal Vašík se 78 kolečky a celou akci uzavřel 10letý Danek, který naboso zaběhl rovných 100 koleček! Na to si ten kluk v modrém tričku s nápisem „Call me crazy“ obul své trepky a zmizel domů na koloběžce.

bpr_2

Nebyl to obyčejný běh a nebyla to jen tak nějaká sbírka. Kdo nezažil tu atmosféru, nepochopí. Nevěnovali jsme jen dvacetikoruny, darovali jsme zájem a podporu. Každému z Vás náleží obrovské díky a právem na sebe můžete být hrdí za to, že jste přišli na start.

Fotogalerie. A dokonce přijela i televize TV Polar.

Tags:

Závody 2016

Moraviaman 2016

by Karolína 22. June 2016 08:47

Ironmanská premiéra pro Káju a hned mistrovský titul v kategorii.

A bylo to tady! Můj první IRONMAN! Nervózní jak pes jsem se v sobotu brzy ráno postavila na start. Samozřejmě, že nebylo natrénováno tak, jak si to člověk vždycky slibuje při podávání přihlášky… přede mnou byla jedna velká neznámá…Co to kolo? V životě jsem takovou příšernou vzdálenost nejela! Je to dobrý nápad zkoušet to zrovna v kombinaci s maratonem? Ale já to dám. Řekla jsem, že to dám, tak to dám! No, ne?

START! A 300 tuleňů se valí do vody Otrokovického štěrkáče. Odvážně jsem se postavila dopředu a čekala jsem pár pohlavků (jako obvykle), ale byla jsem mile překvapena. Žádná agrese jako u Czechmana, tady měli před sebou borci 226 km, do plavání šli s rozvahou, pohodovým tempem, v přiměřených rozestupech. Plavání jsem si moc užila. Je sice pravda, že druhá bójka nebyla moc vidět, jednak byla daleko, a taky nám do očí svítilo slunce, ale myslím, že jsem si nakonec ani výrazně více nenadplavala. Z vody jsem vybíhala se soupeřkou, které už trenér hlásil, že to má za skvělých 1:06. No tak s tím jsem byla i já nadmíru spokojená! Bohužel skončila má oblíbená disciplína a čekalo mě obávané kolo. V rychlosti jsem na sebe v depu hodila trochu opalovacího krému – velmi rovnoměrně – dvoucentimetrovou šmouhu na krk, na ruku a na obličej. Vypadala jsem jak šašek a logicky se mi stejný vzor vypálil na pokožku i dlouhodobě. Nemluvě o tom, že se na to krásně chytaly mušky…

kaja% %otrokovice

Depo jsem měla rychlé, příjemné bylo mít věci pěkně u kola a relativně velký prostor kolem sebe. Hladová jsem vyrazila do prvního okruhu, na občerstvovačce jsem propásla tyčinku, a zbyl na mě jen nějaký hnusný gel. Zajedla jsem to ještě vlastními zásobami a hurá! První kolo celkem odsejpalo. Vilém, který se jako jediný další fugáč účastnil závodu, mi den předem udělal soukromou rozpravu a zmínil jeden kratší kopeček na trati. Pravda byla taková, že kopců tam byla spousta menších a jedna šílená stojka, pro jistotu zakončená kapličkou… Nakonec jsem za to ale byla ráda, protože na novém sedle sedím trochu zkřiva a při jízdě v hrazdě mě bolí rameno, takhle jsem měla aspoň pár příležitostí přehmátnout. Vilém si své nové kolo sestavoval večer po rozpravě a jel ho odzkoušet rovnou na 180 km trať. Takže se mu stalo, že v hrazdě nemohl vydržet vůbec…

U občerstvovačky každé kolo stál a poctivě vyhlížel Ondra. Za to mu patří velké díky, moc mi to pomohlo! Trpělivě mi podával rohlíky a tyčinky, Vilémovi zase sháněl nýtovačku, když mu za jízdy trochu povolil včerejší upgrade řetězu. Cestou na Hulín křikl na Ondru, ať sežene nýtovačku, a cestou zpátky už ji měl Veselý obličej.

Na kole jsem byla podle očekávání pomalejší než ostatní, podle sebe jsem si ale držela plánované tempo. Čtvrté a poslední kolo už bylo opravdu otravné, vzpomínám, že mě začala bolet stehna – asi tak stejně jako po maratonu, s tím rozdílem, že bylo před maratonem… Tam jsem se potkala s Davidem Fialou, trošku jsme pokonverzovali a slíbili si, že to do půlnoci dáme, i kdyby plížením-plazením… Vilém trošku podlehl nezdarům s kolem a držel se stále za mnou. Ale slíbil, že to taky dokončí, věřila jsem mu.

kaja2otr

Hurá sláva – 6:07! To je průměr skoro 30! Byla jsem na svou mega-cyklistickou premiéru hrdá Veselý obličej Do depa jsem přibíhala s tím, že na pořadí už mi opravdu nezáleží, a že když mi to nepoběží, tak to aspoň dojdu – dle mých propočtů se to dalo stihnout Veselý obličej Tento plán mi ale zhatil moderátor: „A do depa se nám blíží Karolína Feberová! Do toho, Karolínko, jsi první ve své kategorii!“ No a co pak chcete jiného dělat, než se rozběhnout?

Takže další rychlý bílý nátěr a do prvního kola! První občerstvovačka byla fajn, druhá se nacházela až za dloooouhým vyprahlým kukuřičným polem, pak ještě následovala točka a cestou zpátky z kopečka za odměnu meloun Veselý obličej takto jsem to praktikovala po všechna 4 kola, od občerstvovačky k občerstvovačce. Můj běžecký styl byl k uzoufání. Ondra ho označil jako „úsporný“, já bych řekla tak „devadesátiletý“. Nicméně, mne mé drobné rychlé krůčky donesly až do cíle! Tam mě ještě bohužel na posledních metrech předběhla žena z jiné kategorie, a to mě tak znechutilo, že už jsem ji to nechtěla ani vracet. Vypustila jsem to z hlavy a užila jsem si svých pár sekund slávy pod obloukem, kam jsem dorazila v čase 11:39! Troufám si říct, že nic za co by se SK Fuga mohla stydět Veselý obličej K tomu mi náleželo první místo v kategorii, mistrovský titul v dlouhém triatlonu a 6. místo celkově v ženách Veselý obličej.

kaja3otr

Můj plán byl 12 hodin, pokud to perfektně půjde. Plán na umístění nebyl absolutně žádný. Co říct, zase mi to vyšlo! Jediná krize přišla při náběhu do posledního kola běhu. Ale když to formuluju tak, že krize přišla až na 216. kilometru, tak to zní pořád frajersky Mrkající veselý obličej

Vilém měl taky menší krizku, jak jsem se dozvěděla od Davida, který ho zpozoroval, jak leží v polích… nu což, trochu si poležel a pak se zase rozběhl. Nakonec to doběhl s grácií, takže na Roth je, myslím, dobře vyladěný Veselý obličej.

vilem%otrkokovice

Výsledky.

Tags: ,

Závody 2016

Powered by BlogEngine.NET 1.5.0.7
Theme by Mads Kristensen

Partneři